To by bylo to správné. Zcela prostě ono území
státu, jehož obyvatelé v některém
případě neplní přání
vládnoucí moci, prostě vypojiti, celé
hospodářství tam zastaviti a tak část
státních občanů zcela prostě
hospodářsky donutiti nouzí, aby se podřídili
státní autoritě. To bylo tenkráte.
Dnes tomu není jinak. Pozorujeme-li události posledních
dnů a uvážíme-li, že stojíme
před uskutečněním správní
reformy, čímž se bude v nejbližších
hodinách také sněmovna zabývati, můžeme
jistě říci, že pánům,
kteří mají vládní a policejní
moc v tomto státě, správní reforma
stoupla již dosti do hlavy a že také neobyčejně
stouplo jejich sebevědomí, neboť jinak nebyly
by možné věci, které se přihodily
v posledních dnech. Musím něco z toho uvésti,
poněvadž jsme zjistili, že lidé, kteří
mají v rukou policejní moc, jak se zdá, úplně
negují spolkové a shromažďovací
právo v tomto státě a mají v úmyslu
zbaviti tyto důležité zákony účinnosti.
Můžeme konstatovati, že konec konců komunistická
strana, která roku 1925 po volbách svým ohromným
volebním úspěchem a svým velikým
počtem mandátů octla se v této sněmovně
na vrcholu své moci, dnes, kdyby byly volby, sotva by byla
tím mocenským činitelem, jakým byla
tenkráte. Zdá se však, že se vládní
a policejní moc v tomto státě především
stará o to, aby komunistické straně dělala
pokud možno dobrou propagandu a my, zkoumáme-li poslední
opatření policejního ředitelství
a jeho účinky, doporučili bychom pražskému
ředitelství, aby sňalo svůj vývěsní
štít a aby tam vyvěsilo nový s nápisem:
Kancelář komunistické propagandy. Pražské
policejní ředitelství obrátilo k sobě
pozornost nejen svým výnosem, jímž zakázalo
ohlášenou dělnickou slavnost komunistické
strany, tak zvaný Rudý den v Praze, nýbrž
přede vším jiným také tónem,
jímž pražské policejní ředitelství
toto opatření vydalo, a který nám
ukazuje, čeho se můžeme nadíti, bude-li
správní reforma skutečně provedena
v jejím nynějším znění.
Pražské policejní ředitelství,
jak bylo uveřejněno v časopise naší
strany, vydalo toto nařízení:
"Pražské policejní ředitelství
obdrželo žádost o povolení uspořádati
dopoledne dne 6. července Rudý den spojený
s průvody a veřejnými schůzemi lidu.
Policejní ředitelství tyto projevy vzhledem
k veřejnému klidu a pořádku zakázalo.
Vedle toho bylo hlášeno z ústředního
sekretariátu fašistické obce, že dne 5.
července v 8 hodin večer bude uspořádána
ve velkém sále na Slovanském ostrově
veřejná schůze lidu a zároveň
bylo žádáno o povolení, aby fašistická
obec směla dne 6. července o 4.30 hodin odpoledne
uspořádati na Staroměstském náměstí
u Husova pomníku veřejnou schůzi. (Výkřiky
posl. Hackenberga.) Uspořádání
veřejné schůze na Slovanském ostrově
nebylo vzato na vědomí a také schůze
lidu, zamýšlená na Staroměstském
náměstí, byla zakázána vzhledem
k veřejnému klidu a pořádku."
- To jsou dvě schůze, které místem
leží od sebe dosti daleko. - "Policejní
ředitelství u příležitosti této
upozorňuje, že učiní vydatná
opatření, aby v žádném případě
nebyl porušen veřejný klid a pořádek
a že proti každému pokusu, směřujícímu
k porušení úředního zákazu,
zakročí co nejpřísněji a nejenergičtěji
po ruce jsoucími prostředky, bez veškerých
ohledů. Varuje proto policejní ředitelství
každého, aby se vystříhal jakéhokoliv
porušení veřejného klidu a pořádku,
jinak by si musil přičísti následky
svého jednání."
Nerozhoduje zde však pouze obsah, nýbrž, jak
již řečeno, tón, jakým byl tento
zákaz vydán. Policejní ředitelství
nespokojilo se však pouze tím, nýbrž vedle
toho rozpustilo ještě tři tělocvičné
spolky komunistické strany. Uvedl bych zde ještě
jednu věc. V posledních dnech jsme zjistili, že
v mnoha městech mého volebního kraje byly
rozeslány přednostům úřadů,
ředitelům škol atd. oběžníky
okresních politických správ, v nichž
byli vyzváni, aby co nejostřejšími opatřeními
působili na učitele nebo úředníky,
aby přistoupili k Českému Červenému
kříži. Jednotliví přednostové
úřadů naznačili dokonce podřízeným
úředníkům, že kdyby nepřistoupili
k Červenému kříži, mohlo by to
ohroziti i jejich existenci.
Předseda (zvoní): Pane řečníku,
upozorňuji vás, že řečnická
lhůta uplynula.
Posl. Kaufmann (pokračuje): Jsem ihned hotov.
Mluvil jsem s jedním z pánů a vytkl jsem
mu, že takové opatření, to jest vyhrožování
donucovacími prostředky, že bude ohrožena
existence člověkova a jejichž účelem
jest přiměti ho ke vstupu do spolku, i kdyby byl
čistě humánního rázu, jako
je Červený kříž, jest proviněním,
které by musilo býti trestáno podle zákona
o útisku. To jest útisk, jemuž se nepodřídíme
a jejž si nedáme líbiti. Poukazuji na to jen
proto, abych vám dokázal, že se policejní
moc v našem státě stává stále
vzpupnější a stále méně
se zdržuje a činí vše, aby přesvědčila
státní občany, že v tomto státě
od nynějška se zavedením správní
reformy vládne výhradně a absolutně
policie. Dále bych poukázal na to, že se mi
včera dostalo ještě ne zcela zaručené
zprávy, o níž bylo u nás živě
diskutováno, totiž že v neděli pražské
četnictvo rozbilo v Horním Litvínově
komunistickou schůzi a nejen rozbilo, nýbrž
že účastníky na schůzi ztýralo
proslavenými pendreky. Ministerstvo vnitra mělo
by ihned učiniti vše, aby se zjistilo, zda skutečně
k takovému surovému znásilnění
státních občanů došlo.
Na konec bych jen ještě konstatoval, že jen zákon,
který náležitě podporuje elektrisaci
a z této důležité hospodářské
instituce dělá to, čeho potřebujeme,
totiž hospodářského činitele,
který prospívá všem státním
občanům a který všem spotřebitelům
umožňuje, aby dostali elektrickou energii za levné
a přiměřené ceny, zevšeobecní
používání elektrické energie,
takže budou-li peníze, jichž potřebujeme,
náležitě rozvrženy na soukromníky,
komunální sbory a stát, stane se elektrisace
důležitým hospodářským
činitelem našeho státu nejen proti cizině,
nýbrž i doma prospěje všem státním
občanům. To však bude možné jen
tehdy, bude-li vypracován nový zákon, nikoliv
zákon, který v několika paragrafech rozděluje
příslušnost mezi ministerstvo veřejných
prací a ministerstvo obchodu. Nejvíce by však
bylo třeba, aby byla vytvořena nejprve právní
základna mezi výrobci a spotřebiteli, aby
bylo vymýceno překupnictví a aby tak bylo
lze elektrické energie náležitě užívati
pro každou soukromou potřebu při řemesle,
v drobném hospodářství, zkrátka
ve všech výrobních odvětvích.
Pro takový zákon bychom hlasovali. Tento zákon
jest podle našeho mínění pouze formalitou,
jíž by sněmovna neměla býti zatěžována.
(Potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Mikuláš.
Uděluji mu slovo.
Posl. Mikuláš: Slavná sněmovno!
K projednávané osnově zákona o změně
zákona ze dne 1. července 1926, čís.
139 Sb. z. a n., o finanční podpoře elektrisace
venkova zaujímá československá strana
nár. socialistická v podstatě totéž
kladné stanovisko jako k původnímu zákonu
o finanční podpoře elektrisace venkova. (Předsednictví
převzal místo předseda Slavíček.)
Při posuzování této otázky
jest pro nás rozhodujícím především
účel, jehož má býti tímto
zákonem dosaženo. A tu je třeba říci,
že dnešní hospodářský a
finanční stav většiny venkovských
obcí a okresů je takového druhu, že
bez vydatné finanční podpory se strany státu
je provedení elektrisace v širším měřítku
na našem venkově v současné době
nemyslitelné. (Tak jest! - Souhlas poslanců
čsl. strany nár. socialistické.) Proto,
i když nemůžeme úplně souhlasiti
se zněním návrhu tohoto zákona, vítáme
jej jako nutné opatření k hospodářskému
povznesení venkovských obcí a povznesení
hospodářského a kulturního pokroku
vůbec.
Budiž nám však dovoleno při této
příležitosti upozorniti na některá
ustanovení projednávaného zákona,
která považujeme se stanoviska provádění
zákona za neúčelná a eventuelně
škodlivá.
Podle čl. I projednávaného zákona
má býti § 2, odst. 2., zákona čís.
139 z r. 1926 upraven takto: "O udělení těchto
příspěvků a podpor rozhoduje ministerstvo
veřejných prací v dohodě s ministerstvem
zemědělství na podkladě řádně
doložených žádostí po vyjádření
příslušné zemědělské
rady a na Podkarpatské Rusi civilní správy,
pokud tam nebude zřízena zemědělská
rada." Toto ustanovení prakticky znamená, že
o každé žádosti za finanční
podporu na elektrisaci, ať již žádost taková
podána bude od obce, okresu anebo družstva, budou
se vyslovovati zemědělské rady v Čechách,
na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, a eventuelně
po zřízení této i na Podkarpatské
Rusi.
A přece - jak jsme již poukázali v zemědělském
a rozpočtovém výboru - nejde při této
záležitosti o věc čistě zemědělskou.
Tímto ustanovením bude celá agenda jen zbytečně
zatěžována, nehledě k tomu, že
zemědělské rady nemají dnes, kdybychom
chtěli otázku řešiti se stanoviska odborného,
pro tento obor působnosti školených technických
sil. Ale i po jiné stránce nemůže býti
otázka kompetence zemědělských rad
pro nás v této záležitosti přijatelná.
Jest známo, na jakém podkladě jsou naše
zemědělské rady konstituovány a jak
jsou složeny. Jejich organisace jest prostě nemožná
a neudržitelná. Podle zákona o zemědělské
radě české mají právo k volbě
okresních delegátů zemědělské
rady spolky, které podle stanov jsou povolány k
podporování zemědělství nebo
některého jeho odvětví a které
v době volby nejméně rok trvají a
mají aspoň 30 členů. Jak je patrno,
nemusejí býti členy oněch spolků
jen zemědělci - jsou na př. spolky králikářské,
holubářské a pod., jejichž členy
jsou vůbec jen nezemědělci - a spolky takové
volební právo mají. Volebního práva
totiž nemají fysické osoby přímo,
tedy ani zemědělci, nýbrž spolky, bez
ohledu na to, koho nebo které vrstvy sdružují,
jen když ve stanovách mají vytčenou
podporu zemědělství. Dokazuje to jen nevhodnost
dosavadní organisace zemědělských
rad pro dnešní dobu.
Ale i v jiném směru neodpovídá zákon
a volební řád do zemědělské
rady české, a právě tak je tomu u
ostatních zemědělských rad v dnešní
době. Tak na př. ženy nejsou volitelny ani
za volitele spolku, ani ovšem za delegáta zemědělské
rady, který podle zákona musí býti
mužského pohlaví. A přece právě
v zemědělství více než v kterémkoli
jiném odvětví výrobním mají
ženy a jejich práce úlohu přímo
vynikající. Vždyť ony samy, možno
říci, provozují a vedou celá odvětví
zemědělství, na př. drůbežnictví,
chov vepřů, mlékařství a pod.
Úkolem zemědělských rad je podle zákona
mezi jiným zvelebování zemědělství.
Je tedy jistě nerozumné a pro venkovské ženy
i ponižující, nepřipustiti je ke spolupůsobení
při tomto úkolu. Volební řád
nezná po této stránce také poměrného
zastoupení.
Za tohoto stavu věci mohla by býti tato instituce
zemědělských rad uvedena prostě ad
absurdum. Představme si, že by na ř. rok před
volbami do zemědělských rad založeny
byly ve všech městech různé spolky,
jejichž stanovy by jednaly o podporování zemědělství,
jejichž členstvo by však netvořili vůbec
zemědělci. Na př. selské jízdy
a banderia mají volební právo, neb se o ně
hlásí jen proto, že ve svých stanovách
mají vyznačenu práci ku povznesení
chovu koní. Každý člen takového
spolku byl by zároveň i členem jiného
nebo jiných podobných spolků. Spolky ty měly
by nepochybně volební právo. Protože
by měly hodně členů a na každých
30 členu volen jest jeden volitel - volitelé ti
volí pak teprve delegáta - měly by spolky
ty jistě více než polovinu volitelů
vyslaných všemi spolky na okrese existujícími.
Spolky skutečných zemědělců
by byly pak v menšině. Tak by se stalo, že takovéto
spolky nezemědělců zvolily by většinu
okresních delegátů zemědělské
rady ve většině okresů. Poněvadž
okresní delegáti volí výbory jednotlivých
odborů, českého a německého,
a ty opět před sedy, mohla by pak zemědělská
rada býti spravována vůbec nezemědělci.
Věru, že by takového demonstračního
poučení zasluhovali ti, kteří z politických
důvodů nechtějí připustiti
změnu zemědělských rad, která
by odpovídala zásadám skutečné
demokracie a potřebě našeho zemědělství.
(Tak jest!)
Že skutečně i po stránce politické
není záležitost zemědělských
rad bez závady, o tom není jistě pochyby.
Jak na př. jsou zemědělské rady posuzovány
republikánským tiskem, o tom svědčí
zpráva ústředního orgánu republikánské
strany "Venkova" z 28. ledna 1927, v níž
se praví: "Právě vypsané volby
do zemědělských rad přinesly nový
důkaz, že každý malý zemědělec
musí vstoupiti do Domoviny, chce-li dosáhnouti nějakých
výhod pro své hospodářství."
(Slyšte!) To je jen malý doklad, ale stačí,
abychom si udělali úsudek, jaké zemědělské
rady u nás jsou, a hlavně, kým jsou ovládány.
(Tak jest!) Není divu, nemá-li k nim široká
veřejnost důvěry. Je proto s podivením,
že kompetence zemědělských rad se stále
ještě rozšiřuje. Loňského
roku zákonem ze dne 14. července, č. 118
Sb. z. a n., o přímých daních, zřízeny
byly při zemědělských radách
zvláštní fondy pro případ živelních
pohrom, kteréžto fondy disponovati budou miliony.
Nyní opětně tímto zákonem dává
se zemědělským radám bez ohledu na
nedůvěru široké veřejnosti k
těmto institucím právo, aby se vyslovovaly
o žádostech za podporu na elektrisaci přes
to, že elektrisace již svou povahou nespadá do
úkolů zemědělským radám
vytčených. Ale i kdyby, slavná sněmovno,
této důvěry zde bylo a kdyby zemědělské
rady skutečně vybudovány byly tak, jak je
toho v zájmu zemědělství a jeho dobré
pověsti třeba, jsem nucen prohlásiti, že
bychom ze zásadních důvodů nemohli
dáti svůj souhlas k tomu, aby o žádostech
obcí a okresů, eventuelně družstev,
za udělení podpory na elektrisaci vyslovovaly se
zemědělské rady, (Výborně!)
poněvadž tato záležitost podle našeho
názoru spadá především do kompetence
nadřízených orgánů samosprávných
a především státních. (Výborně!)
Podle této navrhované osnovy zákona udělovati
bude podporu na elektrisaci ministerstvo veřejných
prací po dohodě s ministerstvem zemědělství.
Podle původního zákona z r. 1926 byla tato
záležitost v kompetenci ministerstva zemědělství,
a tu bych chtěl poukázati na to, že právě
ministerstvo zemědělství vydalo směrnice
k zákonu o elektrisaci venkova, z nichž je nejlépe
patrno, které orgány se měly především
o žádostech za podporu vyslovovati. Ve směrnicích
těchto se výslovně praví: "K
žádosti, podá-li tuto obec, musí býti
přiloženo: 1. průkaz, že je možno
zásobovati obec elektřinou v rámci soustavné
elektrisace. (Prohlášení elektrárenského
svazu, pověřeného elektrisací příslušné
oblasti.) 2. Výkazy: a) o počtu popisných
čísel v obci, b) o počtu obyvatelstva obce,
c) o výši pří.. mých daní
v obci placených, d) o výši čistého
katastrálního výnosu, e) o výměře
pozemků v hektarech, f) o výši přirážek
k přímým daním v obci placeným
v procentech. 3. Rozpočet nákladu na zařízení
uvedená v bodu 1., vypracovaný nebo potvrzený
elektrárenským svazem, pověřeným
soustavnou elektrisací příslušné
oblasti, a to odděleně: a) na transformovnu, b)
na místní rozvodovou síť, c) na veřejné
osvětlení, d) na domovní přípojky
a plán místní rozvodné sítě.
(Rozpočet na uvedené zařízení
bod a) až c) musí býti přesný
a závazný, bod b) může býti přibližný.)
4. Prohlášení elektrárenského
svazu, že nejdéle do 6 měsíců
obec připojí. 5. Finanční a organisační
řád (stanovy) elektrárenského svazu,
do jehož oblasti obec náleží. 6. Finanční
plán na úhradu celého nákladu spojeného
s elektrisací obce. 7. Revers obce, že vrátí
příspěvky, nebude-li elektrisace obce provedena
podle výše uvedeného rozpočtu a finančního
plánu do 6 měsíců od vyplacení
příspěvku. 8. Důkazy pravoplatnosti
usneseni obce o provedení elektrisace podle zákona
ze dne 12. srpna 1921 (opis protokolu o schůzi obecního
zastupitelstva, v níž stavba byla usnesena a finanční
plán a revers schválen; vyjádření
finanční komise, vyhláška schválení
okresu, případně zemského výboru).
Z uvedených směrnic je patrno, o jakou záležitost
jde při žádostech za podporu na elektrisaci.
Jde o problém hospodářský a především
o hospodářský a finanční problém
naší samosprávy. Tak také a s tohoto
hlediska díváme se na předložený
zákon o podpoře elektrisace venkova.
Z důvodů těch pak navrhujeme změnu
čl. I, odst. 1, a žádáme za přijetí
tohoto článku v tomto znění: "O
udělení těchto příspěvků
a podpor rozhoduje ministerstvo veř. prací v dohodě
s ministerstvem zemědělství na podkladě
řádně doložených žádostí
po vyjádření příslušného
zemského správního výboru (zemského
zastupitelstva) a na Podkarpatské Rusi civilní správy."
Slavná sněmovno! Řekl jsem, že otázka
elektrisace venkova je především problémem
naší samosprávy. Domnívám se,
že toto moje tvrzení odůvodněno je hlavně
neblahými poměry, jež vyvolány byly
v obcích a okresech po vydání zákona
o finanční úpravě územní
samosprávy. Zde, myslím, by se měla slavná
vláda a koaliční strany zamysleti, jakou
to děláme hospodářskou politiku státu.
Zákonem o územní samosprávě,
omezením samosprávných přirážek
vzaly se obcím v republice Československé
těžké miliony. Celá řada venkovských
obcí nemá dnes nejmenších prostředků
na své nejnaléhavější potřeby.
Není peněz na komunikaci, není prostředků
na školy, na chudinství a na sociální
péči. Obecní hospodářství
je namnoze přivedeno do nemožného stavu. Nejinak
je tomu s hospodářstvím okresů. Zemský
správní výbor v Čechách z rozpočtů
okresů škrtá do nemožností. Škrtají
se dokonce i položky na cestářské čepice.
(Slyšte!) Celá řada okresů zastavila
práci ve štěrkovnách. Není peněz,
ale nebude ani potřebného štěrku na
správu zubožených okresních silnic.
Na rekonstrukci nevyhovujících silničních
mostů vzhledem k automobilovému provozu není
vůbec prostředků. Za tohoto stavu věci
projednáváme zákon o podpoře elektrisace
venkova. V resoluci zemědělského a rozpočtového
výboru se sice vláda vyzývá, aby počínajíc
r. 1929 zařazovala do rozpočtu státního
na finanční podporu elektrisace venkova nejméně
30 mil. Kč, aby účelu zákona č.
139 Sb. z. a n. z r. 1926 mohlo býti dosaženo, bohužel,
jde zase jen o resoluci, v níž je sice projeveno přání
poslanců jak vládních, tak i oposičních,
která však, jak praxe učí, nic pro účel
věci neznamená, když v zákonu samém
stanoven jest obnos toliko 10 mil. Kč. I kdyby však
těchto 30 mil. Kč bylo každoročně
skutečně poskytováno ku podpoře elektrisace
venkova, nebyl by to nikterak obnos přemrštěný,
béřeme-li v úvahu hospodářský
i finanční krach naší samosprávy.
Tím méně může býti dostačujícím
obnos 10 mil. Kč, s nímž, jak již řečeno,
v zákoně se počítá. Domníváme
se proto, kdyby dnešní vládě šlo
vážně o skutečný rozvoj elektrisace
venkova a kdyby úmyslem jejím bylo pomoci obcím,
že by především musila uvažovati
o neblahých důsledcích, jež způsobil
zákon o finanční úpravě územní
samosprávy, jmenovitě nemožný limit
samosprávných přirážek, a musela
by zrušiti tento nedomyšlený, nemožný
a samosprávě hospodářsky nebezpečný
zákon. Odhodlá-li se vláda k tomuto činu,
bude to pro obce a tím i pro rozvoj elektrisace znamenati
více nežli zákon, který právě
projednáváme.
Slavná sněmovno! Přes vytknuté závady
projednávané osnovy bude však klub československé
strany socialistické pro předloženou osnovu
zákona hlasovati. (Potlesk poslanců čsl.
strany nár. socialistické.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dále má slovo p. posl. Kříž.
Posl. Kříž: Slavná sněmovno!
Při projednávání usnesení senátu
o změně kompetence pro udílení podpor
na provádění soustavné elektrisace
venkova hlasovali jsme po zamítnutí našich
pozměňovacích návrhů v příslušných
výborech sněmovny pro tento zákon. Náš
klub i v plenu posl. sněmovny, budou-li jeho opakované
opravné návrhy zamítnuty, vysloví
se pro to, aby usnesení senátu bylo v poslanecké
sněmovně schváleno. To proto, že navrhovaná
novelisace o finanční podpoře soustavné
elektrisace venkova dává vlastně plnou satisfakci
požadavku, který od počátku provádění
zákona o soustavné elektrisaci hájíme.
Měl jsem příležitost již při
projednávání zákona č. 139
Sb. z. a n. z r. 1926 tlumočiti s tohoto místa slavné
sněmovně přesvědčení
celého našeho klubu, že považujeme za nezbytné
i nutné, aby úřední agenda, s prováděním
soustavné elektrisace souvisící, nebyla roztříštěna
mezi několik úřadů, a žádali
jsme tehdy, aby tato agenda byla soustředěna v jednom
z nejpovolanějších orgánů, t.
j. v ministerstvu veř. prací.
Tehdy v r. 1926 ani vláda, ani vládní většina
neměly pro správnost naší argumentace
potřebného smyslu. A ejhle! Neuplynuly ani dva roky
a vláda po zkušenostech, které povolané
úřady získaly, sama přichází
s návrhem, který znamená uznání
správnosti tehdejšího našeho stanoviska.
Pozdě, ale přece! Jsem přesvědčen,
že tentokráte je rozhodování správné
a že elektrisační agenda v rukou ministerstva
veř. prací bude na svém místě.
Při projednávání usnesení senátu
v rozpočtovém i zemědělském
výboru posl. sněmovny podali jsme k prvnímu
článku navrhované vládní novelisace
svůj pozměňovací návrh, který,
jak jsem již řekl, předkládáme
také plenu sněmovny. V tomto návrhu žádáme,
aby z usnesení senátem přijatého byl
škrtnut pasus o tom, že ministerstvo veř. prací
rozhoduje o žádostech za podporu elektrisace "po
slyšení zemědělské rady, resp.
na Podkarpatské Rusi civilní správy",
a navrhovali jsme, aby vyjádření o žádostech
místo těmto orgánům svěřována
byla zemským výborům, případně
výborům župním a obchodním a
průmyslovým komorám.
K podání tohoto návrhu vedly nás velmi
vážné důvody. Jest známo, že
zemědělské rady v dnešním svém
složení nejsou pravdě odpovídajícím
vyjádřením hospodářských
sil a rozvrstvení našeho venkova. Marně již
po řadu roků domáhají se drobní
zemědělci, aby v zemědělských
radách dostalo se jim náležitého zastoupení.
Bývalý pan ministr zemědělství
dr Brdlík sice svého času slíbil
předložení vzorného, dnešní
demokratické době odpovídajícího
volebního řádu pro zemědělské
rady, ale, jak vidíme, s prováděním
slibu nijak nespěchá ani jeho nástupce. A
přece - sliby zavazují! Nedivme se proto, že
ve výboru při projednávání
tohoto zákona byla jednomyslně, tedy i stranami
vládními přijata resoluce, kterou nynější
pan ministr zemědělství znovu a důrazně
je žádán, aby slibovanou osnovu zákona
o volbách do zemědělských rad opravdu
také předložil.
Dokud nebude provedena demokratisace zemědělských
rad, nemůžeme v tuto přežilou a jednostrannou
instituci míti žádné důvěry
a proto také bráníme se ústavními
prostředky tomu, aby zemědělské rady,
stojící v jednostranných službách
politicky stavovských zájmů jedné
určité skupiny, nadány byly mocí,
vyjadřovati se o meritorním provádění
zákona tak hlubokého finančního a
hospodářského dosahu.
Venkov není jedna rodina a venkov také není
a nemůže býti jedna politická strana.
Tuto pravdu nediktujeme my, to diktuje sám hospodářský
život. Život venkova prolnut je touže nevypočitatelnou
spletí různých zájmů a potřeb
občanstva, jako je tomu v životě ostatních
složek národa a státu.
Proto se nedivme, nemá-li valná část
venkovského obyvatelstva k zemědělským
radám při jejich dnešním protilidovém
složení důvěry. Instinkt venkovského
člověka jest již takový, že vidí
neupřímnost a faleš tam, kde v otázkách
všem lidem venkova společných jest jednostrannost.
To netvrdíme jenom my soc. demokraté. Také
pánové z vládní většiny,
pokud není jim symbolem zelený čtyřlístek,
tvrdí totéž, co my, a jen nucená koaliční
solidarita jim brání, aby svůj názor
při projednávání tohoto zákona
mohli důsledně hájiti a prováděti.
Toho byla svědkem obsáhlá debata při
projednávání tohoto zákona v zemědělském
i rozpočtovém výboru, kde proti dnešní
praksi zemědělských rad otevřeně
se postavili nejen kolegové stran oposičních,
ale také poslanci stran vládní většiny.
Pan kol. Krejčí dokonce v zemědělském
výboru jasně naznačil, že již je
to naposledy, co se dává znásilniti, hlasuje
pro zákon, který favorisuje zemědělské
rady v dnešním jejich nemožném složení.
Chápeme, že tato trpká pravda svorně
ve výboru konstatovaná poněkud rozčilila
p. zpravodaje zemědělského výboru,
takže se nám v doslovu představil více
jako exponent své strany než zpravodaj výboru
a nazval nás všechny nepřáteli venkova.
Považuji však za nutno, abych k tomuto gestu s funkcí
zpravodaje neslučitelnému s tohoto místa
prohlásil:
Jménem velké části drobného
zemědělského lidu odmítáme
se vším rozhořčením tento výrok
p. posl. Křemena jako zpravodaje výboru,
jako by každý, kdo nemá na sobě cejch
agrární strany, byl nepřítelem venkova.
Pánové z republikánské strany čsl.
venkova se musí již smířiti s tím,
že venkov není jedna agrární rodina,
že jsou na venkově také ještě jiné
zájmy, než hájí republikánská
strana čsl. venkova, a že hájení zájmů
venkova nemůže býti ponecháno jen republikánské
straně, která křečovitě dokazuje,
že má v tomto směru monopol. Není tomu
tak a nebude tomu tak ani do budoucna. Taková demokracie
nebyla by demokracií. Můžeme-li raditi republikánské
straně čsl. venkova, radíme jí, aby
některým svým exponentům dala potřebnou
lekci a smířila je se skutečností,
že jak agrarismus, tak také socialismus jest a bude
vždy mluvčím a zastáncem hospodářských
tužeb velké části venkovského
obyvatelstva.
A nyní ještě několik slov k celkové
situaci, v níž se u nás řešení
otázky soustavné elektrisace nachází.
Není pochyby, že provádění zákona
o soustavné elektrisaci společnostmi nadanými
právem všeužitečnosti přineslo
a přináší našemu hospodářskému
životu dobré ovoce. Vidíme to na všech
stranách a popírati tento fakt může
jen ten, kdo nalézá se v zajetí sobeckých
zájmů jednotlivce nebo jednotky. Soustavná
elektrisace a zákon o podpoře elektrisace venkova
jsou investice hospodářských hodnot, které
nezůstávají ležeti ladem a půdu
jim přisouzenou mrví s dobrým výsledkem.
Co stát dal a dává soustavné elektrisaci,
dává do značné míry sobě
samému.
Považuji za nutné, dotknouti se při této
příležitosti, kdy měníme kompetenci
ministerstev na jednom z nejdůležitějších
úseků soustavné elektrisace státu,
nevěcnosti argumentů proti všeužitečným
elektrárnám. Tak mezi jiným v květnu
toho roku rozesílán byl poslaneckým klubům
cirkulář, vztahující se k projednávání
tohoto zákona v senátě. V tomto cirkuláři
výslovně se praví: "Odůvodnění
navrhované změny uvedené v důvodové
zprávě není však ani případné,
ani neodpovídá skutečnému stavu. Navrhovaná
pak změna sama nebude ku prospěchu elektrisace venkova,
nýbrž poškodí zájmy soukromých
a obecních elektráren a zvýší
ještě nedůvěru v podjatost ministerstva
veř. prací ve věcech elektrisačních.
Důvody: Ministerstvo veř. prací není
jediným odborným ministerstvem pro věci elektrisační.
Do působnosti ministerstva veř. prací náleží
rozhodovati pouze o části elektrisačních
věcí, totiž asi o 20 t. zv. všeužitečných
elektrárenských podnicích, zřízených
podle zákona ze dne 22. července 1919, čís.
438, kdežto působnost ohledně soukromých,
obecních a závodních elektráren, počtem
více než 1000, patří do ministerstva
obchodu." (Posl. Koudelka: To také není
pravda, je jich 800!) Dojdu k tomu.
Na prvý pohled by se zdálo, že ti, kteří
si tu reklamují právo obhajoby soukromých
a obecných elektráren, mají pravdu, ale není
tomu tak. Podívejme se na oblast přikázanou
podnikům všeužitečným a na oblast
zásobovanou podniky soukromými! V Čechách
z celkového počtu 8400 politických obcí
je podnikům všeužitečným přikázáno
6687 obcí, elektrárny všeužitečné
zásobují 1713 obcí. Na Moravě a ve
Slezsku přikázány jsou celé oblasti
obou zemí vůbec jen podnikům všeužitečným.
Z tohoto fakta je viděti, že výstavba soustavné
elektrisace jest dílem ohromného významu
národohospodářského, a vojna vedená
některými činiteli proti soustavné
elektrisaci a všeužitečným podnikům
vedena je zbraněmi více osobními a sobeckými,
než celkovými zájmy důležitého
problému elektrisace a posílení hospodářského
života státu.