Posl. Špaček: Vážené dámy
a pánové! Osnova zákona, kterou projednáváme,
přichází jako velmi často mnoho zákonů
v naší demokracii pozdě. Z textu tohoto zákona
je vidno, že určité druhy zvěře,
která utrpěla letošní zimou tak ohromné
ztráty, mají býti hájeny do doby,
která již nastoupila, ale poněvadž zákon
nebyl hotov a odhlasován, vidíme zrovna v těchto
dnech, 1. června, že celé hekatomby srnců
odnášejí tuto pomalou legislativní práci
našeho Národního shromáždění.
Jest toho vřele litovati. Myslím, že i v této
slavné sněmovně je nás hodně
mnoho, kteří se nedíváme na provozování
honitby očima lidí, kteří v ní
spatřují možnost snadného si opatření
chutné a příjemné pečínky,
nýbrž že čím dále tím
více rostou řady těch, kdo se domnívají,
že zachování aspoň těch druhů
lovné zvěře, která u nás v
území státním existuje, znamená
určitý požadavek přímo kulturní,
že je to radostí a, řekl bych, přímo
estetickým požitkem vyjíti si do přírody
a viděti, že tato příroda na nivách
a luzích našich jest živá, že jsou
tam ony druhy lovné zvěře, které jsou
spojeny s představou nejkrásnějších
partií naší vlasti i podle obrazů slavných
mistrů umění malířského,
jako našeho Mařáka atd. atd. Jest velmi litovati,
že osnova nebyla uzákoněna již aspoň
před 2 měsíci a že některá
ustanovení, směřující k tomu,
aby vzhledem ke ztrátám, způsobeným
letošní velkou zimou, byla lovná zvěř
u nás zachována aspoň v počtu, který
přestál zimu, nemohla nabýti účinnosti
již v době, kdy nastoupila ustanovení starého
zákona, podle nichž bylo dovoleno některou
zvěř odstřelovati 1. neb 15. května
neb 1. června.
Jestliže máme radost, že se přece tento
zákon projednává, tož máme také
oprávněný důvod očekávati,
že zemědělský výbor - a pan referent,
který se o resoluci jeho zmínil, bude se, sám
jsa myslivcem, starati o to - se přičinil, aby definitivní
osnova jednotného zákona honebního pro celou
republiku stala se zákonem co nejdříve a
aby byly odklizeny i na tomto poli legislativním přežitky
a nemožné pozůstatky starých rakouských
dob, podle kterých jmenovitě v hlavní zemi
republiky, v zemi české, jsou přímo
barbarské možnosti zničení lovné
zvěře, na př. zničení zvěře
mateřské, zejména srnčí.
Myslím, že by mělo býti stíháno
ničení lovné zvěře mateřské
všeobecným opovržením lidí kulturních
vůči barbarům, kteří odstřelují
dokonce mateřskou zvěř srnčí
březí a tím způsobem se starají,
aby se staly naše nivy a háje, o kterých tak
rádi zpíváme a deklamujeme, mrtvými
a pustými. Doufám, že ustanovení zákona,
který se tímto připravuje, obsažená
v § § 1 až 9, přispějí přece
jen k tomu, aby jmenovitě následky letošní
strašné zimy pro zvěř byly poněkud
zmírněny. Doufám, že nezůstane
jen na papíře dobrý úmysl, který
je v této osnově zákona inkorporován
a směřuje k tomu, aby ingerencí státních
úřadů dohlédacích mohla býti
podle poměrů místních, podle poměrů
podnebních atd. šetřena lovná zvěř
také přes ustanovení tohoto zákona,
kde toho je nezbytná potřeba a kde to má
z vlastního podnětu dohlédací úřad
a referent honební nebo okresní úřad
zjistiti a věděti. Přejeme si, aby ministerstvo
zemědělství po této stránce
dávalo odborným referentům přísné
instrukce a aby tito referenti vědouce, že jsou ministerstvem
zemědělství event. voláni k odpovědnosti,
nepodléhali často nízkým, hamižným,
opravdu materialistickým vlivům některých
lidí, kteří se dívají na honitbu
jenom jako na požitek z krve a ze zabíjení
anebo dokonce jako na požitek ze zaječí resp.
srnčí pečínky, který jim může
býti připraven.
