II. volební období | 1. zasedání. |
I. posl. Bergmanna a spol. vládě
o neudržitelných poměrech státních
zaměstnanců v Čes. Těšíně,
II. posl. Bergmanna a spol. min.
vnitra nového "přehlídkového
předpisu" četnictva,
III. posl. Bergmanna a spol. min.
financí o postupu berních správ na Slovensku
při vyměřování daně
z příjmu státním zaměstnancům,
IV. posl. Bergmanna a spol. min. vnitra o
výnosu ministerstva č. 5677/13/24, ze dne 20. dubna
1925, jímž jsou zkráceni býv. náhradní
četníci při jmenování vrchními
strážmistry,
V. posl. Bergmanna a spol. min.
vnitra a min. pro správu Slovenska v příčině
úpravy poměrů obecních a obvodních
notářů ze Slovenska,
VI. posl. Bergmanna a spol. min.
financí v záležitosti výnosu ministerstva
financí ze dne 27. ledna 1925, č. 10.622/25-VII/18
k zákonu z 22. prosince 1924, č. 287 o odpočivných
a zaopatřovacích požitcích státních
a jiných veřejných zaměstnanců,
VII. posl. Bergmanna a spol. min.
vnitra o rozkazu zemského četnického velitelství
pro Moravu, čís. 17 ze dne 17. dubna 1925, stran
započtení doby ztrávené v zajetí,
VIII. posl. Bergmanna a spol.
min. vnitra, že není provedena resoluce Národního
shromáždění, přijatá k
zákonu ze dne 4. července 1923, čís.
153 Sb. z. a n., kterým se upravují některé
služební poměry četnictva a některé
četnické požitky, zejména odpočivné
a zaopatřovací,
IX. posl. Bergmanna a spol. min.
vnitra ve věci nárhady ztrát vzniklých
příslušníkům četnictvu
při maďarském bolševickém vpádu
na Slovensko v roce 1919,
X. posl. Bergmanna a spol. min.
veřejných prací o poměrech výkonných
zaměstnanců státní stavební
služby (cestmistrů, poříčných,
jezných a plavidelníků).
Státní zaměstnanci
všech kategorií i státních škol
a drah,přikázaní službou v Českém
Těšíně, žijí v nejtísnivějších
poměrech.
Služné, které
po provedených sníženích a při
stoupající tendenci cenové sotva stačí
k úhradě nejnutnějších potřeb
za normálních poměrů, jest nedosgtatečně
ve zdejším městě.
Rozdělením dřívějšího
města na dvě části, připadnuvší
různým státům, vznikly mimořádné
poměry, které nezůstaly bez vlivu nejen na
ceny životních potřeb, nýbrž také
na podmínky výkonu služby.
Pokud se týče poměrů
cenových, byly to již několikráte na
příslušných místech vylíčeny,
tak zejména podáním stát. zaměstnanců
ze dne 22. května 1922 u odborných ministerstev,
memoradum odbočky svazu Čsl. důstojníků
na ministerstvo národní obrany ze dne 28. února
1923 a několika akcemi finanční pohraniční
stráže. Na těchto cenových poměrech
se ničeho podstatně nezměnilo.
Je-li služba v pohraničí
sama sebou daleko těžší, než kdekoliv
jinde, je v Českém Těšíně
znesnadněna tím, že je nutno konati ji nejen
ve městě při hranici nově utvořené,
ale bylo zapotřebí velkou administrativu vybudovati.
Jen zasvěcená osoba
může posouditi, kolik mimořádné
námahy a práce musilo býti vynaloženo
na to, aby byly vytvořeny nové úřady,
aby byly tyto schpony ihned aktivní práce, a aby
byly zamezeny jakékoliv poruchy veřejného
života, které by se při přerušení
úřední činnosti nezbytně byly
dostavily.
Před jak těžké
úkoly bylo úřednictvo zdejší
postaveno, ukazuje na př. provedení valutárního
vyúčtování, které se dělo
postupně ve třech měnách.
Vývoj v novém duchu
a novými zákony popřevratovými musil
býti zde daleko rychleji uskutečněn než
kde jinde, ježto až do 8. srpna 1920 celé území
zdejší bylo stále v mimořádných
poměrech plebiscitních.
A tyto administrativně-technicky
komplikované poměry byly a jsou i nadále
znesnadněny ještě tím, že se jedná
o město, v němž stýkají se tři
národnosti, a kde si úředník musí
býti vědom, že svojí prací má
získávati i vrstvy obyvatelstva státní
myšlence dosud cizí.
Tato činnost však
nezbytně vyžaduje, aby úřednictvo, stát
representující, mohlo vystupovati tak, jak toho
důstojnost státu žádá.
Tento požadavekk je tím
spíše odůvodněn, že úřednictvo
zdejšího města podléhá následkem
bzeprostředního sousedství Polského
Těšína i kontrole zahraniční
veřejnosti tím, že obyvatelstvo tohoto města
naše území četně navštěvuje.
A jistě nebude státu
sloužiti ku cti a nevzbudí příliš
dobrý dojem, jestliže státní zamšstnanci
musejí žiti v takových tísnívých
finančních poměrech, které vzbuzují
útrpnost širší veřejnosti.
Byly to jistě tyto okolnosti,
které přiměly polskou vládu, že
ponechala svým státním zamšstnancům
v Polském Těšíně z dob plebiscitních
zavedené tak zvané "slezské přídavky",
které byly v poslední době zvýšeny
na 40% veškerých služebních požitků.
Že zdejší poměry
vyžadují nutně zvláštní
stálé výpomoci, uznalo již ministerstvo
národní obrany, které posktlo důstojníkům
a gážistům mimo hodnostní třídu
a četnictvu zvláštní přídavky
pro Těšínsko a ministerstvo financí,
tkeré rovněž pohraniční finanční
stráži ve formě paušalního stravného
hledí těžkou situaci těchto zaměstnanců
ulehčiti.
Po čas plebiscitu vyláceny
byly státním zaměstnancům buď
diety neb tak zvané plebiscitní přídavky,
které byly však koncem roku 1920 zastaveny.
Ceny životních potřeb
již za doby plebiscitní doznaly na Těšínsku
neobyčejného vzestupu, takže i na Slovensku
a Podkarpatské Rusi jsou mnohem nižší
než na zdejším území a porovnáme-li
ceny jednotlivých potřeb oproti jiným krajům
a městům v Č. S. R., jest Těšínsko
ovšem z nejdražších měst naší
republiky, o čemž svědčí známé
statistiky cen nejdůležitějších
životních potřeb, jak se ukazuje zejména
ze Žiliny, Krnova, Rimavské Soboty, Báň,
Bystřice, Somotoru,
Munkačeva, Povážské Bystřice,
Bratislavi a. j.
Vzestupem cen životních
potřeb koncem minulého roku uvrženi byli státní
zaměstnanci a učitelé přímo
do katastrofálních poměrů, neb veškeré
důležité poživatiny, jako bramboryy stouply
z 35 na 100 Kč za 100 Kg, což značí
více než 200%ní zdražení, mouka
stoupla o 100%. Zelí, vajíčka a drobnější
potřeby stouply rovněž o 40-100%.
Okolnosti, jako jsou valutové
rozdíly polské republiky a velmi hustě obydlené
okolí zdejších uhelných pánví,
jakož i malý počet vesničanů,
kteří své výrobky na trh přinášejí,
drahotě dobře prospívají, neb poptávka
je u velkém nepoměru oproti nabídce. Nepoměrná
poptávka je také podporována tím,
že obyvatelstvo Polského Těšína
se tlačí na náš trh a kupuje denní
potřeby za ceny,
které náš státní zamšstnanec
a učitel nemůže za dnešních platových
poměrů platiti.
Fysická zdatnost, která
je první podmínkou ke konání těžké
a zodpovědné služby pro státní
zaměstnance, může býti udržena
výživnou stavou, kterou tito na Těšínsku
při panující drahotě nemohou si opatřiti.
Tuberkulosa, která na Těšínsku
zdomácněla, stala se postrachem státních
zaměstnanců, neb mnohé jejich rodiny, trpící
podvýživou, jsou proti tomuto nepříteli
úplně bezmocny.
Z uvedeného jest vidno,
že jeví se potřeba rychlého zakročení
a rychlé pomoci státním zaměstnancům
a učitelům, konajícím těžkou
a zodpovědnou službu v menšinovém území
těšínském.
Otázka ubytování
jest stejěn palčivá, jako poměry životní.
Značná část státních
zaměstnanců jest bez bytu, mnozí musejí
denně dojížděti k rodinám až
více jak 40 km, neb není možnosti byt, pozůstávající
z jednoho pokoje sobě opatřiti. Za těchto
okolností žádají pronajímatelé
z jednoho pokoje 100 až 200 Kč měsíčně,
přes to, že mnohé byty jsou vlhké a
nezdravé a jsou často umístěny
až v samém podkroví.
Jsou případy, že
nestydatost u pronajímatelů jde tak daleko, že
žádáno je od svobodného až 300
Kč za 1 pokoj měsíčně, od ženatých
až 500 Kč měsíčně a vzhledem
k zdejším poměrům ubytovacím
jsou tito nuceni ony byty sobě najmouti.
Není také žádnou
vzácností provésti v bytech přestavby
na vlastní útray, jako kamna, okna, dvéře
a. j. má-li býti byt k obývání
způsobilým.
Vinu na těchto poměrech
nese nešťastné rozdělení Těšína,
neboť větší část města
zůstala v rukách Poláků a nám
zůstala pouze malá část při
nádraží K. B. D.
Úřady, které
neměly a do dnešního dne nemají vlastních
budouv, umístěny jsou v soukromých bytech.
Státní zaměstnanci a učitelé,
kteří po plebiscitu do nově zřízených
úřadů a škol byli z jednotlivých
míst Č. S. R. dosazeni, nemohli býti ubytováni
a ještě dnes nachází se více
jak 80 rodin v Polském Těšíně,
jichž živitelé vykonávají službu
ponejvíce u čsl. státních drah. Z
ohledu na tyto poměry jeví se rovněž
nutnost nejrychlejší pomoci.
Vzhledem k neutěšeným
poměrům zdravotním a ubytovacím, navštěvovány
jsou často rodiny státních zaměstnanců
nemocemi, kteroužto příčinou uvržení
jsou mnozí do dluhů, což stavu stát.
zaměstnanců ku cti neslouží.
Nejbližší nemocnice
v Mor. Ostravě vzdálená jest z Jablunkova
62 km, z Čes. Těšína 41 km. Město
Čes. Těšín nemá nemocnice, lázní,
ani hřbitova. Při vážnějších
onemocněních jest převoz obtížný
a v nemocnici v Mor. Ostravě platí se 25 Kč
denně, což rovná se skoro celému dennímu
příjmu stát. zaměstnance a případy
tyto nejsou tu řídkými.
Polský Těšín
má nemocnici, lázně i hřbitov, avšak
poměry nedovolí těchto výhod používati,
poněvadž je státní zaměstnanec
nemůže zaplatiti.
Ošacení rodin je rovněž
spojeno s velikými obtížemi, neb vzhledem k
velké drahotě životních potřeb,
jsou veškeré materie drahé, čímž
celkové vystupování společenské
trpí a trpí tím i vážnost stavu
stát. i žel. zaměstnaců a učitelů
před polskými státními zaměstnanci,
kteří na naše území docházejí.
Vzhledem k životu v pohraničí,
ve kterém státní zaměstnanci v první
řadě representují státní moc,
jest nejvýš nutno tyto křiklavé poměry
odstraniti, aby státní zaměstnanci svým
nuzným životem u příslušníků
polského národa nevzbuzovali útrpné
úsměvy.
Kulturní a vzdělávací
poměry jsou rovněž přímo ubohé.
50% státních zaměstnanců nebyla od
vypuknutí války světové umožněna
ani návštěva divadla. Nejbližší
divadlo je v Mor. Ostravě, která jest vzdálena
z Jablunkova 62 km, z Třince 48 km a z Čes. Těšína
41 km. V Čes. Těšíně není
divadla, ani čítárny a jediným kulturním
pramenem jest městská
knihovna, která je německá a polská
a česky psané knihy teprve v poslední době
se opatřují. Zaměstnanci nemají příležitosti
k návštěvě vzdělavacích
kursů ani přednášek, ani knihoven, čímž
trpí i duševně.
Vlastní silou pomoci sobě
v tomto směru ztroskotalo vždy o finanční
neúspěch a drahotní poměry, které
se na Těšínsku rozvinuly za poslední
4 roky, nedovolují ani nákup knih a novin.
Kulturní potřeby,
které jsou v menšinovém území
zákldnou všeho, musí si opatřovati st.
zaměstnanci z těžcve nastrádaných
haléřů a přes to plní vždy
veškeré úkoly a práce v ohledu národnostním
na ně vložené a zhostiti se jich vždy
čestně.
Již v zájmu menšinové
práce v pohraničním území jest
nutno hospodář. jejich poměry upraviti alespoň
trochu snesitelněji.
Pohraniční pásmo
těšínské, ležící
při košicko-bohumínské dráze
jest rovnoběžnou spojkou mezi Hlučínskem
a Slovenskem a ze samého zeměpisného položení
středu tohoto jest jisto, že poměry nemohou
býti jiné nežli v sousedním Hlučínsku
a Slovensku.
Na Hlučínsku, Slovensku
a Podkarpatské Rusi byli státní zaměstnanci
a učitelé vždy lépe hospodářsky
postaveni, ačkoliv žili a žijí ve stejných
a mnohdy i příznivějších poměrech
nežli státní zaměstnanci na Těšínsku.
Státní zaměstnanci
a učitelé konali nebezpečnou službu
na těšínské hranici v dobách
nejhorších vždy s velikých sebezapřením
bez veškerých výhod.
Ve dnešní tak těžké
době drahoty a nesnesitelných poměrů
mají ale tím větší právo
dožadovati se toho, co jiným zaměstnancům
na Těšínsku bylo již poskytnuto.
Vojenským gážistům,
žijícím v pohraničním pásmu
Těšínska a to ve stejných drahotních
poměrech přiznalo ministerstvo národní
obrany výnosem č. j. 556308/s. p. pož. odděl.
ex 1923 z 31. října 1923 mimořádný
pohraniční těšínský přídavek
ke stravnému v denní výměře
10 Kč se zpětnou platností za dobu od 1.
listopadu 1920 do 30. června 1923.
Co dostalo se však státním
zaměstnancům a učitelům? Jaký
neočekávaný obrat k lepšímu v
jejich rodinách ne žijících, ale bídně
živořících, býval by podobnýmimořádný
přídavek učinil?
Dostane se jednou konečně
těmto rodinám oddechu a ulehčení poskytnutím
podobného mimořádného přídavku
v jakékoliv formě?
Z těchto důvodů
táží se podepsaní:
1.) Ví vláda o těchto
poměrech?
2.) Co hodlá vláda
učiniti, aby odpomohla těmto poměrům
čsl. státních zaměstnanců v
Českém Těšíně?
3.) Jest vláda ochotna
sděliti podepsaným, co v této záležitosti
podnikla, neb podniknouti míní?
Ministerstvo vnitra výnosem
ze dne 23. VI. 1925 č. 44756/13 upravilo nově organisaci
přehlídek četnických stanic v podstatě
tak, že počet přehlídek stanic správními
důstojníky z doby starého předpisu
stabilisovalo a rozmnožilo je dovolením, aby správní
důstojníci konali vedle řádných
přehlídek i přehlídky mimořádné.
Podle nového předpisu
mají správní důstojníci konati
takových mimořádných přehlídek
stanic stejný počet, jak přehlídek
řádných, čímž počet
těchto přehlídek zdvojnásoben tak,
že jedna stanice bude do roka i 14krát přehlížena.
Naproti tomu snížen
počet řádných přehlídek
důstojníků výkonných, t. j.
okresních četnických velitelů, na
dvě ročně a přdepsáno jim,
aby konali všechny ostatní přehlídky
stanic jako mimořádné. Při dvou řádných
přehlídkách stanic přiznán
výkonným důstojníkům stejný
požitek, jako důstojníkům správním
při mimořádných přehlídkách
však tato zásada nedodržena a výkonným
důstojníkům přiznán jen požitek
stravného t. j. 50 h za jednu hodinu denní a 1 Kč
za hodinu noční. Normální a překvapní
přehlídky výkonných důstojníků
musí na každé stanici trvati 36 hodin, takže
za jednu takovou přehlídku smí býti
zaúčtováno nejvíce 24 Kč, co
naproti tomu i za překvapnou přehlídku správního
důstojníka se započítává
Kč 120,--.
Proti znění předpisů
není důstojníkům výkonným
přiznán při těchto překvapných
přehlídkách ani požitek nocležného
ani kilometrového, takže tito musí na tyto
přehlídky dopláceti, neboť není
jim možno za 24 Kč žíti po dva dny mimo
rodinný krb.
Aby toto umělé řešení
v neprostěch výkonných četníků-důstojníků
bylo umožněno, bylo citovaným výnosem
ministerstva vnitra porušeno ustanovení §§
25 a 26 služební instrukce četnictva tím,
že přehlídková služba výkonných
důstojníků zařazena byla proti znění
instrukce do služeb
obyčejných, ač jest svou povahou službou
zvláštní.
Toto zkrácení důstojníků
z řad výkonného četnictva vyšlých,
ve prosěch důstojníků správních,
vyvolalo oprávněné rozhořčení
v řadách důstojníků prvých
a táží se proto pana ministra vnitra:
1.) Jest pan ministr ochoten dozírati
k tomu, aby celou vládou odhlasované předpisy
o požitcích cestovních nebyly četnickou
správou ve prospěch jedné katergorie důstojníků
a na úkor durhé vykládány a tím
porušována i ustanovení služ. instrukce?
2.) Jest pan ministr vnitra ochoten
zrušiti neodůvodněné rozmnožení
počtu přehlídek v četnictvu v zájmu
státních financí, aby nebylo státními
prostředky mrháno? Stačí-li u pošt
ročně a mnohamilionovým obraten jedna přehlídka
ročně, nemůže býti pochybnosti,
že by stačila
i u četnictva, kde kázeň jest zajištěna
životním zájemem četníků?
3.) Jest pan ministr vnitra ochoten
sděliti podepsanému, co v této věci
nařídil?
Berní správy na
Slovensku neuznávají v přiznání
k osobní dani z příjmu u státních
zaměstnanců na Slovensku srážku placených
premií na životní pojistky, opírajíce
se o X. článek z r. 1909, § 12., odst. 8, jenž
v německém překladu z maďarského
zákona zní:
"U státních
zaměstnanců a vůbec u osob ve veřejné
službě zaměstnaných služební
taxu a příspěvky k pensijnímu fondu,
u osob v soukromých službách zaměstnaných
však příspěvky k pensíjnímu
fondu, jakož ip remie pojištění na život,
pokud u jednoho poplatníka nepřesahují ročních
200 K, anebo u těch, již platí daně
společně ve společné domácnosti
(§3), ročních 400 Kč."
Z toho finanční
ředitelství usuzují, že státním
zaměstnancům přináleží
odpočítati pouze služební taxu a pensijní
příspěvek, kdežto srážka
placené premie životních pojistek přináleží
pouze soukromým zaměstnancům.
Srážka výdajů
na léčení vážně onemovněvších
členů rodiny a úroků z dluhů
je dle názoru těchto úřadů
nepřípustná, dle následujícího
odstavce téhož paragrafu, téhož zákona,
jenž. zní:
"Při zjištění
příjmu, jenž se skládá ze služebních
požitků, pensí a zaopatřovacích
platů, nelze přihlížeti k dluhům
a jejich úrokům, jakož i k jiným břemenům,
jež se zakládají na právu soukromém."
Z těchto důvodů
táží se podepsaní pana ministra financí:
1.) Jest tato prakse berních správ na Slovensku
panu ministru známa?
2.) Co hodlá pan ministr
zaříditi, aby zmíněné srážky
tyto berní správy státním zaměstnancům
uznávaly při vyměřování
daně z příjmu, tak jako v historických
zemích?
3.) Jest pan ministr ochoten tomuto
oprávněnému požadavku vyhověti
a podepsaným podati zprávu, co v této věci
zařídil?
V době války byla
u četnictva instituce t. zv. náhradních četníků,
kteří měli vyplniti nastalé mezery
odchodem četníků z povolání
do fronty.
Tito náhradní četníci
rekrutovali se ponejvíce z činně sloužících
vojínů poddůstojníků, kteří
se k četnictvu hlásili a byli pro tuto službu
v četnických školách odborně
vycvičeni.
Po převratu byla tato instituce
převzata i čes. čet. správou. Postupným
převzetím těchto náhradních
četníků, jako četníků
skutečných a dalším zákonitým
doplněním četnického sboru, byla tato
instituce náhradních četníků
zrušena.
Zákonem ze dne 13. VII.
1922 č. 231 Sb. z. a n. byla služeb. doba náhradních
četníků postavena na roveň skutečné
službě četnické celá a za celou
její dobu přiznán participientům četnický
přídavek, který podle zákona č.
186/20 § 12 smí býti přiznán
jen za skutečnou službu četnickou. Posledně
citovaný zákon v §u 11. stanoví, že
pro nabytí hodností
vrchního strážmistra jest mimo ostatních
předpokladů nutno u četnictva sloužiti
plných 10 roků.
Výnosem ministerstva vnitra
ze dne 20. IV. 1925 č. 5677/13/24 bylo přiznáno
službě náhradních četníků
právo, aby byla započtena do postupu pro dosažení
hodnosti vrchního strážmistra jen od 28. října
1918 počínaje, kdežto doba náhr. četníků
před tímto termínem nesmí býti
započtena do postupové lhůty vrchostrážmistrovské.
Ustanovením tohoto výnosu
byla poškozena as jedna šestina všeho výkonného
četnictva v právu, zaručeném zákonem
č. 231/22, a výnos jest tudíž zcela
jistě v rozporu s vůlí zákonodárce,
jak ji projevil v důvodové zprávě
k citovanému zákonu.
Z toho důvodu táží
se podepsaní:
1.) Jest pan ministr vnitra ochoten
naříditi, aby započítání
služební doby náhradních četníků
bylo provedeno v interncích zákona č. 231/22
i pro postup do hodnosti vrch. strážmistrů,
jsou-li ostatní předpoklady splněny?
2.) Jest pan ministr vnitra ochoten
ze stejných důvodů naříditi,
aby služba náhradního četníka
byla započítatelna i do doby pro nabytí práva
na ženění (24. zák. 299/20) a ve všech
ostatních případech?
3. Jest pan ministr ochoten podati
podepsaným zprávu o tom, co v této věci
nařídil, aneb zaříditi míní?
V zámju zabezpečení
výkonnés chopnosti státní administrativy
by bylo, aby obvodní a obecní notáři,
kteří přes to, že žádost
ve smyslu zákona ze dne 22. března 1920, číslo
211 § 5 podali, nebyli dosud definitivními jmenováni,
byli definitivně ustanoveni. Jedná se o notáře,
kteří při uspořádání
rozháraných poválečných administrativních
poměrů spolupůsobili a státu výborné
služby pro konsolidaci
jeho poměrů prokázali.
Při propuštění
jednotlivých notářů nebyl vzat zřetel
na odborné a jazykové schopnosti jednotlivců
a nebyla jim poskytnuta příležitost, aby ve
smyslu §u 5. nařízení ze dne 4. června
1920, čís. 383 Sb. z. a n. mohli své námitky
předložiti. Spravedlnost by vyžadovala, aby tyto
případy byly přezkoušeny se zřetelem
na § 4. a 5. citovaného nařízení.
Obvodní a obecní notáři dle čl.
XX. uh. zák. z r. 1900 musili se vykázati mimo vzděláním
středoškolským též jednoroční
praksí s jednoročním
administrativním kursem, takže by jejich předvždělání
odpovídalo vzdělání předepsanému
pro kategorii B stát. úředníků.
Notářům nebyla
započtena léta válečná dle
zákona ze dne 23. července 1919, čís.
457 Sb. z. a n.; ačkoliv mnozí z nich za války
vstoupili do čsl. legií, nebyla ani těmto
legionářům léta propočtena
jen proto, že jsou notáři a že nařízení
ze dne 12. října 1920, číslo 573 Sb.
z. a n. jim toto odpírá.
Dle zákona ze dne 22. března
1920, číslo 211, § 13 má býti
stanoveno nařízením, pokud notáři
mohou k žádosti jednotlivých občanů
určité výkony právních porad
obstarávati. Obvodní a obecní notáři
konali tak zv. soukromé práce na základě
župních stanov ve smyslu čl. XI., zákona
z roku 1886 a ve smyslu zákona ze dne 28. října
1918, čís. 11, jež
jsou dosud v platnosti. Zejména práce, týkající
se pozemkových knih, jsou cennén ejen pro lid, který
byl na tyto práce zvyklý, ale i v zájmu finančního
eráru a národohospodářském
a zejména v zájmu pořádku, poněvadž
by jinak, budou-li tyto práce konat jen
veřejní notáři a právníci,
80% zájemníků nedá si smlouvy kupní
vystavit a v poz. knihách vtělit, čímž
finanční erár utrpí značných
ztrát a škod a právní stav tím
utrpí.
Obecním a obvodním
notářům nebyla přiznána slovenská
výhoda dle usnesení ministerské rady ze dne
27. června 1920.
Jedná-li se o stavovský
zájmech obecních a obvodních notářů,
nebývá vyslechnut zástupce zemského
svazu obecních notářů na Slovensku.
Z těchto důvodů
táže se podepsaný pana ministra vnitra a pana
ministra pro správu Slovenska:
1.) Jsou páni ministři
ochotni vyjmenovati definitivními obecní a obvodní
notáře, kteří přes žádost
i podle § 5. zákona ze dne 22. března 1920
dosud jmenováni nebyli?
2.) Jsou páni ministři
ochotni dáti přezkoumati případy propuštění
notářů obecních a obvodních
ve smyslu § 4 a 5 nařízení ze dne 4.
června 1920, čís. 383 Sb. z. a n.?
3.) Jsou páni ministři
ochotni působiti k tomu, aby obvodní a obecní
notáři byli zařazeni do skupiny B státních
úředníků?
4.) Jsou páni ministři
ochotni působiti k tomu, aby obecním a obvodním
notářům byla připočtena válečná
léta dle zákona ze dne 23. července 1919,
čis. 457 Sb. z. a n.?
5.) Jsou páni ministři
ochotni ponechati i nadále těmto notářům
vykonáváni dosavadních soukromých
prací?
6.) Josu páni ministři
ochotni působiti k tomu, aby obvodním a obecním
notářům byla přiznána slovenská
výhoda?
7.) Jsou páni ministři
ochotni vyslechnouti zástupce zemského svazu obecních
notářů v záležitostech této
kategorie úřednictva se týkajících?
8.) Jsou páni ministři
ochotni sděliti podepsaným, co v této věci
zařídili, aneb zaříditi hodlají?