II. volební období. | 2. zasedání. |
Kurz nachdem bekannt geworden war, dass der Abschluss eines politischen
Vertrages zwischen Deutschland und der Sowjetunion bevorstehe,
wurde die Nach richt verbreitet, der Aussenminister der Čechoslovakischen
Republik Dr. Beneš hätte an einige Regierungen ein Memorandum
versandt, in welchem ein solcher Vertragsabschluss als eine mit
dem Eintritt Deutschlands in den Völkerbund unvereinbare
Handlung bezeichnet wird Diese Nachricht wurde von dem offiziösen
Organ des čechoslovakischen Aussenministeriums,
der ťPrager PresseŤ, indirekt bestätigt, nur wurde
behauptet, das Memorandum sei auf eine Anfrage einiger Signatarmächte
der Verträge von Locarno formuliert worden und enthalte nur
juristische Gesichtspunkte. Tatsache ist aber, dass sowohl die
Nachrichten über dieses Memorandum, wie auch die offiziösen
Darstellungen den Eindruck hinter liessen, dass von Prag aus ein
ernsteres Eingreifen von amtlicher Stelle gegen den deutsch-russischen
Vertragsabschluss erfolgt und dass Prag mit diesem Schritt
allein geblieben ist. Dieser Eindruck wurde nur verschlimmert
durch die Weigerung des čechoslovakischen Aussenministeriums,
dass von ihm versandte Memorandum sowie das hiezu gehörige
Material der Oeffentlichkeit zur Kenntnis zu bringen.
In der Sitzung des Aussenausschusses des Senates
vom 30. April ergriff zwar der Minister des Aeusseren das Wort,
unterliess es aber, über sein Eingreifen vor dem Abschluss
des Vertrages Aufklärung zu geben und seinen Standpunkt zu
dem bereits veröffentlichten Vertrage zu präzisieren.
Diese abwartende Haltung und vorsichtige Zurückhaltung, die
der Herr Minister im Aussenausschusse des Senates in Kenntnis
des bereits abgeschlossenen und nur vier Artikel umfassenden Vertrages
an den Tag legte, steht in merkwürdigem Gegensatz zu dem
eiligen und flinken Eingreifen des Herren Ministers vor dem Abschluss
und vor der Kenntnis des Vertrages. In einem Gegensatz zu dieser
nachträglichen peinlichen Gewissenhaftigkeit und Vorsicht
de Herrn Ministers steht auch die Schreibweise der offiziösen
Regierungspresse, sowohl der ťPrager PresseŤ wie auch
der ťČeskoslovenská RepublikaŤ, welche
in sehr klarer und unzweideutiger Weise gegen den deutsch-russischen
Vertrag Stellung nehmen.
Der Verlauf der ganzen Kampagne des čechoslovakischen Aussenministeriums
gegen den deutsch-russischen Vertrag bedeutet eine Verschlechterung
der Beziehungen der Čechoslovakei zur Sowjetunion und zu
Deutschland, also zu jenen beiden Staaten, mit denen die Čechoslovakei
schon mit Rücksicht auf die Interessen
unseres Wirtschaftslebens in den freundschaftlichsten Beziehungen
stehen sollte. Von keiner dem Völkerbunde an gehörenden
Macht ist die gegen die Sowjetunion gerichtete Tendenz der Politik
des Völkerbundes bisher so stark betont worden wie durch
die Politik der čechoslovakischen Regierung. In
dem Falle des Menorandums war die Betonung dieser Tendenz so stark,
dass sogar Briand und Chamberlain dämpfend ein wirken mussten.
Dass es sich hier aber auch um eine gegen Deutschland gerichtete
Politik handelt, beweist nicht nur die Besorgnis
der Pariser und Londoner amtlichen Stellen sowie der trotz schwerem
handelspolitischen Konflikt demonstrativ vollzogene Abschluss
eines politischen Bündnisses mit Polen, das besonders von
polnischer Seite sehr deutlich als gegen Deutschland gerichtet
bezeichnet wurde. Der Beweis liegt auch in der Tatsache, dass
die Angriffe der čechoslovakischen Aussenpolitik sich besonders
gegen die Neutralitätsklausel des deutsch-russischen Vertrages
richten, obwohl die selbe infolge ihrer Beschränkung
auf die Fälle, wo eine der beiden Vertragsmächte von
einer dritten Macht angegriffen wird, enger gefasst ist als die
Neutralitätsklausel des čecholslovakisch-russischen
Vertrages vom Jahre 1922, welche die Čechoslovakei zu einer
Neutralität in jedem Falle eines Konfliktes
der Sowjetunion mit einer dritten Macht ohne Rücksicht auf
die Entstehung des Konfliktes verpflichtet. Das Eingreifen des
Herrn Beneš gegen die Neutralitätsklausel des deutsch
russischen Vertrages bedeutet daher auch, dass er die Frage
der Interpretation des čechoslovakisch-russischen Vertrages
von 1922 aufwirft, und zwar noch dazu ganz einseitig, indem er
nur die Zulässigkeit der Verpflichtung zur Neutralität
seitens Deutschland und der Čechoslovakei gegenüber
Russland in Frage stellt. Denn was ach
der Ansicht des Herrn Beneš die Aufnahme Deutschlands in
den Völkerbud gefährdet, muss doch auch der Čechoslovakei
als einem Mitglied des Völkerbundes untersagt sein.
Das Einschreiten des čechoslovakischen Aussenministers
gegen die deutsch-russischen Vertragsverhandlungen und die Haltung
der offiziösen Regierungspresse gegen den abgeschlossenen
Vertrag sind aber auch deshalb besonders feindselig gegen Deutschland
und die Sowjetunion gerichtet, weil gerade die čechoslovakische
Regierung mit Polen, Jugoslawien und Rumänien
ein Bündnis gegen Russland und Deutschland geschlossen hat,
von den politischen und militärischen Vertragsverhältnis
zu Frankreich ganz abgesehen. Herr Beneš hat noch kein Wort
darüber verloren, dass es mit dem Geiste des Völkerbundes
unvereinbar sei, wenn Frankreich die militärischen Rüstungen
der Čechoslovakei und anderer Staaten materiell, technisch
und moralisch unterstützt. Am 23. April wurde der rumänisch-polnische
Vertrag veröffentlicht, der für den Fall des Angriffes
eines dritten Staates auf einen der beiden Vertragsteile nicht
nur, wie der deutsch-russische Vertrag, die Neutralität,
sondern die gegenseitige Hilfe und Unterstützung vorsieht,
also schon ein militärischer Vertrag ist; dabei ist dieser
Vertrag offen kundig sowohl gegen die Sowjetunion, wie
auch gegen Deutschland als Aspiranten auf die Mitgliedschaft im
Völkerbunde gerichtet. Das čechoslovakisch-polnische
Vertragsverhältnis und die Mitgliedschaft Rumäniens
in der kleinen Entente lassen es als selbstverständlich
erscheinen, dass das rumänisch-polnische Bündnis die
Zustimmung der Leitung der čechoslovakischen Aussenpolitik
besitzt.
Der Eindruck der feindseligen Haltung gegen die Sowjetunion, den
die čechoslovakische Aussenpolitik gerade in den letzten
Wochen hervorgerufen hat, wird wesentlich durch
die Tatsache verstärkt, dass die sogenannte Anerkennung der
Sowjetregierung de jure, d. h. die Anknüpfung normaler diplomatischer
Beziehungen mit derselben, die von den meisten Grossmächten
bereits bedingungslos erfolgte, seitens des čechoslovakischen
Aussenministeriums durch die Stellung unmöglicher Bedingungen
hinausgeschoben wird, obwohl der Herr Minister bei jeder Gelegenheit
versichert und auch in der Sitzung des Aussenausschusses des Senates
wiederum versichert hat, dass er für
die Anknüpfung normaler diplomatischer Beziehungen sei. Geredet
hat unseres Erachtens der čechoslovakische Aussenminister
über diese Frage in den letzten Jahre schon zur Genüge
und es macht schon einen peinlichen und fast lächerlichen
Eindruck, wenn der Herr Minister immer wieder davon redet, ohne
sich zur Tat aufzuraffen. Auch wir sind der Meinung, die der Herr
Minister im Aussenausschuss ausgesprochen hat, dass es sich weniger
um eine Anerkennung der Sowjetregierung handelt; die Tatsache
des Bestehens der Sowjetregierung, die schon ein Jahr länger
existiert als der Staat, dessen Regierung der Herr Minister Beneš
angehört, bedarf keiner Anerkennung durch die Regierung ausgerechnet
der Čechoslovakei. Es handelt sich darum, dass die čechoslovakische
Regierung mit der Sowjetregierung dieselben diplomatischen Beziehungen
herstelle, welche sie mit den Regierungen aller anderen Staaten
unterhält. Und zwar vor allem zu dem Zwecke, um den Abschluss
ordentlicher Handels und Wirtschaftsverträge zu er
möglichen und so den Handelsverkehr mit der Sowjetunion auf
eine wirtschaftlich und juristisch feste Grundlage zu stellen.
