II. volební období. | 2. zasedání |
Národní shromáždění republiky
československé usneslo se na tomto zákoně:
1. Majitelé lesů, hospodařící
podle pevných hospodářských lesních
plánů, jsou povinni dále hospodařiti
podle těchto plánů, pokud se nepříčí
ustanovením § § 3. a 4.
2. Projde-li doba, na kterou byly plány ty stanoveny, jsou
povinni je obnoviti a to s obmýtní dobou ne kratší,
než byla dosavadní; ani tyto obnovené plány
nesmí býti v odporu s předpisy § §
3. a 4.
3. Ustanovení předchozích odstavců
platí též pro majitele lesů, kteří
si za účinnosti zákona ze dne 17. prosince
1918, č. 82 Sb. z. a n., o prozatímní ochraně
lesů, pořídili nebo za účinnosti
tohoto zákona pořídí pevné
hospodářské lesní plány.
1. Majitelé lesů, kteří nehospodaří
podle pevných hospodářských lesních
plánů, jsou, pokud nejde o výjimku v odst.
5. uvedenou, povinni oznámiti každou mýtní
těžbu. Odporuje-li mýtní těžba
předpisům §§ 3. a 4., jsou povinni, vyžádati
si k ní povolení (§ 5., odst. 2., 3 a 4.).
2. Oznámení, pokud se týče žádosti
jest před započetím mýtní těžby
podati u úřadu v § 9. uvedeného.
3. Neodporuje-li mýtní těžba předpisům
§§ 3. a 4., vezme úřad oznámení
k vědomosti a vyrozumí majitele lesa; nedojde-li
toto vyrozumění do 30 dnů ode dne, kdy oznámení
došlo úřadu, jest majitel lesa k mýcení
oprávněn.
4. Odporuje-li mýtní těžba předpisům
§§ 3. a 4., jest majitel lesa povinen vyčkati
úředního povolení.
5. Nepřesahuje-li v lesích, náležejících
témuž majiteli, celková roční
těžba mýtní 25 m3, není tu oznamovací
povinnosti, v prvé větě odst. 1. ustanovené.
V lesích tvaru vysokého nesmí býti
prováděna mýtní těžba
v porostech mladších 60 let, v lesích tvaru
středního (spodní porost) a nízkého
v porostech mladších 20 let. Pouze při loupenictví
dubovém možno těžiti i v porostech aspoň
15tiletých a v akátových pařezinách
aspoň. 10tiletých.
Základem pro stanovení roční mýtní
těžby v lesích, náležejících
témuž majiteli, jest:
a) v lesích tvaru vysokého při rozloze do
50 ha nejméně 60tileté obmýtí,
při větší rozloze obmýtí
nejméně 80tileté,
b) v lesích tvaru nízkého, vyjímajíc
loupenictví dubové, a v lesích tvaru středního,
vyjímjíc vrchní porost (výstavky),
jejž možno však těžiti jen a ploše
mýtební, nejméně 20tileté obmýtí
a v akátových pařezinách nejméně
10tileté obmýtí.
c) v lesích, v nichž se hospodaří sečemi
prosvětlovacími, nutno hospodařiti v obmýtí
nejméně 80tiletém.
1. Snížení obmýtní doby v případech
obnovy pevných hospodářských lesních
plánů může povoliti ministerstvo zemědělství.
2. Mýtní těžby, přesahující
omezení daná předpisy §§ 3. a 4.,
a to bez rozdílu, zda se hospodaří podle
pevného hospodářského lesního
plánu či bez něho, dále mýtní
těžby, odporující ustanovením
§ 1., odst. 1., může povoliti, je-li celková
rozloha lesů téhož majitele větší
než 50 ha, ministerstvo zemědělství.
Při lesích rozlohy menší rozhoduje o
takových mýtních těžbách
s konečnou platností politický úřad
II. stolice, v Podkarpatské Rusi státní lesní
úřad.
3. Udíleje povolení v předcházejících
odstavcích zmíněná, ustanoví
úřad podmínky zabezpečující
spořádané lesní hospodářství,
zejména obnovu lesa a další trvalost výtěže.
