Pátek 14. června 1929

Zpravodaj posl. Kvasnička: Slavná sněmovno! K předneseným referátům dovolil bych si stručně poznamenati asi toto. Sáhodlouhá debata byla z velké části absorbována věcmi docela jinými. Použito jí bylo také k vyrovnávání vzájemných účtů mezi politickými stranami, část byla věnována také četníkům, ale nepatrná část byla věnována předloženému zákonu. A k tomu bych řekl asi toto: Velká část stížností spočívá na určitém nedorozumění. Nelze zapomenouti, že četnickou kázeňskou pravomocí se rozumí oprávnění určitých četnických představených, aby k zachování služební kázně četnictva trestali své podřízené pro určitá, kázni se příčící jednání a opomenutí, kdežto pravomocí kárnou se rozumí udržení kázně stavovské, to jest zachování dobrého jména a vážnosti četnického sboru v očích lidu. Toto pojetí je opravdu v souhlase s kázeňským a kárným právem vojska. Nesmí se zapomínati, že podle zákona č. 299 z r. 1920, opakuji z r. 1920 - tedy ty všechny výtky, které zde byly činěny, padají také do řad, které samy na tom spolupůsobily - četnictvo je vojensky organisovaným sborem strážným, který podle §u 12 podléhá vojenským trestním zákonům a platí pro ně vojenský služební řád. Proto také četnická kázeň - nemůže býti jinak - je rázu vojenského. Přes to však četnictvo, konstatuji, nepřestává býti orgánem politické správy státní, jak stanoví § 2 zákona o četnictvu a podléhá v poslední instanci ve všech směrech ministerstvu vnitra.

Účelem četnictva je udržování veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti a proto také je pravda, že přísaha četnická jest odlišná od přísahy vojenské. Podotýkám však, že četnictvo béře svou přísahou na sebe zároveň i po vinnost vojína, a je tedy přísaha četnická vlastně jen rozšířením přísahy vojenské. Stížnosti, které zde byly, právě touto osnovou se odstraňují. Dosud nedostatečně upravené právo stížnosti na kázeňský trest upravuje se nyní nově osmým paragrafem a pokud jde o kárné řízení, zavádí osnova řádné opravné prostředky, jichž dosud nebylo.

Pokud zde byly stížnosti o ochraně, resp. zakročování proti stávkokazům, pro týrání a podobné se strany četnictva, dovoluji si poznamenati - zejména zde jsou útoky proti určitým četnickým osobám - že řízení veškeré služby bezpečnostní přísluší politickým úřadům a že četnictvo je pouze výkonným orgánem politické správy a musí se říditi v tomto ohledu danými mu příkazy těchto úřadů, na něž četničtí představení nemají vlivu.

Mluvilo se zde o četných sebevraždách vojínů. Konstatuji, že od převratu bylo pokusů sebevražd, resp. provedených sebevražd 116. Ale tento počet byl hlavně v letech popřevratových, zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jistě vyvolán také mimořádnými poměry a v posledních letech soustavně klesá. Důvodem byly skoro vesměs a v poslední době opravdu vesměs jen motivy rázu soukromého se službou nesouvisící.

Stížnosti proti určitým osobám zde jmenovaným, zejména pokud se týče kapitána Benko, četnická správa jistě vyšetří a podá náležité vysvětlení. Pokud se týče stížnosti na kapitána Jiráska, byly věci v podstatě jiné. Jsou to věci už staré a neodpovídají úplné pravdě. Pokud se týče důsledků malicherných trestů, o kterých jsem se já zmínil ve své důvodové zprávě, konstatuji, že to všechno bylo vyvoláno po převratu, a sice že to bylo namnoze způsobeno vadným soudním řízením, vadnými soudními rozsudky, kde čin, který byl vždycky považován za čin, prostě, řekl bych, proti služebním předpisům, kvalifikován byl jako podvod a byly z toho vyvozovány důsledky.

Pokud bylo poukazováno na přemisťování resp. na službu četnictva v nehostinných krajích, podotýkám, že podle §u 16 zákona o četnictvu z roku 1920 mohou býti příslušníci četnictva přemisťování jen z důležitých služebních příčin a kromě toho že výnosem ministerstva vnitra ze dne 4. června 1922, čís. 32714-13, bylo upraveno přemisťování četnictva z takových krajů na stanice jiné, kde jsou poměry příznivější po určité době. Výnos tento odvolán nebyl.

Bylo zde žádáno, aby v oboru kázeňském nebyly ukládány materielní tresty. K tomu dovoluji si poznamenati, že v oboru kázeňském nelze vůbec ukládati materielních trestů ani pro civilní zaměstnance, a pokud v oboru kárného práva připouští se zmenšení služebních příjmů nebo snížení odpočivných požitků, poukazuji na příslušná úplně obdobná ustanovení §u 93 služební pragmatiky.

Byly zde žádány opětně volby členů kárných výborů. K tomu musím znovu poznamenati, že se neosvědčily u vojska a byly novelou č. 55 Sb. z. a n. z r. 1927 odstraněny. Ministerstvo vnitra při volbách do dosavadních disciplinárních komisí seznalo také, že o volby těchto komisí nejevil se zájem, čehož příčinou je zvláště rozptýlená dislokace četnictva, jejímž důsledkem jest malá vzájemná osobní znalost, takže volby byly prováděny pouze většinou 9 hlasů. Důvodem této žádosti bylo jistě to, aby byla zaručena spravedlivost, aby byla vyloučena předpojatost a zaujatost členů kárného výboru. Tomuto přání jsme vyhověli v plné míře, a to tím způsobem, že členové kárných výborů - opakuji znovu - budou povoláváni podle pevně sestaveného plánu, který bude uveřejněn v příslušném rozkaze, každému bude znám a automaticky budou postupovati členové, kteří dosud nezasedali, takže jest zde zaručena naprostá nestrannost. Kdyby snad náhodou přišlo zrovna pořadí na ty, o kterých by se mohlo dokázati, že by byli proti někomu předpojati, zaujati, má právo rekursní, právo vylučovací. V tomto ohledu jistě je dána taková objektivita, že by ani volebním řádem v žádném případě nebyla dána.

Bylo zde uváděno, že prý tato osnova v 28 paragrafech oproti vojenskému prý podstatně zhoršila kázeňský řád. Musím konstatovati, že tato osnova má celkem 41 paragrafů. Když odečteme úvodní a závěrečné, zbývalo by jich jen 28, tedy všechny, které prý byly zhoršeny. Konstatuji, že soc. politický výbor velmi pečlivě vyslechl všechny názory a všechna přání, která zde byla projevena a ani k jednomu nepostavil se a limine odmítavě. V mnohých případech vyslechl a použil těchto návrhů, takže tvrzení o tom, že by osnova zhoršovala, není pravda. Nebylo také ani úmyslem četnické správy, aby zhoršovala kázeňský řád. Naopak, chtěla jej v každém ohledu zmírniti a zlepšiti a proto také tam, kde bylo jen zdání, že by se to mohlo jeviti jako zhoršení, bylo to revokováno a opraveno.

Dále bylo mluveno o tom, že prý nikde není tolik četnictva, co u nás. Konstatuji, že u nás není celých 12.000 četníků. A při stoupající zločinnosti - odůvodnil jsem to v důvodové zprávě - a při stoupající funkci bezpečnostní, byla prováděna restrikce četnictva, takže je ho asi o 2.000 méně, než by bylo třeba, ačkoliv faktická potřeba vyžaduje zvýšení. Četnictvu se také kladou úkoly nikoliv v ohledu bezpečnostním, nýbrž v ohledu správním čím dále ve vyšší míře a víte všichni, že není pomalu jediného státního aktu, který by neprošel rukama četnictva, a´ jde o věci živnostenské, spolkové, vojenské, sociální atd. Víte všichni, že tato agenda neustále vzrůstá a je proto spíše oprávněna obava, že četnictva máme méně, než by bylo potřeba. Také z míst, kde se zrušují stanice z důvodů úsporných, docházejí četné stížnosti a žádosti, aby byly obnoveny. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.)

Bylo zde také sáhodlouze mluveno o tom, že se zasahuje i na pensisty. Konstatuji, že není zde nic jiného než co platí pro civilisty, a mluvilo-li se tu o tom, že prý četník, když vede psa atd., je trestán podle kázeňského řádu, není to případné, poněvadž na četníka se to vztahuje pouze tehdy, když se deliktu dopustí v uniformě. Je vyloučeno, aby se to týkalo žen, poněvadž ty uniformu nemají, a četník-pensista jistě použije uniformy pouze při slavnostní příležitosti a nikoli tehdy, když povede psa a pod. Tatáž ustanovení platí v písemném styku s četnickými úřady. Padají tedy všechny námitky, které byly uvedeny ohledně pensistů.

O trestech pořádkových jsem se zmínil.

Bylo zde také na četnictvo útočeno, četnictvo bylo obviňováno. K tomu bych řekl jenom toto: Četnictvo vykonává svou povinnost a občan, který plní řádně své povinnosti a který nepřekročuje zákony, nemusí se četnictva obávati a nemusí se také báti styků s četnictvem. Naopak, každý řádný občan musí si četnictva vážiti, poněvadž četnictvo je právě jeho ochranou proti násilí a bezpráví.

Bylo zde také současně týmiž ústy voláno na četnictvo, aby šlo do jejich řad. Konstatuji, že četnictvo je elitní sbor bezpečnostní, který dobře ví, kde je jeho místo a jaké jsou jeho povinnosti. Četnictva není potřeba proto, jak se zde tvrdilo, že svět není dosud zproletarisován, nýbrž proto, poněvadž dosud jsou lidé, kteří překročují zákony dané parlamentními sbory.

Četnictvo je ochranou pořádku a zákonů republiky, je důležitým orgánem správním a takovým také vždy zůstane. (Souhlas).

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji ústavně-právního výboru, p. posl. dr Králíkovi.

Zpravodaj posl. dr Králík: Slavná sněmovno! Kvituji se srdečným díkem slova uznání, která s tohoto místa pronesli řečníci všech stran bez rozdílu. Vždyť i zástupci komunistické strany, p. kol. dr Gátimu uklouzla věta, že československý četník je mnohem lepší a humánnější, než byli četníci za starého režimu maďarského.

Zájem, který věnuje poslanecká sněmovna této předloze, je viděti z toho, že byly podány 43 pozměňovací a doplňovací návrhy a 12 návrhů resolučních. Podotýkám, že všechny tyto návrhy byly předmětem jednání ústavně-právního výboru, a tlumočím pouze jeho mínění, vyslovuji-li se proti přijetí všech těchto návrhů.

Že tato předloha námi právě projednávaná znamená skutečný pokrok proti dosavadnímu stavu, jest viděti z toho, že asi 15 četnických gážistů, kteří podle starých dosud platných předpisů byli propuštěni ze služby četnické, domáhá se, aby byly jejich delikty znovu projednány podle ustanovení zákona nyní projednávaného; tedy značí to, že ustanovení tohoto zákona jsou mnohem humánnější a mnohem příznivější pro příslušníky z řad četnických, než předpisy dosud platné.

Z toho důvodu nemohu učiniti jinak, než znovu doporučiti slavné sněmovně přijetí předlohy zákona tak, jak byla přijata a usnesena ve výboru ústavně-právním a soc.-politickém. (Souhlas.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Nebude-li námitek, odložím hlasování o tomto odstavci pořadu a přistoupíme k projednávání odstavce dalšího. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Přistoupíme tedy k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

2. Zpráva výborů zahraničního, ústavně-právního a rozpočtového k usnesení senátu (tisk posl. sněm. 2195) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 863 a 878), kterým se provádí třetí dodatečný zápis k úmluvě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924 o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách (tisk 2271).

Zpravodajem výboru zahraničního jest p. posl. Světlík. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Světlík: Slavná sněmovno! Vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými i rakouskými, jak upraveno jest úmluvou s Rakouskem z 18. června 1924, děje se na podkladě t. zv. clearingu. Dlužníci českoslovenští i rakouští platí své závazky, vzniklé v korunách rak.-uherských, v poměru ve smlouvě stanoveném, nikoliv přímo svým věřitelům, nýbrž Čsl. súčtovacímu ústavu v Praze, od něhož obdrží úhradu svých pohledávek věřitelé jak českoslovenští tak rakouští. Podkladem řízení clearingového byly přihlášky k soupisu pro vedenému nejprve v obou státech podle zvláštních předpisů. Věřitelé a dlužníci českoslovenští byli povinni podati soupisové přihlášky českoslov. súčtovacímu ústavu v Praze a věřitelé a dlužníci rakouští súčtovacímu úřadu ve Vídni ve stanovené lhůtě.

Mnoho přihlášek došlo ovšem i po této lhůtě; o těchto rozhodnuto bylo v úmluvě (článek 26), že lze je připustiti jen tehdy, byly-li podány do 19 května 1924; přihlášky po tomto dni podané uznávají se jen tehdy, byly-li přijaty souhlasným rozhodnutím obou súčtovacích míst.

Nevyřešená však zůstala v úmluvě otázka, co státi se má s pohledávkami a závazky, které nebyly k súčtovacímu řízení přihlášeny vůbec nebo nebyly po 19. květnu 1924 některým ze súčtovacích míst přijaty.

Tuto otázku řeší III. dodatečný zápis k úmluvě s Rakouskem, podepsaný v Praze 27. listopadu 1928, který se právě předkládá ku schválení.

Zápis nazývá se třetím podle svého pořadí hledíc k dodatečným zápisům ze dne 14. května 1925 a ze dne 17. září 1926.

Jak podle účelu řízení súčtovacího ani jinak býti nemohlo, prohlašuje zápis v oddílu A, že do řízení súčtovacího nebudou pojaty pohledávky a závazky přihlášené opožděně anebo vůbec nepřihlášené. Tímto ustanovením dociluje se, že budou moci býti přesně vymezeny pohledávky a závazky, které mají býti vyrovnány a tím také podstata, která jest určena k uspokojení československých věřitelů.

Otázku, jak tedy vyrovnati pohledávky a závazky přihlášené opožděně neb vůbec ne přihlášené, řeší zápis tím, že prohlašuje je za zaniklé. Vycházelo se totiž při tom se stanoviska, že věřitel, který nebyl soupisových předpisů, má býti jako strana, která v první řadě má starati se o svou pohledávku, potrestán tím, že jeho pohledávka zanikne.

Obě smluvní strany byly si však vědomy, že toto ustanovení mohlo by v některých případech postihnouti i osoby, které opravdu z vážných důvodů nemohly přihlášku včas podati (nemoc, stáří), a proto připustily výjimky z této zásady tam, kde věřitel podle soukromého práva jest za opoždění nebo nepodání přihlášky omluvitelný. V tomto případě vyrovnají se pohledávky přímo mezi věřitelem a dlužníkem podle sazeb v zápisu stanovených, které jsou různé podle toho, jde-li o pohledávky zajištěné hypotečně na nemovitostech v Československu či na nemovitostech v Rakousku anebo jde-li o pohledávky nehypoteční. Omluvitelnost posuzují příslušné soudy. Je-li opoždění nebo nepodání přihlášky omluvitelno též u dlužníka, vyrovnají se pohledávky i závazky polovičními sazbami.

Vedle této hlavní otázky upraveny byly v zápisu také dvě jiné otázky, které při provádění úmluvy mezi oběma stranami ukázaly se spornými. Jde tu zejména o pohledávky a závazky, které zajištěny jsou rukojemstvím, a o pohledávky a závazky, při nichž vyskytuje se korrealita, a to buď na straně věřitelské nebo na straně dlužnické.

Zápis ustanovuje, že při pohledávkách a závazcích podrobených súčtovacímu řízení korrealita zaniká a závazek nebo pohledávka se dělí, takže do súčtovacího řízení pojme se pohledávka nebo závazek jenom oním dílem, kterým trvá mezi věřitelem a dlužníkem československým a rakouským.

Pokud by šlo o dlužníka, kterého úmluva se netýká, může tento dlužník právem postihu uplatňovati vůči dlužníkovi rakouskému jenom to, co dlužník rakouský povinen jest platiti do clearingu podle úmluvy s Rakouskem.

Také na rukojmím lze požadovati plnění jen podle úmluvy, jestliže o závazku hlavního dlužníka nebo o závazku rukojmího (rukojmího a splátce) platí ustanovení úmluvy s Rakouskem.

Jak patrno, zápis řeší jednak některé otázky, které v úmluvě samé vyřešeny nebyly, jednak úmluvy v některých bodech vykládá, takže nejde o novou úmluvu, nýbrž pouze o výklad a doplnění úmluvy již sjednané a prováděné.

Zákon sám obsahuje pouze ustanovení, že veškerá právní pravidla obsažená v III. dodatečném zápise ze 27. listopadu 1928, pokud upravují látku vyhrazenou zákonodárství Československé republiky, mají moc zákona. Ustanovení toho, kterého bylo již použito také při vnitrostátním provedení úmluvy samé (zákon č. 220/25 Sb. z. a n.), bylo potřebí proto, poněvadž zápis obsahuje různá ustanovení, kterým mění se platné právo občanské.