Dass diese Frage angesichts der steigen den Aufnahmefähigkeit
des russischen Marktes und der steigenden Absatzkrise der čechoslovakischen
Industrie, die schon zu einem Passiv-Saldo der čechoslovakischen
Aussenhandelsbilanz im März d. J. geführt hat, nicht
für die Sowjetunion, sondern für die Čechoslovakei
von entscheidender Bedeutung ist, beweisen die gewaltige Steigerung
der englischen und amerikanischen Ausfuhr
nach der Sowjetunion sowie die grossen Anstrengungen der deutschen
Industrie und der deutschen Regierung - besonders in der Frage
des Kredits und der Sicherstellung - einerseits und das Stokken
des čechoslovakischen Handels mit Russland
andererseits. Daran können auch die Versuche des Herren Ministers
im Aussenausschuss des Senates, die wirtschaftliche Bedeutung
der Beziehung mit der Sowjetunion durch allgemeine Redensarten
zu bagatellisieren, nichts ändern.
Auf Grund des hier Angeführten stellen
die Unterzeichneten an den Herrn Minister die folgenden Fragen:
1. Ist der Herr Minister bereit, dem Abgeordnetenhause
über alle Schritte, die er im Zusammenhang mit den deutsch-russischen
Vertragsverhandlungen und dem deutsch-russischen Vertragsabschlusse
unternommen hat, einen ausführlichen Bericht mit Vorlegung
aller Dokumente und Schriftstücke zu erstatten?
2. Ist der Herr Minister bereit, dem Abgeordnetenhause
über die Beweggründe und Absichten seines Eingreifens
in dieser Angelegenheit sowie über die Richtung seiner Politik
gegenüber Deutschland und der Sowjetunion Aufklärung
zu geben?
3. Wie vereinbart der Herr Minister den Abschluss
politischer Verträge und Militärkonventionen mit anderen
Staaten so wie seine Zustimmung zu dem rumänisch-polnischen
Vertrage mit seiner Ansicht, dass die Neutralitätsklausel
des deutsch russischen Vertrages und dieser Vertrag überhaupt
den Verpflichtungen, die Deutschland als Mitglied des Völkerbundes
auf Grund des Völkerbundstatuts übernehmen soll, widersprechen?
4. Ist der Herr Minister der Ansicht, dass die Neutralitätsklausel
in der Präambel des čechoslovakisch-russischen Vertrages
mit dem Völkerbundstatut vereinbar ist und daher für
die Čechoslovakei auch heute ihre volle Giltigkeit
hat?
5. Ist der Herr Minister bereit, dem Abgeordnetenhause
über den Stand der Verhandlungen mit der Sowjetregierung
wegen der Herstellung normaler diplomatischer Beziehungen, über
die von ihm gestellten Bedingungen sowie über die Ursachen
der Verzögerung dieser Verhandlungen Bericht zu erstatten?
II. volební období. | 2. zasedání. |
Krátce poté, kdy vešlo ve známost, že
má býti uzavřena politická smlouva
mezi Německem a Sovětským Svazem, rozšířila
se zpráva, že ministr pro věci zahraniční
Československé republiky dr. Beneš zaslal několika
vládám memorandum, v němž se uzavření
takové smlouvy prohlašuje za čin neslučitelný
se vstupem Německa do Svazu Národů. Tuto
zprávu oficiosuí časopis československého
ministerstva pro věci zahraniční, ťPrager
PresseŤ, nepřímo potvrdil, a jen tvrdil, že
memorandum bylo formulováno na dotaz několika mocností,
jež podepsaly locarnské smlouvy, a že obsahuje
jen právní hlediska. Jest však jisto, že
jak zprávy o tomto memorandu, tak také úřední
v líčení učinily dojem, že se
z Prahy s úředního místa vážněji
zasahuje proti německo-ruské smlouvě a že
Praha s tímto krokem zůstala osamocena. Tento dojem
byl ještě zhoršen tím, že se československé
ministerstvo pro věci zahraniční zdráhalo
seznámiti veřejnost s memorandem, jež rozeslalo,
jakož i s materiálem k tomu patřícím.
