Považujeme takovou úpravu za protismyslnou a nesprávnou.
Koalici a její rozhodující politiky není
možno ve věci sociálního pojištění
přivésti k jinému názoru, když
již utkvěli na určitém stanovisku. Včera
nám bylo vypravováno o celé řadě
zlepšení, avšak úmyslně vynechána
byla ona, která přece byla zase pojata do nynější
předlohy a znamenají pro pojištěnce
nepříznivá ustanovení. V posudku Ústřední
pojišťovny bylo také doporučováno,
aby při ústavním ošetřování
příslušníků pojištěncových
byla poskytována polovice nemocenského důchodu
po dobu ošetřování a podle okolností
po celý rok. Toto ustanovení nebylo převzato,
nýbrž příslušníkům
dostalo se jenom polovice nemocenského tehdy, když
pojištěnec přijde do ošetřování
veřejné nemocnice. Co je následkem takového
ustanovení? Pro tisíce a tisíce dělníků
bylo dobrodiním, že nemocenské pokladny a jejich
svazy mohly zřizováním léčeben
a zotavoven umožniti dělníkům zotavení
a znovu získání zdraví. Celým
stům nemocných dělníků bylo
teprve tímto způsobem činností svazů
a postupem nemocenských pokladen umožněno léčiti
se v léčebnách pro plicní choroby.
Předpisy obsaženými v zákoně
znemožňuje se to nyní ve všech takových
případech, kdy pojištěnec nemá
peněz, aby vyživil své příslušníky
po dobu svého ošetřování v ústavě.
Bude jen málo dělníků, o nichž
možno říci, že by jim to bylo možné.
Vidíte tedy, že v celé řadě důležitých
otázek zůstává nynější
novela přes všechna zlepšení dělnictvu
ještě mnoho a mnoho dlužna. Nemusíte se
proto diviti, že my nemůžeme v takovém
řešení viděti uspokojení dělnické
třídy. Nepotřebuji mluviti o tom, že
kdyby šlo podle přání koaličních
stran a kdyby se dělnická třída nebyla
pustila do boje, že byste byli bezohledně udělali
konec samosprávě nemocenských pokladen. Vracím-li
se ještě k této otázce, pak proto, poněvadž
nám bylo včera odůvodňováno,
proč měla býti samospráva odstraněna.
Posl. Zajiček prohlásil, že nemocenské
pokladny jsou tvrzemi socialismu, že v nemocenských
pokladnách sedí socialističtí agitátoři.
Prý také není pravda, co uváděl
kol. Taub, že to jednou bylo, ale již není.
Kol. Zajiček měl by uvažovati o tom,
proč to jednou bylo. Proč musili dělníci
před 40 a 45 léty ve starém Rakousku usilovati
o to, aby byly takové organisace vyvolány v život?
Proto, aby měli aspoň nějaké místo,
kde by mohli působiti pro dělnickou třídu.
Vzpomeňte si přece na slavné doby Rakouska,
kdy výjimečný stav byl věcí
obyčejnou, kde dělníci neměli volebního
práva, kde v obcích musili mlčeti a musili
se nechati týrati a šikanovati od každého
obecního starosty, který byl jejich politickým
odpůrcem, kde se jim znemožňovalo žíti
v obci, když jenom hlesli a měli jiný politický
názor než kruhy vládnoucí. Mám
připomínati doby, kdy každý okresní
hejtman mohl postupovati jako paša? Doby, kdy nebyly možné
schůze, doby neustálého pronásledování,
kdy podnikatel vyhodil každého, kdo byl jenom v podezření,
že náleží k některé odborové
organisaci? Co tehdy před 40 a 50 léty zbývalo
dělníkům, když nechtěli, aby
se s nimi trvale zacházelo hůře, než
s bývalými otroky, než aby si vlastními
silami vytvořili spolky a organisace, v nichž by se
mohlo pro dělníky pracovati. Nemocenského
pojištění nebylo, to bylo přece vytvořeno
teprve v letech 1888 a 1889; a když dělníci
upadli do nemoci a do nouze, vládla v rodině nejhorší
bída a dělníka zmocnilo se zoufalství.
