II. volební období. | 2. zasedání. |
Události, k nimž došlo dne 2. března 1926
v Karových Varech po protestním projevu německé
sociálně demokratické strany dělnické,
vylíčeny byly zevrubné ve schůzi senátu
Národního shromáždění
dne 10. března 1926 v odpovědi na interpelaci pánů
senátorů dra Hellera a druhů ohledně
jednání státní policie v Karových
Varech.
Odpověď tato jest pánům interpelantům,
kteří se na uvedenou interpelaci sami odvolávají,
jistě známa a opakuji ještě jednou,
že zmíněná demonstrace nesla veškeré
známky skutečně těžkého
porušení veřejného klidu a pořádku,
neboť demonstranty pocházejícími ze
značné části z přilehlých
obcí karlovarských, byly v neobvyklé míře
ohroženy úřad i úřední
osoby. Bezprostředně na to několik hodin
po demonstraci by v noci za služební obchůzky
přepaden a zraněn v Nových Rybářích
policejní strážník, na kterého
bylo ze skupiny asi 15 osob házeno kamením. Případ
tento nesporně ukazoval že demonstracemi vyvolané
rozčilení se nijak neuklidnilo a byla naopak obava,
že výtržnosti ve zvýšené míre
budou se snad ještě opakovati.
Bylo proto naprostým příkazem opatrnosti
aby každá příležitost k demonstracím
a násilným činům uvedeného
druhu byla co nejvíce omezena, shledalo-li policejní
komisařství v Karlových Varech za vylíčené
o faktického stavu, že rychlé obnovení
veřejného klidu a pořádku, zejména
vzhledem k blížící se lázeňské
sezoně, lze docíliti jedině vydáním
dočasných omezujících policejních
opatření v interpelaci zevrubné uvedených,
nelze postupu tomuto ani po stránce právní
nic vytýkati.
Dle § 3 bod 1. vyhlášky ministra vnitra ze dne
24. dubna 1923, č. 83 Sb. z. a n., kterým bylo policejní
komisařství v Karových Varech zřízeno,
přísluší jmenovanému úřadu
pečovati o zachování veřejné
bezpečnosti, jakož i veřejného pořádku
a pokoje. Vzhledem k tomuto ustanovení ve spojem s ustanovením
§§ 22 a 35 přílohy A k ministerskému
nařízení ze dne 19. ledna 1853. č.
ř. z. 10 o zřízení a působnosti
politických úřadů, k nimž patří
i státní úřady policejní (§
1 místodržitelské vyhlášky o organisaci
a působnosti policejních úřadů
v Čechách ze dne 1. srpna 1850. č. 142 z.
z.), bylo policejní komisařství nejen oprávněno,
nýbrž i povinno učiniti v mezích platných
zákonů všechna opatření, která
pokládalo za nezbytné k obnovení veřejného
klidu a pořádku. Šlo tudíž v daném
případě pouze o administrativní opatření
místní povahy, které učiní
bezpečnostní úřad v mezích
své kompetence a v mezích platných zákonů
a které nelze jinak zaměňovati s mimořádnými
opatřeními a výjimečnými předpisy,
k nimž zmocňuje vládu zákon ze dne 14.
dubna 1920. c. 300 Sb. z. a n. a která spočívají
v částečné dočasné suspensi
platných zákonů.
Pokud jde o výtku, že příslušná
vyhláška policejního komisařství
obsahovala i hrozbu stanným právem, podotýkám,
že jde tu o upozornění úřadu,
k jakým závažným důsledkům
pro klidné obyvatelstvo mohlo by vésti další
rušeni veřejného klidu a pořádku,
a nelze po stránce právní upozornění
tohoto druhu nic vytýkati. Z uvedeného jest patrno,
že policejní komisařství postupovalo
při vydání vytýkané vyhlášky
v mezích zákona a v mezích své působnosti,
a nemělo tudíž ministerstvo vnitra důvodu
učiniti v této věci nějaké
opatření. Proto neshledávám také
příčiny, abych zakročil způsobem
v interpelaci žádaným.
II. volební období. | 2. zasedání. |
Die Ereignisse, zu denen es am 2. März
1926 in Karlsbad nach der Protestmanifestation der deutschen sozialdemokratischen
Arbeiterpartei gekommen ist, wurden eingehend in der Sitzung des
Senates der N. V. vom 10. März 1926 in der Antwort auf die
Interpellation der Herren Senatoren Dr. Heller und Genossen in
Bezug auf das Vorgehen der Staatspolizei in Karlsbad dargestellt.
