Posl. Vobecká: Považuji za nutné při
příležitosti projednávání
zákona o hranici příjmů válečných
invalidů vzpomenouti osudu vdov a sirotků i všech
těch, kteří, ačkoliv jsou obětmi
poslední imperialistické války, jsou vyřazeni
z jakékoliv podpory.
Je mnoho těch, kteří ve válce utrpěli
vážná zranění nebo za války
byli postiženi velmi vážnými, život
ohrožujícími chorobami, ale vyléčili
se tak, že po návratu z vojny byli opět schopni
práce a výdělku a proto se v letech popřevratových
nehlásili k prohlídce a k soupisu invalidů,
ani o důchod.
Je také mnoho starých rodičů a žen
(vdov), kteří doufajíce stále v návrat
svých nezvěstných synů a manželů,
neučinili včas návrh na zahájení
řízení k prohlášení jich
za mrtvé a v důsledku toho nepodali včas
přihlášku na důchod vdovský,
sirotčí či důchod předků.
Po uplynutí několika málo let se ukázalo
u mnohých, kteří se považovali za úplně
vyléčené a schopné k práci,
že opak toho je pravdou, důsledky válečných
útrap se dostavily v drastických formách,
ale byl jim odepřen veškerý nárok na
nějaké požitky jen proto, že v předepsané
lhůtě se nepřihlásili k soupisu válečných
poškozenců. Mnozí dokonce zemřeli, ale
jejich ženy a děti nemají důchodu vdovského
a sirotčího.
V této sněmovně byly již svým
časem podány návrhy na vydání
zákona o dodatečných přihláškách
o důchod podle zákona o požitcích válečných
poškozenců. Návrhy ty zůstaly nevyřízeny.
Jménem tisíců poškozených účastníků
války, vdov a sirotků po nich, jménem tisíců
těch, kteří jsou na pokraji zoufalství,
žijí v bídě i strašné tísni
duševní, dožadujeme se toho, aby nyní
urychleně zákonem stanovena byla lhůta k
dodatečné přihlášce válečných
poškozenců, jakož i k přihlášce
o nárok na důchod vdovský, sirotčí
a předků.
Nebudu se zabývati osudem válečných
invalidů, kteří dostávají žebráckou
rentu, o tom bylo zde již mnohokráte mluveno, chci
však vyzdvihnouti osud válečných vdov
a sirotků.
Podle dosud platného zákona nemá bezdětná
vdova, nebo do 30% neschopnosti práce, nárok na
důchod. Vdova s jedním dítkem do 16 let nebo
vdova aspoň do 30% neschopnosti k práci dostává
75 Kč měsíčně, a vdova s dvěma
dítkami do 16 let 112·50 Kč měsíčně.
Na dítě dostává vdova 50 Kč
měsíčně. Že s tímto určeným
jí obnosem nemůže vdova vystačiti, přizná
zajisté každý jen trochu rozumný člověk.
(Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.) Přizná též,
že není možno za 50 Kč měsíčně
živiti, šatiti a školiti dítě. Žena
jest nucena sehnati pro sebe nějaké zaměstnání,
nechce-li s dětmi zahynouti hladem anebo nechce-li s nimi
dům od domu žebrati. Ale běda ženě,
která, jsouc neschopna ku práci v továrně
nebo na poli, vezme na byt podnájemníky, aby mohla
uhraditi náklad na činži a životní
potřeby. Takové ženě se pak obyčejně
zastaví vdovský důchod na podkladě
§u 19, poněvadž prý žije, jak se
uvádí, v konkubinátě. A brání-li
se taková nešťastnice, které imperialistická
válka, vedená za zájmy kapitalistů,
zavraždila muže, zničila rodinný život
a podryla její zdraví a zdraví jejích
dětí, pak vyřízení odvolání,
které proti tomuto rozhodnutí podává,
trvá až 2 roky, ba i déle, a nešťastná
žena jest uvržena v zoufalství.
