Zpravodaj posl. Kvasnička: Slavná sněmovno!
K předneseným referátům dovolil bych
si stručně poznamenati asi toto. Sáhodlouhá
debata byla z velké části absorbována
věcmi docela jinými. Použito jí bylo
také k vyrovnávání vzájemných
účtů mezi politickými stranami, část
byla věnována také četníkům,
ale nepatrná část byla věnována
předloženému zákonu. A k tomu bych řekl
asi toto: Velká část stížností
spočívá na určitém nedorozumění.
Nelze zapomenouti, že četnickou kázeňskou
pravomocí se rozumí oprávnění
určitých četnických představených,
aby k zachování služební kázně
četnictva trestali své podřízené
pro určitá, kázni se příčící
jednání a opomenutí, kdežto pravomocí
kárnou se rozumí udržení kázně
stavovské, to jest zachování dobrého
jména a vážnosti četnického sboru
v očích lidu. Toto pojetí je opravdu v souhlase
s kázeňským a kárným právem
vojska. Nesmí se zapomínati, že podle zákona
č. 299 z r. 1920, opakuji z r. 1920 - tedy ty všechny
výtky, které zde byly činěny, padají
také do řad, které samy na tom spolupůsobily
- četnictvo je vojensky organisovaným sborem strážným,
který podle §u 12 podléhá vojenským
trestním zákonům a platí pro ně
vojenský služební řád. Proto
také četnická kázeň - nemůže
býti jinak - je rázu vojenského. Přes
to však četnictvo, konstatuji, nepřestává
býti orgánem politické správy státní,
jak stanoví § 2 zákona o četnictvu a
podléhá v poslední instanci ve všech
směrech ministerstvu vnitra.
Účelem četnictva je udržování
veřejného pořádku a veřejné
bezpečnosti a proto také je pravda, že přísaha
četnická jest odlišná od přísahy
vojenské. Podotýkám však, že četnictvo
béře svou přísahou na sebe zároveň
i po vinnost vojína, a je tedy přísaha četnická
vlastně jen rozšířením přísahy
vojenské. Stížnosti, které zde byly,
právě touto osnovou se odstraňují.
Dosud nedostatečně upravené právo
stížnosti na kázeňský trest upravuje
se nyní nově osmým paragrafem a pokud jde
o kárné řízení, zavádí
osnova řádné opravné prostředky,
jichž dosud nebylo.
Pokud zde byly stížnosti o ochraně, resp. zakročování
proti stávkokazům, pro týrání
a podobné se strany četnictva, dovoluji si poznamenati
- zejména zde jsou útoky proti určitým
četnickým osobám - že řízení
veškeré služby bezpečnostní přísluší
politickým úřadům a že četnictvo
je pouze výkonným orgánem politické
správy a musí se říditi v tomto ohledu
danými mu příkazy těchto úřadů,
na něž četničtí představení
nemají vlivu.
Mluvilo se zde o četných sebevraždách
vojínů. Konstatuji, že od převratu bylo
pokusů sebevražd, resp. provedených sebevražd
116. Ale tento počet byl hlavně v letech popřevratových,
zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jistě
vyvolán také mimořádnými poměry
a v posledních letech soustavně klesá. Důvodem
byly skoro vesměs a v poslední době opravdu
vesměs jen motivy rázu soukromého se službou
nesouvisící.
Stížnosti proti určitým osobám
zde jmenovaným, zejména pokud se týče
kapitána Benko, četnická správa jistě
vyšetří a podá náležité
vysvětlení. Pokud se týče stížnosti
na kapitána Jiráska, byly věci v podstatě
jiné. Jsou to věci už staré a neodpovídají
úplné pravdě. Pokud se týče
důsledků malicherných trestů, o kterých
jsem se já zmínil ve své důvodové
zprávě, konstatuji, že to všechno bylo
vyvoláno po převratu, a sice že to bylo namnoze
způsobeno vadným soudním řízením,
vadnými soudními rozsudky, kde čin, který
byl vždycky považován za čin, prostě,
řekl bych, proti služebním předpisům,
kvalifikován byl jako podvod a byly z toho vyvozovány
důsledky.
Pokud bylo poukazováno na přemisťování
resp. na službu četnictva v nehostinných krajích,
podotýkám, že podle §u 16 zákona
o četnictvu z roku 1920 mohou býti příslušníci
četnictva přemisťování jen z
důležitých služebních příčin
a kromě toho že výnosem ministerstva vnitra
ze dne 4. června 1922, čís. 32714-13, bylo
upraveno přemisťování četnictva
z takových krajů na stanice jiné, kde jsou
poměry příznivější po
určité době. Výnos tento odvolán
nebyl.
Bylo zde žádáno, aby v oboru kázeňském
nebyly ukládány materielní tresty. K tomu
dovoluji si poznamenati, že v oboru kázeňském
nelze vůbec ukládati materielních trestů
ani pro civilní zaměstnance, a pokud v oboru kárného
práva připouští se zmenšení
služebních příjmů nebo snížení
odpočivných požitků, poukazuji na příslušná
úplně obdobná ustanovení §u 93
služební pragmatiky.
Byly zde žádány opětně volby
členů kárných výborů.
K tomu musím znovu poznamenati, že se neosvědčily
u vojska a byly novelou č. 55 Sb. z. a n. z r. 1927 odstraněny.
Ministerstvo vnitra při volbách do dosavadních
disciplinárních komisí seznalo také,
že o volby těchto komisí nejevil se zájem,
čehož příčinou je zvláště
rozptýlená dislokace četnictva, jejímž
důsledkem jest malá vzájemná osobní
znalost, takže volby byly prováděny pouze většinou
9 hlasů. Důvodem této žádosti
bylo jistě to, aby byla zaručena spravedlivost,
aby byla vyloučena předpojatost a zaujatost členů
kárného výboru. Tomuto přání
jsme vyhověli v plné míře, a to tím
způsobem, že členové kárných
výborů - opakuji znovu - budou povoláváni
podle pevně sestaveného plánu, který
bude uveřejněn v příslušném
rozkaze, každému bude znám a automaticky budou
postupovati členové, kteří dosud nezasedali,
takže jest zde zaručena naprostá nestrannost.
Kdyby snad náhodou přišlo zrovna pořadí
na ty, o kterých by se mohlo dokázati, že by
byli proti někomu předpojati, zaujati, má
právo rekursní, právo vylučovací.
V tomto ohledu jistě je dána taková objektivita,
že by ani volebním řádem v žádném
případě nebyla dána.
Bylo zde uváděno, že prý tato osnova
v 28 paragrafech oproti vojenskému prý podstatně
zhoršila kázeňský řád.
Musím konstatovati, že tato osnova má celkem
41 paragrafů. Když odečteme úvodní
a závěrečné, zbývalo by jich
jen 28, tedy všechny, které prý byly zhoršeny.
Konstatuji, že soc. politický výbor velmi pečlivě
vyslechl všechny názory a všechna přání,
která zde byla projevena a ani k jednomu nepostavil se
a limine odmítavě. V mnohých případech
vyslechl a použil těchto návrhů, takže
tvrzení o tom, že by osnova zhoršovala, není
pravda. Nebylo také ani úmyslem četnické
správy, aby zhoršovala kázeňský
řád. Naopak, chtěla jej v každém
ohledu zmírniti a zlepšiti a proto také tam,
kde bylo jen zdání, že by se to mohlo jeviti
jako zhoršení, bylo to revokováno a opraveno.
Dále bylo mluveno o tom, že prý nikde není
tolik četnictva, co u nás. Konstatuji, že u
nás není celých 12.000 četníků.
A při stoupající zločinnosti - odůvodnil
jsem to v důvodové zprávě - a při
stoupající funkci bezpečnostní, byla
prováděna restrikce četnictva, takže
je ho asi o 2.000 méně, než by bylo třeba,
ačkoliv faktická potřeba vyžaduje zvýšení.