Zahraniční výbor poslanecké sněmovny projednal usnesení senátu o vládním návrhu zákona tisk 2195 ve schůzi dne 3. května 1929 a usnesl se doporučiti je posl. sněmovně ke přijetí ve znění nezměněném. (Souhlas.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor ústavně-právní - p. posl. dr Samkovi.

Zpravodaj posl. dr Samek: Slavná sněmovno! Pan zpravodaj výboru zahraničního obšírně pojednal o motivech vládních, které jsou směrodatné pro předložení návrhu zákona, jímž provádí se III. dodatečný zápis o úmluvě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou z 18. června 1924 o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách.

Tedy pokud se tohoto dodatečného zápisu týče, jménem výboru ústavně-právního uvádím toto:

Mezinárodní úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou - uzavřená k výkladu a doplnění původní úmluvy - jež označena jest názvem "Třetí dodatečný zápis k úmluvě mezi republikou Československou a Rakouskou ze dne 18. června 1924" o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách, podepsaná v Praze dne 27. listopadu 1928, stanoví pro určité případy povahy soukromoprávní zavazující právní normy jinaké, nežli jsou všeobecně platné právní normy v Československé republice pro tytéž případy.

Aby nevznikla kolise mezi právem domácím a tímto právem mezinárodním, jest třeba, aby normy mezinárodní úpravou stanovené - ty jsou v tom třetím dodatečném zápise učiněny byly součástí našeho práva domácího. To jest účel zákona, kterým se provádí třetí dodatečný zápis k úmluvě dříve vzpomenuté.

Jménem ústavně-právního výboru navrhuji, aby vládní návrh zákona schválen byl beze změny. (Souhlas.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dávám slovo třetímu zpravodaji - za výbor rozpočtový - p. posl. Vomelovi.

Zpravodaj posl. Vomela: Slavná sněmovno! Poněvadž návrh zákona byl dostatečně odůvodněn zpravodaji výboru zahraničního a ústavně-právního, připojuji se za rozpočtový výbor k návrhu těchto výborů. (Souhlas.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava tedy odpadá.

Nebude-li námitek, odložím hlasování o tomto odstavci pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání 3. odstavce pořadu, jímž jest:

3. Zpráva výborů zahraničního, ústavněprávního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2136), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Třetí dodatečný zápis k úmluvě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924 o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách (č. 60 Sb. z. a n. z r. 1926), podepsaný v Praze dne 27. listopadu 1928 (tisk 2272).

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční pan posl. Světlík, za výbor ústavně-právní pan posl. dr Samek a za výbor rozpočtový p. posl. Vomela.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji, p. posl. Světlíkovi.

Zpravodaj posl. Světlík: Slavná sněmovno! Zahraniční výbor poslanecké sněmovny pro jednal vládní návrh tisk 2136 o Třetím dodatečném zápisu k československo-rakouské úmluvě o závazcích v rak.-uher. korunách ve schůzi dne 3. května 1929 a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně tuto schvalovací formuli:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Třetím dodatečným zápisem k úmluvě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924 o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách (č. 60/1926 Sb. z. a n.), podepsaným v Praze dne 27. listopadu 1928.

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor ústavně-právní - p. posl. dr Samkovi.

Zpravodaj posl. dr Samek: Slavná sněmovno! O vypořádání pohledávek a závazků starokorunových, které vznikly před 26. únorem 1919 mezi stranami československými a rakouskými, jak již bylo poznamenáno, uzavřena byla ze dne 18. června 1924 úmluva a tato úmluva Národním shromážděním ratifikována r. 1926.

Stranami nutno rozuměti samozřejmě věřitele i dlužníky. Je-li na straně československé věřitel, je na straně rakouské dlužník a obráceně.

Pan zpravodaj výboru zahraničního již vyložil podstatný obsah této základní úmluvy, že totiž stanoví vypořádání clearingem. Nebudou tedy dlužníci rakouští platiti československým věřitelům a naši dlužníci nebudou platiti rakouským věřitelům. Nepůjde tedy vypořádání starokorunových pohledávek a závazků obyčejnou cestou právní, prostřednictvím soudů, nýbrž jiným způsobem, t. j. clearingem, to znamená, že čsl. dlužníci nebudou platiti rakouským věřitelům, nýbrž zaplatí súčtovacímu místu zde a z toho, co se zde zaplatí, dostanou uspokojení, pokud to stačí, svých pohledávek naši věřitelé, kteří nebudou moci požadovati zaplacení od svých dlužníků rakouských, neboť analogicky rakouští dlužníci své dluhy zaplatí súčtovacímu místu ve Vídni, a z toho, co tam se zaplatí od dlužníků rakouských, uspokojeni budou zase, pokud to stačí, věřitelé rakouští. To je tedy hlavní obsah clearingu.