Diese Antwort ist den Gerren Interpellanten,
die sich selbst auf die angeführte Interpellation berufen,
gewiss bekannt, und ich wiederhole noch einmal, dass die erwähnte
Demonstration alle Anzeichen einer tatsächlich schweren Störung
der öffentlichen Ruhe und Ordnung trug, denn durch die Demonstranten,
die zu einem bedeutenden Teile aus den umliegenden Gemeinden von
Karlsbad stammten, wurden die Behörde und behördlichen
Personen in ungewöhnlicher Weise bedroht. Unmittelbar darauf
wurde einige Stunden nach der Demonstration in der Nacht während
eines dienstlichen Rundgangs in Neu-Fischern ein Polizeiwachmann,
auf den von einer Gruppe von etwa 15 Personen mit Steinen geworfen
wurde, überfallen und verwundet. Dieser Vorfall hat unzweifelhaft
gezeigt, dass die durch die Demonstration hervorgerufene Erregung
sich keineswegs gelegt hatte, und es bestand im Gegenteil die
Befürchtung, dass die Exzesse sich vielleicht im erhöhten
Masse wiederholen werden.
Es war geradezu ein Gebot der Vorsicht, dass
jede Gelegenheit zu Demonstrationen und Gewalttätigkeiten
der angeführten Art auf das entschiedenste abgeschnitten
werde. Fand nun das Polizeikommissariat in Karlsbad unter den
dargestellten faktischen Zuständen, dass eine rasche Wiederherstellung
der öffentlichen Ruhe und Ordnung namentlich im Hinblick
auf die sich nähernde Badesaison nur durch die Erlassung
zeitweiliger einschränkender polizeilicher Massnahmen, wie
sie in der Interpellation ausführlich angegeben sind, zu
erreichen war, so lässt sich diesem Vorgehen auch nach der
rechtlichen Seite hin kein Vorwurf machen.
Nach § 3, Punkt 1 der Kundmachung des
Ministers des Innern vom 25. April 1923, Slg. d. G. u. V. Nr.
83, durch welchen das Polizeikommissariat in Karlsbad errichtet
worden ist, steht der genannten Behörde die Fürsorge
für die Aufrechterhaltung der öffentliche Ruhe und Ordnung
zu. Mit Rücksicht auf diese Bestimmung im Zusammenhange mit
den Bestimmungen des §§ 22 und 35 der Beilage A zur
Ministerialverordnung vom 19. Jänner 1853, R. G. Bl. Nr.
10, betreffend die Errichtung und den Wirkungskreis der politischen
Behörden, zu denen auch die staatlichen Polizeiämter
gehören (§ 1 der Statthaltereiverordnung über die
Organisation und den Wirkungskreis der Polizeibehörden in
Böhmen vom 1. August 1850, L. G. Bl. Nr. 142), wurde das
Polizeikomissariat nicht nur ermächtigt, sondern auch verpflichtet,
in den Grenzen der geltenden Gesetze alle Massnahmen zu treffen,
die es zur Wiederherstellung der öffentlichen Ruhe und Ordnung
für unerlässlich erachtete. Es handelte sich somit in
dem gegebenen Falle nur um eine administrative Verfügung
lokalen Charakters, welche die Sicherheitsbehörde in den
Grenzen ihrer Kompetenz und in den Grenzen der geltenden Gesetze
getroffen hat, und die in Keiner Weise mit den ausserordentlichen
Massnahmen und Ausnahmsvorschriften verwechselt werden dürfen,
zu denen das Gesetz vom 14. April 1920, Sl. d. G. u. V. Nr. 300,
die Regierung ermächtigt und die auf der teilweisen zeitweiligen
Suspendierung der geltenden Gesetze beruhen.
Was den Vorwurf anlangt, dass die bezügliche
Kundmachung des Polizeikommissariats auch die Drohung mit dem
Standrechte enthielt, so bemerke ich, dass es sich hier nur um
eine Aufmerksammachung seitens der Behörde handelt, zu welchen
ernsten Folgen führen könnte, und es kann nach der rechtlichen
Seite hin einer Aufmerksammachung dieser Art kein Vorwurf gemacht
werden.
Aus dem Angeführten ist ersichtlich, dass
das Polizeikommissariat bei Erlassung der angefochtenen Kundmachung
in den Grenzen des Gesetzes und in den Grenzen seines Wirkungskreises
vorgegangen ist, und es hatte daher das Ministerium des Innern
deinen Grund, in dieser Sache eine Verfügung zu treffen.
Deshalb finde ich auch deinen Anlass, auf die
in der Interpellation verlangte Art und Weise einzuschreiten.