Četnictvu se také kladou úkoly nikoliv v
ohledu bezpečnostním, nýbrž v ohledu
správním čím dále ve vyšší
míře a víte všichni, že není
pomalu jediného státního aktu, který
by neprošel rukama četnictva, a´ jde o věci
živnostenské, spolkové, vojenské, sociální
atd. Víte všichni, že tato agenda neustále
vzrůstá a je proto spíše oprávněna
obava, že četnictva máme méně,
než by bylo potřeba. Také z míst, kde
se zrušují stanice z důvodů úsporných,
docházejí četné stížnosti
a žádosti, aby byly obnoveny. (Předsednictví
převzal místopředseda Slavíček.)
Bylo zde také sáhodlouze mluveno o tom, že
se zasahuje i na pensisty. Konstatuji, že není zde
nic jiného než co platí pro civilisty, a mluvilo-li
se tu o tom, že prý četník, když
vede psa atd., je trestán podle kázeňského
řádu, není to případné,
poněvadž na četníka se to vztahuje pouze
tehdy, když se deliktu dopustí v uniformě.
Je vyloučeno, aby se to týkalo žen, poněvadž
ty uniformu nemají, a četník-pensista jistě
použije uniformy pouze při slavnostní příležitosti
a nikoli tehdy, když povede psa a pod. Tatáž
ustanovení platí v písemném styku
s četnickými úřady. Padají
tedy všechny námitky, které byly uvedeny ohledně
pensistů.
O trestech pořádkových jsem se zmínil.
Bylo zde také na četnictvo útočeno,
četnictvo bylo obviňováno. K tomu bych řekl
jenom toto: Četnictvo vykonává svou povinnost
a občan, který plní řádně
své povinnosti a který nepřekročuje
zákony, nemusí se četnictva obávati
a nemusí se také báti styků s četnictvem.
Naopak, každý řádný občan
musí si četnictva vážiti, poněvadž
četnictvo je právě jeho ochranou proti násilí
a bezpráví.
Bylo zde také současně týmiž
ústy voláno na četnictvo, aby šlo do
jejich řad. Konstatuji, že četnictvo je elitní
sbor bezpečnostní, který dobře ví,
kde je jeho místo a jaké jsou jeho povinnosti. Četnictva
není potřeba proto, jak se zde tvrdilo, že
svět není dosud zproletarisován, nýbrž
proto, poněvadž dosud jsou lidé, kteří
překročují zákony dané parlamentními
sbory.
Četnictvo je ochranou pořádku a zákonů
republiky, je důležitým orgánem správním
a takovým také vždy zůstane. (Souhlas).
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dávám slovo k doslovu zpravodaji ústavně-právního
výboru, p. posl. dr Králíkovi.
Zpravodaj posl. dr Králík: Slavná
sněmovno! Kvituji se srdečným díkem
slova uznání, která s tohoto místa
pronesli řečníci všech stran bez rozdílu.
Vždyť i zástupci komunistické strany,
p. kol. dr Gátimu uklouzla věta, že
československý četník je mnohem lepší
a humánnější, než byli četníci
za starého režimu maďarského.
Zájem, který věnuje poslanecká sněmovna
této předloze, je viděti z toho, že
byly podány 43 pozměňovací a doplňovací
návrhy a 12 návrhů resolučních.
Podotýkám, že všechny tyto návrhy
byly předmětem jednání ústavně-právního
výboru, a tlumočím pouze jeho mínění,
vyslovuji-li se proti přijetí všech těchto
návrhů.
Že tato předloha námi právě projednávaná
znamená skutečný pokrok proti dosavadnímu
stavu, jest viděti z toho, že asi 15 četnických
gážistů, kteří podle starých
dosud platných předpisů byli propuštěni
ze služby četnické, domáhá se,
aby byly jejich delikty znovu projednány podle ustanovení
zákona nyní projednávaného; tedy značí
to, že ustanovení tohoto zákona jsou mnohem
humánnější a mnohem příznivější
pro příslušníky z řad četnických,
než předpisy dosud platné.
Z toho důvodu nemohu učiniti jinak, než znovu
doporučiti slavné sněmovně přijetí
předlohy zákona tak, jak byla přijata a usnesena
ve výboru ústavně-právním a
soc.-politickém. (Souhlas.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Nebude-li námitek, odložím hlasování
o tomto odstavci pořadu a přistoupíme k projednávání
odstavce dalšího. (Námitky nebyly.)
Námitek není. Přistoupíme tedy k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
2. Zpráva výborů zahraničního,
ústavně-právního a rozpočtového
k usnesení senátu (tisk posl. sněm. 2195)
o vládním návrhu zákona (tisk sen.
863 a 878), kterým se provádí třetí
dodatečný zápis k úmluvě mezi
Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne
18. června 1924 o úpravě závazků
v rakousko-uherských korunách (tisk 2271).
Zpravodajem výboru zahraničního jest p. posl.
Světlík. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Světlík: Slavná sněmovno!
Vyrovnání pohledávek a závazků
vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi
věřiteli nebo dlužníky československými
i rakouskými, jak upraveno jest úmluvou s Rakouskem
z 18. června 1924, děje se na podkladě t.
zv. clearingu. Dlužníci českoslovenští
i rakouští platí své závazky,
vzniklé v korunách rak.-uherských, v poměru
ve smlouvě stanoveném, nikoliv přímo
svým věřitelům, nýbrž
Čsl. súčtovacímu ústavu v Praze,
od něhož obdrží úhradu svých
pohledávek věřitelé jak českoslovenští
tak rakouští. Podkladem řízení
clearingového byly přihlášky k soupisu
pro vedenému nejprve v obou státech podle zvláštních
předpisů. Věřitelé a dlužníci
českoslovenští byli povinni podati soupisové
přihlášky českoslov. súčtovacímu
ústavu v Praze a věřitelé a dlužníci
rakouští súčtovacímu úřadu
ve Vídni ve stanovené lhůtě.
Mnoho přihlášek došlo ovšem i po
této lhůtě; o těchto rozhodnuto bylo
v úmluvě (článek 26), že lze
je připustiti jen tehdy, byly-li podány do 19 května
1924; přihlášky po tomto dni podané
uznávají se jen tehdy, byly-li přijaty souhlasným
rozhodnutím obou súčtovacích míst.
Nevyřešená však zůstala v úmluvě
otázka, co státi se má s pohledávkami
a závazky, které nebyly k súčtovacímu
řízení přihlášeny vůbec
nebo nebyly po 19. květnu 1924 některým ze
súčtovacích míst přijaty.
Tuto otázku řeší III. dodatečný
zápis k úmluvě s Rakouskem, podepsaný
v Praze 27. listopadu 1928, který se právě
předkládá ku schválení.
Zápis nazývá se třetím podle
svého pořadí hledíc k dodatečným
zápisům ze dne 14. května 1925 a ze dne 17.
září 1926.
Jak podle účelu řízení súčtovacího
ani jinak býti nemohlo, prohlašuje zápis v
oddílu A, že do řízení súčtovacího
nebudou pojaty pohledávky a závazky přihlášené
opožděně anebo vůbec nepřihlášené.
Tímto ustanovením dociluje se, že budou moci
býti přesně vymezeny pohledávky a
závazky, které mají býti vyrovnány
a tím také podstata, která jest určena
k uspokojení československých věřitelů.
Otázku, jak tedy vyrovnati pohledávky a závazky
přihlášené opožděně
neb vůbec ne přihlášené, řeší
zápis tím, že prohlašuje je za zaniklé.
Vycházelo se totiž při tom se stanoviska, že
věřitel, který nebyl soupisových předpisů,
má býti jako strana, která v první
řadě má starati se o svou pohledávku,
potrestán tím, že jeho pohledávka zanikne.
Obě smluvní strany byly si však vědomy,
že toto ustanovení mohlo by v některých
případech postihnouti i osoby, které opravdu
z vážných důvodů nemohly přihlášku
včas podati (nemoc, stáří), a proto
připustily výjimky z této zásady tam,
kde věřitel podle soukromého práva
jest za opoždění nebo nepodání
přihlášky omluvitelný. V tomto případě
vyrovnají se pohledávky přímo mezi
věřitelem a dlužníkem podle sazeb v
zápisu stanovených, které jsou různé
podle toho, jde-li o pohledávky zajištěné
hypotečně na nemovitostech v Československu
či na nemovitostech v Rakousku anebo jde-li o pohledávky
nehypoteční. Omluvitelnost posuzují příslušné
soudy. Je-li opoždění nebo nepodání
přihlášky omluvitelno též u dlužníka,
vyrovnají se pohledávky i závazky polovičními
sazbami.