4. V případech uvedených v odst. 2. může
povolující úřad, aby zajistil řádné
a včasné zalešnění vykácených
ploch, uložiti majiteli lesa poskytnutí přiměřené
záruky, jejíž výši určí,
přihlížeje k očekávaným
výlohám zalesňovacím. Záruka
poskytuje se buď v hotovosti, nebo ve státních
nebo jiných cenných papírech, požívajících
sirotčí jistoty, hodnocených podle posledního
bursovního záznamu, nebo ve kladních knížkách
tuzemských peněžních ústavů,
uzná-li úřad vkladní knížku
za dostatečnou záruku. Majiteli lesa možno
uložiti, aby záruku složil buď najednou
nebo postupně podle prodeje dříví.
Úroky plynou ve prospěch majitele lesa. Záruka
se uvolní podle postupu řádně provedeného
zalesnění. Nevyhoví-li majitel lesa řádně
a včas povinnosti zalesňovací, může
úřad dáti zalesnění provésti
na jeho náklad ze složené záruky.
Politický úřad I. stolice může
ustanoviti, pokud se tak již nestalo, pro svůj obvod
důvěrníka z praktických lesníků,
aby dozíral k plnění předpisů
tohoto zákona.
1. Majitel lesů, po případě osoby,
které mají právo těžîti
dříví v cizím lese, budou, jednají-li
proti předpisům tohoto zákona, potrestáni
politickým úřadem (policejní administrativní
vrchností) I. stolice trestem vězení (uzamčení)
až do tří měsíců nebo
pokutou až do 100.00 Kč; tyto tresty mohou býti
uloženy též současně. Je-li pokuta
nedobytnou, změní se v přiměřený
trest vězení (uzamčení). Trest vězení
(uzamčení) spolu s náhradním trestem
za nedobytnou pokutu nesmí činiti více než
tři měsíce.
2. Týmž trestem budou stíháni lesní
úředníci, kteří o své
újmě provedou mýtní těžbu
odporující tomuto zákonu; totéž
platí o lesních úřednících,
kteří v dorozumění s majitelem lesa
nebo osobou, mající právo těžiti
v cizím lese dříví, připustí
provedení takové těžby, neprokáže-li
se, že včas upozornili majitele lesa na to, že
těžba jest v odporu s předpisy tohoto zákona.
3. Pokuty plynou do státní pokladny; výtěžku
jich bude použito pro účely zalesňovací.
Jsou-li předpisy tohoto zákona hrubě porušeny
a je-li důvodná obava, že by se porušování
takové mohlo opakovati, může ministerstvo zemědělství
uvaliti na lesy, pokud nejde o zabraný velký majetek
pozemkový, vnucenou správu na náklad jich
majitelů.
Úřadem, o němž se mluví v §
2., odst. 2. a 3., rozumí se politický úřad
I. stolice, na Slovensku župní úřad
a v Podkarpatské Rusi státní lesní
úřad. U týchž úřadů
podávají též majitelé lesů,
hospodařící podle pevných hospodářských
lesních plánů, žádosti za povolení
podle předpisů § 5., odst. 1. a 2.
Ve věcech tímto zákonem upravených
jest pořad instancí omezen na dvě, pokud
zvláštní jeho předpisy nestanoví
jen instanci jedinou.
1. Tímto zákonem zrušuje se zákon ze
dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n., o prozatímní
ochraně lesů.
2. Předpisy zákona ze dne 12. února 1920,
č. 118 Sb. z. a n., o hospodaření na zabraném
majetku pozemkovém nejsou tímto zákonem dotčeny.
3. Zákony lesní zůstávají v
platnosti, pokud zákon tento nemá odchylných
ustanovení.
Zákon tento nabývá účinnosti
čtrnáctým dnem po vyhlášení;
provede jej ministr zemědělství v dohodě
se zúčastněnými ministry.
Aby bylo čeleno nemírnému kácení
lesů a tím i vážným újmám,
které by s hlediska národohospodářského
mělo v zápětí přílišné
využitkování lesní půdy, byl
krátce po politickém převratu vydán
zákon o prozatímní ochraně lesů
č. 82/1918 Sb. z. a n. Zákon tento podrobil mýtní
těžby zostřené kontrole předpisem,
že u lesů, v nichž se dosud hospodařilo
podle pevných hospodářských plánů,
nutno podle nich dále hospodařiti, při čemž
povolováni mimořádné, těžby
(těžby porostů příliš mladých
a těžby jsoucí v nepoměru k celkovému
rozsahu lesa) bylo vyhrazeno ministerstvu zemědělství.
Pro ostatní lesy byla stanovena povinnost ohlašovati
každé zamýšlené kácení
politickému úřadu I. stolice, který
má právo do měsíce těžbu
zakázati; pokud však šlo o mimořádnou
těžbu, vyžadovala prakse i tu zvláštního
povolení ministerstva zemědělství.
