Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: inž. Dostálek,
Horák, Slavíček, Stivín,
Zierhut.
Zapisovatelé: Rýpar, Špatný.
214 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: náměstek min. předsedy
dr Šrámek; ministři dr Mayr-Harting,
dr. Nosek, dr Spina, dr Srdínko, dr
Tiso; za ministerstvo financí vrch. komisař
dr Bednář.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci Nebuška.
dr Mikyška, dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 139. schůzi
poslanecké sněmovny.
Dovolenou udělil jsem na dnešní schůzi
p. posl. Bergmannovi pro neodkladné zaměstnání.
Došlo oznámení o změně ve výboru.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Do výboru soc.-politického vyslal
klub poslanců čsl. strany nár. socialistické
posl. Pechmanovou za posl. Buřívala.
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání prvého odstavce pořadu,
jímž jest:
1. Zpráva výborů ústavně-právního
a rozpočtového k návrhu posl. Bradáče,
dr Dolanského, dr Budaye, dr Lukavského, Mlčocha,
dr Luschky, Windirsche, Stenzla, Rýpara, Špačka,
E. Vencla a druhů (tisk 1398), aby byl vydán zákon,
kterým se povoluje užíti dílčích
dlužních úpisů 6% půjčky
města Opavy z roku 1922 v úhrnné jmenovité
hodnotě 25 milionů Kč k ukládám
nadačních, sirotčích a podobných
kapitálů (tisk 1463).
Páni zpravodajové posl. Ostrý a Rýpar
promluvili již ve včerejší 138. schůzi
posl. sněmovny a lhůta řečnická
stanovena byla 20 minutami.
Ke slovu jsou přihlášeni řečníci
na straně "pro": pp. posl. dr Koberg,
Sladký.
Dávám slovo prvému přihlášenému
řečníku, p. posl. dr Kobergovi.
Posl. dr Koberg (německy): Pánové!
Předložený návrh zákona o půjčce
města Opavy jest v podstatě totéž, čeho
jsme po této stránce již dávno žádali
společně se zástupci města Opavy,
jehož starosta jest přece členem naší
strany. Budeme tedy ovšem hlasovati pro tento návrh,
ale přece musím upozorniti, že v tomto malém
zákoně nemůžeme naprosto viděti
nějakou splátku za degradaci Opavy, za loupež
naší slezské samosprávy. Ani nastávající
a samozřejmé navrácení Opavě
bezdůvodně odňatých oprávnění
politického úřadu I. stolice nebo prozatímní
ponechání některých úřadů,
které přece i přes úmyslnou zlomyslnost
nemohou náhle všechny býti přeloženy
z Opavy do Brna, nebo zřízení nějakých
nových náhradních úřadů
v Opavě nemohlo by nás ani v nejmenším
smířiti s tím, že tak zvaná správní
reforma zničila slezskou zemskou svrchovanost.
Jest zřejmé, že za daných okolností
a poměrů chceme pro Opavu zachrániti aspoň
to, co se při blahovolném vykládání
zákonů ještě zachrániti dá,
a žádáme, aby vláda konečně
odhalila tajemné temno, jež dosud svědomitě
rozprostírá nad všemi příslušnými
úmysly. Zcela potichu bylo již dnem 1. ledna t. r.
na př. celní oddělení finančního
ředitelství přeloženo z Opavy do Brna;
zrovna jako když zloděj tajně v noci něco
vezme a odnese, tak zamýšlíte zřejmě
i dále postupovati a doufáte, že tímto
postupným jednáním nejsnáze se vyhnete
pobouření slezského obyvatelstva. Ale právě
jako psu, jak známo, není zrovna příjemné,
když se mu ocas, řeže po kouscích, než
jediná radikální operace, tak také
nepovažujeme tento způsob za správný.
Vždy budeme křičeti, když se nám
urve kousek naší zemské svrchovanosti, a nikdy
se za nějaké drobty nevzdáme svého
nároku na ústavní samostatnost země
slezské.
Co platí pro město Opavu a Slezsko ve velkém,
to platí pro město Hlučín a pro Hlučínsko
v malém. Toto jednolité hlučínské
území, jež má dosud vlastní okresní
politickou správu, má se rozděliti mezi okresy
Opava-venkov a Moravská Ostrava. Tím chcete zajisté
vymýtiti vzpomínku na dřívější
příslušnost tohoto území k německé
říši a urychliti asimilaci bratří
osvobozených z pruského jha. Do dneška jste
totiž marně o to usilovali a ani cukrovaný
chlebíček ani bič nedovedly z obyvatelů
Hlučínska, stejně jako z nás, sudetských
Němců, podvedených o jejich právo
sebeurčení, udělati správné
Čechoslováky. Ani mimořádná
moc zplnomocněného komisaře pro Ratibořsko,
při čemž k tomuto úřednímu
titulu dlužno poznamenati, že Ratiboř stále
ještě patří k německé
říši, ani úplné připojení
tohoto území ke Slezsku nemohlo vykoupené
tamější bratry vychovati na bílo-červeno-modré
hurá-vlastence. Proto buďtež roztrženi!
Zvláštní jest, že se němečtí
křesťanští sociálové z důvodů
hospodářských a účelných,
jak praví, zasazují o toto roztržení
Hlučínska. Že národnostní pohnutky
jsou pro ně bez významu, není ostatně
nic nového, ale i důvody hospodářské
a důvody účelnosti mluví v tomto případě
proti roztržení. Ke mně se dostavilo již
několik deputací z Hlučínska, které
se co nejostřeji ohražovaly proti rozdělení
a roztržení tohoto území, poněvadž
se obávají, že jejich hospodářské
zájmy budou tím těžce poškozeny
a ohroženy. A právem, neboť ani v okrese moravsko-ostravském
ani v okrese Opava-venkov, jež oba jsou skorem čistě
české, nenalezli by pochopení pro své
potřeby a svůj svéráz. Jen když
dostanou své vlastní okresní zastupitelstvo,
mohou sami důrazně pracovati na zlepšení
neudržitelných poměrů v tomto území,
pokud to vůbec bude možno v mezích reformované
správy. Proto pravá přání obyvatelstva,
jež nepokrytě projevili i zástupci města
Hlučína dokonce na schůzi křesťansko-sociální
strany, v rozporu k tvrzení rozšiřovanému
družinou Luschkovou, směřují
k tomu, aby zůstalo pohromadě, ať se děje
cokoliv. Hlučíňanům ani nenapadá,
aby se dobrovolně vzdávali své příslušnosti,
aby popírali své historické a zeměpisné
svazky, které je odedávna vespolek pojí.
Při posledním sčítání
lidu bylo sice v hlučínském okrese 38.000
tak zvaných Moravců připočítáno
k Čechům, ve skutečnosti jsou však tito
Moravci ještě dnes ze dvou třetin své
vlasti věrnými Hornoslezáky, kteří
se nedají vyloučiti z německého kulturního
kruhu. Jako bývalí příslušníci
centra hledali své blaho nejdříve u křesťansko-sociální
strany lidové, která se tehdy tvářila
velice německou, a my, členové německé
národní strany, jsme se ani nepokoušeli jim
v tom brániti, poněvadž jsme nechtěli
rušiti klid v tomto území nějakými
stranickými boji. Ba dokonce odmítli jsme všechny
pokusy a žádosti, abychom tam konali německé
národní schůze nebo zakládali tam
místní skupiny, a tak se stalo, že němečtí
křesťanští sociálové při
posledních volbách do sněmoven získali
z tohoto území 12.529 hlasů. Nějakou
odplatu za to Hlučiňáci nedostali, ani mandátu
ve sněmovně, ani dostatečné ochrany
před těžkým týráním,
jež právě oni musili strašně zažíti.
(Posl. Matzner [německy]: Tu musil pomoci Cukmantl!)
Velmi správně! (Posl. Horpynka [německy]:
A Mayr-Harting jako ministr spravedlnosti není nic? Jeho
důvěrníka tam zavřeli!) Výjímečný
stav uvalený na toto území, o němž
svět ví příliš málo, jest
a zůstává hanbou pro celou republiku, kterou
lze srovnati jen s tím, jak Mussolini nakládá
s jihotyrolskými Němci. (Posl. dr Lehnert [německy]:
Za to máme demokracii!) Velmi správně!
Že se však tento stav tak dlouho udržuje, dokazuje,
že křesťanští sociálové,
kteří prý již půldruhého
roku jsou účastni na moci, jsou buď bezmocní
nebo že mají příliš málo
odvahy a vytrvalosti, aby se ujímali svých chráněnců.
Tito ubozí lidé jsou odbýváni a balamuceni
nicotnými sliby; a nyní, když vidí,
že jsou zrazeni a prodáni a v hlubokém zklamání
se k této straně obracejí zády, pokoušejí
se jim namluviti, že vše bude lépe, budou-li
rozděleni mezi okresy moravsko-ostravský a Opava-venkov,
a tak doufají, že se tím zbaví nepohodlných
sužovatelů. Zároveň s pojmem "Hlučínsko"
mají zmizeti i hlučínští sužovatelé.
Politik a státník jako dr Luschka musí
sice věděti, že při tom lidé
přicházejí z bláta do louže.
To jím však zřejmě nehne. Jeho hlavní
starost směřuje nyní k tomu, aby si sami
vykopali hrob, aby k čestnému titulu "hrobař
Slezska" nedostal ještě druhého čestného
titulu "hrobař Hlučínska". I když
se tentokráte šikovně skryje v pozadí,
jak se zdá býti jeho úmyslem, nebude se moci
vyhnouti odpovědnosti za následky roztržení
Hlučínska.
Slezané splatili jeho straně první splátku
zasloužené mzdy za její chování
při finanční a správní reformě
již při obecních volbách ze dne 16.
října r. 1927. Tehdy ztratila totiž křesťansko-sociální
strana ve Slezsku podle úředních zpráv
neméně než 9833 hlasů, to jest 38% své
državy z r. 1925. Tato ztráta se snad sice trochu
zmenší, budou-li rozděleny německé
nepatrné straničky místního rázu,
ale přes to dlužno jistě stále ještě
zaznamenati, že konečný úbytek křesťansko-sociálních
voličů ve Slezsku činí dobrou čtvrtinu.
A jest to nějaký div, když se tato strana lehkomyslně
vzdala země slezské a jejích odedávna
zděděných práv? (Posl. Horpynka
[německy]: Včera časopis "Deutsche Presse"
blouznil o ohromném volebním vítězství
křesťanských sociálů!) Tak
dovedou přebásniti své volební výsledky.
Zhroucení bylo by bývalo u nás ve Slezsku
ještě úplnější, kdyby obyvatelstvo
bylo na vlastním těle zřetelněji pocítilo
účinky zákonodárného umění
těchto pánů. Teprve nyní začínají
znenáhla obce a okresy poznávati požehnání
nového finančního zákona pro samosprávu
a pobouření vzroste, jakmile správní
reforma bude provedena v praxi.
Dámy a pánové! Dovolte, abych vám
dnes uvedl několik málo příkladů
a novinek o účincích finančního
zákona, jenž má platnost od 1. ledna t. r.,
na obce a okresy ve Slezsku. Prozatím schází
přídělovému fondu pro Slezsko asi
18 milionů Kč, aby byly uspokojeny jen nejnaléhavější
požadavky, a to přes velice bezohledné škrty,
které zemský revisní úřad provedl
v rozpočtech, a přes zavedení všech
možných dávek a poplatků. Při
tom jsme v tomto rdoušení dospěli již
tak daleko, že na př. stavby silnic musily býti
zastaveny uprostřed práce, takže až na
další jsou nepřemožitelnými překážkami
dopravy. (Výkřiky posl. Matznera.) 80 let
po zrušení roboty má býti ručních
a zápřežných služeb používáno
k opravám cest a jiným stavbám, ba dokonce
ponocní byli odňati vesnicím a nařízeny
za to střídavé noční hlídky
obyvatelů. Výdaje na stavbu mostu byly rozděleny
na 5 let, kdežto obyčejně se spokojují
na př. u chatrných obecních staveb, u chatrných
budov a škol s tím, že se potřebná
částka rozdělí na dvě polovice
a žádá se, aby nejdříve byla
zřízena polovice stavby a v druhém roce druhá
polovice. Výdaje na topení a osvětlení
byly tak omezeny, že aspoň napolo slušné
osvětlení cest jest vůbec nemožné
a že na př. školy v zimě musily již
letos zastaviti vyučování, poněvadž
nezbývalo peněz na jejich vytápění.
Staré školní lavice, jež v některé
škole byly užívány již 60 let, nesmějí
býti obnoveny. (Výkřiky na levici.) To
jest konkrétní případ, jehož
sám jsem byl svědkem. Byl odůvodněn
takto: Když byly dobré tak dlouho, musejí býti
dobré i nadále - a částka na ně
potřebná byla prostě škrtnuta. Také
drobné částky na tiskopisy nebo veřejné
vyhlášky byly škrtnuty, nenalezly milosti před
očima censora, totiž zemského revisora. Nejsmutněji
to vypadá se sociální péčí,
s níž se zachází jako se zbytečným
přepychem a jež skorem úplně jest obětí
zuřivé spořivosti podle zákona. To
jest jen několik málo příkladů,
které bych mohl podle libosti rozmnožiti a za jejichž
správnost ručím.
Snad se někdo domnívá, že přeháním
a úmyslně maluji příliš černě,
mluvím-li o katastrofální finanční
nouzi samosprávy způsobené novými
ustanoveními zákona. Proti tomu dovoluji si poukázati
na pamětní spis, jejž slezská zemská
správní komise v těchto dnech odevzdala panu
ministrovi financí a v němž se podle podrobného
číselného materiálu pro veškeré
obce a okresy Slezska dokazuje toto: Ze 453 obcí Slezska
obrátilo se 293 na přídělový
fond a žádaly úhrnem 29,425.428 Kč.
Když revisní úřad co nejpřísněji
zpracoval rozpočty, zbývá schodek 16,920.130
Kč, jenž má býti uhrazen z přídělového
fondu. K tomu přistupuje ještě pro 21 silničních
okresů částka 7,094.858 Kč, takže
by přídělový fond měl poskytnouti
24,014.988 Kč. Proti tomu činí podíl
na dani obratové a přepychové, připadající
na Slezsko podle zákona, 6,266.700 Kč, tedy asi
čtvrtinu toho, co jest ve skutečnosti požadováno.
Z těchto 6 milionů budou pak sraženy ještě
služební, odpočivné a zaopatřovací
požitky okresních zaměstnanců, jejich
vdov, sirotků a pozůstalých, kteří
byli převzati státem, pak pro okresy a obce, které
trpí nouzi, nezbude asi nic.
Pro nynější poměry jest poučné
zjistiti, že podle zprávy zemského revisního
úřadu pro Slezsko 11 západoslezských
německých soudních okresů má
úhrnem dostati jen 5,176.000 Kč, kdežto pro
10 jiných, převážně českých
okresů, jest navrženo 18,838.000 Kč. (Posl.
Matzner [německy]: Rovní mezi rovnými!) Velmi
správně! Ačkoliv by podle poplatnosti a podle
počtu obyvatel připadala na obě části
asi stejná částka. Ještě zřetelněji
se ukáže účinek tohoto zákona
z jednotlivých příkladů: Město
Krnov, které, protože mu byly odňaty rozličné
příjmy novým finančním zákonem,
utrpělo skutečnou ztrátu 1.1 milionu, žádalo
z přídělového fondu 2,738.230 Kč.
Dostati má právě tolik jako Opava, totiž
nic, ani haléře! Naproti tomu Slezská Ostrava,
české město asi tak velké jako Krnov,
žádala 4,006.000 Kč, a jest pro ni navrženo
3 miliony Kč, pro Svinov a Karvinnou 1 1/2
milionu, pro Fryštát 808.000 Kč, pro Hrušov
750.000 Kč, pro Radvanice 650.000 Kč, pro Kunčice
nad Ostravicí 600.000 Kč, pro Michálkovice
550.000 Kč, pro Petřvald, Lazy a Orlovou po 400.000
Kč atd. Stejně jest tomu se silničními
okresy. Německý okres albrechtický na př.
dostává 3.754 Kč, benešovský
52.980 Kč, kdežto český okres frýdecký
1,309.813 Kč, nebo převážně český
okres bílovecký 1,112.219 Kč. Ovšem
tyto číslice nejsou ještě konečné,
poněvadž zemská správní komise
nemohla ještě zaujmouti stanovisko ke všem návrhům
revisního úřadu. Ale mnoho se již na
tom nezmění a tendence, kterou jsem předpovídal
již při utvoření přídělového
fondu, že se bude projevovati snaha na útraty německé
samosprávy vykrmiti českou, jest zcela zřejmá.
Tehdy mě členové německých
vládních stran nazvali škarohlídem a
tvrdili o mně, že jen z nenávisti proti nim
stavím nádherné reformní dílo
do tak špatného světla. Budoucnost nás
naučí, že to i na naše německé
obyvatelstvo bude míti blahodárné účinky.
Nyní máte to nadělení a my jsme zase
jako obyčejně měli pravdu se svou kritikou.
Nový důvod k hněvu pro protivnou stranu,
neboť nyní stojí zde jako falešní
proroci a musí ke svému ospravedlnění
vynalézati nové výmluvy, což jim ostatně
při velkém cviku v tomto oboru nepřipadá
za těžko. (Posl. Horpynka [německy]: 3.700
Kč pro Albrechtice jsou úspěchem Mayr-Hartingovým,
jenž bude plakátován!). Ano.
Že to v Čechách a na Moravě nevypadá
lépe než ve Slezsku, jest na bíledni. I když
se tam pro přídělový fond požaduje
čtyřikráte tolik než jest zákonem
povoleno, musilo by býti jen pro tak špatně
zvané historické země přikázáno
ještě 432 milionů, aby se vyhovělo nejnaléhavějším
požadavkům okresů a obcí, nebo pro celé
státní území i se Slovenskem a s Podkarpatskou
Rusí skorem půl miliardy korun. Myslím, že
by to musilo zaraziti i nejzbožnějšího
zbožňovatele a ctitele svaté Byrokracie a i
nejzažranějšího fiskalistu přesvědčiti,
jak tento finanční zákon jest nesmyslný.
Brzy budou vrabci štěbetati na střechách,
že takového zákonodárství zde
ještě nebylo a právem propadá sněmovna,
jež vysílá do světa tak nejapné
a neproveditelné zákony, kletbě směšnosti.
To pochází z toho, když nerozumná, poddajná
většina více důvěřuje
autoritě šedivých teoretiků a záhadných
byrokratů než radám zkušených odborníků.
Od zeleného stolu, bez zatěžkání
praktickou zkušeností, byl učiněn pokus
o útok proti samosprávě a při tom
bylo ve slepé horlivosti přestřeleno. Nejen
samospráva, jež měla býti zničena,
nýbrž celé obyvatelstvo a tím i stát
sám jest tímto zákonem těžce
poškozen. Slepá horlivost jen škodí! To
je stará věc. Bohužel, jak se zdá, odpovědní
redaktoři stále ještě nechtějí
se vzdáti tohoto zmetka, zřejmě se stydí
mužně doznati, že spáchali těžkou
chybu a rádi by se pokud možno nejdéle vyhnuli
novému přetvoření tohoto homunkula,
jenž vyšel z jejich křivule. Nanejvýše
via facti má se něco státi, aby se zabránilo
zhroucení některých obcí a okresů,
pravil nedávno kterýsi ministr. S takovými
domácími prostředky, které mohou sloužiti
jen k zakrytí nejošklivějších výrůstků,
se však nepomůže, proti zlu se musí bojovati
od kořene a vymýtiti je ab ovo. Ponechati je, aby
pod povrchem hnisalo dále, jak tomu jest právě
nyní, bylo by zločinem, jenž by se jednou krvavě
vymstil. Nesmí rozhodovati stanovisko prestiže, nýbrž
jedině blaho obyvatelstva, a to naléhavě
vyžaduje, aby tento nemožný finanční
zákon byl zrušen a samosprávě byla vyhrazena
přiměřená finanční pravomoc.
Dejte obci, co jest jejího, pak dostanete i pro stát,
což jeho jest. Uvažte, pánové s protivné
strany, starou zásadu: Předejíti jest stokráte
lepší než léčiti a jednejte rychle,
než bude pozdě, aby se jednou o Vás neřeklo:
"Kdož setrvávají v chybě, jsou
blázni" nýbrž naopak: "Ti, kdož
chybou dospívají k pravdě, jsou moudří."
Vidíte, že jsem vzdálen stranické závisti,
neboť bych vážené vládní
většině tak nedomlouval, aby učinila
to, co snad jedině přispěje k tomu, aby v
očích voličstva aspoň poněkud
obnovila svou vážnost, jež silně poklesla.
Mně a mé straně jde jen o blaho našeho
německého lidu, a poněvadž tento lid
jest nyní v našich obcích a okresech nejvíce
ohrožen finančním zákonem, neblahým
pro samosprávné sbory, žádáme
především německé strany, nacházející
se prý u moci, bez jejichž hlasů by zákon
nebyl býval nikdy usnesen, aby co nejrychleji vymohly,
aby toto hanebné dílo bylo novelováno, a
to ve formě, která by vyhovovala spravedlivým
požadavkům naší samosprávy. Úkol
vládní většiny nesmí přestávati
na tom, že se aportují návrhy, jichž si
přeje vysoká byrokracie, její povinností
jest také míti vrchní dozor a vady, které
se vyskytnou při provádění zákonů,
podle potřeby i proti vůli některých
vysokých pánů napravovati. Nemáte-li
k tomu sílu nebo odvahu, pak dokazujete před celým
světem svou parlamentní neschopnost. Ve svazu německých
samosprávných sborů vaši oficielní
zástupci, zástupci křesťanských
sociálů, svazu zemědělců a
živnostenské strany sami prohlásili, že
tento finanční zákon jest nemožný,
a že čím dříve tím lépe
bude musit býti změněn. Poněvadž
i české obce a okresy jsou stejného mínění,
dále obchodní a živnostenské komory,
svazy průmyslníků a mnoho jiných sborů
již uznalo, že to tak prostě dále nepůjde,
domnívali bychom se, že novelisace nezpůsobí
žádných nesnází. Ostatně
patří v československém zákonodárství
k dobrému tónu ke každému aspoň
napolo důležitému zákonu pokud možno
co nejdříve sepsati aspoň jednu novelu. Proč
se tedy s tím v tomto případě otálí,
proč se má zapříti právě
zde tento krásný zvyk, když by byl skutečně
na místě? Svolejte přec konečně
anketu znalců, aby snad pisálkové znova nesedlali
koně od ocasu. A ministrům Černému
a dru Englišovi, kteří jsou hlavními
přímluvčími a tvůrci tohoto
zákona, bych doporučil, aby nejdříve
jednou ještě za platnosti tohoto finančního
zákona převzali úřad starosty v nějakém
středním průmyslovém městě,
aby na vlastní kůži poznali, co spáchali.
Kdyby nemohli nebo nechtěli snad prodělati toto
léčení, jež jim doporučuji, kdyby
je odmítli, pak nechť si aspoň nedají
déle namlouvati lidmi svého rázu, nýbrž
lidmi zkušenými, co jde k duhu naší samosprávě.
Nevšimnou-li si však toho, zůstanou-li k tomu
lhostejnými, pak úmyslně podkopávají
základy každé samosprávy. Tím
však - to jim budiž řečeno - podkopávají
i stát a musili by vlastně býti podle zákona
na ochranu republiky pohnáni před soud, aby se odpovídali.
Chtějí-li s nimi ruku v ruce německé
vládní strany tímto způsobem přivoditi
zmatek, jest to konečně jejích věcí.
Ohražujeme se však co nejrozhodněji proti tomu,
aby, jak jsem ukázal na příkladě Slezska,
fondovým hospodářstvím byly jednostranně
podporovány jen české zájmy, německé
pak šlapány. Proto u nás nenastane dříve
klid ve samosprávě, dokud zákon ze dne 15.
června 1927, č. 77 Sb. z. a n., nebude změněn
a nahrazen rozumnými ustanoveními. Dokud se to nestane,
neustaneme neustále volati: Sem s důkladnou novelou
k finančnímu zákonu pro samosprávu!
(Potlesk poslanců něm. strany národní.)
Předseda (zvoní): Dále je ke
slovu přihlášen pan posl. Sladký.
Uděluji mu slovo.
Posl. Sladký: Slavná sněmovno! Používám
příležitosti projednávání
zákona o dílčích dluhopisech města
Opavy, abych promluvil několik slov o likvidaci Slezska,
poněvadž podle zákona o reformě politické
správy 1. červencem t. r. přestane tato historická,
nepříliš veliká, ale důležitá
zemička existovati.
O významu Slezska není potřebí se
zde, dámy a pánové, příliš
šířiti. Již jeho poloha na pomezí
tří států, Československé
republiky, Německa a Polské republiky, jeho poloha,
kudy vedou mezinárodní cesty, jednak do Baltu, jednak
přes Polsko do Ruska, jeho veliké uhelné
nerostné bohatství a na tom závisející
vyvinutý průmysl, jeho lesní bohatství,
jeho komunikace, to vše ukazuje, čím toto Slezsko
pro Československý stát jest. A jestliže
měla příležitost i naše sněmovna
zabývati se otázkou Slezska v době, kdy likvidován
byl tak zv. "Sudettenland", v době plebiscitu
na Těšínsku za sporu československo-polského
o Těšínsko, v době připojení,
inkorporace Hlučínska, v době česko-polské
smlouvy, která tak pronikavě hospodářsky
zasáhla zejména do našich uhelných poměrů
na Těšínsku - i toto vše ukazuje, jaký
význam tato zemička má.
1. červenec tohoto roku je dnem pro Slezsko historickým!
Myslím, že řeči, které tu dnes
pronášíme o Slezsku, jsou "labutí
písní" starého Slezska, protože
zůstane v novém zákoně jen jeho jméno,
ale jeho státní a územní individualita
bude setřena.
Zákon o připojení Slezska k Moravě
jest dnes již hotov a nemá tudíž významu
jej kritisovati, ale jistá věc je, že při
nejmenším likvidace Slezska již letos prováděná
je předčasná, poněvadž zasáhne
rušivě do konsolidujících se poměrů
jak na Těšínsku, tak i na Hlučínsku,
které velmi slibně se začínají
vyvinovati ve prospěch posílení státní
a národní myšlenky, protože osoby vedoucí
naše Slezsko osobně znaly jak poměry, tak také
lidi, řídily vývoj Slezska ne byrokraticky,
ne šablonovitě, nýbrž diplomaticky a tím
neobyčejně přispěly, že po několika
málo letech poměry u nás velmi pěkně
se konsolidovaly.
Vyslovuji zde požadavek jistě společný
nám všem, kteří máme příležitost
ve Slezsku žíti a pro ně pracovati, aby likvidace
byla prováděna rozumně, aby to nebyla nějaká
anexe, pouhé přivtělení k Moravě
a aby nerozhodoval zde pouze úzkoprsý centralismus,
nýbrž aby stále bylo pamatováno na odlišnou
svéráznost a individualitu slezské země,
která nesmí býti setřena, aby bylo
pracováno v neustálém kontaktu pražských
i brněnských úřadů s naším
domácím lidem, aby i nadále slezské
poměry řešeny byly nikoliv šablonovitě
a byrokraticky, nýbrž diplomaticky a aby vždy
a všude dbáno bylo národních, hospodářských,
sociálních i kulturních potřeb slezského
lidu. (Tak jest!)
Není snad jistě neskromným požadavkem,
jestliže prohlásím, že žádáme,
aby v presidiu nového centrálního úřadu
brněnského, v němž budou sloučeny
dvě zemské politické správy, moravská
a slezská, a dvě autonomní zemské
správy (zemský výbor moravský a zemská
správní komise slezská), zasedala vlivná
osoba znající neobyčejně dobře
slezské poměry, řekl bych, jakýsi
slezský konsul, který by byl zárukou, že
likvidace Slezska prováděna bude se stálým
přihlížením ke zvláštním
odlišným a konsolidačním poměrům
naší slezské země.
Také změny hranic, které souvisejí
s novým zákonem o reformě politické
správy - myslím tím změny hranic okresů
- prosím, aby byly prováděny s rozvahou a
se stálým zřetelem k praktickým potřebám
obyvatelstva pod zorným úhlem státních
zájmů.
Jestliže likvidujeme 1. červencem Slezsko jako takové,
vyslovuji velmi kategorické přání,
aby zároveň s likvidací Slezska vylikvidována
byla ještě jedna otázka velmi bolestná
a palčivá a - odpusťte tvrdé slovo -
také dosti ostudná pro poměry v Československém
státě. 28. července 1920 ukončen byl
česko-polský spor na Těšínsku
velvyslaneckou konferencí v Paříži rozdělením
Těšínska mezi republiku Československou
a Polskou, ale dodnes není vyřízena otázka
plebiscitních poškozenců, kteří
v zájmu československého státu utrpěli
za sporu česko-polského značné ztráty
jednak hmotné na svém majetku, jednak i bolestné
na svém vlastním těle. Řada našich
lidí byla internována v pověstném
internačním táboře v Dembě
u Krakova, řada lidí byla pobita, povražděna,
utrpěla veliké ztráty, řada lidí
byla vypuzena z polského území - a dosud
tyto důležité otázky plebiscitních
poškozenců byly řešeny, bohužel,
pouze tak zv. těšínskými jablíčky,
sliby, které nebyly splněny. Zálohy poskytnuté
do výše 2000 Kč těm, kteří
utrpěli hmotné škody, jsou přirozeně
tak nepatrné, že nemůže se mluviti o vyřízení
této otázky. (Posl. Šliwka: Proč
se nevyrovnaly všechny strany ještě z účtů?)
Nevím, pane kolego, naše strana neměla
s těmi účty nic společného!
Zejména pak byli poškozeni pojištěnci,
kteří platili pojistné do polských
nositelů pensijního pojištění,
a kteří vypuzeni jsouce z Polska usadili se na území
Československé republiky, aniž měli
naději, že premie zaplacené u těchto
polských nositelů budou jim v jakékoliv formě
vráceny nebo převedeny na pojišťovny v
našem československém státě.
Teprve teď, ačkoliv my všichni slezští
poslanci bez rozdílu stran v té věci konali
jsme plně svou povinnost a řadu let stále
jsme na tyto otázky upozorňovali - já sám
podal jsem v té věci řadu interpelací
a řadu memorand - teprve teď ministerstvo soc. péče
žádá urychleně seznam všech těchto
osob, které na svých pensijních nárocích
u polských pensijních nositelů byli poškozeni,
a teprve teď také v ministerstvu zahraničních
záležitostí připravuje se akce, aby
plebiscitním poškozencům dostalo se náhrady
za škody v plebiscitním sporu utrpěné.
Ovšem částka, která nám byla
oznámena, 3 mil. Kč, je příliš
nepatrná, než aby jenom zdaleka mohla nahraditi to,
co ve skutečnosti tito lidé utrpěli.
Připomínám, že jde pouze o odškodnění
hmotných škod; ztráty bolestné, bohužel,
nahrazeny býti nemají. Stal se případ,
že v Doubravě byla přepadena četnická
stanice, že četnický strážmistr
tam byl těžce zraněn, takže musela mu
býti amputována noha, následkem čehož
byl z aktivní služby četnické přeložen
k zemskému četnickému velitelství.
Tím ovšem má zhoršený postup proti
těm, kteří slouží venku aktivně
v poli. Ale když žádal, aby dostal zálohu
aspoň 2000 Kč, bylo mu to odepřeno s podotknutím,
že prý žádné hmotné škody
neutrpěl, a že tedy žádných nároků
na plebiscitní odškodnění nemá.
Tedy ztráta nohy, která učiní člověka
trvale mrzákem, která znamená pro něho
zároveň citelné zhoršení postupu
- je to strážmistr Valášek - není
prý hmotnou škodou a není také žádným
způsobem odškodněna! (Výkřiky
posl. Zeminové.)