Musíme se starati, aby tato nezbytná sounáležitost
naší krásné přírody, naší
vlasti byla zachována a aby lovná zvěř,
jmenovitě srnčí, z našich krajů
nevymizela.
K jednotlivostem této zákonné osnovy musím
ovšem vyjádřiti některá přání,
která sice nemohou býti učiněna předmětem
konkretního usnesení sněmovny zrovna při
této příležitosti, ale o kterých
se domnívám, že je musí vzíti
velmi vážně ministerstvo zemědělství
v úvahu při koncepci definitivního jednotného
honebního zákona pro celé území
republiky.
Myslím, že by měl býti zásadou
pro dobu šetření zvěře v honebním
zákoně, který se připravuje, princip,
že nemá býti dovoleno odstřelovati zvěř,
dokud ještě neuplynula aspoň polovička
všeobecně známé doby říje.
Je přece nemožné, že na př. je
dovoleno odstřelovati srnce 1. nebo 15. května,
letos 1. června, když se ví, že doba říje
u srnců začíná teprve v červenci
anebo i někdy v srpnu. Tímto způsobem se
opravdu může v určitém území
v době několika dní znemožniti na příští
léta rozmnožení zvěře srnčí,
což se také už ve velkých prostranstvích
naší republiky a hlavně v zemi české
dík tomu surovému, barbarskému úsilí
nesvědomitých nájemců honiteb nebo
majitelů vlastních honiteb velmi často podařilo.
Myslím tedy, že v připravované osnově
definitivního honebního zákona mělo
by ministerstvo zemědělství posunouti všechny
doby odstřelu lovné zvěře asi k polovičce
doby říje, jak je to stanoveno v pokročilých
zemích západních, jmenovitě pak v
rozumných honebních zákonech platících
pro země alpské, zvláště u kamzíků
a jelenů. V této věci můžeme
velmi ochotně a rádi, poněvadž je to
rozumné, zachovati ustanovení bývalých
zákonů rakouských, které v těchto
věcech měly velmi rozumná a kulturní
ustanovení.
Proto bych si přál, aby na př. v prvém
paragrafu příštího definitivního
honebního zákona, který bude jistě
podle tohoto zákona sestaven, byla posunuta doba šetření
daňků asi k 1. listopadu, doba šetření
srnců aspoň k 1. srpnu, doba šetření
zajíců k 31. říjnu, doba šetření
tetřevů, tetřevců a tetřívků
asi k 15. dubnu. Pro všechna tato data mohl bych citovati
stará známá přísloví
česká i německá a dokonce i uvésti
zásady, kterými se spravuje ministerstvo zemědělství
ve svém odboru pro správu státních
lesů a statků, kde na př. zásadně
se nedovoluje stříleti tetřeva dříve
než po sv. Jiří, tedy až od 24. dubna.
Platí-li v rozumných mysliveckých kruzích
tyto nezbytné předpoklady pro zachování
aspoň dnešního stavu zvěře, myslím,
že by to nebylo na újmu cti a vážnosti
Národního shromáždění,
kdyby tyto rozumné kulturní zvyky anebo zkušenosti
mysliveckých kruhů učinilo zákonným
ustanovením.
V §u 2 dává se zemskému úřadu právo, aby pro několik okresů nebo pro určitý větší nebo menší obvod eventuelně rozšířil dobu šetření zvěře nebo ji eventuelně zúžil. Musím připomenouti a vytknouti úřadům, které jsou k tomu povolány podle dnešního honebního zákona a které k tomu budou povolány také v budoucnosti, aby, přihlížejíce ke zkušenostem způsobeným vlivy přírodními, tuto dobu šetření zvěře lovné prodloužily a později také eventuelně zkrátily. V této věci musejí jednati opravdu z vlastní iniciativy, jak se o tom zmínil správně pan zpravodaj, a nesmějí podléhati místním činitelům, někdy politicky nebo osobně nebo jakkoliv jinak opravdu velmi vlivným, nýbrž musejí hleděti, aby byla zachována tendence, smysl zákona, ratio legis, aby zvěř nebyla zbytečně vyhubena. Na př. letos věděly příslušné úřady, že tento zákon se připravuje, že se připravuje za tím účelem, aby se zamezily následky zhoubné zimy. Čekaly, až se tento zákon stane skutkem. My ho, bohužel, chceme odhlasovati teprve dnes a v senátě za týden nebo za 14 dní. Předpokládaly, že se tak stane před 2 měsíci a že budou museti okresní nebo zemské úřady následky kruté zimy omeziti tím, že dovolí, aby se srnci stříleli od 15. června. Čekaly, že se zákon stane skutkem do té doby. Lhůta, která se končí 15. srpnem, je stanovena minimálně. Je to velmi nedokonalé ustanovení a nenařídilo žádné prodloužení podle dnes platného zákona zemského, a následkem toho jsme viděli v sobotu, že z těch zbytků srnčí zvěře, hubených, slabých, nevybarvených kusů celé stovky a tisíce v republice hynuly a že můžeme čekati, že co nedokončila strašná pro srnčí zvěř zima, zničí hamižnost a vášnivost lidská, my tomu říkáme - masařství
- která v četných kruzích t. zv. myslivců
vládne.
Přejeme si jistě všichni, aby úřady
okresní a zemské, kterým přísluší
právo vzhledem k místním poměrům
dobu šetření zvěře zkracovati
nebo prodlužovati, jednaly v této věci vědomy
si onoho vysokého kulturního, estetického,
nebo jak to chcete nazvati, následku, který takové
nešetření těchto předpisů
nebo včasné neprodloužení může
míti pro naši vlast, pro krásu krajinnou, a
aby jednaly opravdu iniciativně nepodléhajíce
žádným hamižným, surovým
a barbarským touhám a zištným přáním.
Totéž platí i o §u 3. Musím ovšem
říci snad na rozdíl od toho, co řekl
p. zpravodaj že velmi se zneužívá ustanovení,
které zase má zůstávati podle této
osnovy zákona, podle jejího §u 4, totiž,že
se mají přebíhající jeleni
a dančí zvěř odstřelovati i
v době, kdy má býti šetřena.
Myslím, že by to nebyla žádná katastrofa
pro polní hospodářství, kdyby se někde
na našich luzích a hájích objevil také
nějaký jelen, který odněkud vyskočí
z obory, a že by to mohlo sloužiti tam, kde je to možno,
k rozmnožení krásné vysoké zvěře,
a ne, aby se, jakmile se někde ukáže takový
kus, jelen nebo daněk v honitbě, pořádaly
štvanice a hotová mobilisace v tom kraji ku jeho zničení.
Velmi nebezpečným podle úsudku mysliveckých
odborných kruhů je ustanovení §u 5 této
osnovy, že totiž může býti povoleno,
aby, je-li ohroženo hospodářství polní
přílišným rozmnožením zvěře,
bylo i v době, kdy má býti zvěř
šetřena, dovoleno tuto zvěř odstřelovati.
Jistě svědomití lidé v úřadech
budou velmi opatrně užívati tohoto oprávnění,
ale víme, že jsme v prostředí, ve kterém
se často velmi uplatňují vlivy, které
nejsou vždycky právě prospěšné
všeobecnému zájmu veřejnému a
kulturnímu, a mám strach z toho ustanovení,
že bude dovoleno stříleti zvěř
pod titulem, že jest příliš rozmnožena
a že by škodila polnímu hospodářství
tam, kde takových škod není, nebo alespoň
ne podstatných. Jsou-li nájemci honitby nebo majitelé
povinni nahraditi škody a je-li pro to složena u okresního
úřadu pravidelná a slušná kauce,
není nebezpečí, že by takové
škody nahrazeny nebyly, a není důvodu, aby
takového ustanovení zcela výjimečné
povahy bylo, řekl bych, liberálním výkladem
dohlédacího úřadu v neprospěch
lovné zvěře a k jejímu zničení
zneužíváno a aby se liberálně
vykládalo.
Prosím, aby ministerstvo zemědělství
dalo v tomto smyslu zemským a okresním úřadům
instrukce a aby jen tam, kde by to mohlo býti katastrofální
a kde by složená kauce nájemce nebo majitele
honitby nestačila nebo kde by osobní, sociální
postavení nájemce nestačilo krýti
nároky poškozených, bylo možno vzhledem
k mimořádnému rozmnožení zvěře
dovoliti odstřel v době, kdy má býti
šetřena.
Velmi nebezpečné je ustanovení §u 7
zákonné osnovy, podle které má býti
dovoleno chytati koroptve a sbírati vejce koroptví
po př. bažantí v době, kdy se u nás
zvěř množí a vyvážeti tuto
živou zvěř se zvláštním
povolením okresního úřadu, upozorňuji,
že je zde veliké nebezpečí; znám
sám případ - ovšem ne z republiky, nýbrž
ze starého Rakouska - že jistý pan vrchní
soudní rada - řeknu přímo, v Uherském
Ostroze na Moravě - byl velmi dobrým obchodníkem
se živou zvěří srnčí,
zaječí, bažantí, několik set
kusů každoročně vyvážel
do Francie, měl z toho velmi slušný příjem,
ale k rozmnožení naší lovné zvěře
u nás a k okrášlení krajiny, ve které
právo honební se provozovalo, to jistě nepřispívalo.
Prosím, aby tohoto ustanovení bylo opravdu užíváno
v nejmožněji úzkém rámci a aby
nebylo povolení chytati koroptve do sítí
a vyvážeti zvěř do ciziny - to není
v tom paragrafu, to je později - dáváno mimořádně
často.
§ 9 ustanovuje trestní sankce tohoto zákona.
Myslím, že ohromná většina nájemců
a majitelů honiteb, kdyby neměla žádného
jiného svědomí a hlavně trochu toho
mysliveckého svědomí, nemusila by se těmito
tresty cítiti nijakým zvláštním
způsobem na svých poměrech hmotných
zvlášť ohrožena. Jestli má býti
pokuta pořádková nejvýše 1000
Kč a jestliže z toho vzešlá značná
škoda má býti nejvýše nahrazena
5000 Kč a v případě nedobytnosti vězením
nejvýše 20denním, myslím, že to
není příliš vysoká trestní
sankce, která může lidi zlé vůle
odraditi, aby zákon překročovali. A všichni
myslivci, kteří mě vybídli, abych
tyto věci přednesl, a také sám pan
referent, který je sám výkonný myslivec
a k tomu svědomitý, přáli bychom si,
aby v příští osnově zákona,
v příštím honebním zákoně
pro celou republiku mimořádná oprávnění
k vyhubení naší lovné zvěře
byla zúžena, aby byla dávána jen v případech
opravdu nejvýjimečnějších a aby
trestní sankce byly co možná zvýšeny.
Toto všechno, jak vidíte, vzácné dámy
a pánové, nesvědčí, že
by opravdoví myslivci v republice byli vášnivci,
kteří chtějí všechno, co se z
lovné zvěře pohybuje na svobodě, vystříleti.
Naopak, myslivec dnešní doby, opravdový myslivec
tohoto názvu, ví, jak je to přímo
vznešená zábava a jak veliký úkol
tato zábava tomu, kdo ji může provozovati,
ukládá; byl si toho vědom, zvláště
v této nynější právě prošlé
kruté zimě a bude si toho vědom i v příštích
zimách, aby se staral o svou zvěř podle známých
pravidel, že jen ten má právo býti myslivcem,
kdo je dobrým ochráncem zvěře. Kein
Heger, kein Jäger, jak se německy říká.
Doufám, že v těchto mých vývodech
budete spatřovati snahu, aby tato pořídká
okrasa naší vlasti, kterou lovná zvěř
představuje, zůstala zachována v počtu
co možná největším a aby ty naše
krásné luhy, nivy a háje byly v budoucnosti
tak oživeny, jako byly dosud, aby se nestaly mrtvými,
pustými, jimiž člověk chodě musí
se hroziti toho ticha smrti, které tam nesvědomitým
vykonáváním honebního práva
majiteli nebo nájemci honitby bylo způsobeno.
Prosím, aby ministerstvo zemědělství
vzalo tyto připomínky v bedlivou úvahu, a
doufám, že jsem mluvil za slavný zemědělský
výbor, jeho většinu a i za pana referenta,
že v příštím honebním zákoně
budou všechna tato přání všech
svědomitých myslivců splněna ke zdaru
a k rozmnožení a zachování krás
naší republiky. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dále má
slovo pan posl. Matzner.
Posl. Matzner (německy): Dámy a pánové!
Předložený zákon o hájení
zvěře vykazuje mnoho nedostatků. Vezmeme-li
§ 1, nalezneme větu, že doba šetření
pro laně, danělky, kolouchy jelení a dančí
trvá od 1. ledna do 31. října. Podle zkušeností
z letošní zimy bych s lidského stanoviska doporučoval,
aby šetření trvalo až do 30. listopadu.
Ale vím, že když zde někdo podá
takový návrh, nebude přijat, nýbrž
prostě zamítnut. U srnce má šetření
trvati od 1. listopadu do 15. května. Mně by bylo
mnohem příjemnější a i moji přátelé
na venkově se mnou souhlasili, že by bylo lépe,
kdyby šetření trvalo od listopadu až do
1. června. Doba šetření pro srny a srnčátka
jest stanovena od 1. prosince do 31. října. Tato
doba šetření jest vlastně poněkud
dlouhá. Ve Slezsku jsme měli nyní dobu odstřelu
od 1. do 6. ledna. Připadla na dobu, kdy zvěř
nebyla již tučná. Srny byly odstřelovány,
jen aby byly zabity. Jest tedy pro mne velice sympatické,
že tato doba odstřelu byla položena o jeden měsíc
zpět. Ale domnívám se, že doba odstřelu
trvající celý měsíc jest příliš
dlouhá. Citově bylo by mnohem důležitější,
kdyby se přijalo jen 15 dní, zvláště
nyní po této kruté zimě. Tyto námitky
mám proti §u 1 tohoto zákona.
Máme ještě jeden velmi důležitý
paragraf, totiž § 2. Podle něho se dostává
zemskému úřadu ohromného práva.
Kol. Schweichhart prve přečtl tento paragraf
a pravil, že by bylo lze se s tímto paragrafem smířiti.
Já se však obávám, že se tím
úřadům poskytuje příliš
velké právo. Vždyť nemůžeme
věděti, kdo tam jednou bude u vesla, lze tedy tuto
věc projednávati v příznivém
nebo nepříznivém smyslu. K tomuto paragrafu,
bych navrhl, aby se v odst. 1 po slovech "Zemský úřad
může" vložila slova "po vyslechnutí
osob majících právo na obecní honitbu"
atd. Bylo by velice důležité, kdyby osoby mající
právo na obecní honitbu, mohly se o tom vyjadřovati,
pak by se zabránilo příliš byrokratickému
výkladu tohoto paragrafu.
V §u 4 nalézám větu, která se
mi nehodí. Praví se tam: "Jelení a dančí
zvěř, která v honitbě převážně
polní jen přebíhá, může
býti, není-li pro ni ochrana podle §u 2 zvýšena,
zastřelena v době hájení s povolením
okresního úřadu....." atd. Podle našeho
návrhu bych rád, aby to znělo takto: "Jelení
a dančí zvěř, která v době
hájení běhá v otevřených
polích mimo ploty obor, může býti odstřelena
jako nehájená zvěř." My ve Slezsku
měli jsme takový paragraf, v němž se
s dančí a jelení zvěří
nakládalo jako s nehájenou. Po léta jsme
vedli spor o to, aby se tyto druhy zvěře nepohybovaly
tak svobodně, a byli jsme pro to, aby obory, velké
lesy velkostatkářů byly ohrazeny, a kdyby
zvěř pak prolomila plot nebo se jím prodrala,
aby se s ní zacházelo jako s nehájenou. U
nás ve Slezsku se s tím netropily žádné
neplechy. Ještě něco jest v tomto paragrafu
zcela zvláštního - vůbec se divím,
jak se tam taková věta mohla dostati. V tomto paragrafu
se praví dále: "...... tím, kdo jest
oprávněn k výkonu honebního práva,
a to jen mimo les a jen tehdy, není-li půda pokryta
vrstvou sněhovou." Tato věta jest ohromně
pružná. Mohou z toho povstati ohromné nesnáze;
dejme tomu, že zvěř vyjde z obory, pak podle
tohoto zákona může býti odstřelována
jen tehdy, když na poli není sníh. Ve skutečnosti
není na některém kusu pole sněhu,
a sedlák nebo lovec, jenž jest venku na selských
polích v obecní honitbě, střílí
na zvěř, která působí škodu.
Může se státi, že raněná
zvěř se zhroutí někde na závěji,
jaké na venkově máme, a dokoná tam.
