Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

219. Návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a soudr.:

K §u 257 pův. zákona buďtež připojena slova: "Tento úvěr budiž vyplacen v pěti ročních splátkách."

220. Návrh posl. dr Wintra, Johanise, Tayerle a soudr.:

§ 127 osnovy budiž škrtnut.

221. Návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a soudr.:

§ 259 a) (127 osnovy výborové) budiž škrtnut.

222. Návrh posl. Tučného, Langra, Pechmanové a druhů:

§ 127 osnovy se škrtá a tím nově navrhovaný § 259 a) se odmítá.

223. Návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a soudr.:

§ 261 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. budiž škrtnut.

224. Návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a soudr.:

Prvá věta §u 267 pův. zákona nechť zní: "Ostatní nemocenské pojišťovny zastaví svou činnost dnem 31. prosince 1928."

225. Návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a soudr.:

V §u 269 pův. zákona nechť odst. 4 zní:

"Zaměstnanci, uvedení v odst. 1, nepotřebují průkazu československého státního občanství."

226. Návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a soudr.:

§§ 274 až 276 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. buďtež škrtnuty.

227. Návrh posl. dr Wintra, Johanise, Tayerle a soudr.:

§ 129 osnovy budiž škrtnut, takže § 278 zák. č. 221/24 Sb. z. a n. zůstane beze změny.

228. Návrh posl. Tučného, Langra, Pechmanové a druhů:

§ 129 osnovy se škrtá a dosavadní § 278 zákona zůstává beze změny.

229. Návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a soudr. k §u 278 pův. zákona:

V odst. 1 se slova: "Ústřední sociální pojišťovny" nahrazují slovy "příslušného svazu nemocenských pojišťoven".

V odst. 4 se slova: "Ústřední sociální pojišťovny" nahrazují slovy "příslušného svazu nemocenských pojišťoven".

230. Návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a soudr.:

§§ 131 až 134 osnovy výborové buďtež nahrazeny ustanovením:

"Volby všech orgánů, které mají býti voleny podle tohoto zákona, provedou se nejpozději ve třech měsících po dni, kdy tento zákon nabude účinnosti, a pak vždy 4 týdny před uplynutím funkčního období. Ústřední sociální pojišťovna jest povinna potřebné prováděcí předpisy o volebním řízení vydati nejdéle do měsíce po vyhlášení tohoto zákona, najisto však tak včas, aby bylo zaručeno zachování zákonité lhůty. Svazy nemocenských pojišťoven jsou povinny spoluúčastí při sdělá vání těchto předpisů. Pokud předpisy o volebním řízení platí pro Ústřední sociální pojišťovnu samu, vyžadují schválení ministerstva sociální péče."

231. Návrh posl. dr Wintra, Johanise, Tayerle a soudr. k §u 131 osnovy:

Odst. (¹) budiž nahrazen zněním:

(¹) Volby představenstev a dozorčích výborů nemocenských pojišťoven buďtež provedeny nejdéle do 6 měsíců.

Odst. (²) až (⁴) buďtež škrtnuty.

232. Eventuální návrh posl. dr Wintra, Johanise, Tayerle a soudr.:

§ 131 osnovy budiž změněn a znějž:

"(¹) Pro dobu přechodnou, dokud neujmou se úřadu funkcionáři, vyšlí z prvních řádných voleb, jmenuje Ústřední sociální pojišťovna představenstva a dozorčí výbory nemocenských pojišťoven, přihlížejíc jak co do členů, tak i co do náhradníků k ustanovením §§ 59 a 64 zákona ve znění této novely.

(²) Ustanovení předchozího odstavce se vztahuje na nemocenské pojišťovny bez rozdílu, zda již jsou, či teprve budou zřízeny.

(³) Jmenované představenstvo nemocenské pojišťovny vykoná též působnost sboru delegátů."

233. Návrh posl. Tučného, Langra, Pechmanové a druhů:

§ 131 osnovy nechť zní:

"(¹) Ministerstvo sociální péče nařídí ve lhůtě nejdéle 3 měsíců po vyhlášení tohoto zákona volby do nemocenských pojišťoven."

