Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Stivín,
dr Buday, inž. Dostálek,
Horák, Slavíček,
Zierhut.
Zapisovatelé: dr Petersilka,
Petrovič.
205 poslanců podle presenční
listiny.
Zástupci vlády: náměstek min. předsedy
dr Šrámek; ministři
dr Mayr-Harting,
Najman, dr Nosek, dr Spina, dr Srdínko,
dr Tiso, Udržal; za ministerstvo financí
odbor. přednosta dr Vlasáka
min. rada Lukavský;
za ministerstvo nár. obrany min. rada dr Vorel.
Z kanceláře sněmovny:
sněm. tajemník dr Říha;
jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji
131. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolenou udělil jsem na dnešní schůzi
posl. Gregorovitsovi pro nutné
rodinné záležitosti.
Chorobou omluvili se na dnešní
schůze posl. dr Gažík,
dr Matoušek a Ježek.
Došel dotaz. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Dotaz posl. Krebse min. železnic, že dělníku
Fr. Arltovi, zámečníku v železárnách
Police Žandov, bytem ve Stvolinkách byla odňata
týdenní dělnická jízdenka (č.
D,1019-II).
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání pořadu.
Budeme pokračovati ve sloučené rozprav, započaté
ve 129. schůzi poslanecké sněmovny, o prvých
2 odstavcích pořadu, to jest:
1. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového o vládním návrhu
(tisk 1411) zákona o příplatcích některým
státním a jiným veřejným zaměstnancům
ve výslužbě a pozůstalým po takových
zaměstnancích zemřelých v činné
službě nebo ve výslužbě (tisk 1448).
2. Zpráva výborů branného a rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 1413),
kterým se měni §§ 2 a 5 zákona
ze dne 19. března 1920, čís. 194 Sb. z. a
n., o zaopatřovacích nárocích bývalých
vojenských gážistů a §§ 3
a 16 zákona ze dne 22. prosince 1924, číslo
288 Sb. z. a n., o změně
některých předpisů o zaopatřovacích
požitcích vojenských osob a pozůstalých
po nich (tisk 1452).
Dávám slovo přihlášenému
řečníku na straně "proti"
p. posl. Schmerdovi.
Posl. Schmerda (německy):
Letošní rok jest ve znamení desítiletého
trvání Československé republiky a
režiséři nasyceného měšťáctva
usilují uvésti do pohybu všechny páky,
aby mohli předstírati, že obyvatelstvo tohoto
státu jest spokojené a že má radost,
že bylo také osvobozeno. Tisk, propagační
výstavy a slavnosti mají předstírati
ráj, ale pod tímto tenkým
nátěrem skrývá se mnoho bídy
a nouze. Má býti způsobena radostná
nálada - ale radovati se budou jen ti, kdož získali
nezměrné zisky z pracujících vrstev,
a všichni, kdož korupcí, protekcí, úplatkářstvím
a zákonitou násilnou soustavou si
nahrabali peníze. Radost bude tedy velice smíšená
a rozdělená. Lidé zbavení práv
a vykořisťovaní budou při této
jubilejní slavnosti vzpomínati na všechny činy
a zločiny, jež na nich byly spáchány.
Zákon na ochranu republiky, proti teroru,
tiskový a o reformě správy a všechny
jiné správní násilnosti byrokracie
a podnikatelů, jež naplňovaly a ještě
budou naplňovati československá vězení,
bída širokých vrstev způsobená
daňovým zákonodárstvím, jakož
i drahota budou jubilejní symfonií, jež pronikavě
bude zníti do uší
buržoasii a vládcům v tomto státě.
Kdežto německočeské koaliční
strany užívají krásných slov,
pracující vrstvy vznesou těžké
žaloby na onu proklatou kapitalistickou soustavu, jejímž
nositelem a obráncem jest měšťáctvo.
Miliony obyvatelstva budou vznášeti žalobu za
žalobou proti vládě a proklínati ji,
vzpomínajíce při tom utrpení, jež
jim bylo způsobeno politikou koaličních stran.