Proto může velmi snadno majetník lesa nebo
někdo, kdo nepřátelsky smýšlí
se střelcem, udati ho a může to skončiti
těžkým potrestáním střelce.
Proto jsem podal pozměňovací návrh,
podle něhož jelení a dančí zvěř,
která v době šetření jest mimo
ploty obor, může býti odstřelována
jako nehájená. To jsou pochybnosti, které
mám o tomto honebním zákoně, o tomto
zákoně o hájení zvěře.
Dále jsem podal ještě několik jiných
pozměňovacích a resolučních
návrhů. Jeden zní: "Vláda se
vybízí, aby ihned vypracovala nový honební
zákon pro Československou republiku a předložila
parlamentu, aby se na něm usnesl." Myslím,
že to by bylo nejsprávnější a nejdůležitější,
nový honební zákon. My ve Slezsku vůbec
nevíme, jak se máme chovati. Jeden okresní
úřad nařizuje podle slezského honebního
zákona, jiný zase podle moravského, přicházejí
pokyny o výkladu toho neb onoho zákona. Něco
zde není zcela správné a proto bych byl pro
to, aby ještě hodně brzy byl vypracován
nový honební zákon, aby tyto nejasnosti zmizely
se světa. Při tom rád bych již dnes
ukázal, že bude-li se dělati honební
zákon pro celou republiku, aby byl vypracován po
vyslechnutí zemských úřadů.
Ve starém Rakousku byly honební zákony zemskými
zákony. Myslíme-li si nový honební
zákon jen formálně v mezích republiky,
ukázaly by se nespravedlivosti, poněvadž přece
i klimatické poměry jsou v tomto státě
rozličné a bylo by při nejmenším
nutno omeziti tento zákon podle dnešních zemských
hranic, a přál bych si, až bude pracován
nový honební zákon, več pevně
doufám, aby se přihlíželo k tomu, co
jsem právě uvedl. Neobyčejně důležité
jest i to, aby byla upravena ustanovení stran pronajímání
honiteb. Právě pronájmy honiteb vedou ve
venkovských obcích a na vesnicích k mnohému
rozladění. Budu své mínění
o tom hájiti při novém honebním zákoně,
budu-li ještě míti příležitost
o tom promluviti. Víte, že právě při
pronájmech honiteb vycházejí najevo sporné
otázky, které často obyvatelé jedné
obce postaví proti sobě, sporné otázky,
jež se vlekou od pokolení k pokolení, působí
těžké procesy a nesváry. Konečně
bych ještě žádal dámy a pány,
aby hlasovali pro návrhy, které jsem podal, neboť
ony zjednávají v tomto zákoně o hájení
zvěře jasno, které tam vlastně schází.
(Potlesk poslanců něm. strany národní.)
Předseda (zvoní): Slovo k vládnímu
prohlášení o výbuchu v Semtíně
vyžádal si pan předseda vlády a ministr
nár. obrany Udržal, vyhovuje usnesení
sněmovny učiněnému ve 197. schůzi
dne 3. května 1929. Dávám mu slovo.
Min. předseda Udržal: Slavná sněmovno!
V důsledku usnesení posl. sněmovny dovoluji
si podati ve věci katastrofálního výbuchu
v Semtíně tyto informace:
Československá akciová továrna na
látky výbušné jest soukromá akciová
společnost. Stát na ní není účasten
kapitálově. Továrna této akciové
společnosti v Semtíně u Parbubic jest jediným
podnikem u nás pro monopolní výrobu veškerých
výbušin Československé republiky a proto
podléhá po stránce monopolní státnímu
dozoru ministerstva financí. Po bezpečnostní
stránce podléhá tato továrna dozoru
ministerstva vnitra a aby byly chráněny i zájmy
vojenské, má i ministerstvo nár. obrany v
továrně této vládního komisaře.
Stálý dohled nad továrnou vede za ministerstvo
vnitra generál v. v. inž. Esop, bývalý
vedoucí ředitel známé továrny
na látky výbušné v Blumau v Rakousku.
Továrna v Semtíně byla vybudována
podle platných předpisů a zákonitých
ustanovení, když byly před tím podrobeny
příslušné plány předběžné
revisi a schváleny příslušnými
úřady. Jednotlivé objekty a jejich provozní
zařízení bylo vybudováno na podkladě
zkušeností získaných v cizině
a na nejmodernější basi, při čemž
bylo použito všech bezpečnostních zařízení
a opatření, která předpisují
zákony jakož i výsledky vědeckého
badání.
