Posl. Sedorjak (pokračuje): Hned jsem hotov....
dávala se půda bohatým, dělaly se
zbytkové statky, přiváděli se na Zakarpatskou
Ukrajinu kolonisté a legionáři, kde se prováděly
hanebné korupce a kupčení, kde se kupovali
politikové pro vládní program. Chudí
sedláci jak byli, tak i zůstali bez půdy.
Pozemková reforma na Zakarpatí byla politickým
činem českého imperialismu a posilněním
koloniální politiky. (Výkřiky poslanců
slovenské ľudové strany.) Vy korupčníci,
mlčte, vy korupční bando! Zabrali za peníze
část půdy maďarským statkářům
a tuto půdu rozdělili mezi stát, kolonisty
a agrární korteše a za zbytek koupili několik
místních politiků, aby jejich rukami provozovali
na Zakarpatí politický směr, určený
v Praze.
To jediné, co dali agrárníci chudým
sedlákům, jsou návrhy o polních škodách
a zcelování pozemků. Až budou i tyto
zákony odhlasovány v parlamentě, bude dovoleno
sebrati chudákovi dobytek a prodati jej v dražbě,
když se na tom usnese hospodářská rada
boháčů a při zcelování
seberou chudým sedlákům i ty kousky pole,
které nyní mají, připojí je
k lánům boháčů a chudým
se oddělí částky ze špatné
země za obcí.
Jak se hospodaří v lesích? V lesích
hospodaří stát hůře než
soukromý kapitalista. Loupežně se kácejí
a vyvážejí lesy za hranice. Sedláci
nemají čím topiti a za chrastí nasbírané
v lese ukládají se jim veliké tresty, zavírají
do vězení i malé děti za uřezaný
proutek. Staly se případy, že se na sedláky
v lese střílelo jako na zvěř. Za to
velký prospěch z našich lesů mají
agrární kortešové. Nemluvě již
o tom, že celá správa lesní to jsou
jen teplá místa pro agrárníky, jest
rozšířena ještě velká lesní
korupce. Místa lesních komisařů ve
státních lesích jsou skutečně
teplá místa, která poskytují velké
příjmy agrárníkům, neboť
komisař jest povinen jen určenou částku
peněz odevzdati státní pokladně, a
co dostane více, to mizí v kapsách agrárníků.
Lesní zvěř se krmí na selských
polích, aby měli páni agrárníci
co loviti. Sedlákům, kteří žijí
blízko lesa, není dovoleno nositi zbraň,
není dovoleno ani chrániti svůj vlastní
život před zvěří. Divokou zvěř
chrání před sedláky agrárnické
zákony.
To vše se děje tehdy, kdy mezi sedláky je strašná
nouze a hlad. Na Verchovině se lid živí travou,
kůrou a kořínky. Ale buržoasii je to
lhostejné, že sedláci žijí v nouzi
a hladě. Ona několikrát za rok pošle
exekutory, aby stáhli a vydřeli od chudáků
to poslední, co jim ještě zbylo, neboť
jest zapotřebí naplniti státní pokladnu.
A v buržoasním státě veškerou tíhu
daní nenesou boháči, nýbrž chudáci.
A poněvadž psaných daní je jim ještě
málo, jsou ještě jiné způsoby,
jak dostati lze peníze z obcí: sedlákům
se ukládají rozličné tresty. Při
tom buržoasie zabije dvě mouchy jednou ranou, neboť
se i pokladna naplní a sedláky lze terorisovati.
Nemálo peněz vydělává stát
i na pastviskách. Sedláci nemají dosti svých
pastvisk a jsou nuceni najímati je od státu. Pacht
jest tak vysoký, že kdyby sedlák vypočítal
v penězích svou práci s dobytkem a kdyby
nebylo toho, že v selském hospodářství
jest dobytek nezbytný, nevyplatilo by se najímati
pastvisko. A ještě i přes tyto velké
pachty nechávají sedláky bez pastvisk, neboť
je zalesňují.
Kam se podějí peníze, které sedláci
platí ve formě daní a pachtů? Všechny
tyto veliké peníze, které se rozličnými
způsoby a pod rozličnými jmény vymačkávají
ze sedláků, obracejí se částečně
ve prospěch agrárníků a zbytek na
udržování vojska a státního aparátu.
Na vojsko, t. j. na platy generálů a důstojníků,
na děla, pušky a koule, a nikoliv na vyživování
vojáků, vydal dosud československý
stát více než 12 miliard korun. Tak se připravují
čeští imperialisté k válce. A
kromě toho jdou peníze na vydržování
správního aparátu: tedy na četnictvo,
berní úředníky, exekutory, soudce
atd. Vládní časopisy stále píší,
že vláda mnoho staví na Zakarpatí, totiž
prý tam mnoho vynakládá. Opravdu dosti mnoho
se tam staví. Nastavěli již po všech městech
a městečkách na Zakarpatí nemálo
četnických a vojenských kasáren, berních
paláců, vězení, soudů, krčem
a krásných domů pro české úředníky-kolonisátory.
A také české školy se staví.
Ale ukrajinské školy se nestaví a statistika
vykazuje, že 33% dětí ve věku školou
povinném se nemůže učiti, neboť
není školních budov. Hned po připojení
Zakarpatí k Československu se ukázalo, že
vláda nedbá o lidovou osvětu; ve školních
budovách, které vystavěla ještě
maďarská vláda, dlouhá léta byly
umístěny četnické kasárny a
úřady a děti se nemohly učiti - vyrůstaly
nevědomé a negramotné.
Co dala vláda dělníkům? I dělníci
žijí nyní ještě hůře
a chudobněji než v dobách maďarské
okupace. Před válkou byl na Zakarpatí velmi
slabě vybudovaný průmysl, ale po příchodu
české vlády ničí se soustavně
i to, co zde dříve bylo. V továrnách,
kde dříve pracovalo 4000 až 5000 dělníků,
jest nyní sotva 100 až 200, a jiné byly úplně
zastaveny. Politika vlády směřuje k tomu,
aby se ničil místní průmysl, aby se
ze Zakarpatí vyvážely suroviny a přivážely
sem výrobky českého průmyslu, jedním
slovem, aby se Zakarpatí proměnilo v odbytiště
českého průmyslu.
K tomu slouží i tarifní politika úřadů.
Vývoz ze Zakarpatí do Čech jest mnohem dražší
než dovoz z Čech na tutéž trať na
Zakarpatí, To ubíjí místní
průmysl a vytváří dobré podmínky
pro český průmysl, pro jeho dovoz bez soutěže.
Koloniální tarifní politika vůbec
způsobila, že dříví, které
se hromadně vyváží ze Zakarpatí,
převáží se do zemí západní
Evropy nikoliv přes Čechy, nýbrž přes
Polsko, neboť takto jest to levnější.
Pro úpadek průmyslu jest na Zakarpatí velká
nezaměstnanost. Průmyslníci využívají
toho a snižují ještě více mzdy,
takže dělnické mzdy jsou na Zakarpatí
mnohem nižší než v Čechách.
Když se uváží, že zároveň
silně vzrostla a dále se zvětšuje drahota,
dá nám to plný obraz dělnické
bídy. A to nepřiblížíme k tomu,
že sem vláda posílá ještě
i cizí dělníky, neboť to odpovídá
směru celé politiky počešťování
a kolonisace země.
Tyto podmínky dělnické práce na Zakarpatí
jsou velkou překážkou odborným dělnickým
organisacím, neboť neorganisovaní dělníci
jsou vydáni na milost a nemilost kapitalisty - nikdo nechrání
jejich zájmů. Za takového stavu, když
nezaměstnanost jest hromadným zjevem a průmysl
nezaměstnává ani polovice dělnictva,
boj průmyslníků s dělnickou organisací
jest velice usnadněn. Centrální vláda
během let soustavně zhoršuje dělnické
zákonodárství tak, že i dobře
organisovaným dělníkům není
snadno brániti se proti kapitalistickému vykořisťování,
které má za sebou vládu, a neorganisovaní
dělníci jsou úplně vydáni všanc
deptání vykořisťovatelů.
Před válkou nezaměstnaní dělníci
a málo půdy mající sedláci
zachraňovali se před hladem tím, že
se vystěhovali. Jaká bída jest v zemi, nejlépe
ukazuje fakt, že do dneška američtí vystěhovalci
ze Zakarpatí jsou četnější než
obyvatelstvo v zemi usídlené. Kromě toho
se stěhovali lidé ze Zakarpatí i do evropských
zemí. Nyní vystěhovalectví je velmi
silně omezené a tím není odliv pro
dělníky v zemi přespočetné.
Vláda se o to nestará a nejen nepůsobí
k rozvoji průmyslu, aby dělníci měli
práci, ale naopak ubíjí místní
průmysl, aby vytvořila odbytiště pro
české továrníky.
Když dělníci zahajují boj s vykořisťovateli
a podnikateli, když zahajují stávku, vláda
prostřednictvím svých úředníků
a četníků se staví na stranu kapitalistů
a potírá dělnictvo, zakazuje dělnické
demonstrace, přiváží stávkokaze
a dokonce střílí do dělníků.
Taktéž jedná vláda při politických
projevech dělnictva, neboť se obává,
aby se dělníci neorganisovali v revoluční
odborové organisaci nebo straně a tím nemohli
odporovati vykořisťovatelům. Bojí se
také solidarity dělnictva se sedláky. Zakarpatská
Ukrajina za posledních 10 let své státní
příslušnosti k Československé
republice zapsala na stránkách svých dějin
nemálo krvavých případů, kdy
vláda odpovídala na dělnické požadavky
olovem. Všeobecně jsou známé krvavé
události v Hrušově, Gorondě, Poljaně,
Chustu, Mukačevu, Bočkovu, Boroňavě,
Ardanově, Dulové, Svaljavě, Berehově,
Zaričově atd. O tom, že na Zakarpatí
není ani jediného činného komunisty,
který by neseděl ve vězení, že
u nás vládne bílý teror, že četníci
bijí, že komunistickému tisku byl dán
náhubek, že ničí peněžními
pokutami a zavírají do vězení i děti
a starce více než 80leté - mezi nimi i ženy
- o tom ani není zapotřebí mluviti.
Buržoasii se nezachvěje ruka ani před křivdou
invalidů, vdov a sirotků. Když volali masy
na jatky, kdy rodinám brali otce, slibovala buržoasie
úplné zajištění pro případ,
kdyby se stali mrzáky a jejich rodinám slibovala
výpomoc pro případ smrti. Buržoasie
dobře vydělala na válce, Československá
republika povstala válkou, buržoasie má dosti
peněz, aby mohla vydržovati v Praze francouzské
generály a připravovati se k novým jatkám.
Ale pro mrzáky, jež zbavila chleba, pro vdovy a sirotky,
jimž vzala otce, peněz nemá.
Škody způsobené válkou, jichž zvláště
mnoho bylo na Zakarpatí, jako na největším
území, kde byla fronta, stát zaplatil, ale
komu? Boháčům, továrníkům
a statkářům. Těm, kteří
se penězi vykoupili od války a nejen nezaplatili
krvavou daň, ale ještě za války zbohatli.
Chudákům, kteří se válkou zničili,
nikdo škody nenahradil.
Za války byla též nuceně upisována
válečná půjčka. A s vrácením
těchto peněz stalo se totéž, co i s
válečnými škodami. Boháči
zaplatili těmito bezcennými papíry daně
a jiné státní závazky a tím
nic neztratili; ztratila zde leda státní pokladna,
ale to potom vymačkali z chudáků. Válečnou
půjčku vymáhali nuceně, když
se vyplácela válečná podpora za vojáky.
Ale chudákům nikdo po vojně této ztráty
nenahradil.
To, co ztratila státní pokladna, když vyplatila
buržoasii náhradu za válečné
škody a půjčky, vrátilo se při
výměně rakousko-uherských peněz
na československé, totiž nevrátilo se
to, nýbrž zaplatili to znovu chudáci. Vyměňovali
jak komu chtěli: někomu za jednu maďarskou
korunu 1 Kč, někomu 1 Kč za 4 koruny a někomu
i za 10. Buržoasie si vyměnila peníze lacino
a chudáci mnoho maďarských korun zaplatili
za novou valutu. Stát vydělal na tom 115 mil. Kč,
měl tedy čím krmiti buržoasii. Za to
o peníze, které se ztratily na spořitelních
knížkách bývalé státní
pošty, stát se nestará, proto se i ztratily.
Do poštovní spořitelny, kde se platily nízké
úroky, buržoasie peníze neukládala,
sem přinášeli svoje drobné úspory
chudáci. Stát se staral jen o to, co bylo zájmem
buržoasie.
Jak buržoasní strany lákají pracující.
Při každých volbách buržoasní
strany přicházejí k dělníkům
a sedlákům říkajíce jim: nehlasujte
pro komunisty, neboť komunisté nemají nic,
tedy vám ani nic nedají, a ještě se
na vás vláda rozhněvá a tím
více vás bude pronásledovati. Hlasujte pro
nás, na nás se v Praze laskavě dívají,
a když my za vás budeme prositi, na naši prosbu
se vše udělá.
Takové žvanění je nestydaté.
A mimo to jest to zřejmá lež: neboť jak
to skutečně vypadá? Kdyby se i ve skutečnosti
stalo, že by kandidáti zvolení na buržoasní
listinu žádali něčeho pro dělníky
a sedláky - jiná věc, že se to nikdy
nestane - tu jejich žádost by nemohla nic pomoci.
Továrníci nedají dělníkům
spravedlivou mzdu, nedají jim dobré sociální
pojištění, nevystaví pro ně obytné
domy a školy atd., neboť tito továrníci
přestali by býti buržoy, neměli by ty
ohromné příjmy, jaké mají nyní.
Statkáři a popové neodevzdají dobrovolně
sedlákům své pozemky a lesy, nepřestanou
dříti sedláky, neprominou jim daní,
neboť pak by musili tyto daně platiti buržoové
atd. Jedním slovem dobrovolně a za dobré
slovo buržoasie se nevzdá svých majetků
a zisků.
Nepopíráme, že buržoasie má co
dávati a může dávati. Ale komu dá
něco? Několika osobám, ale všem nedá.
Řekněme, že v obci dá dvěma nebo
třem sedlákům, v továrně dá
dvěma nebo třem dělníkům. Vždyť
to není nic nového a i nyní to buržoasie
dělá - kupuje si za peníze a koncese politiky,
aby ji vychvalovali. Ale dělnické a selské
masy z toho nic nemají.
Komunistická masa nedá nic svým členům
- ani peníze, ani koncese, ani majetky, neboť komunistická
strana jest stranou chudých lidí a nemá co
rozdávati. Ale za to komunistická strana organisuje
masy, naučí je a pomůže jim získati
to vše, čeho jest potřebí k životu.
Komunistická strana tedy dává masám
do rukou zbraň, kterou pracující třída
dobude pro sebe vládu, zbraň, kterou zvítězí
nad vykořisťovateli.
Jsouce v buržoasním československém
státě my komunisté žádáme:
Aby veškeré statkářské, státní
a církevní pozemky byly bez náhrady odevzdány
pracujícím sedlákům.
Aby bez náhrady byly přiděleny lesy sedlákům
a také obcím, okresům a družstvům
do správy selských obecních a okresních
rad a správ selských družstev.
Aby sedláci měli právo nositi zbraň,
a to ti, kteří žijí blízko lesů,
a aby měli neomezené právo ničiti
divoká zvířata, která ničí
selskou sklizeň.
Aby všechna pastviska byla bez náhrady odevzdána
sedlákům.
Aby se utvořily selské rady pozemkové, lesní
a pastevní a aby dostaly výkonnou moc.
Aby byla zrušena smlouva se společností Bignon,
aby byla zrušena tato koncese zahraničních
kapitalistů, která odevzdává 100.000
ha lesa a půdy na 40 let do rukou kapitalistů.
Aby byly odepsány všechny daňové nedoplatky
a aby ode všech daní byl zproštěn každý,
kdo nemá více než 1500 Kč měsíčních
příjmů.
Aby byla zavedena dělnická kontrola výroby
prostřednictvím továrních rad.
Aby všechny hranice byly otevřeny pro svobodný
příjezd a odjezd, dovoz a přívoz,
aby ihned byla zrušena veškerá cla, především
cla zavedená agrárníky, která působí
ohromnou drahotu plodin první potřeby.
Aby byly zrušeny všechny protidělnické
a protiselské zákony.
Aby skutečně byla zavedena svoboda tisku a shromažďování,
svoboda stávek.
Aby bylo zrušeno četnictvo a policie a aby ochrana
veřejného pořádku byla odevzdána
ozbrojené milici, volené dělníky a
sedláky.
Aby všechny licence (koncese na hostince, trafiky atd.) byly
odevzdány invalidům a válečným
vdovám a sirotkům.
Aby byla provedena odluka církve od státu.
Aby všechny školy byly odevzdány do správy
školních rad, volených všeobecným
hlasováním.
Aby bylo zrušeno stálé vojsko a zavedena volitelnost
vojenských velitelů.
Aby vojákům bylo vráceno volební právo,
aby byl zkrácen čas vojenské služby
a aby se ve vojsku zavedly vojenské rady.
Aby byl omezen vojenský rozpočet a zrušeny
všechny výdaje na výzbroj.
Aby ihned byl de jure uznán Sovětský Svaz
a aby s ním byla uzavřena obchodní smlouva.
Aby byla zrušena tajná diplomacie a aby byly ihned
uveřejněny všechny dosud uzavřené
tajné smlouvy a dohody.
Aby bylo ihned zastaveno vyplácení výpomoci
protirevolučním vystěhovalcům a aby
z hranic Československé republiky byli vypovězeni
ti vystěhovalci, kteří vedou politické
akce proti sovětskému právnímu řádu
v Sovětském Svazu.
Aby ihned byly splněny všechny závazky obsažené
v mírových smlouvách stran autonomie Zakarpatské
Ukrajiny.
Aby k Zakarpatské Ukrajině byly připojeny
ukrajinské části nynějšího
Slovenska (Prešovsko).
Aby byly zrušeny ony části československé
ústavy, které omezují autonomii zajištěnou
Zakarpatské Ukrajině.
Aby byly zrušeny nynější volby do zemských
a okresních zastupitelstev a aby byly ihned rozepsány
volby do autonomního sněmu na Zakarpatské
Ukrajině.
Aby byli ze Zakarpatské Ukrajiny odvoláni všichni
úředníci poslaní z Čech a místa
obsazena zvolenými úředníky.
Ať žije vůdce revolučního světového
proletariátu - komunistická Internacionála!
Ať žije komunistická strana Československa!
Ať žije stát dělníků a sedláků
- Sovětský Svaz!
Pryč s vojnou - ruce pryč od Sovětského
Svazu!
Ať žije dělnické a selské zřízení
v Československé republice!
Ať žije společný boj dělníků
a sedláků proti kapitalistickému řádu!
Ať žije společná fronta revolučních
dělníků a sedláků nad hlavami
zrádných vůdců smířlivých
socialistických stran! (Potlesk poslanců komunistické
strany.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.
Žádám o přečtení podaných
návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Horpynky
a druhů:
Čl. I budiž změněn takto:
"(3) Pro stavby, započaté
před 1. lednem 1929, platí ustanovení odst.
2 s úchylkou, že lhůta k dokončení
stavby může býti prodloužena až do
konce roku 1929."
2. Eventuální doplňovací návrh
posl. Horpynky a druhů:
Čl. I budiž doplněn novým odst. (4):
"(4) Pro stavby v lázeňských
místech platí ustanovení odst. (3) se změnou,
že s těmito stavbami musí býti započato
do 31. prosince 1928."
3. Pozměňovací návrh posl. dr J. Macka,
Chalupy, Svobody a soudr.: Ve čl. I budiž text upraven
takto:
"(3) Pro stavby, jež byly započaty
před 1. zářím 1928, platí ustanovení
odst. 2 s tou odchylkou, že lhůta k dokončení
stavby prodlužuje se do konce r. 1929."
4. Hlavní pozměňovací návrhy
posl. Schustera a soudr.:
Ve čl. I budiž datum "1. zářím
1928" nahrazeno datem "1. zářím
1929" a místo letopočtu 1929 budiž dáno
1932.
Slova "lhůta ... může býti prodloužena"
buďte nahrazena slovy "lhůta ... se prodlužuje".
Ve čl. II budiž letopočet 1929 nahrazen letopočtem
1932.
5. Eventuální pozměňovací návrhy
posl. Schustera a soudr.:
Budou-li zamítnuty naše hlavní návrhy
ke čl. I a II, navrhujeme:
Ve čl. I budiž datum "1. zářím
1928" nahrazeno datem "1. červencem 1929"
a místo letopočtu 1929 budiž dáno 1930.
Ve čl. II buď letopočet 1929 nahrazen letopočtem
1930.
Předseda (zvoní): Dávám
slovo k doslovu prvému zpravodaji, p. posl. dr Labajovi.
Zpravodaj posl. dr Labaj: Slávna snemovňa!
S došlými pozmeňovacími návrhy
samozrejme súhlasiť nemôžeme, a to z týchto
príčin: Čo sa týče návrhu
pána kol. dr J. Macka, Chalupu a spol., to vlastne
máme už v zákone čís. 43/1928
s tým rozdielom, že tento zákon zabezpečuje
oslobodenie na 25 rokov, pokiaľ sa týče na
15 rokov, kdežto pán kol. dr J. Macek a súdr.
navrhujú 35 rokov, pokiaľ sa týče 25
rokov. Keby sme tento pozmeňovací návrh prijali,
prinútení by sme boli zákon čís.
43/28 zmeniť, lebo tento tomu koliduje.
Čo sa pozmeňovcích návrhov pána
posl. Horpynku a druhov týče, ktorý
navr huje, že by oslobodenie od dane nastalo u tých
stavieb, s ktorých stavbou započne sa do 1. januára
1928, s tým nemôžeme súhlasiť z
tej pričiny, ako som to pôvodne v mojej zpráve
predniesol, lebo by sme zasa dali možnosť k započatiu
nových stavieb a tým by sa ten ruch ešte viac
zvýšil a so stavbami by sa pospiechalo, následkom
čoho tie nehody, ktoré tu boly, pravdepodobne by
sa opakovaly a tie stavebné hmoty by sa ešte viac
zdražily, než ako sú dnes. To isté platí
i s ohľadom na návrh kol. Schustera a súdr.
Inak i na toto som už reagoval i v mojej zpráve.
Z týchto dôvodov navrhujem zamietnutie týchto
návrhov. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo k doslovu druhému zpravodaji, p. posl. dr Samkovi.
Zpravodaj posl. dr Samek: Slavná sněmovno!
Ani při této příležitosti nestala
se úchylka od zkušenosti, kterou již máme
v této slavné sněmovně, že když
se mluví o věci tak důležité,
jako je stavební ruch, někteří páni
řečníci mluví o něčem
docela jiném, o něčem, co s věcí
samou nesouvisí. Na to reagovati nebudu. Chci reagovati
jen na vývody těch pánů, kteří
mluvili k věci.
Podotýkám však hned, že se mluvilo o celém
problému, ač je jasno, že touto osnovou celý
problém ochrany nájemníků řešiti
nemůžeme a nebudeme. To jsem také zdůraznil
ve své zprávě. Je to také vytknuto
v tištěné zprávě, a jestli to
přehlédl p. prof. inž. Záhorský,
nemohu za to. Mohl jsem očekávati, že pan prof.
inž. Záhorský, když kritisuje zprávu
rozpočtového výboru, že si to přečte
a porozumí tomu tak, jak je to tam česky vytištěno.
Konstatuji dále, že návrhy, které byly
podány pro tento okamžik přijatelny nejsou,
poněvadž problém ten neřeší
se teď. Ale budeme jej řešiti, poněvadž
zákon o ochraně nájemníků končí
31. března 1929, čili již za několik
měsíců resp. neděl a musíme
před uplynutím této doby již o věc
se starati. S tímto zákonem souvisí také
zákon o stavebním ruchu. Že stavební
ruch se podporuje nejrozmanitějšími opatřeními,
je všeobecně známo. K tomu také slouží
jako jedna z pomůcek úlevy daňové
a poplatkové a proto definitivní rozhodnutí,
kdy budou poskytovány a jakými lhůtami úlevy
daňové a poplatkové budou vázány,
se stane v nejbližší době a pak se to
bude řešiti.
Mám za to, že pánové si měli
tyto své návrhy - třeba v jádru jsou
snad dobré, já jich nechci po této stránce
kritisovati - nechati na dobu, která co nevidět
přijde. Proto z těchto důvodů navrhuji,
aby byly návrhy ty zamítnuty a vládní
návrh přijat. (Souhlas.)