Všechny pokusy zmírniti v poslední chvíli
způsob vlády, s bohatě zastaveného
stolu hoditi několik drobtů hladovým a znásilňovaným,
nepostačí, aby oklamaly masy. Neboť za touto
pitvorou pokryteckého humanismu skrývá se
touha po zisku, jež je stále dohání
k novým násilným činům. S jednotlivými
vrstvami a třídami nakládá se a posuzují
se rozličně. Se všemi
živly, jichž kapitalistický stát a měšťáctvo
potřebuje ke své podpoře a k svému
udržení, se zcela jinak nakládá než
s vrstvami, jichž potřebuje ke hromadění
kapitálu. Nejtížeji jsou postiženy pracující
vrstvy, jež mají nésti všechna břemena
státu a kapitalistického
hospodářského řádu. Dalším
zlem kapitalistického světa jsou všichni, kdož
nemocí, nezaměstnaností a stářím
byli vyloučeni z pracovního procesu. Projednávané
dvě předlohy nejlépe ilustrují, jak
různě se nakládá s jednotlivými
vrstvami a stavy. Zákonem o staropensistech
chtějí almužnou napraviti křiklavé
bezpráví spáchané na starých,
práce neschopných a zmořených státních
zaměstnancích, zvýšením pensí
uvadlé generalitě dávají milionový
dar třídním příslušníkům
měšťáctví. A aby se zakryl tento
hanebný čin koalice, užívá se
toho úskoku, že se totiž oba návrhy projednávají
najednou. Ale přece se nesplní naděje, že
přes veškeru tuto rafinovanost bude oklamáno
obyvatelstvo, podvedeni váleční invalidé,
nezaměstnaní a staří umoření
dělníci. Třídní charakter
těchto návrhů zákona jest příliš
patrný. Vrahům proletariátu milionové
dary, staropensistům několik mizerných korun.
Předkládá-li německo-česká
koaliční vláda konečně dnes
návrh zákona, jímž chce splniti sliby
učiněné staropensistům, činí
to jen proto, aby nevolal do nebes vyzývavý fakt,
že vláda zvyšuje pense 173 bývalým
rakouským generálům až na 55.000 Kč
ročně. Tito ubožáci nemohou ovšem
vyjíti s měsíční pensí
2000 Kč. Proto musí býti zvýšena,
kdežto válečný invalida se musí
protlouci s 50 Kč měsíčně nebo
1.60 Kč denně. Staropensisté prý mají
býti uspokojeni, aby se smířili s vládnoucí
soustavou, jsou klamáni, jelikož se jim předstírá.
že se splňují jejich požadavky. Ale návrh
jest pro staropensisty těžkým zklamáním.
Není úpravou otázky pensistů,
nýbrž zvětšením nynějšího
zmatku.
Pensistů, jimž stát nebo jeho podniky vyplácejí
odpočivné a zaopatřovací požitky,
jest úhrnem 147.756. 5% z nich, tedy 7287, dostává
výslužné upravené podle nového
platového zákona. Více než 81.000 pensistů
dostává výslužné nižší,
upravené podle známých prosincových
zákonů. To jsou tak zvaní střední
pensisté. Ostatní, asi 70.000 osob s více
než 14.000 nezaopatřených dětí
j sou staropensisté, kteří dostávají
nejnižší výslužné, poněvadž
jim nebyla započítána ani služební
léta. Již 8 let žádají
odborové organisace státních zaměstnanců,
aby všichni pensisté byli zrovnoprávněni,
rovněž žádaly, aby se všechny platové
úpravy úředníků a zaměstnanců
v činné službě automaticky vztahovaly
také ma zaměstnance ve výslužbě.
Vláda však tento požadavek
zásadně odmítá. Také v důvodové
zprávě k zákonu o výpomoci pro staropensisty
vláda prohlásila, že zrovnoprávnění
staropensistů s novopensisty jest vyloučeno. Jednak
nelze prý na úhradu takové úpravy
pro příliš velké zatížení
státního rozpočtu
sehnati peněz, jednak se prý osobní normy
a předpisy, za nichž dnešní staropensisté
aktivně sloužili, tak velice liší od norem
a předpisů nynějších, že
zrovnoprávnění nelze provésti. Při
úpravě požitků pensistů chce
stát vydati 76 milionů a zvláště
dobře pochodí katoličtí
duchovní, neboť mimo každou normu dostanou paušální
částky až do 3000 Kč, ale naopak jsou
ode vší úpravy vyloučeni pensisté
samosprávných sborů. Zde bude míti
nový zákon o obecních financích zvlášť
kruté účinky. Německočeské
koaliční strany v obcích
zamítnou požadavky pensistů, a to s odůvodněním,
že není pro ně úhrady.
Zpravodajové a důvodová zpráva prohlašují,
že zrovnoprávnění staropensistů
s novopensisty není možné, a zvláště
se prohlašuje, že staropensisté konali svou službu
v jiné době než novopensisté a proto
prý nelze je postaviti na roveň. Chtějí
tedy vinu na poměrech, zvláště na měnových,
přesunouti na staropensisty, zapomínají však
při tom, že život staropensistů a novopensistů
jest stejný, že staropensisté musí žíti
za stejně bídných
poměrů jako novopensisté. Již staré
Rakousko dovedlo provésti zrovnoprávnění
mezi pensisty, a ačkoliv se zde stále mluví
o odrakouštění tohoto státu, nesahá
se ani zdaleka k oněm opatřením, jež
již staré Rakousko provedlo pro své státní
zaměstnance. Koaliční
strany podaly sice a některé výbory přijaly
resoluční návrh, v němž se praví,
že se vláda vyzývá, aby všeobecným
zákonem o pensistech provedla definitivní úpravu
pro všechny druhy pensistů. Budou-li staropensisté
tak dlouho čekati nebo budou-li musiti
čekati jako čekali dosud, bude-li rovněž
pro tento resoluční návrh dodrženo tempo,
jež bylo dosud dodržováno, budou moci staropensisté
jistě čekati na nejbližší jubilejní
rok, tedy 10 let, než jim zase bude hozena nějaká
kost. Zapomíná se ovšem, nebo
spekuluje se s tím, že zatím zase několik
staropensistů vymře. Tato celá kategorie
jest beztoho určena k vymření; čím
dále se bude odkládati úprava, tím
menší budou tyto částky, tím
méně musí vláda dávati těmto
lidem. Pan zpravodaj Navrátil již
v soc.-politickém výboru
prohlásil, že postavení staropensistů
na roveň novým není přípustno
podle platných právních norem. Právní
normy nepřipouštějí zrovnoprávnění.
Ale na straně staropensistů jest morální
právo, jež zavazuje vládu a vládní
strany, aby vyhověly staropensistům.
Připomínáme při této příležitosti
právě oněm stranám. jež se dostavily
k projevům staropensistů, jež staropensistům
slibovaly, že budou novým postaveni na roveň
a že jim budou služební léta propočtena,
připomínáme těmto stranám,
že dnes prostě a hanebně opouštějí
své sliby. Ale i po stránce finanční
mají staropensisté právo, neboť oni
nezavinili poměrů, jež nastaly, oněch
měnových přesunů, jež byly provedeny.
Prohlašuje se, že zrovnoprávnění
nemůže nastati již proto, poněvadž
nelze nalézti potřebné úhrady. Již
jednou zabývaly se vládní strany zrovnoprávněním
pensistů a vláda tehdy vypočítala,
že úhrada zrovnoprávnění pensistů
stála by asi 350 milionů. A tu se prohlašuje:
těchto peněz není, ačkoliv zatím
již 15% zemřelo, ačkoliv víme, že
se uvedené částky
ani zdaleka nedosáhne. Ale poněvadž se v důvodové
zprávě opět a opět prohlašuje
a prohlašují to i zpravodajové, že není
na to peněz, chci zde připomenouti výrok
něm. křesť. sociála pana dr Luschky.
Když německé koaliční strany
byly ještě v oposici, prohlásil právě
při otázce úpravy požitků staropensistů
p. Luschka: "Na militarismus,
špehounství a zahraniční propagandu
jest dosti peněz, pro staropensisty peníze nezbývají."
Včera mluvil za křesťansko-sociální
stranu pan posl. Feierfeil a
věčně lituje, že nelze vyhověti
požadavkům staropensistů a opakuje tutéž
frázi, které kdysi užil již pan Luschka,
že stát má dosti peněz na výzbroj
a na všechny možné věci, jen pro staropensisty
nikoliv. A pan Feierfeil prohlašuje,
že oni nedají pokoje a budou se dotud ujímati
požadavků staropensistů, dokud se neprovede
úplné zrovnoprávnění. (Posl.
Hackenberg [německy]: Ale odmítají naše
návrhy a hlasuji pro úvěr na výzbroj!)
