Ale toto všechno nedovedlo otřást svědomím
nynější vládní majority, nedovedlo
otřásti svědomím vlády, aby
ve vládním prohlášení konkrétně
řekla, co chce dělat pro odstranění
těchto poměrů a co chce dělat pro
státní zaměstnance.
A tak bychom mohli probrat jeden resort po druhém. I když
z ministerstva financí se stále ozývá
volání, že přes provedení daňové
reformy je nové nebezpečí depurační
akce, nebezpečí, že daňovou morálku
úplně podkopáte svými nesmyslnými
výnosy, přepínáním sil berního
aparátu, který nemůže stačiti
na to, co jste mu uložili, i když se poukazuje, že
je tolik a tolik nedoměrků, tolik a tolik nevybraných
daní, tolik a tolik nedoplatků, i když ve státním
závěrečném účtu máme
ciferně prokázáno téměř
6 miliard nedoplatků - berní úřednictvo
odhaduje tuto částku daleko výše, počítajíc
k tomu samosprávné přirážky -
nepohne to svědomím pana ministra financí
a svědomím celé vlády, aby řekla:
musíme zde něco učiniti, poněvadž
státu unikají stamiliony a miliardy.
Slavná sněmovno! Jaké že je to hospodářství?
Každý spořádaný stát se
především stará o to, aby dostal od
svých občanů, co mu po zákonu patří,
ale pak jest jeho mravní povinností, aby občanstvu
dal to, co i on je po zákonu mravně povinen. Ale
u nás se stát o to nepotřebuje starati. Stát
odpisuje miliony - bohužel lidem, kteří si
toho nezaslouží; toho posledního chalupníka
dovede sice připraviti o poslední kousek dobytka,
ten zaplatiti musí, ale velikému poplatníku
se to odepisuje.
Ale to nepohne svědomím nynější
vládní většiny, aby něco konkrétně
řekla ve svém prohlášení a přispěla
tak k uklidnění těch nejvíc poměry
rozrušených, nejvýš znepokojených
státních zaměstnanců v československém
státě.
Jestliže aktivní zaměstnanci mají veškeré
příčiny stěžovati si do těchto
poměrů, tím více práva mají
ke stížnostem ti veteráni práce, kteří
byli dáni za starých předpisů do pense
a požívají dnes nedostatečných
pensí a nemohou v klidu a v pokoji ztráviti těch
posledních pár roků svého stáří.
O staropensistech a jiných věcech není ve
vládním prohlášení ani slova,
přes to, že jsme přece četli v tisku
některých vládních stran jaké
jsou jejich požadavky. Četli jsme celé růžence
požadavků ve prospěch státních
zaměstnanců v "Národních Listech",
četli jsme, že se usnesl výkonný výbor
národní demokracie žádati to a to, revisi
systemisace, řešení otázky staropensistů,
zvýšení platů v důsledku zvýšení
činží atd. To všechno jsme četli
sice v "Národních Listech", že se
na tom usnášely výkonné výbory
a kluby, ale nečetli jsme to ve vládním prohlášení.
A tu bych se tázal: je toto vládní prohlášení
děláno také za účasti pana
dr Kramáře, který má mravní
závazky vůči státním a veřejným
zaměstnancům, poněvadž jim na veřejných
shromážděních leccos slíbil,
co by mělo býti také splněno zde ve
vládním prohlášení? Jestliže
my, jako oposiční strana, která nemá
možnosti, aby se zúčastnila jednání,
jak má zníti vládní prohlášení,
která nemá právo, aby podávala své
požadavky, které by měly býti ve vládním
prohlášení obsaženy, jsme nuceni s této
tribuny tyto poměry kritisovati, pak nevím, zdali
mají mluvčí vládních stran
mravní oprávnění kritisovati tyto
poměry a zde tlumočiti požadavky státních
zaměstnanců, a zdali by nebylo správnější,
seriosnější a poctivější,
kdyby je tlumočili u zeleného stolu a vtělili
je do vládního prohlášení. To
by bylo dnes daleko upřímnější,
daleko seriosnější a poctivější!
Podíváme-li se na způsob státního
hospodaření r. 1927, vidíme, že i v
něm je zrcadlo celé té tendence našeho
hospodářského, národního a
státního života, jak jej usměrnila nynější
vládní majorita. Vidíme, že soustavně
se přesunují břemena na bedra širokých
pracujících, konsumujících vrstev;
ať už je to kterákoliv konsumní daň,
vidíme, jak proti preliminovaným částkám
byly vybrány částky daleko větší,
při obratové dani o 168 mil. více, při
clech o 497 mil. více, na dani cukerní o 320 mil.
více, na daních z nápojů o 25 mil.
více, na kolcích o 50 mil. více, na právních
poplatcích o 54 mil. více a na důchodové
dani o 500 mil. Kč více. A sám pan ministr
financí dr Engliš zde také konstatoval,
kdo nejpoctivěji platí důchodovou daň,
že jsou to dělníci, státní a
veřejní zaměstnanci, kterým se daň
strhuje prostě předem. Podíváme-li
se dále na nedoplatky jednotlivých daní,
že r. 1927 se nedoplatilo na pozemkové dani, která
byla preliminována as 81 mil., celých 70 mil., na
dani činžovní 12 mil., na všeobecné
dani výdělkové 198 mil., u podniků
veřejně účtujících 5
mil., na dávce z tantiem 3.6 mil., na válečné
dani 169 mil., na majetkové dani 3 mil., vidíme
zde, prosím, celou tu tendenci nejen přesunouti
na bedra těch pracujících vrstev všechna
státní břemena, ale také nepopřáti
jim rovného práva rozhodovati v tomto státě,
kdo a jak má vládnouti.
A podíváme-li se pak konečně na staré
vykázané nedoplatky, vidíme totéž.
Na přímých daních to dělá
téměř 6 miliard Kč a na spotřebních
necelou jednu miliardu Kč, proto, poněvadž
spotřební daně se daleko rigorosněji
vyberou, vyberou se při okamžitém přesunu,
prodeji, kdežto přímé daně se
předpisují velmi liknavě a nevybírají
se.
Nynější vládní majorita šla
do minulých zemských a okresních voleb s
programem, že prý nynější vláda
nesocialistická dala pracujícímu člověku
práci a chléb. Nuže, podívejme se, jestliže
je to skutečně pravda, jak se páni ve volbách
chlubili. Jestliže podle oficielní statistiky máme
v československém státě 210 tisíc
dělníků, kteří mají
pouhých 6 Kč denně, jestliže máme
500.000 dělníků, kteří mají
pouhých 10 Kč denně, jestliže máme
přes jeden milion lidí, kteří mají
25 Kč denní mzdy, 706.000 dělníků,
kteří mají 40 Kč denní mzdy
a pouze 165.000 dělníků, kteří
mají přes 40 Kč denně - průměrně
má 2,594.000 dělníků 23.50 Kč
mzdy denně vidíme nejlépe, jak se postarala
nynější vládní majorita o chléb
a práci. Chleba málo, ale práce čím
dále více. Reální mzdy dělníků
československých klesly od 1. července 1926
podle dat Mezinárodního úřadu práce
z 58 na 48 bodů a československý dělník
ocitl se mezi 18 státy se svou mzdou na 15. místě,
tedy téměř již na konci. Mimo to v poslední
době ministerstvo železnic vedle všeobecného
zdražování mléka, omastku, piva, cukru,
činží atd. zdražilo také dělnické
lístky na dráhy. Index cenový stoupl od září
1925 do září 1928 o 107 bodů, což
znamená všeobecné zdražení asi
o 12.70%. Pohleďme na ty tisíce facírující
studované inteligence, zejména středoškolské,
která nemá, kde by se chytila, poněvadž
se do státních služeb nepřijímá,
ani do soukromých, ani do veřejných, facíruje,
nemůže najíti zaměstnání
a je rodičům na obtíž, a podaří-li
se tomu středoškoláku s maturitou umístění
ve státní službě, musí sloužiti
za 180, 500, 600 Kč měsíčně,
ať už jako pomocník nebo akordant atd. Jestliže
tedy státní statistický úřad
vykazuje, že v rodinách úřednických
na živobytí pro 1 osobu by mělo býti
preliminováno 10.948 Kč ročně, ve
zřízeneckých 7.758 Kč ročně,
pak se ptám, kolik státních zaměstnanců
za těchto poměrů má takový
příjem, aby mohli na výživu jedné
osoby obětovati tyto státním statistickým
úřadem vypočítané peníze,
a přijdu k závěru, že je to jen mizivé
procento vysokých státních úředníků,
kteří snad mají takový příjem,
aby mohli to, co státní úřad statistický
odhadl, na výživu jednoho člena rodiny věnovati.
Vidíme tedy, že tyto vrstvy trpí vlastně
podvýživou, že v důsledku nynějších
hospodářských poměrů a hospodářské
politiky nynější vládní majority
byla snížena jejich životní úroveň
daleko pod úroveň předválečnou
a pak se ovšem, jestliže se podíváme do
tohoto příšerného zrcadla našeho
hospodářského a sociálního
života, nemohou páni diviti, že nemůžeme
hlasovati ani pro státní závěrečný
účet, ani pro vládní prohlášení.
(Tak jest! Potlesk poslanců čsl. strany nár.
socialistické.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pí.
posl. Zeminová.
Posl. Zeminová: Slavná sněmovno! Prohlášení
nového pana min. předsedy, jehož si osobně
váží i jeho političtí odpůrci
a kterému jeho situaci v koalici samé také
nikdo nezávidí, bylo sice všeobecně
obsáhlé a líbivé, ale příliš
mlhavé, bez jasného stanoviska k řadě
problémů, na jejichž rozřešení
má zájem veliká majorita obyvatelstva tohoto
státu. Nedivíme se této mlhavosti. Odpovídá
úplně nejasným a rozháraným
poměrům v dnešní koalici československo-německé
a rozháranosti v jejích jednotlivých stranách.
Koaliční strany by nám rády namluvily,
že příchodem nového min. předsedy
nastává nová veliká konsolidace jak
vlády samotné, tak také koalice a jejího
programu. Jsme však přesvědčeni, že
změny ve vládě nastanou velmi brzy a že
neskončily naprosto změnou šéfa vlády
samotného. Už dnes je v zákulisí parlamentu
velmi mnoho zpráv, které mluví v nápovědech
o tom, že mnozí z těch, kteří
se odebrali na zdravotní nebo jinou dovolenou, se případně
již nevrátí. Národně-socialistické
straně je přirozeně mnohem sympatičtější,
již z toho důvodu, že máme svůj
stát rádi, že vedení státních
věcí dostalo se do rukou muže, který
se vyznamenával již dávno za rakouských
poměrů národní statečností
a který i v kolísavých poměrech nynějších
má beze sporu určitou pevnou linii demokratickou.
Vláda kněžská zprotivila se již
kdekomu a přirozeně nejvíce stranám
socialistickým.
Avšak nový min. předseda bude míti přetěžkou
situaci a počítáme, že bude míti
v nejbližší době i velikou a silnou oposici
ve své vlastní vládní koalici. Změn
a zmatků bude proto za letošního jara a léta
více než nazbyt. Stát se bude potáceti
v určité nejistotě vinou neschopnosti a rozervanosti
vládní koalice. Co se však u žádné
koaliční strany nezměnilo, je ona úžasná
předpojatost a přímo třídní
nenávist (Tak jest! Souhlas poslanců čsl.
strany nár. socialistické.) k veškerým
vrstvám pracujícího obyvatelstva tohoto státu.
Vytýkáme vládnímu prohlášení,
že se nezabývalo ani jediným slovem novými
zákony o ochraně nájemníků,
o stavebním ruchu, o zvýšení základního
platu státních zaměstnanců, o revisi
systemisace, o zastavení šíleného tance
drahoty a o krocích proti smělosti kartelů,
o krachu koalicí vychvalované daňové
reformy a zejména o nutné, okamžité
pomoci trpícímu obyvatelstvu republiky, drcenému
živelními nepohodami již řadu týdnů.
Když o těchto aktuelních problémech
tak důsledně mlčelo prohlášení
vlády, nezbývá oposici, než aby sama
na nutnost jejich řešení poukázala a
dovolávala se rychlé nápravy.
Vládní prohlášení mělo
v sobě také několik vět o nutném
boji obyvatelstva s katastrofální zimou, mrazy a
sněhem. Lituji, že jsem byla hluboce zklamána.
Vždyť v době, kdy vláda republiky a vládní
koalice po dva měsíce utápěla se jen
ve zbytečných a malicherných sporech o tom,
má-li nebo nemá-li se Msgr Šrámek
udržeti v Kolovratově paláci, v té
době statisíce železničářů,
pošťáků, po léta odstrkovaných,
cestařů, dělnictva, horníků,
malozemědělců, četnictva atd. s nadlidskou
energií a nasazením zdraví a života
zachraňovalo hospodářský chod státu
a prostou existenci lidské společnosti. Tisíce
lidí ve svém přetěžkém
povolání omrzlo a zmrzačilo se navždy,
desetitisíce si jich odneslo zárodky choroby do
budoucna a statisíce v mrazech a vánicích
až 20 hodin denně byli ve službě. Lidé
padali na poli práce a povinnosti jako vojáci v
poli. Železo na strojích a kolejnicích povolovalo,
praskalo, ale lidé neustupovali a pracující
člověk vyhrával nejen proti všemocné
přírodě, ale vyhrál také svůj
velký mravní boj o zásadu, že celá
lidská společnost spočívá jediné
na práci, a nikoliv na moci, diktatuře a vládě
bohatých. (Výborně! Potlesk čsl.
poslanců nár. socialistických.) Litujeme
proto nesmírně, že vláda republiky nenašla
ani jediného slova díků a uznání
veliké, nezištné a slavné armádě
pracujícího lidu v Československu. Jediného
slova uznání a díku nebylo ve vládním
prohlášení o ohromné obětavosti
našich dělníků, nic vážného
nebylo také poznamenáno o veliké armádě
gažistů soukromých a zejména také
státních. A jestliže kol. Bergmann kladl
zde otázku, čím to přijde, že
ve vládním prohlášení, ačkoliv
snad o něm pan dr Kramář věděl,
nebylo nic positivního o požadavcích státních
zaměstnanců, konstatuji na základě
skutečnosti, že pan dr Kramář až
do poslední chvíle seděl při koncipování
vládního prohlášení, a že
ho ani ve snu nenapadlo, když se mluvilo o průmyslu,
obchodu, o kapitálu, o živnostech, o výrobě
zemědělské, že jsou zde také
jiné stavy, že je zde armáda státních
zaměstnanců do krajnosti se obětujících,
že je zde obrovská armáda mizerně placených
soukromých zaměstnanců, že tu jsou ohromné
masy pracujícího lidu dělnického,
které by si také zasloužily za své služby,
prokázané lidské společnosti, aby
vládní prohlášení něčím
positivním na ně pamatovalo. Toto opominutí
největších vrstev pracujícího
lidu byl první veliký defekt vládního
prohlášení.
Druhý spočíval v tom, že vláda
a agrárně-klerikální koalice, která
s tak lehkým srdcem během posledních let
rozhazovala desítky a sta milionů Kč, když
šlo o kartely, banky, kněze a jiné privilegované
stavy, neohlásila ani jediným slovem, jakým
způsobem chce vypomoci trpícímu a zmírajícímu
národu, když přišel do krise nezaviněně.
Děti umírají zimou a hladem, lidé
padají chorobami a mrazem jako mouchy. Ve statisících
rodinách po dlouhé kruté zimě není
ani chléb, ani uhlí, ani peníze, aby si tyto
potřeby mohly opatřiti. Právě včerejšího
dne řada pražských továren ohlašuje,
že pro nedostatek uhlí zastavuje práce. Firma
Ringhoffer zavřela oddělení o 300 dělnících
a jiné podniky budou následovati. Byly doby, kdy
nebylo třeba tak presantně dovolávati se
okamžité pomoci vlády a státu. Po osm
let státní administrativu a péči substituovala
čsl. samospráva a přiznejme, že také
skutečně obce a okresy skvěle plnily své
úkoly sociální, komunikační
a hospodářské. Po 8 let obce nezištně,
dobrovolně a ochotně vykonávaly překrásné
dílo lásky k bližnímu. Ale této
vládě a koalici nebylo nikdy nic svatého.
Ani prospěch a rozkvět obcí, ani zaručená
rychlá pomoc občanstvu, když toho bylo vůbec
obcím třeba. Proto i zde svým diktátem
a smutně proslulým zákonem čís.
78 z r. 1927 vzala vláda obcím veškeru možnost
finančně při sebe naléhavých
úkolech prospěti. Aby zachránili kapsy bohatých,
zničili péči o potřebné. Na
celá desetiletí samospráva dostala se do
tak ponižujícího, žalostného a
nedůstojného stavu, že starostové i
velkých měst, jako Vršovic, Mělníka
atd., když nechtěli viděti umírati občany
svých měst bez pomoci, musili se nabídnouti
k dobrovolné žebrotě u zámožnějších
podniků a jednotlivců, aby sehnali uhlí,
potraviny a prádlo a mohli to věnovati jménem
obce trpícímu občanstvu. Běda starostovi,
který by si myslel: Jsou přece mimořádné
poměry, které přijdou jednou za 100 roků,
nenecháme proto v obci umírati děti a staré
lidi bez ochrany zimou a hladem. Když nedá vláda
a bohatí, musí přece přiskočiti
obec na pomoc v pocitu všelidské solidarity. Ale takového
lidského starostu dal by okresní hejtman okamžitě
zavříti, poněvadž překročuje
smutně známé zákony z r. 1927. Ceny
uhlí, potravin a textilií rapidně rostou
již od loňského roku. V nastalé kalamitě
jsou rodiny zadluženy a práce v mrazech leckde vázne
nebo se zejména velké obory pracovní, jako
zemědělské a stavební, dostanou ke
svému rozvoji až na jaře. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.) A tu je zajímavé,
že lidé, kteří by mohli velice snadno
přiskočiti na pomoc trpícím vrstvám
obyvatelstva, necítili v sobě ani nejmenší
touhy vyplniti své lidské a křesťanské
poslání. Připomínám jen jeden
drastický příklad. Agrární
Státní pozemkový úřad propustil
loňského roku docela proti právu a proti
přísnému a přesnému znění
zákona na 14.000 ha pozemků, zejména lesních,
ze záboru vůbec. A pražský arcibiskup,
majitel 7 zámků a 14 tisíc ha lesa, hodně
také v okolí pražském, toto kníže
kněžské neuznalo za vhodné, aby jediným
metrem dřeva přispělo v této kritické
a zoufalé situaci trpícímu lidu. Dělnictvo,
gážisté a malovýrobci jsou dnes krutou
zimou naprosto zruinováni. Místo žádané
pomoci mluví se naopak v koalici a vyjednává
o tom, aby lidovci, nár. demokraté, političtí
živnostníci a agrárníci navalili na
nejširší vrstvy obyvatelstva nové ohromné
zatížení ve formě zvýšení
činží až do jejich valorisace. Všechny
vládní strany by rády, ochranu nájemníků
zrušily a činže valorisovaly, pokud jsou nyní
tak hezky pohromadě. Vědí velmi dobře,
že za spoluúčasti socialistů ve vládě
by se jim to tak hned nepodařilo. Agrární
strana se tím netají, že jest nesmlouvavě
pro okamžité zrušení ochrany nájemníků;
má to tak diktováno spojením se stranou Československého
domova a s pražskými a jinými bohatými
pány domácími. Národní demokracie
obchází své stanovisko, ačkoliv souhlasí
se zrušením ochrany nájemníků,
tím, že prohlašuje, ne že by byla pro zrušení
ochrany nájemníků, nýbrž že
nepřipustí již, aby byl omezován soukromý
domovní majetek. Na česky přeloženo,
znamená to zrušení ochrany nájemníků.
Lidovci jsou pro zvyšování činží
dobrovolným dohodnutím mezi majiteli domů
a nájemníky, či-li, kdo nezaplatí,
kolik pan domácí bude chtíti, má dveře
otevřeny.
Jediná strana, strana politických živnostníků,
nemá vůbec stanovisko, poněvadž jí
to výkonný výbor agrární strany
nedovoluje. Pánové by rádi 100%ní
zvýšení činží učinili
líbivější tím, že slibují
státním zaměstnancům nějaký
drahotní přídaveček na činži.
Protestujeme proti tomuto úmyslu vlády, poněvadž
státní zaměstnanci zaslouží si
vzhledem k ohromnému zvýšení drahoty
v posledních dvou letech, aby byly jejich základní
platy bez ohledu na budoucnost zvýšeny ihned a teprve
pak bude možno jednati o zavedení přídavků
na činži.
Také bychom rádi slyšeli pana ministra sociální
péče, jakou formou chce zaručiti zvýšení
mezd a platů tří milionů dělníků
a 1 milionů zaměstnanců soukromých,
nemá-li je katastrofální zvýšení
činže zastihnouti.
Strana lidová má z nájemnické otázky
nesmírný strach. Vždyť klerikálové
všech odstínů svoji protisociální
politiku zaplatili již 2. prosince pořádnou
prohrou a neradi by si tyto porážky zvětšili
na jaře nebo ku konci tohoto roku tím, že by
ještě vyplnili požadavky, které jim agrární
strana ve svém koaličním souručenství
nabízí.
Ministr Šrámek by rád dal výpověď
z bytu v ministerstvu soc. péče a velmi rád
by se přestěhoval do nových místností
ministerstva vnitra. Ale od odpovědnosti ani strana lidová
ani národně-demokratická neuteče,
ani ji nesvalí na strany socialistické, které
ve vládě nejsou. Vždyť je zde ještě
problém, na koho by se přesunulo velké zvyšování
činží v živnostech a obchodech. Obávám
se právem, že jakékoliv zvyšování
činží bude míti v zápětí
velký vzestup cenového indexu celkového.
Vláda i koalice by měly uvážiti, je-li
možno takovýmito opatřeními vyvolávati
mzdové boje a neklid ve výrobě, což
by nás velmi snadno v příštích
letech mohlo uvésti do krise vývozní a také
zatřásti v základech naší obchodní
bilancí.
Národně socialistická strana po celá
léta jak v parlamentě, tak v Pomocném sboru
pro otázky hospodářské pracovala zejména
pro dlouhodobý, velkorysý stavební ruch jako
první předpoklad eventuelní změny
zákona na ochranu nájemníků. Budeme
také všechny svoje konkrétní návrhy
uplatňovati s celou vehemencí, jakmile předlohy
podobného řádu přijdou do parlamentu.
Vytýkáme také vládní koalici
nešťastný loňský zákon o
stavebním ruchu, který bytové krisi neodpomohl,
ale ještě zkomplikoval poměry. Poskytl daňové
úlevy boháčům, velkoobchodníkům,
majitelům barů a jiných nočních
místností, naproti tomu poměrně velmi
málo bytů se státní garancií
se vystavělo, a pokud byly vystavěny, tou krátkodobou
činností stavebního ruchu byly vyhnány
ceny stavebního materiálu do tak ohromné
výše, že i činže dnes v nově
postavených domech v poměru k činžím
v nových domech z minulých let stouply tak, že
jsou i středním vrstvám úplně
nedostupné. Tato šílená horečka
stavební vyžádala si vedle ohromných
ztrát národohospodářských i
přes sto lidských životů stavebních
zaměstnanců. Jak úžasně ne dostatečný
byl loňský zákon o stavebním ruchu,
svědčí fakt, že stát garantuje
novostavby za loňský rok - a ještě přenesl
určitou část na letošní rok -
pouze do 120 mil. Kč, kdežto město Praha samotné
dalo loňského roku celých 65 mil. Kč
na novostavby domů a malých bytů.
Račte uvažovati, slavná sněmovno, hospodářský
a cenový vývoj jenom za poslední rok! V této
době, aniž by bylo došlo ke zvýšení
platů státních a soukromých zaměstnanců,
ženy-hospodyně ze starostí nevycházely.
Zdraženy byly káva, cukr, cikorka, pivo, tuky, mléko,
zelenina, vejce, ovoce, luštěniny i maso. Žádný
z pánů na straně koaliční by
nepopřel tento fakt a vidělo by se, jak vysoko byl
zvednut cenový index nezbytných potřeb, které
jsou hledány nejvíce. Zdraženy byly však
také o 40% činže a od září
loňského roku zvyšují se znatelně
ceny uhlí, dříví, prádla a
veškerých textilií.
Bída se vedrala v posledních měsících
do rodin dělníků, gážistů
i malovýrobců. Kávou se živí
na 5 mil. osob, zejména žen a dětí;
proto její zdražení má v zápětí
podvýživu. Zejména venkovské ženy
proklínaly více než ženy městské,
protože nedovedly pochopiti, že řepa je tak laciná,
práce na venkově málo placená, a naproti
tomu cukr na cenách podražil. A my jsme neslyšely
jediné konkrétní věty ve vládním
prohlášení, že se vláda postaví
za tři čtvrtiny obyvatelstva, aby je chránila
před řáděním spekulantů,
kartelů a bursiánů. Vláda se nezmínila
také ani jediným slovem ve svém prohlášení
o všeobecně rostoucí nespokojenosti, zejména
mezi živnostnictvem a zemědělci pro přetížení
daňová, která, když věc dobře
sledujeme, znamenají krach daňové koaliční
reformy. Po dva roky se útočilo na socialisty, že
za jejich spoluvlády daně jsou příliš
tíživé a velké. Po dva roky političtí
živnostníci, agrárníci, lidovci a národní
demokraté slibovali hotový ráj; stane-li
se jejich daňová reforma skutkem. Po 6 roků
strana politických živnostníků měla
jediný program: útočiti proti vysokým
daním. Ale když se část poplatnictva
dala zlákati těmito daňovými výhodami
a odevzdala koalici 2. prosince své hlasy, nastalo brzy
po provedení daňové reformy rozčarování.
Není dnes jediného koaličního časopisu
nebo voliče, který by daňovou reformu koaliční
neposílal do horoucích pekel, a páni koaliční
poslanci a senátoři by svoje daňové
kumšty nejraději hodily na krk socialistům
k odpovědnosti. A přece my jsme vás nepřetržitě
varovali a podávali jsme na sta pozměňovacích
návrhů. Náš zástupce dr Patejdl
v pravém slova smyslu padl pod tíhou práce
a odpovědnosti, kterou v berní reformě vykonával
ve prospěch širokých a středních
vrstev lidových. A najednou tím více musí
drážditi, když vidí živnostníci,
obchodníci a zemědělci, že se ohromně
mnoho ulevilo daňově velikému kapitálu,
že však o to tím více musí zaplatiti
vrstvy pracující a střední. Ale byli
jsme vždy se svými výstrahami briskně
odmítáni. Dnes je stav takový, že domkáři
a chalupníci platí na vesnicích poměrně
více než velcí sedláci a velkostatkáři;
malí živnostníci leckdy platí více
než majitel velkého obchodu, fabrikant nebo různí
jiní kapitalisté, dělník a gážista
musí platiti také, ať má či nemá,
jedině kněží se z daňové
povinnosti vůbec vymknuli.
Upozorňuji slavnou sněmovnu na toto monstrum. Přes
to, že cukrovarníci zdražili během 2 roků
třikrát cenu cukru, přišli ještě
počátkem září loňského
roku před veřejnost a vládu s požadavkem,
že se cukerní průmysl a všechny cukrovary
nacházejí v ohromné krisi a že je nezbytně
potřebí, aby byly nějakým způsobem
vládou sanovány a také zdražením
cukru posíleny. Najednou, když nyní po Novém
roce došlo k bilancování a vykazování
zisků, Česká cukerní společnost
vyplácí 14% a Schoellerovy cukrovary 131/2%
dividendy! To je prostě neslýchané! Státní
papíry po velikém úsilí Englišově
rentují se dnes kolem 5%. Kdo si uspoří něco
a uloží to do záložny nebo banky a spořitelny,
dostává 4%, nejvýš 4 1/4%
úroku, zde společnosti a cukrovary, které
mluvily ještě v září loňského
roku o ohromné odbytové a výrobní
krisi, vykazují třikrát tak velké
dividendy, jaké platí státní papíry.
Kartely mají žně a u domkářů
a maloživnostníků se netrhnou dveře
před exekutory daňovými.
Upozorňujeme dále, komu českoněmecká
koalice pomáhala. Ječmen klesl na cenách
za poslední 4 měsíce o 25%, chmel za posledního
půl roku o 50%, a přece došlo nedávno
ke zdražení piva o 20 hal. na 1 litr! Když tak
skvěle pochodili loni cukrovarníci, proč
by nešel jeden odbor výroby za druhým, proč
by je jiné kartely ve své chamtivosti nenásledovaly,
aby zdražovaly a ještě si vymáhaly presenty
od vlády?
Pivo bylo zdraženo v době, kdy smíchovský
akc. pivovar vyplácí 100% dividendu a jeho akcie
v nominelní hodnotě 200 Kč stojí 30.000
Kč! To není lichva? Což nechápe vláda,
že takové příklady znamenají
úplné podlomení a zničení hospodářské
morálky?
Plzeňský měšťanský pivovar
zdražuje pivo v době, kdy jeho akcie nominální
hodnoty 200 zl. má cenu 75.000 Kč. A těmto
pivovarům, vyplácejícím v posledních
letech tisícové dividendy bez práce, tato
vláda a agrárně-klerikální
koalice snížila obecní přirážky
o ohromné částky! Tak na př. plzeňský
pivovar platí o 1 1/2
mil. Kč méně na přirážkách
plzeňské obci, Schwarzenberský třeboňský
pivovar, dobře prosperující, o 370.000 Kč
méně a i ten maličký pivovar Kinského
v Chocni o 30.000 Kč méně.
Sta milionů Kč ušetří nyní
velcí kapitalisté i jejich společnosti v
republice na samosprávných přirážkách.
Místo toho zavedly se dávky obyvatelstvem nenáviděné,
které postihují nejkrutěji právě
pracující vrstvy lidové. To je v době,
kdy okresní péče o mládež, ochrany
matek a dětí, nemocnice, chorobince a jiné
kulturní a humánní instituce trpí
nedostatkem financí. Podpory se odepřely i hasičským
sborům, osvětovým sborům, odborným
školám, Ústřední matici školské
i Národní radě. Jen když kapitál
hromadí své zisky a úspory na daních
do závratných sum! To je pravý obraz našeho
hospodářského života za posledního
2 1/2 roku za česko-německo-klerikální
koalice a vlády.
Velkoagrárníci, fabrikanti, banky, kartely i kněžstvo
již svoje dostali. A dostali více, než prostě
mohli někdy doufati. Zato úprava platů státních
zaměstnanců a revise systemisace, slíbená
min. předsedou Švehlou již na podzim r.
1927, marně čeká na své uskutečnění.
Válečným poškozencům se ubralo
pro r. 1929 24 mil. Kč.
Pensisté kraje brněnského hrozí v
memorandech, která rozesílají právě
na všechny kruhy poslanecké, sebevraždou, pakli
nebude zastaveno zdražování nutných
životních potřeb a dojde-li ještě
k zvyšování činží.
Generálům odhlasovali jste 40.000 Kč ročně,
ale přestárlým 70ti, 80ti, 90tiletým
veteránům práce slibujete sotva 1.50 Kč
denně.
Kněžím jste prosadili ve 24 hodinách
násilím a terorem až 26.000 Kč ročního
platu, ale živnostníci a chalupníci zoufají
dnes nad neutěšenými svými poměry.
To jsou činy vládní koalice a vládních
stran, strany agrární, nár. demokratické,
lidové, ľudové a živnostenské!
Na slova těchto stran, obsažená ve vládním
prohlášení o prospěchu republiky, o
obecném blahu a o podpoře hospodářsky
slabých po těchto strašných zkušenostech
nic nedáme.
Prospěchem republiky, obecným dobrem a podporou
malých a středních vrstev národa bude
povalení této vlády a této koalice
(Výborně!), na které čeká
celý nespokojený národ. (Výborně!
Potlesk čsl. poslanců nár. socialistických.)