II. volební období. | 2. zasedání |
Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:
Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik
hat nachstehendes Gesetz beschlossen:
Die §§ 17 bis 21 des Gesetzes vom
22 Dezember 1924, Slg. d. G. u. V. Nr. 286 werden mit 31. Dezember
1925 außer Kraft gesetzt. Mit diesem Zeitpunkte erlöschen
auch alle Ansprüche, zur Rückzahlung staatlicher Pensionüberzahlungen,
welche auf Grundlage der erwähnten gesetzlichen Bestimmungen
erhoben werden. Bis dahin nicht getilgte Rückstände
werden von den Pensionszahlstellen abgeschrieben.
Dieses Gesetz tritt mit rückwirkender
Kraft ab 1. Jänner 1926 in Wirksamkeit. Mit seiner Durchführung
wird die Regierung betraut.
Die im Vorstehenden zur Aufhebung beantragten
Paragraphe betreffen Maßnahmen gegen die Kumulierung von
Bezügen und statuieren hauptsächlich:
(1) Hat oder erwirbt jemand mehrere Ansprüche
auf staatliche Ruhe oder Versorgungsgenüsse oder auf beide
Arten dieser Genüsse, so wird ihm der höchste Genuß
ungekürzt ausgezahlt und die Auszahlung der übrigen
Genüsse auf die Hälfte herabgesetzt. Sind beide oder
alle gebührenden Bezüge von gleicher Höhe, so wird
der staatliche Ruhegenuß, und wenn es sich um zwei staatliche
Ruhegenüsse von gleicher Höhe handelt, der zuletzt bemessene
Genuß ungekürzt ausgezahlt.
(2) Hat oder erwirbt jemand neben dem Anspruch
auf staatliche Ruhe oder Versorgungsgenüsse noch einen Anspruch:
1. auf einen staatlichen oder nichtstaatlichen
öffentlichen Aktivitätsbezug oder
2. auf einen nichtstaatlichen öffentlichen
Ruhe oder Versorgungsgenuß oder
3. auf mehrere unter Z. 1 und 2 angeführte
Bezüge derselben oder verschiedener Art,
so wird die Auszahlung des staatlichen Ruhe
oder Versorgungsgenußes:
a) in den unter Z. 1 und 2 angeführten
Fällen auf die Hälfte, wenn aber der staatliche Ruhe
oder Versorgungsgenuß höher ist, um die Hälfte
des niedrigeren Genußes,
b) in den unter Z. 3 angeführten Fällen
bis zur allfälligen gänzlichen Einstellung der Auszahlung
in der unter lit. a) festgesetzten Weise sovielmal herabgeaetzt,
als der betreffenden Person Ansprüche auf die unter Z. 1
und 2 angeführten Genüsse zustehen,
(3) Durch die Herabsetzung der staatlichen
Ruhe oder Versorgunsgenüsse nach den Bestimmungen der Abs.
1 und 2 darf die Summe aller gebührenden ungekürzten
und gekürzten Bezüge nicht unter den Betrag von 12,000
Kč sinken. In besonders rücksichtswürdigen Fällen
kann die Zentralbehörde diesen
Betrag bis auf 15,000 Kč erhöhen.
(1) Hat jemand neben, den staatlichen Ruhegenüssen ein anderes
Erwerbseinkommen, das eine Grundlage für die Bemessung der
Einkommensteuer (daň důchodková) bildet,
so werden ihm die Ruhegenüsse um jenen
Betrag gekürzt, um den dieses Erwerbseinkommen das Anderthalbfache
des Höchstausmaßes des Ruhegenusses eines Staatsbediensteten
der höchsten Rangsklasse oder das Dreifache der letzten ständigen
Aktivitätsbezüge, wenn dieses Dreifache niedriger ist,
übersteigt.
(2) In das angeführte Einkommen wird auch
das Einkommen eines im gemeinsamen Haushalt lebenden Familienangehörigen
aus einer Erwerbsunternehmung eingerechnet, wenn der Perzipient
des Ruhegenusses an demselben beteiligt ist.
(3) Wenigstens die Hälfte des Ruhegenusses
muß ungekürzt bleiben.
Die Durchführung des Abbaugesetzes hat
gelehrt, daß vorstehende Bestimmungen schwerste Störungen
in den sozialen und wirtschaftlichen Verhältnissen der in
den Ruhestand getretenen Staatsangestellten zur Folge gehabt haben.
