Sobota 14. července 1928

Posl. V. Beneš (pokračuje): Již jsem hotov, pane předsedo!

Někdy se opravdu zdá, že míti v tomto domě lidské srdce, je dětskou naivitou. Ale tento dům není ještě celý stát Lid si své hluboce lidské srdce ještě zachoval a v 10. roce života republiky bude vzpomínati činů, z nichž jedním jest i tento zákon. My sociálně demokratická strana necháme za něj odpovědnost občanské koalici a její vládě a poslední slovo k němu našemu lidu.

A nyní, prosím, poněvadž jsem tu byl napaden, aby mi předsednictvo laskavě dovolilo několika málo slovy odpověděti na to, co mi tu znovu a znovu bylo vrháno ve tvář. Nemyslil jsem, že budu na to odpovídati, ale pánové. chcete-li slyšeti pravdu - a snad i obviněný má právo se obhájiti - dovolte mi několik slov.

Já jsem r. 1911 napsal básničku k příchodu arcivévody Karla do Brandýsa n./Labem. (Výkřiky.) Za jakých podmínek jsem ji psal, ukáže dopis, který jsem předevčírem dostal. (Výkřiky.) V Mirošově na Rokycansku vítali biskupa, který tam přijel jako soukromý host do svého rodiště. Soukromý host ve svém rodišti, i kdyby to byl katolický biskup, zůstává soukromým hostem a návštěvníkem. Pan farář v Mirošově učinil nátlak na správu školy v Mirošově, aby vyvěsila prapory k této návštěvě. Správa školy, poněvadž v tom nevidí kus své povinnosti, odmítla podle svého plného práva vyvěsiti prapor. A tu se stalo toto: Pan okresní hejtman v Rokycanech dr Kumpf pospíchal k telefonu, zavolal zástupce správce školy v Mirošově a nařídil mu okamžitě vyvěsiti prapor. (Slyšte! Slyšte!) A tento učitel poslechl tak. jako jsem poslechl v r. 1911 já. (Výkřiky. - Posl. Krejčí: Proč právě vám to dali na starost?) Já jsem v Brandýse uměl jediný psáti verše, všeobecně se to znalo. (Výkřiky.) Psával jsem příležitostné verše a psával jsem je častěji, pan starosta Bergman o tom ví. Sešli se rodáci a přišli ke mně: Napište nám proslov! Přišli i při jiné příležitosti a vždy jsem jim to napsal. A pri této příležitosti se tak stalo. když mně to můj představený poručil. Ale nedomnívejte se, pánové, kteří tak rádi to slyšíte, že já se omlouvám, a dokonce, že se omlouvám vám. Ale chci vám ještě toto říci. Když r. 1915 vypukla válka, vzal jsem ženu. děti. všechno jsem tu nechal a pospíchal do Ameriky a tam jsem dělal revoluci. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím p. řečníka, aby končil.

Posl. V. Beneš (pokračuje): Pane předsedo, musím se přece obhájiti.

Ale v těch letech, když já jsem se štval 5 let po Americe, abych konal svou povinnost, co jste zde dělali vy? Já jsem svou činností odčinil to, co se stalo r. 1911, byl-li to poklesek. Vy jste však světili zbraně, váš páter Roudnický v Sakalháze štval naše lidi do boje nepříčetným způsobem (Výkřiky posl. Roudnického.), takže na soudě museli ho mravně od souditi, vy jste naše lidi denuncovali, vy jste ve svých novinách Štefánikovi, Masarykovi, kde komu nadávali a víte, když vy jste dělali tuto práci - co jsem dělal já? (Posl. Roudnický: Krňanský, který to o mně napsal, byl odsouzen na tři měsice do kriminálu!) Ale to je možné, u nás se může leccos státi. Dostane kriminál ne ten, kdo štval naše lidi do neštěstí, ale chudák, který mu to darebáctví vytkl.

Pánové, mluvíte o amerických katolících. Já jsem od amerických katolíků, když jsem odtamtud odcházel, dostal na památku tento spis (ukazuje dopis), v němž jest psáno: "Vážený pane a příteli! Bylo mně uloženo za poslední úřední povinnost rozloučiti se s vámi jménem Ústředního svazu katolíků a projeviti vám plné uznání vaší práce a vašich zásluh."

A tak se to stalo. Ve Spojených státech amerických jsem to byl já, který získal katolický lid do práce za republiku. Dnes se tím tito pánové chlubí, neboť to byla jediná fronta, na které obstáli se ctí, bez hanby, bez ostudy. Ale potom byste mně měli děkovati, poněvadž já jsem přivedl americké katolíky do práce za republiku. Ale vy nemáte pro to smysl, poněvadž jste lidé cyničtí, lidé bez svědomí, bez Boha (Výkřiky poslanců strany lidové.), ano, bez Boha, a proto také vaše politika v tomto státě jde od pěti ku čtyřem. Náš lid je konec konců zbožný, ale nesnese hanebnou demagogii, kterou jste tu činili. a buďte ujištěn, pane posl. Krejčí, že snad již v příští sněmovně nebudete moci opakovati slova té písničky, kterou jste tu dnes citoval. Takoví jste vy. Místo, abyste mně poděkovali, děláte zde toto ošklivé divadlo, které nemůže učiniti nic jiného, než vám v očích všech slušných lidí škoditi. (Výkřiky poslanců strany lidově.) Ano, ono vám také škodí.

Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka, aby již končil.

Posl. V. Beneš (pokračuje): A buďte ujištěni, že generálské pense, k nimž jste dali podnět, nepřinesou vám nic dobrého, nýbrž že vám váš vlastní lid odplatí takovou měrou, jakou jste mu měřili. (Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Byl mi podán p. posl. Remešem a soudr. návrh podle § 78, odst. 2 jedn. ř., aby návrh byl přikázán výborům rozpočtovému a brannému k podání zprávy.

Dám o návrhu tom hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem posl. Remeše a soudr., aby návrh byl přikázán výborům rozpočtovému a brannému k podání zprávy, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Kdo nyní souhlasí, aby posl. sněmovna prodloužila lhůtu senátu k projednání usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona o změně některých předpisů o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich (tisk 1452) o 6 neděl a o dalších 6 měsíců, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Žádané prodloužení lhůty jest tedy povoleno.

Tím vyřízen jest poslední, 4. odst. pořadu.

Prve než přikročím k ukončení schůze, rozhodneme hlasováním podle §u 69 jedn. řádu, zda a kdy jest zahájiti rozpravu o interpelacích označených za naléhavé, které rozdány byly ve včerejší 154. schůzi posl. sněm. dne 13. července 1928.

Jsou to tisky:

1592. Naléhavá interpelace posl. Zeminové, Bergmanna, Špatného a druhů ministrům zásobování, obchodu a spravedlnosti o neobyčejném zdražování ovoce licitováním při veř. dražbách ovoce.

Žádám za přečtení petitu.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Podepsaní poslanci obracejí se na zúčastněné a za poměry odpovědné ministry zásobování, obchodu a spravedlnosti s těmito naléhavými dotazy:

1. Jest pan ministr zásobování ochoten okamžitě zakázati veřejné spekulativní prodeje ovoce na stromech?

2. Jest pan ministr zásobování ochoten zjistiti ihned, jaká úroda ovoce bude na jižní Moravě, Slovensku, Podkarpatské Rusi, ve středních Čechách atd. a zajistiti postupně dovoz ovoce z těchto krajů do míst, kde ovoce bude málo, jakož i hlavně do větších měst a krajů průmyslových?

3. Postará se pan ministr zásobování ve vládě, jak jest jeho povinnost, aby letos byl zakázán vývoz ovoce od nás vůbec vzhledem k nezabezpečené spotřebě domácí?

4. Zajistí pan ministr obchodu k nám volný dovoz z ciziny nejen ovoce luxusního, ale také dobrých druhů takových, které by byly cenami přístupny širokým vrstvám obyvatelstva?

5. Vzchopí se pan ministr spravedlnosti, aby učinil kroky, nezbytné na ochranu obyvatelstva před spekulativním zdražováním ovoce, zeleniny, luštěnin, mléka a všech nezbytných životních potřeb?

Předseda (zvoní): Podatelé navrhují, aby rozprava se zahájila v příští schůzi.

Odpověď na tuto naléhavou interpelaci byla již rozdána v tisku 1693.

Kdo souhlasí, aby této za naléhavou označené interpelaci přiznána byla rozprava podle jedn. řádu a aby rozprava tato podle návrhu podatelů zahájila se v příští schůzi, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Tím rozprava přiznána nebyla.

1593. Naléhavá interpelace posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky a druhů vládě o nesrovnalostech slovenské a podkarpatoruské výhody železničních zaměstnanců a o odstranění těchto nesrovnalostí.

Žádám za přečtení petitu.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte): Podepsaní táží se vlády:

1. Nechá vláda dojíti v desátém výročí samostatnosti státu k nesmrtelné ostudě podání asi 12.000 žalob železničních zaměstnanců na Slovensku a Podkarpatské Rusi proti železničnímu eráru pro nedodržení smluvních závazků, daných co do slovenské a podkarpatoruské výhody, aneb přiměje železniční erár, aby se smírným způsobem se svými zaměstnanci vyrovnal a tím této ostudě předešel?

2. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila, aneb zaříditi hodlá?

Předseda (zvoní): Podatelé navrhují, aby rozprava se zahájila v nejbližší schůzi.

Odpověď na tuto naléhavou interpelaci byla již rozdána v tisku 1692.

Kdo souhlasí, aby této za naléhavou označené interpelaci přiznána byla rozprava podle jedn. řádu a aby rozprava tato podle návrhu podatelů zahájila se v nejbližší schůzi, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Tím rozprava přiznána nebyla.

1594. Naléhavá interpelace posl. Zeminové, dr. Klapky, Špatného, Bergmanna a druhů vládě o úsilí cukerního průmyslu zvýšiti ceny cukru, snížiti mzdy a platy zaměstnanců a převaliti risiko cukrovarnické na jiné nezbytné denní potřeby.

Žádám za přečtení petitu.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Podepsaní táží se vlády:

1. Jaké požadavky přednesli cukrovarníci vládě?

2. Co s cukrovarníky vláda dosud ujednala?

3. Proč odchází ministr financí z jednání s cukrovarníky?

4. Svolá vláda v nejbližší době poradu hospodářských ministrů, zástupců parlamentu, cukrovarníků, zaměstnanců cukrovarnických a konsumentů podle přání zaměstnaneckých organisací?

5. Je vláda ochotna snížiti vysokou cukerní daň a sraziti ceny cukru, aby domácí spotřeba stoupla?

6. Zakročí vláda ve sporu zaměstnanců s cukrovarníky na ochranu zaměstnanců proti propouštění z práce a pro úpravu mezd podle dnešních drahotních poměrů?

Předseda (zvoní): Podatelé navrhují, aby rozprava se zahájila v nejbližší schůzi.

Odpověď na tuto naléhavou interpelaci byla již rozdána v tisku 1691.

Kdo souhlasí, aby této za naléhavou označené interpelaci přiznána byla rozprava podle jedn. řádu a aby rozprava tato podle návrhu podatelů zahájila se v nejbližší schůzi, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Tím rozprava přiznána nebyla.

1605. Naléhavá interpelace posl. inž. Nečase, Johanise, Kleina, Koudelky, Karpíškové a soudr. vládě o stále se množících úrazech a neštěstích na stavbách a jiných podnicích.

Žádám za přečtení petitu.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte): Podepsaní obracejí se k vládě s touto naléhavou interpelací:

1. Je vláda ochotna předložit návrh zákona o bezpečnostních opatřeních na stavbách, kterým by byla nahrazena stará vládní nařízení z r. 1905, 1907 a 1908, jimiž řídí se dnes živnostenští inspektoři při dozoru na stavbách a jež jsou naprosto zastaralá a neodpovídají pokroku techniky a nynějším methodám pracovním i výrobním procesům?

2. Je vláda ochotna vybavit dostatečným počtem zaměstnanců dozorčí úřady, především živnostenské inspektoráty, které dnes disponují tak skrovným počtem sil, že je fysicky absolutně vyloučeno, aby mohly prováděti úspěšně svoji činnost?

3. Je vláda ochotna povolati ve smyslu žádostí živnostenských inspektorátů do kontrolních orgánů pečujících o bezpečnost staveb také důvěrníky dělnictva, kteří jsou stále v bezprostředním styku se staveništěm a vidí a cítí sami, kde je třeba zákroků k zabezpečení stavby?

4. Je vláda ochotna působiti k odstranění závad, zaviněných většinou na stavbách prováděných toliko pod jménem oprávněné firmy, a dále u podnikatelů, jimž stavby zadávají se za takové konkurenční ceny, že jsou možny jen velkým redukováním položek na bezpečnostní opatření a z toho vyplývajícími obětmi na lidských životech?

5. Je vláda ochotna vyšetřiti specielně v Praze, jak je postaráno o zajištění staveb do hloubek, jež prováděno bylo v poslední době v Praze v rozměrech u nás nezvyklých?

6. Je vláda ochotna učiniti přítrž nelidskému a často život ohrožujícímu způsobu, jakým je postaráno o přístřeší pro stavební dělníky?

7. Je vláda ochotna podati vysvětlení podepřené přesnými, odbornými šetřeními o příčinách katastrofy na staveništi v Revoluční třídě a zahájiti trestní řízení proti viníkům?

8. Je vláda ochotna vysvětliti, proč nebylo dosud vyhověno jednomyslnému usnesení výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a výboru sociálně-politického, kterým bylo vládě uloženo po předchozích neštěstích na stavbách pražských, aby dala bezodkladně provést inspekci na všech stavbách v Praze a zjistiti, zda jsou provedena všechna ochranná opatření k zamezení úrazů (viz tisk 1577 N. S.)?

Předseda (zvoní): Podatelé navrhují, aby rozprava se zahájila ihned.

Odpověď na tuto naléhavou interpelaci byla již rozdána v tisku 1709.

Kdo souhlasí, aby této za naléhavou označené interpelaci přiznána byla rozprava podle jedn. řádu a aby rozprava tato podle návrhu podatelů zahájila se ihned, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Tím rozprava přiznána nebyla. Došel návrh. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Návrh posl. Můni a soudr. na vyslovení uznání a díků vládě Svazu sovětských republik za zachránění dr Běhounka a ostatních trosečníků "Italie".

Předseda (zvoní): Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby příští schůze svolána byla písemně s pořadem, který podle §u 40 a §u 9, lit. d) jedn. řádu určí předsednictvo.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Námitek nebylo.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi a přeji všem paním a pánům poslancům, aby v zaslouženém odpočinku, který jim skytnou krátké týdny parlamentních prázdnin, došli potřebného osvěžení pro podzimní práce sněmovní. (Potlesk.)

(Konec schůze ve 2 hod. 48 min. odpol.)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP