Naše dosavadní elektrárny tvoří
z velké části se svými sítěmi
osamělé celky. Velkou výhodou bylo znormalisování
rozvodného napětí 22.000 voltů pro
celou republiku, neboť dovolilo rozvésti elektřinu
v dosti značných oblastech bez zvláštní
transformace. Tato výhoda však je nyní vyčerpána
velkým rozsahem rozvodných sítí primárních,
které u všeužitečných společností
přesahují už i svůj akční
radius.
Další fáze ve vývoji elektrisace nastala
stavbou vedení o velmi vysokém napětí,
hlavně 100.000 voltů. Podobně, jak bylo znormalisováno
napětí 22.000 voltů jako napětí
střední v sousedních státech, je normalisováno
jako napětí velmi vysoké 100.000 voltů.
Tím padají naše sítě velmi vhodně
do světových sítí elektrisačních
a můžeme na př., jako jsme spojili naše
dráhy s drahami zahraničními, spojovati 100.000voltovým
vedením naše sítě se sítěmi
zahraničními. Jaký význam má
toto spojení, nelze nám laikům ani dost dobře
oceniti. Ale víme, že na př. Rakousko ze svých
vodních sil v létě má velmi mnoho
levné elektřiny k disposici, a to zrovna v době,
kdy naše zemědělství pro výmlat
a ostatní práce jí může dobře
potřebovat. Naproti tomu republika Rakouská může
na podzim a v zimě dobře upotřebiti elektřiny,
kterou jako vedlejší produkt mohou vyrobiti naše
cukrovary v době kampaně.
Další výhodou 100.000voltové sítě
je možnost využití reserv v elektrárnách.
Elektrárny jsou zpravidla nuceny udržovati až
100%ní reservy v parních kotlech a turbinách,
které, nejsouce využity, tráví jen investovaný
kapitál. Po spojení elektráren 100.000voltovým
vedením vystačí reserva pro dvě i
více elektráren současně.
Základní náš elektrisační
zákon pamatoval na to docela patřičně,
poněvadž v něm stojí, že účelem
všeužitečných elektráren je, vypomáhati
si se sousedními podniky, aby z toho vzešel prospěch
oboustranný. Spojením elektráren zvýší
se bezpečnost provozu a omezí se poruchy na míru
prakticky nejmenší. Celá elektrisace dostane
určitou pevnou páteř a bude možno postupně
vyřaditi elektrárny, které draze vyrábí
proud, a přeložiti výrobu do středisk,
která znamenají zlevnění elektřiny.
Uzákoněním primárních vedení
o velmi vysokém napětí učinila vláda
velmi důležitý krok ke zlepšení
našich hospodářských poměrů.
Výhody z toho vzejdou ve prospěch všech vrstev
občanstva a financování, jak označuje
důvodová zpráva, nebude pro stát spojeno
s velkými obtížemi, poněvadž obnosů
nebude třeba najednou, nýbrž podle toho, jak
se jednotlivá vedení budou uskutečňovati.
Já jako mluvčí československých
zemědělců mohu s tohoto místa jen
poděkovati všem, kdož sympaticky posuzují
úsilí o finanční zabezpečení
elektrisace se strany státu, jakož i vládě,
která tím, že vyšla našemu návrhu
vstříc, zakresluje na elektrisační
mapě střední Evropy nový užitečný
pokrok docela jednoduchou linkou, jakých na takové
mapě v Anglii, Švýcařích, Německu
a jiných je řada. Já sám jsem měl
příležitost loňského roku se
přesvědčiti, jak na př. v Italii rychlým
tempem v otázkách elektrisačních spějí
kupředu a jak velké požehnání
má pro tamější kraje vybudování
elektrisace. Nemám jiného přání,
než aby toto Národní shromáždění
podporovalo každou snahu, která se ukáže
na poli elektrisace a je pro naši výrobu užitečnou
a akutní. (Potlesk.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo má dále p. posl. Koudelka.
Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! V nedávném
vládním prohlášení zdůraznila
vláda ústy pana min. předsedy Udržala
snahu státní politiky směřující
k zprůmyslnění zemědělství.
My přijímáme tuto část vládního
prohlášení. Jsme přesvědčeni,
že technický pokrok v zemědělské
produkci vykoná blahodárné účinky
stejně jako na jiných polích hospodářského
podnikání člověkova. Soudíme,
že nejsou oprávněny názory vyslovující,
že stroj v zemědělské výrobě
nemůže míti nikdy té důležitosti
jako ve výrobě průmyslové. To platí
jen do jisté míry. Čím dále
tím více bude technický pokrok usnadňovati
a nahražovati lidskou práci i v podniku zemědělském.
A soudím, že podpoře tohoto technického
pokroku v zemědělství v prvé řadě
má sloužiti podpora elektrisace venkova a podpora
soustavné elektrisace vůbec.
Dovolte, vážení pánové a dámy,
abych posoudil tyto dva návrhy právě s hlediska
zemědělské produkce. Především
však budiž mi dovoleno, abych poukázal, že
průběh jednání o těchto dvou
důležitých návrzích - ať
ve výboru před podáním těchto
návrhů zde v této slavné sněmovně,
i projednávání v plenu nesvědčí,
že by vládní většina, která
bude si chtíti přičísti zásluhu
za tyto dva velké zákony, své dílo
sama cenila a že by si byla vědoma důležitosti
věci, o kterou právě jde.
K tomu, co bylo dosud ze státních prostředků
poskytnuto jen na podporu venkovské elektrisace - a není
toho málo, jsou to desítky milionů - má
se tímto novým zákonem o podpoře soustavné
elektrisace poskytnouti dalších 175 mil. Kč.
Při této příležitosti, kdy positivně
stavíme se k činům vládní většiny,
které budou prohlašovány za úspěch
v prvé řadě hlavní koaliční
strany na poli zemědělské politiky, chtěl
bych vzpomenouti, jak ona jinak staví se k požadavkům
na příklad dělnické třídy.
Nedávno klub náš požádal pana min.
předsedu o provedení řady opatření
ke zmírnění nouze a utrpení chudých
lidí, trpících letošní mimořádnou
zimou. Myslím, že tento návrh vážné
strany, obsahující dobrý základ -
při nejmenším - k jednání, měl
býti jinak přijat, nežli jak byl přijat
vedoucí koaliční stranou.
Druhého dne četli jsme v jejím hlavním
tisku, "abychom dali ze svého, ze svých peněz,
ze svých diet". Velectění pánové,
což kdybychom my řekli dnes o tomto vašem návrhu,
který žádá stamiliony, abyste vy dali
na podporu venkovské elektrisace ze svých příjmů,
ze svých diet, ze svého majetku? (Výkřiky
čsl. soc. demokratických poslanců.) Myslím,
že tyto metody nejsou důstojné strany pana
min. předsedy a tak vážné strany, jakou
musí býti první strana koaliční.
(Výkřiky posl. Srby.)
Velectění pánové! Druhým zákonem,
který se nám navrhuje, žádá se
zřízení fondu dotovaného 200 miliony
pro účely podpory elektrisace. Jeden zákon
tedy určuje ze státních prostředků
na subvenční účely 175 mil. Kč,
druhý pak zřizuje fond ve výši - zatím
200 mil. Kč, další stovky milionů budou
následovati s dalším zatížením
státní pokladny...
Snad by bylo úměrné významu věci,
kdyby se byl zde o věci ujal slova p. ministr financí
nebo p. ministr veř. prací nebo p. ministr zemědělství,
aby nám řekli, jaké jsou cíle elektrisace
Československé republiky, jaké jsou její
podmínky, v jakém ona je poměru s podobnými
zařízeními ve státech sousedních,
na jejichž výrobní režii máme my
zájem, protože s nimi musíme soutěžiti
na světových trzích, jaké jsou možnosti
výroby elektřiny v Československé
republice, co bylo učiněno, co zbývá
vykonati, v čem je třeba apelovati na oběť
interesentů a v čem je třeba podpory veřejné.
A snad také by bylo třeba říci něco
o rentabilitě jak v průmyslu, kde začíná
opětně nebezpečně konkurovati pára
elektrické energii, tak i v zemědělství,
kde kapitálové investice musí přece
míti zřetel na možnost rentability, která
je závislá na tržních cenách.
To všecko jsou problémy, které zasluhují
úvahy z míst nejkompetentnějších
- a zatím vidíme dosti nevážný
způsob jednání o předmětu.
Velectění, já chápu, že z důvodů
stranicko-politických, z důvodů politické
agitace je pro vládní většinu lépe,
když ve věci tak dalekosáhlé předkládá
návrhy "osmička" a nikoli odpovědná
vláda. Ale vláda je politicky odpovědná,
vláda je povinna politicky vésti, a co hlavního,
odborná ministerstva jsou odpovědna za náležitou
odbornou průpravu, za náležité odborné
projednání každé takovéto osnovy.
Velectění pánové a dámy, podívejte
se na návrhy, podívejte se na ty zprávy a
přesvědčíte se, že jde po stránce
odborné přípravy o dílo tak chatrně
vypravené, že jednání o něm je
tak perhoreskováno, jako kdyby šlo nevím o
jakou bagatelku a nikoli o životní nerv našeho
hospodářského života, nikoliv o sta
miliony ze státních prostředků. Jestliže
se velmi často nám soc. demokratům namítá,
že věci posuzujeme ne dosti s hospodářského
hlediska, pak odpusťte, velectění pánové,
když řeknu, že tolik nevážnosti k
velikým problémům hospodářským
nikdy bychom u nás neprojevili, jako projevila tato slavná
vládní většina (Tak jest!) s
těmi oficielními národohospodáři,
teoretiky (Posl. dr Winter: A praktiky!) ano, jimž
snad stačilo pouze přikázati odborovým
ministerstvům, aby tuto práci prováděla
způsobem, za který bychom se nemusili hanbiti.
Jestliže se dnes mluví o krisi parlamentarismu a nyní
také v sousedním Německu tento problém
horlivě v přítomné době projednávají,
myslím, že takováto - odpusťte mi to slovo
- lajdácká práce podkopává
základy demokratického parlamentarismu nejvíce,
poněvadž nemůžeme chtíti od jiných,
aby měli úctu k naší práci, nemáme-li
této úcty my sami. (Tak jest!)
Velectění pánové! Dovolte mi, abych
několika slovy naznačil, jaký význam
má tento technický pokrok, jehož základem
jest elektrisace zemědělského podniku, s
hlediska zemědělské práce námezdní.
Viděli jsme na výstavě soudobé kultury
v Brně elektrický statek. Byly tam opravdové
divy techniky, a to jsme v elektřině teprve v začátcích!
Ovšem, kdybychom posuzovali tato zařízení
s hlediska rentability, musili bychom dojíti k závěru,
že na ten čas podobné využití elektriky
v zemědělském podnikání jest
utopií. Nicméně i za dnešních
poměrů lze čekati od elektrisace venkova
neobyčejné zprůmyslnění zemědělského
podniku, a to obzvláště kdyby se podařilo
umožniti kapitálově slabším zemědělcům
opatření podobných strojů, které
teprve mohou zužitkovati elektrický proud, jenž
byl připjat na štít jejich usedlostí.
Vedle prospěchu z této věci musíme
počítati i se stíny, především
s podstatným zhoršením postavení zemědělského
dělnictva na venkově, neboť, velectění
pánové, vy se všichni pamatujete, že zejména
zemědělský dělník v dobách
manuelní práce nalézal po celý rok
práci a živobytí na vesnici; postupující
zprůmyslnění zemědělského
podnikání zkracuje zemědělskou práci
na určitá časová období, čím
dále, tím kratší; čím
dále, tím větší, jsou období
roku, kdy zemědělský dělník
je bez práce.
Zvyšuje se tedy tímto postupujícím zprůmyslněním
zemědělského podnikání existenční
nejistota zemědělského proletáře.
Ale ten chce jísti nejen když je příležitost
ku práci, chce jísti i v jiné dny, kdy ve
dvoře nebo na statku mu práci nedají. Je-li
příležitost nalézti v takovémto
období práci v lese, v průmyslu nebo v živnosti,
zpravidla domácké, jest ještě dobře,
ale zhusta této příležitosti k práci
není a tak nám zde vyrůstá vedle elektrisačního
problému další problém, zajistiti potřebným
zemědělským silám existenční
stabilitu na vesnici, neboť jinak dělník půjde
tam, kde nalézá větší existenční
jistotu, půjde tam, kde nalézá přece
jen stálejší zaměstnání
než v zemědělství.
Elektrisace zemědělského podnikání
zvyšuje požadavky co do kvality dělníka.
Dělníka, který se sebéře na
silnici, nemůže býti použito k obsluze
komplikovaných a nákladných strojů
v zemědělské práci. K tomu je třeba
jisté odborné průpravy, odborné kvality,
jíž se musí čím dále tím
více zemědělští dělníci
vyznačovati. Takových sil bude zemědělství
čím dále tím více potřebovati.
Nalezne je při těch mzdách, které
mu dnes nabízí? Při tom existenčním
niveau, kterému je dnes zemědělský
dělník vysazen, jich nenalezne. Ruku v ruce s elektrisací
venkova musí jíti péče o odborně
kvalifikované dělnictvo a tato péče
nemůže se obejíti bez slušné úpravy
existenčních, pracovních a mzdových
poměrů zemědělského proletariátu.
To se ovšem nespraví medailemi zemědělské
rady ani odměnami za dlouholeté věrné
služby, to se nespraví ani útoky na politické
přesvědčení a koaliční
svobodu zemědělských dělníků,
naopak: více svobody, více úcty k lidské
důstojnosti zemědělského dělníka,
to jsou podmínky, které udrží potřebné
kvalifikované dělnictvo v zemědělské
práci.
Ještě na jednu věc bych chtěl s tohoto
hlediska upozorniti. Zprůmyslnění zemědělského
podniku přivádí s sebou zvýšení
nebezpečnosti zemědělské práce,
nutnost ochrany zdraví a životů zemědělských
dělníků pracujících u strojů.
S tím kontrastuje velmi divně fakt, že dodnes
nemáme úrazového pojištění
zemědělského dělnictva a dostatečných
bezpečnostních opatření právě
u strojů v zemědělském podnikání.
Z toho plynou logicky příslušné požadavky,
kterých nebude směti býti nedbáno,
budeme-li chtíti provésti elektrisaci zemědělské
produkce s náležitým úspěchem.
(Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)
Subvenční politika čsl. státu na poli
elektrisace je prováděna poněkud mechanicky.
Subvencuje obec nebo družstvo a nepřihlíží
nikterak ke kapitálové síle účastníků
elektrisačního podniku. Je-li v obci bohatý
velkostatek nebo skupina bohatých sedláků,
dostanou subvenci stejně, jako kdyby v té obci byla
jen skupina drobných zemědělských
podnikatelů, domkářů a malorolníků.
To je mechanism, který poškozuje veřejný
zájem a je v rozporu s nutným požadavkem spravedlnosti
v subvenční politice. Pro domkáře
a malorolníky nemá elektrisace smyslu, nemá-li
kapitálu na opatření motoru, potřebných
strojů v hospodářství k využití
dobrodiní elektrisace. A subvenční politika
státu měla by právě sloužiti
k vyrovnávání kapitálové síly
ve využití elektriky, čehož ovšem
nelze dosíci tímto mechanickým subvencováním
primérních a sekundérních sítí.
Ke konci chtěl bych všeobecně zdůrazniti
v této příčině více
solidnosti. Nesvědčí nikterak o solidnosti
v podpoře venkovské elektrisace okolnost, že
subvence určené původně do r. 1930,
byly rozdány o několik let dříve,
než jak bylo úmyslem zákonodárcovým.
Nesvědčí o přílišné
solidnosti ani okolnost, že není dostatečně
diferencováno subvencování s hlediska horských
oblastí a oblastí poměrně bohatých.
To odstupňování mělo by zde býti
mnohem větší: chudým více, bohatým
méně. Dále nesvědčí,
myslím, o dostatečné solidnosti v této
subvenční politice ani nedostatečná
kontrola a nesvědčí také nikterak
o solidnosti, když zde ruku v ruce s poskytováním
milionových subvencí nejde kontrola ceny proudu
pro konsumenta, když se trpí zneužívání
elektrárenských podniků k účelům
stranicko-politickým a výdělečným,
krátce a dobře, když není zajištěno,
aby touto subvenční politikou za poměrně
nejmenší částku veřejných
prostředků dosáhlo se co největšího
všeobecného prospěchu.
A konečně ve spojení s kritikou postupu při
jednání o těchto dvou důležitých
osnovách musím ještě uvésti,
že je třeba tyto problémy elektrisační,
využití vodních sil v Československé
republice a úpravu vodních toků řešiti
s vyššího hlediska celostátního,
s hlediska směřujícího k daleké
budoucnosti, a nikoliv řešiti to jako problém
politický ze dne na den, jak to vidíme v praxi vládní
majority.
Hlasujeme pro oba zákony. To nám však nevadí,
abychom nepoukázali na stíny této věci
a nedomáhali se oprav, kde jest jich vzhledem k okolnostem
také potřebí. (Potlesk čsl. soc.
demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Geyer. Dávám
mu slovo.
Posl. Geyer (německy): Slavná sněmovno!
Návrh, jímž se zde dnes zabýváme,
jest vlastně doznání, že dosavadní
úsilí státního podporování
elektrisace venkova nedospělo k onomu uspokojivému
výsledku, k němuž se směřovalo.
Kdo prohlédne návrh a brožurku vydanou nedávno
ministerstvy, zemským výborem a zemskou správní
komisí, přijde ke konci na několik podstatných
poznámek. Tyto poznámky objevují se z části
opět také v důvodové zprávě
k těmto zákonům, ale dnes o nich nebyla učiněna
zmínka, a proto se chci pokusiti vytýčiti
naše základní stanovisko s tohoto hlediska
k celému tomuto problému, k práci, která
má býti vykonána. V tomto odůvodnění
se praví: Stavba vedení na vysoké napětí
může však býti zahájena teprve
v několika letech, jakmile spotřeba energie zajistí
jeho výnosnost. Setkáváme se tedy opět
s železným zákonem, že kapitalistické
hospodářství nenechává vznikati
díla podle potřeb obyvatelstva, nikoliv podle nutnosti,
nýbrž dodá skutečně potřebný
proud teprve tehdy, když jest zajištěna výnosnost,
to jest, jestliže již předem náklady jsou
zajištěny přirážkou, úrokem.
Vzhledem k tomu přes dnešní návrhy nedostaneme
se pravděpodobně po léta k nutným
výkonům sítě energie, kterou máme
ve státě, poněvadž, jak se praví
v důvodové zprávě, dosavadní
státní příspěvky podle zákona
1926, které činily 10 mil. Kč, nestačily,
i když nyní byly na delší dobu zvýšeny
na 35 mil. ročně.
Zkoumáme-li zprávy a přehled elektrisace
v prvém desítiletí československého
státu, shledáme, že prvé větší
elektrárny vznikají nejprve v největších
střediscích, většinou v blízkosti
uhlí nebo vodních sil, a jak poté elektrisace
přeskakuje z těchto středisek do sousedních
krajů, ale odtud již velmi těžce a zvolna.
Také tu lze konstatovati velmi příznačnou
známku ostrého přerušení vývoje,
o němž se ovšem méně mluví
v análech elektrisace, o němž se však
již nesčíslněkráte zmiňovali
ti, kdo stojí v praktickém životě. Připomínám
velkou elektrárnu kadaňskou, která byla vystavěna
nákladem 180 milionů Kč v době největší
inflace a dána do provozu krátce po deflaci. Kadaňská
elektrárna přes stoupající odběr
proudu a přes zvýšení příjmů
nebyla dodnes s to sehnati ani 5% úroky, několik
spořitelen a bank připsalo tedy úroky ke
kapitálu, takže Kadaň jest dnes zatížena
240 miliony Kč. Na tomto příkladě
vidíte, jaký obrovský účinek
má taková lavina úroků. Sanace bez
pronikavého a velikého odpisu není zde možná.
Ve zprávě se praví, že větší
obce a průmyslové podniky jsou energií celkem
zásobeny, ale zároveň se také praví,
že nynější způsob zásobování
středními a také velkými elektrárnami
není přísně racionalisován.
Jest to stále se opakující pojem prohlašující:
podle dosavadní metody vyplácí se stále
ještě příliš málo dividendy
a vynáší to příliš málo
úroků, proto musí býti práce
spojena, mluví se pak o fusích. Ale vedle toho velká
a široká území jsou stále ještě
velmi slabě protkána elektrickou energií
a již s počátku jsem řekl, že v
budoucnosti budeme míti vlastně jen jedno velké
vedení, a to z Ervěnic do Prahy, poněvadž
všechny ostatní koncentrace budou odstaveny, jelikož
se nebudou vypláceti.
Situace jest taková, že v Čechách jest
připojeno asi 52% obcí, na Moravě
a ve Slezsku 37%, na Slovensku 4.5% a v Podkarpatské Rusi
asi 3% 1/2 všech obcí, takže asi polovice všech
obcí v Československu jest ještě bez
energie. Ze zprávy jest však také patrno, že
tomu ani v budoucnosti nebude jinak, ledaže by se začlo
s tím, že by se tyto příspěvky
poskytly některým krajům jako půjčky
a jiná území by byla i nadále vyloučena,
tedy že by se pokračovalo směrem k nejblíže
menším osadám.
Ze zkušenosti říšsko-německé
elektrisace uvedl bych vám dvě význačná
čísla: Vezmeme.-li průměr celé
říše, velká a malá zásobovací
střediska, ale i soukromé a malé elektrárny,
nehledě k amortisaci a nehledě k úrokům,
vyrábějí ve velkých elektrárnách
1 kw hodinu za výrobní cenu 8 haléřů
a v malých elektrárnách za 20 haléřů.
Vedle toho úroky činí 700% až 1200%
výrobních nákladů, takže se k
této ceně musí přirážeti
sedminásobek až dvanáctinásobek těchto
8 až 20 haléřů, k tomu musíme
ještě připočísti odpisy a udržování,
ale celkem se úroky a na druhé straně ostatní
výrobní náklady a výlohy udržují
v rovnováze.
U nás se postupuje při elektrisaci tímto
způsobem: Zřizuje se fond 200 mil. Kč, z
něhož obecně prospěšná družstva
a obce dostanou zápůjčku, která se
fondu zúročuje 4%, kdežto fond má platiti
těm, kdo mu dávají peníze, Ústřední
sociální pojišťovně nebo na své
dílčí dlužní úpisy 5 1/2
%. A tu přicházím k zásadní
otázce. Jest v zájmu státu uzavírati
půjčky, jest v zájmu státu zápůjčkami
vyřazovati přímou cestu mezi státními
občany navzájem a oklikou si opatřovati peníze,
které přece konec konců musí opět
zaplatiti poslední příjemce mzdy s přirážkou,
úrokem? Přicházím k našemu stanovisku
úplného odmítání zápůjček
proto, poněvadž každá zápůjčka
znamená chránění majetku a velkého
majetkového výtěžku, poněvadž
každá půjčka, kterou stát uzavírá
nebo hodlá uzavříti, znamená, že
se zříká zdanění jako čistého
způsobu, jímž ve státním smyslu
lze opatřiti peníze pro celek. V tomto smyslu asi
před 300 až 400 lety zaměnila se soukromá
iniciativa za iniciativu státu a co se dělalo v
jednotlivostech, bylo nejprve snad z rozpaků, ale později
z pohodlnosti přeneseno na stát. Při tom
se však zapomíná na tyto tři důležité
zásady: stát vůči jednotlivci, soukromníku
jest v každém směru ve výhodě,
neboť jest vybaven berní výsostí, může
od svých příslušníků,
od svých státních občanů žádati
platy a víme, že český stát právě
tak jako francouzský nebo italský neumí šetřiti
tam, kde jde o osobní platy. Máme vojenské
zákony, máme však také řadu zákonů,
které využívají této způsobilosti
k placení negativním zákazem, máme
zákony, jimiž se zabraňuje vystěhování
pod názvem "ochrana pracovního trhu" a
které rovněž patří do této
kapitoly. Stát však má něco docela jiného,
co nemá soukromník a co mu kdykoliv umožňuje,
aby si na základě svého výsostního
práva opatřil peníze, to jest výsostní
právo mincovní. Jestliže jednotlivec dělá
peníze, je to zločin. Československý
stát však - bohužel - zákonem z r. 1925
tak jako ostatní státy na světě na
nejbližší dobu, nevím na kolik let nebo
desítiletí se tohoto, ze všech nejdůležitějšího,
státního práva vzdal, toto právo propůjčil
za čočovici a ještě za to platí,
že jiné soukromé osoby využívají
tohoto jeho výsostního práva ve svém
smyslu, míním tím založení státní
banky, přenesení mincovní výsosti
na ni a závazek státu platiti pro své účely
soukromému ústavu ještě úroky.
Tím se také Československá republika
úplně přičlenila do mezinárodního
světového systému zápůjčkového
kapitálu a musí si z toho dáti nyní
také líbiti důsledky. Třetí
právo jest finanční výsost, a tu jest
to, jak jsem již dříve naznačil, jednak
pohodlnost, jednak obava, že se této finanční
výsosti nepoužije. Přes to však nebylo
by to ani tak těžké, neboť před
několika dny dostalo se nám zprávy, že
závěrečný účet za rok
1928 skončil značným přebytkem 1 1/2
miliardy Kč, a tu by měl pan ministr financí
vystoupiti s plánem a prohlásiti: nechceme si vypůjčovati,
abychom produktivně prováděli elektrisaci,
dám fondu k disposici 200 milionů Kč, z něho
se dostane podílu obcím a družstvům,
aniž musily platiti úrok, bez úroků
vrátí se v 25 nebo 30 ročních splátkách
přijaté peníze opět zpět; tím
byl by fond mimo to na mnoho let doplňován splátkami
a parlament nemusil by se již pravděpodobně
po dlouhá léta těmito otázkami zabývati,
poněvadž by se s vracejícími se penězi,
jako perpetum mobile, bez zatížení hospodářství,
bez úroků, tedy za zcela jiných výrobních
podmínek, i v nejmenší obci mohlo počíti
s elektrisací i bez složitých vysokých
napětí. Dnes však nelze s tím počíti
v žádné obci, poněvadž i 4% ní
úrok zdražuje energii tak, že rolník i
nadále zůstane u petrolejové lampy nebo dá
přednost karbidu, přijde-li mu to o několik
haléřů levněji.
Půjčky jsou však také zavržitelné
a zhoubné, poněvadž již napřed
ubírají příští výtěžek
a dávají jej do rukou lidí, kteří
by vlastně svým sociálním lepším
postavením měli býti přidrženi
k placení daní. Jest to tedy výhybková
kolej, seřaďovací kolej, že držitel
jest chráněn a lidé se mzdou jsou při
tom postiženi. Jděme dále a najdeme vysvětlení.
Asi deset let se světové vysoké finance horečně
snaží, aby dostaly jeden stát za druhým
pod svou moc. Již jednou jsem řekl, že československý
stát bohužel již pozbyl svého mincovního
výsostního práva a ztratil již svou
suverenitu a ještě k tomu za velmi těžkých
podmínek. Právě před několika
dny jsme čtli v novinách, že ještě
dlužno uplatiti 4 1/2 miliardy Kč starého
státovkového dluhu. Ano, kdo je tvůrce? Stát
je tvůrce! Ale tu přicházíte se středověkými
názory a pyšníte se s tím, že ohromné
fušování měny na konci světové
války a v prvém období po válce líčíte
obyvatelstvu ve zkresleném světle a voláte
opět po starých důtkách lidstva, voláte
po zlaté měně. A tu jest symptomatické,
jak po této stránce evropské státy
šly na vějičku dnešní pokladně
zlata Wall Street v New Yorku. I velký státník
Mussolini musil v to uvěřiti, Francie musila se
vrátiti ke zlaté měně, Maďarsko
bylo donuceno pod jho, ba Švédsko a Norsko, které
již před válkou podaly důkaz pravdy,
že to jde bez zlata lépe, vrátily se ke starému
fetiši zlata, přes to, že právě
tam a také v Anglii nejen v době Knappově,
nýbrž i v době nynějších
hospodářských otřesů povstali
muži, kteří podnikli pokus zbaviti otázky
měny vší této mlhy středověké
romantiky a úplně zkrátka a v plné
nahotě ukázali velkou dynamiku v procesu výroby
a směny. Po léta se Versaillích, v Paříži,
v Locarnu atd. vyjednávalo a smlouvalo a najednou nastává
změna. Již jednou bylo provedeno odpolitisování.
Morgan II., nekorunovaný císař dolarových
králů, přeplavil se nedávno do Evropy
a když Morgan jede přes velký rybník,
musí míti velké věci na mysli, a tyto
věci se dotýkají také nás v
Československu. Neboť dříve či
později ucítíme vlnobití právě
tak, jako německá hospodářská
krise započala se rovněž stejným vlnobitím,
jímž v Americe stabilisovaná měna byla
otřesena diskontní politikou. Nahlédneme-li
do časopisu - který jednou odhalí své
nitro přečtl bych zde jediné místo,
které ukazuje, že parlamenty, mocnáři,
presidenti a ministři světa nejsou nic nebo jen
málo, že dnes celý osud světa leží
v rukou několika lidí. "Prager Tagblatt"
z 8. března píše toto: "Nejsmělejší
sny těch, kdož kdysi v politice a především
také v diplomacii postrádali většího
zásahu "hospodářství", docházejí
svého splnění. Minuly časy, kdy se
vysoké finance a velkoprůmysl musily spokojiti s
tím, aby sešvagřením přispěly
k lesku šlechtických znaků, které v
mnohých státech platily za neklamný prostředek
k navázání výhodných mezinárodních
styků. Ovšem s překvapením vyšlo
najevo, že nejvýhodnější styky
shrábla země, jejíž nejdůležitější
zahraniční úřady byly obsazeny lidmi
z obyčejného občanského stavu. Není
pochyby, že tato nápadná zkušenost dopomohla
k tomu, aby se také v zemi, kde kdysi aristokratický
privilej v zahraničních věcech bujel nejvíce,
umožnil ponenáhlý přechod k stále
většímu rekrutování diplomatického
sboru z občanských vrstev. Není pochyby,
že otázky, o něž při mezinárodních
rozmíškách po válce většinou
jde, hodily se spíše pro obchodníky než
pro kavalíry". A když se objevil velký
vyjednavač velkého věřitele Ameriky
Morgan, ustoupili všichni ti Schachtové a Loueheurrové
do pozadí, neboť přichází s úplně
hotovým plánem a pod názvem "emancipace"
a pod názvem "odpolitisování" bude
Evropa a především Německo zapřaženo
do nejtěžšího jha, jaké zlatá
politika kdy ještě národům vnutila.
Dolar jest král, ale jako zlato jest tak strašlivý
a příšerný, že každý
národ má mravní povinnost, aby z tohoto opojení
procitl. Uvážíte-li jen, že světová
výroba rok od roku stoupá vzrůstající
dělbou práce o 3 %, že těžba
zlata v posledních letech opět mocně poklesla,
pochopíte, že se mluví o tom, že zlatá
úhrada jest příliš krátká,
že mezi tak zvaným množstvím úhrady
zlata a obíhajícími bankovkami podle zásady
30%ní nebo 40%ní bankovkové úhrady
jest velmi velký rozdíl, a že barometrem zvýšení
diskonta nebo snížení diskonta nebo stažení
zlata s trhu a jeho náhlého vržení na
trh veškeré hospodářské poměry
budou rozvráceny. Všimněte si, co je úplně
zvláštní: Zatím co Morgan sedí
v Paříži a pracuje o stanovách nové
obchodní banky potlačených národů
Evropy, jeden člověk v Londýně vyvozuje
již z toho nutné důsledky a ohlašuje válku
osmihodinové době pracovní. Všecko to
jde z jedné žíly a z jednoho pramene. Umístění
obligací, vyšší úroková
míra, to všechno bude odtamtud přesunuto také
na nás, neboť také my patříme
mezi postižené. Pan guvernér Národní
banky sám prohlásil, že neoficielně
oficielně to bude teprve usneseno - zlatou měnu
již máme a že jedna koruna má určitou
hodnotu zlata. Tím učinil skutečně
vznešené gesto, ale mýlí se, domnívá-li
se, že dosavadní měnová jednotka a její
stabilisace nebude změněna. Tím dalo si také
Československo na krk chomout, který jest věšen
státům na krk odtamtud.