Die ohnedies geringen Pensionsbezüge der Staatsangestellten
reichten bei der wieder einsetzenden Teuerung nicht aus, und Altpensionisten
wie Neu-Abgebaute sind heute mehr denn je in die Zwangslage versetzt,
zur Abwehr ihrer Notlage nach einem Nebenerwerb zu suchen. Im
Hinblicke darauf, daß die Konkurrenz auf dem Arbeitsmarkte
durch die überall stattfindenden Betriebseinschränkungen
ohnedies sehr erschwert ist und ein Unterkommen auf einem neuen
Arbeitsplatze fast unmöglich ist, erscheint es fast unglaublich,
daß gegen ein neues Dienstoder freies Arbeitseinkommen ehemaliger
Staatsangestellter in dem bezogenen Gesetze förmliche Strafsanktionen
geschaffen sind. Im Gegenteile wäre es notwendig, von Staatswegen
alles zu fördern, um die Verdienstmöglichkeiten für
ehemalige Staatsangestellte zu vermehren, und insbesondere die
jüngeren Kräfte der Arbeit im öffentlichen Interesse
wieder zuzuführen. Die im Staatsdienste verbrachte Zeit ist
ohnedies für einen neuen Beruf uneinbringlich. Umso weniger
liegt daher ein Grund vor, durch ein neues Arbeitseinkommen die
berechtigten und durch die geleisteten Pensionsbeiträge auch
gedeckten Pensionsansprüche zu schmälern.
Die praktische Folge war, daß durch die
Kürzung der Einkommensmöglichkeit der wirtschaftliche
Aufstieg für die ehemaligen Staatsangestellten ungerechtfertigt
behindert wurde und die Notlage für ungezählte Familien
sich auch durch äußerste Kraftanstrengung der Familienerhalter
nicht verbessern konnte. Gelang dies aber, so ereignet es sich,
daß nachträglich Pensionsüberzahlungen festgestellt
wurden und die Pensionen überdies weitere Abzüge in
Raten infolge des sogenannten früheren ťPensionsübergenussesŤ
erfahren, Beschwerden hierüber wurden meistens abgewiesen,
sodaß der Arbeitsverdienst des Jahres 1925 durch die erwähnten
Gesetzesbestimmungen oft ganz absorbiert wird. Die Härten
dieses Gesetzes werden allgemein als sehr drückend empfunden
und widersprechen nach den damit gesammelten Erfahrungen immer
offenkundiger den sozialen Verpflichtungen des Staates als Schützer
der allgemeinen Wohlfahrt. Die Gefertigten stellen obigen Antrag
auch in der Erwägung, daß dem Staate durch das Abbaugesetz
tatsächlich keine Ersparungen, sondern sogar nicht unbeträchtliche
Mehrauslagen erwachsen sind, und es daher umso unverantwortlicher
wäre, die beabsichtigten Ersparungen nur an der Verschlechterung
der wirtschaftlichen Existenz der Staatspensionisten auswirken
zu lassen. Selbstverständlich stehen die Gefertigten nach
wie vor auf dem Standpunkte, daß, wie bereits früher
beantragt, das ganze Abbaugesetz aufzuheben sei und erblicken
im vorstehenden Antrage nur einen Eventualantrag, falls der erste
Antrag nicht angenommen werden sollte.
Ein Aufwand aus diesem Antrage entsteht nicht,
so daß die Bedeckungsfrage entfällt.
In formeller Beziehung wird die Zuweisung an
den sozialpolitischen Auschuß und die gleichzeitige Verhandlung
mit den Regierungsvorlagen Druck Nr. 100, 101 und 102 beantragt.
II. volební období. | 2. zasedání |
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Národní shromáždění republiky
Československé unesla se na tomto zákoně:
§§ 17 až 21 zákona ze dne 22. prosince 1924,
č. 286 Sb. z. a n., pozbývají dnem 31. prosince
1925 platnosti. Tímto dnem zanikají také
všechny nároky na vracení přeplatků
státníci pensí, uplatňované
na základě zmíněných zákonných
předpisů. Nedoplatky do té doby nezaplacené
úřady vyplácející pensi odepíší.
Tento zákon nabývá účinnosti
se zpětnou platností od 1. ledna 1926. Jeho provedením
se pověřuje vláda.
Paragrafy, které v předchozích odstavcích
navrhujeme ke zrušení, týkají se opatření
o hromadění požitků a hlavně
se v nich ustanovuje:
(1.) Má-li nebo nabude-li někdo několik nároků
na státní odpočivné nebo zaopatřovací
požitky nebo na obojí tyto požitky, vyplácí
se neztenčeně požitek nejvyšší
a výplata ostatních požitků snižuje
se na polovinu. Jsou-li oboje nebo všechny příslušející
požitky stejné výše; vyplácí
se neztenčeně státní odpočivný
požitek a, jde-li o dva státní odpočivné
požitky stejné výše, požitek naposled
vyměřený.
