Od r. 1927 nastupuje daňový systém v Československu
druhou vyděračskou etapu na pracujících
vrstvách, na které reformističtí vůdci
několik roků spolupracovali s buržoasií,
než se stala zákonem. Dnes už jsou známy
blahodárné účinky daňové
reformy, která ve prospěch majetných dře
do kůže nemajetné pracující třídy.
Daňová reforma nezabránila rostoucím
nepřímým daním, naopak, jak dokazuje
projednávaný státní rozpočet,
otevřela dokořán dveře daňovému
olupování, ať cestou přímou nebo
nepřímou, celé pracující třídy,
domkářů, chalupníků a malých
živnostníků, zavádějíc
důchodovou daň, srážkový systém
z mezd a platů i tam, kde má za následek
podvýživu proletářských dětí.
Domkáři, malorolníci, malí živnostníci
dostávají platební rozkazy na zvýšenou
daň důchodovou, která jim zdaňuje
každý kus chleba, na daň domovní třídní,
pozemkovou a výdělkovou jako jubilejní dar.
A měli byste se, pánové, kteří
jste se tak zasloužili o daňovou reformu, jíti
podívati do všech vesnic, kde byste viděli
pravé jubilejní oslavy. Slyšeli jsme zde pány
z vládních stran, jmenovitě pana Pechmana
za stranu živnostenskou, jak konal zpověď ze
hříchu, který spáchala strana živnostenská
na drobných živnostnících daňovou
reformou. Pánové se sice vyzpovídali z nekřesťanského
činu, ale rozhřešení dostanou až
ve volbách.
Pánové, doplňujete si také jubilejní
dar pro buržoasii v rozpočtovém výboru
projednávanou předlohou o refundaci daně
obratové a daně přepravní, což
znamená několik desítek milionů odepsati
ze státní pokladny, vyhodit ve prospěch podnikatelského
zisku - tedy druhý jubilejní dar buržoasii.
Má-li pan ministr financí po tom všem, co jsem
uvedl o finanční politice v Československu,
ještě odvahu, odvolávati se na solidaritu všech
ve státním hospodářství, pak
je to cynický výsměch všem těm,
o nichž mluví důvodová zpráva
na základě debaty rozpočtového výboru,
kde se na str. 122 praví: "Jest ovšem velice
obtížné sledovati účinky daně
při přesouvacím procesu. Vyjde-li se z předpokladů,
že na státním území 8 mil. obyvatel
nemá většího důchodu než
10.000 Kč, a jestliže na rodinu se počítají
4 hlavy, dospěje se k závěru, že tyto
rodiny by měly důchod 20 miliard, který by
byl maximální cifrou pro daňový obvod."
Jak k tomuto došel pan ministr financí, nelze zjistiti.
Ale jedno přece lze zjistiti, že pan ministr financí
v důvodové zprávě vládní
předlohy o daňové reformě z r. 1926,
tisk 706, nemluvil pravdu, když na str. 217 dokazoval, že
z výdělku a služného je kryta důchodová
daň 50%. Daňová reforma dobourala všechny
ty buzené iluse o progresivních daních v
Československu. Finanční politika státu
je také zobrazena v samosprávách, zejména
v obcích. Tam vidí pracující třída
z blízkosti, jak reforma finančního hospodářství
v obcích řádí, jak v obecních
rozpočtech byrokracie škrtá položky na
sociální úkoly obcí, ba dokonce jak
se škrtají položky na školství, stavbu
nemocnic, silnic atd., jak se diktují proti vůli
zástupců občanů v obcích nesmyslné
obecní dávky jako nepřímé daně,
postihující nemajetné vrstvy. Krach finanční
a hospodářský v obcích jest úplný.
Sám pan ministr financí ve svém exposé
doznal nutnost reetablování volnosti samosprávy.
Sjezd samosprávy, nedávno konaný v Praze,
dokonce zabývá se otázkou protiakce jako
posledního prostředku k obraně samosprávy.