Ke konci dubna stihly továrnu dvě nehody: jednak
byl to výbuch dne 26. dubna, jednak explose dne 29. dubna.
Tato druhá explose zasáhla v 10 hod. 50 min. dva
objekty, kde se vyrábí nitroglycerin. A to nitraci
se separací a filtraci s pračkami. Obě tyto
budovy byly obklopeny se všech stran vysokými náspy
- valy. Explosí touto nebyla sice postižena přímo
třetí do systému patřící
budova se stanicí odlučovací, byla však
značně demolována. Pro veškerou činnost
tovární, jakož i pro jednotlivé výrobní
pochody byly vydány zvláštní výrobní
a bezpečnostní předpisy, které musí
každý zaměstnanec v prvé řadě
ve svém zájmu znát a podle nich se řídit.
S výrobou může býti započato
teprve po důkladné prohlídce a odstranění
eventuelních závad strojů.
Toho dne bylo provedeno již několik šarží
nitrace. K explosi došlo při osmém výrobním
postupu nitrace. Vzhledem k vysoké brisanci jsou veškeré
budovy, v nichž se vyrábí nitroglycerin z bezpečnostních
důvodů vybudovány z lehké dřevěné
konstrukce, neboť dávají při výbuchu
nejmenší odpor, a vedle toho jsou obklopeny ochrannými
valy. (Výkřiky posl. Hakena.) Výbuch
a zjištění jeho příčin
jsou předmětem soudního vyšetřování,
jakož i revise nejvyššího bezpečnostního
úřadu, t. j. ministerstva vnitra.
Aniž bych předbíhal výsledku naznačeného
šetření, mohu již nyní prohlásiti,
že k explosi došlo pravděpodobně nějakou
nešťastnou náhodou. (Výkřiky
posl. dr Sterna a Mikulíčka.) Výbuch
vznikl patrně v budově, kde jsou umístěny
pračky a filtry, jak lze usuzovati ze zbytků strojního
zařízení, nalezených na místě
po výbuchu. Všech pět zaměstnanců
v obou objektech bylo bohužel usmrceno, a to na svých
pracovních stanovištích (Výkřiky
posl. Haruse a Mikulíčka.), na nichž padli
jako skuteční hrdinové práce. Poněvadž
těchto svědků posledních okamžiků
před výbuchem již není, bude obtížno
učiniti bezpečný závěr příčiny
katastrofy.
Katastrofa takových rozměrů postihla továrnu
po sedmiletém běhu po prvé. Jestliže
letošního roku za panujících abnormálních
mrazů podařilo se udržeti toto nejnebezpečnější
a proti vlivům kolísání teploty velmi
choulostivé výrobní oddělení
v nerušeném provozu, jest to nejlepším
důkazem, že veškerá bezpečnostní
zařízení se osvědčila velmi
dobře a že při projektování a
výstavbě nebylo ničeho pro bezpečnost
zaměstnanců opomenuto. (Výkřiky
posl. dr Sterna.)
Také zkušenosti ze zahraničí poukazují,
že i při největší opatrnosti a
největším zařízení může
dojíti k výbuchu. Mohu zde uvésti případ
udavší se před několika dny ve Francii
v obci Matagne la Grande neb v Italii v Orbetello, v nejposlednější
době v Norsku u Oslo.
Katastrofální účinek explose v Semtíně byl omezen bohudíky na nejmenší počet obětí na lidských životech a k porovnání uvádím případ, který - jak známo z novin
- udál se nedávno v Norimberku, kde v podniku daleko
bezpečnějším nežli je výroba
výbušin, a to v tužkárně, došlo
k výbuchu laků, při němž zahynulo
14 zaměstnanců, (Výkřiky posl.
Mikulíčka.) tedy daleko více nežli
při výrobě nitroglycerinu v Semtíně.
