Dne 8. října t. r. bylo na pražském
trhu vepřů obchodováno 6120 vepřů,
z toho 119 domácích a 4782 polských, dne
15. října bylo prodáno 192 domácích
a 5193 polských vepřů. (Posl. Kirpalová
[německy]: Co to dokazuje?) To dokazuje jedno, že
dovoz z Polska do Československa dosud za žádných
okolností nebyl omezen, protože číslice
jsou proti dřívějším číslicím
dovozu právě tytéž, ba ještě
vyšší. Dovoz není tedy ještě
nikterak omezen, vývoz polských vepřů
do Československa ohrožuje vážně
chov vepřů doma. R. 1926 vyvezlo Polsko 576.246
kusů vepřů v ceně 114 milionů
polských zlatých, r. 1927/1928 činil polský
vývoz vepřů 1,134.629 kusů v ceně
216 milionů polských zlatých. Pánové
ze strany soc.-demokratické! Malorolníci venku,
které, jak uvádíte, zastupujete, jsou ti,
kteří si chovem a výkrmem vepřů
opatřují pramen příjmu a kdybyste
byli slyšeli ty žaloby právě letos v červnu,
v červenci a v srpnu, byli byste měli jiné
mínění o zastupování zájmů
zemědělství; avšak poněvadž
ze zemědělství ničemu nerozumíte,
děláte tuto politiku. (Výkřiky
posl. Heegera.) Cla na kukuřici již přece
není - bylo sníženo z 8 Kč na 50 haléřů.
(Místopředseda Stivín
zvoní.) Postihli jsme dovoz mouky z Uher clem, aby
sem přicházelo obilí a aby mohly mlýny
obilí mlíti a tím, aby se v tuzemsku vyráběla
krmiva. (Výkřiky posl. Heegera.) Řekl
jsem vám, že se velmi špatně zastáváte
zájmů malorolníků. Jedním z
hlavních trhů pro polský vývoz vepřů
je Praha a československý trh dobytka zaznamenal
letos podstatně zvýšený odbyt polských
vepřů. V tomto směru bylo by třeba
hodnotiti také slova pana ministra zemědělství
o neodkladné účelné reformě
dosavadního celního tarifu
a je přáním praktického zemědělství
celého státního území, aby
tato slova ministrova byla hodně brzo uskutečněna.
Má-li býti podpora chovu dobytka pronikavou, vyžaduje
velikých peněžitých prostředků.
Že k použití daní prostředky ještě
nestačí, dokazuje nedostatečná
podpora spolků pro kontrolu mléka, jejichž
význam nejen pro zemědělství, nýbrž
pro celé národní hospodářství
je prokázán, a mnohé z těchto kontrolních
spolků musí svou činnost zastaviti, poněvadž
se jim již po nějaký čas nedostává
podpory z veřejných prostředků.
Dobrou činností kontrolních spolků
dostávají se pro mlékaření
jen skutečně zvířata schopná
výkonu a je jich používáno k chovu,
pročež je vybudování těchto spolků
příkazem doby. Vlastní silou nemohou se tyto
kontrolní spolky udržeti,
pročež je třeba vydatné podpory. V programu
podpory chovu dobytka musí býti silně zdůrazněna
podpora pastvinářství. Všechny snahy
po zlepšení chovu dobytka budou musiti zůstati
polovičními opatřeními tak dlouho,
dokud se v selských kruzích nedojde k všeobecnému
názoru, že domácí zvíře
potřebuje světla, vzduchu a pohybu, aby zůstalo
zdravým a aby bylo výkonným. Jako organisace
odbytu dobytka k obesílání domácích
trhů a k podpoře vývozu byl založen
hlavní spolek k podpoře zpeněžení
dobytka se sídlem v Praze. K
tomuto svazu patří 4 hlavní společnosti
německého zemědělství a 29
společností pro chov a zpeněžení
dobytka z německých krajů Čech. Tato
organisace je zájmovou ústřednou uznávanou
všemi německými zemědělci pro
věci obchodu dobytkem a masem. Svaz musí vzhledem
na rozsáhlou činnost, jež se otevřením
dobytčího dvora v Ústí před
několika dny silně zvýšila, počítati
s většími výdaji. Naše snahy dožádati
se státních peněz neměly dosud žádoucího
výsledku. Ministerstvo zemědělství
má pro r. 1928 pro tento účel
k použití částku 2,080.000 Kč.
Podle počtu obyvatelstva příslušel by
organisaci německých zemědělců
v Čechách, v tomto oboru hlavnímu svazu k
podpoře zpeněžení dobytka, státní
příspěvek 120.000 Kč. Poněvadž
zpeněžení dobytka je důležitou
součástí opatření
k podpoře chovu dobytka - doufám, že
v tomto případě jsme úplně
za jedno - je nutno, aby za spoluúčinkování
zemědělské rady byly státní
příspěvky ve zmíněné
již výši hlavnímu svazu k podpoře
zpeněžení dobytka povoleny, aby mohl provésti
jednotnou organisaci v okresech a umožnil
prodej mezi výrobcem a sprostřebitelem pokud možno
s vyloučením překupníků. Není
nám neznámo, že společnosti pro zpeněžení
dobytka, jež se zájmovým zastoupením
německých zemědělců v tomto
státě nemají ničeho společného
a za dnešních poměrů
nemají oprávnění k trvání,
stále ještě dostávají příspěvky
z veřejných peněz, proti kteréžto
státní podpoře jménem německého
zemědělství z tohoto místa otevřeně
protestuji.
Větší částky jsou zařaděny
na podporu mlékaření. Je třeba v nejširší
míře podpory mlékáren, jež mají
býti nově zřízeny, aby obchod mlékem
nebyl vydán do rukou soukromého obchodu mlékem
nebo, jako se to v poslední době namnoze stalo,
velkokapitálu. Veliké náklady stavební
a investiční při mlékárnách,
jež jsou také z oné strany jako
strašidlo malovány na stěnu, jež by měla
za povinnost zřizování mlékáren
podporovati, odradily ve velkých střediscích
průmyslu Děčín-Podmokly zemědělce
od vystavění mlékárny. Budu míti
později jednou příležitost promluviti
o následcích tohoto nadháněčství
kapitalistickým podnikům ke škodě zemědělství,
v době, kdy výroba mléka bude musiti trpěti
pod diktátem stanovení cen. Tento stav by nebyl
možným, kdyby o hospodaření mlékem,
jež musí býti pokládáno za jedno
z nejdůležitějších odvětví
výdělečných v zemědělství,
bylo na vysoké škole pojednáváno jako
o samostatné vědě. Ostatní zemědělské
vysoké školy mají pro mléčné
hospodaření vlastní stolici spojenou se zkušební
stanicí. Také na české zemědělské
vysoké škole v Praze je stolice mléčného
hospodaření. Na zemědělské
vysoké škole v Děčíně-Libverdě
tato stále ještě chybí, ačkoliv
pro německé zemědělství v tomto
státě je mléčné hospodářství
nejdůležitějším pramenem příjmu
v důsledku nadměrného pěstění
krmiva, jež opět vzhledem k naší poloze
musí býti provozováno.
Naše německé zemědělství
leží většinou v okrsku pěstění
krmiv, kde prokazatelně peněžitá hodnota
mléka značně převyšuje peněžitou
hodnotu veškeré sklizně obilí a brambor.
K již stávajícím učebným
stolicím bylo by třeba zříditi v Děčíně-Libverdě
stolici pro hospodaření
mléčné, jež umožňuje důkladné
teoretické a laboratorní vzdělání
posluchačů v oboru mlékaření,
což je také v zájmu našich příštích
učitelů zemědělství a v zájmu
praktického zemědělství. Vědecké
prozkoumání tak mnohých ještě
nevyjasněných otázek
v mléčném hospodářství,
jež se v cizině provádí vedle vysokých
škol ve vlastních výzkumných ústavech,
bylo by úkolem učebné stolice o mléčném
hospodářství. Učebnou stolici je nutno
vybaviti příslušnou laboratoří
pro činnost zkušební a výzkumnou. Učebná
stolice mléčného
hospodářství při zemědělské
vysoké škole v Děčíně-Libverdě
má býti také nestrannou poradnou mlékáren
a praktického zemědělství v otázkách
správné výroby a zhodnocení mléka,
jako nutný doplněk k stávajícímu
již referátu pro hospodaření mlékem
v zemědělské radě, abychom mohli svými
mlékařskými výrobky soutěžiti
v tuzemsku i za hranicemi. Teorie a praxe mají si podávati
ruce, jako jest tomu ve všech zemích, jež mají
vysoce rozvinuté hospodaření mlékem.
Aby tomuto poslednějšímu požadavku mohlo
se tím spíše vyhověti,
bylo by třeba uvážiti, zda by k této
učebné stolici mléčného hospodaření
nemohla býti přičleněna vlastní
mlékárna, což by bylo velmi vítáno
zvláště zemědělci politického
okresu Děčín. Je nutno zmíniti se
také o výrobě másla. Výroba
nejlepšího másla
nemá účelu, pokud se energicky nezakročí
proti padělání másla. Je pravda, že
obchodníci a obchodnice máslem nakupují veliké
množství margarinu a pak jej opět přinášejí
na trh jako přirozené máslo. Takovým
jednáním jsou poškozováni zemědělci,
jejichž dobré máslo klesá v ceně.
Ministerstvo zemědělství má za úkol,
aby upozornilo příslušné úřady
na nutnost co nejdřívějšího doplnění
příslušných zákonů. Ostrá
kontrola obchodu máslem a svrchovaně přísné
potrestání falšovatelů másla
mohou zde zasáhnouti jako pomoc.
Veliký význam pro zemědělství,
avšak také pro celé národní hospodářství
v tomto státě, mají věci vodohospodářské.
V prvé řadě chci se obírati úpravou
vodních poměrů půdy, pro kterýž
účel má ministerstvo zemědělství
k použití 30 milionů Kč. Již v
minulém roce jsem poukázal na to, že německé
zemědělství je v této důležité
zemědělské i národohospodářské
otázce příliš odstrkováno. Tato
hluboce politování hodná okolnost ukazuje
se z těchto číslic: r. 1926 páčila
se suma stavebních nákladů pro německá
vodní družstva a meliorační svazy na
2,710.000 Kč, pro družstva ve středu Čech
na 40,940.000 Kč, r. 1924 klesla suma stavebních
nákladů pro německá družstva
na 1,250.000 Kč a stoupla pro česká družstva
na 15,250.000 Kč. R. 1925 byl poměr 1,450.000 Kč
ku 23,000.000 Kč. R. 1926 byl náklad stavební
v německých krajích 3,000.000 Kč,
kdežto ve středních Čechách bylo
vystavěno odvodňovacích zařízení
za 39 milionů Kč. V roce 1923 bylo provedeno 13
německých, 93 českých, r. 1924 9 německých
a 102 české, r. 1925 10
německých a 148 českých staveb. Z
každoročních zpráv kulturně technické
kanceláře zemědělské rady jest
po léta s politováním nutno konstatovati,
že německý kraj zůstává
pozadu, ačkoliv by pohraniční kraje Čech
velmi potřebovaly meliorací k zvýšení
zemědělské výroby.
Jen ve smutném oboru sesouvajících se ploch
a rekultivace mají německé obce vrch. Při
této příležitosti nemohu opominouti
poukázati na to, že by mělo býti konečně
jednou započato s rekultivačními pracemi
v kraji zničeném dolováním. Příčina
této zaostalosti, nedostatku zájmu německých
zemědělců na odvodňování
polí a půdy nespočívá v nedostatku
porozumění zemědělců pro tuto
věc, nýbrž zvláště v hospodářské
slabosti německého rolnického a malorolnického
stavu, které nemohou vynaložiti náklady
meliorace, jež v krajích horských jsou
téměř o 1500 Kč na hektar vyšší
než ve vnitru Čech, a pravidelné subvence nestačí,
aby umožnily zemědělcům provésti
odvodnění. Může-li býti mluveno
o byrokratickém projednávání některé
věci, pak v prvé řadě platí
toto prohlášení pro
projednávání žádostí o
odvodňování pozemků. Více než
rok uplyne, než je projekt na různých místech
přezkoušen a schválen, další rok
projde, než jsou povoleny subvence a trvá to možná
dva roky, než povolené částky jsou vyplaceny,
takže velká část
subvencí je pohlcena úroky z vypůjčených
peněz k tomu potřebných. Také tato
okolnost mnoho přispívá k tomu, že pozemky
potřebující meliorace jsou ještě
ke škodě národního hospodářství
neplodnými kraji. Sekce IV. ministerstva zemědělství
ve Vršovicích musí
býti nezbytně vybudována, další
úředníci musejí býti dosazeni,
aby podané žádosti mohly býti vyřízeny
v kratší době, právě jako příslušné
oddělení u ministerstva financí trpí
nedostatkem úředníků. Bezvadné
projednávání a vyřizování
běžných žádostí vodních
družstev, jakož i sjednocení řízení
správní reformou je naléhavě nutným.