Tak mě, pánové, napadá jedno přiléhavé
srovnání. Totiž bylo starým zvykem ve
státě rakouském a snad ten zvyk platí
ještě dnes, - poněvadž jsme převzali,
vyjma císaře, všechno, co bylo pokládáno
za zbytečné, - když některý kriminál
propustil posledního vězně, že byl vyvěšen
bílý prapor jako symbol "pokoje a míru".
Dnes se to státi nemůže, neboť korupčníci,
zloději a defraudanti běhají docela volně
na svobodě, zatím co jsou kriminály přeplněny
dělníky, kteří žádají
větší kus chleba, ba dokonce jsou do kriminálů
vrhány spoutané hladové ženy stávkujících
horníků na Kladensku, které jsou mučeny
hlady a tělesně trýzněny, jak se stalo
ve vězení na Kladně, kde právě
včera došlo k neslýchaným událostem,
které musejí pobouřiti celou pracující
třídu a pohnouti každým, kdo neztratil
poslední špetku lidskosti. Takové tedy má
proletářská třída jubilejní
oslavy v Československu.
Pánové, když už chcete mermomocí
slaviti nějakou tradici, když už vám nestačí
ani kostra Václava k oslavám a saháte k tisíc
let staré kostře nějakého předpotopního
mamuta, abyste měli oslav co možná nejvíce,
abyste z oslav nevyšli, tož dovolte také občanům,
postiženým daňovou reformou a obcím
postiženým finanční reformou, aby oslavili
také starou tradicí, ovšem tou kriminální,
den 28. října a místo bílými
prapory ozdobili své budovy černými prapory
na důkaz pokoje a míru, že nemají totiž
už ani jednu korunu, kterou by jim mohl ministr financí
vzíti. Takovouto oslavu provedou dělníci
bez rozdílu politického a národnostního
přesvědčení v den 28. října
na svých manifestacích a protestních projevech.
K závěru několik poznámek o chystané
volební kampani, ve kterou vstupujeme do jubilejních
oslav 28. října. Dělnická třída
nejen že nebude oslavovati 28. říjen, nýbrž
musí protestovati, a to velmi důrazně proti
všem zločinům, které byly páchány
na ní celých 10 let a které jsou páchány
právě v době t. zv. jubilejních oslav.
(Předsednictví převzal místopředseda
inž. Dostálek.)
Mám zde novou Boroňavu z Podkarpatské Rusi.
Obec Velký Bočkov je pro svou vyslovenou komunistickou
většinu neustálým předmětem
pozornosti a řádění kolonisačního
režimu československé buržoasie. Nyní
se hlásí nový případ teroristického
řádění místního četnictva,
který se udál 14. října t. r. Okružní
náčelník v Rahově, známý
fašista Procházka, dal rozkaz k domovním prohlídkám
a povolal za tím účelem do Velkého
Bočkova celý pluk českých četníků.
Pomocí těchto četníků byly
pak provedeny k ránu ze 14. na 15. října
hromadné prohlídky asi u 130 až 140 obyvatel
této obce, a to tak, že zprvu byly prohlídky
i členů organisace mládeže, potom u
stranických funkcionářů a pracovníků
a konečně i u členů. Četnictvo
si při tom počínalo surově a hrubě,
zpřevracelo v obydlích všechno na ruby, rozházelo
nábytek a přesvědčovalo tyto trýzněné
občany o tom, jaký je v Československu blahobyt
a co pro ně vykonal komunistický poslanec Sedorjak.
(Výkřiky posl. Sedorjaka.) Teror koloniálního
režimu vrhá se na Velký Bočkov hlavně
proto, že tam je komunistická strana nejsilnější.
Vel. Bočkov má asi 6500 obyvatel a komunistická
strana získala tam 52% hlasů, tedy absolutní
většinu. Vedle toho je Vel. Bočkov sídlem
ukrajinského národnostního hnutí,
což jest exponovaným českým kolonisátorům
solí v očích. Ve Vel. Bočkově
je komunistický starosta a náměstek a naše
strana těší se tam mezi obyvatelstvem velkým
sympatiím. Tímto způsobem chce si čsl.
buržoasie v 10. výročí zajistiti v Podk.
Rusi nadšení a lásku ke svému režimu.
Druhý případ: Ve středu 24. října
t. r. o 1/49. hod. dopol.
oblehlo sekretariát XVIII komunistické strany v
Mor. Ostravě větší množství
civilních policejních agentů. Od 1/49
hod. dopol. až do 1/411.
hod. dopol. sháněli agenti vedoucího sekretariátu
soudr. Janka nebo jiného zaměstnance strany nebo
funkcionáře strany. O 1/411.
hod. dopoledne sebrali na ulici soudr. Juskieviče, který
šel právě kolem sekretariátu, a předložili
mu rozkaz policejního ředitelství v Mor.
Ostravě, jímž má býti provedena
domovní a osobní prohlídka všech kanceláří
soudr. Janka a jeho osoby. Soudruh Janek nebyl v Ostravě
přítomen a soudruh Juskievič prohlásil,
že s tím nemá nic společného,
protože rozkaz není na jeho jméno. 6 policejních
agentů přes to vtrhlo do místností
sekretariátu a tam si počínali přímo
neslýchaným způsobem. Místnost soudr.
Janka, od níž nikdo z přítomných
neměl klíč, byla policejními agenty
násilím paklíči vypáčena
a otevřena. Stejnými násilnými metodami
a paklíči byly vypáčeny a poškozeny
stoly a skříně a všecko zpřeházeno
a prohledáno v nepřítomnosti soudr. Janka.
Tento neslýchaný a protizákonný postup
ostravských policejních orgánů je
novým důkazem policajtského režimu v
jubilejním roce tohoto státu. (Výkřiky
posl. Sedorjaka.)
A konečně poslední případ,
který je nejdrastičtější, o způsobu
zacházení s uvězněnými ženami.
Mám zde zápis o výpovědi soudružky
Poncarové a soudružky Vlčkové z Rozdělova.
Byla jsem zatčena ve čtvrtek dne 18. října
1928 v Rozdělově na udání stávkokazů
spolu se soudružkou Vlčkovou Boženou, Sláškovou
Marií a předvedena na komisařství
k výslechu. Při konfrontaci se stávkokazi
dotčený prohlásil, že jsem to nebyla
já, ač při prvém výslechu osobním
toto nejdříve tvrdil. Přes to jsme byly nechány
do rána na komisařství, kdež jsme spaly
na holé zemi bez přikrývek. Ráno po
opětném výslechu vodili nás jednu
po druhé k okr. soudu. Bylo nám sděleno,
že jdeme k výslechu, odkud budeme propuštěny.
Byly jsme však opět ponechány v kriminále.
V sobotu byly jsme opět u výslechu, po kterém
vyšetřující soudce pravil, že budeme
v úterý o 10. hod. propuštěny. Když
bylo již 12 hod. poledne, nebyly jsme ještě propuštěny.
Ve 2 hod. odpol. zvonily jsme na dozorce a žádaly,
abychom byly předvedeny k výslechu. Přišla
žena dozorce, která vyslechnuvši naši žádost
se rozkřikla, že vyšetřující
soudce ani pan rada není doma a že musejí ženy
dáti pokoj. Když se ženy ohrazovaly, prohlásila,
že, nebudou-li tiše, zavolá policajty s obuškem.
(Výkřiky.) Ženy roztrpčeny, že
bez příčiny jsou drženy ve vazbě,
roztrpčeny jednáním dozorkyně a zahlédnuvše
na dvoře své děti, které k nim nesměly
býti puštěny, poznaly, jak měří
se chudým ženám ve vězení. Matka
4 dětí, Marie Poncarová, nemocná,
na níž všechno prožité zacházení
mocně nervově působilo, uchopila v rozrušení
láhev, kterou rozmachem o postel rozbila, a s výkřikem
"mám-li takhle bídácky žít,
raději zhynu", bleskurychle si vrazila střepinu
skla do levé ruky, odkud ihned vystříkla
prudce krev. Držíc pevně střepinu mířila
k tepnám krku. Přítomné ženy
jí v tom zabránily. Když soudr. Vlčková
viděla krev a slyšela výkřiky ženy,
vykřikla: "Když ty jsi máma od dětí
a nechceš žíti, já také nebudu,
půjdem tedy spolu, mé dítě nedostalo
v republice chleba, musilo jíti umříti až
na španělské hranice" - rázem uchopila
střepinu a v zápětí skácela
se ve mdlobách s proříznutou rukou. Ze mdlob
probudila jsem se já a soudr. Vlčková v náručí
společně s námi uvězněné
prostitutky, která nám rychle pomáhala a
při tom usedavě plakala. Kolem nás stáli
již pan rada, dozorce a jeho žena. Rada počal
případ vyšetřovati, zatím co
z našich rukou ubíhala krev na špinavou podlahu.
Slyšely jsme, jak pan rada nařizoval, aby byl ihned
přivolán lékař. Když se pan dr
Hoffmann dostavil, ránu nám nevymyl, ale ruku jednoduše
vatou obvázal. (Výkřiky posl. Landové-Štychové.)
První jeho otázka platila přítomné
prostitutce: "Andulo, kde jsi se tu vzala?" "To
je pěknej kriminál, kde teče krev" řekla
mu: "Já jsem děvče z ulice a vy se mnou
zavíráte pořádné dělnické
mámy, které jsou tak rozrušeny a nervově
churavy". Lékař nám řekl: "Co
jste to udělaly, co blázníte?" Poznala
jsem v osobě lékaře známého
mi dr Hoffmanna a pravím mu: "Pane doktore, vy jste
Sokol, kde je vaše humanita, vždyť i v té
se volá: pomoc utiskovaným". - Řekl
mi: "Nechte si vaše fráse, které máte
od předáků vtloukané do hlavy a -
držte hubu". Žena uhodila rukou na zeď a volala:
"Tahle studená zeď je soucitnější
než vy všichni". Doktor odvětil: "Co
jste si udělali máte, dejte lidem pokoj, nebudou
vás zavírat. Já jsem stár 66 let a
ještě jsem nebyl trestán". Žena odpovídá:
"Za nic špatného nejsme zde drženy, hájily
jsme svým dětem chleba. Mám 3 kluky jako
jedličky, dnes se nepřijde nikdo ptáti, co
jim dám jísti; až mně vyrostou, vezmou
mně je a nebudou se mne ptáti, jak jsem je živila.
Proklínám chvíli, kdy jsem je zrodila. Kdybych
měla ještě jedno dítě míti,
ať raději pojdu". Dozorce říká
lékaři: "Pane doktore, co s ženami zde
počnu, některá v rozrušení může
se mně zde do rána oběsiti". Doktor
odpověděl: "Ať se oběsí,
stejně nám vychovávají jen bolševiky!
Dejte jim žráti šlupky, dají pak pokoj!"
Ve středu dne 24. října ke 12. hodině
byly ženy horníků propuštěny a
proti nim vedeno volné vyšetřování.
Když jsme byly zavřeny v cele okresního soudu
na Kladně, přišel k okénku v 8 hod.
večer nějaký člověk a říkal:
"Tak co, dámy, spíte?" Jedna z nás
odpověděla: "Kdopak by v takovém hrozném
vzduchu mohl usnouti". A on říká: "To
je kriminál, musíte zvykati. Měly jste si
sem vzíti s sebou ke spaní p. poslance". -
"Nechte si vaše řeči", odvětily
jsme, "jděte od okna". Od prostitutky, s námi
společně uvězněné, dověděly
jsme se, že je to dozorce věznice.
Takovým způsobem zachází se v Československu
s ubohými proletářskými ženami.
To jsou ty pravé jubilejní oslavy. Tam až klesl
hyenismus váš, pánové, kteří
voláte stále a stále po humanitě a
patříte tak, jak jste, od shora až dolů
už dávno na Pankrác. (Výborně!
Potlesk poslanců strany komunistické.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Slavíček. Uděluji mu slovo.
Posl. Slavíček: Slavná sněmovno!
Budu se zabývati tím, čím jsme začali
projednávati státní rozpočet, výkladem
p. ministra financí, o němž budeme také
zároveň při hlasování o rozpočtu
hlasovati, béřeme-li ho na vědomí
čili nic. Již v rozpočtovém výboru
jsme poukázali, že p. ministr financí sestavoval
rozpočet svůj nejen s ohledem na stát, jehož
je ministrem, nýbrž také s ohledem na cizinu.
Finanční plán, rozpočet, jeho výklad
má určité protiklady, kterými se chci
zabývati.
Stavba rozpočtu státního je dílem
ministra Engliše, doprovod a kritika rozpočtu,
díla jeho vlastního, je dílem moderního
národohospodáře prof. Engliše,
a snad právě proto, že je tu protiklad, vzbudil
náš rozpočet, lépe řečeno,
jeho sestavení opravdu pozornost v cizině s dvojího
hlediska. V cizině liberalistické byl posuzován
jako vzor pro stavbu rozpočtu také jiných
států. Ve vědeckém světě
cizím pak vzbudil rozpočet, lépe řečeno,
doprovod k němu pozornost bystrými postřehy
moderního národohospodáře.
Přiznali jsme kvalifikaci tuto panu ministru Englišovi
už v rozpočtovém výboru, přiznáváme
mu ji i v plénu. Domníváme se, že ku
stavbě rozpočtu nutily ho politicko-stranické
a koaliční poměry (Tak jest!), poměry
skrz na skrz liberalistické, poměry koaliční,
liberalisticko-klerikální. K výkladům
vědeckým pak nutila ho jeho ctižádost
moderního národohospodáře, což
je pro nás neobyčejně zajímavé.
Tím se chci poněkud zabývati, protože
o meritu věci samé více hovořili jsme
v rozpočtovém výboru a svůj soud jsme
nad mm pronesli.
Pan ministr financí postavil si 14 artiklů v kladném
stanovisku rozpočtu státního: 1. Měna
je v pořádku a je ve správě dokonale
organisované Národní banky. 2. Státovkový
dluh byl snížen více než polovinou. 3.
Organisace finanční správy je úplná.
4. Státní finance jsou v bezpečné
rovnováze. 5. Výdaje státní správy
jsou stabilisovány. 6. Železnice i pošty jsou
v pořádku. 7. Národní hospodářství
se zotavilo a pracuje v plném proudu. 8. Nezaměstnanost
klesla na minimum. 9. Zemědělství pracuje
s mírovou intensitou. 10. Průmysl se přeorientoval.
11. Peněžnictví přestálo všechny
krise. Konečně další tři kladné
artikle: 12. Veřejná břemena se začala
snižovati berní reformou z r. 1927. 13. Refundují
se exportu obchodní daně, kde ho brzdí a
konečně 14. Na domácím trhu konvence
americké půjčky byla provedena.
Toto mluví ministr Engliš. Ovšem ani stavba
rozpočtu samotného, ani tyto jeho artikly nejsou
Englišovské, to je tvrzení ministra Engliše.
Ale národohospodář, vědátor
Engliš tvrdí něco jiného ve svém
exposé, je dlužno jen pozorně se dívati,
na př.: "Velké oběti a dobré
výsledky finanční i měňové
politiky nejsou však ještě vším.
Běží o to, nebyl-li náš pořádek
finanční a měnový vykoupen obětmi
a újmou na zájmech kulturních, hospodářských
a sociálních". Dále vědátor
Engliš praví: "K udržení rovnováhy
jsou v naší soustavě daně, brzdící
výrobu i vývoz, a to v rozsahu, který převyšuje
daně přímé i daně spotřební."
Dále praví: "Naše národní
hospodářství se vyvíjí počtem
obyvatelstva, výroby, spotřeby i kapitálu,
má tedy i rostoucí únosnost pro veřejná
břemena." Tedy nikoliv lepší hospodářství
než socialistické, nýbrž bystrý
národohospodářsky-vědecký postřeh
tu povídá prof. Engliš. Ale to není
vše. Dále praví: "Rostoucí požadavky
se projevují tlakem na stát, který reaguje
zvýšeným zásahem do hospodářství
samosprávy a výsledek je způsobilý
prohlubovati protivu mezi státem a samosprávou".
Dále praví prof. Engliš: "Přestala-li
býti rovnováha veřejných financí
v republice pochybnou, stává se starostí
finanční správy soustava a struktura daňová.
Máme v soustavě veřejných financí
přes 3 miliardy daní, které nesvědčí
národohospodářské a geografické
struktuře našeho státu".
Dále praví: "Odčiňování
těchto daní nemůže se díti lineárně,
nýbrž odborově podle relativní tíživosti,
jak se projevuje v jednotce produktu". Dále praví:
"Při definitivní konstrukci samosprávných
financí třeba vyloučiti obchodové
daně i úděly z nich ze soustavy samosprávných
financí a ponechati je soustavě státní,
aby jich odčiňování nerozrušovalo
stále financí samosprávných".
Jsou tu ještě další zajímavé
citáty z řeči a výkladu pana ministra
Engliše: "Zaznamenati jest, že podařilo
se našemu hospodářství a zvláště
průmyslu - dík práci a iniciativě
všech složek na něm zúčastněných
včetně dělnictva - zvýšiti ještě
vývoz hotových výrobků".
Dále se praví: "Lze doufati, že i pro
nejbližší dobu nehrozí našemu hospodářství
podstatné brzdění hospodářské
činnosti se strany peněžního a kapitálového
trhu, avšak dlužno apelovati na všechny kategorie
peněžních ústavů, aby zůstaly
věrny svému poslání, zvláště
ústavy mající pupilární jistotu,
aby nerozšiřovaly své působnosti na
obory bankovní".
Na konec jaksi v závěru a výstraze své
praví: "Různé momenty tuzemské
i zahraniční nutí k poněkud opatrnému
posuzování dalšího hospodářského
vývoje našeho, při kterém by mohlo dojíti
k přechodnému oslabení v některých
odvětvích".
Pan ministr dr Engliš je přítomen, což
je mi tím milejší, poněvadž může
slyšeti, aniž by musil čísti mou řeč,
náš posudek o celé této práci.
Ano. Tyto kritické vědecké postřehy
jsou Englišovské, to je přesvědčení
moderního národohospodáře, který
nehledí jenom na dnešek, nýbrž který
vidí do budoucnosti na léta. Ale právě
proto, že ten posudek je jasně a zřetelně
podán, neodpovídá jeho názoru vědeckému
a jeho vnitřnímu přesvědčení
stavba rozpočtu a finančního plánu
Československé republiky. (Souhlas čsl.
nár. socialistických poslanců.)
Prof. Engliš poráží ministra Engliše,
profesor Engliš poráží v ministru
Englišovi liberalisticko-klerikální
koalici v naší republice. (Výborně!)
Již v rozpočtovém výboru jsme řekli,
že se stavbou nemůžeme souhlasiti, protože
je nedemokratická. Prosím, račte vzíti
do ruky finanční zákon a posuzujte některé
položky jen povšechně.
Na str. 182 máte přehled, kolik v procentech je
vynakládáno ze 100 Kč na jednotlivá
odvětví správy. Na př.: na ministerstvo
vnitra 6.83, na ministerstvo zemědělství
2.28, na ministerstvo soc. péče 9.09, na ministerstvo
zdravotnictví a tělesné výchovy 1.48,
na ministerstvo obchodu, průmyslu a živností,
které representuje téměř jednu polovinu
obyvatel naší republiky, vynakládá se
pouhých 0.44%, a ze všech ostatních
zařízení sociálních, na která
se vynakládá v rozpočtu 9.09, je střední
živnostenský stav úplně vyloučen,
neparticipuje na nich ani jediným haléřem.
(Slyšte!)
Naproti tomu na str. 185 najdete zajímavé číslice
další. Daně přímé - zase
ze 100 Kč: daň důchodová 19.07, daň
výdělková 3.18, daň domovní
a činžovní 0.13. Tyto daně platí
ti, o nichž jsem se zmínil, pro které je v
rozpočtu 0.44%, ale jen na těchto třech
daních ze 100 Kč na ně připadá
v povinnostech 22.38%.
Máme jiné zajímavé číslice:
Daně obchodové: na daň z obratu připadá
ze 100 Kč 19.06%. A tak bychom mohli jíti
celým státním rozpočtem a našli
bychom tolik dokladů o nedemokratickém sestavování
státního rozpočtu, že stálo by
to za pokus, který by si ovšem vyžádal
2 až 3 hodiny času, předvésti občanstvu
před oči, jak je rozpočet sestavován.
Odpovídá tento rozpočet a tato stavba Englišovské
moderní theorii národohospodářské?
Neodpovídá. Ministr financí je si toho dobře
vědom, proto přednesl také věcnou
kritiku svého vlastního státního rozpočtu,
který musil býti sestavován s ohledem na
konstrukci nynější koalice, aby zachránil
svoji vědeckou, národohospodářskou
čest. (Výborně!)
Dovolte, abych se zabýval některými články
nebo artikly, jak jsem je nazval, z těch 14 kladných
artiklů výkladu páně ministrova. Máme
na příklad 3. artikl: "Organisace finanční
správy jest úplná". Není to pravda,
je neúplná, a to proto, poněvadž se
neřídí smyslem zákona, není
organisována a sestavována demokraticky, není
úplná proto, poněvadž má naprostý
nedostatek kvalifikovaného, vzdělaného úřednictva,
není úplná také proto, poněvadž
jest u nás naprostý chaos v daňové
politice, v ukládání, ve vybírání
a je u nás naprostý chaos o novele berní
z r. 1927. (Posl. Mikuláš: Na příklad
důchodová daň u zemědělců;
její předpisování podle zákona
úplně selhalo!) Budu o tom mluviti.
Ale nejen finanční správa není u nás
organisována, u nás je základní chyba
v demokracii, která byla snad již učiněna
před lety ve spěchu a denním shonu při
stavbě státu, že všechno ponecháváme
a přesunujeme do rukou byrokracie. (Tak jest!) My
děláme zákony, jejichž konečným
smyslem je: ministr ten či onen může naříditi,
může povoliti, ten a ten může naříditi
to a to, po dohodě s ministerstvem tím a tím.
(Výkřiky.) Odpusťte, prosím,
to je základní chyba v organisaci a správě
státní, nejen ve správě finanční.
Máme smysl pro práci ministrovu, ať už
kteréhokoliv, a víme, že ministr se nemůže
sám osobně zabývati věcmi, které
přicházejí ve smyslu tohoto neúplného
zákonodárství do jeho ministerstva a že
on nemůže ve smyslu demokracie, byť byl sebe
větším jejím stoupencem, sám
o jednotlivostech rozhodovati. Přesunuje se to na úřednictvo
a poplatník v republice Československé, občan
ve svém svobodném státě je o 100%
odvislejší od byrokracie, než byl za starého
císařského Rakouska. Ne my zákonodárci,
ne ministr, nýbrž byrokrat vykládá zákon,
byrokrat vykládá nařízení a
k byrokratovi musí jíti náš svobodný
občan prositi, aby rozhodl.
Vážené dámy a pánové!
Došli jsme ve své republice s vysokou byrokracií
tak daleko, že se opovážil jeden z byrokratů
říci poslanci: "Pro samé návštěvy
poslanecké nemohu nic v úřadě udělati".
Jestli tam přichází v 11 nebo ve 12 hodin,
nemůže nic udělati. Nevím, ale tohle
by si byl ve starém Rakousku byrokrat nedovolil vůči
poslanci říci. Jak může jednati byrokrat
potom s tím ubohým člověkem, když
takhle se opováží mluviti s poslancem?
Mám jiný případ, který se nestal
našemu poslanci oposičnímu, stal se poslanci
jedné z nynějších stran koaličních.
Přišel do úřadu na intervenci a byrokrat
seděl na židli, ani se k němu obličejem
neohlédl a nechtěl vůbec mluviti s koaličním
poslancem. Nejen v zákoně finančním,
i v rozpočtech jednotlivých ministerstev máme
položky neobjasněné, neurčené
předem svým účelům, nýbrž
rámcové. O jejich upotřebení nerozhoduje
ministr příslušný, nýbrž
vysoká byrokracie a ten občan svobodné republiky
Československé zase půjde prositi byrokrata,
aby snad z té rámcové položky onoho
ministerstva něco pro své chráněnce
a voliče dostal.