Tak jest, tíž pánové, kteří
hlasovali pro výzbroj militarismu a pro všechny jiné
výdaje tohoto státu. dávají prohlašovati
svými oficielními zpravodaji, že se budou ujímati
požadavků staropensistů, že jsou proti
tomu, aby se vyhazovaly miliony na neproduktivní účely
a ke konci hlasují pro tyto hanebné a bídné
zákony. Komedie, kterou hrají německé
vládní strany se staropensisty, bude míti
již účinek u voličstva. A praví-li
se: "Příliš málo peněz"
- pak stačí, abychom uvedli jen některé
z výdajů, jež nepřestáváme
stále připomínati, tak roční
příspěvek do výzbrojního fondu
310 milionů Kč, jehož se
užívá k přípravě nové
války, k zahájení nového hromadného
vraždění, dále připomínáme,
že by stát mohl šetřiti ve výdajích
na ruské vystěhovalce v tomto státě,
na něž se ve státním rozpočtu
pamatuje ročně 32 miliony, ačkoliv tito lidé
nemají žádné zásluhy
o tento stát, neboť jejich úkolem jest nanejvýš
vystupovati proti dělníkům a pomáhati
měšťáctvu proti ujařmenému
dělnictvu. Připomínám dále,
že časopisy před několika dny oznamovaly,
že finanční transakce ministra Engliše
s americkou půjčkou, jež má
býti proměněna v domácí, vynesla
americkým a zdejším kapitalistům asi
105 milionů Kč. Všichni dělají
obchody s tímto státem, jen ti lidé nikoliv,
kteří zde bídně musí vegetovati,
pastorkové.
A dále připomínáme, že cla vynesla
miliardy, připomínáme, že stát
měl sta milionů na sanaci českých
bank a nyní znovu poskytl několik milionů
na sanaci šluknovské spořitelny; na dobytek
k chovu jest zařazeno ve státním rozpočtu
30 milionů a pro jiné účely agrárníků
jest dosti peněz, ale pro staropensisty, válečné
invalidy, dělníky nezbývá
nic. Tak ovšem zákon, jenž byl zde předložen,
není nic jiného, než mámením
staropensistů. Již jeden ze soc.-demokratických
řečníků pravil v sociálně-politickém
výboru: Vláda si dělá blázny
ze 70.000 staropensistů. Podvod se páše na
staropensistech již tím,
že se důvodová zpráva, snaží
vylíčiti vše tak, jakoby se vyhovělo
všem požadavkům staropensistů, když
se jim poskytne 20%ní příplatek. Pánové,
ačkoliv již forma příplatku není
vhodná, neboť známe příplatky,
které se stále zvyšují a snižují,
víme, že příplatky jsou jen formou,
abyste se vyhnuli skutečnému zvýšení;
a jest úplně lží a podvodem, prohlašuje-li
se v důvodové zprávě, že se skutečně
vyhovělo požadavkům staropensistů, když
se jim poskytl 20%ní příplatek. Hlavními
požadavky staropensistů
bylo zrovnoprávnění, propočtení
služebních let. Ale prohlásili jste, že
zrovnoprávnění a propočtení
let není možné, neboť nelze na to opatřiti
peníze. A tak jste sáhli k příplatku
pro staropensisty. Při této příležitosti
bych se zmínil o výroku posl.
Brodeckého, jenž prohlásil v
sociálně-politickém výboru: "Nechceme
u voličů býti neloyálními k
vládě a tím se dostáváme do
těžké situace." Posl. Brodecký
praví, že víme, že tento zákon
jest chatrný, že jest nám však těžko
odhaliti vládu před voliči, poněvadž
by tito řekli, že jednotlivé strany nenaléhají
dosti silně, aby splnily požadavky těchto týraných
vrstev pracujících lidí. My pravíme
zcela upřímně, že chceme býti
k vládě neloyální, neboť máme
povinnost ukázati, jaký podvod se páše
na staropensistech. Sliby, které
jim byly učiněny v resolučních návrzích,
sliby, které se ve všech zákonech činí
jednotlivým vrstvám, nejsou, jak známo, většinou
splňovány. Tak také zákon č.
103 nesplnil ani polovičky požadavků a praví-li
se, že minimum staropensistů podle tohoto
zákona jest nejnižší výměrou,
pak jest to ovšem maličkost. Podali jsme návrhy
proti zvýšení ve formě příplatků.
Stojíme na stanovisku, že dlužno zvýšiti
výslužné staropensistů; ale příplatky
se tato otázka nesprovodí se světa. Stojíme
však také na stanovisku,
že úprava jest možná jen tak, když
jim budou propočítána služební
léta a když budou postaveni na roveň novopensistům.
Novým zákonem se zmatek ještě zvětší.
Máme již pět druhů pensistů.
Po tomto novém zákoně nebude moci vůbec
žádný člověk upraviti
otázku pensistů. Prohlásili jsme již,
že 20%ní příplatek jest nedostatečný
a nespravedlivý. Nemůžeme ani zdaleka říci,
že by požadavky nebo že by živobytí
novopensistů bylo již zajištěno, víme,
že i novopensisté za dnešních životních
poměrů nemohou vystačiti.
