Poslanecká sněmovna N.S.R.Č. 1926.

II. volební1. zasedání

Původní znění.

204.

Antrag

der Abgeordneten Dr. Czech, Hillebrand, Pohl und Genossen

auf Einbringung einer Regierungsvorlage über die Regelung der nationalen Verhältnisse und Zuweisung derselben an den gemäss § 22 G. O. zn errichtenden Nationalitätenausschuss.

Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschliesse:

Die Regierung wird aufgefordert, in der Frühjahrssession 1926 einen Antrag ein zubringen, durch welchen die nationalen Verhältnisse in der Čechoslovakischen Republik geregelt werden. Hiebei sind folgende Grundsätze zu beachten:

1. Die Verwaltung des Staates ist nach national möglichst einheitlichen Verwaltung gebieten zu gliedern und innerhalb dieser Gebiete nach den Grundsätzen der vollen demokratischen Selbstverwaltung zu ordnen.

2. Die national-kulturellen Angelegenheiten aller Nationen sind durch jede Nation selbständig, durch autonome Organe zu besorgen. Hiebei sind insbesonders die Grundsätze des Antrages Hillebrand und Genossen über die nationale Schulautonomie zu verwirklichen.

3. Der verfassungsrechtliche Schutz gegen Entnationalisierung ist durch Erlassung der notwendigen Durchführungsbe stimmungen wirksam zu machen.

Begründung.

Die grosse Bedeutung des nationalen geworden. Die Erfahrungen, welche die Problems ist im Weltkriege offenkundig drei grossen Reiche Oesterreich-Ungarn, Russland und die Türkei gerade in dieser Hinsicht gemacht haben, gehören heute der Geschichte an, aber die Lehren dieser Erfahrungen sind unbestreitbar und fordern vollste Beherzigung.

Junge neugebildete Staaten, denen noch keine vielhundertjährige Tradition zur Seite steht, haben doppelt und dreifach Grund dazu, diese Erfahrungen zur Richt linie ihrer Politik zu machen. Die Frie densverträge haben vielfach neue Grenzen gezogen, weite Territorien haben sammt deren Bevölkerung die staatliche Zugehörigkeit gewechselt. Volksgruppen von abweichender Sprache, Kulturhöhe und Wirtschaftsweise sind ohne Rücksicht auf ihre Eigenart zusammengelegt worden. Diese Zusammenlegung bleibt solange ein Experiment, als nicht eine sachgemässe Regelung der Verhältnisse dieser Eigenart Rechnung trägt, sie wer den zu einem gewagten Experiment in dem Augenblicke, wo ein geistloser Zentralismus jene nationalen, territorialen und kulturellen Besonderheiten nicht etwa organisatorisch zusammengliedert, sondern einfach negiert und dadurch vertieft.

Die Verfasser der Friedensverträge haben dieses Problem wohl berührt, indem sie den Verträge neine Erklätuttg zum Schutze der Minoritäten beigeschlossen haben. welche auch von dem čechoslovakischen Staate angenommen worden ist. Aber diese Erklärung berücksichtigt de einzelnen Staatsbürger nur in unzureichendem Mass, die Gesamtheit der Staatsbürger gleicher Eigenart überhaupt nicht.

Wir halten es durch die Erfahrungen, die in der Kriegs und Nachkriegszeit gemacht worden sind, für alle Nationen der Čechoslovakischen Republik geboten, zu diesem Problem, das bisher offen geblieben ist und das politische Leben des Landes ebenso beeinträchtigt, wie eine offene Wunde die Sicherheit und Freiheit der Bewegungen des Körpers, Stellung zu nehmen und eine Lösung zu suchen. Die Welt ist weit davon entfernt, zur Ruhe gekommen zu sein. lm Gegenteil: die fortschreitende wirtschaftliche Erschütterung bedroht Europa mit so vielen Gefahren, die selbst wieder alle politischen Möglichkeiten aufrollen können.

Es war immer das Verhängnis grosser und mächtiger Reiche, dass sie nicht rechtzeitig Probleme in Angriff genommen und gelöst haben, welche hinterher zu spät angefasst, erst recht eine Haupt ursache des Unterganges geworden sind. Die gewaltigen Machtmittel jener Gross staaten haben das Verhängnis nicht mehr aufhalten können. Die Čechoslovakische Republik ist nicht nur ein junger, sondern auch ein kleiner Staat und deshalb eben hat sie dreifache Ursache, das zur richtigen Zeit zu vollbringen, was, einmal versäumt, nicht mehr nachgeholt werden kann.

Beim Aufbau des čechoslovakischen Staates sind all die Probleme, von denen hier gesprochen worden ist, gar nicht oder nicht genügend zu Worte gekommen. Sie an die Oberfläche zu bringen und aufzurollen, halten wir für unsere Pflicht. Die Gesichtspunkte, von denen unser Antrag ausgeht und die in ihm einen klar formulierten Ausdruck gefunden haben, zeigen den Weg ins Freie. Aus all den Schwierigkeiten, an denen dieses Land überreich ist, vermag es nur die Sicherung der Selbstbestimmung jedes Volkes und der Selbstverwaltung seiner kulturellen Angelegenheiten und daher die Verständigung der Völker über die Bedingungen des Zusammenlebens und der Zusammenarbeit heraufzuführen. Diesem Ziele strebt unser Antrag zu.