Jak jinak oproti tomu se jedná s vdovou po generálu,
ženou, která bídu a práci nepoznala
po celý svůj život. Těm přispěchala
naše česko-německá vládní
koalice na pomoc, těm se prosadilo v parlamentě
zvýšení pense až o 1000 Kč měsíčně,
poněvadž 1000 Kč, které určuje
zákon pro tyto zahálčivé a marnivé
ženy, jest tuze málo, a pak: co by si o nás
pomyslila "cizina", kdyby vdovy řezníků
poslední imperialistické války nemohly žíti
v blahobytu! Ženy obětí těchto řezníků
nechť hynou se svými dětmi hladem anebo nechtějí-li
hynouti, nechť dřou do úpadku nebo nesou na
trh své vlastní bídou zedřené
tělo. O tuto velkou masu se přece cizina nezajímá,
poněvadž je dost té chudiny, kterou jest možno
v příští válce vrhnouti proti
zkázonosným dělům a kulometům.
Výše než život sirotka cení se u
nás život vojenského psa. Zatím co na
jednoho sirotka připadá podle zákona 600
Kč ročně, jest v státním rozpočtu
pamatováno na jednoho vojenského psa 1100 Kč,
tedy o 85% více než na sirotka.
Za několik málo týdnů bude tomu 15
let, co vypukla světová válka. Považuji
za nutné vzpomenouti útrap žen a mužů,
ale i hladu proletářských dětí
za této poslední války. Nelze mluviti o tom,
že by byli proletáři nadšeně opouštěli
své rodiny, aby spěchali obětovati život
a zdraví na oltář tak zvané vlasti.
Marně čekali příslušníci
soc.-demokratické strany direktivy, co počíti.
Soc.-demokratické strany ve všech státech zradily
protiválečný boj, o němž mluvila
ještě resoluce a manifest basilejského sjezdu
II. internacionály z r. 1912, a pomáhaly hnáti
dělnictvo na válečná jatka. Heslo
"válku válce" zaměnily za hesla
tak zvaného "hradního míru" a "obrany
vlasti".
Zapomněly, že jejich povinností bylo, svoláváním
schůzí ještě před zahájením
imperialistické války mobilisovati široké
vrstvy proletariátu, letákovou a plakátovou
akcí prováděti uvědomovací
kampaň. Měly organisovati velké masové
projevy, demonstrační stávky a při
vypuknutí války proklamovati generální
stávku. Na jejich popud, za jejich vedení měla
býti organisována sabotáž jak ve výrobě,
tak na frontě a taktéž i ve veřejné
správě a mělo býti podle manifestu
basilejského pracováno všemi prostředky
k přeměně imperialistické války
ve válku občanskou a ku provedení sociální
revoluce.
Jejich blahovůle, s jakou tehdy přiskočily
buržoasii válčících států
na pomoc, dokazuje, že vůdcové soc.-demokratičtí
již při vypuknutí války byli v područí
kapitálu, že s buržoasním státním
aparátem byli těsně spojeni. V prvních
dnech války se všeobecně věřilo
v její krátké trvání. Narukujícím
se sliboval dík vlasti, který dnes nejlépe
poznáváme na ulicích, kde invalidé
beznozí, bezrucí nebo slepci prosí kolemjdoucí
o almužnu, poněvadž jejich vlast, stará
zlá macecha, jim neumožňuje život.
Ale nejtěžší úkol čekal
proletářské ženy. Jsouce odkázány
starati se o své rodiny, spěchaly do továren,
a všude tam, kde dříve pracovali muži.
Pracovaly v muničních továrnách v
Bolevci, Vítkovicích, Blumau, Wöllersdorfu
a j. na výrobě vraždícího materiálu,
a sta žen bylo při této práci explosemi
roztrháno a zmrzačeno.
Zařazení ženy do výrobního procesu
bylo jedním z hlavních úkolů buržoasie
a státu. Existovaly tajné výnosy vlády,
které přímo nařizovaly uvolnění
mužů pro militarism a nahrazení jich ženami.
Přes to, že soc.-demokratičtí vůdcové
věděli o těchto výnosech, jak dokazuje
brožura Emmy Freundlichové, přihlíželi
zcela pasivně k zatažení ženy do výroby
válečné.
Na venkově dřely se ženy zemědělců,
domkářů a malorolníků od rána
až do noci na poli. Oraly, vláčely, sekaly,
svážely úrodu, dřely se vedle toho ještě
na panských lánech, zatím co jejich mužové
na frontě krváceli. Sedláci, majitelé
velkých usedlostí a nájemci dvorů
byli od vojny osvobozeni, protože prý musí
pracovati doma ve prospěch vlasti. Ano, a oni pracovali
velmi těžce na tom, jak by co nejvíce vytěžili
z bídy proletářů a na jejich účet
se obohatili. Okrádali a svlékali chudé ženy,
které jsouce donuceny hladem svých dětí,
chodily na vesnice s batohy, aby sehnaly trochu brambor, mouky
a mléka pro děti. Život proletářských
žen měst a venkova byl za poslední války
řetězem velkého utrpení. Ke strachu
o život muže, syna či bratra družil se ještě
strach o děti, kterým ani za poslední cíchu
z peřin nemohly opatřiti, čeho potřebovaly.
Byly to ženy, které ve všech válčících
státech tím, že nastupovaly ve výrobě
na všechna místa muži opuštěná,
udržovaly s počátku chod hospodářského
života.
Ale v pozdější době byly to opět
ženy, které aktivně zasahovaly do boje za ukončení
války. Přes zákazy organisovaly schůze
a konference, rozdávaly tajně protiválečné
letáky a pořádaly demonstrace pod heslem
"Mír a chléb!".
A buržoasie naučila se mnohému z této
zkušenosti pro svoji vlastní třídu,
pro svůj třídní boj. V řadě
kapitalistických států dnes chystá
zákony, na jichž podkladě v okamžiku vypuknutí
války bude provedena mobilisace všeho občanstva
do stáří 60 let. Též naše
vláda chystá podobný návrh zákona,
který má umožniti zařazení proletářských
žen k válečným úkonům,
aby mohl býti pokud možno největší
počet proletářů uvolněn pro
krvavé válečné řemeslo.
Buržoasie ví, že ženy, které prodělaly
již jednou všechny hrůzy válečné,
nebudou již ochotny hráti úlohu, kterou měly
za poslední války. Nepropůjčily by
se již dobrovolně k tomu, aby pomáhaly udržovati
chod hospodářského života. Buržoasie
dobře ví, že ženy jsou revolučním
elementem, dokazují to přece hospodářské
boje, které proletariát dnes vede. Ukázal
to boj dělnictva ve smíchovské Mewě,
boj horníků a j. Ve všech těchto bojích,
nechť jde o kteroukoliv otázku, jsou všechny
ženy velmi aktivní. Ukázaly to též
poslední události berlínské z 1. máje;
tam stály ženy v prvních řadách,
budovaly společně s muži barikády, chránily
houževnatě před policií rudé
prapory a standarty.
A jak psal soc.-demokratický tisk o těchto hrdinských
činech berlínských žen? Nenašel
slova uznání, jen výsměch. Posmíval
se ženám, které stavěly barikády,
posmíval se dělnicím, které v rozhořčení
a ve znamení protestu nad činy Zörgieblovy
policie zastavily práci.
Skutečnosti právě poslední doby přesvědčily
buržoasii, že napříště musí
býti ženy zařazeny pod vojenské zákony,
že musí zde býti uskutečněna
možnost rebelantku i zastřeliti, jak to udělala
rakouská soldateska s Kudrnou, aby druhé ženy
byly zastrašeny a ochotně přistupovaly ku práci,
ke které budou přiděleny.
Buržoasie chystá dále ještě jiný
prostředek, aby donutila ženy k válečným
úkonům. Chystá odbourání podpory
ženám narukovaných, aby zase byly donuceny
ženy samy starati se o své rodiny a finanční
prostředky, aby tím byly ještě více
uvolněny ve prospěch válečných
účelů. Dochází již na
proroctví soudr. Lenina. V článku "K
řešení otázky ozbrojení"
napsal v říjnu 1916 soudr. Lenin tuto úvahu:
"Dnes imperialistická buržoasie militarisuje
nejen lid, nýbrž i mládež. Zítra
přistoupí k militarisaci žen. Musíme
v důsledku toho zvolati: Tím lépe! Rychle
vpřed! Čím rychleji, tím blíže
k ozbrojenému povstání proti kapitalismu!"
Proč přichází vláda dnes s
podobnými návrhy zákona? Činí
tak proto, že mír nebude rušen 90 let, jak prohlásil
president Masaryk? Nikoliv, činí tak proto,
že jsme velmi blízko nové, velké světové
katastrofě, jejíž příznaky jsou
pro každého viditelny.
Zvýšené výdaje na zbrojení, zaručení
si vlivu na rozhodování s finančními
prostředky soc. pojištění se strany
vlády, aby jich mohlo býti použito pro válečné
účely v okamžiku vypuknutí války,
rychlý postup fašisace státní správy
a celého veřejného života, chystaný
zákon na obranu státu, to vše dokazuje, že
i čsl. imperialisté připravují se
na válku, a to hlavně na válku proti jediné
vlasti proletářů celého světa,
na válku proti sovětskému svazu. Heslem této
příští války proti sovětskému
svazu bude heslo: "válka pro mír proti bolševismu,
ničiteli civilisace".
A soc. demokracie celého světa postaví se
na stranu své buržoasie, a tak jako čsl. demokracie
vysílala své příslušníky
r. 1919 proti maďarské republice rad - na kterýžto
zrádný čin ještě nyní
s hrdostí vzpomíná - tak bude posílati
své příslušníky proti sovětskému
svazu pod heslem "proti diktatuře proletariátu
za měšťáckou demokracií",
neboť špičky soc. demokracie srůstají
čím dále tím více s buržoasním
aparátem, jsou úhlavními nepřáteli
sovětského Ruska a sovětského zřízení
vůbec.
Příčina války jakožto historického
zjevu nezáleží ve zlé povaze lidí
nebo ve špatné politice vlád, nýbrž
v rozdělení společnosti ve třídy,
ve vykořisťovatele a vykořisťované.
Kapitalismus, toť příčina válek
v novějších dějinách. Tyto války
nejsou výjimkou, nejsou v rozporu se základy kapitalismu,
soukromým vlastnictvím výrobních prostředků
čili soustavou konkurence a vykořisťování,
nýbrž jsou jejím přímým
důsledkem. Válka je neodlučitelna od kapitalismu.
Z toho vyplývá, že odstranění
válek je možno jen odstraněním kapitalismu,
to jest svržením měšťácké
vykořisťovatelské třídy, diktaturou
proletariátu, budováním socialismu a odstraněním
tříd. Říká-li soudruh Lenin
ve zmíněném článku "tím
líp, budou-li mobilisovány ženy", činí
tak proto, že si byl velmi dobře vědom významu
žen v sociální revoluci a v třídních
bojích proletariátu vůbec. Ruské ženy
r. 1917 a všechna léta občanské války
potvrdily slova soudruha Lenina. S puškou v ruce bojovaly
na frontě i na barikádách proti bílým
bandám a všem nepřátelům sovětské
vlasti. Při poslední řeči soudr. Sterna
zde ve sněmovně bylo naň voláno,
že v Rusku i ženy jsou ozbrojeny. Ano, jsou nejen ozbrojeny,
nýbrž jsou též zařazeny do všech
armádních sborů, slouží jako
prostí vojáci i jako důstojníci, ba
v sovětském svazu mají i ženu generála,
která není ovšem jen parádním
důstojníkem, nýbrž vojákem, který
bojoval proti bandám Wrangelovým a jiným
kontrarevolučním skupinám. Ovšem mezi
rudou armádou a armádou kapitalistického
státu je též ohromný rozdíl.
Zatím co první hájí zájmy proletariátu
a jeho státu, jest druhá určena k hájem
zlatých měšců vydřiduchů
a kapitalistického společenského řádu.
Ženy v sovětském svazu učí se
stříleti a zacházeti se zbraněmi a
jsou odhodlány bojovati do poslední kapky krve na
obranu své proletářské vlasti. A to
vše dělají ruské ženy, aniž
jsou k tomu donuceny militarisačními zákony.
Dobrovolně hlásí se k vojenské službě,
dobrovolně učí se stříleti
a z vlastní iniciativy připravují se dnes
k obraně své vlasti, kolem níž tvoří
angličtí imperialisté železný
kruh, postaví se na obranu její, na obhájení
všeho, co jim revoluce dala. Ta jim dala v prvé řadě
úplnou volnost, které nikde jinde ženy nemají.
