II. volební období. | 2. zasedání |
Die Gefertigten beantragen:
Das Abgeordnetenhaus wolle nachstehenden Gesetzentwurf
genehmigen:
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik
hat folgendes Gesetz bechlossen:
Der Staat übernimmt die Haftung für
die durch ungesetzliche Ausübung der öffentlichen Macht
seitens staatlicher oder im Auftrage des Staates handelnder anderer
öffentlicher Organe einer Person oder Personengruppe am Leben,
an der Gesundheit oder am Vermögen entstandenen Schäden.
Der Schaden kann durch Vorsatz oder durch Nachlässigkeit
unter Verletzung oder Außerachtlassung bestehender Vorschriften
entstanden sein.
Anspruchsberechtigt sind alle jene Personen,
bezw. deren Rechtsnachfolger, welche einen Schaden nach Maßgabe
der vorstehenden Bestimmungen erlitten haben.
Das Verfahren über die Feststellung des
Ersatzanspruches ist von der politischen Bezirksbehörde erster
Instanz des Ortes des Schadenereignisses sofort, längstens
aber binnen 8 Tagen nach dem Schadenereignisse einzuleiten. Den
Geschädigten steht das Recht zu, innerhalb 6 Wochen nach
Kenntnisnahme des erlittenen Schadens ihre Ansprüche anzumelden.
Die Entscheidung über die Ersatzansprüche
steht den politischen Verwaltungsbehörden im ordentlichen
Instanzenwege zu u. zw. auf Grund des Vorschlages einer Kommission,
welche aus je einem Vertreter des Ministeriums, dem das betreffende
Organ untersteht, einem Vertreter der politischen Behörde
erster Instanz, einem Vertreter der Finanzverwaltung und einem
Vertreter der Gemeinde, in der sich der Schaden ereignete, besteht.
Außerdem steht dem Geschädigten
das Recht zu, nach Rechtskraft der Verwaltungsbehördlichen
Entscheidung seinen Anspruch innerhalb 3 Jahren im ordentlichen
Rechtswege geltend zu machen.
Dieses Gesetz findet auf nach dem 28. Oktober
1918, jedoch vor Kundmachung dieses Gesetzes verursachte Schäden
Anwendung, wenn das Beehren um Einleitung des Verfahrens innerhalb
Jahresfrist nach Inkrafttreten dieses Gesetzes gestellt wird.
Die rechtlichen Verbindlichkeiten des Staates zum Ersatz eines
Schadens aus anderen Gründen werden nicht berührt.
Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung
in Kraft: mit seiner Durchführung wird die gesamte Regierung
betraut.
Anläßlich der am 5. März 1926
in Prag in der Tischlergasse stattgefundenen verheerenden Explosion
eines Transportes militärischer, mit Explosivstoffen gefüllter
Geschoße wurde die Frage der allgemeinen Haftpflicht des
Staates neuerlich aufgerollt. Die Regierung hat sofort ihre Bereitwilligkeit
zu einer Entschädigung der an der Gesundheit geschädigten
Personen und einer Entschädigung der entstandenen Sachschäden
zugesichert, dabei aber eine gesetzliche Ersatzpflicht des Staates
in dieser Richtung bestritten. Wir halten diese Anschauung keineswegs
für stichhältig. Die Haftpflicht des Staates ist bereits
auf Grund der Bestimmungen des Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuches
gegeben; andererseits spricht die Verfassungsurkunde der Čechoslovakischen
Republik die Ersatzpflicht des Staates genau und deutlich aus,
wenn auch die vorgesehenen, die betreffenden Bestimmungen durchführenden
Gesetze noch fehlen. Der § 92 der Verfassungsurkunde
lautet: ťInwieweit der Staat für einen durch die ungesetzliche
Ausübung der öffentlichen Gewalt entstandenen Schaden
haftet, bestimmt ein Gesetz.Ť Weiters besagt der § 104
der Verfassungsurkunde: ťWie der Staat und die Richter für
den Ersatz des Schadens haften, den sie dadurch verursacht haben,
daß sie bei Ausübung ihres Amtes das Recht verletzt
haben, bestimmt ein besonderes Gesetz.Ť Trotzdem diese hier
angekündigten Ausführungsgesetze bisher nicht erlassen
wurden, geht aus der Fassung dieser beiden Paragraphen klar die
Absicht des Gesetzgebers hervor, in seinem wichtigsten Gesetze,
der Verfassungsurkunde, die Pflicht des Staates auf Ersatzpflicht
der durch das Verschulden aller seiner Organe entstandenen Schäden
dauernd festzustellen und nur die Feststellung des Umfanges dieser
Verpflichtung und des Ausmaßes des Ersatzes und die Regelung
des Verfahrens über die Anerkennung der Ersatzansprüche
und über Bemessung des Schadenersatzes einem eigenen Gesetze
vorzubehalten. Bisher wurde nur das Gesetz vom 18. März 1920,
Zahl 187 Slg. d. G. u. V. über den Beitrag zum Ersatz der
durch Ausschreitungen verursachten Schäden erlassen, durch
welches nur das Recht, nicht aber die Pflicht des Staates zur
Gewährung von Entschädigungen an die Opfer öffentlicher
Unruhen und dabei erfolgten Eischreitens der öffentlichen
Gewalt ausgesprochen wurde. Die grundsätzliche Regelung der
Haftpflicht des Staates erscheint nunmehr als dringende Notwendigkeit.