Na tehdejší chudinskou péči nechci ani
vzpomínati. Každý nemocný dělník
byl považován za břemeno, žádal-li
pomoci od obce. Podle toho to také vypadalo. Tehdy si dělníci
v Rakousku zřídili sami nemocenské pokladny,
a úkol, který by náležel občanskému
státu, vzali do ruky sami a vytvořili nemocenské
pokladny ve Vídni, v Dolních Rakousích, v
Horních Rakousích, ve Štyrsku a v Tyrolích
na základě zákona spolkového. (Výkřiky
na levici.) Jak jim to bylo ztěžováno,
aby vybudovali nemocenské pokladny podle zákona
spolkového tak, jak jich potřebovali! Pan posl.
Zajiček se domnívá, že nemocenské
pokladny byly tvrzemi socialismu a že jimi jsou dodnes. Co
pak jiného dělali vedoucí mužové
nemocenských pokladen před tím, než
došlo k zákonu o nemocenských pokladnách,
než předběžnou práci pro pozdější
zákonnou úpravu nemocenského pojištění,
předběžnou práci, kterou uznali občanští
členové panské sněmovny rakouské
při projednávání zákona a která
byla uznána také občanskými poslanci
tehdejší vídeňské říšské
rady, kde ještě dělníci nezasedali.
Pan posl. Zajiček by si měl přece
jednou připomenouti, že ve starém Rakousku
byli také křesťanští sociálové,
kteří by s jeho názory nesouhlasili, a kteří
hájili i názory docela jiné. Ovšem éra
Vogelsangova přešla již zajisté i pro
křesťanské sociály a jestliže nám
pan Zajiček včera prohlásil, že
Lueger v r. 1907 vystoupil a požadoval, aby ze státních
peněz byla dána velká částka
na provedení starobního, nemocenského a invalidního
pojištění, pak tím prováděl
nevážnou komedii, a bylo hned konstatováno,
že opravdové nemocenské a invalidní
pojištění pro dělníky může
býti vytvořeno jenom tím, že bude o
něm odhlasován v parlamentě zákon.
Co se stalo? Z dobrých myšlenek, které byly
obsaženy v Körbrově osnově o sociálním
pojištění, později mnoho nezůstalo
a když potom v Rakousku přece bylo nutno se zabývati
starobním a invalidním pojištěním,
co tu podnikli křesťanští sociálové?
Hlásil se hned pan dr. Gessmann, který byl v křesťansko-sociální
straně a v politice starého Rakouska asi týmž
zloduchem, jako jest dnes Šrámek v křesťansko-sociální
straně v této zemi. (Německé výkřiky:
Pan Zajiček!) O něm nechci ani mluviti. Ve výboru
musil býti zticha, zde uvedl se jako velký řečník.
Tehdy přišel Gessmann a požadoval zavedení
okresních ústavů, které neměly
býti ničím jiným, než politickými
posicemi křesťanských sociálů
ve vesnicích a okresních městech, a pokud
pan dr. Gessmann mohl vykonávati svůj neblahý
vliv ve vládě, nedostalo se sociální
pojištění doopravdy kupředu.
Jednoho budiž vzpomenuto: Ani v době, když za
vedení dr. Gessmanna mělo býti ve starém
Rakousku vytvořeno sociální pojištění,
které bylo přímo přistřiženo
na tělo křesťanských sociálů,
ani tehdy se nikdo neodvážil dotýkati se práva
dělníků na samosprávu nemocenských
pokladen. I tehdy bylo ponecháno složení představenstva
beze změny - dvě třetiny dělníků,
jedna třetina podnikatelů dozorčí
výbor byl právě jen dozorčím
výborem, nikoliv však tělesem spolurozhodujícím.
Při veškerém nepřátelství
Luegrova křesťanského socialismu k dělnictvu,
který nemá nic společného s křesťanským
socialismem barona Vogelsanga, přece nebyl Lueger tak drzý,
aby bral dělníkům právo na samosprávu.