234. Eventuální návrh posl. Tučného, Langra, Pechmanové a druhů:

§ 131 osnovy nechť zní:

(¹) Pro dobu přechodnou, dokud neujmou se úřadu funkcionáři, vyšlí z prvních řádných voleb, jmenuje Ústřední sociální pojišťovna, po vyslechnutí odborových organisací zaměstnaneckých, představenstva a dozorčí výbory nemocenských pojišťoven, přihlížejíc jak co do členů, tak i co do náhradníků k ustanovením §§ 59 a 64 zákona.

235. Návrh posl. Tučného, Langra, Pechmanové a druhů:

Nově navrhovaný § 133 osnovy se škrtá.

236. Návrh posl. dr Wintra, Johanise, Tayerle a soudr.:

§ 134 osnovy budiž škrtnut.

237. Návrh posl. dr Wintra, Johanise, Tayerle a soudr.:

V §u 138 osnovy budiž odst. (¹) nahrazen zněním:

"(¹) Tento zákon nabývá účinnosti 1. ledna 1929."

238. Resoluční návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga, Leibla, Schweichharta a soudr.:

Vláda se vybízí, aby zákon o pojištění osob samostatně hospodařících uvedla v platnost dnem 1. ledna 1929.

Místopředseda dr Buday (zvoní): Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi soc. politického výboru, pánu posl. Malíkovi. (Výkřiky na levici.)

Zpravodaj posl. Malík: Slavná sněmovno! Nebudu odpovídati všem pp. řečníkům, kteří dnes v debatě promluvili, zejména ne těm, kdož nejsou členy soc. politického výboru. Ti zcela pochopitelně nemohou věděti, jak se jednání ve výboru soc. politickém vyvíjelo, nemohou také ovládati do detailů celou materii zákona o. soc. pojištění a konečně také většina z pp. řečníků mluvila o soc. pojištění jen tak mimochodem a zabývala se věcmi, které se soc. pojištěním vlastně nemají nic společného. (Posl. Johanis: Zejména Rozsypal!) Konstatuji, že, tuším, z 12 řečníků, pouze 3 zabývali se v podstatné části svých řečí soc. pojištěním. Byli to pp. posl. Hakkenberg, Svoboda a pí. posl. Pechmanová. Ostatní pánové, jak jsem již řekl, zabývali se více věcmi jinými. Dovolím si proto odpovídat především na vývody pana posl. Hackenberga.

Pan posl. Hackenberg si stěžoval, že výbor soc. politický nepřijal všechny návrhy odborné komise, zřízené při Ústřední sociální pojišťovně. Tvrzení toto je pravdivé jen potud, že jsme nepřijali všechny návrhy odborné komise, ale je pravda také to, že podstatná, velká část návrhů odborné komise byla soc. pol. výborem přijata. To platí zejména o části dávkové, která pro pojištěnce má největší význam. Jsem pevně přesvědčen, že zlepšovací návrhy v této části dávkové budou jistě všemi pojištěnci sympaticky přijaty. Již z toho, že z původních 50 paragrafů vládního návrhu rozšířena je novela na plných 138 paragrafů, je vidět, že ohromná část návrhů odborné komise byla akceptována. Není mně možno, abych dnes vypočítával všechny ty návrhy, které byly přejaty z elaborátu odborné komise.

Byla zde učiněna zmínka o důchodu vdovském. Opakuji, dámy a pánové, že v otázce důchodu vdovského jsme pokročili nepoměrně dále než jsou dnes v Německu, kde nejsou přiznány vdovám takové důchody, jaké budou u nás. Ostatně musím zde poznamenati, že ono ustanovení, které jsme akceptovali, že vdova, která pečuje o dvě nezaopatřené děti, má nárok na vdovský důchod, přece jen není řešením nejsprávnějším, poněvadž vylučujeme všechny vdovy, které mají na starosti jedno dítě. Jsou i budou případy, že mnohá vdova s jedním dítětem bude často potřebnější než vdova, která má dvě děti. Opakuji, že v otázce vdovského důchodu jsme skutečně daleko dále než v Německu, které považujeme stále ještě za vzor pojištění vůbec.

