11. Pozměňovací návrh posl. dr Klapky,
Hrušovského a druhů:
Čl. IV budiž nahrazen zněním:
"Platnost §u 4 zákona ze dne 1. dubna 1872,
č. 43 ř. z., o výkonu trestu na svobodě
v samovazbě a o zřízení komisí
pro výkon trestu rozšiřuje se i na Slovensko
a Podkarpatskou Rus."
12. Pozměňovací návrh posl. Blatné
a soudr.:
Čl. IV nechť zní:
"Platnost §u 4 zákona ze dne 1. dubna 1872,
č. 43 ř. z., o výkonu trestu na svobodě
v samovazbě a o zřízení komisí
pro výkon trestu rozšiřuje se na území
Slovenska a Podkarpatské Rusi."
13. Eventualní návrh posl. dr Klapky, Hrušovského
a druhů:
Nebude-li přijat náš návrh na změnu
čl. IV, navrhujeme, aby čl. IV byl škrtnut.
14. Pozměňovací návrh posl. Blatné
a soudr.:
Čl. V budiž škrtnut.
15. Doplňovací návrh posl. Blatné
a soudr.:
Vsunouti jest nový článek V a) - respektive
V, bude-li škrtnut nynější čl.
V:
"Osoby držené v donucovacích pracovnách
buďtež pojištěny podle ustanovení
zákona číslo 221/1924 Sb. z. a n. ve mzdové
třídě, která odpovídá
průměrné pracovní mzdě svobodného
dělníka téhož nebo podobného
zaměstnání.
Podrobnější ustanovení o tomto pojištění
vydá Ústřední sociální
pojišťovna."
16. Pozměňovací návrh posl. Blatné
a soudr.:
Čl. VII nechť zní:
"Ozbrojené dozorčí orgány v trestnicích,
v soudních věznicích, v donucovacích
pracovnách, nucených pracovních koloniích
a polepšovnách smějí v případě
nutné obrany užíti zbraně."
17. Eventualní návrh posl. Blatné a
soudr.:
Bude-li zamítnut náš návrh ke čl.
IV, navrhujeme:
Čl. VIII, odst. 1 budiž škrtnut.
18. Resoluční návrh posl. Blatné
a soudr.:
Resoluce II otištěná ve zprávě
výborové budiž doplněna zněním:
"Ministerstvo soc. péče vyslechnuvši
ústředny odborových organisací vydá
podrobnější pokyny, aby se zabránilo
vykonávání tlaku na mzdy."
19. Resoluční návrh posl. Blatné
a soudr.:
Vláda se vybízí, aby co nejdříve
podala návrh zákona o modernisaci výkonu
trestu.
20. Resoluční návrh posl. Blatné
a soudr.: Vláda se vybízí, aby co nejdříve
podala návrh zákona o zvláštním
postavení politických provinění a
o výkonu trestu na osobách, které byly odsouzeny
pro politická provinění. Při tom buďtež
zločiny a přečiny podle zákona na
ochranu republiky posuzovány za politická provinění.
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dávám slovo k doslovu zpravodaji ústavně-právního
výboru, panu posl. dr Králíkovi.
Zpravodaj posl. dr Králík: Slavná
sněmovno! K projednávané právě
předloze bylo podáno 16 návrhů pozměňovacích
a doplňovacích, 3 návrhy resoluční
a 1 návrh na přechod k pořadu. K pozměňovacím
návrhům dovoluji si podotknouti, že ústavně-právní
výbor jak v subkomitétu, tak i v plenu důkladně
probral projednávanou právě osnovu a provedl
v ní změny, které v zájmu věci
byly nutné a doporučitelné, jak jsem si včera
dovolil slavné sněmovně odůvodniti.
Z těchto důvodů doporučuji zamítnutí
všech pozměňovacích a doplňovacích
návrhů a přijetí jen těch resolučních
návrhů, které byly přijaty v senátě.
(Souhlas.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru
rozpočtového, panu posl. Rýparovi.
Zpravodaj posl. Rýpar: Slavná sněmovno!
Páni řečníci k projednávané
předloze používali taktiky, již naznačila
v poslední své řeči paní posl.
Landová-Štychová, že mluvili o
všem, jen ne o předmětu samém, až
na dva, kteří se dotkli jen právních
věcí. (Hlasy: Vy to děláte také!
Proč nesvoláváte častěji schůze?)
Prosím, já nemám nic proti tomu. Mluvili
jen o právní věci, ale rozpočtové
části nedotkl se z nich nikdo. Pozastavil bych se
jen nad parlamentním výrazem, kterého použila
paní posl. Landová-Štychová,
"ohlupovací náboženská nauka",
ale ani toho nepoužiji, poněvadž se tak nesnížím.
Pokud se týče pozměňovacích,
doplňovacích a resolučních návrhů,
všechny dotýkaly se pouze právních věcí.
O těchto promluvil jasně pan referent ústavně-právního
výboru a nemám nic jiného, co bych poznamenal;
proto připojuji se k jeho návrhům.
Rozpočtové části dotkl se pouze návrh
pana posl. dr Gátiho a soudr. Navrhuje, aby ve čl.
I., odst. 1 slovo "Země" bylo nahrazeno slovem
"Stát", takže by se přenášely
náklady na nucené pracovní kolonie se zemí
na stát. I zde je to právní záležitost,
ale přes to dotýká se to také rozpočtového
výboru. Nemohu souhlasiti s tímto pozměňovacím
návrhem, poněvadž zřízení
kolonií provádějí právě
země. Má to býti podle zemských celků.
Stát však hradí zemím nutné a
účelné náklady na zřízení
nucených pracovních kolonií, pokud toho bude
třeba.
Na věci by se nic nezměnilo, jenom celá osnova
by musila býti vrácena, a proto nemohu se připojiti
k těmto pozměňovacím návrhům.
Doporučuji, aby návrh zákona byl přijat
tak, jak byl přijat ústavně-právním
výborem a výborem rozpočtovým. (Souhlas.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Měli bychom přikročiti ke hlasování.
Nebude-li však námitek, projednáme nejdříve
odst. 3, načež bychom vykonali odložené
hlasování o odst. 1 a pak bychom jednali o odst.
2 a o dalších odstavcích pořadu schůze.
Námitek není? (Nebyly.)
Námitek není.
Přistoupíme tedy k jednání o odst.
3, jímž je:
3. Zpráva výboru zemědělského
o usnesení senátu (tisk posl. sněm. 2185)
k vládnímu návrhu zákona (tisk sen.
789 a 818) o prodeji vína vlastní výroby
držiteli vinohradů a ovocných sadů na
Slovensku a Podkarpatské Rusi (tisk 2208).
Zpravodajem je pan posl. P. Macek. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. P. Macek: Slávna snemovňa!
Zemedelský výbor vo svojej schôdzi dňa
3. mája t. r. konanej prejednal usnesenie senátu
o vládnom návrhu zákona o výčape
liehovín. XXV. zák. čl. z r. 1899 upravil
u drobného predaja liehových nápojov - tedy
i vína - právo výčapu na ten spôsob,
že k predaju tomu bolo treba zvláštnej licencie
fin. úradu. Živnostenským zákonom č.
259/24 Sb. z. a n., bol tento zákonný článok
pre budúcno zrušený, zostal však v platnosti
pre licencie už udelené. Teraz treba túto vec
zlikvidovať. Pokiaľ ide o živnosť vyčapnícku,
teraz majitelia licencií podrobení budú ustanoveniam
živn. zákona. Tejto veci týka sa tisk 2186,
ktorý prejednáva sa vo výbore pre záležitosti
priemyslu, obchodu a živností. Naproti tomu tisk 2185
upravuje výčap vína, prevádzaný
vinohradníkmi ako producenty.
Je samozrejmé, že nový vládny návrh
zákona tisk 789 a 818 nedáva vinohradníkom
hospodáriacim na území Československej
republiky žiadnych nových výhod, ale že
je to staré, dlhou tradíciou nadobudnuté
právo, o tom presvedčily nás zápisy
mestského archívu mesta Bratislavy, kde sa nám
dokazuje, že právo výčapu v stredoveku
ako t. zv. jus regale spojené bolo so šľachtickým
majetkom. V mestách, vzniklých pod ochranou kráľovských
hradov, bol sám kráľ majiteľom pôdy
a právo výčapu prevádzané bolo
v prospech kráľovskej komory. Keď mestá
staly sa slobodnými, právo výčapu
prepožičané bolo mešťanom, prípadne
panovník zriekol sa všetkých dávok,
ktoré maly byť kráľovskej komore odvázané.
Mestu Bratislave túto koncesiu výslovne udelil kráľ
Ondrej III vo veľkom oslobodzovacom liste z r. 1291. Vinohradníci
od toho času vykonávali však právo výčapu
vlastných vín nerušene ďalej, z počiatku
neomedzene, pozdejšie však, keď rozmohly sa rôzné
neporiadky a spory, pod dozorom mestskej rady, ktorá vydala
vlastné štatúty, aby čelilo sa lichve
s vínom, zvlášte v dobách neúrody,
a stanovily predpisy o zachovávaní verejného
kľudu a poriadku pri vykonávaní práva
výčapu. Také štatúty vydané
boly v Bratislave po prvý raz r. 1497.
Už vtedy vinohradníctvo, ako špeciálné
odvetvie zemedelského podnikania, ktoré pracuje
s veľkým rizikom a veľkým nákladom,
chránené bolo tým, že mesto Bratislava
malo privilegium, podľa ktorého vydávalo absolútny
zákaz dovozu cudzích vín, s jedinou výnimkou
desiatku, ktorý brala kapitola.
Nejdem detailne zaoberať sa tým, ako vývojom
doby pomaly dostávalo sa výčapníctvo
do foriem zákonných, predsa však upozorniť
chcem na etapy výčapného práva. Až
r. 1888 XXXV. zák. čl. privilegium doznalo zmeny
voľne čapovať pod viechou, a to tým, že
štát výlučne vyhradil si právo
rozhodovať o výčape všetkých liehových
nápojov, a tak tedy i o výčape vína
vlastnej produkcie. Vinohradníci, ktorí chceli čapovať
pod viechou, museli finančné úrady žiadať
o povolenie výčapu a za udelené právo
výčapu zaplatili poplatky, avšak len vo výške
poplatku v ostatných skupinách stanoveného.
Za zrušené právo slobodného výčapu
vinohradníci odškodnení boli XXXVI. uh. zák.
čl. z r. 1888. Naposledy otázku výčapu
upravil uh. zák. čl. XXV/1899, ktorým štátu
vyhradené bolo rozhodovanie o práve výčapu,
t. zv. licencii. Tento zák. článok recipovaný
bol aj do právneho poriadku československého.
Živnostenský zákon pre Slovensko a Podkarpatskú
Rus z 10. augusta 1924, č. 259 Sb. z. a n., § 253
ruší pre budúcnosť ustanovenia XXV. uh.
zák. čl. z r. 1899, podľa ktorého finančné
úrady udeľovaly práva a predpisy pre udeľovanie
výčapných koncesií unifikoval pre
celú republiku tak, že od 1. júna 1925 koncesie
udeľujú živnostenské úrady. Toto
usnesenie živn. zákona podľa § 251, odst.
2, bod a) nevzťahuje sa na zemedelskú a lesnícku
produkciu a jej vedľajšie živnosti, pokiaľ
tieto vedľajšie živnosti zabývajú
sa zpracovaním vlastného výrobku, ďalej
na výčap vlastného výrobku, dovolený
v niektorých čiastkach zeme staršími
inštitúciami držiteľom vinohradov a sadov.
Preto predaj vína vlastnej produkcie upraviť treba
podľa živn. zákona vlastnými predpisy.
Preto vláda predložila túto osnovu zákona,
ktorou upravuje sa otázka výčapu vína
vlastnej výroby. Podľa tejto osnovy predaj vín
vlastnej výroby, provodzovaný držiteľmi
viníc a ovocných sadov v miestnostiach, ktoré
náležia k ich zemedelskému podniku, nepodlieha
ustanoveniu živn. zákona. Výčapom vína
rozumie sa jeho predaj v otvorených nádobách,
buďto vo výčapnej miestnosti alebo mimo tejto
miestnosti. Každý držiteľ vinohradu alebo
ovocného sadu oprávnený je čapovať
víno vlastnej výroby v každom roku najviac
v 5 výčapných polmesačných
obdobiach.
Tento zákon unifikuje právo výčapu
v tom smysle, že dáva jednaké právo
vinohradníkom vonkovských miest a obcí. Do
teraz mesto Bratislava malo 5 polmesačných období
a vonkovské mestá a obce maly len 4. Tento zákon
neuberá Bratislave z 5 polmesačných období,
ale dáva vonkovským mestám a obciam 5 polmesačných
období, tak že tieto získavajú o jedno
polmesačné obdobie viac, teda 2 1/2 mesiaca v jednom
roku. Čapovať povolené je len do 22. hodiny.
Politický úrad I. inštancie (štátny
policajný úrad) výčapnú dobu
predlžiť môže najviac o 2 hodiny. Okresný
úrad určí najväčší
počet výčapov, v ktorých víno
súčasne môže sa čapovať.
Oznámenie úmyslu čapovania vína robí
sa u okresného úradu, ktorý pre tú
ktorú obec poveriť môže organizácie
pestiteľov révy, prípadne ovocných stromov,
aby sami prijímali oznámenie o zamýšľanom
čapovaní, ktoré povinní sú
predložiť okresnému úradu. K výčapu
oprávnený nesmie predávať iné
nápoje, fajčivo, pokrmy alebo iné občerstvenia,
ani v miestnostiach výčapu trpieť hry v karty
a iné, tanečné a iné produkcie. Výčapné
miestnosti vyhovovať musia svojmu účelu menovite
po stránke bezpečnostnej a zdravotnej. Okresný
úrad povinný je dozerať, aby ustanovenia tohoto
zákona boly zachované a obce pri prevádzaní
tohoto zákona povinné sú spolupösobiť.
Zákonom týmto upravuje sa výčap vína
na Slovensku a Podkarpatskej Rusi. Počet vinohradníkov
na Slovensku, ktorí čapujú víno pod
viechou, je 2000, a na Podkarpatskej Rusi asi 600.
Toto odvetvie zemedelského podnikania v celkovom množstve
jednotiek, ktoré spadajú do hospodárskeho
celku zemedelskej výroby, nereprezentujú veľký
počet. Vinohradníckych obcí na Slovensku
je 512. Všetkých majiteľov viníc je na
20.000, ktorí zamestnávajú 80 až 100.000
osôb, ktoré obhospodárujú na Slovensku
okrúhle 16.000 ha pôdy, na Podkarpatskej Rusi 4000
ha pôdy, ktorá len s vynaložením práce
a veľkými kapitálovými obeťami
urobená bola úrodnou a ktorá donáša
určité hodnoty, ktoré prispievajú
k aktivite našej národohospodárskej bilancii.
Celkový počet plochy viníc v hektároch
reprezentuje v republike 17.02505. Úroda vína na
Slovensku bola priemerne ročne 173.000 hektolitrov, ale
kolísavé číslice ročníkov
od r. 1921 až do 1928 dokazujú veľké riziko.
Úroda na Slovensku bola: roku 1921 260.712 hl, r. 1922
303.700 hl. 1923 186.000 hl, r. 1924 139.000 hl, r. 1925 158.295
hl, r. 1926 70.000 hl, r. 1927 50.000 hl, r. 1928 220.000 hl.
Preto ako špecielné odvetvie zemedelskej výroby
zasluhuje si tohoto opatrenia, aby vinohradníctvo bolo
udržané. Je mu potrebné zvláštnej
ochrany a podpory.
Že vinohradníctvo zasluhuje si všestrannej podpory
a ochrany, dokazuje úradná štatistika, ktorá
číslicami uvádza, aký veľký
finančný náklad vyžaduje vybudovanie
jedného k. j. vinohradu. Jedno kat. jutro stojí
20 až 30.000 Kč. Na jedno k. j. treba je 5 až
6000 kusov sadeníc a jedna sadenica stojí 1.50 až
2 Kč, teda len sadenice vyžadujú obnos asi
12.000 Kč. K tomu treba je počítať tak
zv. rigolovanie, ktoré prevádza sa tak, že
zem prekopáva sa na celý meter hlboko, a potom menšie
práce, ale tiež nákladné. Že je
také rozpiatie v nákladnej cene, to spočíva
v tom, že aká je pôda, aké sú
výkonné sily a ako sú kde platené.
