Pánové, nechci škemrati, abyste mne snad nevydali,
dělal jsem 18 měsíců vojenského
desertéra, byl jsem štván, stříleli
po mně četníci, kteří jsou
teď ve službě u vás aneb dostávají
1500 Kč měsíčně pense, jako
po zajíci. Odpovídal jsem také střelbou.
Považoval jsem za nutné říci, z jakých
příčin a jakým způsobem vyvěrá
to, proč se zde člověk dostává
stále před imunitní výbor i pro takové
na všechny strany prokázané věci.
Nebudu důkaz pravdy prováděti před
soudem, já přijmu, když mě vydáte,
rozsudek I. instance. Proč? Dokázal jsem o štěrku
všechno. Budu o něm mluviti později a přinesu
vám fakta, sám šéf dopravy dokázal,
že se štěrku používá uprostřed
závodu a na výstavbu silnic, ale přesto,
že jsem to prokázal, soud mne odsoudil.
Je zbytečno, jak pravil ten obuvník, vůbec
dovolávati se proti takovému multimilionáři
jakékoli spravedlnosti Ta naše spravedlnost nejen
že má býti slepá, byla chvíli
i hluchá i němá. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Neslyší
a nevidí, když nechce.
Dělejte, co za dobré uznáte, jsem zvědav,
jak budete v budoucnosti v této věci v obdobném
případě postupovati. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Dále je ke
slovu přihlášen pan posl. Juran. Dávám
mu slovo.
Posl. Juran: Československé soudy soustavně
žádají za vydávání poslanců
najmě komunistických, kteří si dovolují
upozorňovati pracující třídu
na hrozící nebezpečí války.
Naproti tomu však v dnešní době buržoasie
všech zemí používá všech událostí
bez rozdílu k dělání nálady
pro válku. Tak tomu jest v případě
semtínském, ve špionážské
aféře Faloutově. V tomto smyslu mluvil zde
také min. předseda a v tom smyslu také mluvil
Beneš o pádu maďarské komuny, ale
právě maďarské Sověty ukazují
pracujícímu lidu jasně zcela protichůdný
rozdíl mezi státy imperialistickými a státem
proletářským. [Další věta
byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 7. června 1929 podle §u 9, lit. m) jedn.
řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 54 této těsnopisecké
zprávy.] Byla to ohromná přesila proti
sedmimilionovému maďarskému národu.
Přes to byly imperialistické armády, zejména
československá, rudou armádou na začátku
úplně poraženy. Vítězství
rudé armády bylo děkovati přesvědčení
a revolučnímu nadšení dělníků
za aktivní podpory malých rolníků
a ostatního pracujícího lidu maďarského.
Kromě toho byly sympatie proletariátu celého
světa obráceny k maďarským sovětům
stejně jako k ruským, bavorským a jiným.
Je sice pravda, že české dělnictvo dalo
se pod zhoubným vlivem sociálních patriotů
s počátku dohnati do válečného
víru "obrany vlasti", tažení DTJ,
Sokola, legionářů a ostatních proti
sovětskému Maďarsku. [Další
věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 7. června 1929 podle §u 9, lit. m) jedn.
řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Víz str. 54 této těsnopisecké
zprávy.] Kdyby tehdy v Československé
republice existovala skutečná komunistická
strana, nebylo by došlo k historické chybě,
které se tehdy dopustilo české dělnictvo.
Naše strana byla by tehdy mobilisovala proletariát
všech národů, aby podporoval maďarské
Sověty proti "vlastní" vládě,
aby rozkládal "vlastní" armádu,
způsobil tak porážku "vlastního"
imperialistického státu, sbratřoval se s
maďarskou rudou armádou, provedl revoluci ve "vlastní"
zemi a zřídil tam diktaturu proletariátu.
Slovenští i ukrajinští dělníci
a malorolníci podporovali všemi prostředky
rudou armádu maďarskou a zřizovali v obsazeném
území své vlastní sověty. Také
v rudém Maďarsku byly zřizovány sověty
českých, ukrajinských, německých
a ostatních národnostních menšin. Je
to nejlepším důkazem skutečnosti, že
osvobození utiskovaných národů je
možné jen současně s jejich sociálním
osvobozením, proletářskou revolucí.
Maďarští dělníci v Československé
republice, kteří stejně jako revoluční
maďarští dělníci v Maďarsku
samém bojovali svého času proti útisku
národnostních menšin v Uhersku, ale kteří
samozřejmě po násilném vtělení
maďarských a ostatních menšin do Československé
republiky vytyčili heslo sebeurčení národů
až k odtržení, rozhodli se ovšem ihned po
zřízení sovětské diktatury
v Maďarsku spojiti se s ní. Tak bylo docíleno
bezbolestného řešení otázky národnostní
na půdě sovětů, kde maďarští,
slovenští, ukrajinští, čeští
a němečtí dělníci pracovali
společně beze všech rozmíšek, za
jediným cílem: zájmem pracujícího
lidu proti buržoasii.
Nyní jásá česká buržoasie
nad pádem maďarských sovětů.
Porážka ta byla způsobena chybami proletariátu
imperialistických zemí zejména v Československé
republice, o kterých jsem již mluvil, ohromnou vojenskou
převahou imperialistů celého světa.
Ale byla též to říkám zcela otevřeně,
aby se proletariát v budoucnu z toho poučil - způsobena
chybami maďarských sovětů samých.
Největší chybou bylo, že se komunistická
strana maďarská, i když byla zcela mladá,
spojila se sociální demokracií. Tato osvojila
si, jak to dělají leví sociální
demokraté v kritických okamžicích, kdy
proletariát vítězí, vždy radikální
fraseologii, ale pracovala ve skutečnosti proti sovětům,
obsadila důležitá vojenská místa
a prozradila pak vše imperialistům. To doznává
maďarská soc. demokracie nejcyničtějším
způsobem i dnes, kdy její tisk i její poslanci
v maďarské sněmovně vyčítají
Bethlenovi, že oni to byli, kteří tehdy zachránili
maďarskou kapitalistickou vlast. Další velkou
chybou bylo, že se svěřila důležitá,
zejména vojenská místa měšťáckým
důstojníkům, kteří pak pod
heslem nacionál-bolševismu prováděli
své kontrarevoluční rejdy, aniž se vedle
nich postavili jako v sovětském Rusku političtí
komisaři, kteří by je případně
s revolverem v ruce donutili, aby své vědomosti
dali do služeb proletariátu. Největší
chybou však bylo, že maďarští soudruzi
pod vlivem špatně vykládaného, sociálně-demokraticky
chápaného marxismu, neumožnili malým
a středním rolníkům a venkovské
chudině vůbec, aby si násilným způsobem
přivlastnila půdu velkostatkářů.
Přes to zůstává i poražená
maďarská komuna zářícím
majákem v dějinách proletariátu. Její
největší zásluhou bylo, že dokázala
vyspělost revolučního dělnictva zříditi
a vybudovati svou diktaturu ve všech kapitalistických
státech bez rozdílu, že zřízení
sovětské je jediné správné
a účelné nejen v sovětském
Rusku, nýbrž všude. Maďarští
dělníci obětovali se nadšeně,
aby uvolnili síly ruských soudruhů, kteří
právě v této době musili nejúporněji
bojovati proti útokům imperialistů celého
světa, a to se jim také plně podařilo.
Oni padli, ale zůstaly sověty na celé šestině
zeměkoule, které ukazují proletariátu,
malým rolníkům a koloniálním
národům celého světa cestu, kterou
se mají bráti, a cíle, kterého v brzké
době také dosáhnou. Maďarské
sověty daly světu důkaz, jak revoluční
proletariát právě proto, že je mezinárodní,
že nezná žádného národního
a státního šovinismu, bleskurychle se samozřejmostí
dává svobodu všem národům bez
rozdílu. Slovenští a ukrajinští
dělníci a malorolníci, kteří
po tisíce let úpěli pod jhem maďarské
šlechty a buržoasie, vzpomínají ještě
dnes na šťastnou dobu sovětů, kdy se těšili
úplné sociální a národnostní
svobodě.
A v této době, kdy proletariát proléval
svou krev za své sociální národnostní
cíle, pracovala maďarská buržoasie ruku
v ruce s českou buržoasií. A obě si
vydávaly osud svých národů vzájemně
v šanc, jenom aby potlačily svůj proletariát.
Tak tomu bylo také v Rusku, kde buržoasie volala německé
a ostatní imperialisty, aby obsadili a vyrabovali území
sovětů, tak tomu bylo v Bavorsku, ve Finsku, a tak
tomu je i dnes, kdy česká, slovenská, německá
i maďarská buržoasie se dohodnou okamžitě
proti proletariátu všech národů. Viděli
jsme to jasně v případě zemědělského
dělnictva na Slovensku, jak krásně pracovali
spolu český četník, kapitalista, sociál-patriot
s maďarskými velkostatkáři.
Buržoasie Československa jásá nad porážkou
maďarských sovětů, ale tato porážka
jest jen přechodná. (Předsednictví
převzal místopředseda Horák.)
Také ruský proletariát poražen byl r.
1905, ale r. 1917 pozdvihl se znovu a dobyl konečného
vítězství. Přes ohromný teror
zvedá se v Maďarsku stejně jako v ostatních
kapitalistických a koloniálních zemích
nová ohromná revoluční vlna. Proč
pronásleduje buržoasie v Maďarsku tak brutálním
způsobem revoluční proletariát a jeho
stranu, komunistickou stranu Maďarska? Proč rozhání
jeho organisace? Proč zakázala volební listiny
komunistické strany do nemocenských pokladen? Proč
běduje, že se bolševismus šíří
jako lavina mezi maďarským zemědělským
dělnictvem? Vypukávají stávky horníků,
dřevodělníků a ostatního proletariátu
a dělnictvo vítězí i v Maďarsku
často proti teroru trojspolku buržoasie, jejího
státu a reformistů. V legálních maďarských
odborech mají komunisté veliký vliv a proto
si netroufají maďarští sociální
demokraté otevřeně se přidati k oficielní
revisní lize, ačkoliv hlásají, že
také oni jsou pro znovuzřízení svatoštěpánské
koruny, t. j. pro násilné vtělení
Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny, Sedmihradska, Slovinska
a Banátu. [Další slova byla usnesením
předsednictva posl. sněmovny ze dne 7. června
1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Víz
str. 54 této těsnopisecké zprávy.]
Nechť si posl. Nečas, který zde
včera zkrucoval slova soudr. Gátiho, přečte
list maďarské soc. demokracie "Nepszavu"
- on jej samozřejmě čte, což mu ovšem
nevadí, aby zde lhal dále.
Při této příležitosti chci jménem
českého revolučního proletariátu
ještě jednou prohlásiti naše stanovisko
k národnostním snahám menšin v Československé
republice utiskovaných. Nejsme pro žádnou měšťáckou
autonomii, jak to zde tvrdil posl. Nečas [Další
věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 7. června 1929, podle §u 9, lit. m)
jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 54 této těsnopisecké
zprávy.] Komunistická strana Maďarska existuje
dále i za nejobtížnějších
okolností v illegalitě, pronásledovaná,
mučená, terorisovaná, ale existuje a nabývá
stále většího vlivu mezi pracujícím
lidem Maďarska. Blíží se doba, kdy také
v Maďarsku znovu budou zřízeny sověty
a v tomto případě nedopustí se již
český proletariát chyb, kterých se
dopustil v minulosti, nýbrž bude bojovati po boku
maďarských soudruhů za porážku
"vlastní" vlády, za vítězství
proletářské revoluce ve všech státech.
Ale i kdyby došlo k válce mezi imperialistickým
Československem a imperialistickým Maďarskem,
pracovali bychom i v tomto případě ve smyslu
revolučního defaitismu, k porážce československého
státu, k rozkladu vlastní armády, neboť
by to byla válka imperialistická, válka o
to, mají-li pracující lid národnostních
menšin utiskovati kapitalisté čeští
nebo kapitalisté maďarští. Sbratřovali
bychom se s maďarskými dělníky ve vojenském
kabátě a pracovali bychom ruku v ruce společně
za sociální revoluci a za zřízení
sovětů.
Ovšem, že dnes přes to, že Bethlen i Beneš
řinčí šavlemi, dohodnou se čeští
i maďarští kapitalisté na společné
válce proti svému úhlavnímu nepříteli
SSSR. Masaryk slibuje lehce teritoriální
ústupky Maďarsku, aniž se ptá, co tomu
říkají obyvatelé tohoto území,
kteří nechtějí slyšeti ani o
Československé republice ani o Maďarsku. Čachruje
se s národy dále, jen aby Maďarsko mělo
společné hranice s Polskem, jen aby se všechny
imperialistické státy mohly co nejrychleji dohodnouti
na společném postupu proti sovětům.
V tomto směru budou působiti i anglické volby,
kde jak MacDonald tak Lloyd George slibují Maďarsku
podporu v jeho revisních snahách, jen když
se fašistické Maďarsko zaváže prováděti
válku proti SSSR co nejúčinněji.
Imperialisté zbrojí horečně, ale také
proletariát pod vedením komunistické strany
zbrojí a postará se o to, aby před vypuknutím
imperialistické války provedl válku svou,
válku občanskou, sociální revoluci.
Ale i kdyby imperialisté přišli dříve,
uskuteční revoluční dělnictvo
to, co provedlo v Rusku, proměnu války imperialistické
ve válku občanskou a ve vítězství
proletářské revoluce. To je naše odpověď
na Benešovo špinění maďarské
komuny, na jeho nacionální vlastenecké štvanice,
a tak se také proletariát zachová k slavnostem,
které buržoasie tohoto státu plánuje
na den 30. t. m., k jejich slavnosti pádu maďarských
sovětů. Maďarské sověty byly
přechodně poraženy, brzy přijde doba,
kdy sověty budou zřízeny všude. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Haiblick.
Posl. Haiblick (německy): Pronásledování
komunistických poslanců jest pouze článkem
v persekuci dělnictva. Jakmile se komunističtí
poslanci ujmou dělnictva a přibíjejí
na pranýř vražedné vykořisťovací
způsoby kapitalistů, jsou beze všeho imunitním
výborem vydáváni a vláčeni
před třídní soudy. Aby buržoasie
jednak bezbolestně znovu vybudovala kapitalismus, jednak
mohla umožniti zvýšená válečná
zbrojeni a dokonce i imperialistickou válku, provozují
spojené síly buržoasie, reformismu a státu
zostřenou hospodářskou a politickou ofensivu
proti pracujícím masám, která se projevuje
za prvé v hesle hospodářského míru,
které propagují reformisté, a za druhé
ve zfašisování kapitalistického státu.
Jednotná fronta buržoasie, státu a reformismu
soustavně vede v Československu hospodářskou
a politickou ofensivu proti proletariátu, aby zajistila
konkurenční schopnost a monopolové zisky
československébo finančního kapitálu
a aby usnadnila zmilitarisování celého hospodářského
a sociálního života v Československu
a především zbrojení finančního
kapitálu, aby mohl napadnouti Sovětský Svaz.
Tato politická ofensiva se projevuje v soustavném
a úplném rušení politických práv
dělnické třídy v Československu,
svobody tiskové, shromažďovací a spolkové,
demokratických forem vlády, veřejných
institucí, úřadů, nemocenských
pokladen atd. Státní kapitalistické podniky,
železnice, válečné podniky atd. se čistí
od revolučních dělníků, v zemských
a okresních zastupitelstvech se ruší parlamentní
zásada, likviduje se obecní samospráva, krátce
fašisuje se celý veřejný život
Československa. Ve stejné míře jako
ve veřejných úřadech provádí
se zfašisování i v podnicích. Stále
vzrůstající zfašisování
podniků se projevuje především v terorisování
revolučních dělníků v podnicích,
v naplňování podniků fašistickými
provokatéry a udavači, v udavačství
reformistickými důvěrníky, v přepadávání
stávkových hlídek, v ozbrojené ochraně
stávkokazů a v užívání
závodní policie. Klasický příklad
všech těchto projevů zostřeného
závodního fašismu poskytl boj kaolinových
dělníků. Sám boj byl způsoben
vyzývavým chováním fašistického
udavače lezce Gössla, jenž v jámě
ohrožoval dělníky revolverem. Již při
zahájení a během boje pokoušela se trojice:
podnikatel, sociální demokracie a státní
aparát všemi prostředky, a to útoky
ozbrojeného četnictva na bezbranné dělníky
a organisováním stávkokazectví sociální
demokracií, boj potlačiti. (Posl. de Witte [německy
]: Kdo vám to napsal? Přece sám nevěříte
tomu, co zde mluvíte!) Pane de Witte, nerozhoduje,
kdo mi to napsal, ale rozhoduje to, že sociální
demokracie skutečně organisovala stávkokazectví
kaolinových dělníků. To jest rozhodující.
(Výkřiky posl. de Witte.)
Aby surovosti četníků a stávkokazectví
soc. demokracie byl dán zákonitý podklad,
vyhlásila konečně loketská okr. polit.
správa výjimečný stav. Dělníci,
kteří spěchali na pomoc stávkujícím,
byli vlečeni před soud a mají býti
odsouzeni. Dokonce solidarita dělnické třídy
jest v očích kapitalistických držitelů
moci zločinem. Každá demonstrace a každý
projev, které byly v souvislosti s bojem kaolinových
dělníků, byly zakázány a zbraněmi
rozehnány. Mimochodem řečeno i soc. demokrati
a zvláště časopis "Volkswille"
hanebně štvali proti projevům. (Výkřiky
něm. soc. demokratických poslanců.) Četnictvo
pod velením proslulého kapitána Krále
bez rozdílu tlouklo do bezbranných žen a mužů.
Soc.-demokratická strana se ukázala, i když
státní moc užívala nejsurovějších
method, nejlepším pomocníkem fašisace,
neboť organisováním stávkokazů
usilovala rozděliti bojující dělníky,
pokoušela se dělníky a zvláště
jejich přívržence, kteří sympatisovali
s bojujícími dělníky, zdržeti
od účasti na demonstracích, ba dokonce demonstrujícím
dělníkům samým nadávala zbabělců
a mameluků. To bylo napsáno ve vašem časopise
"Volkswille" a zbabělci byli pánové,
kteří to napsali. (Posl. de Witte [německy]:
Vypravujte přece, jak se vám vedlo v Nejdku, kde
vás dělníci zahnali k čertu!) Faktem
jest, že právě sociálně demokratická
strana a časopis "Volkswille" uspořádaly
hanebnou štvanici proti dělníkům, kteří
si vybojovali právo na ulici a udrželi si je až
do pozdních večerních hodin, že soc.
demokrati zdržovali dělníky, ba přímo
upořádali podlou štvanici; to samo ukazuje,
kteří lidé jsou mameluky. Dělníci
po celé hodiny bojovali se státní mocí.
Zbabělci jsou pánové, kteří
dělníkům nadávali. To chci zde konstatovati.
Kromě těchto všeobecných způsobů
se ještě užívalo zvlášť
vychytralých prostředků, aby boj dělníků
byl zlomen. Tak na př. loketský úřad
obeslal dělníky a dal si podepsati revers, v němž
se dělníci musili zavázati, že se nebudou
účastniti projevů. Tyto methody fašismu,
které se již dříve začaly, zvláště
v boji stavebních dělníků v severních
Čechách a v boji kaolinových dělníků
se zvlášť jasně projevily jako soustava
fašismu, dosáhly svého vrcholu a svého
zdokonalení ve stávce zemědělských
dělníků na Slovensku. Novota v boji zemědělských
dělníků, kamenických dělníků,
v boji dělníků ve vratimovské továrně
na buničinu, projevila se v tom, že se ke trojici:
podnikatel, reformismus a stát přidružili také
likvidátoři, kteří tyto boje udávali
jako puč nebo jako ultra levé politické zločiny.
V tomto postavení jest dělnická třída.
Projevy, demonstrace, boj o kus chleba, všechno to jest mimo
zákon. Práva dělníků stále
více mizí. Podnikatelé propouštějí
dělníky, zbavují je chleba a přístřeší.
Každá stížnost se zamítá.
Rozhodčí soudy projevují se nyní vůči
všem dělníkům jako fašistická
zařízení k potlačení bojů
a vynucení hospodářského míru.
Reformisté vpadají dělnictvu do týla
v boji o jeho práva. I likvidátorství se
ukazuje ve zostřených třídních
bojích zvláštní odnoží a
agenturou reformismu. Přes toto ohromné soustředění
nepřátelských sil vzrůstá zradikalisování
pracujících mas a proletariát v Československu
projevuje v nynějších hospodářských
bojích stále větší aktivitu.
Zřetelným svědectvím toho jest boj
textilních dělníků v severních
Čechách, stávka kaolinových dělníků,
hrdinný boj zemědělských dělníků
a v souvislosti s tím konané projevy a demonstrace.
Československý proletariát se svými
požadavky o zlepšení svého hospodářského
postavení, proti fašismu a proti přípravám
k imperialistické válce vychází ve
stále větších masách na ulici.
Nedá si vzíti právo na ulici a odváží
se čeliti a odporovati pochopům buržoasie,
protivníkům technicky vyspělejším.
Proletariát poznal, k jakým úmyslům
spěje buržoasie se svým zostřeným
úsilím o fašisaci. Buržoasie se připravuje
na zúčtování s revolučním
dělnickým hnutím se zřetelem na hrozící
válku, usiluje je vyprovokovati, aby konečně
mohla ulici od něho vyčistiti. S hlediska, že
čím jsou krutější, tím
větší jest jejich morální účinek,
policie a fašistické organisace se k tomuto dílu
technicky připravují a vyškolují. Výmluvným
svědectvím toho jsou i události v Berlíně
a poměry v Československé republice. Za těchto
okolností stojí proletariát v Československu
před naléhavým úkolem organisovati
svou obranu, chce-li při dnešním nebezpečí
fašistické diktatury a imperialistické války
uhájiti a rozšířiti své právo
na ulici. Se zřetelem na početnou sílu a
organisaci, na technický výzbroj, ale především
se zřetelem na úmysly ozbrojené moci buržoasie,
aby revoluční dělnické hnutí
bylo potlačeno nejsurovějšími prostředky,
musejí demonstrující masy vystupovati přísně
zorganisované, musejí pečovati o svou sebeochranu,
o ochranu vlastních demonstrací. To jest jedním
z nejdůležitějších závěrečných
úkolů proletariátu v nynějším
postavení v Československu. Ale jest také
nutno mobilisovati všechny dělníky a dělnice
v podnicích a dolech, v městě a na venkově
pro požadavky pracujícího obyvatelstva. Dělnická
třída dovede proraziti se svými požadavky,
odolá největším nesnázím
a zvítězí nad fašismem a kapitalismem.
Dělnická třída má ohromné
síly, které se stále více rozvíjejí
a objevují. Jsou to zkušenosti, které nashromáždila
dělnická třída pod vedením
komunistické strany v boji proti všem nepřátelům
proletariátu. Reformistické prostředky: zakročování,
žádosti, politika hlasovacích lístků
a koalice s buržoasií, totiž způsoby,
které dosud stačily, aby velké masy dělnické
třídy byly zapřaženy do vozu buržoasie,
vedly dosud jen k porážkám. Dělnická
třída přestala důvěřovati
v reformismus a jeho zástupce a začíná
na novém základě organisovati a připravovati
své historické poslání v dnešní
situaci, vychází na ulici a vybojuje si své
právo. Hromadné průvody konající
se přes to, že proti nim stojí ozbrojená
moc, že byl vyhlášen výjimečný
stav, že dělníci jsou propouštěni
z podniků a přes štvanici sociálních
demokratů, to jsou známky, že třídní
uvědomění proletariátu vzrůstá.
Ve stejné míře, jak dělníci
bojují proti kapitalismu a fašismu, ve stejné
míře zahánějí ze svých
řad své falešné přátele.
Surovost kapitalistů a jejich mocenského aparátu,
úlisná prolhanost reformistů a likvidátorů
nemohou již tak zmásti proletariátu jako dříve.
O tom svědčí významné projevy
v Chodově, boj kaolinových dělníků.
a zvláště stávka zemědělských
dělníků na Slovensku. Dělnictvo si
stále více uvědomuje, že každý
hospodářský boj se nyní ihned promění
v boj politický a stává se tedy bojem proti
státnímu aparátu kapitalistů, který
může býti úspěšně
ukončen jen pod vedením komunistické strany.
Proto třídně uvědomělí
dělníci přistoupí s větší
silou k mobilisaci širokých vrstev a připraví
boj o osvobození veškerého proletariátu
z otroctví kapitalismu. Každý podnik, každá
jáma, každý panský dvůr se stane
shromaždištěm sil proletariátu a proto
třídně uvědomělí dělníci
přenesou tam svou hlavní sílu a učiní
všechna nutná opatření. Dne 4. srpna
jest 15. výročí dne, kdy vypukla imperialistická
válka. Události na imperialistické světové
aréně od světové války a zvláště
v posledních letech ukazují, že válka
imperialismu nezničila, jak to tvrdí reformisté
a la Kautsky, nýbrž spíše povznesla na
vyšší stupeň. Válka nejen že
nezůstala nejúčinnějším
prostředkem buržoasní politiky, nýbrž
jest činitelem, jenž při každé
činnosti buržoasie v oboru politiky zahraniční
i vnitřní má rozhodující úlohu.
Společnost Národů, na kterou přísahají
sociální demokraté a pokrytci měšťáckého
pacifismu, jest agenturou imperialismu a nové imperialistické
války, jež se připravuje především
proti Sovětskému Svazu. V této agentuře
má Československá republika velmi činnou
a velmi významnou úlohu. Poněvadž ostře
hrozí nová imperialistická válka,
vyhlašuje komunistická internacionála při
15. výročí výbuchu světové
války zostřený boj měšťácko-socialistickému
imperialismu celého světa a připravuje na
1. srpna hromadnou akci ve všech zemích. proti
němu.
Československá buržoasie a její reformističtí
lokajové pozdravují 15. výročí
dne, kdy byla válka vypověděna, zvýšením
vojenského rozpočtu o 80 milionů Kč,
a zamýšleným návrhem zákona na
militarisaci, což vyplývá ze zmohutnění
československého imperialismu. Charakteristickými
příznaky, že československý imperialismus
zesílil, jsou rychlé soustředění
rozhodujícího kapitálu v rukou několika
bankovních a průmyslových koncernů,
vývoz kapitálu do evropských zemí
s méně vyvinutým průmyslem, vývoz
válečného materiálu do zemí
Sovětům nepřátelských, do Polska,
Rumunska atd. Komunistická strana Československa
volá pracující masy za těchto podmínek
do zostřeného boje proti průmyslovému
fašismu a kapitalistické racionalisaci, proti fašisaci
a militarisaci a proti konkrétním krokům
československé buržoasie na cestě k
imperialistické válce. Jak dalece v tomto stavu
sociální demokracie pokročila ve své
úloze sociálně-fašistického lokaje,
vidíme z časopisů "Právo Lidu"
a "Sozialdemokrat", které k protiválečné
demonstraci dne 1. srpna dělají velký křik,
že komunisté dne 1. srpna chtějí provésti
puč. Tímto křikem chce sociální
demokracie jednak zdržeti dělníky od boje o
zlepšení jejich stavu, proti fašismu a proti
hrozící válce, jednak chce předem
ospravedlniti surový postup proti dělnickým
demonstracím.
Co to jest puč? Když skupina vojska, nepatrná
zpátečnická vrstva buržoasie opírají
se o ozbrojenou moc vyžene vládu většiny,
buržoasie nebo když sociální imperialisté,
zastupující buržoasii a malou vrstvu dělnické
aristokracie, opírajíce se o ozbrojenou moc svých
chlebodárců a pánů, ukradnou peníze,
dům a tiskárnu revolučním dělníkům,
jak se to stalo v Československu r. 1920, nebo když
likvidátoři revolučního dělnického
hnutí, kteří zastupují sami sebe a
nikoho více, opírajíce se o ozbrojenou moc
ukradnou peníze a dům revolučním odborovým
organisacím. Bude také pučem, když československá
buržoasie za nejaktivnější podpory sociální
demokracie fašistickým převratem provede fašistickou
diktaturu nad pracujícími masami. Ale dne 1. srpna
jde o to, aby masy pracujícího obyvatelstva byly
mobilisovány k boji proti imperialistické válce,
kterou připravuje československá buržoasie,
a k obraně Sovětského Svazu, dále,
aby masy byly vyvedeny na ulice za své právo proti
fašistickému kursu buržoasie a sociálních
fašistů. Štvanice sociální demokracie
směřuje tedy proti boji mas a proti jejich právu
na demonstrace. A když vláda a sociální
demokracie chtějí učiniti pokus surově
potlačiti demonstrace pracujícího obyvatelstva
dne 1. srpna, provedou tím fašistický puč
proti pracujícím masám, jejž již
nyní připravují časopisy "Právo
Lidu" a "Sozialdemokrat".
Příznaky, které se dosud objevily, jako všeobecný
zákaz projevů proletariátu, pořádaných
pod hesly komunistické strany Československa a rudých
organisací, přímé obležení
při ohlášených demonstracích,
brutální postup policie a četnictva při
demonstracích, velké průvody fašistických
organisací ukazují, že buržoasii v nastávajících
bojích jde především o ulici. Buržoasie
jest si vědoma, že musí revoluční
proletariát úplně vytlačiti z ulic,
které jsou přece hlavním střediskem
bojů proti kapitalismu, že musí míti
volnou cestu, aby uskutečnila své úmysly,
totiž otevřenou fašistickou diktaturu a imperialistickou
válku. Proto ulice jest nyní hlavním předmětem
boje mezi buržoasií a proletariátem. Z toho
vyplývá, že boj dělníků
o ulici má své východisko v podniku a opírá
se o něj, při čemž úkolem dělníků
v podnicích v boji o ulici jest pečovati o obranu
svých neozbrojených demonstrací tím,
že budou organisovati sebeobranu. Úkolem této
proletářské sebeobrany není pěstění
vojenského romantismu, cvičení a chuti ke
cvičení a jiných věcí, nýbrž
účast v politické a organisační
přípravě bojů dělnictva v podniku
a mimo něj, v ochraně shromáždění
a v organisaci demonstrací. Nejúčinnějším
prostředkem dělníků proti surovým
útokům ozbrojených sil buržoasie však
jest nástup velkých mas a přesně organisované
vystoupení těchto mas. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
V tomto smyslu volá komunistická strana Československa
pracující masy na ulici pro jejich požadavky
proti kapitalistické racionalisaci, proti drahotě,
pro vyšší mzdy, proti hospodářskému
míru a fašismu v podnicích, pro revoluční
třídní boj, proti přípravám
k imperialistické válce, pro ochranu Sovětského
Svazu a k boji o právo dělnické třídy.
(Potlesk poslanců strany komunistické.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru imunitního,
p. posl. dr Daňkovi.
Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno!
Především, pokud se týče posledních
dvou pánů řečníků, není
třeba, abych se o jejich vývodech šířil,
poněvadž nesouvisí s projednávaným
případem.
Pokud se týká výroků, které
zde pan kol. Mikulíček pronesl, chci pouze
poukázati, že imunitní výbor jest jistě
velmi reservovaný a blahovolně posuzuje každou
kritiku, která se dotýká veřejných
poměrů v našem státě. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Kdybychom brali percentuelně, kolik poslanců se
vydává a kolik nikoliv, viděli bychom, že
jest obrovské procento těch, kteří
dnes vydáváni nejsou a specielně právě
pro tuto kritiku. Ovšem je nutno, aby kritika tato nevybočovala
ani v tomto případě z mezí poslanecké
imunity.
Jiná otázka ovšem je, pokud se týká
poměrů soukromoprávních. Soukromník
přece nemá jiné možnosti než tuto,
aby se hájil a chránil proti kritice. Nikdo přirozeně
nemůže se stavěti proti kritice, ale každý,
kdo kritiku provádí, musí si vésti
takovým způsobem, aby soukromá osoba neměla
důvodů a možnosti podávati naň
žalobu pro urážku na cti. Jakmile tuto možnost
má, nemůže jí býti zabráněno
poslancem ani posl. sněmovnou, aby imunitou zabránila
možnosti nejen pouhé satisfakce, nýbrž
zvláště možnosti podati důkazy
pravdy.
Všechny okolnosti, které zde pan posl. Mikulíček
uvedl pod titulem imunity, je nutno uvésti také
před soudem, poněvadž tam je místo,
aby okolnosti, které uváděl zde proti soukromé
osobě, uvedl jako důkaz pravdy. Z těchto
důvodů trvám na svém návrhu,
který jsem si dovolil pronésti. (Souhlas.)