To zůstalo vyhrazeno jeho epigonům, malým
následovníkům křesťansko-sociálního
Rakušana. A tu se odvažuje p. posl. Zajiček
prohlásiti: Ano to je otázka, o které
jsme velmi uvažovali a bylo nutno požadovati paritu,
aby jednou byl učiněn konec hospodářství
v nemocenských pokladnách. Již v rozpočtovém
výboru prohlásil jsem občanským poslancům:
Chcete-li přejíti na toto pole, my jsme k tomu ochotni.
Chcete-li, budeme srovnávati, kde je horší
hospodářství, zda v nemocenských pokladnách
spravovaných dělníky, nebo v četných
občanských institucích do nichž nemůžeme
viděti, ačkoliv jsou udržovány také
našemi penězi.
Předseda (zvoní): Upozorňuji
pana řečníka, že jeho řečnická
lhůta již uplynula.
Posl. Schäfer (pokračuje): My pak sebereme
materiál a ukážeme, že takové projevy
jsou jenom výrazem zlomyslnosti.
Musím si pospíšiti a mohu se jenom letmo zabývati
několika zvláštními výkony pana
Zajička. Svazy ovšem obětuje. Ani mu
nenapadá, že máme svazy, v jejichž čele
stojí přednostové sociálně-demokratičtí
a potom zase svazy, které jsou orientovány občansky
a národně. (Posl. Hackenberg [německy]:
Protimarxisticky!) Zajisté. To je nyní nové
slovo, jehož pánové tak rádi užívají.
Také tu by měl pan Zajiček trochu
pátrati v minulosti a hledati příčiny,
proč jsme měli dnes v Československu jako
v Rakousku svazy, které se dělily podle politických
názorů. V Rakousku byly nejprve v různých
zemích svazy povinné, k nimž náležely
všeobecně okresní nemocenské pokladny.
Ty nevykonaly nic. Každým rokem byly těžké
spory a ve starém Rakousku v sociálním pojištění
pronikla nutnost utvořiti pro takové svazy organisaci
volnou. Spolkové nemocenské pokladny měly
svazy svoje, avšak ani ty nestačily a byla potom zřízena
říšská komise všech rakouských
nemocenských pokladen. Byla výtvorem velké
říšské konference nemocenských
pokladen. Této říšské konference
účastnili se nejprve zástupci nemocenských
pokladen občanských, avšak v krátké
době počali se především v Čechách
německo-nacionální politikové zvláštním
způsobem organisovati a neúčastnili se již
práce v říšské komisi nemocenských
pokladen. Tak se věc vyvinula, ale není to přece
neštěstí. Svazy v Československu by
jistě mohly, kdyby byl svaz jenom jeden, který by
hladce pracoval, vykonati ještě více, avšak
to opravdu není žádné neštěstí.
Každý svaz z těch, které existují
v Československu, vykonal svoji práci a praví-li
posl. Zajiček, že posl. Taub zveličoval,
když mluvil o 715.000 německých pojištěnců,
kteří jsou ve svazech, že prý je jich
jen přes 315.000, pak jistě četl statistiku
velmi špatně. Říšský svaz
německých pokladen nemocenských, totiž
ten, který chtěl posl. Zajiček denuncovati
jako říšský svaz sociálně
demokratický, čítá 450.000 pojištěnců.
Pro Zajička je však ve všech německých
svazech jenom 315.000 členů. Oba druhé svazy
nechává vůbec zmizeti a zkrátka škrtá
také přes 100.000 členů. V rozčilení
proti sociálnědemokratickým řečníkům
před ním a proti oposičním stranám,
stalo se mu ještě jedno nedopatření.
Když již všecko selže a nemá již
žádného důvodu, aby potíral nemocenské
pokladny a žádal paritu, pak počne mluviti
o zaměstnancích a o špatném hospodářství
ve správě. Při tom pravil: Tu sedí
agitátoři, kteří dělají
sekretářskou práci pro stranu, tu sedí
lidé, kteří vlastně provádějí
politiku na útraty nemocenských příspěvků.
A velký počet takových sekretářů
sedí prý také v poslanecké sněmovně,
odvolával se při tom na knihu, kde jsou uvedeni
všichni poslanci a u každého při tom je
napsáno, jaké má povolání.
Ten člověk tu tvrdil věci, o jejichž
správnosti nebyl přesvědčen. Jak se
nazývá takový člověk, který
takové paušální tvrzení uvádí,
který obviňuje, nemůže však proto
uvésti nejmenšího důkazu? (Posl.
Schweichhart [německy]: Nazývá se
Zajiček!) Zajiček se snad od té
doby informoval, nelze však od něho očekávati,
že dodatečně přizná, že
obviňoval strany sociálně-demokratické,
bude si tu počínati právě tak, jako
v otázce svazů, kde hází kolem sebe
tvrzením, jehož nemůže udržeti. Ještě
slovo o svazech. Svazy byly v první předloze naprosto
obětovány. A ministr Šrámek ve
své řeči v březnu v sociálně-politickém
výboru řekl: Svazy budou zrušeny. Tu mluvil
o tom, že prý bude jako kdysi jistá agenda
sociálního pojištění přenesena
na pojištění úrazové. Teprve
když za jednání také v táboře
koaličním změnily se názory o svazech,
když bylo vážně uvažováno
o tom, aby byly dále ponechány, tu teprve přišel
ministr Šrámek najednou s ústavy zemskými,
a nyní nám vychvaluje posl. Zajiček a
posl. Tichý, jaký máme zisk z
ústavů přes 5 milionů korun a jsou
tudíž strašně drahé. Přijatelnými
činí Zajiček tyto zemské ústavy
německým poslancům tím, že praví,
že prý budou rozděleny národnostně.
Ať mi ukáže ono místo v návrhu,
jehož se může dovolati. Dopadne to asi tak, jako
zachování německých zemských
ústavů při pensijním pojištění.
My jsme nedávno zažili skvostnou komedii. Najednou
dostal se ve známost návrh o reformě pensijního
pojištění a v něm není již
řeči o německých zemských ústavech.
Při tom kladli tento požadavek v plné shodě
zaměstnanci i podnikatelé. Tu se pak v novinách
psalo, že zástupce německé živnostenské
strany v politické "osmičce" odporoval
a že také zemědělci ve svazu vystoupili
proti tomu. Byli ujišťováni, že bude v otázce
pensijního pojištění vyhověno
německým zájmům - používám
slova, jež se stalo v německé politice velmi
obvyklým. Mluvilo se o národnostním rozdělení
zemských ústavů, byli by měli možnost
hlasovati pro to, aby bylo k takovým národním
zájmům přihlíženo, činili
však opak, a kdyby se němečtí zaměstnanci
a zaměstnanci odborových organisací a socialistických
stran celou vahou svojí nebyli ohradili proti tomu, byli
byste obětovali i zde jediné zařízení
v pensijním pojištění, které
ještě umožňuje, aby němečtí
pojištěnci měli na správu jistý
vliv.
Zemské ústavy, o nichž nám Zajiček
a Tichý vypravovali, nejsou za svazy žádnou
náhradou. Nikdo, ani monsignore Šrámek se
neodvážil popírati cenu svazů. Také
on musil přiznati, že svazy vykonaly velkou práci.
Proč tedy mají býti zrušeny? Nynější
ministr sociální péče je pociťuje
jako protismyslné zařízení, tudíž
pryč s nimi. Při tom prospěje také
svým národnostním názorům a
Němci se jako v mnoha jiných věcech, jako
při reformě správní, při reformě
daňové, při zákoně o obecních
financích také zde dají přemluviti
podle všech pravidel umění svými koaličními
kolegy.
Naše stanovisko k nynější předloze
je jasné. My chceme sociální pojištění,
které přihlíží ke všem zkušenostem,
jež byly učiněny v jiných státech
a také u nás. Chceme sociální pojištění,
které poskytuje dělníkům možnost,
aby sami své peníze spravovali. Chceme sociální
pojištění, které neposkytuje půdy
choutkám podnikatelů, které také však
neposkytuje půdy pro stranicko-politické manévry,
jichž nutno se obávati právě zde, kdyby
se podařilo omeziti samosprávu pojištěnců.
V organisaci sociálního pojištění
musí platiti jen jedna zásada: Dosáhnouti
nejlepšího, vytvořiti nejlepší
pro pojištěnce, pro dělníky. Všecky
ostatní motivy musí umlknouti a ustoupiti, a poněvadž
v této osnově nalézáme ještě
mnohá ustanovení, proti nimž se musíme
postaviti s veškerou vášnivostí, nepřestaneme
ani po vyřízení předlohy ve sněmovně
a v senátě pokračovati v boji za dobré
a dělníky uspokojující sociální
pojištění. (Souhlas a potlesk něm.
soc. demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. dr Macek. Dávám mu slovo.
Posl. dr J. Macek: Slavná sněmovno! Mým
úkolem jest, mluviti o jednom důležitém
předpokladu tohoto návrhu, totiž o úrokové
sazbě, se kterou se počítá při
zúrokování reserv premiových.
Slavná sněmovno! Myslím, že o této
fundamentální věci mluviti v plenu jest už
trochu pozdě. Také bylo mým úmyslem
rozebrati ji ve výboru rozpočtovém a lituji
upřímně, že mi k tomu nepravidelný
způsob jednání rozpočtového
výboru vzal příležitost. Chci si před
touto slavnou sněmovnou stěžovati na to, že
schůze rozpočtového výboru, jehož
domnělou zprávu máte v rukou, byla svolána
v poslední chvíli v pondělí odpoledne
po plénu a její začátek byl určen
na 1/28 hod. večerní, takže
celá řada členů rozpočtového
výboru nedostala pozvánek a z toho důvodu
se nemohli někteří členové
dostaviti. Schůze rozpočtového výboru
se konala přes to a bylo v ní hlasováno,
ačkoli zástupce klubu československých
soc. demokratů se ohradil proti tomuto postupu. (Výkřiky
posl. Tomáška.) Zástupce našeho klubu
se mohl odvolati na precedens ze dne 20. června 1928. V
protokole o této schůzi rozpočtového
výboru čteme: "Předseda dává
hlasovati o prvním článku návrhu zákona
projednávaného, totiž o elektrisaci venkova.
Hlasuje se. "Pro" 13 členů. Posl. Remeš
volá na předsedu: "Sčítati
hlasy!" Předseda dává sčítati
hlasy a zjišťuje "pro" 13, "proti"
13. Při rovnosti hlasů přerušuje předseda
jednání. Po 5 minutách zahajuje pokračování
schůze. Předseda konstatuje, že posl. Platzer,
Horpynka a dr Matoušek a jiní nedostali
do schůze pozvání a nemohli se tedy do schůze
dostaviti. Z toho důvodu prohlásil předseda
schůzi za nullitní a ohlašuje, že příští
schůze bude se konati zítra 21. června 1928
o 1/29 hod. dopol. Námitek nebylo,
schůze skončena."
Tedy námitek nebylo ani se strany oposice, která
tímto postupem předsedovým byla připravena
o výsledek své přítomnosti, neboť
vládní návrh by byl padl. Tedy oposice námitek
nečinila a předseda prohlásil schůzi
za nullitní. Týž pan předseda, když
byl upozorněn na to, že tentýž případ,
že někteří členové nebyli
pozváni, stal se letos, neuznal za potřebné
vykládati jednací řád stejným
způsobem a postupoval dále. (Výkřiky
posl. Prokeše a Geršla.)
Slavná sněmovno! Mohl by býti spor o správnost
výkladu jednacího řádu, který
zvolil pan předseda rozpočtového výboru
tenkráte, když 20. června anuloval schůzi,
mohlo by býti debatováno snad o tom, je-li třeba,
aby každý člen rozpočtového výboru
potvrdil, že byl pozván, ale to snad každý
může žádati, aby mezi rozesláním
pozvánek a konáním schůze uplynula
přiměřená doba, kdy může
člověk normálně se dověděti
o tom, že byl do schůze pozván. Mám
za to, že musí každý nestranný
posuzovatel konání rozpočtové schůze
tak důležité, jako byla poslední, považovati
za nepravidelné, a výsledek, kterého v této
domnělé schůzi rozpočtového
výboru bylo dosaženo, za nullitní.
Nyní, prosím, dovolte, abych in merito soustředil
vaši pozornost na jedinou cifru ve vládním
návrhu, totiž na onu předpokládanou
úrokovou sazbu ze jmění soc. pojišťovny.
Je každému jasno, že s čím větší
úrokovou sazbou se počítá, resp. čím
vyššího zúročení jmění
pojišťovacího se dosáhne, tím za
ostatních okolností stejných mohou býti
příspěvky nižší. Jak velkého
zúročení se dosáhne ze jmění
soc. pojišťovny, o tom nemůže rozhodovati
žádný zákon. Zákon může
pouze rozhodovati o tom, s jakým zúročením
se bude počítati; dosáhne-li se ho, jest
otázkou hospodářského vývoje.
Jak velkého zúročení reserv premiových
se dosáhne, bude záležeti především
od všeobecné hospodářské situace,
jaká bude v té době, na jakou počítáme
trvání této pojišťovny. A já
pochybuji, že pánové z pravice zakládají
tuto pojišťovnu na 14 dní. Tedy musíme
počítati s tím, jak bude vypadati hospodářská
situace v té dlouhé, jak doufám, nekonečné
době, na kterou zakládáme tuto pojišťovnu.
Druhá věc: Jde také o to, jaký způsob
umístění jmění této
pojišťovny se předpisuje, neboť zajisté
záleží na tom, dává-li se právo
této pojišťovně sázeti do loterie
nebo spekulovati v Alpinkách či zda se nutí
tato pojišťovna, aby umisťovala své reservy
v prvotřídních jistotách.
Pohleďme, dámy a pánové, na předpisy,
které zákon má o tomto způsobu umisťování
jmění soc. pojišťovny. Předpisy
o tom nacházíme v zákoně. Nechci zdržovati
jednání této slavné sněmovny
podrobným výpočtem těchto předpisů,
jen připomínám, že se předpisuje
pojišťovnám ukládati jmění
předně v tuzemských cenných papírech
s pupilární jistotou, za druhé v investičních
půjčkách státu neb jiných veřejných
korporací nebo v zápůjčkách
jimi garantovaných, za třetí v tuzemských
hypotečních zápůjčkách,
požívajích sirotčí jistoty, dále
v tuzemských peněžních ústavech,
za jejichž veškeré závazky ručí
stát a jiné veřejné korporace, a dále
v investičních zápůjčkách
veřejnoprávných korporací, které
jsou oprávněny ukládati dávky. Jen
tyto nejrentabilnější způsoby umístění
jmění pojišťovacího jsou velmi
málo výnosné, jsou velmi bezpečné
a připouštějí velkou likviditu. Od Ústřední
soc. pojišťovny se očekává, že
část svého jmění, prý
nejvýše jednu čtvrtinu, uloží jiným
způsobem, zejména k podpoře bytové
péče a k vybudování sociálních
zařízení, věnovaných výlučně
nebo převážně pojištěncům.
Velectění! Kolik má žádati Ústřední
soc. pojišťovna procent za toto umístění?
Ale, prosím, dále, teď přijde to nejlepší.
V §u 184 čteme: "Část volného
jmění Ústřední soc. pojišťovny
může dále se schválením ministra
soc. péče býti upotřebena k tomu,
aby vedle léčebné péče ve smyslu
tohoto zákona byla v souhlase s ministrem veř. zdravotnictví
a tělesné výchovy prováděna
nebo podporována všeobecná i zvláštní
opatření, směřující
k odvrácení předčasné invalidity
pojištěncův a jejich rodinných příslušníků,
k potírání lidových chorob (tuberkulosy,
nervosy, pohlavních nemocí, alkoholismu, rakoviny
a pod.) nebo k povznesení zdravotního stavu pojištěncův
a jejich rodinných příslušníků."
Dámy a pánové! Že na provozování
lihovarů, pivovarů, výčepů
a barů možno vydělávati ne 41/2,
ale desetkrát tolik, o tom se nebudeme snad příti,
ale že by na potírání alkoholismu se
mohlo vydělávati 41/2, o tom,
myslím, všichni hodně pochybujeme. Ústřední
soc. pojišťovna má snad půjčovati
na 41/2% ústavům, které
potírají tuberkulosu, má vydělávati
na potírání tuberkulosy, na potírání
rakoviny. Velectění! Není to přímo
výsměchem, když § 185 praví: "Jmění
Ústřední soc. pojišťovny musí
býti ukládáno tak, aby střední
výnos odpovídal úrokové míře,
jíž bylo použito za početní podklad
tohoto zákona."
Střední míra má býti 41/2,
to znamená, když se samozřejmě předpokládá,
že na potírání alkoholismu se nevydělá
41/2, že musí býti jistý
způsob uložení kapitálu, který
vynese více. Proto se nesmí tak argumentovati, že
dnes každý dostane při uložení
svého jmění na prima bezpečnost 41/2%;
to se rozumí, ale zdali dosáhne Ústřední
soc. pojišťovna středního zúročení
41/2% při nerentabilním, bezúročném
umístění části svých
kapitálů na potírání. velkých
nákaz, o tom musíme míti vážné
pochybnosti. (Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců.)
Uvažme, prosím, že z dlužného pojistného
podle §u 174 smí Ústřední soc.
pojišťovna vybírati pouze 5%. Odečtěme
od toho režii generální a speciální
režii na tom dlužném pojistném (upomínání
atd.) a co nám zbude?
Ale posuzujme předpokládanou úrokovou míru
s hlediska dosavadních zkušeností a na nich
vybudovaných teorií. V důvodové zprávě
k návrhu zákona o soc. pojištění
z r. 1923 a ve výborové zprávě k témuž
zákonu z r. 1924 máme cenné statistiky, jak
vypadá dosažené zúročení
v pojišťovnách veřejných i soukromých.
Máte zde data o životních pojišťovnách
rakouských mezi lety 1898 až 1911. Prosím,
maximum 4 20, minimum 4.03. U soukromé slavné pojišťovny
Gothajské v tabulce, která sahá od r. 1829
do r. 1911, máme maximum r. 1872, a to 4.87. To však
bude asi souviseti s mimořádnými událostmi
toho času v hospodářském životě,
a proto se z toho nemohou dělati konsekvence. Minimum úrokové
je u této pojišťovny 3.90% v r. 1898.
Švýcarské pojišťovny dosáhly
maxima od r. 1886 do r. 1910 4.27, minima r. 1897 3.89.
Říšskoněmecké ústavy invalidního
pojištění mezi lety 1891 až 1920 dosáhly
minima 3.49 a maxima r. 1920 - 4.19. Zase mimořádná
doba. Šel jsem k odborníkům pro data z jiných
pojišťoven, a tu jsem zjistil, že jiná velká
pojišťovna - Lebensversicherungsgesellschaft zu Leipzig
- mezi lety 1860 až 1894 dosáhla v době od
r. 1887 maxima úrokového 4.45, před tím
bylo maximum r. 1876 4.96, minimum r. 1898 bylo 3.96. České
pojišťovny soukromé počítají
pouze se 4% zúročením svých reserv.
(Výkřiky poslanců čsl. strany soc.
demokratické.) Anglické i americké pojišťovny
pracují pouze se 3 až 3.50%, v Americe se pracuje
jen se 3% zúročením pojišťovacích
reserv u soukromých pojišťoven. Je pravda, že
dosahují zúročení 4.5 až 5.2%.
Ale co takto vydělávají a o čem se
domnívají, že je to zisk přechodný,
to vracejí svým pojištěncům,
od nichž zdánlivě vybírají přehnanou
částku. Vracejí to ve formě dividend,
resp. účasti na zisku. Raději počítají
s nižším zúročením a vybírají
od svých pojištěnců více, aby
si pojištěnci zvykli; když jsou příjemně
překvapeni dividendou, nad tím nikdo nepláče,
jako by naříkal, kdyby měl dopláceti.