To je vybudovanie. Teraz ale čo stojí každoročný
náklad na obrábanie jednoho k. j. vinohradu? Stojí
4 až 5000 Kč.
A keď uvážime tie možné katastrofy,
ktoré veľmi často sa opakujú raz menšie,
raz väčšie, ale vždycky veľmi citeľné.
Uvádzam prípad z r. 1881; vtedy vinohradník
dostal z 1 k. j. 3, 4, 5 litrov vína, lebo veľkým
mrazom zmrzlo takmer skoro všetko révové drevo.
A štatistika od r. 1921 až do r. 1928 uvádza
nasledovné čísla, ktoré som už
v mojej reči uviedol, tak že úroda r. 1922
bola 303.700. hl a r. 1927 len 50.000 hl, t. j. neurodila sa ani
1/6 Ale poznamenávam,
že od r. 1922 úroda systematicky klesala, až
r. 1927 klesla na 1/6.
Tedy aj úradná štatistika zistila 75 % ztraty,
čo odhadovalo sa na 6 až 7 mil. Kč škody.
Vtedy podali si vinohradníci žiadosť o udelenie
podpory. Dostali síce - ale tak málo, že im
nehradila ani to najmenšie vydanie - obnos 21.000 Kč.
Táto katastrofa vznikla následkom silných
jarných mrazov. R. 1928 bolo zasa mimoriadné sucho
viníc, oslabených mrazmi z r. 1927. Nebolo dostatočnej
vlahy, tak že hrozná nemohly vytvárať
potrebné množstvo cukru, následkom čoho
mošt bol slabý, menej kvalitný. Kupci platili
im za 1 l 4 Kč. To je iste tiež veľká
rana, tým väčšia, keď opakuje sa
s roka na rok. K tomu daň nápojová zaťažuje
1 liter, od ktorého platí sa 1.20 Kč, takým
neúmerným procentom k trhovej cene, že podlamuje
možnosť tohoto tak riskantného podnikania v jeho
rentabilite a tak aj v jeho rozvoji. Bolo by iste veľmi potrebné,
a pokladám za veľmi nutné, aby vláda,
poťažne ministerstvo financií o tom uvažovalo
a podľa ako nákupnej hodnoty našej koruny, tak
podľa tržnej ceny upravilo túto daň na
minimum, po ktorom snížení vinohradníci
oprávnene volajú, lebo od tých čias,
ako bola táto daň prvý raz vyrubená,
ceny vína nepomerne sa snížily.
Tohoto roku očakáva sa veľmi slabá úroda,
a to následkom tohoročnej abnormálnej zimy.
Všetko čo nebolo snehom zakryté, zmrzlo, a
pod snehom len niektoré očká sú zdravé,
tak že podľa pomenovania kocúri alebo ťahúni,
alebo ťažne na väčšiu úrodu
nedajú sa robiť.
Vinohradníci veľmi ťažko nesú tiež
krivdu, ktorá sa im stala, keď svojho času
vyrubovaná bola dávka z majetku, čo považovali
za nesprávné, keď u bratislavských nemeckých
vinohradníkov víno jeden liter ocenené bolo
na 5 až 6 Kč, u vidieckych Slovákov vinohradníkov
však na 8 až 9 Kč. Išli tak ďaleko,
že gen. finančné riaditeľstvo žalovali
u min. financií, toto dotázalo sa gen. riaditeľstva,
a spor prehrali vinohradníci.
Slávna snemovňa! Držal som za potrebné
tieto, síce len niektoré faktá s tohoto miesta
uviesť, aby som ako slávny zákonodarný
sbor, tak aj celú verejnosť oboznámil s veľkými
ťaž kosťami a prekážkami, ktoré
stíhajú toto tak namáhavé, nákladné
a riskantné odvetvie zemedelskej výroby, to je vinohradníctvo.
Slávna snemovňa!
Vinohradníci svojím prípisom dožadujú
sa podpory a žiadajú - keď ich slovom chcem hovoriť
doslovne, prečítam niektoré stati z ich požiadavkov:
"Žiadame, aby boli sme aj my už raz považovaní
za maloroľníckych zemedelcov, ktorí v pote
tvári dorábajú svoj každodenný
chlebíček. Naše vinice hynú, stojíme
pred ich znovuvybudovaním, veď ony sú jediným
možným prameňom výživy nášho
slovenského roľnícko-vinohradníckeho
ľudu, keďže pieskovité kopce nášho
kraja na iné sa nehodia. Prosíme vás, bratia,
o pomoc. Pomôžete nám, keď na patričnom
mieste poukážete na naše krivdy, na obrovské
dane, ktoré odoberajú nám chuť k práci.
V našej vlasti je beztak málo viníc, preto
bolo by potrebné, aby československá vláda
všetko možné vykonala za slovenské vinohradníctvo
a pracovala na tom, zdvíhať a podporovať toto
hospodárske odvetvie, aby stali sme sa čím
skôr sebestačnými a neboli odkázaní
na dovoz cudzích vín. Žiadame preto, aby dovoz
týchto zredukovaný bol na minimum, lebo ohrožuje
naše živobytie. Prosíme tedy o výdatnú
pomoc pre živelne postihnutých vinohradníkov,
o sníženie dane nápojovej z vína a dane
z obratu, o upravenie dovozu vína z cudziny, aby neohrožoval
naších producentov, slovom zredukovať dovoz na
minimum".
Chcem pripomenúť ešte jeden veľmi dôležitý
požiadavok slovenského vinohradníctva.
Inšpektor vinohradníctva na Slovensku, ktorý
celou svojou váhou a celou svojou láskou zaoberá
sa týmto odvetvím, ako jedna osoba nemôže
zdolať vyše 20.000 kat. jutár viníc na
Slovensku, aby svojím poučením, svojím
príkladom absolvovať mohol všetky tieto jednotky,
prípadne obce, a preto bolo by potrebné, aby ministerstvo
zemedelstva uvoľnilo jedno, po pr. dve miesta pri tomto inšpektoráte,
aby mohly sa stať užitočnými tomuto špecielnému
odvetviu zemedelskej výroby.
Keď končím, prehlašujem, že zemedelský
výbor navrhuje posl. snemovni, aby usnesenie senátu
v nezmenenom znení prijala podľa doporučenia
zemedelského výboru, ako aj rezolúciu prijatú
senátom a pripojené dve rezolúcie. (Souhlas.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
K této věci jsou přihlášeni
řečníci. Zahajuji proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby řečnická
lhůta stanovena byla 30 minutami. (Námitek nebylo.)
Námitek není.
K slovu jsou přihlášeni řečníci:
na strane "pro" pp. posl. Zajiček a
Staněk, na straně "proti"
pp. posl. inž. Nečas, Štětka
a Mondok.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
"proti", posl. inž. Nečasovi.
Posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno!
Při projednávání předlohy o
čepování vína "pod věchýtkem"
v senátě líčil zpravodaj pan sen.
Hrejsa, že návrh zákona je vlastně
potvrzením starých práv pěstitelů
vína, kteří mohli od pradávna víno
na svých vinicích vypěstované tímto
způsobem čepovati. A stenografický protokol
senátní schůze, kde se o věci jednalo,
prozrazuje nám, že pan zpravodaj zdůrazňoval
za veselosti přítomných pánů
senátorů - že tento způsob čepování
je znám dokonce mnohým členům slavného
sboru senátu, jakož i že mnozí páni
senátoři se sami osobně přesvědčili,
jak prodej vína "pod věchýtkem"
umožňuje konsumentům, že dostanou víno
pořádné, nefalšované a za mírnou
cenu. Senát přijal pak osnovu zákona po debatě,
jež nabývala místy rozmarného rázu.
Budiž dovoleno, abychom prohlásili, že považujeme
všechny otázky související s prodejem
alkoholických nápojů jakéhokoliv druhu
na Slovensku a na Podkarpatské Rusi za otázky důležité
a vážné. Vedle právě projednávané
předlohy o čepování vína vlastníky
vinohradů dostali jsme dnes na stůl parlamentu usnesení
senátu, jež včera bylo předmětem
jednání živnostenského výboru
a které vlastně znamená zrušení
dosud platného zákona Šrobárova o
zákazu výčepu lihových nápojů
kromě piva a vína, jakož i že, k velké
hanbě našeho parlamentu, budeme asi znovu projednávati
vrácený zákon o čepování
lihových nápojů ve dny volební.
Jde tu tedy o několik předloh, jež znamenají
usnadnění prodeje alkoholických nápojů
a zvětšení jejich konsumu. Chtěl bych,
slavná sněmovno, především upozorniti
na poslední z předloh, o nichž jsem se zmínil,
o té kořaleční volební předloze.
Upozorňujeme celou veřejnost na tuto chystanou předlohu.
Je to předloha neblahá, nešťastná,
která bude ranou proti čistotě voleb a jež
ve skutečnosti bude znamenati na Slovensku a na Podkarpatské
Rusi v mnohém směru návrat ke starým
"gulášovým" volbám. Celé
kraje republiky, a zvláště její východ,
změní se po uzákonění té
předlohy v moře alkoholu. Znamená to velký
krok vzad a prohřešení proti duchu naší
ústavy i proti principu našeho všeobecného,
přímého, tajného a poměrného
volebního práva, které pochopitelně
velmi utrpí opatřením, umožňujícím
volby kořaleční.
Dnes projednávaná předloha netýká
se ovšem prodeje kořalky, nýbrž vína.
Prakse denního života na Slovensku a na Podkarpatské
Rusi ukazuje, že boj proti kořalce nepůjde
v těchto zemích asi cestou čistého
a úplného abstinentismu, nýbrž, bohužel,
etapní cestou pivní a vinné éry. Provisorně
nutno tedy považovati vytlačování kořalky
pivem a vínem na Slovensku a na Podkarpatské Rusi
za jistý pokrok. V budoucnosti půjde pak o omezování
a odstraňování i tohoto menšího
zla.
Čepování vína "pod věchýtkem",
obestřené v písních, literatuře
i v žurnalistice tradičním kouzlem, namnoze
ovšem pochybného rázu, má podle tvrzení
odborníků i své dobré stránky,
a to tím, že znemožňuje lichvářské
zisky překupníkům s vínem a zajišťuje
zisk vlastním výrobcům vína, kteří
z části patří také k malým
držitelům vinohradů, jakož i že bude
se tím do určité míry čeliti
falšování vína. Tyto dobré stránky
osnovy, podporu producentů a opatření dobrého,
nefalšovaného a lacinějšího vína
konsumentům, rádi uznáváme.
Úplné odsouzení dnešní osnovy,
jak to učinili komunisté ústy sen. Herze,
nemůžeme schvalovati, protože předloha
má i své kladné stránky a protože
nejde jen o majitele vinic, velkostatkáře, velkoobchodníky
atd., nýbrž též o malé drobné
majitele vinic a o dělnictvo. Vždyť na Slovensku
existuje téměř 20 tisíc majitelů,
držitelů vinic.
Chtěl bych tu upozorniti komunisty na ty kapitoly z dějin
práce, které se týkají drobných
pěstitelů révy a které také
komunistickými teoretiky bývají citovány.
Ve vinařských krajích Francie v obci Maraussau
došlo před 30 lety k akcím malých vinařů,
když před tím povstal vůdce jejich Cathala
a prohlásil: "V Paříži pije dělník
ve své domácnosti často víno falšované.
Zde ti ubozí malí vlastníci, moji kamarádi,
jsou nuceni vylévati své víno do příkopů,
neboť doprava sama stojí tolik peněz, že
je v Paříži nechtějí kupovati"....
Kdo by při tom nevzpomněl na naše drobné
vinaře slovenské a podkarpatské, kteří
jsou v podobném postavení, a kteří
trpí výhodnými konkurenčními
tarify maďarského vína, jež může
s úspěchem konkurovati na našem území,
zatím co naše víno musí tak těžce
zápasiti.