Tím méně to jest spravedlivé, že
byly zvoleny paušální 20%ní příplatky
k základním požitkům. Víme zcela
dobře, že jak mezi staropensisty, tak i mezi novopensisty
jsou lidé, mající menší výslužné,
a lidé mající výslužné
poněkud větší. Tak vidíme, že
na př. 20%ní přídavek
u výslužného 1800 Kč měsíčně
činí asi 300 Kč, ale mezi pensisty nejnižšího
druhu jsou lidé, kteří mají měsíčně
180 Kč, dostanou tedy příplatek 36 Kč.
Tak se stane, že některé osoby dostanou příplatky
činící tolik jako celé výslužné
někoho, kdo jest v nejnižší
kategorii. Tato soustava 20% jest nemožná a proto
žádáme zvýšení. Nespokojili
jsme se však jen se zvýšením výslužného
- víme, že většina sněmovny zamítne
naše návrhy, víme zcela dobře, že
zde mluvíme jen proto, abychom ukázali, jaký
podvod pášete na těchto vrstvách
obyvatelstva. Podali jsme návrh, abychom čelili
této nespravedlivé soustavě příplatků,
aby se odstupňování příplatků
provedlo podle jednotlivých kategorií; tak na příklad,
aby zaměstnanci státních podniků,
podúředníci až do
VIII. hodn. třídy dostali 50%ní přídavek,
úředníci VII. hodn. třídy 40%,
úředníci VI. hodn. třídy 30%
a všichni jiní 20%. Jelikož víme, že
jisté druhy pensistů, zvláště
pak zřízenci, dostávají minimální
částky, stáli jsme na stanovisku, že
podle zákona č. 103 minimum
není dostatečné, nýbrž že
musí činiti aspoň tolik, kolik činí
existenční minimum, to jest nejméně
7200 Kč. Tento návrh byl v sociálně-politickém
výboru s odůvodněním zpravodaje Roudnického
zamítnut a o tomto odůvodnění
ještě promluvím.
Ale nejen staropensisté musí
býti úplně uspokojeni. Víme, že
provisionisté, o nichž zde ve sněmovně
mluvil včera podrobně soudruh Štětka,
jsou úplně vyloučeni, víme, že
jsou odkázáni na dobročinnost úřadů,
aby vůbec mohli žíti. V soc.-politickém
výboru byly uvedeny dva křiklavé případy.
Tak na př. případ provisionisty, železničního
zaměstnance, jenž úrazem na dráze úplně
oslepl a dostává provisi měsíčně
88 Kč. Druhým případem jest, že
železniční zaměstnanec, jenž ve
službě na dráze ztratil ruku, dostává
měsíčně provisi
88 10 Kč. Požitků těchto lidí
zákon o staropensistech vůbec neupravuje. Praví
se sice, že dávky mohou býti upraveny podle
zákona a jeden resoluční návrh praví,
že vláda má připraviti úpravu
této otázky zvláště pro samosprávné
sbory, pro samosprávné fondy.
Prohlašuje-li se, že to je ostuda, pravíme, že
by bylo bývalo nutno vyřešiti tuto otázku
již před rokem. Úplně vyloučeni
jsou staropensisté obcí a samosprávných
sborů. Nový obecní zákon vůbec
úplně znemožní, aby byly upraveny požitky
staropensistů samosprávných
sborů, a pravil jsem již, že vládní
strany odmítnou vyhověti požadavkům
staropensistů v samosprávných sborech, poněvadž
prohlásí, že podle platného finančního
zákona není možno nalézti úhradu.
A naleznou-li ji, pak se to stane zase na útraty těch
ubožáků, jejichž životní podmínky
budou zhoršeny.
V zákoně jest také řeč o učitelích.
V §u 5 činí se pokus podrobiti ustanovením
tohoto zákona také staropensisty-učitele.
Velmi macešsky se však nakládá s učiteli,
kteří dostávají požitky, vyměřené
podle procent. Tyto nejubožejší z ubohých
jsou učitelky ručních prací, které
neměly úplného počtu hodin a při
svém přeložení do výslužby
pro nemoc nebo nějaké jiné okolnosti dostávají
jen požitky, které poměrně podle procent
připadají na jejich počet hodin. I zde
jsme - dlužno znáti jen žaloby starých
učitelek, starých učitelů ve výslužbě,
kteří bídně živoří,
dlužno slyšeti, jak se obracejí na jednotlivé
strany a jednotlivé poslance s prosbou o pomoc v nouzi,
jíž trpí - i zde jsme žádali, aby
tito učitelé dostávající
výslužné podle procent byli postaveni na roveň
těm, kdož dostávají plné výslužné,
aby i zde bylo ustanoveno nějaké minimum. Rovněž
tento návrh koaliční strany zamítly,
ba dokonce při této příležitosti
byl spáchán malý podvod, když bylo prohlášeno,
že vládní návrh
poskytuje jako minimum 8400 Kč a náš návrh
jest prý tak nízký, že musí býti
zamítnut, jelikož by tím tyto druhy byly poškozeny.
Staropensistům, těmto vymačkaným,
umořeným vrstvám, jichž nelze již
potřebovati. hází se jen holá kost.
Jinak se, jak jsem se již zmínil,
zachází s generály, jinak s duchovními,
neboť zvláště k vůli duchovenstvu
byl tento návrh zdlouhavě projednáván
ve výborech, aby i ono mělo účast
ve výhodách tohoto zákona. S jednotlivými
vrstvami zachází se podle toho, jaké úkoly
mají v měšťáckém
státě konati. A když jde o duchovní,
katechety atd. ve výslužbě, ví vláda
a vědí mocní mužové z vlády,
že tito lidé jsou pro kapitalistický stát
nutnější než staří učitelé
a staří úředníci, než
všichni ti, kteří snad jim kdysi konali dobré
služby, když šlo o to, aby se postupovalo
proti dělnictvu, kteří dnes však jsou
hozeni přes palubu. A tak se ovšem zachází
s duchovenstvem zcela jinak, než dokonce s úředníky.
(Posl. Roudnický: Jen vykládejte, aby bylo vidět,
že tomu rozumíte! Vždyť tomu nerozumíte!)
Já ještě o tom budu mluvit, o tom
rozumění, pane pátere Roudnický.
V rozpočtovém výboru jako v soc.-politickém
výboru bylo poukazováno na znění důvodových
zpráv a prohlášeno, že jsou prostě
lživě a falešně vybudovány. Ale
nejen to, i zpravodajové jednotlivých stran úmyslně
překrucují věci, jež jsou jim velice
nepříjemné; a když se zde zvláště
vyznamenal jeden pan zpravodaj, totiž P. Roudnický,
a právě na mne volal, abych o tom mluvil, budu o
tom mluviti. Podali jsme v rozpočtovém výboru
návrhy a žádali jsme, aby se neposkytoval 20%ní
příplatek, jak to stanoví návrh, nýbrž
aby se nižším kategoriím, tedy zvláště
zřízencům, podúředníkům
a úředníkům až do VIII. hodn.
třídy poskytl 50%ní příplatek.
A na konci návrhu se praví, že minimum má
činiti nejméně
7200 Kč, a to proto, poněvadž není správné,
jak by to pan P. Roudnický nyní
rád překroutil, že vládní návrh
poskytuje všem těmto vrstvám 8400 Kč.
(Posl. Roudnický:
Ale vy tomu nerozumíte! Ne 8400, nýbrž
8100 Kč!) Víme, že zřízenci
nedostanou 8400 Kč. (Posl. Roudnický: Vždyť
to není pravda! 8100 a
nikoliv 8400 Kč!) Zřízenci ve státních
podnicích dostávají základní
plat 4212 Kč a dostanou-li k tomu 20%, znamená to
zlepšení jejich požitků o 842 Kč.
Pan Roudnický zde prohlásil,
že vládní návrh dává všem
8400 Kč, vynechal však při čtení
našeho návrhu slovo "zřízenci",
buď úmyslně nebo neúmyslně vynechal
z návrhu slovo "zřízenci", když
četl návrh po druhé. Bylo mu nepříjemné,
že jsme podali návrh, aby se zřízencům
poskytlo 50%, a odůvodnil to tím, že kdyby
byl přijat návrh komunistů,
bylo by to zhoršení pro ony vrstvy. Operoval jen slovy
"podúředníci" a "úředníci"
až do VIII. hodn. třídy. Metoda autora důvodových
zpráv jest právě jako metoda pana zpravodaje
Roudnického demagogická,
jesuitská, směřující k tomu,
aby byl zakryt zločin, jenž se páše na
staropensistech. To se jim však nepodaří. V
důvodové zprávě se tvrdí, že
bylo úplně vyhověno požadavkům
staropensistů, ale to není pravda. Neprovádí
se propočtení jejich služebních let,
nestaví se na roveň novopensistům,
nýbrž hází se jim prostě almužna,
aby se ukázalo, že v tomto jubilejním roce
zbylo něco i pro ony ubohé vrstvy.
Nedivíme se metodám autora důvodových
zpráv, nedivíme se metodám zpravodajů
a zvláště pana P. Roudnického,
ale chceme konstatovati, že se německé vládní
strany staví za zpravodaje, že prostě mlčí
a dávají mluviti jen pánům zpravodajům.
Jest ovšem nepříjemné říci
zde, co bylo slíbeno staropensistům, jest nepříjemné
říci, jak to včera učinil posl. Feierfeil,
že návrh je nedostatečný, že jest
nutno provésti zrovnoprávnění a že
není nutno vydávati peníze na vojenské
účely v tomto státě, ale pak pro to
vše hlasovati. To jest právě demagogie, na
kterou jsou odkázáni, podvod, jejž stále
a stále zase musejí páchati, pokračují-li
ve své politice. Prohlášení
pana P. Roudnického v rozpočtovém
výboru způsobilo, že některé
socialistické strany, a řekněme si to již
upřímně, sociálně-demokratická
strana, použila tohoto podnětu proti nám, když
pan P. Roudnický prohlásil.
že komunisté chtějí zvýšiti
platy katechetům a že katecheti za to děkují,
že to je komunistická strana. jež to chce učiniti.
P. Roudnický ovšem
zamlčel, že jsme svým návrhem mínili
i učitelky ručních prací a všechny
ty, kteří mají výslužné
podle procent a že náš návrh směřoval
přece jen k tomu, aby se pomohlo chudákům.
Sociální demokrati použili tohoto útoku
nebo lépe řečeno této reminiscence
P. Roudnického z rozpočtového
výboru, aby ve svém tisku zaujali stanovisko proti
nám. (Posl. Hackenberg [německy]: Byli jsme to
my?) Nikoli, čeští sociální
demokraté.
Nuže, my jsme ovšem ihned odpověděli,
že si aspoň nemají dovolovati tuto demagogii,
když se o to pokouší jakýsi pan P. Roudnický.
My jsme tedy hned na to odpověděli. Ale jest jasné
a není o tom pochybnosti, že všechny naše
návrhy, směřující k tomu, aby
staropensisté byli postaveni na roveň novopensistům,
aby se staropensistům pomohlo, aby se jejich požitky
zvýšily, vládní strany jak německé,
tak české hladce zamítly. Demagogicky se
obracejí na staropensisty a slibují jim, ale v plenu
sněmovny svým zákonodárstvím
dělají opak.
Obracíme se nejen proti metodám, jimiž se zde
dělají zákony a pokusy potírati jiné
strany, nýbrž obracíme se zde zároveň
proti celé soustavě, jež není vybudována
na ničem jiném, než na vykořisťování
pracujících vrstev, na vykořisťování
živlů, jichž nemůžete již potřebovati
pro svůj kapitalistický hospodářský
řád, a obracíme se s této tribuny
ke všem lidem zbaveným práv, abychom jim ukázali,
že tento stát jest kapitalistický, vybudovaný
na holém teroru vlády, na holé soustavě
vykořisťování, aby nová
těžká břemena přesunuli na chudé.
sami však aby z tohoto státu vymačkali velké
zisky. My sami budeme, budou-li naše návrhy zamítnuty
- víme to již předem - hlasovati proti tomuto
hanebnému zákonu. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. David.
Dávám mu slovo.
Posl. David: Slavná sněmovno!
Národní shromáždění přijalo
26. června 1919 resoluci, navrženou rozpočtovým
výborem, v níž se žádá,
aby z požitků pensijních byli vyloučeni
ti vojenští gážisté, kteří
se na našem národě těžce prohřešili,
a aby pensijní nárok vysokých šarží
byl určen níže, resp. jen minimálně.