Předpisy tohoto zákona se plně osvědčily
a možno právem říci, že byly vhodným
korektivem proti pustošení lesů. Důvody,
které vedly k tomuto zákonu, trvají dosud,
při jeho provádění ukázaly
se však některé nedostatky a mezery, jichž
odstranění sleduje předložená
osnova.
K jednotlivým ustanovením osnovy se připomíná
následující:
Paragraf tento upravuje povinnost majitelů lesů,
kteří hospodaří podle pevných
hospodářských plánů.
Z odst. 1. plyne, že má-li hospodářský
plán co do provádění těžeb
přísnější ustanovení,
než zákon v §§ 3. a.1., nutno se říditi
přísnějšími zásadami hospodářského
plánu.
K odst. 2. a 3.
Podle dosavadního znění zákona není
zcela nepochybno, nepomíjí-li snad povinnost, kterou
zákon uložil majitelům lesa, hospodařícím
v čas vydání zákona č. 82/1918
Sb. z. a n. podle pevných plánů, uplynutím
časové platnosti těchto plánů
a může-li pak majitel lesa přejíti k
hospodaření bez pevných plánu. Je
nesporno, že větší lesní hospodářství,
má-li býti racionelní, neobejde se bez pevného
hospodářského plánu, který
dává lesnímu hospodaření směr
pro budoucnost, a možno poukázati k tomu, že
většina velkých majetků lesních
řídila se touto zásadou i bez úředního
tlaku. Důležitou otázku hospodářských
plánů lesních bylo by arci nejlépe
vyřešiti již nyní jednotnými, pro
celý stát platnými předpisy. Tomu
však brání toho času nejen nedostatek
orgánů státní lesní služby
dohlédací, které by mohly všechny lesní
plány přezkoušeti a v patrnosti míti,
nýbrž i to, že před zavedením župního
zřízení v celém státě
bylo by těžko na přechodnou dobu se vypořádati
četnými podstatnými rozdíly dosavadního
práva, zejména po stránce kompetenční.
To platí nejen pokud jde o poměr býv. práva
uherského k předpisům platným v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku, nýbrž i pokud jde o
poměr posléze uvedených zemí mezi
sebou. Tak na př. v Čechách je zvláštním
zákonem (zákonem ze dne 14. ledna 1833, č.
11 zemského zákona pro Čechy) postaráno
o dohled nad hospodářstvím v obecních
lesích, při čemž co do hospodářských
plánů dělí se o příslušnost
úřady politické (stránka lesopolicejní)
s okresními správními komisemi (stránka
hospodářská); na Moravě a ve Slezsku
obdobné úpravy není, směrodatnými
jsou jen předpisy všeobecného lesního
zákona z roku 1852 a není tam ani okresních
správních komisî. Při tomto stavu věci
nelze již nyní přikročiti k vydání
jednotného lesního zákona, na němž
se pracuje, a nutno unifikaci lesního zákona a tím
řešení otázky hospodářských
plánů vyhraditi době, až dojde k sjednocení
správy. Ustanovením § 1., odst. 2. zachycuje
osnova aspoň ty hospodářské plány,
podle kterých bylo hospodařeno dosud. Z ustanovení
tohoto plyne, že majitel musí se postarati o časovou
kontinuitu mezi prošlým a novým plánem,
jinak podléhá trestní sankci stanovené
v § 7. a mimo to jest povinen hlásiti každou
těžbu, nejde-li o výjimku podle 5. odst. §
2.
Tím bude získána pro státní
správu záruka, že běžné
hospodářské plány budou obnovovány,
i když pomine nynější jejich časová
platnost. V opatření tomto nemohou majitelé
lesů spatřovati nijakého zatížení,
vždyť se stanoví za povinnost jenom to, co dosud
v zájmu lesního hospodářství
konali dobrovolně. V zájmu věci zákon
staví jim na roveň i ty, kdo si po vydání
zákona č. 82/1918 pořídili nebo si
po vydání tohoto zákona pořídí
pevné hospodářské plány. Pokud
pra ty které kategorie lesů jest hospodaření
podle pevných plánů (programů) stanaveno
již platnými předpisy, zůstává
povinnost a to samozřejmě nedotčena.