Ve schůzi zahraničního výboru senátu
dne 30. dubna ujal se sice ministr pro věci zahraniční
slova, opominul však podati vysvětlení o svém
zákroku proti uzavření smlouvy a přesně
vytýčiti své stanovisko ke smlouvě,
jež byla již uveřejněna. Toto vyčkávací
chování a prozíravá zdrženlivost,
kterou projevoval pan ministr v zahraničním výboru
senátu znaje již uzavřenou smlouvu a obsahující
jen čtyři články, jest ve zvláštním
rozporu s rychlým a hbitým zasáhnutím
pana ministra před uzavřením smlouvy a před
tím, než ji poznal. V rozporu s touto dodatečně
trapnou svědomitostí a pozornosti pana ministra
jest také psaní oficiosního vládního
tisku, jak časopisu ťPrager PresseŤ, tak také
ťČeskoslovenské RepublikyŤ, které
velice jasně a zřetelně se staví proti
německo-ruské smlouvě.
Průběh celého tažení československé
ho ministerstva pro věci zahraniční proti
německo-ruské smlouvě jest zhoršením
vztahů Československa ke Svazu Sovětů
a k Německu, tedy k oběma státům,
s nimiž Československo již se zřetelem
k zájmům našeho hospodářského
života mělo by udržovati co nejpřátelštější
styky.
Žádná mocnost patřící
ke Svazu Národů nezdůraznila dosud tak silně
směru politiky Svazu Národů, směřujícího
proti Sovětskému Svazu, jako politika česko
slovenské vlády. V případě
memoranda bylo zdůraznění tohoto směru
tak silné, že dokonce Briand a Chamberlain musili
je přitlumiti. Že však jde zde také o
politiku směřující proti Německu,
dokazuje nejen starostlivost pařížských
a londýnských úředních míst,
nýbrž také přes těžkou obchodně
politickou roztržku demonstrativně uzavřený
politický spolek s Polskem, jenž zvláště
s polské strany byl velice zřetelně označen
jako směřující proti Německu.
Důkazem jest také fakt, že útoky československé
zahraniční poli tiky směřovaly zvláště
proti doložce neutrality v německo-ruské smlouvě,
ačkoliv tato doložka jsouc omezena na případy,
kdy jedna ze smluvních mocností bude napadena třetí,
jest úže pojata, než doložka neutrality
československo-ruské smlouvy z roku 1922, která
zavazuje Československo k neutralitě v každém
případě srážky Sovětského
Svazu s třetí mocností bez ohledu na to,
jak srážka povstala.
Zasažení pana Beneše proti doložce neutrality
německo-ruské smlouvy znamená tedy také,
že vyslovuje otázku interpretace československo-ruské
smlouvy z roku 1922 a to ještě zcela jedno stranně,
neboť označuje za pochybnou jen přípustnost
závazku k neutralitě se strany Německa a
Československa k Rusku. Neboť co podle mínění
pana Beneše ohrožuje přijetí Německa
do Svazu Národů, musí býti zakázáno
také Československu jako členu Svazu Národů.
Zakročení československého ministra
pro věci zahraniční proti vyjednávání
o německo-ruskou smlouvu a stanovisko oficiosního
vládního tisku proti uzavřené smlouvě
jsou zvlášť nepřátelsky zahroceny
proti Německu a Svazu Sovětů také
proto, poněvadž právě československá
vláda uzavřela proti Rusku a Německu spolek
s Polskem, Jugoslavií a Rumunskem, naprosto nehledě
k politickému a vojenskému smluvnímu poměru
s Francií.
Pan Beneš nepronesl ještě ani slova o tom, že
nelze sloučiti s duchem Svazu Národů, podporuje-li
Francie hmotně, technicky a mravně vojenské
zbrojeni Československa a jiných států.