Nemusím zdůrazňovati, že všichni, kdož dotčeni jsou úmluvou, jako věřitelé již dávno naléhají, aby ke svým penězům přišli, mezi dlužníky je rovněž většina těch, kteří by rádi tuto věc dali si do pořádku.

Některým dlužníkům tyto průtahy nevadí, dokonce jim přicházejí vhod. Ale průtahy měly různé příčiny. Nejprve bylo nutno míti pevný zákonný podklad. Víte, že je v mezinárodní smlouvě st. germainské ustanovení, pakliže nenastane dohoda mezi státy, že určí reparační komise, kolik a v jaké měně se má platiti. Čekati, až by to určila reparační komise, by mohlo trvati velmi dlouho, a poněvadž se naléhalo, a to právem, odhodlala se naše vláda tuto věc spraviti ujednáním mezi námi a Rakouskem.

Nyní, proč ty průtahy? Původní smlouva naše z r. 1924 byla vyhlášena teprve v květnu 1926 a zajímavo je, že prováděcí zákon k této úmluvě byl vyhlášen 21. srpna 1925, tedy o rok napřed. Prováděcí nařízení k zákonu i k úmluvě, která je z 30. září 1926, bylo publikováno teprve 4. října.1926.

To jsou předpisy právní, o které se vlastně súčtovací řízení u nás opírá.

Kromě toho bylo ještě nutno konstituovati Mezistátní rozhodčí soud, jehož soudní řád byl vyhlášen ministerstvem spravedlnosti a ministrem zahraničních věcí dne 12. června 1927.

Pro zajímavost uvádím: První nález vynesl senát ve Vídni 25. ledna 1928, pražský senát vynesl první nález až 24. února 1928. O rozsahu práce našeho súčtovacího místa svědčí několik dat. Soupisové řízení zahájeno podle vládního nařízení ze dne 7. srpna 1922, č. 265 Sb. z. a n., a došlo přihlášek věřitelských přes 40.000 u nás a dlužnických přes 13.000. Z těchto přihlášek věřitelských i dlužnických některé byly odloženy, poněvadž se do soupisového řízení nehodily, a budou vyřešeny jiným způsobem.

Vkladních knížek u nás přihlášených čsl. peněžními ústavy bylo přes 10.000. Je však i dosti knížek, pro něž se věřitelé do dnes nepřihlásili a o nichž zahájeno bylo řízení podle čl. 22 úmluvy veřejnou vyhláškou. Na Mezistátní rozhodčí soud vzneseno bylo přes 800 stížností a žalob.

Nechci uváděti sumu přihlášených pohledávek a přihlášených dluhů, a to jak na straně československé, tak na straně rakouské. Podotýkám jen, že sumy ty na straně rakouské a naší nesouhlasí. Těch, které souhlasí, je snad čtvrtina. Ohledně ostatních není přesného souhlasu. Z toho je již vidno, jak velkou práci súčtovací ústav u nás má. K tomu ke všemu přistupují ještě další obtíže.

Především velkou obtíž působí otázka rázu technického, že totiž je pro četné otázky třeba plného souhlasu obou súčtovacích míst, zejména prakticky. Když na př. šlo o rozhodnutí, je-li opozděné přihlášení omluvitelné, čili nic, narazilo se na právní nedostatky úmluvy, které mají příčinu jednak v některých nejasných ustanoveních a jednak v neúplnosti jich.

Bylo proto potřebí tyto neúplnosti a nejasnosti odstraniti dodatečnými úmluvami. První je ze dne 14. května 1925, publikovaná ve Sb. z. a n. č. 61 z r. 1926, a druhá ze dne 17. září 1926, publikovaná ve Sb. z. a n. č. 24 z r. 1927. Úmluvy tyto mají název První dodatečný zápis a Druhý dodatečný zápis a nyní se nám předkládá ke schválení Třetí dodatečný zápis ze dne 27. listopadu 1928.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP