(1) Nemůže-li zaměstnanec konati práci
pro plnění branné povinnosti za mobilisace
nebo za války, podrží nárok na své
peněžité požitky po jeden měsíc
a trval-li pracovní poměr nejméně
šest měsíců po jeden a půl měsíce.
Všechny tyto požitky jsou splatny dnem opuštění
zaměstnání.
(2) Měl-li skončiti pracovní poměr
dřívější výpovědi
jeden měsíc před povoláním
(odvodem, tříděním) k plnění
branné povinnosti nebo později, trvá pracovní
poměr dále a může býti teprve
po návratu do zaměstnání (odst. 6.)
řádnou výpovědí rozvázán.
Měl-li skončiti pracovní poměr uplynutím
času jeden měsíc před povoláním
(odvodem, tříděním) k plnění
branné povinnosti nebo později, pokládá
se pracovní poměr za smluvený na neurčitou
dobu a trvá dále a může býti
teprve po návratu do zaměstnání řádnou
výpovědí rozvázán. Zaměstnanec
může trvati na skončení pracovního
poměru dnem původně stanoveným.
(3) Ode dne, kdy vejde ve známost, že zaměstnanec
mohl by býti povinným touto brannou povinností,
až do skončení demobilisace, jest jeho pracovní
poměr nevypověditelný a pracovní poměr
na určitou dobu ujednaný pokládá se
za smluvený na neurčitou dobu. Byl-li však
pracovní po měr smluven na delší dobu
než jeden měsíc, prodlouží se smluvní
čas pracovního poměru o dobu, po kterou trvá
překážka vykonávat práci pokud
by řádná výpověď nebyla
pro zaměstnance výhodnější. Pracovní
poměr bez výpovědi může býti
zrušen toliko v případech v § 39 uvedených.
(4) Aniž by byl dotčen nárok zaměstnancův
na plat podle odstavce 1., nepřísluší
mu za dobu, pro kterou pro brannou povinnost nemůže
svého zaměstnání vykonávati,
plat, avšak tato doba započítá se mu
do prakse. (§ 21 odst. 2.) Zaměstnanci, který
se do zaměstnání vrátí, přísluší
dřívější plat (§ 11), který
měl před nastoupením branné povinnosti.
Budou-li v době trvání branné povinnosti
požitky pro příslušnou skupinu zaměstnanců
nově upraveny platí tato úprava i pro zaměstnance
povolaného k branné povinnosti. Zaměstnanci,
který má nárok, aby byl zařaděn
do vyšší stupnice platové, přísluší
zvýšené požitky. To platí také,
je-li zaměstnanec oprávněn žádati
po určité době výslužné
od zaměstnavatele.
(5) Po dobu překážky v odst. 1. uvedené
zůstávají nedotčeny nároky
příslušníků rodiny v pojištění
nemocenském. Pokud pro o nárok proti nemocenské
pokladně jest závažnou doba členství
započítá se doba překážky
do doby členství. Po dobu překážky
jest zaměstnanec pojištěn podle zákona
o pensijním pojištění z 5. února
1920 č. 89 Sb. z. a n. neb vládního nařízení
z 19. ledna 1923 č. 16. Sb. z. a n. za předpokladu
že byl již dříve pojištěním
povinen nebo že vstoupí do pojištění
v šesti měsících po pominutí
překážky. Pokud nárok na důchod
podle zákona o pensijním pojištění
předpokládá, že uplynula doba čekací,
započítají se příspěvkové
měsíce po dobu překážky do doby
čekací, pokud jich k tomu třeba, jinak až
na konci průběhu pojištění, pokud
jinaké započtení není pro výši
důchodů výhodnější. Pojistné
za dobu této překážky zaplatí
stát na základě výkazů každoročně
předkládaných ministerstvem národní
obrany příslušnému nositeli pojištění
pensijního podle nejvyšší třídy
služného.
(6) Odpadne-li překážka v odst. 1. uvedená,
jest zaměstnanec povinen nastoupiti opět práci.
Nenastoupí-li do třiceti dnů, má se
za to, že vystupuje, leč by včasné nastoupení
bylo znemožněno z důležité příčiny
bez jeho zavinění. Zaměstnanec jest povinen
podle možnosti oznámiti bez prodlení tuto příčinu
zaměstnavateli. Je-li zabráněno zaměstnanci
po ukončení branné povinnosti z nějakého,
na tuto povinnost se vztahujícího důvodu,
bez jeho zavinění zaměstnání
opět nastoupiti, nebo je-li z téhož důvodu
neschopen vykonávati slíbené nebo okolnostmi
přiměřené práce, buď mu
dán plat (§ 11) za tři měsíce.
Jsou-li v platu naturální požitky, musí
se poskytnouti zaměstnanci k jeho žádosti místo
smluvených naturálních požitků
přiměřená náhrada v penězích.
(7) Osobám, jež byly povolány k branné
povinnosti, jsou na roveň postaveny osoby povolané
podle zákona o válečných úkonech,
anebo k zvláštním úkonům podle
branného zákona a rukojmí a osoby občanského
stavu, jež padly v zajetí.
(8) Branná povinnost podle odst. 1. a násl. pokládá
se za ukončenou uplynutím dne, kdy zanikla povinnost
k činné branné povinnosti u osob jmenovaných
v odst. 7. dne, kterého zanikla povinnost konati ony úkony,
nebo dne, kterého nabyly možnosti se vrátiti
do území Československé republiky.
(1) Trvá-li pracovní poměr v témže
podniku alespoň šest měsíců,
náleží zaměstnanci každého
roku nepřetržitá dovolená, za níž
má nárok na plat (§ 11). Jsou-li v platu naturální
požitky, musí se poskytnouti zaměstnanci místo
smluvených naturálních požitků,
pokud jich nepoužije, přiměřená
náhrada v penězích.
(2) Dovolená činí po více jak šestiměsíční
praksi (§ 21, odst. 2.) čtrnáct dní,
po více jak dvouleté praksi tři týdny,
po více jak pětileté praksi čtyři
týdny, po více jak desetileté praksi pět
týdnů a po více jak patnáctileté
praksi šest týdnů.
(3) Do dovolené nezapočítá se doba,
po kterou zaměstnanec nemohl konati práci pro nemoc,
úraz, nehodu a pod., brannou, veřejnoprávní
povinnost, po kterou nepozbývá nároku na
plat. (§§ 21, 22, 26 až 30.)
(4) Nastoupení dovolené určí se dohodou,
při čemž musí býti stejnoměrně
při hlédnuto k potřebám zaměstnancovým
i k provozovacím poměrům podnikovým.
(5) Výpovědí neruší se nárok
zaměstnancův na dovolenou ve výměře
podle odst. 2.
(1) Zaměstnavatel nesmí brániti zaměstnanci,
aby nastoupil dovolenou, leda z nepředvídaných,
včasně neodstranitelných provozovacích
poměrů, v kterémžto případě
přísluší zaměstnanci o polovinu
vyšší náhrada, než která je
stanovena v § 31 odst. 1.
(2) Pokud v těchto ustanoveních není výhodnějšího
předpisu, platí předpisy o placené
dovolené pro zaměstnance.
(1) Zaměstnavatel jest povinen svým nákladem
opatřiti, zaříditi a udržovati pracovní
místnosti a nářadí, potřebné
pro výkon práce tak, aby život zaměstnancův
i jeho zdraví byly chráněny.
(2) Zejména má zaměstnavatel o to pečovati,
aby pracovní místnosti byly po pracovní dobu
světlé, čisté a prosté prachu,
aby byly přiměřeně vytápěny
a aby bylo dosti sedadel pro zaměstnance v pracovních
přestávkách.
(3) Zaměstnavatel jest povinen učiniti vhodná
opatření, aby netrpěla mravnost zaměstnanců,
zejména hledíc k jejich věku a pohlaví.
V kancelářích advokátních,
notářských, informačních nelze
proto zaměstnávati zaměstnanců mladších
šestnácti let.
(1) Zaměstnanec nesmí bez zaměstnavatelova
svolení vykonávati jiné zaměstnání,
nebo býti jakkoliv činným v jiném
podniku, bylo-li by to na újmu jeho pracovním povinnostem
anebo podniku, v němž jest ustanoven.
(2) Zejména nesmí zaměstnanec bez zaměstnavatelova
svolení provozovati samostatný obchodní nebo
živnostenský podnik téhož druhu neb na
něm se zúčastniti, ani obchodovati v zaměstnavatelově
odvětví na svůj nebo cizí účet.
Rovněž nesmí přijímati na svůj
nebo cizí učet příkazů spadajících
do obchodní činnosti zaměstnavatelovy, pokud
to jest na újmu zaměstnavatelovu obchodnímu
zájmu, ani zúčastniti se zároveň
téže soutěže hospodářské.
(3) Když zaměstnavatel, přijímaje zaměstnance,
věděl, že provozuje jiné zaměstnání,
samostatný podnik, anebo se ho zúčastní
a neujednal s ním výslovně, že toho
zanechá, anebo trpí-li po tři měsíce
od doby, kdy se o tom dověděl, aby obchodoval na
svůj nebo cizí účet, má se
za to, že zaměstnavatel dal k tomu své svolení.
(4) Přestoupí-li zaměstnanec tento předpis,
může zaměstnavatel žádati náhradu
způsobené škody, nebo místo ní
žádati, aby obchody, ujednané zaměstnancem
na vlastní účet, byly považovány
za obchody ujednané na účet zaměstnavatelův
a aby zaměstnanec při obchodech ujednaných
na cizí účet vydal odměnu, nebo postoupil
nárok na ni.
(5) Zaměstnavatelovy nároky zaniknou po třech
měsících.
(1) Byl-li pracovní poměr ujednán na určitý
čas, skončí se jeho uplynutím.
(2) Byl-li pracovní poměr ujednán na zkoušku,
aneb na čas přechodné potřeby, může
být každou stranou zrušen v prvním měsíci
kdykoliv a nemusí býti nastupován. Po prvním
měsíci může býti zrušen
jen řádnou výpovědí, není-li
důvodu pro okamžité rozvázání
(§§ 38 a 39). Je-li z opětovného ujednání
smlouvy na určitou dobu patrno, že jde o pracovní
poměr obdobný poměru na neurčitou
dobu ujednanému, pokládá se pracovní
poměr za ujednaný na neurčitou dobu.
(3) Bylo-li v pracovním poměru podle odst. 1. neb
2. pokračováno, má se za to, že jde
o pracovní poměr ujednaný bez určení
času, neodporoval-li bez prodlení zaměstnavatel.
(1) Byl-li pracovní poměr ujednán bez určení
času, nebo považuje-li se za prodloužený
na neurčitý čas (§ 35), může
býti zrušen výpovědí..
(2) Není-li pro zaměstnance ujednání
(§ 5) příznivějšího, může
zaměstnavatel zrušiti pracovní poměr
uplynutím každého kalendářního
čtvrtletí předchozí výpovědí.
Výpovědní lhůta činí
šest neděl a zvyšuje se po dokonaných
třech letech trvání pracovního poměru
na tři měsíce, po pěti letech na čtyři
měsíce, po deseti letech na šest měsíců,
po patnácti letech na osm měsíců,
po dvaceti letech na deset měsíců, po dvaceti
pěti letech na jedenáct měsíců,
po třiceti letech na dvanáct měsíců.
(3) Není-li pro zaměstnance ujednání
(§ 5) příznivějšího, může
zaměstnanec zrušiti pracovní poměr posledním
dnem kalendářního měsíce, zachovav
jednoměsíční výpovědní
lhůtu. Tuto výpovědní lhůtu
lze úmluvou zvýšiti až na dobu půl
roku, avšak lhůta, kterou má zachovati zaměstnavatel,
nesmí býti kratší výpovědní
lhůty ujednané se zaměstnancem.
(4) Pracovní poměr ujednaný načas
života nebo na dobu delší pěti let, může
býti vypověděn zaměstnancem po pěti
letech aspoň na šest měsíců tak,
aby výpověď končila posledním
dnem kalendářního měsíce.
(5) Výpověď stává se účinnou
doručením druhé straně.
Pracovní poměr může býti zrušen
každou stranou z důležitých příčin
a to, byl-li ujednán na určitý čas,
před jeho uplynutím, jinak bez výpovědi.
Důležitou příčinou, pro kterou
zaměstnanec jest oprávněn opustiti ihned
práci jest zejména:
1. stane-li se neschopným konati práci nebo nemůže-li
ji dále konati bez újmy pro své zdraví,
nebo mravnost;
2. zadržuje-li zaměstnavatel bezprávně
zaměstnanci plat (§ 11), anebo jiné mu příslušející
požitky nebo ho v nich zkracuje, zejména poskytuje-li
mu nedostatečnou nebo nezdravou stravu nebo nezdravý
byt nebo porušuje-li jiná podstatná ustanovení
smlouvy, zvláště neposkytne-li mu splatné
vyšší požitky nebo nutí-li zaměstnance
vykonávati práce jemu nepříslušející
nebo mění-li svémocně místo
pracovní nebo omezuje-li občanská práva
zaměstnancova, zejména právo na členství
v odborových organisacích;
3. vzpírá-li se zaměstnavatel vyhověti
zákonným povinnostem na ochranu života, zdraví,
nebo mravnosti zaměstnancovy (§§ 32 a 33), zvláště
neplní-li své povinnosti ohledně pojištění
zaměstnancova pro případ nemoci, úrazu
a v pojištění pensijním;
4. ublíží-li zaměstnavatel skutkem zaměstnanci
nebo příslušníku jeho rodiny, poruší-li
mravnost, dopustí-li se hrubé urážky
proti němu aneb odepře-li chrániti zaměstnance
proti takovým jednáním příslušníka
rodiny nebo jiné osoby u něho zaměstnané.
(1) Důležitou příčinou, pro kterou
zaměstnavatel může zrušiti okamžitě
pracovní poměr jest zejména jestli zaměstnanec:
1. jedná v práci nepoctivě nebo spáchá
trestný čin ze zištnosti poškozuje zaměstnavatele
úmyslně, dává si poskytnouti od jiných
osob neoprávněné platy nebo výhody
ve své činnosti bez vědomí nebo svolení
zaměstnavatelova, zvláště přijme-li
proti ustanovení § 16 provisi nebo jinou odměnu;
2. přestoupí ustanovení § 34 o jiném
zaměstnání a soutěži;
3. nekoná bez překážky v zákoně
odůvodněné práce po dobu delší
tří dnů nebo pro překážku
podle § 27 přes čtrnáct dní nebo
do roka přes třicet dní anebo zpěčuje
se trvale konati svou práci nebo se podrobiti zaměstnavatelovým
rozkazům, které jsou odůvodněny obsahem
smlouvy, nebo předmětem pracovního výkonu;
4. porušuje opětovně jinak hrubě své
pracovní povinnosti, zvláště nepodrobí
se kontrolním opatřením, anebo se zpěčuje
činiti účty, vydati majetkové věci,
spisy, doklady a podobné věci mu svěřené;
ohrozí svou neopatrností, ač varován,
bezpečnost podniku, závodu a pod.;
5. ublíží skutkem zaměstnavateli, příslušníku
jeho rodiny, nebo jiné osobě u něho zaměstnané,
poruší mravnost anebo do pustí se hrubé
urážky proti nim anebo nezabrání takovým
jednáním příslušníku své
rodiny.
(2) Vstoupí-li zaměstnanec na poukaz organisace
do hospodářského boje nebo zúčastní-li
se ho, nemůže proto zaměstnavatel zrušiti
okamžitě pracovní poměr.
Kdo zruší předčasně pracovní
poměr, je povinen neprodleně udati, proč
tak činí.
Při předčasném zrušení
pracovního poměru náleží zaměstnanci
přiměřený díl odměny
za výkony již provedené, i když odměna
za ně dosud nedospěla.
(1) Propustí-li zaměstnavatel předčasně
bez důležitého důvodu zaměstnance,
nebo může-li mu býti přičtěna
vina na tom, že zaměstnanec zrušil bez výpovědi
pracovní poměr, může zaměstnanec,
nepozbývaje dalších nároků na
náhradu škody, požadovati kromě dílu
platu (§ 11), přiměřeného dosavadním
výkonům, také služné a jiné
požitky, které mu náležejí podle
smlouvy za čas až do skončení pracovního
poměru uplynutím smluvené doby nebo řádnou
výpovědí.
(2) Plat a náhrada jsou splatny při rozvázání
pracovního poměru.
Žádná ze stran není povinna obnoviti
pracovní poměr, zrušený druhou stranou
výpovědí, danou bez důležitého
důvodu předčasně nebo nesprávně
a nepozbývá nároků podle §§
41 a 42, odepře-li poměr obnoviti.
Jsou-li obě strany vinny na předčasném
zrušení pracovního poměru, rozhodne
soudce, zdali a v jaké výši náhrada
náleží.
(1) Trval-li pracovní poměr nepřetržitě
tři leta, přísluší zaměstnanci
při zrušení pracovního poměru
odbytné. Odbytné činí dvojnásobný
plat (§ 11), který náleží zaměstnanci
za poslední měsíc pracovního poměru
a zvyšuje se po pěti letech pracovního poměru
na trojnásobný, po deseti letech pracovního
poměru čtyřnásobný, po patnácti
letech pracovního poměru na šestinásobný,
po dvaceti letech pracovního poměru na devítinásobný
a po dvacetipěti letech pracovního poměru
na dvanáctinásobný měsíční
plat (§ 11). Odbytné se vyplatí dnem, kdy zaměstnanec
vystupuje.
(2) Zemře-li zaměstnanec, činí odbytné
polovinu částky v odst. 1. uvedené a vyplatí
se vdovci, vdově, není-li vdovy, družce, není-li
těchto osob, stejnými díly dětem zaměstnancovým
a není-li ani těchto, pozůstalé matce,
není-li jí, pozůstalému otci, jinak
dědicům zaměstnancovým.
(3) Nároku na odbytné zaměstnanec pozbývá,
zruší-li bez podstatných důvodů
předčasně pracovní poměr, anebo
zaviní-li předčasné propuštění
(§ 39).
Nároku z předčasného zrušení
pracovního poměru (§§ 41 a 42) dlužno
se domáhati soudně v šesti měsících
ode dne, kterého byl poměr zrušen, jinak zanikají.
Byl-li uvalen konkurs na zaměstnavatelovo jmění,
vstoupí konkursní podstata do smlouvy; do měsíce
ode dne, kdy byl konkurs prohlášen, může
však zaměstnanec zru šiti pracovní poměr
bez výpovědi správce podstaty výpovědí
na smluvenou, je-li delší, jinak na zákonnou
dobu. Zruší-li správce podstaty pracovní
poměr předčasnou výpovědí,
může zaměstnanec, nepozbývaje dalších
nároků na náhradu škody, žádati
uspokojení svého nároku podle § 42 jako
pohledávku proti podstatě.
(1) Zemře-li zaměstnanec, kterému přenechal
zaměstnavatel pracovní smlouvou byt, nelze vymáhati
vyklízení dříve než po šesti
měsících, měl-li zaměstnanec
vlastní domácnost, jinak až po uplynutí
jednoho měsíce. Doba vyklízení bytu
musí spadati do stěhovacích termínů.
(2) Nemocní a šestinedělky nesmějí
býti nuceni vykliditi byt, dokud nemohou jej bez újmy
pro své zdraví opustiti.
(1) Je-li zaměstnanec povinen vydati účet,
musí tak bez prodlení učiniti při
vystoupení, jakož i odevzdati jmění
a věci jemu svěřené a v jeho uschování
jsoucí doklady, listiny a pod.
(2) Zaměstnavatel může na zaměstnanci
za pracovního poměru kdykoliv žádati
účet anebo věci svěřené
zaměstnanci.
(3) Aby mohl vydati účet, budiž zaměstnanci
dovoleno nahlédnouti do knih a dokladů týkajících
se jeho působnosti.
(1) Po výpovědi a až do doby, kdy si vyhledá
nové zaměstnání, buď dán
zaměstnanci na jeho žádost přiměřený
volný čas aspoň dvou souvislých všedních
dnů anebo čtyř všedních půldnů
v týdnu, aby si vyhledal nové zaměstnání.
(2) Zaměstnanec nepozbývá nároků
na své požitky za tento volný čas.
(1) Zaměstnavatel jest povinen vydati při skončení
pracovního poměru zaměstnanci na jeho žádost
písemné vysvědčení o době
a způsobu zaměstnání. Žádá-li
toho zaměstnanec, budiž potvrzeno, jaké práce
vykonával a k jeho přání i ocenění
činnosti. Rozvázal-li zaměstnanec pracovní
smlouvu musí i to k žádosti jeho ve vysvědčení
býti uvedeno. Zápisy a poznámky, jakož
i zprávy, kterými by se ztížilo zaměstnanci
nové místo, nejsou dovoleny. Pokud jest třeba
k nastoupení živnosti vysvědčení
úředně ověřeného, jest
zaměstnavatel povinen opatřiti i toto ověření.
(2) Smluvení černých listin, zvláštních
značek ve vysvědčení nebo jiné
úmluvy zaměstnavatelů, které jsou
s to, aby ztížily zaměstnanci nové místo
najíti neb udržeti, jsou jednáním nedovoleným
(3) Žádá-li zaměstnanec za pracovního
poměru vysvědčení budiž mu vydáno
na jeho náklady.
(4) Zaměstnavatel nesmí si podržeti vysvědčení
zaměstnancových a jiných jeho listin.
(5) Poruší-li zaměstnavatel předpisy
v odstavci 1., 2. a 4., může zaměstnanec žádati
plat (§ 1 1) za dobu, pokud neobdrží řádného
vysvědčení jinak plat (§ 11) za dobu
do tří měsíců, ve všech
případech bez újmy dalších nároků
na náhradu škody.
Zřízení záruky se zapovídá,
výminka zříditi záruku považuje
se za nedoloženou.
(1) Úmluva mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem,
která obmezuje zaměstnance pro dobu po skončení
pracovního poměru v jeho výdělečné
činnosti (soutěžní doložka), zaměstnance
nezavazuje:
1. je-li zaměstnanec v čas úmluvy nezletilý;
2. dal-li si zaměstnavatel slíbiti splnění
pod čestným slovem nebo podobným ujištěním;
3. nepřesahují-li zaměstnancovy požitky
při skončení pracovního poměru
Kč 40.000 ročně.
(2) Je-li plat při skončení poměru
vyšší zavazuje taková úmluva zaměstnance,
pokud:
1. slouží k ochraně oprávněných
výrobních zájmů zaměstnavatelových,
zejména nahlédl-li zaměstnanec za pracovního
poměru do výrobních tajemství zaměstnavatelova
závodu a
2. vztahuje se obmezení toliko na činnost ve výrobním
odvětví zaměstnavatelově a nepřesahuje
dobu jednoho roku po zrušení pracovního poměru
a
3. neztíží nespravedlivě zaměstnancovy
výživy, hledíc k předmětu místu
a času a k zájmu, jaký má zaměstnavatel
na splnění.
(3) Neplatnou jest úmluva, kterou jiná osoba přejímá
za zaměstnance závazek, že zaměstnanec
ukončiv svůj pracovní poměr omezí
svou výdělečnou činnost.
(1) Úmluva o obmezení výdělečné
činnosti stane se neplatnou zruší-li zaměstnanec
pracovní poměr pro zavinění zaměstnavatelovo.
(§ 38, č. 2. až 4.).
(2) Rovněž stane se neplatnou vypoví-li zaměstnavatel
zaměstnance, nemaje zákonného důvodu
a nezaváže-li se, že po čas obmezení
bude platiti plné požitky, jež měl zaměstnanec
naposled anebo neplatí-li jich.
Úmluva kterou se zavazuje zaměstnavatel jinému
zaměstnavateli, že nepřijme anebo jen za určitých
výjimek přijme zaměstnance do práce,
není závazná a žalovatelná. Ustanovení
§ 51 odst. 5. budiž použito obdobně.
(1) Slíbí-li zaměstnanec smluvní pokutu
pro případ, že by jednal proti soutěžní
doložce, může zaměstnavatel žádati
toliko smluvní pokutu, nemůže však ku
platnosti přiváděti nárok na splnění
nebo požadovati náhradu další škody.
(2) Soudce má právo zmírniti smluvní
pokuty.
(1) Zcizí-li zaměstnavatel svůj závod,
změní jeho právní formu, pronajme
nebo propachtuje jej k provozování, vstupuje nabyvatel,
nájemce, anebo pachtýř do pracovního
poměru; zaměstnanec může zrušiti
poměr do jednoho měsíce bez výpovědi.
Dřívější zaměstnavatel
jest povinen nahraditi zaměstnanci škodu za dobu,
která by byla prošla až do zrušení
řádnou výpovědí, vystoupil-li
zaměstnanec proto, že se změnily jeho pracovní
úkony nebo že měl k tomu důležité
příčiny z osoby nového zaměstnavatele.
(2) Vstoupí-li zaměstnanec do pracovního
poměru k nabyvateli (nájemci, pachtýři
a j.) závodu zprošťuje se dosavadní zaměstnavatel
ručení za budoucí požitky. Nabyvatel
ručí však vedle dosavadního zaměstnavatele
za dospělé platy za poslední rok a za odbytné
(§ 45) za celkovou dobu pracovního poměru,
ztráveného u předchůdce.
Zemře-li zaměstnavatel, může zaměstnanec
do měsíce zrušiti pracovní poměr;
právní nástupci zaměstnavatelovi jsou
povinni dodržeti smlouvu i ohledně jejího skončení.
Učněm podle tohoto zákona jest kdo vstoupí
u majitele obchodní živnosti, nebo u konsumního,
nákupního neb prodejního družstva do
zaměstnání, aby se vycvičil v kupeckých
službách, ať za konané práce se
platí odměna čili nic.
(1) Učně může zaměstnávati,
kdo má dostatečné vědomosti zařízení
a provozovací způsob, aby poskytl řádný
odborný výcvik anebo zaměstnává
osoby které tak učinit mohou.
(2) Živnostenský úřad může
po slyšení korporací, jimž náleží
zastupovati příslušné zájmy,
navždy nebo na určitý čas vzíti
právo míti nebo podržeti učně
těm, kdo se dopustili hrubého porušení
svých povinnosti proti učni neb proti nimž
svědčí skutky které je po stránce
mravní činí nezpůsobilými,
aby měli učně. Zaměstnavatel nesmí
svěřiti výcvik osobám takovými
vadami stiženým.
(1) Učební smlouva budiž písemně
ujednána ve dvou stejnopisech, z nichž jeden uloží
zaměstnavatel nejpozději do čtrnácti
dnů po nastoupení do učení u obchodního
gremia nebo příslušného společenstva,
není-li jich pro zaměstnavatele, u obecního
úřadu. Pro ně bud veden zvláštní
záznam. Druhý stejnopis povinen jest zaměstnavatel
vydati učni, je-li zletilý, jinak jeho zákonnému
zástupci. Jak smlouva, tak její stejnopisy jsou
bez kolků a poplatků.
(2) Učební smlouva musí obsahovati:
1. název, druh a místo závodu;
2. jméno a příjmení, věk a
bydliště učňovo;
3. jde-li o učně nezletilého, jméno,
zaměstnání a bydliště jeho rodičů
jeho poručníka nebo jiného zákonného
zástupce;
4. datum smlouvy, doba, kdy učební poměr
začíná a kdy končí;
5. ustanovení, že - bez újmy ostatních
zákonných závazků jež oba kontrahenti
mají - zaměstnavatel zvláště
se zavazuje osobně neb způsobilým k tomu
zástupcem vyučovati učně kupeckým
službám;
6. ujednání o platu (§ 11), zvláště
o stravování, ošacení i bytu.
(3) Nedovoluje se smluviti učebné, propadnutí
určitých věcí učňových
po skončení učební smlouvy; zřízení
záruky, zvláště za případné
škody (§ 52).