II. volební období. |
Die Krisis am Flachsmarkte hat eine der artige Höhe erreicht, daß dadurch die Existenz der Flachsbauern ernstlich in Frage gestellt ist.
Der jährliche Bedarf der 25 innländischen Spinnereien an Flachs beträgt 4100 bis 4500 Waggons, welcher Menge bei Zugrundelegung eines Ertrages von 30 q pro ha eine Anbaufläche von 60.000 ha mit einem Ertrage von 1,800.000 q entsprechen würde Diese in den Jahren 1901 bis 1911 wiederholt erreichte Anbaufläche sank nach Überwindung der Tiefstände im Jahre 1917 (12900 ha in einem Jahre) - 1918 - 14.117 ha auf 24.757 ha im Jahre 1925.
Auch diese Anbaufläche - erst knapp ein Drittel der Friedensanbaufläche - kann nicht weiter aufrecht erhalten werden, da die derzeitige Flachsmarktlage den Flachsbau gänzlich unrentabel macht.
Mit Ausnahme geringster Mengen befindet sich der Flachs der letzt n Ernten unverkauft in de Händen der Flachsbauern.
Den Flachsbauern wird der Flachs seitens der 25 Spinnereien nicht abgekauft, dagegen, trotz der großer inländischen Vorräte tausende von q eingeführt. Bein einer Anbaufläche von 24.757 ha im Jahre 1925 mit einem Ertrage von rund 742.710 q Rohstengel wurden nur 4/10 des obenausgewiesenen Bedarfes erbaut.
Selbst die angebliche Krise in der Spinnereibranche zugegeben wird der derzeitige Bedarf der Spinnereien doch zu mindestens 4/10 des Normalbedarfes erreichen, woraus bei der selbstverständlichen Voraussetzung der Deckung des Bedarfes an Rohware in erster Linie bei den heimischen Produzenten erhellt, daß die Ernte des Jahres 1925 bereits zur Gänze aufgekauft sein müßte.
Im Gegensatz zu Vorstehendem befindet sich noch beinahe der ganze Ernteertrag in den Händen der Produzenten. diese sind um den Lohn für die Arbeit eines ganzen Jahres gebracht, ja es scheint, nicht einmal das im Feld investierte Kapital verzinst. Dazu noch die Deckung der dem Flachsbauer obliegenden Verpflichtungen an Steuern, Arbeitslöhnen, Bezahlung der Forderungen der Gewerbetreibenden und all der vielen größeren und kleineren Bedürfnisse das ganze Jahr über - woher soll da der Landwirt ohne der Verschuldung anheim zu fallen, die Mittel hernehmen?
`Wenn nun z. B. die im Jahre 1924 erfolgte Einfuhr von 217.015 q von Flachsprodukten im Betrage von 217,105.000 Kč und die Einfuhr von Werg und Flachsabfallprodukten - in den letzten 5 Jahren hat letztere den Betrag von Kč 100,000.000 erreicht, - in Betracht gezogen wird, so erhellt daraus, daß dieser landwirtschaftliche Produktionszweig gerade der in der ärmsten Bodenlage um ihre Existenz hart kämpfenden Gebirgs- und Flachsbauern bei einigen guten Willen der Regierung zu mindest teilweise gesichert werden könnte. Allem nur der Flachs erfreut sich auch heute noch keines Schutzes, trotz der erst vor kurzem gemachten Erfahrung, wie not wendig die Förderung gerade dieses landwirtschaftlichen Produktionszweiges zwecks Deckung des Innlandbedarfes ist.
Es ist daher kein Wunder, wenn der Flachs verfällt, die dadurch hervorgerufene Arbeitslosigkeit ins Ungemessene steigt, die Gebirgsbewohner um eine durch entsprechenden Zollschutz gesicherte Verdienstmöglichkeit gebracht werden und dadurch ohne Aussicht auf Existenzsicherung schier verzweifelt der nächsten Zukunft entgegensehen.
Aus diesen Gründen stellen die Gefertigten folgenden Antrag:
Das hohe Haus wolle beschließen:
Die Regierung wird aufgefordert, im Ein vernehmen mit den Hauptkörperschaften der Flachsorganisation in kürzester Zeit einen Gesetzesentwurf einzubringen. in welchem nachstehenden Forderungen entsprochen wird:
1. Unverzügliche Einführung eines gleitenden Schutzzolles Brechflachs - Basis 500 Kč per 100 kg, welcher jeweilig erst nach Aufkauf der innländischen Ernte außer Kraft gesetzt werden kann.
2. Die Flachsprodukte sind als landwirtschaftliche Produkte in die 1% Umsatzsteuer einzureihen.
3. Die Frachtsätze für Flachsprodukte heimischer Erzeugung sind bei dem Transport innerhalb der Staatsgrenzen um 25% des heutigen Frachtsatzes herabzusetzen.
4. Das Flachsgewerbe und der Flachshandel sind aus den freien Gewerben auszuscheiden und in die konzessionierten Gewerbe einzureihen.
5. Die Regierungsverordnung der ČSR. vom 17 Dezember 1920 Nr. 667, hauptsächlich § 33 ist bei allen staatlichen, öffentlichen, autonomen und Landeslieferungen im Interesse der Industrie und des Flachsbaues einzuhalten.
6. Bei Abschluß mit Handelsverträgen mit den Nachbarstaaten ist darauf Rücksicht zu nehmen, daß im Falle einer ein heimischen Absatzkrise der Ausfuhr von Flachsprodukten keine Schwierigkeiten bereitet werden.
7. Den Flachsbaugenossenschaften sind billige Kredite einzuräumen, um ähnliche Krisen, wie wir sie heuer miterleben, leichter überstehen zu können.
8. Den Flachs verarbeitenden Unternehmungen wolle bei den Erwerbsteuerbemessungen eine allgemeine Steuererleichterung zugebilligt werden In den Gebieten des Flachsbaues sind die Steuerbemessungskommissionen im Interesse der Flachsindustrie, des Flachshandels und Flachsbaues gebietszuständige Fachleute beizuziehen.
Der Gesetzentwurf wolle mit größter Beschleunigung
dem Hause zur Beschlußfassung vorgelegt und die Zuweisung
an die zuständigen Ausschüße bewerkstelligt werden.
II. volební období. |
Krise lnářského trhu dosáhla takové výše že jest tím ohrožena existence rolníků, zabývajících se pěstováním lnu. Roční spotřeba lnu 25 zdejších přádelen činí 4100-4500 vagonů, kteréžto množství vezme-li se za základ výnos 30 q z ha, rovnalo by se oseté ploše 60.000 ha s výnosem 1,800.000 q. Tato osetá plocha, jíž se do sáhlo několikráte v létech 1901-1911, klesla když byl překonán nejnižší stav v roce 1917 (12.900 ha v jednom roce), r. 1918 14.117 ha na 24.757 v roce 1925.
Avšak tuto osetou plochu - sotva teprve třetina mírově oseté plochy - nelze dále udržeti poněvadž pro nynější stav na lnářském trhu se lnářství naprosto nevyplácí.
Až na velmi nepatrně výjimky jest len z poslední sklizně dosud neprodán v rukou pěstitelů.
25 přádelen nekupuje len od lnářů, na opak, pres velké zdejší zásoby, dováží se tisíce metrických centů.při oseté ploše 24.757 ha v roce 1925 a výnosu kolem 742.710 surových lodyh byly vypěstovány jen 4/10 výše uvedené spotřeby.
I když uznáme domnělou krisi v přádelnictví, nynější spotřeba přádelen dosáhne přece aspoň 4/10 normální spotřeby, z čehož, připustíme-li ovšem, že se potřeba surovin uhradí především u domácích výrobců, vysvítá, že by sklizeň z roku 1925 měla býti již úplně zakoupena.
Avšak v přímém opaku k tomu co jsme uvedli, jest ještě skoro celý výnos sklizně v rukou producentů, jsou připraveni o mzdu za práci celého roku, ba dokonce se zdá, že se nezúrokuje ani jistina investovaná do polí. Připočteme-li ještě k tomu úhradu závazků tížících lnáře, jako daní, mezd, za placení požadavků živnostníkům a všech těch četných větších a menších potřeb za celý rok odkud má na to zemědělec vzíti peníze, a nezadlužiti se? Uváží-li se na př. že dovoz v roce 1924 činící 217.015 q lnářských výrobků za 217,105.000 Kč a dovoz koudele a lnářských odpadků dosáhl v po sledních 5 letech 100,000.000 Kč vysvítá z toho, že by toto zemědělské výrobní od větví horských a lnářských rolníků, právě na nejchudší půdě krutě bojujících o svou existenci mohlo býti aspoň částečně zajištěno kdyby vláda měla jen trochu dobré vůle. Avšak len ani dnes ještě nemá žádné ochrany ač teprve nedávno byla učiněna zkušenost, jak nutno podporovati právě toto zemědělské výrobní odvětví aby byla uhra zena zdejší spotřeba.
Nelze se tedy diviti, že pěstování lnu hyne nezaměstnanost tím způsobená vzrůstá do nekonečna, a horalé jsou připraveni o možnost výdělku, kterou by bylo lze zajistiti vhodnou celní ochranou a tím bez naděje na zajištění své existence skorem v zoufalství pohlížejí do blízké budoucnosti.
Proto podepsaní navrhují:
Slavná sněmovno račiž se usnésti:
ťVláda se vybízí aby v dohodě s hlavními sdruženími lnářské organisace co nejdříve podala návrh zákona, jenž by vyhovoval těmto požadavkům:
1 Neprodlené zavedení pohyblivého ochranného cla na lámaný len, - základ 500 Kč za 100 kg - které by bylo lze občasně zrušiti teprve po výprodeji zdejší sklizně.
2. Lnářské výrobky buďtež zařazeny jako zemědělské výrobky do 1%ní daně z obratu.
3. Dopravní sazby pro lnářské domácí výrobky buďtež pří dopravě v mezích státních hraníc sníženy o 25% dnešních sazeb.
4. Pěstování lnu a obchod lnem buďtež vyloučeny z volných živností a zařazeny do živností koncesovaných.
5. Vládní nařízení ČSR. ze dne 17. prosince 1920 č. 667 Sb. z. a n., zvláště § 33, budiž dodržováno při všech státních, veřejných, samosprávných a zemských dodávkách v zájmu průmyslu a lnářství.
6. Pří uzavírání obchodních smluv se sousedními státy budiž dbáno toho, aby nastane-li doma odbytová krise, nebyly činěny těžkosti vývozu lnářských výrobků.
7. Družstvům pro pěstování lnu buďtež poskytnuty levně úvěry, aby mohla snadněji přestáti podobně krise, jaké prožíváme letos.
8. Podnikům pro zpracování lnu budiž při vyměřování výdělkově daně poskytnuta všeobecná daňová úleva. V územích, kde se pěstuje len, buďtež do komisí pro vyměřování daní v zájmu lnářského průmyslu, lnářského obchodu a pěstování lnu povolání odborníci z toho území.
Tento návrh zákona budiž co nejrychleji podán
sněmovně aby se na něm usnesla a budiž
přidělen příslušným výborům.