V továrně semtínské bylo v den výbuchu
zaměstnáno asi 1600 osob. Želíme-li
ztráty sedmi lidských životů, můžeme
tuto poměrně nízkou ztrátu připisovati
dobrému vybudování továrny a úplně
vyhovujícímu technickému zařízení
celého komplexu. V jiném případě
při tak velikém výbuchu došlo by jistě
k mnohonásobně větším ztrátám
na lidských životech. Dík tomuto účelnému
uspořádání celé továrny,
(Výkřiky posl. dr Sterna, Mikulíčka
a Haruse.) jakož i postiženého výrobního
oddělení, byl účinek výbuchu
na ostatní stavby továrny značně omezen
a více byly poškozeny jen nejblíže stojící
budovy. U vzdálenějších objektů
jsou škody daleko menší, ponejvíce rozbité
okenní tabule, jimiž bylo asi v patnácti případech
způsobeno zranění osob.
V nemocničním ošetřování
jsou ještě pouze dva dělníci, a to Lipš
a Šafařík, kteří utrpěli
popáleniny při ohni dne 26. dubna. Poranění
při explosi dne 29. dubna, pokud nejsou již úplně
zdrávi a znovu zaměstnáni, jsou v domácím
ošetřování. Všichni tito zranění
i v nemocnici se nacházející jsou mimo nebezpečí,
(Výkřiky posl. Haruse.) takže kromě
ztráty 7 lidských životů nebudou míti
obě tyto explose za následek žádnou
trvalou invaliditu.
Výroba výbušin vyžaduje velmi zkušeného
a zapracovaného personálu, jak jimi také
všichni ti, kteří výbuchem byli připraveni
o život, ve skutečnosti byli. Dělnictvo jest
si plně vědomo své odpovědnosti a
své povinnosti a o jeho disciplinovanosti svědčí
to, jakým způsobem zúčastnili se všichni
záchranných prací a jak neváhali přispěchati
na pomoc v tomto nebezpečí a nejisté situaci.
Chování jak zaměstnanectva, tak i úřednictva
při této katastrofě jest důkazem,
že zaměstnanci v továrně jsou spokojeni.
(Výkřiky komunistických poslanců
a posl. Bergmanna.)
Ke krytí škod jak pro pozůstalé po mrtvých
nebo pro zraněné a další práce
nezpůsobilé, tak i k úhradě výloh
spojených se znovuzřízením poškozených
objektů založila správa společnosti
dostačující fondy, takže v tom směru
jest již předem o veškerou úhradu postaráno.
Celkové škody, způsobené v okolí
včetně sousedních vesnic činí
maximálně 50.000 Kč a budou podnikem zplna
hrazeny.
Továrna upravila také poměry pozůstalých.
Pozůstalí obdrželi vedle zákonitých
požitků od úrazové pojišťovny
a Všeobecného pensijního ústavu zvláštní
dar, a to vdovy ve výši dvouletého příjmu,
jakého dosáhl v poslední době jejich
muž, děti po pozůstalých, pokud jsou
nezletilé, obdrží každé po 10.000
Kč. Dvě třetiny odbytného obdrží
žena hotově, jedna třetina odbytného
bude současně s částkou 10.000 Kč
pro každé dítě uložena u soudu
a živitelka dětí bude moci úroku z této
sumy použíti na jejich výchovu. Po zletilosti
děti bude uložená suma uvolněna a rozdělí
se mezi vdovu a děti. Není-li nezletilých
dětí, obdrží vdova celé odstupné.
Pohřebné hradila továrna a poskytla vdovám
okamžitou výpomoc v obnosu 2000 Kč, šesti
poraněným byla pak poskytnuta záloha 4000
Kč. Zvláštního uznání
zasluhuje činnost lékařů, sanitních
i hasičských sborů továrních
i z okolních míst.
Pokud se týče záležitosti špiona
Falouta. není mi možno podati zprávu obšírněji,
(Výkřiky posl. dr Sterna.) avšak proti
poplašným zprávám v novinách
mohu již dnes s na prostou bezpečností ujistiti,
že nebyla ztracena žádná listina, (Výkřiky
komunistických poslanců.) že nebylo nic
odcizeno ani ničeho zneužito, co by mohlo jakýmkoliv
způsobem ohroziti bezpečnost státu, ba že
nebylo nic zpronevěřeno, co by mohlo ohroziti i
jen práce směřující k bezpečnosti
státu. Tolik prosím pro uklidnění.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Až bude šetření skončeno, bude
slavné sněmovně podána zpráva
podrobná. (Potlesk poslanců koaličních
stran.)