Dne 23. dubna byla uveřejněna rumunsko-polská
smlouva, která pro případ útoku třetího
státu na jednu z obou smluvních stran stanoví
nikoliv jen, jako německo-ruská smlouva, neutralitu,
nýbrž oboustrannou pomoc a podporu, jest to tedy již
vojen ská smlouva, při tom tato smlouva zřejmě
směřuje jak proti Svazu Sovětů, tak
také proti Německu jako čekatelům
na členství ve Svazu Národů. Z československo-polského
smluvního poměru a členství Rumunska
v Malé Dohodě samo zřejmě vysvítá,
že vedení československé zahraniční
politiky s rumunsko-polským spolkem souhlasí.
Dojem nepřátelského chování
proti Svazu Sovětů, jejž československá
zahranič ní politika právě v posledních
týdnech učinila, zesiluje se podstatně tím,
že tak zvané uznáni sovětské
vlády de jure, t. j. navázání pravidelných
diplomatických styků s ní, které většina
velmocí učinila již bezpodmínečně,
československé ministerstvo pro věci zahraniční
oddaluje nemožnými podmínkami, ačkoliv
pan ministr při každé příležitosti
ujišťuje a ujišťoval také znovu ve
schůzi zahraničního výboru senátu,
že jest pro navázání pravidelných
diplomatických styků.
Československý ministr pro věci zahraniční
podle našeho míněni mluvil o té to otázce
v posledních letech již dosti a dělá
to již trapný a skoro směšný dojem,
když pan ministr stále znovu o tom mluví a
k činu se nevzchopí. Jsme také toho mínění,
které vyslovil pan ministr v zahraničním
výboru, že jde méně než o uznání
sovětské vlády; fakt trvání
sovětské vlády, která existuje již
o jeden rok déle než stát, k jehož vládě
patří pan ministr Beneš, nepotřebuje
žádného uznání vládou
právě československou.
Jde o to, aby československá vláda na vázala
se sovětskou vládou tytéž diplomatické
styky, které udržuje s vládami jiných
států. A to především proto,
aby bylo možno uzavříti řádné
obchodní a hospodářské smlouvy a tak
obchodní styk se Svazem Sovětů postaviti
na hospodářsky i právně pevný
základ. Že tato otázka pro stoupající
kupní schopnost ruské ho trhu a pro stoupající
odbytovou krisi československého průmyslu,
jež v březnu t. r. vedla již k pasivnímu
saldu československé zahraniční obchodní
rozvahy, jest hluboce významná nikoliv pro Svaz
Sovětů, nýbrž pro Československo,
dokazuje jednak ohromné stoupání anglické
ho a amerického vývozu do Svazu Sovětů,
jakož i velké usilování německého
průmyslu a německé vlády - zvláště
v otázce úvěru a zajištění
- a jednak to, že československý obchod s Ruskem
uvázl. Na tom nemohly ničeho změniti ani
pokusy pana ministra v zahraničním výboru
senátu, kde všeobecnými frázemi zlehčoval
hospodářský význam styků se
Svazem Sovětů.
Podle toho, co zde uvedli, táží se podepsaní
pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten podati poslanecké sněmovně
obšírnou zprávu o všech krocích,
které podnikl v souvislosti s německo-ruským
jednáním o smlouvu a s uzavřením smlouvy
německo-ruské, a předložiti o tom všechny
listiny a spisy?
2. Jest pan ministr ochoten podati poslanecké sněmovně
vysvětlení o pohnutkách a úmyslech
svého zasáhnutí do této věci
jakož i o směru své politiky k Německu
a Svazu Sovětů?
3. Jak uvede pan ministr uzavření politických
smluv a vojenských konvencí s jinými státy
jakož i svůj souhlas k rumunsko-polské smlouvě
v soulad se svým míněním, že
doložka neutrality v německo-ruské smlouvě
a tato smlouva vůbec příčí
se závazkům, které má Německo
převzíti jako člen Svazu Národů
podle stanov Svazu Národů?
4. Jest pan ministr toho mínění, že
doložka neutrality v úvodě československo
ruské smlouvy dá se uvésti v soulad se stanovami
Svazu Národů a tedy i dnes má pro Československo
plnou platnost?
5. Jest pan ministr ochoten podati poslanecké sněmovně
zprávu o stavu vy jednávání se sovětskou
vládou o navázání pravidelných
diplomatických styků, o podmínkách,
jež klade a o příčinách, proč
se toto jednání protahuje?