(2.) Má-li nebo nabude-li někdo vedle nároku
na státní odpočivné nebo zaopatřovací
požitky ještě nárok:
1. na aktivní požitek státní nebo nestátní
veřejný nebo
2. na nestátní veřejný odpočivný
nebo zaopatřovací požitek nebo
3. na několikeré požitky uvedené pod
č. 1. a 2. téhož nebo různého
druhu,
snižuje se výplata státního odpočivného
nebo zaopatřovacího požitku;
a) v případech uvedených pod č. 1.
a 2. na polovinu, jeli však státní odpočivný
nebo zaopatřovací požitek vyšší;
o polovinu nižšího požitku,
b) v případech uvedených pod č. 3.
až do případného úplného
zastavení výplaty způsobem stanoveným
pod písm. a) tolikrát kolik nároků
na požitky uvedené pod č. 1. a 2. osobě,
o níž jde, náleží.
(3.) Snížením státních odpočivných
nebo zaopatřovacích požitků podle ustanovení
odst. 1. a 2. nesmí úhrn všech náležejících
požitků, neztenčených i zkrácených,
klesnouti pod částku 12,000 Kč. V případech
zvláštního zřetele hodných může
ústřední úřad tuto částku
zvýšiti až do 15,000 Kč.
(1.) Má-li někdo vedle státních odpočivných
požitků jiný výdělečný
příjem, jenž je podkladem pro vyměření
daně z příjmu (dôchodkové),
krátí se mu odpočivné požitky
o částku, kterou tento jiný výdělečný
příjem převyšuje půldruhanásobek
nejvyšší výměry odpočivného
požitku státního zaměstnance nejvyšší
hodnostní třídy, nebo trojnásobek
posledních aktivních stálých požitků,
je-li tento trojnásobek nižší.
(2.) Do uvedeného příjmu se včítá
také příjem rodinného příslušníka
ve společné domácností žijícího
z výdělečného podniku, je-li na něm
poživatel odpočivného požitku zúčastněn.
(3.) Aspoň polovina odpočivného požitku
musí zůstati nezkrácena.
Z provádění restrikčního zákona
došlo se k poučení, že vpředu uvedená
ustanovení způsobila velmi těžké
poruchy v sociálních a hospodářských
poměrech státních zaměstnanců,
kteří odešlí do výslužby.
Pensijní požitky státních zaměstnanců,
beztoho skrovné, pří opět vzrůstající
drahotě nepostačují a jak staropensisté,
tak také nově restringovaní zaměstnanci,
aby odvrátili od sebe nouzí, jsou dnes více
než jindy nuceni, hledati si vedlejší zaměstnání.
Poněvadž konkurence na pracovním trhu jest
bez toho velmi ztížena omezováním provozu,
k němuž všude dochází a jest téměř
nemožno získati nové pracovní místo,
zdá se téměř neuvěřitelným,
že na nový služební nebo svobodný
pracovní příjem bývalých státních
zaměstnanců ve zmíněném zákonu
jsou ustanoveny přímo trestní sankce. Naopak
bylo by třeba, aby stát poskytl všemožnou
podporu, aby bývalí státní zaměstnanci
měli větší možnost si vydělávati
a aby zvláště mladší úředníky
opět zaměstnal prací ve veřejném
zájmu. Dobu ztrávenou ve státní službě
bez toho již nelze pro nové povolání
nahraditi. Tím méně jest tedy odůvodněno,
aby se novým pracovním příjmem snižovaly
oprávněné a také zaplacenými
pensijními příspěvky uhrazené
pensijní nároky.
Prakticky to mělo za následek, že zkrácením
možnosti příjmu bylo neodůvodněně
zabráněno hospodářskému vzestupu
bývalých státních zaměstnanců
a v nesčetných rodinách nemohla se zlepšiti
nouze ani když vydržovatelé rodin napjali síly
do krajnosti. Podařilo-li se to však, stává
se, že dodatečně byly zjištěny
přeplatky pensí a z pensí se vedle toho činí
ve splátkách další srážky
následkem dřívějšího tak
zvaného ťpřeplatku penseŤ. Stížnosti
na to byly většinou zamítnuty, takže pracovní
výdělek za rok 1925 zmíněnými
zákonnými předpisy jest často úplně
pohlcen. Tvrdostí tohoto zákona jsou všeobecně
pociťovány jako velmi tíživé a
podle nabytých zkušeností vždy zřejmě
odporují sociálním závazkům
státu, jako ochránce všeobecného blaha.
Podepsaní podávají tento návrh také
v úvaze, že státu z restrikčního
zákona nevznikly skutečně žádné
úspory, nýbrž dokonce dosti značné,
větší výdaje a bylo by tedy jen tím
neodpovědnější, aby se zamýšlené
úspory projevily jen ve zhoršení hospodářské
existence státních pensistů. Podepsaní
stojí ovšem jako dříve na stanovisku,
že, jak již dříve bylo navrženo,
celý restrikční zákon má býti
zrušen a tento návrh pokládají; jen
za eventuální návrh, kdyby nebyl přijat
návrh prvý.
Tímto návrhem stát zatížen nebude,
takže se netřeba zmiňovati o otázce
úhrady.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento
návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému
a byl současně projednán s vládními
návrhy tisk 100, 101 a 102.