Na základě tohoto usnesení bylo pojato též
do zákona, kterým se upravovalo přejímání
a zaopatřovací požitky rakouských vojenských
gážistů, ustanovení o redukci pensí
na požitky VI. hodn. třídy. Podle této
úpravy dostávají generálové
24.210 Kč roční pense, obnos to, za který
může se lidsky žíti. Jak šťastnými
by byli zestárlí dělníci a invalidé
(Tak jest!), kdyby Československá
republika se tak k nim zachovala. Kolik státních
zaměstnanců, kteří svědomitě
od rána do noci pracují v úřadech,
má tak vysoké požitky? Ale tato částka
24.210 Kč, podle mého hlubokého přesvědčení
úplně dostačitelná, jest prý
malá, c. k. rakouským generálům
se prý křivdí. Proto vláda podává
návrh. kterým se zvyšují pensijní
požitky těchto pánů, a to takovým
způsobem, který musí pobouřiti každého
občana tohoto státu. Jednomu generálu I.
třídy má býti přidáno
30.798 Kč, takže nyní bude míti 55.008
Kč, jeden generál II.
třídy má dostati přídavek 23.790
Kč, takže bude bráti 48.000 Kč. Dále
se přidává 6 generálům III.
hodn. třídy po 13.998 Kč, 7 téže
třídy po 17.670 Kč, 15 IV. hodn. třídy
po 10.326 Kč, 33 téže třídy po
13.998 Kč, 85 generálům V. hodn. třídy
po 4494 Kč. K tomu pak ještě
přijdou přídavky vdovám a četnickým
generálům. Úhrnem činí tyto
přídavky 1,824.906 Kč, tedy téměř
2 mil. Kč.
Mluvilo se zde ve sněmovně, také někteří
pánové z vládních stran pokřikovali
na oposiční řečníky a některé
časopisy přinesly zprávu, že prý
z důvodů zahraničních anebo ze závazků
mezistátních byla tato předloha podána.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Konstatuji na základě osobních informací
z kruhů povolaných a právnických,
že tomu tak není, že předloha je ryze
vnitrostátní. (Výkřiky
čsl. nár. socialistických poslanců.)
Zdůrazňuji, že předloha je předlohou
čistě vnitrostátní a nemá nic
společného se závazky mezinárodními.
Slavná sněmovno! V 10. roce trvání
československého státu, tedy v roce jubilejním,
českoněmecká vládní majorita
odměňuje ty, kteří mají na
svědomí životy našich lidí, odměňuje
ty, kteří žalářovali naše
lidi a kteří přivodili utrpení desetitisíců.
Ona odměňuje ty, kteří byli vyslovenými
exponenty rakousko-uherské monarchie a dynastie habsbursko-lotrinské.
Domnívám se, že odůvodnění
uvedené v citované mnou resoluci, aby staří
generálové neměli vyšších
požitků nežli VI. hodn. třídy,
má dosud v 10. roce trvání československého
státu plné své oprávnění.
V důvodové zprávě předloženého
návrhu se mezi jiným také praví, že
je nutno odstraniti v zájmu spravedlnosti nesrovnalost
v požitcích mezi generály a ostatními
úředníky. (Výkřiky posl.
Můni.) V branném výboru
pak zástupci vládních stran a také
pan ministr nár. obrany Udržal poukazovali,
že na úředníky civilních úřadů
nebylo vzato po převratě tak přísné
měřítko jako na vojenské gážisty,
ačkoli mnozí z nich se také prohřešili
proti československému národu. Já
s těmito názory plně souhlasím a vím
také, že byli přijati do našich státních
úřadů někteří úředníci,
s nimiž mělo býti po převratě
zúčtováno co nejpřísněji.
Je ostudou na př., že na význačném
místě v úřadě republiky může
dosud v 10. roce československého státu seděti
muž, který zavinil persekuci jičínského
Sokola, který zavinil arestování kol. posl.
Chvojky, přednosty stanice
v Jičíně Vochoče a celé řady
jiných osob. Jsou v našich úřadech někteří
úředníci a dělají dnes vlastence,
kteří byli za světové války
postrachem, kteří vytýkali svým spolukolegům,
že prý dosti ostře nepostupují proti
českému lidu, a hrozili jim dokonce
udáním. (Slyšte!) Já jsem
o těchto věcech mluvil již v této sněmovně
v minulém období sněmovním a jmenoval
jsem i osoby. Chyba, veliká chyba se stala, že se
tito úředníci pardonovali. Právem
si trpce stěžuje Otokar Vochoč ve známé
knize "V drápech", knize to, která přímo
drásá srdce, při jejímž čtení
člověk zatíná pěsti, že
se na našich dětech vymstí jednou, že
jsme příliš záhy změkli, zapomněli
a odpustili a že jsme ponechali v politické službě
nejen všechny úředníky, vyniknuvší
nedostatkem smyslu pro právo
a spravedlnost, ale také všechna zařízení,
z nichž se napájela jejich surová, krvelačná
srdce.