Vedle této hlavní otázky upraveny byly v
zápisu také dvě jiné otázky,
které při provádění úmluvy
mezi oběma stranami ukázaly se spornými.
Jde tu zejména o pohledávky a závazky, které
zajištěny jsou rukojemstvím, a o pohledávky
a závazky, při nichž vyskytuje se korrealita,
a to buď na straně věřitelské
nebo na straně dlužnické.
Zápis ustanovuje, že při pohledávkách
a závazcích podrobených súčtovacímu
řízení korrealita zaniká a závazek
nebo pohledávka se dělí, takže do súčtovacího
řízení pojme se pohledávka nebo závazek
jenom oním dílem, kterým trvá mezi
věřitelem a dlužníkem československým
a rakouským.
Pokud by šlo o dlužníka, kterého úmluva
se netýká, může tento dlužník
právem postihu uplatňovati vůči dlužníkovi
rakouskému jenom to, co dlužník rakouský
povinen jest platiti do clearingu podle úmluvy s Rakouskem.
Také na rukojmím lze požadovati plnění
jen podle úmluvy, jestliže o závazku hlavního
dlužníka nebo o závazku rukojmího (rukojmího
a splátce) platí ustanovení úmluvy
s Rakouskem.
Jak patrno, zápis řeší jednak některé
otázky, které v úmluvě samé
vyřešeny nebyly, jednak úmluvy v některých
bodech vykládá, takže nejde o novou úmluvu,
nýbrž pouze o výklad a doplnění
úmluvy již sjednané a prováděné.
Zákon sám obsahuje pouze ustanovení, že
veškerá právní pravidla obsažená
v III. dodatečném zápise ze 27. listopadu
1928, pokud upravují látku vyhrazenou zákonodárství
Československé republiky, mají moc zákona.
Ustanovení toho, kterého bylo již použito
také při vnitrostátním provedení
úmluvy samé (zákon č. 220/25 Sb. z.
a n.), bylo potřebí proto, poněvadž
zápis obsahuje různá ustanovení, kterým
mění se platné právo občanské.
Zahraniční výbor poslanecké sněmovny
projednal usnesení senátu o vládním
návrhu zákona tisk 2195 ve schůzi dne 3.
května 1929 a usnesl se doporučiti je posl. sněmovně
ke přijetí ve znění nezměněném.
(Souhlas.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor
ústavně-právní - p. posl. dr Samkovi.
Zpravodaj posl. dr Samek: Slavná sněmovno!
Pan zpravodaj výboru zahraničního obšírně
pojednal o motivech vládních, které jsou
směrodatné pro předložení návrhu
zákona, jímž provádí se III.
dodatečný zápis o úmluvě mezi
Československou republikou a republikou Rakouskou z 18.
června 1924 o úpravě závazků
v rakousko-uherských korunách.
Tedy pokud se tohoto dodatečného zápisu týče,
jménem výboru ústavně-právního
uvádím toto:
Mezinárodní úmluva mezi republikou Československou
a republikou Rakouskou - uzavřená k výkladu
a doplnění původní úmluvy -
jež označena jest názvem "Třetí
dodatečný zápis k úmluvě mezi
republikou Československou a Rakouskou ze dne 18. června
1924" o úpravě závazků v rakousko-uherských
korunách, podepsaná v Praze dne 27. listopadu 1928,
stanoví pro určité případy
povahy soukromoprávní zavazující právní
normy jinaké, nežli jsou všeobecně platné
právní normy v Československé republice
pro tytéž případy.
Aby nevznikla kolise mezi právem domácím
a tímto právem mezinárodním, jest
třeba, aby normy mezinárodní úpravou
stanovené - ty jsou v tom třetím dodatečném
zápise učiněny byly součástí
našeho práva domácího. To jest účel
zákona, kterým se provádí třetí
dodatečný zápis k úmluvě dříve
vzpomenuté.
Jménem ústavně-právního výboru
navrhuji, aby vládní návrh zákona
schválen byl beze změny. (Souhlas.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dávám slovo třetímu zpravodaji
- za výbor rozpočtový - p. posl. Vomelovi.
Zpravodaj posl. Vomela: Slavná sněmovno!
Poněvadž návrh zákona byl dostatečně
odůvodněn zpravodaji výboru zahraničního
a ústavně-právního, připojuji
se za rozpočtový výbor k návrhu těchto
výborů. (Souhlas.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
tedy odpadá.
Nebude-li námitek, odložím hlasování
o tomto odstavci pořadu. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Přistoupíme tedy k projednávání
3. odstavce pořadu, jímž jest:
3. Zpráva výborů zahraničního,
ústavněprávního a rozpočtového
o vládním návrhu (tisk 2136), kterým
se předkládá Národnímu shromáždění
republiky Československé Třetí dodatečný
zápis k úmluvě mezi Československou
republikou a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924
o úpravě závazků v rakousko-uherských
korunách (č. 60 Sb. z. a n. z r. 1926), podepsaný
v Praze dne 27. listopadu 1928 (tisk 2272).
Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční pan
posl. Světlík, za výbor ústavně-právní
pan posl. dr Samek a za výbor rozpočtový
p. posl. Vomela.
Dávám slovo prvnímu zpravodaji, p. posl.
Světlíkovi.
Zpravodaj posl. Světlík: Slavná sněmovno!
Zahraniční výbor poslanecké sněmovny
pro jednal vládní návrh tisk 2136 o Třetím
dodatečném zápisu k československo-rakouské
úmluvě o závazcích v rak.-uher. korunách
ve schůzi dne 3. května 1929 a usnesl se doporučiti
poslanecké sněmovně tuto schvalovací
formuli:
Národní shromáždění republiky
Československé souhlasí s Třetím
dodatečným zápisem k úmluvě
mezi Československou republikou a republikou Rakouskou
ze dne 18. června 1924 o úpravě závazků
v rakousko-uherských korunách (č. 60/1926
Sb. z. a n.), podepsaným v Praze dne 27. listopadu 1928.
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor
ústavně-právní - p. posl. dr Samkovi.
Zpravodaj posl. dr Samek: Slavná sněmovno!
O vypořádání pohledávek a závazků
starokorunových, které vznikly před 26. únorem
1919 mezi stranami československými a rakouskými,
jak již bylo poznamenáno, uzavřena byla ze
dne 18. června 1924 úmluva a tato úmluva
Národním shromážděním
ratifikována r. 1926.
Stranami nutno rozuměti samozřejmě věřitele
i dlužníky. Je-li na straně československé
věřitel, je na straně rakouské dlužník
a obráceně.
Pan zpravodaj výboru zahraničního již
vyložil podstatný obsah této základní
úmluvy, že totiž stanoví vypořádání
clearingem. Nebudou tedy dlužníci rakouští
platiti československým věřitelům
a naši dlužníci nebudou platiti rakouským
věřitelům. Nepůjde tedy vypořádání
starokorunových pohledávek a závazků
obyčejnou cestou právní, prostřednictvím
soudů, nýbrž jiným způsobem,
t. j. clearingem, to znamená, že čsl. dlužníci
nebudou platiti rakouským věřitelům,
nýbrž zaplatí súčtovacímu
místu zde a z toho, co se zde zaplatí, dostanou
uspokojení, pokud to stačí, svých
pohledávek naši věřitelé, kteří
nebudou moci požadovati zaplacení od svých
dlužníků rakouských, neboť analogicky
rakouští dlužníci své dluhy zaplatí
súčtovacímu místu ve Vídni,
a z toho, co tam se zaplatí od dlužníků
rakouských, uspokojeni budou zase, pokud to stačí,
věřitelé rakouští. To je tedy
hlavní obsah clearingu.