In formeller Beziehung beantragen wir, es möge gemäss § 22, Absatz 2 der Geschäftsordnung ein 32 gliedriger Nationalitätenausschuss eingesetz und diesem der vorliegende Antrag zur Berichterstattung binnen Monatsfrist zugewiesen werden.

Prag, den 12. März 1926.

Dr. Czech, Hillebrand, Pohl,

Juran, Schweichhart, Grünzner, Hackenberg, Schuster, Dědič, Dr. Gáti, Heeger, Taub, Dietl, Burian, de Witte, Schäfer, Roscher, Kirpal, Leibl, Kaufmann, Blatny, Dr. Stern.









Poslanecká sněmovna N.S.R.Č. 1926.

II. volební

1. zasedání

Překlad.

(Opravený tisk.)

204.

Návrh

poslanců dra Czecha, Hiliebranda, Pohla a druhů,

aby byl podán vládní návrh o úpravě národních poměrů a aby byl přikázán národnostnímu výboru, který jest zříditi podle § 22 jednacího rádu.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Vláda se vyzývá, aby v jarním zasedání roku 1926 podala návrh zákona, jímž se upravují národní poměry v Československé republice. Při tom dlužno dbáti těchto zásad:

1. Státní správa budiž rozdělena podle správních obvodů pokud možno národně jednotných a uvnitř těchto obvodů uspořádána podle zásad plné demokratické samosprávy.

2. Národně kulturní záležitosti všech národů spravuje si každý národ samo statně, samosprávnými činiteli. Při tom dlužno zvláště uskutečniti zásady návrhu Hillebtandova a druhů o národní školské samosprávě.

3. Ústavní ochrana proti odnárodňování budiž zabezpečena vydáním nutných prováděcích ustanovení.

Odůvodnění.

Velký význam národní otázky ukázal se ve světové válce. Zkušenosti, které po této stránce nabyly tři velké říše, Rakousko-Uhersko, Rusko a Turecko, patří dnes dějinám, avšak naučení z těchto zkušeností jsou nepopíratelná a jest tře ba, aby se jich dbalo plnou měrou.

Mladé, nově vybudované státy, které nemají za sebou ještě staletou tradici, mají dvojnásobně a trojnásobně příčinu k tomu, aby zkušeností těchto použily jako směrnice pro svou politiku. Mírové smlouvy vytýčily v mnoha případech nové hranice, rozsáhlá teritoria i se svým obyvatelstvem změnila svou státní pří slušnost, národní skupiny odchylného jazyka, různé kulturní výše a s různým hospodařením byly spojeny bez zřetele k jejich svérázu. Toto spojeni zůstane tak dlouho pokusem, dokud tyto poměry ne budou věcně upraveny tak, aby to vyhovovalo tomuto svérázu, stanou se odvážným pokusem v té chvíli, kde ony národní, teritoriální a kulturní zvláštnosti budou bezduchým centralismem, nikoliv snad organisačně spojeny, nýbrž prostě negovány a tím prohloubeny.

Sdělavatelé mírových smluv dotkli se ovšem tohoto problému, když ke smlouvám připojili prohlášení na ochranu menšin, jež přijal i československý stát. Avšak toto prohlášení přihlíží k jednotlivým státním občanům jen nedostatečně, kdežto státních občanů téhož rázu, jako celku, nedbá vůbec.

Po zkušenostech, které jsme nabyli za války a po válce, pokládáme pro všechny národy v Československé republice za nutné, aby se zaujalo stanovisko k tomuto problému, který dosud zůstal nevyřešen a který rovněž tak překáží politickému životu země, jako překáží otevřená rána jistotě a volnosti pohybu těla a aby se hledalo řešení. Svět má ještě daleko k míru. Naopak: Z pokračujícího hospodářského otřesu hrozí Evropě tolik nebezpečí, která opět sama mohou rozvinouti všechny politické možnosti.

Bylo to vždy osudné pro velké a mocné říše, že nezačaly řešiti včas problémy a že je nerozřešily, problémy, které když se k nim později přikročilo příliš pozdě, staly se právě hlavní příčinou zkázy. Násilné prostředky moci nemohly již za chrániti ony velké státy před jejich osudem. Československá republika jest ne jen mladý, nýbrž i malý stát a proto má trojnásobný důvod k tomu, aby v pravý čas provedla to, co, bylo-li jednou za meškáno, nedá se více napraviti.

Při budování československého státu nedostaly se všechny ty problémy, o nichž zde bylo mluveno, buď vůbec ke slovu anebo nikoliv dostatečně. Pokládá ne za svou povinnost přivésti je na po vrch a uvésti je na přetřes. Stanoviska, z nichž náš návrh vyvěrá a která v něm byla jasně formulována, ukazují cestu k řešení. Ze všech potíží, jimiž tato země oplývá, může vyvésti jen zabezpečení sebeurčení každého národa, samo správa jeho kulturních záležitostí a tedy dorozumění národů o podmínkách společného života a společné práce. K tomu směřuje náš návrh.

Po stránce formální navrhujeme, aby podle § 22, odst. 2 jednacího řádu byl zří zen 32členný národnostní výbor, a aby mu byl tento návrh přikázán, aby o něm podal zprávu do jednoho měsíce.

V Praze dne 12. března 1926.

Dr. Czech, Hillebrand, Pohl,

Juran, Schweicbhart, Grünzner, Hackenberg, Schuster, Dědič, dr. Gáti, Heeger, Taub, Dietl, Burian, de Witte, Schäfer, Roscher, Kirpal, Leibl, Kaufmann, Blatny, dr. Stern.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP