Majúc na zreteli výsledky volieb a posudzujúc
pri tom silu strán, ktoré na Slovensku stoja na
pôde československej vzájomnosti a československej
myšlienky, vidíme, že myšlienka československej
vzájomnosti pri týchto voľbách náležite
zosilnela. Táto sila nie je nijako nahodilá, to
je príliv novej školy, to je príliv, ktorý
pochádza z praktických poznatkov denného
života. Následkom toho práve celkom bezpečne
môžeme tvrdiť, kedže za sebou máme
ešte len tri roky od prevedenia parlamentných volieb,
a jestliže pred troma rokmi pri týchto parlamentných
voľbách ľudová strana získala 12
nových mandátov, z ktorých teraz už
polovicu ztratila, keď táto koalícia bude trvať
ešte ďalšie 3 roky, tak všetká tá
slávna moc a sila, získaná v r. 1925, od
ľudovej strany odpadne a víťaznú cestu
znova nastúpi čsl. soc. demokratická strana
ako strana, ktorá na Slovensku od prvopočiatku postavila
sa priamo, bez výhrad na pôdu tohoto štátu,
za myšlienku československej vzájomnosti a
československej štátnej jednoty.
A práve preto, že strana sociálne demokratická
veľmi jasne narysovala svoje stanovisko ku všetkým
otázkam denného života, tak po stránke
formálnej ako aj zásadnej, slovenské voličstvo
a menovite robotníctvo prichádza k poznaniu, ak
má ísť v ústrety lepším
dňom svojho života, že nemôže mu byť
nič lepšieho a výhodnejšieho, ako hoci
pomalá, ale ustavične tvorivá práca
demokratického socializmu.
Teda s tohoto hľadiska posudzujeme výsledky volieb
na Slovensku i vtedy, keď sme si vedomí, že republikánska
strana pod vedením dr Hodžu, ako dnešného
ministra školstva, je akosi zastancom akéhosi konzervativizmu,
ktorý je vlastným len pánu ministrovi dr
Hodžovi, ale pri tom všetkom na Slovensku predsa
znamená určitý pokrok aj samotná republikánska
strana.
Ja som spomenul niektoré agitačné prostriedky,
ktorými ľudová strana pri voľbách
operovala. Poukázal som, že niektorí farári
brali voličov do prísahy, keď zahajovali schôdzu,
že musia hlasovať na stranu ľudovú, keď
schôdzu skončili, tak im každému ukladali
aby vzývali Ducha svätého, aby sa im v noci
pred voľbami snívalo, že majú hlasovať
na kandidátnu listinu čís. 8. (Výkřiky
posl. Tomáška.) To robil na bansko-štiavnickom
okrese p. farár Jankovič a na novobanskom okrese
p. farár Buček. Pan farár Buček je
zemský poslanec. Len za takýchto okolností
podarilo sa ľudovej strane zachrániť, čo
dnes na Slovensku ešte má. Ľud na Slovensku tiež
začína poznávať, že opravdu v tom
prípade, keďže pápež, hoci takticky
inak mieni, ale predsa trvá na stanovisku, že kňazi
nemajú politizovať, je vec veľmi dobrá,
a začína sa od nich odvracať, predovšetkým
preto, poneváč ľudová strana za každých
okolností využiť chce toho mena, že je ľudová,
ale vedenie na žiadnom mieste nesmie byť vložené
do rúk mimofarárskych, ale v každom prípade,
v každej ustanovizni, či už je to nejaký
správny sbor alebo čokoľvek iné, v tomto
sbore ako zástupci ľudovej strany prevládať
musia predovšetkým kňazi. Ľud práve
toto poznáva, že títo páni veľmí
málo dbajú o jeho potreby a požiadavky, a z
toho dôvodu dnes už začína poznávať
potrebu správného politického postupu i vtedy,
keď sa mu hrozí peklom a čertom.
Ľudová strana je strana, ktorá kričí,
že háji katolicizmus, kresťanstvo, ale keby tu
uvažovať mala o svojích počinoch, ktorých
dopustila sa len pri volbách, tak by dobrý kresťan
a katolík musel povedať, že práve ľudová
strana je jediná, ktorá nielen náležite
kompromituje občiansku myšlienku a túto občiansku
väčšinu, ale súčasne ona jediná
je, ktorá najúčinnejším spôsobom
prispieva k tomu, aby slovenský ľud poznal, aký
rozdiel je medzi klerikalizmom a príslušenstvom k
určitej cirkvi. (Tak jest!)