V Rakousku před válkou se počítalo
se 4% zúročením pojistných reserv,
ale slavný pojistný matematik prof. Blaschke, na
něhož se také náš zpravodaj odvolává,
již před válkou vedl pojišťovny rakouské
k přechodu k 3% zúrokování a také
ústavy k tomu přecházejí.
Tedy myslím, že vytýkáme-li přehnaný
předpoklad při zúrokování jmění
sociálních pojišťoven, neděláme
žádnou demagogii, nýbrž pozvedáme
varovného hlasu. Je sice chvíle poslední,
ale není ještě pozdě.
Bývá uvažováno o tom, jakou vývojovou
tendenci má úroková míra. Je vám
známo, že socialisté rádi dokazují,
že úroková míra klesá, poněvadž
prý zisková rata klesá. Novější
teoretikové nejsou toho domnění, že
by úrok nutně měl nějakou tendenci
klesat. (Předsednictví převzal místopředseda
inž. Dostálek.) Mohu se dovolati vynikajícího
národohospodáře a poradce Společnosti
národů, prof. Cassela ze Štokholmu, který
ukazuje, že úrok jakožto cena úvěru
musí podléhati fluktuaci podle zákona nabídky
a poptávky po úvěru. On ukazuje, že
nízká úroková míra, jaká
se v moderní době před válkou pozoruje,
není něco nového a zvláštního
pro moderní dobu, že v Holandsku v polovině
17. století byla také úroková míra
pouze 3%ní, dokonce u něho čteme, že
ve Francii před velkou revolucí úrok z prvotřídních
jistot byl pouze 21/2% až 33/4%.
Tedy že i minulé doby viděly velmi značný
pokles úrokové míry. Nesmíme tedy
pouze vzpomínati na lichvářské doby,
řekněme na počátku křesťanské
éry, kdy se při nedostatku s normálem. Cassel
praví, že nelze dokázati nějakou pravidelnou
tendenci ke klesání úroku, ale tvrdí,
že jako typický úrok z dobrých jistot
můžeme označiti úrok, který se
platí z prvních hypoték na pozemcích.
(Zcela správně!) A praví, že
tento úrok pohybuje se v Německu zcela převážně
- ganz überwiegend - mezi hranicemi 31/2
až 41/2%. Prosím, to
jest nejhořejší hranice 41/2
- a náš pojišťovací zákon
chce pracovati s průměrem 41/2%.
Velectění, je-li úrok cenou - jako že
myslím, že je - pak zajisté podléhá
lidskému vlivu jako cena jiných statků a
služeb. Úrok do jisté míry můžeme
ovládati úvěrovou politikou. Je pravda, poněvadž
náš stát je poměrně malý,
neprostírá se v rozloze celého kontinentu
jako Spojené Státy Severoamerické, že
musíme ve své úvěrové politice
pamatovati na to, jakou úvěrovou politiku budou
dělati naši sousedé. Nicméně
můžeme si říci, že i naše
úvěrová politika může do jisté
míry zvedati úrokovou sazbu nebo ji snižovati.
A teď, prosím, si řekněme: Chceme dělat
úvěrovou politiku takovou, aby Ústřední
sociální pojišťovna přišla
na svá průměrná 41/2%
anebo chceme dělati úvěrovou politiku
takovou, aby celková úroková míra
v našem národohospodářství byla
pod 41/2%? Máme zde nějakou
volbu? Jaký je účel veřejno-právních
bank, Zemské banky, Hypoteční banky, spořitelen,
jaký je účel vašich družstevních
bank vašich Reifeisenek, čili jak jim říkáte
Kampeliček, jaký účel je těchto
veřejných a soukromých ústavů?
Zvedati úrokovou míru na 41/2%,
anebo ji srážeti jak možno nejvíc? (Tak
jest! Zcela správně!) Všichni, jak zde
jsme, od pravice až na nejzazší levici, musíme
se snažiti, aby u nás peníze byly laciné
(Tak jest! Výborně!), a nemůžeme
proto v tom případě dělati politiku
pro Ústřední soc. pojišťovnu, která
má podle vašeho návrhu dělati politiku
zdražování. (Výkřiky posl.
Johanise.)