II. volební období. | 2. zasedání |
Die Gefertigten stellen folgenden Antrag;
Das Algeordnetenhaus wolle beschließen;
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen
Republik hat nachstehendes Gesetz beschlossen:
Das Gesetz vom 16. Jänner 1895, RGBI.
Nr. 21 in der Fassung des Gesetzes vom 18. Juli 1905 R. G. Bl.
Nr. 125 wird wie folgt abgeändert:
Die Inhaber vom Handelsgewerben können
an Sonntagen von 8-11 Uhr vormittags
a) wenn sie keine Angestellen oder Arbeiter
beschäftigen oder
b) wenn die Angestellten oder Arbeiter freiwillig
mit den Dienstgebern anstelle des Sonntagsvormittag einen freien
Wochenhalbtag vereinbaren, den Geschäftsbetrieb ausüben.
Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung
in Wirksamkeit.
Mit dem Vollzuge dieses Gesetzes wird der Minister
für soziale Fürsorge im Einvernehmen mit den anderen
beteiligten Ministern betraut.
Eine vollständige Sonntagsruhe kann und
wird es niemals geben, da die Ausgabe von Speisen und Getränken
in Gastund Kaffeehäusern, die Fütterung und Pflege des
Viehes, das Ernten landwirtschaftlicher Erzeugnisse, die Betreuung
von Kranken u. a. m. ohne Rücksicht auf die gesetzlichen.
Bestimmungen und Parteiprogramme wird immer vorgenommen werden
müssen.
Um für die Angestellten im Handelsgewerbe
Ruhe und Erholungsstunden, als notwendig erkannte soziale Fürsorgemaßnahme
zu erreichen, ist die schablonenmäßige Einführung
der vollständigen Sonntagsruhe im Handelsgewerbe keinesfalls
notwendig, da dieser Zweck ebenso gut erreicht werden kann, wenn
der Ruhetag ein anderer Tag der Woche ist, als der Sonntag und
wenn dieser Ruhetag in 2 Halbtagen vorgesehen wird.
Andererseits läßt sich die Tatsache
nicht bestreiten, daß die Eigentümlichkeit der Bedürfnisse
der Landbevölkerung es mit sich bringt, daß der Sonntag
Vormittag als Haupteinkaufstag in Betracht kommt und an diesen
Sonntags-Vormittagskäufen das Handelsgewerbe der Landstädte
ein besonderes Interesse hat und sohin auch der Staat, um mittlere
und kleinere Steuerquellen zu erhalten und zu mehren, sich dieser
Erfahrungstatsache nicht verschließen sollte. Daß
für die Landbevölkerung in der Hauptsache nur der Sonntag
Vormittag als wichtigster Einkaufstag in Frage kommt, ist nicht
nur auf jahrzehntelange Gewohnheit zurückzuführen, sondern
auf die noch immer festzustellende religiöse Einstellung
der Landleute, die den Besuch des Gottesdienstes mit der Besorgung
von Einkäufen verbinden.
Die immer stärker fühlbar werdenden
Mängel an Arbeitskräften für die Landwirtschaft
die Verpflichtung die meisten Sonntage den landwirtschaftlichen
Arbeitern laut Kollektivverftrag freizugeben zum Besuche des Gottesdienstes
und zur Besorgung von Einkäufen würden die Schwierigkeiten
in der Landwirtschaft bedeutend vergrößern und einen
weiteren arbeitsfreien Tag oder Halbtag zur Besorgung vom Einkäufen
erheischen, was besonders zur Erntezeit mit Rücksicht auf
die Witterungsverhältnisse katastrophal sich auswirken kann.
Die aufgrund von Parteiprogrammen und politischen
Schlagworten von Organisationen seitens der politischen Landes
verwaltung verfügte Aufhebung der Maßnahmen in der
Sonntagsruhe in Landstädten ist eine völlig falsche
Auslegung des Wortes Freiheit.
Sowie die Freiheit das Interessengebiet des
Anderen absichtlich verletzen darf, ist es eben keine Freiheit
mehr. Es ist auch eine grolle Ungerechtigkeit, einem Inhaber eines
Handelsgewerbes und seinen Familienangehörigen zu verbieten,
Sonntag Vormittag zu verkaufen, wenn Käufer kommen, Wer mehr
arbeiten, oder Sonntag Vermittag arbeiten will, hätte das
allein mit sich selbst auszumachen, denn es müssen ja Hausfrauen,
wenigstens am Lande, jederzeit mit Überraschungen und vermehrter
Arbeit am Sonntag Vormittag rechnen, ohne daß die Möglichkeit
gegeben sein dürfte, dem jemals abzuhelfen.
Je weniger man sich mit Verordnungen in die
inneren häuslichen Verhältnisse einmischt, desto besser
werden alle Teile fahren. Es widerspricht aber auch dem im Versfassungsgesetz
gewährleisteten Recht der Freiheit der Person, dem Inhaben
von Handelsgewerben und dessen Familienangehörigen oder den
freiwillig aufgrund privater Vereinbarungen den Sonntag vormittags
verkaufen wollenden Angestellten diese Ausübung der persönlichen
Freiheit zu verbieten, und zwar dies umsoweniger, als ein öffentliches
Interesse durch ein solches freiheitsraubendes Verbot nicht vorgeschützt
werden kann.
II. volební období. | 2. zasedání |
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Zákon ze dne 16. ledna 1895, č. 21 ř. z.
- ve znění zákona ze dne 18. července
1905, č. 125 ř. z. mění se takto:
Majetníci obchodů mohou v neděli obchodovati
od 8 do 11 hodin dopoledne
a) nezaměstnávají-li žádných
zaměstnanců nebo dělníků,
b) dohodnou-li se zaměstnanci nebo dělníci
dobrovolně se zaměstnavatelem na volném půldni
ve všední den místo nedělního
dopoledne.
Tento zákon nabývá účinností
dnem vyhlášení.
Provedením tohoto zákona pověřuje
se ministr sociální péče v dohodě
s jinými zúčastněnými ministry.
Úplný nedělní klid nemůže
nikdy býti a nebude, poněvadž bez ohledu na
zákonná ustanovení a stranické programy
budou se musiti stále padávati jídla a nápoje
v hostincích a kavárnách, bude třeba
krmiti dobytek a pečovati oň, sklízeti zemědělské
plodiny, ošetřovati nemocné a v. j.
Aby se pro zaměstnance v obchodech dosáhlo hodin
klidu a odpočinku, tedy uznaně nutného opatření
sociální péče, není nikterak
zapotřebí šablonovitě zaváděti
úplný nedělní klid v obchodech, neboť
tohoto účelu lze právě tak dobře
dosáhnouti, bude-li dnem klidu jiný den v týdnu
než neděle, a bude-li tento den rozdělen na
dva půldny.
A pak nelze popírati, že zvláštní
potřeby venkovského obyvatelstva jsou příčinou,
že se pohlíží na nedělní
dopoledne jako na hlavní den nákupu a že obchodníci
venkovských měst mají zvláštní
zájem na tomto nakupování v neděli
dopoledne, a že by tedy také stát, aby si udržel
a rozmnožil střední a drobné prameny
daní, měl dbáti této zkušenosti.
Že pro venkovany jest hlavně neděle dopoledne
nejdůležitějším dnem nákupu,
toho příčinou jest nejen staletý zvyk,
nýbrž také pobožnost venkovanů,
kterou lze stále ještě zjistiti, a venkované
spojují návštěvu služeb božích
s obstaráváním nákupů.
Stále citelnější nedostatek pracovních
sil v zemědělství, závazek poskytnouti
zemědělským dělníkům
podle kolektivní smlouvy většinu nedělí
prázdno k návštěvě služeb
božích a k obstarání nákupů,
značně by zvětšily nesnáze v
zemědělství, a bylo by třeba, aby
bylo dělníkům poskytnuto jiný den
nebo půldne prázdno k obstarání nákupů,
což by mohlo míti zvláště ve žních
katastrofální následky pro povětrnostní
poměry.
Že zemská politická správa, řídíc
se stranickými programy a politickými hesly, zrušila
opatření, týkající se nedělního
klidu ve venkovských městech, jest úplně
nesprávným výkladem slova svoboda.
Jakmile svoboda smí úmyslně porušovati
zájmy jiných, není jíž svobodou.
Test také velíce nespravedlivé zakazovati
majetníku obchodu nebo členům jeho rodiny
prodávati v neděli dopoledne, když přijdou
kupující. Kdo chce více pracovati nebo pracovati
v neděli dopoledne, nechť si to vyřídí
sám s sebou, neboť hospodyně, aspoň
na venkově, musejí vždy počítati
s překvapením a se zvětšenou prací
v neděli dopoledne, a není možno tomu někdy
odpomoci.
Čím méně budou nařízení
zasahovati do vnitřních domácích poměrů,
tím lépe bude oběma stranám. Příčí
se však také svobodě osoby, zaručené
ústavním zákonem, zakazovati majetníkovi
obchodu nebo členům jeho rodiny nebo zaměstnancům,
kteří dobrovolně podle soukromých
smluv chtějí prodávati, výkon této
osobní svobody, a to tím méně, že
takovýmto zákazem, olupujícím o svobodu,
nelze předstírati veřejný zájem.