Čo som dosiaľ spomenul, boly len prípady, kde
ľudová strana snažila sa vplývať
na voličov - ale akými prostriedky operovala proti
odporcom? Tu tiež nesnažila sa postaviť sa otvorene,
s argumentom proti argumentu, aby však znemožnila rečníka
na shromaždení, ktorý neprináleží
ku strane ľudovej, ale k opozičným stranám
a predovšetkým ku strane socialne-demokratickej, tedy
buďto farár o 1 1/2
hodiny konal dlhšie služby božie, nepustil ľud
z kostola, aby shromaždenie nemohlo byť včas
zahájené a pán politický zástupca
prehlásil, že shromaždenie rozpúšťa,
alebo bol ešte iný prostriedok: keď shromaždenie
malo sa zahájiť, p. farár dal rozkaz, aby vyzváňalo
sa na všetky zvony, takýmto spôsobom znemožnil
rečníka v jeho vývodoch, lebo zvony prekričať
nemohol. Tak stalo sa na Čiernom Balogu, že vyzváňané
bolo 2 hodiny, tak stalo sa v Očovej na rozkaz p. posl.
farára Pázmána, ktorý vykladal
tam na verejnom shromaždení, že ľudovej
strane patrí zásluha za to, že nebol zdražený
cukor, ktorý mal byť zdražený preto, že
agrárna strana chcela si zo zvýšenej ceny cukru
sriadiť volebný fond pre agitáciu proti ľudovej
strane. Očová sa ale ľudáckou predsa
nestala.
Tedy vzdor týmto okolnostiam, že ľudová
strana má tak veľmi mnoho rozmanitých agitačných
prostriedkov a predovšetkým najvýdatnejší
prostriedok - náboženstvo, predsa musela doznať,
že dnes nie je tá doba, kedy prehlašovať
mohla, že ona hovorí a jedná menom Slovenska.
Tvrdenie pána posl. Siváka, učinené
dnes menom ľudovej strany, že strana ľudová
je mluvčím Slovenska, v plnom rozsahu čo
najkategorickejšie odmietame, lebo strana, ktorá ztratila
6 poslaneckých mandátov pri voľbách,
kde obmedzené bolo hlasovacie právo, nemá
už žiadneho práva, ako nemala ani predtým,
tvrdiť, že ona je jediným mluvčím
a oprávneným mluvčím Slovenska. Voličstvo
pri týchto voľbach samo dokázalo, že ľudová
strana nie je týmto mluvčím, ale naopak,
ako som to už pripomenul, mluvčím Slovenska
čím ďalej tým vo väčšom
rozsahu, posudzujúc to s hľadiska mocensko-politického,
ostávajú tí, ktorí otvorene hlásajú
československú štátnu myšlienku
a čsl. štátnu jednotu.
Pokiaľ ide o predlohu, ktorú prejednávame,
je ona tiež obsahove, materiálne tou, ktorá
patrí do súboru zákonov sociálne-politických.
Vláda táto pri svojom nástupe ohlásila
predovšetkým politiku protisocialistickú. A
tu zasa tak, ako som to niekoľko ráz tvrdil, predvojom
bola ľudová strana. Zákon, ktorý prejednávame,
je zákonom, podľa ktorého poistení budú
pre prípad staroby a invalidity súkromní
zamestnanci a o poistení týchto na Slovensku vstúpil
v platnosť zákon len 1. januára 1922. Keď
z tohoto ohľadu posudzujem návrh odbornej komisie,
podľa ktorého malo byť umožnené,
aby poistenci mohli si zakúpiť aspoň polovicu
nepoistenej doby, tak prichádzame k tomu, keďže
bolo to potrebné, aby odborná komisia prišla
k tomuto stanovisku a dovolila si doporučiť menom
svojím a hájiť tento návrh s hľadiska
celoštátneho, tak s hľadiska poistencov na Slovensku,
kde títo dosiahnu práve 31. decembra 1928 ešte
len šesť členských rokov, čo znamená,
že podľa §u 21 prejednávaného zákona,
keď takýto poistenec prislúcha do VI. triedy,
podľa kterej poistné po dokončení 5ročnej
čakacej lehoty zvyšuje sa o 25 Kč za každý
príspevkový mesiac, čiže 300 Kč
ročne, čím dosahuje nárok na penzijné
pôžitky 3900 Kč ročne.