§ 8 zákona ze dne 4. ledna 1909, č. 4 ř.
z., musí býti změněn v tom směru,
že se na meliorace v krajích ve výši přes
400 m nad mořem povolují státní příspěvky
alespoň 40% a zemské příspěvky
20%, podobně jako jest stanoveno v zákoně
o horských bystřinách. Odvodňovací
činnost je skutečně dobrá tam, kde
stávající expositury kulturně technické
kanceláře jsou svými úředníky
ve stálém styku se zemědělci, poněvadž
tím může nejen býti mezi
rolníky vnášeno potřebné poučení,
nýbrž dána je také účinná
pomoc již při přípravných pracích
pro založení vodních družstev a opatřování
projektů. V cestě správní reformy
dlužno se domáhati opětného zřízení
expositur kulturně-technické kanceláře
zemědělské rady
v Liberci, Trutnově, Rumburku a v některém
německém městě jižních
a východních Čech. § 9 finančního
zákona, který obsahuje ustanovení o výplatě
subvencí v posledním čtvrtletí běžného
roku, brání výplatě subvencí
z veřejných peněz a nemá ho býti
používáno při
věcech, jež souvisejí s vodohospodářskými
záležitostmi. Bude-li panem ministrem zemědělství
vzat zřetel na přání německých
zemědělců, pak bude podíl zemědělství
pohraničních krajů na otázce úpravy
vodních poměrů půdy v zájmu
veřejnosti brzy potěšitelně
posílen.
Podle tehdejších dohod s ministerstvem veř.
prací o novém rozdělení určitých
působností je v letošním rozpočtu
ministerstva zemědělství zařazeno
19,583.480 Kč na úpravu vodotoků a 3,048.000
Kč na nouzové stavby. Živelní pohromy,
jež se zvláště jevily ve velikých
škodách povodní a jež se s měnivou
prudkostí opakovaly v území řek Labe,
Ploučnice, Úpy, Nisy, Svědé, Jizery,
Stěnavy, Ohře atd., způsobily zemědělství
v německém kraji a veřejnému statku
milionové škody. Těmto škodám dá
se zabrániti, jestliže podél
řečišť, hlavně také vedlejších
potoků, budou provedeny zajišťovací práce,
jež již byly zamýšleny v době předválečné
a jejichž provedení muselo odpadnouti pro nedostatek
potřebných peněz. Na průtahu provedení
nesla také vinu zásadní otázka
působnosti ministerstva veř. prací a ministerstva
zemědělství. A je dlužno nyní
vítati, že nyní konečně bylo
v tom směru zjednáno jasno. Pozemkový úřad
nachází se ve státním rozpočtu
s výdajovou položkou 28,427.314 Kč. Při
rozhovoru o státním hospodářství
r. 1929 musím zde veřejně prohlásiti,
že poměry v pozemkovém úřadě
se pro nás Němce pro chování jednotlivých
úředníků málo zlepšily
a že se proti nárokům německých
uchazečů o půdu podle řízení
přídělového provádí
skutečná sabotáž. Mnohými příklady
doloženo, může býti tvrzeno, že láska
k pravdě není v domě č. 58 na Václavském
náměstí domovem. Celá dosavadní
činnost tohoto úřadu budí zdání,
že vůbec nikomu snad není odpovědným,
že kontrole je nedostupným. Se vším důrazem
žádáme však také dnes, aby tyto
skrovné nároky německých
uchazečů o půdu byly konečně
jednou v cestě přídělového
řízení uspokojeny. Podle českých
novinářských zpráv nemohou se socialistická
pozemková družstva, jež za pozemkové reformy
odňala německým uchazečům o
půdu sta hektarů půdy, udržeti,
socialistická pozemková družstva se neosvědčila,
tak vychvalovaný komunální socialistický
problém zemědělský se zhroutil. Socialistický
pokus s půdou většinou německou ztroskotal
s finančními a mravními ztrátami.
Družstva likvidují, půda v Němci osídlených
krajích bude uvolněna a může býti
napraveno ještě mnohé bezpráví,
jež bylo spácháno na německých
uchazečích o půdu. Zde ať zjedná
ministerská rada pořádek a ať pomůže
skončiti zoufalý boj uchazečů o půdu
o několik málo hektarů půdy v německém
kraji, kterýžto boj často
se vede o život. Můžeme souhlasiti jen s jednou
lesní reformou, jež bude řešena podle
hospodářských zásad, nebude však
rozhodována v národnostním smyslu. Nároky
německých obcí a okresů nesmějí
býti za žádných okolností přecházeny
a musí býti plnou měrou
uspokojeny. Při rozpravě o rozpočtu ministerstva
zemědělství pro r. 1929 promluvil jsem s
tohoto místa o potřebách německého
zemědělství. Kéž pan ministr
zemědělství, který silnou vůlí
a houževnatou vytrvalostí řeší
životní otázky zemědělců
v tomto státě, hledí splniti tato přání,
jež jsou základem bytí jeho druhů v
povolání v německém kraji. (Potlesk
poslanců klubu Bund der Landwirte.)
Místopředseda Stivín
(zvoní): Dále
má slovo p. posl. Brodecký.
Posl. Brodecký: Slavná
sněmovno! Nemohu ani jinak, než ve své řeči
začíti navázáním na závěrečná
slova řeči kol. Marchy,
promluvené u příležitosti katastrofy
u Zaječí. Kol. Marcha se
snažil ve své řeči vyvrátiti
naše tvrzení, že tu jde o systém, o mravní
rozvrat, který je do personálu zanášen
prováděním vládního nařízení
č. 15 k zákonu č. 103; snažil se na
přiznání nešťastného výhybkáře
konstruovati vinu jedině na železničních
zřízencích jako osobách, kol. Marcha
dokonce hájil i velmi nízkou invenktivu
"Venkova", který nazval železničáře
v jejich těžké službě vrahy, kol.
Marcha se snažil celý
ten desolátní stav v železniční
službě prokázati jako důsledek agitace
a štvaní socialistických stran mezi tímto
personálem. A končí: "Při těchto
několika větách nešlo mně o nic
jiného, než o konstatování, že
kdo má konati povinnost, musí ji také konati,
a kdo ji nevykonává, že musí převzíti
odpovědnost a ne ji strkati na ministra, na režim,
vládu, koalici nebo něco zcela jiného, co
s tou odpovědností nemá co činiti".
Kol. Marcha může
takto mluviti, poněvadž nezná věc. Když
zde s námi polemisoval, že má také číslice
od odborníků, jednal snad bona fide, jednal však
nesprávně. Je docela přirozeno, že ten,
kdo cítí nějakou vinu na činu, který
je vytýkán, snaží se prokázati
všemi po ruce jsoucími prostředky, že
vinen není. Na řeč
kol. Marchy došla do organisace
železničářů - pravděpodobně
i do druhých organisací - celá spousta přípisů
personálu, kde organisovaní i neorganisovaní
železničáři dokazují, že
máme my pravdu, tvrdíce, že je to režim,
který staví v nebezpečí celou železniční
dopravu a že nemají pravdu ti, kteří
říkají, že vinu na neštěstích
nese bezdůvodné štvaní socialistů
mezi železničáři.
Z několika takových dopisů učinil
jsem výtahy, a prosím, aby na všecko to, co
řeknu dále, bylo pohlíženo jako na řeč
člověka nevášnivého, který
by rád v této věci byl pokud možno třídně
i zájmově nestranným a aby mně bylo
věřeno, že v tom, co v této debatě
chci říci, je snaha a vůle po zachránění
největšího a nejdůležitějšího
podniku a celé státní administrativy před
katastrofou.
Několik případů jsem vyňal,
na kterých ten, kdo je slyší, nebo kdo by je
měl alespoň čísti, když již
nemá zájem na tom je slyšeti, vžije-li
se do nich, pozná, že náprava musí býti
zjednána jinak, než nějakým podezříváním
a svalováním viny na bedra jiných, že
zde musí býti učiněna náprava
u samotného kořene zla, nemáme-li v nejbližší
budoucnosti opravdu počítati s velmi zlými
dobami pro naše železnictví.
V ministerské radě svého času bylo
mluveno o zajištění hranic a byla učiněna
určitá usnesení. Celá věc vznikla
z tehdejšího poznání, nabytého
v plebiscitním řízení. Dalo by se
tedy souditi, že státu a ovšem také vládě
musí záležeti na tom, aby na hranicích
prosím, já nejsem politik a nevím, je-li
docela správné jak to nazvu - věčně
sporných seděl personál,
státní zaměstnanci a železničáři
v plném přesvědčení, že
tam konají službu pro věc dobrou, že musí
obětovati všechno, co v nich je, aby službu mohli
řádně konati pro stát a že tato
služba a oběti budou když ne odměněny,
tedy aspoň uznány. Tedy administrativně
se má udělat všechno, aby personál v
takových exponovaných místech cítil
se spokojen.
Co se tam však děje? V otázce státního
občanství nám píší Těšínští:
Jak můžeme býti spokojeni, jak můžeme
konat tuto službu, jak nám může býti
dána ta velká odpovědnost, když jsme
neustále štváni a drážděni
se strany úřadů v našich nejživotnějších
zájmech? Otázka státního občanství
na Těšínsku není vyřízena.
Z toho plyne nejen pro stát, ale i pro tisíce lidí
obrovská životní nejistota. Okresní
hejtman Č. Těšína
Michálek svého času prohlásil, že
kdo spal 1. ledna 1918 na území Československé
republiky, je Čechoslovákem. V důsledku toho
r. 1920 a 1921 byly vystaveny domovské listy. Ale r. 1924
až 1927 se prováděla revise a domovské
listy jsou náhle odebírány, státní
občanství je odmítáno a železničáři
- pravděpodobně i ostatní zaměstnanci
- mají od 1. ledna 1923, tedy po zákonu č.
394 vyplacené drahotní přídavky a
přídavky na děti a ženu vraceti. Ministerstvo
železnic po zákoně č. 394 na zákroky
organisací přiznává
tyto přídavky od 1. ledna 1923 do 31. prosince 1925,
ale strhuje je od 1. ledna 1926. To jsou pro jednotlivce, který
má velmi malou mzdu, tisíce. Drahotní přídavky
tvořily u definitivního zaměstnance před
zákonem a bezprostředně po zákonu
č. 394, polovinu a přes
polovinu celkového příjmu. Najednou se takovému
zaměstnanci prohlásí - a také se to
provádí - že mu bude strhováno až
6000, 8000, 10.000 i 12.000 Kč po 200, 300, 400, 500 až
600 Kč měsíčně a při
tom se dává takový člověk ženatý
s rodinou se zbytkem platu 200 až
300 Kč za celý měsíc na tak exponované
místo jako je Těšínsko. Měl by
p. kol. Marcha po seznání
tohoto stavu věci ještě odvahu prohlásiti,
kdyby takového zaměstnance neštvali socialistické
organisace, že by byl spokojený? A ty důsledky
z toho! Zaměstnanec marně žádá
za státní občanství, on není
unifikován, on nedostane propočítání,
a teď ještě dochází k tomu, že
ti lidé, Čechoslováci, sloužící
od r. 1903 a 1904, kteří jsou od r. 1908, 1910 a
1911 definitivní, dostávají výpověď
na tři měsíce!
Dělají prý službu na druhém břehu
Olše, který byl přiznán Polsku, a následkem
toho ztrácejí státní občanství.
Žádají o státní občanství
zde a o převzetí. Jsou odmítáni slovy:
Zůstaňte jen tam, my o vás víme, nic
se vám nemůže stát! Konečně
když jej vyhodí Polsko,
převezmou takového člověka, který
byl od r. 1908, 1910 a 1911 definitivním, jako smluvního
dělníka. Po několika měsících
nebo letech jmenují jej pomocným zaměstnancem;
a nyní ho vypovídají na 3 měsíce,
poněvadž nemohou potřebovati 45letého
člověka, který
za plebiscitu vykonal pro Československý stát
takovou obrovskou službu. A takových případů
je řada; jsou to ženatí lidé s několika
dětmi. A k tomu že je potřebí nějakých
socialistických štvanic, aby tento člověk
ztrpkl, aby tento člověk, vnitřně
úplně rozvrácený,
stavěl se ne krajně ostražitě ke své
službě?
Nemůžeme dosíci konečného převzetí
košicko-bohumínského personálu. Z toho
vznikají pro personál obrovské škody.
Všechen tento personál nemá na př. připočítáno
2 1/2 roků válečných,
což u některého znamená důležitou
složku v jeho služební době. Nemůžeme
dosíci definitivního převzetí Frýdlantské
dráhy, tam v tom - jak říká Němec
- Wetterwinklu. Proč nepřejímáme tento
personál? Proč se tu něco neděje?
Či bychom si to měli vysvětlovati obavou
jednotlivých vysokých
úředníků, sedících ve
správních radách těchto drah, před
definitivním převzetím těchto drah,
poněvadž by pak jejich funkce ve správní
radě pominuly a tím by tito vysocí úředníci
ztratili svých deset tisíc nebo sedm tisíc
vedlejšího ročního
požitku? Je to možné, abychom tohle věřili?
Je možné, aby k vůli zájmu jednotlivého
člověka, pro několik tisíc korun celá
tamní hranice, tak důležitá pro náš
státní zájem, byla uvedena v takovou nejistotu,
ba v nebezpečí?
Mohu jmenovati v tomto dráždění personálu
řadu případů, desítky a sta.
R. 1915 za Rakouska byl na př. kdosi přijat na dráhu,
byl stálým a u nás v republice měl
býti jmenován definitivním. Pak byl na základě
zákona č. 394 místo jmenování
zbaven titulu stálého dělníka. R.
1923 byl prohlášen za dělníka
smluvního. Nechápe kol. Marcha
a ti, kdož stojí za ním, co to znamená
pro duševní rozpoložení člověka,
který je stálým dělníkem, když
narukuje pod československé prapory a vrátiv
se zpět jest zbaven stálého poměru
pracovního, či služebního? Za Rakouska
byl stálý t. j. provisorní zaměstnanec
ve věci narukování postaven na roveň
definitivnímu zaměstnanci. Za Československého
státu ztrácí zaměstnanec stálý
za narukování k vojsku svůj dosažený
stav stálého zaměstnance. Co to znamená?
Zaměstnanec, který před
narukováním dosáhl během předcházejících
služebních let 30 až 40 Kč mzdy denně
- s přídavkem drahotním, přídavkem
na ženu a děti - když se vrátí
z vojny - mnohde na velké prosby ještě - musí
podepsati "viš", kterým se zavazuje pracovati
na dále za 16-20 Kč denně
bez jakýchkoliv dalších nároků
finančních i právních. Tento postup
postihl snad deset tisíc zaměstnanců. K nim
pak byli přibíráni už téměř
výlučně jenom dělníci smluvní
do všech i nejtěžších odvětví
železniční služby.
Když přes 30.000 zaměstnanců nižších,
ale důležitých a odpovědných
služeb železničních takovým způsobem
zdisgustujete, a to jest příliš mírně
řečeno - otrávíte, mravně zničíte
a rozvrátíte, jak potom můžete žádati,
aby při dnešním desolátním stavu
železniční služby tito lidé vykonávali
všechny služby železniční s nutným
porozuměním a smyslem pro odpovědnost? Máme
dnes vlaky, na kterých jediným definitivním
zaměstnancem je vlakvůdce, všichni ostatní
jsou smluvní, v nejlepším případě
pomocní dělníci. Jak je tu možno mluviti
o dobrém zaplacení zaměstnanců?
Jak může p. kol. Marcha s
panem ministrem železnic prohlašovati, že tito
lidé nemají žádnou příčinu
ze svého sociálního poměru býti
nespokojeni a nekonati službu, poněvadž není
žádné závady, zaviněné
se strany správy železniční, která
by jim službu ztěžovala?
Velmi mnoho jest případů těchto: Zaměstnanec,
bývalý stálý zřízenec,
který dnes měl býti jmenován definitivním,
byl z moci úřadu přeměněn na
smluvního dělníka a jeho plat o polovici
snížen. Dnes nemůže býti jmenován
ani pomocníkem, poněvadž zatím nabyl
stáří, ve kterém jmenování
podle platných předpisů jest vyloučeno.
Ano, to jsou hotové životní romány,
hotové tragedie života, které zaměstnanci
čsl. železnic prodělávají.