Pokud jde o lesy, v nichž se nehospodaří podle
hospodářského plánu, nutno rozeznávati
pouhé oznamování zamýšlené
těžby a žádost o povolení mimořádné
těžby.
Neodporuje-li těžba předpisům, kterými
má býti zamezeno těžení porostů
příliš mladých (§ 3.), nebo provádění
těžby, která by byla v nepoměru k celkovému
rozsahu lesního majetku (§ 4.), podléhá
sice těžba, nehledí-li se k výjimce
níže uvedené, povinnosti oznamovací,
majitel lesa nabude však nároku na její provedení
buď výslovně tím, že úřad
vezme oznámení na vědomí a vyrozumí
majitele lesa, nebo mlčky tím, že se majiteli
lesa nedostane do 30 dnů ode dne, kdy oznámení
došlo příslušného úřadu,
vyřízení jeho podání. Ustanovení
dosavadního zákona, že nutno každé
mýcení hlásiti politickému úřadu
I. stolice, který po případě, shledal-li
to s hlediska, lesopolicejního nutným, prováděl
místní šetření, bylo v praksi
pociťováno příliš tvrdým.
Proto stanoví osnova (§ 2., odst. 5. ve spojení
s odst. 1.), že povinnosti oznamovací nepodléhá
celková roční těžba mýtní
do 25 m3. Majitel lesa, který ať již najednou
nebo postupně nebude za rok mýtiti více než
25 m3, nebude povinen mýtní těžbu ohlašovat.
Tímto předpisem bude také vyhověno
návrhu, který na změnu zákona ze dne
17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n., byl podán
v senátě pod číslem tisku 1289. Předpokladem
této úlevy arci jest, že mýtní
těžba nebude odporovati všeobecným předpisům
§§ 3. a 4.
Odporuje-li zamýšlená těžba předpisům
právě zmíněných paragrafů,
jde-li tedy o tak zv. mimořádnou těžbu,
bude majitel lesa povinen vyčkati úředního
povolení, stejně jako majitel lesa, který
hospodaří podle hospodářského
plánu a domáhá se povolení těžby,
jež by byla v odporu s ustanoveními zákona
nebo, jestliže by hospodářský plán
obsahoval přísnější podmínky
nežli zákon, se zásadami hospodářského
plánu. Netřeba se obávati, že co do
lesů, v nichž se hospodaří bez hospodářského
plánu, budou majitelé lesa v nejistotě, zda
zamýšlená těžba podléhá
pouhé povinnosti oznamovací, či vyžaduje-li
zvláštního úředního povolení,
zejména zda mohou po uplynutí 30denní lhůty
přikročiti k provedení těžby
bez nebezpečenství, že bude proti nim zavedeno
trestní řízení proto, že úřad
pokládá jich podání za žádost
o povolení mimořádné těžby,
a nikoli za pouhé ohlášení těžby,
na kterou má majitel lesa nárok. Vždyť
objektivní známky, jež kvalifikují tu
kterou těžbu jako těžbu mimořádnou,
t. j. stáří porostu a rozsah zamýšlené
těžby se zřetelem k celkovému rozsahu
lesního majetku, určuje osnova v §§ 3.
a 4. způsobem přesným, pochybnosti vylučujícím.
Ostatně v podobném postavení jsou i majitelé
lesů, hospodařící podle hospodářského
plánu: nejsou sice povinni oznamovati řádnou
těžbu, avšak i oni mají jisté risiko
v případě, že by si pojem řádné
těžby vykládali v odporu s předpisy
zákona.
Pokud se týče otázky, u kterého úřadu
nutno podávati oznámení o zamýšlené
těžbě, po případě žádost
o povolení mimořádné těžby,
bude to politický úřad I. stolice, na Slovenský
župní úřad a v Podkarpatské Rusi
státní lesní úřad. Jsou to
tedy úřady, které jsou podle dosud platných
lesních zákonů lesopolicejními úřady
I. stolice. Výjimka v té příčině
stanovená pro Podkarpatskou Rus jest odůvodněna
tím, že hlavnoslužnovské a župní
úřady Podkarpatské Rusi jsou dosud bez lesních
referentů; až bude provedeno na Podkarpatské
Rusi župní zřízení, přejde
působnost státních lesních úřadű
na úřady župní, jak se stalo i na Slovensku
v důsledku vládního nařízení
č. 383/1922 Sb. z. a n.