Wir bemerken, daß nach unserer Rechtsauffassung die Ersatzpflicht
des Staates auch bezüglich der Folgen des Ereignisses in
der Prager Tischlergasse gegeben erscheint, weil das Unglück
bei einem über Auftrag der betreffendem höheren militärischen
Stellen erfolgten Transport militärischen Gutes durch eine
belebte Stadt erfolgte. Der vorliegende Gesetzentwurf erscheint
also sachlich begründet. Für die Bedeckung der infolge
der Durchführung erwachsenden Kosten haben die einzelnen
Ministerien aus ihren Gebarungsersparnissen Sorge zu tragen. Vom
Jahre 1927 angefangen ist alljährlich ein angemessener Betrag
in den Staatsvoranschlag einzusetzen.
In formaler Beziehung wird, beauftragt, diesen
Antrag dem verfassungsrechtlichen Ausschuß und dem
Budgetausschuß zur Berichterstattung innerhalb 8
Tagen zuzuweisen.
II. volební období. | 2. zasedání |
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Stát přejímá ručení
za škody, způsobené osobě nebo skupině
osob na životě, zdraví nebo majetku nezákonným
výkonem veřejné moci státními
nebo na rozkaz státu působícími jinými
veřejnými činiteli. Škoda mohla povstati
úmyslně nebo z nedbalosti tím, že byly
platné předpisy porušeny nebo že jich
nebylo dbáno.
Nárok mají všechny osoby nebo jejich právní
nástupci, kterým byla způsobena škoda
podle těchto ustanovení.
Okresní politická správa první stolice,
příslušná podle místa, kde se
škoda stala, má ihned, nejdéle však do
8 dnů ode dne vzniku škody, zahájiti řízení,
jímž by byl zjištěn nárok na náhradu,
Poškození mají právo přihlásiti
své nároky do 6 neděl poté, kdy zvěděli
o škodě.
Rozhodovati o nárocích na náhradu škody
přísluší politickým správním
úřadům v řádném instančním
postupu a to na návrh komise, složené z jednoho
zástupce ministerstva, jemuž jest podřízen
dotčený orgán, z jednoho zástupce
politického úřadu první stolice, z
jednoho zástupce finanční správy a
z jednoho zástupce obce, kde se škoda stala.
Mimo to má poškozený právo uplatniti
svůj nárok pořadem práva do 3 let
ad pravoplatného rozhodnutí správních
úřadů.
Tento zákon platí také pro škody, způsobené
po 28. říjnu 1918, avšak před vyhlášením
tohoto zákona, podá-li se žádost, aby
bylo zavedeno řízení, v roční
lhůtě ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti.
Právní závazky státu k náhradě
škody z jiných důvodů zůstávají
tímto nedotčeny.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provedením jeho se pověřuje
celá vláda.
Když se dne 5. března 1926 v Praze v Truhlářské
ulici udál ničivý výbuch zásilky
vojenských nábojů, naplněných
výbušnými látkami, dostala se znovu
na denní pořad otázka povinného ručení
státu. Vláda sice ihned ujistila, že jest ochotna
poskytnouti náhradu osobám poškozeným
na zdraví a náhradu za způsobené škody
věcné, při tom však popírala;
že by stát po této stránce byl povinen
náhradou. Toto mínění nepokládáme
nikterak za správné. Stát ručí
povinně již podle předpisů všeobecného
občanského zákoníka; s druhé
strany však ústavní listina Československé
republiky podrobně a zřetelně stanoví
povinnost státu k náhradě, i když ještě
není zákonů, o nichž se zmiňuje
a jimiž se tato ustanovení provádějí,
§ 92 ústavní listiny zní: ťPokud
stát ručí za škodu způsobenou
nezákonným výkonem veřejné
moci, určuje zákon.Ť Dále praví
§ 104 ústavní listiny: ťJak ručí
stát a soudcové za náhradu škody, kterou
tito způsobili tím, že porušili právo
u konání svého úřadu, stanoví
zvláštní zákon. Ačkoliv tyto,
zde ohlášené prováděcí
zákony nebyly dosud vydány vyplývá
ze znění obou těchto paragrafů jasně
úmysl zákonodárcův, trvale ustanoviti
ve svém nejdůležitějším
zákoně, v ústavní listině,
povinnost státu k náhradě škod, způsobených
zaviněním všech jeho činitelů,
a ponechati zvláštnímu zákonu jen stanovení
rozsahu tohoto závazku a výměru náhrady
úpravu řízení týkajícího
se uznání nároků na náhradu
a vyměření náhrady škody. Dosud
byl vydán jen zákon ze dne 18. března 1920,
č. 187 Sb. z. a n. o příspěvku k náhradě
škod výtržnostmi způsobených, jímž
bylo vysloveno jen právo, nikoliv však povinnost státu
poskytnouti odškodnění obětem veřejných
nepokojů nebo zakročení veřejné
moci při tom. Jest nyní naléhavě zapotřebí
zásadně upraviti povinné ručení
státu. Poznamenáváme, že podle našeho
právního názoru jest stát povinen
nahraditi také škody způsobené událostí
v pražské Truhlářské ulici, poněvadž
se neštěstí stalo při dopravě
vojenského majetku oživeným městem na
rozkaz příslušných vyšších
vojenských úřadů. Tento návrh
zákona jest tedy věcně odůvodněn.
O úhradu potřebnou k provedení nechť
pečují jednotlivá ministerstva z úspor
svého hospodaření. Počínaje
rokem 1927 budiž každoročně zařazena
příslušná částka do státního
rozpočtu.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento
návrh byl přikázán výboru ústavně-právnímu
a rozpočtovému, aby o něm podaly zprávu
do 8 dnů.