Pánom zpravodajom zdôraznené bolo, že
vláda vedená bola snahou umožniť, čo
možná poistnú dobu zvýšiť,
aby takým spôsobom umožnil sa odchod do výslužby
tým, ktorí dnes, majúc vysokú vekovú
hranicu v závodoch, podnikoch a obchodoch, nie sú
tak spôsobilí pracovať, ako sily mladé,
ktoré mohly by nastupiť na ich miesta. Jestli je to
pravda v celku, predovšetkým platí to o Slovensku.
Žiadon z týchto zamestnancov nebude mať ochotu,
aby šiel do výslužby s 3900 Kč penzijných
pôžitkov, za každých okolností bude
sa snažiť, aby slúžil čo najdlhšie.
A keď posúdime ešte tú stránku,
komu vláda vlastne pripúšťa, aby bola
zakúpená doba nepoistená, ešte lepšie
vynikne nedostatok, ktorý je práve v tomto zákone.
Podľa §u 176 štátny príspevok na
zvýšenie dôchodku môže byť zaplatený
za vojenskú službu vykonanú za vojny len štátnym
občanom československým. Prosím, jestli
v tomto ohľade padajú varovné hlasy a hlasy
kritiky od zástupcov z historických zemí,
tak na Slovensku a Podkarpatskej Rusi platí to ešte
vo zvýšenej miere. Lebo na Slovensku máme takých
poistencov, ktorí brali účasť vo vojne,
ktorí vyslúžili aktívnu službu
vojenskú u československého štátu
a ktorým v dnešnej dobe, v 11. roku trvania Československej
republiky sa dokazuje, že nemajú štátneho
občianstva. Máme prípady v rodine, že
ded narodil sa v tej dedine, kde bývajú dnešní
jeho potomkovia. Jedon brat je vo štátnej službe,
prevzatý ako býv. štátny úradník
od maďarského štátu, ten má štátné
občianstvo, ale druhý brat nemal to šťastie
- mladší či starší, na tom nezáleží
- aby sa stal štátnym zamestnancom. Mal síce
právo odvoliť pri dvoch voľbách, ale dnes
sa zistilo, že nemá štátné občianstvo
a štátné občianstvo nemá ani
babička, a následkom toho zastaví sa jej
prípadne penzia, ktorú mala od štátnych
železníc po mužovi. Podľa toho vidíme,
že na Slovensku postihnutá bude veľká
časť poistencov týmto dnešným výkladom
zákona o štátnom občianstve. Keď
sa už tak stáva, že u veľkej časti
obyvateľov tohoto štátu zistí sa po tak
dlhej dobe, že nemajú štátneho občianstva
v Československej republike, aspoň tu by mal byť
nejaký systém v našej verejnej správe,
aby žiadosti, za týmto účelom podávané,
boly skoro vybavované. Vieme prípady, že občania
podali si už trikrát, štyrikrát žiadosti
o priznanie štátneho občianstva. Všetko
toto ich počínanie a chodenie za obstarávaním
rôznych dokladov, vysvedčení nemá platnosti
a dosiaľ nedošlo žiadneho výsledku; žiadost
ich je zapadnutá prachom niekde na ministerstve vnútra
a ani po nesčetných intervenciách odpoveď
dostať nemôžu.
Tedy náklad, ktorý daný mal byť zo štátnych
prostriedkov k tomu účelu, aby poistná doba
z polovice mohla byť zakúpená, v prvých
počiatkoch bol by činil podľa matematického
odborného výpočtu 7,000.000 Kč a bol
by dostúpil postupom doby 27,000.000 Kč, prípadne
v neskoršej dobe až 35, 40,000.000 Kč, a potom
zasa by bol klesal. Ale predsa toto opatrenie bolo by znamenalo,
že taký poistenec na Slovensku, ktorý 31. decembra
1928 dosiahne 6 členských rokov, miesto 3900 Kč
penzijných pôžitkov, bol by dostal 7900 Kč.
To by bolo už práve umožnilo, aby poistenci,
ktorí majú vysokú vekovú hranicu,
ktorí v niektorých prípadoch snáď
ani nemajú možnosť, aby dosiahli 4000 Kč
penzijných pôžitkov vo službe, takýmto
spôsobom odísť mohli do výslužby.
Celý obsah zákona, zvlášte ak vezmeme
čiastku o organizácii ústavov v penzijnom
poistení súkromných zamestnancov, nabýva
toho samého rázu, ako aj všetky tie diela zákonov,
ktoré vyšly z lona tejto koalície, že
pri ustanovovaní správnych sborov predovšetkým,
a zvlášte v ústredí, u správy
penzijných ústavov dáva sa prednosť
t. zv. odborníkom. Keď týmto spôsobom
postupovalo sa u ústrednej soc. poisťovne, keď
nebolo praktických zkúseností, tak dalo sa
to ešte omluviť. Jestli však postupuje sa u Všeobecného
penzijného ústavu obdobným spôsobom,
kde je takmer 20ročná prax, tak to znamená,
že vláda sleduje úmysly za jej trvania za každých
okolností ideálné občianske práva,
plynúce zo zásady všeobecného tajného
hlasovacieho práva čo možná okleštiť
v čo najväčšom rozsahu.
My sme však pevne presvedčení, že občianstvo,
ktoré je si vedomé a dôsledne bráni
zásady demokracie, bude svoje počínanie i
v budúcnosti zakladať na tom, akým spôsobom
vláda s týmito právami a s týmito
poválečnými vymoženosťami bude
nakladať. (Potlesk čsl. soc. demokratických
poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Netolický. Dávám mu slovo.
Posl. Netolický: Vážená sněmovno!
Ujímám se slova při této příležitosti
z toho důvodu, abych upozornil především
na to, že vedle pojištění, které
bylo projednáno pro zaměstnance a vedle novelisace
pensijního pojištění pro zaměstnance
soukromého, bylo r. 1924 přijato v této sněmovně
ještě pojištění osob samostatně
výdělečně činných, které
však do dnešního dne ještě v činnost
uvedeno není. (Předsednictví se ujal předseda
Malypetr.) Pojištění zaměstnanců
bylo již novelisováno, projednávané
pojištění je novelisováno též,
ale pojištění samostatně výdělečných
ještě není vládní koalicí
po 2 1/2 roku jejího
trvání ani uvedeno v činnost.
Z toho nejlépe je patrna snaha prospěti chudým
vrstvám samostatně výdělečně
činných, ať už jsou to živnostníci
nebo zemědělci. A tito lidé z této
skutečnosti, jak o jejich potřeby, o jejich případnou
invaliditu a stáří je postaráno, vyvodí
důsledky. 25 roků již volá najmě
živnostnictvo, aby uzákoněno bylo obligatorní
invalidní a starobní pojištění.
V poslední době pak připojilo se k tomu ještě
volání po povinném pojištění
nemocenském, a je zajímavo, že i ty kruhy živnostnictva,
které dříve stály a neuznávaly
výhodnosti pojištění nemocenského
pro sebe, v poslední době změnily své
stanovisko, takže živnostnictvo dnes téměř
jednomyslně volá po zavedení povinného
pojištění nemocenského. Tedy se stanoviska
těchto výrobních vrstev samostatně
výdělečně činných musíme
protestovati při této příležitosti,
že nynější vládní koalice,
ve které živnostnictvo i zemědělci jsou
zastoupeni téměř ve všech jejích
stranách, ani nynější vláda nemá
tolik pochopení pro potřeby malých a středních
vrstev samostatně výdělečných,
aby zákon o jejich invalidním a starobním
pojištění uvedla vládním nařízením
v účinnost.
Zdálo by se, jako by důvody, které r. 1924
vyvolaly toto zákonní opatření, snad
se změnily, nebo snad nejsou té důležitosti
jako tenkráte, ale jest všeobecně známo,
že hospodářský a finanční
stav samostatně výdělečných
vrstev jest čím dále tím horší
a že proto právě toto pojištění
je pro tyto samostatně výdělečné
vrstvy naprosto nutným. Pohleďme jen na příklad
na obuvníky a krejčí, kteří
konkurencí tovární jsou ubíjeni a
tím ovšem jest jim znemožněno, aby se
pro své stáří zabezpečili finančně
do té míry, aby nemuseli, když pozbudou tělesné
schopnosti ku práci a stanou se invalidními, dovolávati
se veřejného chudinství, nebo nemusili se
chápati toho nejhoršího, jíti snad po
žebrotě.
Vytýkáme nynější vládní
koalici neuvedení zákona o invalidním a starobním
pojištění v účinnost jako prohřešení
na těchto samostatně výdělečných
vrstvách, čímž je charakterisována
nejlépe láska a účinnost nynějších
vládních stran a vládní koalice oproti
nim. Při této příležitosti jest
nutno zdůrazniti ještě další požadavek.
Jak jsem již uvedl, pojištění dělnické
bylo novelisováno a v některých odstavcích
zlepšeno. Uvádím zejména, že tam
bylo změněno a doplněno na př. zlepšení
pensí vdovských a sirotčích. Vedle
toho také, pokud invalidity se týče, docela
jiným způsobem, lépe, byla novelisace o pojištění
dělnictva upravena, než je tomu v zákoně
o pojištění osob samostatně výdělečně
činných. Vedle toho nutno zdůrazniti ještě
tu okolnost, že všichni ti, kterým dochází
60 roků, jsou z dobrodiní tohoto zákona vyloučeni.
Poněvadž překročili 60 let, nemohou
podle zákona, který byl přijat a ovšem
ještě dnes vyhlášen není, se pojistiti
a budou spadati do kategorie těch, kterým vláda
bude milostivě udělovati almužnu ročně
500 Kč. Vedle toho mladší zase ztratí
celou dobu, která od vyjití zákona a od jeho
nevyhlášení uplyne. Vezmeme-li zřetel
k tomu, že zákon o pojištění dělnictva
existuje od 1. července 1926, vidíme, že uplynuly
již více než 2 roky od účinnosti
zákona pro dělnické pojištěnce,
tedy, že nejméně o tato dvě léta
přijdou pojištěnci samostatně výdělečně
činní. Tím ovšem také ve svém
stáří nebo v případné
invaliditě přijdou o placené příspěvky
a o výhodu, kterou by placením příspěvků
získali. Mimo to novelisace zákona zaměstnaneckého
přinesla ještě i výhody další.
Vezměme zřetel k tomu, že za mladé živnostníky,
kteří konají vojenskou službu, stát
nepřispívá, vedle toho zde existuje určitý
fond, vláda přispívá na pojištění
dělnické atd. Zmiňuji-li se o tom, nečiním
to proto, že bych snad zaměstnancům-dělníkům,
pojištěncům, kteří budou pojištěni
při pojištění pensijním, chtěl
záviděti. Naopak přál bych jim s hlediska
naší strany a své osoby pojištění
dokonalejšího, ale porovnávám, jak přece
jen jisté výhody získávají
pojištěnci při pojištění
pensijním, soukromí zaměstnanci, a jak na
druhé straně z dobrodiní zákona tím
neuvedením jeho v účinnost poškozovány
jsou kruhy živnostenské a malozemědělské
zejména. (Tak jest.) Naše strana právě
s tohoto hlediska, aby přinutila aneb alespoň slyšela
od vlády, kdy zákon o pojištění
osob samostatně výdělečně činných
uvede v účinnost, podala interpelaci, ve které
se táže, kdy jednak podá vláda návrh
na zavedení nemocenského pojištění
osob samostatně výdělečně činných,
vedle toho však kdy uvede v účinnost zmíněný
zákon. Mimochodem připomínám, že
při projednávání jeho, když byla
dohodována účinnost tohoto zákona,
hájil jsem zásadu, aby jako nejzazší
termín jeho platnosti byl stanoven termín 1. leden
1929. Některým z tehdejších koaličních
stran tento termín byl příliš dlouhým,
některým zase příliš krátkým.
Byl to zejména nynější p. ministr vyučování,
který vymlouval se na slovenské poměry a
který nechtěl připustiti, aby zákon
o pojištění osob samostatně výdělečně
činných před volbami r. 1925 byl uveden v
účinnost (Slyšte!) z důvodu,
že prý by na Slovensku ztížena mu byla
jeho politická situace. Politická taktika to byla,
která oddálila zavedení tohoto zákona.
Volby jsou již 3 roky pryč, ale ti pánové,
kteří spolupracovali - a to je většina
nynější vládní většiny
- na tomto zákoně, nechtějí, nevím
z jakých důvodů, zákon tento uvésti
v účinnost. Vždyť vláda sama to
má ve svých rukou, poněvadž pouhým
vládním nařízením zákon
tento může uvésti v platnost. Zdůrazňuji
toto přání a toto volání, poněvadž
vím, že pojištění osob samostatně
výdělečně činných bude
dobrodiním pro tyto vrstvy a že neuvedením
zákona tohoto v účinnost zůstává
zde určitá naše hospodářská
výrobní složka pro případ invalidity
a stáří nezabezpečena. Tedy činím
z toho zodpovědnou nynější vládní
koalici a všechny strany, které tuto vládní
koalici tvoří a na ně padá také
zodpovědnost za to, že, jak jsem již byl uvedl,
řada mladších ročníků
je připravena o dobrodiní zákona a řada
starších o toto dobrodiní přichází
tím, že dosáhnuvše 60 roků nemohou
se pojistiti a tím dobrodiní tohoto zákona
využíti.
Tedy z toho nejlépe jako z jiných příležitostí
je viděti ta láska k chudým a středním
vrstvám samostatně výdělkově
činným.
Nás při tom zajímá ta okolnost, že
byla to také živnostenská strana, byla to strana
agrární, národně demokratická
i lidová, které se zúčastnily a neměly
námitek proti tomuto pojištění a nyní
zůstávají nám záhadou důvody,
pro které tyto strany, majíce vládní
moc, zákon tento v účinnost neuvádějí.
Je patrno, že to musejí býti jako obyčejně
socialisté, kteří snaží se malé
a střední vrstvy zabezpečiti pro každý
případ života, ať je to případ
nemoci, invalidity či stáří.
Dovoláváme se se vším důrazem,
aby zákon o pojištění osob samostatně
výdělečně činných co
nejdříve byl uveden v účinnost, aby
i tyto vrstvy mohly platiti si a býti účastny
dobrodiní, které pojištění podobné
sebou přináší. (Výborně!
Potlesk čsl. nár. socialistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Bartel. Dávám mu slovo.
Posl. Bartel (německy): Pánové!
Prohlásil jsem na počátku porad sociálně-politického
výboru, že béřeme oprávněné
požadavky soukromého úřednictva za své,
a že litujeme, že vládní návrh
vykazuje proti návrhu komise značné zhoršení.
Prohlásil jsem také zároveň, že
musí býti možno odstraniti věcným
jednáním veliké tvrdosti vládního
návrhu. V zásadě možno říci:
Vše, o co jsme usilovali, se nepodařilo. Zůstala
přání nesplněná a mnohá
přání byla splněna jen z části,
tak ohledně pojistné povinnosti, pojmu invalidity,
zemských úřadoven, státního
příspěvku, léčebného
fondu atd. Avšak přes to znamená předložený
zákon podle našeho mínění pokrok
ve prospěch soukromých zaměstnanců.
Sta starších soukromých zaměstnanců,
kteří by se dosud nebyli odvážili jíti
do pense, mohou hleděti do budoucnosti poněkud s
větším klidem. Mohou dříve nebo
později s jakýmsi pocitem bezpečnosti učiniti
místo dorostu. Musí se přiznati, že
dávky, řekněme hospodářské
dávky, byly proti starému zákonu značně
zlepšeny a také srovnání s návrhem
komise ukazuje, že z návrhu komise byla převzata
téměř všechna zlepšení,
ba že v několika bodech bylo dosaženo zlepšení
i proti němu. Především musíme
uvítati, že došlo ke škrtnutí §u
196, spojení s pojištěním nemocenským,
jež, jak již zdůraznili také předchozí
řečníci, bylo hlavní příčinou
dosavadního oddalování zákona o pensijním
pojištění. Jen škrtnutím tohoto
paragrafu bylo umožněno, aby pensijní pojištění
vstoupilo v platnost dnem 1. ledna 1929.
Na počátku zákona o pensijním pojištění
vyskytly se již potíže stran titulu a pojistné
povinnosti. Bylo neobyčejně těžko pro
zúčastněné zaujmouti zde stanovisko,
tím tíže, že mezi zaměstnanci samými
byly veliké rozpory v mínění. Jedni
chtěli pojmouti do toho strojníky u těžních
strojů, strojmistry, číšníky,
řidiče automobilů, zahradníky atd.,
druzí opět žádali, aby pokud možno
zachován byl ryzí úřednický
stav jako takový. Z Ostravy a z jiných krajů
dostali jsme četné takové dopisy a žádosti,
že je přáním, aby ta neb ona skupina
nebyla pojímána do zákona o pensijním
pojištění. Mně, pro mou osobu, bylo
jasno, že ve chvíli, kdy se počnou v zákoně
vypočítávati jednotlivá povolání,
musí dojíti k potížím. Podle
mého mínění bylo by bývalo
plně dostačilo poukázati na služební
poměr. Ovšem - to nepokrytě doznávám
- schází zde předpoklad, jako v Německu,
kde je veden katalog povolání. Všechna přání
a návrhy stran tohoto prvého a druhého paragrafu
bráti v úvahu bylo by na konec znamenalo ponechati
sociálnímu pojištění jen nádeníky.
Na první pohled vypadalo to nesociální, že
koalice se ustanovila na stáří 16 let. Oposice
žádala počátek pojištění
od 14 let. Nuže, to by určitě nedošlo
v úřednických kruzích všude ohlasu,
alespoň ne u těch, kteří nejsou v
tom šťastném postavení, že nastupují
služební místo ve 14 letech, nýbrž
kteří ještě musí navštěvovati
nějakou školu, obchodní školu, tkalcovskou
školu atd., a kteří by byli bývali proto
proti jiným zkráceni o 2 roky čekatelské
doby. Bylo by bývalo také velmi krásné,
a já bych to býval uvítal, kdyby při
§u 13 byla bývala doba vojenské služby
započtena, na př. ve čtvrté třídě.
Avšak jako ve většině podobných
otázek, musí býti v této otázce
slyšeny i jiné stavy, a konec konců mají
přece také rolníci a živnostníci
pravdu, řeknou-li: Jak mají k tomu přijíti
naši synové, aby za dobu vojenské služby,
ke které jsou nuceni jako všichni ostatní,
nedostali ničeho jako náhradu. Uvnitř koalice
jsme pak přece prosadili, že doba vojenské
služby se započítává v prvé
třídě jen pro ty, kteří před
tím nebyli pojištěni, pro všechny ostatní
ve druhé třídě.
Výklad pojmu invalidity - to přiznávám
nepokrytě - je otázka velmi choulostivá.
Bylo nám zde velmi za těžko docíliti
něčeho jiného, než je stanoveno v textu
zákona, již s ohledem na to, protože jistě
nejvíce rozhodující odborník v zákonu
o pensijním pojištění, prof. Schönbaum,
se proti tomu stavěl, protože tento paragraf souvisí
s jinými zákonnými ustanoveními, a
opětně poukazoval na to, že, bude-li tím
hýbáno, celý systém se shroutí.
Při §u 17 jde o výklad pojmu invalidity, o
otázku čistě pojistně-technickou,
jež je tím choulostivější, protože
je také v úzké souvislosti s pojištěním
pro případ nezaměstnanosti. Bezpečnost
pro invalidy je podle mého mínění,
alespoň z části, dána ustanovením,
že náhradní povolání musí
býti přiměřené praktickému
a theoretickému vzdělání a dosavadnímu
zaměstnání. Tvůrce tohoto zákona,
prof. Schönbaum, varoval před rozšiřováním,
neboť reserva byla by velmi malou. Odůvodnění
oposice, že starý zákon byl příznivější,
není právě do slova přesná,
neboť nepodává nám číselně
žádných podkladů. (Posl. Klein [německy]:
Tak?) Uznáte, pane kol. Kleine, že jsme
měli dosud velmi málo pensistů v povolání
soukromých zaměstnanců, ti lidé nemohli
jíti do pense pro špatné základny. Na
takových číslicích není možno
budovati pojistně-matematické základny. My,
jako neodborníci, musíme se v těchto věcech
volky nevolky přizpůsobiti odborníkům.
(Posl. Klein [německy]: Najednou odbornici! - Posl.
Taub [německy]: Vy tedy souhlasíte s §em 17?)
Ne, nikoliv, avšak za daných poměrů
nedá se docíliti ničeho jiného. (Posl.
Taub [německy]: Kde je vaše oposice?) Tam, kde
je na místě, byla dělána.
Při §u 27 vzbudili jsme ovšem proti sobě
nevoli určitých stran. Šlo o to, aby byla chráněna
manželka bez své viny rozloučená. Stanovisko
naší strany k této otázce nepotřebuji
snad teprve blíže vysvětlovati, pochopíte,
že nám stojí manželka blíže
než t. zv. družka. Pokud jde o státní
dozor, rád bych také viděl státní
dozor trochu více omezený. Stát také
příliš málo přispívá
na pensijní pojištění. Ministerstvo
soc. péče má konečně dosti
jiného na práci, s čím, jak se zdá,
není hotovo, a patří k tomu kus odvahy, způsobovati
si tímto státním dozorem ještě
novou práci. Budoucnost ovšem ukáže, pokud
mám pravdu či ne.
Pokud jde o jmenování, vylíčil pan
posl. Schäfer tuto věc ve své řeči
tak, jako bychom my, německé vládní
strany, poukazovaly, že přece jmenování
nedělají se jen pro nynější vládu,
nýbrž také pro pozdější,
jež po případě může býti
jiná, a budoucí vláda může pak
z toho míti prospěch. Takové prohlášení
nebylo z naší strany nikdy učiněno,
mohlo k němu nejvýše dojíti se strany
české koalice. Nemáme příčiny
něco předem pracovati pro příští
koalici, pro nás je rozhodným zákon a potřeby
soukromých zaměstnanců. Avšak zcela
správným není stanovisko oposice, jež
bylo zdůrazňováno ve výboru, že
jen volby mohou přinésti pensijnímu pojištění
a vedení jeho správné lidi. Není žádným
tajemstvím, že volby také tam, kde mají
býti nepolitické, také při pensijním
pojištění, neustále se budují
na poměru stran a že v prvé řadě
bude se hleděti k tomu - v sociálním pojištění
máme toho na sta příkladů, nepotřebuji
je teprve uváděti, v nemocenském pojištění
atd. - aby byla sestavena stranická kandidátka a
aby se tam dostali řádní stranníci,
při čemž kvalifikace jako odborníka
je rozhodující teprve v druhé řadě.
(Posl. Schmerda [německy]: Tedy vy jste pro jmenováni?)
Jsme pro to, aby byly volby, nejsme však proti tomu,
jsou-li jmenováni odborníci, to pravím zcela
otevřeně, v takové míře, aby
nemohli vykonávati vliv na výsledek voleb, jako
tomu také zde skutečně je. (Posl. Schmerda
[německy]: Jako při zemských a okresních
volbách!) Ale, pane kol. Schmerdo, kde byla
vaše oposice při sociálním pojištění?
Také v sociálním pojištění
jsou jmenovaní odborníci, proč pak to má
býti najednou tam demokratickým a zde nedemokratickým?
To nechápu! (Výkřiky.)
Nyní ještě k zemským úřadovnám.
Jeden z pánů řečníků,
pan posl. Schäfer, ráčil nás
před chvílí obviniti z podvodu. Odmítám
tuto výtku, která není právě
příliš kolegiální. Nezamýšleli
jsme žádného podvodu, nýbrž bojovali
jsme dosud zcela otevřenými a čestnými
prostředky a budeme tak činiti i v budoucnosti,
i v otázce zemských úřadoven. Jak
vlastně ta věc byla? Byla mluvena nepravda, když
strana křesťansko-sociální, a zvláště
já, jsme psali a ve schůzích oznamovali,
že zemské úřadovny zůstanou zachovány?
Ujednání v politické osmě byla taková,
že pro nás bylo zcela jasno, že německé
zemské úřadovny zůstanou zachovány.
Není-li to tak správné, přeji si,
aby toto mé tvrzení bylo vyvráceno ještě
jedním členem českých koaličních
stran. Ujednání byla zcela jasná a závazná.
Teprve v poslední chvíli přišlo ministerstvo,
resp. pan ministr Šrámek, který poukazoval
na to, že při tom v politické osmičce
nebyl a žádal, aby zemské úřadovny
nebyly zachovávány, nýbrž aby se postupovalo
s unifikací. (Posl. Schmerda [německy]: Pak jste
byli napáleni!) Nejde ani zde o nějaké
napálení, nýbrž je to boj názorů.
Ministr Šrámek kladl požadavek a přirozeně
my, kteří jsme to měli takřka černé
na bílém, že německé zemské
úřadovny zůstanou zachovány, nemohli
jsme tento požadavek splniti a s ním souhlasiti. Došlo
proto k novým jednáním a k známému
přerušení schůze sociálně-politického
výboru. Oposice to má zajisté velmi snadné.
Také my jsme pro udržení pouhého dosavadního
stavu. Nechci naše strany zvláště vynášeti,
také zástupcové svazu zemědělců
a strany živnostenské splnili zde plně svou
povinnost. Bojovali jsme. Bylo by bezúčelné
opakovati zde ve sněmovně, kde řečnění
má přece jen pouhou agitační cenu,
co bylo řečeno v politickém osmičlenném
výboru, na jedině rozhodujícím místě.
Bylo by mně se strany mých českých
druhů z koalice dáno po druhé vysvědčení
zlého muže, který ostře, ne však
nečestně a podvodně vyjadřoval své
mínění. Není žádným
tajemstvím, že ministerstvo sociální
péče usiluje o unifikaci ve všech oborech a
že toto stanovisko také tvrdošíjně
zastává, také dnes ještě.