Paragrafy tyto obsahují materielní předpisy
o tom, jak dalece omezuje zákon každého majitele
lesa při provádění mýtních
těžeb. § 3 řeší otázku
tu s hlediska stáří porostu, § 4 s hlediska
rozsahu mýtní těžby. Co do podrobností
odkazuje se na znění osnovy, která přejímá
v podstatě ustanovení dosavadního zákona;
změny a doplňky, zejména dodatek o těžení
v akátových pařezinách, jsou rázu
podružného a byly do osnovy pojmuty na podnět
vzešlý z kruhů lesnicko-odborných.
Povolování mimořádných těžeb
bylo dosud vyhrazeno ve všech případech ministerstvu
zemědělství. V zájmu urychleného
vyřizování žádostí tohoto
druhu provádí osnova jistý kompetenční
přesun, přikazujíc rozhodování
a to s konečnou platností při lesním
majetku do 50 ha politickým úřadům
II. stolice, v Podkarpatské Rusi státním
lesním úřadům; v kompetenci ministerstva
zemědělství zůstávají
mimořádné těžby u většího
lesního majetku (přes 50 ha), dále přikazuje
se mu rozhodování o tom, může-li majitel,
hospodařící podle pevných plánů,
při prodlužování těchto plánů
přistoupiti ke snížení dosavadní
doby obmýtní.
V dosavadním zákoně nebyly řešeny
případy, ve kterých by se majitel lesa před
uplynutím platnosti hospodářského
plánu domáhal povolení těžby,
která by sice nebyla v odpor u se zákonnými
předpisy o omezení těžeb, za to ale
by odporovala ustanovením hospodářského
plánu. Prakse vyřizovala případy tyta
na základě ustanovení § 4 zák.
č. 82/1918 Sb. z. a n., posuzujíc je jako případy,
ve kterých jde o úchylku ze zákonných
předpisů o omezení těžby. Osnova
výslovně upravuje i povolování těžeb
tohoto druhu.
Pokud se týče záruky nového zalesnění
vykácených ploch při provádění
mimořádných těžeb, dlužno
poukázati k těmto momentům:
Instituce zalesňovacích kaucí není
dosavadnímu zákonodárství ustanovením
neznámým. Pro obvod práva dříve
uherského jest platnými předpisy postaráno
o to, aby úřad při povolování
lesních těžeb předepsal majiteli lesa
v zájmu nového zalesnění složení
přiměřené zalesňovací
kauce. Vedle předpisu § 31 uh. zák. č.
XIX. z r. 1898 o použití výnosu mimořádného
výtěžku při společně užívaných
lesích a holinách nutno tu poukázati k nařízení
býv. uher. min. orby ze dne 25. VII. 1918, č. 143800,
které stanoví, že k zabezpečení
výloh potřebných pro umělé
zalesnění může před počátkem
těžby býti požadována přiměřená
zalesňovací kauce. Pokud se týče zemí
býv. státu rakouského, znaly obdobnou kauci
již dávno před válkou vydané
předpisy některých zemí (Bukovina,
Halič, Korutany, Dol. Rakousy, štýrsko a Tyroly).
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku nebyl zemským
zákonodárstvím sjednán podobný
právní základ pro ukládání
zalesňovacích kaucí a také nejvyšší
správní soud nálezem ze dne 19. ledna 1924,
č. 18130/23 rozhodl, že ani v zákoně
ze dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n., ani v jiných
zákonech nelze, pokud jde o Čechy, Moravu a Slezsko,
najíti opory pro předpis zalesňovací
kauce. Nelze sice pochybovati o dobré vůli a snaze
mnohých majitelů lesa, kteří mají
jistě hluboký zájem o budoucnost svých
lesů, zejména zájem o to, aby pohroma mnišková
stihnuvší naše lesy, byla zmírněna
a škody jí způsobené napraveny, přece
však není vždy mono spoléhati na svědomitost
majitelů lesa, pročež nutno určitým
předpisem zajistiti, že vykácené plochy
lesní budou řádně zalesněny.
Tento požadavek je tím spíše odůvodněn,
že mimořádnou těžbou získaný
čistý výnos představuje vlastně
přeměnu kmenového kapitálu lesního
a dřevního v kapitál peněžní.