Ale dovolím si tvrditi, vážení páni a dámy, že jsme šli vlastně ještě dále než sama odborná komise. To, prosím, nejlépe je vidět v otázce tak zvané karence v nemoc. pojištění. Jak dobře račte vědět, nynější stav je ten, že máme absolutní karenci dva dny resp. tři dny, podle toho jak dlouho nemoc pojištěnce resp. neschopnost k práci trvá. Odborná komise - budiž to konstatováno neučinila návrh na zkrácení karenční doby, nenavrhla, abychom zavedli karenci jednotnou, a také nenavrhla, aby se nemocenské platilo i za neděle. Šli jsme tedy v otázce karence skutečně dále, než navrhla odborná komise. Jak dobře víte, byla odhlasována jednotná karence dvoudenní, to znamená, že již od třetího dne nemoci počínaje má pojištěnec nárok na nemocenské. Tudíž, dámy a pánové, když jsme tuto karenční dobu zkrátili a přiznali také právo, aby se nemocenské vyplácelo za neděle, a když můžeme odhadnouti zvětšené vydání nemocenských pojišťoven nejméně na 10 až 15 mil. Kč, myslím, že jsme udělali velký skutek. (Posl. Johanis: Ale zrušili jste XI. třídu!) K té XI. třídě ještě přijdu.

Pan posl. Hackenberg vykládal historii, jak to s tou XI. třídou bylo. (Posl. Hackenberg: Ale správně!) Dámy a pánové, račte mně dovoliti, abych skutečně správně tu historii, já jako referent, podal. Konstatuji a kdyby zde byl přítomen dr Winter, musil by mně to potvrditi - že p. dr Winter byl jediný, který během jednání ve výboru soc. politickém reklamoval právo, že podá návrh na zavedení dalších tříd mzdových v nemocenském pojišťování. (Posl. Johanis: To dělal jménem oposice!) Konstatuji dále, že iniciativní návrhy p. posl dr Wintra a p. posl. Tauba (tisk 1237, 1252), navrhují, abychom měli v nemocenském pojišťování 15 mzdových tříd. Konstatuji dále - a to mně p. kol. Hackenberg nemůže popříti - že o mzdových třídách v nemocenském pojištění se mluví již v §u 12 a že, když jsme v té dlouhé schůzi výboru hlasovali o návrhu odborné komise vztahujícím se k §u 12, nebylo, prosím, nikoho z oposice, kdo by byl učinil návrh na rozšíření mzdových tříd o 5 tříd, resp. aspoň o třídy 2. Teprve při §u 95, kde se mluví o dávkách nemocenských, v posledním okamžiku byl podán návrh, abychom rozšířili třídy alespoň na 12 tříd.(Posl. Hackenberg: Tak jsme se vrátili k §u 12.) Ale, prosím, § 12 byl odhlasován a my jsme teprve při §u 95 jednali o tom rozšíření. (Posl. Johanis: Malíku, poslední byl § 12 a pak, ty víš, že se chodilo od paragrafu k paragrafu. To bylo nějaké jednáni?) Teprve v posledním okamžiku, když kol. Taub (Posl. Johanis: Pak jste to na přání Hodačovo škrtli!) podal návrh, abychom rozšířili mzdové třídy o 2 na 12, předseda soc. politického výboru řekl: "Ano, vyhovíme aspoň s jednou třídou." Já, sedě vedle předsedy soc. politického výboru, jsem poznamenal, že se mně nezdá, abychom v posledním okamžiku, když nemáme podrobné výpočty, se pro takovou věc vyslovili. Předseda výboru na to mně odpověděl, že zástupci ministerstva nic nenamítají. Chtěje, aby ta schůze 25hodinová byla ukončena, vyslovil jsem se pro to, abychom tedy jedenáctou třídu zavedli. (Posl. Hackenberg: To nebylo v té schůzi na konci, to bylo již odpoledne, to nebylo v té dlouhé schůzi!) Teprve druhého dne jsem si rozvážil, že jsme učinili něco, co má přece jenom trochu větší dosah. Ptal jsem se týž den zástupců ministerstva soc. péče, jak to vlastně bylo, a dověděl jsem se, že byl činěn dotaz, zdali ministerstvo není proti, pánové se domnívali, že je věc mezi stranami dohodnuta, a řekli, že se nevyslovují proti, a to z toho pochopitelného důvodu, poněvadž zavedením XI. třídy zvýší se příjem nemocenských pojišťoven nejméně o 10 mil. Kč, a k tomu že nemocenské pojišťovny získají dobrá risika. Z toho důvodu je pochopitelno, že úředníci ministerstva soc. péče nemohli se vysloviti proti. Ale když jsem uvážil, že jde přibližně o 10 mil. Kč, přece jsem si jenom řekl, že to byl přece jen náramně silný tah bez vědomí a proti vůli jedné koaliční strany. (Výkřiky posl. Johanise, Koudelky a Svobody.) Pane kol. Koudelko, Johanisi a Svobodo, poslouchejte, chápu plně, když konsumenti se brání proti zdražení cukru. Plně pochopuji, že těžce nesou, kdyby se cukr měl zdražiti na hlavu třeba jen o 20 Kč ročně. Ale nechápu, že najednou v tomto případě tak klidně, hravě, má pojistné nemocenské zvýšiti se na hlavu o 50 Kč ročně, že se to má beze všeho spolknouti, jako nějaké cukrlátko. (Výkřiky posl. Johanise, Svobody a Koudelky.)

A nyní k §u 77. Ten praví: "Výbor Ústřední soc. pojišťovny skládá se z předsedy a 40 členů." Návrh novely zněl: "Výbor Ústřední soc. pojišťovny skládá se z předsedy, 40 členův a 40 náhradníků." Pan kol. Taub - škoda, že není přítomen - přiskočil a řekl, že to není správné, a podal v posledním okamžiku návrh, který v originále mám zde, tohoto znění: "Za každého člena nastupuje v případě jeho zaneprázdnění náhradník." Předseda dal hlasovati o návrhu vládním. Tento byl přijat. Já prohlásil k tomu, přiznávám, že se upraví stylisace tohoto nového ustanovení, ale když jsem přišel k poznání, že stylisace podle vládního návrhu je úplně správná, že vyhovuje, neuznal jsem potřebu, aby se měnila. Ve všech skoro orgánech, sborech, výborech, radách, máte vyslovenu zásadu, kolik má býti členů a kolik náhradníků. Není tedy žádné neštěstí, jestliže zde výslovně je napsáno, že se výbor Ústřední soc. pojišťovny skládá z předsedy, 40 členů a 40 náhradníků. Náhradník je teprve tenkráte zván, jestliže se dotyčný člen nedostavil; to je ostatně věcí prováděcího nařízení, jak se věc bude prováděti. (Posl. Hackenberg: Může prováděcí nařízeni změniti zákon?) To nemůže. V zákoně je jasně řečeno, že náhradníků nemůže býti více než 40. (Posl. Johanis: To víš, že tam máte omyly!) To přiznávám.

Kol. Hackenberg citoval §§ 32 a 56, které mluví o sboru delegátů, resp. valné hromadě, a uvedl, že v §u 120 ponecháváme valnou hromadu, kdežto novela valnou hromadu delegátů zrušila a zavedla sbor delegátů. Dovolím si opraviti kol. Hackenberga. On měl na mysli § 200. § 120 je ještě v partii dávkové, kdežto v §u 200 platného zákona mluví se o valné hromadě. § 200 praví: "Šest přísedících volí valná hromada delegátů z pojištěnců" atd. K tomu ještě přijdu, jakým způsobem dá se tento lapsus napraviti, a místo valné hromady bude i v §u 200 sbor delegátů. Ti budou míti právo voliti členy rozhodčího soudu nemocenské pojišťovny.

Kol. Hackenberg si stěžoval, že nebyl akceptován jeho návrh k §u 153. Pan posl. Hackenberg navrhoval, aby po dobu, po kterou nemocenská pojišťovna hradí náklady ošetřování v nemocnici nebo v jiném léčebném ústavě, se příslušníkům rodiny platila podpora ve výši aspoň poloviny nemocenského, nejvýše však ve výši nemocenského. Přiznávám, že jsem projevil vůli, aby tomuto návrhu bylo vyhověno. Není mojí vinou, že návrh v plénu nebyl přijat, poněvadž při tom hlomozu a koncertu, kterým bylo hlasování provázeno, nebylo vůbec možno, aby tento návrh byl akceptován.

Pan posl. Hackenberg uváděl rozpory mezi §§ 95 a 98. Provádění v praksi ukáže, jsou-li námitky pana posl. Hackenberg a po této stránce správné.

Konečně citoval pan kol. Hackenberg §§ 12, 17 a 160. Musím se přiznati, že nechápu, proč pan posl. Hackenberg odsuzuje ustanovení novely, která v §u 6, odst. 3 novely praví: "Koná-li zaměstnanec práce nebo služby zpravidla méně než 6 dní v týdnu, nebo nekoná-li jich po celé týdenní nebo měsíční pracovní období, považuje se za denní mzdu šestý díl mzdy docílené za týden nebo dvacátýpátý díl mzdy docílené za měsíc." Já s čistým svědomím považuji toto ustanovení za pokrok, za ustanovení spravedlivé proti stavu nynějšímu. Nynější stav praví v §u 12, odst. 2, poslední věta: "Nebyl-li zaměstnanec po celé takové období plně zaměstnán, jest denní mzdou podíl mezi vydělanou mzdou v tomto období a počtem jeho pracovních dní." K tomuto ustanovení praví důvodová zpráva k původnímu vládnímu návrhu toto: "Provádění ustanovení § 12, odst. 2, poslední věta zákona, o zařazování zaměstnanců neplně zaměstnaných do třídy mzdové, způsobovalo, že pojistné u těchto zaměstnanců tvořilo velmi značnou část vydělané mzdy, a omezovalo tak velmi citelně, ba často až nesnesitelně prostředky zaměstnancovy na výživu jeho vlastní, po případě jeho rodiny. Proto i sama praxe vynutila si v této otázce postup přímo proti výslovnému znění zákona."

A prosím, tento postup proti výslovnému znění zákona nařídila sama Ústřední sociální pojišťovna. Budoucí stav bude ten, že u zaměstnance, který bude pracovati zpravidla méně než 6 dní, bude se muset dělit jeho výdělek 6, ale bude se platit za 7 dní. Kdyby zůstal v platnosti nynější stav, tak, prosím, počítejme. Dejme tomu, že by pracoval zaměstnanec 3 dny a vydělal by 90 Kč. Podle nynějšího stavu dělilo by se 3 a vyšlo by 30 Kč průměrné denní mzdy. To se rovná VIII. třídě nemocenského pojištění. V té je denní střední mzda 30 Kč, násobeno pěti procenty, znamená to 1.50 Kč denně, za 7 dní 10 Kč 50 h.

V invalidním pojištění VIII. třída nemocenská spadá do třídy D, kde invalidní a starobní pojištění činí týdně 8,80 Kč, dohromady tedy 19.30 Kč, v procentech přes 20% mzdy. Jaký by měl pojištěnec nárok? Když byl v VIII. třídě mzdové, měl by nárok na nemocenské denně 20 Kč, za 7 dní 140 Kč; tedy tento pojištěnec vydělal jen 90 Kč, ale v případě nemoci měl nárok na 140 Kč nemocenského. To by bylo proti všem pojišťovacím zásadám, poněvadž by vlastně na pojištění dostal více, než vydělal, a nepoměrně více, než na pojistném bylo za něho zaplaceno. Budoucí stav bude ten, že tato mzda 90 Kč bude se dělit 6, to je 15 Kč, to se rovná IV. třídě mzdové, kde je průměrná mzda 16 Kč, krát 5, to je 80 hal. denně, za 7 dní 5,60 Kč. V invalidním a starobním dostane se do třídy B, to je 5,70 týdně, dohromady 11.30 Kč, vyjádřeno v procentech přes 12% mzdy. Nárok má pak tento pojištěnec na denní nemocenské ve IV. třídě na 10 Kč 60 hal., tedy za 7 dní 74.20 Kč. V tomto případě vidíte, že pojistné činí pouze asi 12% jeho mzdy, čili že zde je určitý poměr a rovnováha mezi pojistným a dávkou nemocenskou. Pan posl. Hackenberg se táže, co bude s těmi, kteří nepracují pravidelně méně než 6 dní. Tu je přijata zásada, že v takovém případě, jestli zaměstnavatel neodhlásí svého pojištěnce, bude muset platiti za 7 dní, ale bude se to dělit 6, jestliže ho však včas odhlásí, bude se to dělit odpracovanými dny, v tomto případě 3, a platiti se bude též pouze za 3 dny. (Hlasy: V nižší třídě za 3 dny!) Považuji toto ustanovení za naprosto spravedlivé a odpovídající všem zásadám pojišťovacím.

To by tak asi bylo všechno, co jsem uznal za potřebné odpověděti k vývodům p. posl. Hackenberga, konstatuji, že proti korekturám, které provedl na usnesení posl. sněmovny senát, nečinil žádný z řečníků námitek. Připouštím a přiznávám se, p. kol. Johanise, že v novele jsou ještě chyby, že jsou tam ještě nedostatky, ale opakuji, tyto chyby jsou čistě technického, formálního rázu, jsou zcela podružné a dají se snadno opraviti. (Posl. Johanis: Chlubiti se s tím nebudete!) Pane kol. Johanis i, v platném zákoně nynějším je také spousta chyb.

Nedostatky a chyby formálního rázu dají se v novele opraviti na základě zmocňovací formulky obsažené v §u 138. Tato zmocňovací formulka praví: "Ministr soc. péče se zmocňuje, aby sestavil znění zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., jaké vyplývá ze změn předsevzatých tímto zákonem, a znění to pak vyhlásil ve Sbírce zákonů a nařízení." Pan posl. Hackenberg uváděl § 200, který jsme nenovelovali, ale ve kterém je termín "valná hromada", kdežto novela místo "valné hromady" zavádí "sbor delegátů". Z titulu této zmocňovací formulky dá se právem "valná hromada" v §u 200 nahraditi "sborem delegátů". (Posl. Svoboda: To odporuje dosavadní praxi!) Poněvadž p. kol. Svoboda to popírá, jakožto Moravan, dovolím si poukázati na tuto zkušenost. Když jsme na Moravě dělali nový honební zákon, byla také přijata podobná zmocňovací formulka, a doporučoval bych kol. Svobodovi, aby se podíval, jak ten moravský honební zákon vypadá, jak byl publikován a jaké bylo usnesení zemského sněmu. Tu by viděl značný rozdíl mezi zákonem publikovaným a zákonem, jak se na něm usnesl zemský sněm.

Pan posl. Horpynka vytýkal ve své řeči, že hlasování o této předloze se dálo za tak ohlušujícího lomozu, že nikdo nemohl slyšeti slov předsedových. Konstatuji proti tomu, že jsem zjistil, že enunciace předsedovy zesilovány rozhlasovým zařízením byly v poslaneckých lavicích dobře slyšitelny a bylo tedy možno hlasování dobře sledovati. Konstatuji však, kdyby lomoz na levici byl menší, že by bylo rozhodně lépe slyšeti to, co p. předseda oznamoval. Končím návrhem soc.-politického výboru, aby slavná sněmovna schválila zprávu tohoto výboru, jak je vytištěna v tisku 1845 i s připojenými všemi resolucemi. (Potlesk.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi výboru rozpočtového p. posl. Adámkovi.

Zpravodaj posl. Adámek: Slavná sněmovno! Zpravodaj za výbor soc.-politický kol. Malík odpověděl na námitky v debatě přednesené a nesoucí se ku projednávané předloze. Pro mne nezbývá již, co bych měl vysvětliti nebo vyvrátiti.

V měsíci září, když jsme novelu po prvé projednávali, bylo mi tiskem vytýkáno, že jsem byl velmi stručný o věci tak veliké a důležité. Prohlašuji, že neuznávám zásadu některými lidmi hájenou, jakoby se veliké věci jen velikými řečmi mohly dělati anebo opravovati. Podle mého mínění odůvodnil jsem předlohu jménem rozpočtového výboru tak, jak potřeba kázala. Předloze projednávané jsou vytýkány některé vady a nedostatky a při tom zase třeba tatáž (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) ústa rozhořčeně mluví proti novelisaci zákona o dělnickém pojištění sociálním, což neuznávám za logické. Jsem přesvědčen, že jen nedomyšlená oposice anebo oposice pro oposici může si takto počínati. Jak zde s tohoto místa dnes bylo slyšitelno, oposice přivlastňuje si výhody a dobro, které v novele předkládáme a odhlasujeme, a při tom potírá zákon celý. Ani v tom není důslednost. Dílo lidské může býti lidmi měněno, což je také jednoduchou zásadou, že se na ní nemůže zapomínati a ani nic na tom měniti. Při projednávání zákona bylo si stěžováno, že novou kalkulací provedenou při zúročení prémiových reserv znemožňuje se a znemožní se jakákoliv činnost pojišťoven nemocenských.

Jak vratké by to musilo býti hospodářství v těchto pojišťovnách, kdyby to mělo býti pravda! Již dnes jest ještě kalkulováno s nižším kapitalisačním procentem. Jsou zjevy, že nemocenské pojišťovny odpírají svým členům-dělníkům vyplácení pojistné dávky, když mají na ně oprávněný nárok. To tedy asi již nestačí nyní pojistné premie na režie pojišťoven nemocenských a na jejich zařízení? Jsou případy, že nemocný dělník nedostane žádnou rentu, na kterou má nárok, a vedle toho dostane platební rozkaz na premii pojistnou za dobu, kdy byl nemocen. Tuto analogii odstraňuje § 96 projednávaného zákona, a kdyby jiné nebylo, jediná taková maličkost stačí, aby dělník uznal, že tu byla snaha ta nejlepší, novelisovati zákon tak, aby z něho měl výhody a byl mu ku prospěchu.

V §u 6 mluví se o třídách, o kterých mluvil také pan kol. zpravodaj Malík, kde premie byly sníženy v prvých třídách podle mzdových tříd ze Kč 4,30 na Kč 2,60. Bylo velmi mnoho o tom mluveno i ve věcné poznámce k této věci se vztahující před hlasováním. Přihlásil se kol. Burian, který citoval prohlášení prof. Schônbauma na jedné schůzi. Proti tomu postavil se kol. Krejčí a s tohoto místa o tom mluvil. Tam znovu kol. Burian opakoval tvrzení, jako by premie placené na sociální pojištění za tři dělníky zatěžovaly zemědělství částkou Kč 330 ročně. Kdyby ti, kdo budou o tom mluviti, vzali si tužku a počítali, že 4,30 Kč týdně po 52 týdnech ročně za 3 osoby činí 670.80 Kč, museli by buď změniti svůj úsudek anebo říci, že jsou na nesprávné cestě, že jejich matematika je velmi pochybená.

Nebudu se zabývati všemi výhodami, které ze zákona plynou. Jsem přesvědčen, že dělnictvo, pro které tento zákon jest určen, uzná je tenkráte, až zákon bude prováděn, a že teprve pak vám řekne: "Nechápeme vás, proč jste se proti tomuto zákonu s takovou vervou bránili, když přináší dobro a výhody dělnictvu?" Proto připojuji se k návrhu kol. referenta za výbor soc.-politický. (Posl. Johanis: Na Chrudimsku mají domáčtí dělnici o vašem zlepšováni soc. pojištění jiné mínění!) Pane kolego, právě proti této Chrudimi bych mohl mluviti a ukázati platební rozkazy, které ukazovati jsem nechtěl, že tam tato pojišťovna vybírá na dělnictvu příspěvky a nechce jim nic dáti. Právě ta chrudimská je ve vašich rukou. Chcete-li, i o Chrudimi budeme mluviti. Já jsem to jako referent dělati nechtěl. Tam jsou velmi křiklavé případy. Nikterak se nebojím, pane kol. Johanisi, o těch věcech mluviti, ale tam, ne tady, poněvadž se to týká Chrudimska.

Jménem rozpočtového výboru připojuji se k návrhu p. referenta za výbor soc.-politický a doporučuji posl. sněmovně, aby přijala předlohu tak, jak ji přijal senát a jak ji přijaly výbory soc.-politický i rozpočtový a jak vám byla předložena v tisku 1845, i s navrhovanými 3 resolucemi, které jsou obsaženy v tisku. (Potlesk.)