Nemusím zdůrazňovati, že všichni,
kdož dotčeni jsou úmluvou, jako věřitelé
již dávno naléhají, aby ke svým
penězům přišli, mezi dlužníky
je rovněž většina těch, kteří
by rádi tuto věc dali si do pořádku.
Některým dlužníkům tyto průtahy
nevadí, dokonce jim přicházejí vhod.
Ale průtahy měly různé příčiny.
Nejprve bylo nutno míti pevný zákonný
podklad. Víte, že je v mezinárodní smlouvě
st. germainské ustanovení, pakliže nenastane
dohoda mezi státy, že určí reparační
komise, kolik a v jaké měně se má
platiti. Čekati, až by to určila reparační
komise, by mohlo trvati velmi dlouho, a poněvadž se
naléhalo, a to právem, odhodlala se naše vláda
tuto věc spraviti ujednáním mezi námi
a Rakouskem.
Nyní, proč ty průtahy? Původní
smlouva naše z r. 1924 byla vyhlášena teprve
v květnu 1926 a zajímavo je, že prováděcí
zákon k této úmluvě byl vyhlášen
21. srpna 1925, tedy o rok napřed. Prováděcí
nařízení k zákonu i k úmluvě,
která je z 30. září 1926, bylo publikováno
teprve 4. října.1926.
To jsou předpisy právní, o které se
vlastně súčtovací řízení
u nás opírá.
Kromě toho bylo ještě nutno konstituovati Mezistátní
rozhodčí soud, jehož soudní řád
byl vyhlášen ministerstvem spravedlnosti a ministrem
zahraničních věcí dne 12. června
1927.
Pro zajímavost uvádím: První nález
vynesl senát ve Vídni 25. ledna 1928, pražský
senát vynesl první nález až 24. února
1928. O rozsahu práce našeho súčtovacího
místa svědčí několik dat. Soupisové
řízení zahájeno podle vládního
nařízení ze dne 7. srpna 1922, č.
265 Sb. z. a n., a došlo přihlášek věřitelských
přes 40.000 u nás a dlužnických přes
13.000. Z těchto přihlášek věřitelských
i dlužnických některé byly odloženy,
poněvadž se do soupisového řízení
nehodily, a budou vyřešeny jiným způsobem.
Vkladních knížek u nás přihlášených
čsl. peněžními ústavy bylo přes
10.000. Je však i dosti knížek, pro něž
se věřitelé do dnes nepřihlásili
a o nichž zahájeno bylo řízení
podle čl. 22 úmluvy veřejnou vyhláškou.
Na Mezistátní rozhodčí soud vzneseno
bylo přes 800 stížností a žalob.
Nechci uváděti sumu přihlášených
pohledávek a přihlášených dluhů,
a to jak na straně československé, tak na
straně rakouské. Podotýkám jen, že
sumy ty na straně rakouské a naší nesouhlasí.
Těch, které souhlasí, je snad čtvrtina.
Ohledně ostatních není přesného
souhlasu. Z toho je již vidno, jak velkou práci súčtovací
ústav u nás má. K tomu ke všemu přistupují
ještě další obtíže.
Především velkou obtíž působí
otázka rázu technického, že totiž
je pro četné otázky třeba plného
souhlasu obou súčtovacích míst, zejména
prakticky. Když na př. šlo o rozhodnutí,
je-li opozděné přihlášení
omluvitelné, čili nic, narazilo se na právní
nedostatky úmluvy, které mají příčinu
jednak v některých nejasných ustanoveních
a jednak v neúplnosti jich.
Bylo proto potřebí tyto neúplnosti a nejasnosti
odstraniti dodatečnými úmluvami. První
je ze dne 14. května 1925, publikovaná ve Sb. z.
a n. č. 61 z r. 1926, a druhá ze dne 17. září
1926, publikovaná ve Sb. z. a n. č. 24 z r. 1927.
Úmluvy tyto mají název První dodatečný
zápis a Druhý dodatečný zápis
a nyní se nám předkládá ke
schválení Třetí dodatečný
zápis ze dne 27. listopadu 1928.