Ukládání zalesňovací kauce,
které jest ostatně jen fakultativní, bude
tedy v mnohých případech příkazem
opatrnosti, která chrání nejen veřejný
zájem, nýbrž i zájem majitele lesa pro
budoucnost. Také shora dotčená skutečnost,
že majitelům lesů na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi možno již nyní ukládati zalesňovací
kauci, kdežto majitelům lesů v ostatních
zemích nikoli, mluví pro to, aby zájemníkům
bylo v otázce zalesňovací kauce měřeno
stejně. Věc bude prováděna tak, že
majitel lesa složí záruku u úřadu,
který s ní naloží podle předpisů
platných o politických depositech.
Zákon č. 82/1918 Sb. z. a n. datuje se z doby, kdy
nebylo ještě zákonodárství o
pozemkové reformě vybudováno, zejména
nebylo předpisů a hospodaření na zabraném
majetku pozemkovém (srov. zák. ze dne 12. II. 1920,
č. 118 Sb. z. a n.). Proto přikázal stíhání
přestupků soudům. Poněvadž jde
o otázky odborně lesopolicejní, náležející
do kompetence úřadů správních,
přenáší osnova trestní kompetenci
na úřady politické a to tím spíše,
že i komise pro reformu trestního zákona nepojala
přestupky tohoto rázu mezi trestní činy,
k jichž stíhání jsou povolány
řádné soudy.
Co do okruhu osob, které možno pro překročení
předpisů o zatímní ochraně
lesů bráti v zodpovědnost, nutno poukázati
na tyto doplňky, pokud se týče změny:
1. Není trestným toliko majitel lesa, nýbrž
i osoby, které mají právo těžiti
dříví v cizím lese. Doplněk
tento jest odůvodněn hlavně tím, že
na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nejsou řídké
případy, že majitel lesa pronajímá
na několik roků provádění těžeb
ve svém lese a že nutno rozšířiti
možnost trestního řízení i na
osoby, od majitele lesa rozdílné.
2. Zákon č. 82/1918 Sb. z. a n. uložil lesním
úředníkům povinnost, aby oznamovali
úřadu protizákonné rozkazy a změny,
týkající se lesního hospodaření.
Nelze upříti, že tím zákon přidělil
lesním úředníkům úlohu
velice odiosní, že tím byl kalen poměr
mezi zaměstnancem a službodárcem a že
posléz jmenovaný snadno mohl najíti prostředky
a cesty, které měly v zápětí
újmu pro zaměstnance jakožto osobu hospodářsky
slabší. Proto nebylo příslušné
ustanovení dosavadního zákona do osnovy převzato.
Aby však předpisy zákona nebyly obcházeny
a aby lesní úředníci měli proti
nezákonným rozkazům opory, rozšiřuje
osnova trestní sankci na lesní úředníky,
kteří v dorozumění s majitelem lesa,
nebo osobou mající právo těžitî
dříví v cizím lese, připustí
provedení mýtní těžby odporující
zákonu; beztrestní jsou však tehdy, upozorní-li
včas majitele lesa na to, že změny ty jsou
v odporu s platnými předpisy. Vedle toho stanoví
osnova výslovně trestnost lesních úředníků
pro případ, že by provedli těžbu
takovou o své újmě.
Dosavadní zákon neměl ustanovení o
tom, kam plynou pokuty; náležely tedy chudinskému
fondu obce, a jejímž obvodu byl přestupek spáchán.
Se zřetelem k tomu, že v Čechách, na
Moravě a ve Slezsku pokuty uložené podle všeobecného
lesního zákona plynou do zemědělského
fondu a že pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus, peněžité
tresty, uložené pro t. zv. přestupky lesní
plynuly před všeobecnou úpravou, jež se
stala předpisem § 23 uh. zák. č. XX.
z r. 1901, čtyřmi pětinami do zalesňovacího
fondu a že peněžité tresty, uložené
pro t. zv. přestupky lesopolicejní plynou i po této
všeobecné úpravě čtyřmi
pětinami do jmenovaného fondu, stanoví osnova,
že pokuty plynou do státní pokladny, že
však jich výtěžku bude použito pro
účely zalesňovací.
K ostatním předpisům osnovy není třeba
zvláštních vysvětlivek, poukazuje se
jen k tomu, že v zájmu urychleného vyřizování
věci jest omezen počet instancí na dvě,
pokud tu není zvláštních ustanovení
(§ 5) o instanci jen jediné.
Z provádění tohoto zákona nevzejde
státní správě nový finanční
náklad.
Vláda doporučuje, aby osnova zákona byla
přikázána v poslanecké sněmovně
výboru zemědělskému a v senátu
výboru národohospodářskému
k podání zprávy v přiměřené
lhůtě.