Všechny obory práce a vědy jsou jim přístupné.
Rovnoprávnost pohlaví je tam skutečně
zavedena a prováděna, neexistuje pouze na papíře
jako u nás. Tyto ženy jsou příkladem
proletářkám celého světa. Vy
chcete vydati zákon na obranu státu, chcete v okamžiku
války zatáhnouti ženy ku práci v továrnách,
chcete využíti schopností žen za frontou,
v etapě, v lazaretech a všude tam, kde se vám
zlíbí. Tento plán bude se týkati ovšem
jen proletářských žen. Buržoasní
dámičky budou od této práce osvobozeny.
Chcete tímto svým zákonem zmařiti
každý boj dělnictva za větší
skývu chleba tím, že každou stávku
prohlásíte za útok proti státu, a
chcete tímto způsobem vyjíti vstříc
všem vykořisťovatelům a jejich nenasytným
kapsám. A vůdcové socialistických
stran vás ve vaší snaze podporují tím,
že již dnes každý nástup proletariátu
k boji proti nesnesitelným poměrům a za zlepšení
jejich existence prohlašují za zločin, komunisty
a rudé odboráře za hazardéry a pučisty.
Vězte, že naší snahou bude plány
vaše křížiti. Považujeme za svoji
svatou povinnost jíti mezi pracující ženy
měst i venkova. [Další věty byly
usnesením předsednictva posl. sněmovny ze
dne 25. června 1929 podle §u 9, lit. m) jedn.
řádu vyloučeny z těsnopisecké
zprávy.] Proletariát v tomto boji nemá,
co by ztratil, nanejvýš své okovy, ale získati
může celý svět.
Pacifistické heslo o bojkotu války je hloupou frází.
Budeme mezi ženami rozšiřovati myšlenky
a slova soudr. Lenina. Postaráme se, aby ženy staly
se propagátorkami jeho myšlenek o válce, které
sdělí svým synům slova, která
soudr. Lenin řekl: "Brzo vyrosteš, dají
ti zbraň. Vezmi ji a vyuč se dobře vojenskému
umění. Je to proletáři nezbytno, ne
proto, aby střílel proti svým bratrům,
proti dělníkům jiných zemí,
jak se to děje, jak k tomu radí zrádci socialismu,
ale proto, abys uměl bojovati proti buržoasii své
vlastní země, abys ukončil vykořisťování,
ničení a války, ne cestou zbožných
přání, ale vítězstvím
nad buržoasií a jejím odzbrojením."
V srpnu letošního roku sejde se v Praze VI. mezinárodní
kongres Mezinárodní ligy žen pro mír
a svobodu, aby rokoval o tom, jak má býti zajištěn
mír. Na adresu tohoto kongresu říkáme:
Mír nezajistí Svaz národů, ani odzbrojovací
konference, ani Kelloggův pakt. Mír, trvalý
mír zajistí jen vítězná sociální
revoluce, která odstraní všechny hranice, zničí
starý společenský řád, budovaný
na vykořisťování třídy
třídou, a na troskách starého řádu
vybuduje řád nový, řád spravedlivý.
Hlavní zřetel již nyní obrátíme
tam, kde ženy pracují, do továren na válečný
materiál, nechť to jsou továrny kovodělné
nebo lučební nebo továrny, jež lze rychle
přeměniti na válečný průmysl.
Postaráme se o získání těchto
dělnic pro boje proletariátu. Tím dosáhneme,
že ženy všechen svůj um, svou práci
a schopnost budou věnovati sociální revoluci.
A naše práce se nám bude dařiti, poněvadž
proletářské ženy nezapomněly
ještě hrůz poslední války, která
je velmi dobře naučila znáti pravé
nepřátele.
Proletářské ženy též nezapomněly
na to, jak pomocí četnických bajonetů
byly rozháněny za války jejich hladové
bouře a jak četnictvo jim na nádražích
bralo jejich těžce sehnané živobytí,
které nesly pro své hladové děti.
Světová válka jim jasně ukázala,
za čí zájmy byla vedena a za čí
zájmy byla prolévána krev proletářů.
Proto také proletářské ženy zúčastní
se protiimperialistických projevů v den 1. srpna.
Zúčastní se jich, aby pozvedly svůj
hlas proti vraždění a mrzačení
svých mužů a dětí za zájmy
buržoasie. Jejich protiválečná agitace,
zahájená hned, nebude ukončena 1. srpnem,
nýbrž bude prováděna dál, bude
vedena tak dlouho, pokud bude existovati kapitalistický
řád, který je příčinou
všech válek.
Dělejte si zákony, jaké chcete, kolo dějin
nikdy nezadržíte a dějinným úkolem
proletariátu jest změniti kapitalistický
řád v řád socialistický. Socialismus
zvítězí, i kdybyste pozavírali celé
legie proletářských agitátorů.
V poslední době rozvířena byla štvavá
kampaň tisková proti SSSR. Veřejné
mínění má býti zpracováno
ve prospěch války proti Svazu sovětských
republik. A v čele této kampaně je tisk klerikální.
Jak zvláštní okolnost: kropáč
opět povstává co pomocník šavle
jako za doby černého Rakouska! Dnes slouží
válečné propagandě prozatím
jen tisk, ale nebude to dlouho trvati a kazatelny stanou se opět
expositurou militarismu a války vůbec.
Vypovězení války sovětskému
Rusku musí proletariát považovati za vypovězení
války sobě a musí se podle toho zaříditi,
neboť to je naší čestnou povinností
a vyžaduje to náš třídní
zájem, postaviti se na obhájení sovětského
svazu. Povinností proletariátu v této válce
bude, bojovati za porážku vlastní buržoasie.
Rudá armáda není nám armádou
nepřátelskou, jest armádou mezinárodního
proletariátu, a proto proletariát nebude bojovati
proti ní, nýbrž po jejím boku, na potření
vlastní buržoasie.
Jakou úlohu budou míti v tomto boji soc. fašisté?
Nejlepší důkaz jejich zrádné
úlohy podal ve francouzské sněmovně
Pavel Boncour, příslušník II. internacionály,
který prosazoval zákon o zmilitarisování
občanstva, tedy i žen. Tento případ
a ještě pozdější případ
v Německu, kde soc. demokraté dali souhlas ke stavbě
nového křižníku, tedy k válečnému
zbrojení, ukazuje nad slunce jasněji, jakou úlohu
budou míti reformisté v příští
válce, jakému zájmu budou sloužiti,
za čí zájmy budou bojovati. Budou státi
na straně buržoasie jednotlivých států
a budou tak jako za poslední války bojovati proti
příslušníkům II. internacionály
jenom proto, že budou občany nepřátelského
státu.
Francouzské socialistky, které byly již znásilněny
militarisačním zákonem, nejen že nebojovaly
proti jeho uskutečnění, nýbrž
jej přijaly jako samozřejmost. Na konferenci socialistek
v Bruselu loňského roku hájila francouzská
delegátka zákon tím, že poukazovala
na to, že žádají-li ženy rovná
práva, musí vzíti na sebe stejné povinnosti
jako muži. Bude-li všeobecná povinnost k válečné
službě, pak prý se rozmnoží i ošklivost
před válkou. Tedy jen ošklivost proti válce
se má vzbuditi.
Nám komunistkám to nestačí, my již
dnes upozorňujeme ženy na to, co se chystá,
a již dnes otevřeně prohlašujeme: Útok,
který buržoasie chystá proti ženám,
lze odraziti jen tím, jestliže proletářské
ženy, jsouce si vědomy svých povinností,
vyjdou ven z továren na ulice a budou v pevně sjednocené
frontě proti němu bojovati. Je nutno budovati akční
výbory proti imperialistické válce ve všech
továrnách, ale hlavně v továrnách
vyrábějících válečný
materiál.
Komunistická strana nebude opakovati zločinných
chyb soc. demokracie z r. 1914. Ona provede mobilisaci proti imperialistické
válce tím způsobem, že stále
a systematicky bude upozorňovati na nebezpečí,
které proletariátu hrozí. Bude připamatovávati
hrůzy poslední války a hrůzy, které
čekají proletariát za války příští.
Válka, která je dnes imperialisty připravována,
bude daleko horší než válka světová.
Tato válka bude přenesena daleko do zázemí
a bude ničiti vše živoucí. Obětmi
jejími nebudou jen zdraví mužové, nýbrž
i ženy, starci a děti, poněvadž příští
válka bude válkou plynovou. Letadla budou rozhazovati
plynové bomby, proti nim nebude žádné
ochrany, protože nebudeme znáti druh plynů,
používaných nepřáteli daleko
za bitevní čarou.
Mlčeti o tom, neupozorňovati proletariát
na to, co mu hrozí, znamená zraditi zájmy
proletariátu. Komunistická strana nikdy nezradí
proletariát, bude bojovati za zájmy proletariátu
všemi možnými prostředky. Neustane v tomto
boji, i kdyby se vždy nevydařil na sto procent, tak
dlouho, dokud proletariát jako třída nezvítězí
nad svými vykořisťovateli. Pokusí se
již při zahájení velkých "řeznických"
závodů, připravovaných imperialisty,
o vyhlášení generální stávky,
o organisování ozbrojeného povstání,
a jsme přesvědčeni, že nepodaří-li
se nám zameziti válku, podaří se třídě
proletářské, až jí dáte
do rukou zbraně, změniti vraždění
za zájmy vaše v boj za úplné osvobození
třídy vykořisťovaných.
Dnes setkáváme se právě tak jako za
války s tím, že ženy jsou zataženy
do všech výrobních odvětví. Kapitalistická
racionalisace, prováděná jen na úkor
širokých vrstev pracujících, vyřazuje
stále větší procento kvalifikovaných
dělníků a umožňuje nahrazení
jich ženami a mládeží. Statisíce
proletářských žen pracují dnes
mimo své domácnosti ještě ve výrobním
procesu a na vlastním těle cítí bič
kapitalistického vykořisťování.
Mzdy žen jsou úplně nedostatečné
a jsou při stejné práci až o 60% nižší
než mzdy mužů.
Tempo práce jest čím dále tím
rychlejší, takže není řídkým
zjevem, že ženy dnes při práci vysílením
omdlévají. Statistiky nemocenského pojištění
hlásají velmi nebezpečné rozšíření
nervových chorob jako následek zvýšeného
tempa pracovního.
Pracovní doba se nedodržuje a nejsou zvláštností
případy, že ženy v závodě
pracují až 16 hodin. Dostala jsem zprávu, že
v ústecké sklárně na př. pracují
14 - 15letá děvčata od 1 hod. odpoledne až
do 5 hodin ráno, tedy 16 hodin za jednu směnu. V
tomto případě nejde pouze o překročení
doby pracovní, zde jsou mladistvé dělnice
přidržovány ještě k protizákonné
práci noční.
Hygienické poměry v závodech jsou vesměs
naprosto nedostatečné. Velké jsou stížnosti
na zacházení s dělnicemi, které všemi
těmi zlořády nejvíce trpí.
Jsou-li poměry dělnictva v závodech dnes
již úplně nesnesitelné, jak teprve budou
vypadati ve válce, za platnosti militarisačního
zákona.
Právě tyto poměry ve výrobě,
nízké mzdy, dlouhá doba pracovní,
úplně vyčerpávající
systém kapitalistické racionalisace, ohromná
drahota životních potřeb, to vše působí
k radikalisování širokých vrstev proletářských
žen. Komunistická strana učiní vše,
aby tyto ženy získala pro bojovnou jednotnou frontu,
aby je získala nejen pro boj proti nebezpečí
nové imperialistické války, proti vašim
militarisačním zákonům, nýbrž
hlavně jako aktivní spolubojovnice v sociální
revoluci. Dějiny nás učí, jak aktivně
se zúčastnily ženy všech sociálních
bojů, ať se již jednalo o velkou francouzskou
revoluci, o pařížskou komunu r. 1871.
O těchto ženách, bojujících r.
1871, napsal jeden buržoasní pozorovatel v květnu
r. 1871 v jednom anglickém listě: "Kdyby francouzský
národ skládal se jenom ze žen, jak hrozný
byl by to národ. Ženy i 13leté dívky
bily se v řadách komuny". [Další
věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 25. června 1929 podle §u 9, lit. m)
jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké
zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava jest skončena.