Stejně zpráva ústavně-právního
výboru posl. sněmovny rozplývá se
chválou našeho četnictva, nazývajíc
ho elitním sborem strážním, který
plní vzorně své povinnosti. Poněvadž
je to tedy elitní a vzorný sbor, který vzorně
koná svou obtížnou povinnost a nasazuje život
pro bezpečnost občanů, a všeobecně
se to uznává, musilo býti zbaveno jednoho
z největších občanských práv
v demokracii, t. j. práva volebního a stigmatisováno
za občana druhého řádu, který
v občanských právech stojí za každým
potulným cikánem a poběhlíkem, notorickým
tulákem a povalečem, jemuž volební právo
bylo ponecháno, pokud by ho nebyl zbaven výrokem
soudu. Byl tedy tento elitní a vzorný sbor strážný
za vzorné konání bezpečnostní
služby, třeba i s nasazením vlastního
života konané, nynějším režimem
odměněn tím, že v občanských
právech postaven byl na roveň zločincům
soudně volebního práva zbaveným.
A poněvadž tento sbor zasluhuje plně pochvaly,
předkládá mu nynější režim
pravděpodobně z nadměrné vděčnosti,
nový dárek, další okleštění
státoobčanských práv.
§em 24 projednávané osnovy se podřizuje
volba nevěsty četnického gážisty
a uzavření sňatku kontrole a rozhodování
četnické správy. Četnický gážista
je plnoletým, zralým, inteligentním, elitním,
vzorným, rozumným a odpovědným k tomu,
aby pečoval o bezpečnost a klid uvnitř státu,
aby chránil občana před zlotřilými,
nebezpečnými individuy a nasadil v zájmu
klidu, pořádku a bezpečnosti třeba
svou kůži a život - ale není zralým,
rozumným a odpovědným, má-li voliti
družku života, a proto je nutno, aby jako neplnoletý
v této záležitosti postaven byl pod kuratelu
pečlivé a rozumné matky, četnické
správy.
Obě zprávy ústavně-právního
výboru, jak senátu, tak posl. sněmovny, doporučují
uzákonění úředního povolení
ke sňatku a schvalují je jako nutnost, neboť
jde o kázeň vojensky organisovaného sboru
a o dobrou pověst četnictva. Nebylo by zajisté
vhodno, aby příslušníci četnictva
vstupovali ve sňatek s osobou v jakémkoliv směru
nekalou. Není to krvavá ironie či spíše
výsměšný cynismus, pěti jedněmi
ústy pochvalné ódy a dithyramby na četnictvo
a týmiž ústy doporučovati opatření,
jímž se četnictvo stigmatisuje na nezralé,
nerozumné a neplnoleté děti? Taková
je logika nynějšího vládního
režimu: vychvalovati, uznávati, ale místo odměny
napráskati! Co je platna všechna ta chvála
a uznání, když ze sboru četnického
se postupně vychovává sbor bezprávných
nevolníků?
Dosavadní prakse kontroly volby manželek četnických
gážistů četnickou správou ukázala
velmi trapné důsledky. Tak na př. byla zamítnuta
v několika případech prosba o povolení
uzavření sňatku proto, že velitel četnické
stanice, v jehož obvodu nevěsta žadatele bydlela,
sám se o přízeň její ucházel.
Byv jí odmítán, postaral se, aby relace dopadla
nepříznivě. V jiných případech
byla prosba o povolení sňatku vyřízena
záporně proto, že byl některý
člen z blízkého příbuzenstva
nevěsty pro nějaký nepatrný poklesek
trestán. Staly se konečně i případy,
že bylo povolení k sňatku zamítnuto
proto, že byla matka nevěsty chudou trhovou prodavačkou,
anebo i konečně z důvodů politických.
Výsledek šetření o hodnotě nevěsty
zůstává žadateli vždy utajen a
dostává se mu pouze vyrozumění v kladném
nebo záporném smyslu. Ve druhém případě
nelze se postižené z toho důvodu dovolati nápravy,
neboť se pro tajnost relace nedoví důvodu,
pro který nebyla uznána hodnou státi se manželkou
četnického gážisty. Šetření
o nevěstách četnických gážistů
konáno je často způsobem velice nešetrným,
což zajisté již dobrému jménu četnictva
neprospívá. Mnohdy relace domovnice rozhoduje o
osudu nevěsty četnického gážisty
a mnohý případ z těch 78 četnických
sebevražd měl původ svůj v zasahování
četnické správy do nejintimnějších
soukromých věcí příslušníků
četnictva.
Navrhujeme proto změnu §u 24 a doufáme, že
vládní majorita přijetím této
změny projeví, že s pochvalou četnického
sboru ve zprávě ústavně-právního
výboru to myslí upřímně.
§ 25 zbavuje četnictvo možnosti, aby se dovolalo
ochrany Nejvyššího správního soudu
proti event. libovůli ministerstva vnitra, jíž
by mohlo býti na požitcích nebo odpočivných
a zaopatřovacích platech zkráceno. Této
nedůvěře četnictva nelze se diviti
po zkušenostech, které nabylo s vyrovnávacím
přídavkem podle §u 24 zákona č.
186/1920, kterýžto přídavek byl zrušen
prostým výnosem č. 34/23. Nezákonnost
tohoto výnosu uznal i Nejvyšší správní
soud nálezem č. 3551/26. Bylo by bývalo povinností
ministerstva vnitra, vyplatiti četnickým gážistům
nezákonně zadržený vyrovnávací
přídavek za léta 1923, 1924, 1925 v obnosu
asi 7 mil. Kč, ale ministerstvo vnitra dodnes toho neučinilo.
Tento vyrovnávací přídavek z r. 1920
vyrovnával požitky oněch četnických
gážistů, kteří byli zákonem
č. 186/20 zkráceni proti požitkům starým,
t. j. proti požitkům, které jim přiznalo
býv. Rakousko.
Ve směru úpravy aktivních požitků
četnických gážistů skýtá
§ 148 platového zákona z r. 1926 dostatečné
možnosti, aby se spravedlivě upravily požitky
četnictva, a není tedy třeba jiného
ustanovení. Prováděcí nařízení
k tomuto paragrafu však dodnes vydáno nebylo.
Pokud se týče úpravy pensijních požitků,
má ministerstvo vnitra v četnicko-pensijním
zákoně ze dne 13. července 1923, č.
153 Sb. z. a n., na 16 místech uloženu povinnost,
aby tento zákon provedlo. Dodnes toto ministerstvo nevydalo
prováděcího nařízení
k tomuto zákonu, ač od vydání zákona
uplynuly již 4 1/2
roky.
Svým pozměňovacím návrhem k
tomuto paragrafu nechceme nijak obmezovati dobrou vůli
ministerstva vnitra, nýbrž chceme pouze zachovati
četnictvu možnost ochrany u Nejvyššího
správního soudu pro případ, že
by bylo rozhodnutím ministerstva poškozeno, a zabrániti,
aby mohlo jíti pod sazbu platného zákona
čís. 103/1926, který sice četnictvo
neuspokojil, a jehož §em 25 se nezaručuje, že
ministerstvo vnitra půjde nebo bude moci jíti při
eventuální úpravě služebních,
odpočivných a zaopatřovacích platů
nad zákon platový nebo zákon č. 153
z r. 1923.
Paragraf tento řeší také otázku
přechodného ubytování četnictva
při soustředění. Četnictvo
je nejčastěji soustředěno na obranu
majetku a osob v sociálních nebo politických
bojích. V těchto případech vždy
je místní občanstvo v názorech na
věc rozdvojeno. Každý, kdo poskytne jakoukoliv
oporu četnictvu, musí počítati na
odvetu, ne-li na nepřátelství strany protivné.
Je přirozenou a lidsky pochopitelnou snahou každého
občana, že hledí se takovým nepříjemným
následkům vyhnouti. Důsledek toho je, že
prostě nikdo nechce četnictvu poskytnouti ubytování,
aby nevyvolal zlé duchy mstivosti. Nezbývá
potom než požádati továrníka, aby
sám takové ubytování poskytl. V tom
zase - ať právem či neprávem - vidí
stávkující dělnictvo stranickost státní
správy.
Vládní osnova řeší věc
přímočárně jako u vojska. Zákon
o přechodném ubytování vojska ze dne
7. dubna 1920, č. 248 Sb. z. a n., rozlišuje však
ubytování vojenského gážisty
a vojáka. Osnova tuto skutečnost přehlíží
a mlčky připouští výklad, že
četničtí gážisté mají
býti považováni za vojáky, t. j. že
za jejich ubytování za hlavu a den se má
platiti 11 nebo 18 haléřů, kdežto za
vojenského gážistu se platí denně
2 až 3 Kč, podle toho, zda ubytovatel poskytl také
otop či ne.
Zákon o četnictvu v §u 21 však výslovně
stanoví, že četničtí gážisté
jsou "postaveni na roveň vojenským osobám
stejné hodnosti"! Ježto toto ustanovení
se osnovou neruší, je v každém případě
nutno precisovati dosah pro četnictvo, neboť zákon
o přechodném ubytování, č.
248 z r. 1920, má dvě práva.
Četnictvo není však vojsko. Je to jen "vojensky
organisovaný sbor strážní", jeho
služba není službou vojenského gážisty
na manévrech. Četník na soustředění
musí býti pohotově ve dne v noci, musí
býti fysicky silný a svěží, musí
míti větší možnost obnovovat vyčerpané
síly spánkem než vojenský gážista.
Proto také ubytování četnictva musí
býti nejméně rovnocenné s vojenským
gážistou, tedy jedna místnost pro důstojníka
a jedna místnost pro dva výkonné četníky.
Dosud v praksi bývají soustředění
četničtí gážisté ubytováni
ve školách, v tělocvičnách, v
tanečních sálech hospod, ale také
na mlatu ve stodole a ve chlévech nebo také na půdě
v seně. Vždy však jen na holé slámě,
bez pokrývek. Následky toho jsou častá
onemocnění a předčasná invalidita,
která pak zatěžuje pensijní etát
více, než by státní správu stálo
řádné ubytování četnictva
při soustředění.
Na Kladně onemocněli soustředění
četníci svrabem, v Praze dostali vši, v Košicích
nakažlivé vředy; pravidelně přinesou
si domů památku, s níž pak delší
čas laborují.
Z těchto důvodů navrhujeme změnu §u
25, jejíž přijetí by jen znamenalo také
skutky dotvrdit chválu a uznání našemu
četnictvu.
I když schvalujeme část osnovy, která
poskytuje četnictvu a policii ochranu ve službě
proti životu nebezpečným zločincům,
nemůžeme se ubrániti dojmu, že zákon
tento plně nevyhoví, nebude-li provedena nová
moderní a účelná výzbroj četnictva.
Senát, zabývaje se touto osnovou, schválil
8 resolucí, které směřují k
účelnému vybavení a vyzbrojení
četnického sboru, ale také k vyřešení
některých dávno opakovaných požadavků
služební, právní, morální
a sociální povahy. K tomu cíli směřují
i resoluční návrhy námi podané,
jimž neodepře schválení ten, kdo s našimi
bezpečnostními sbory, ať četnictvem
nebo stráží bezpečnostní, upřímně
smýšlí. Zaslouží si toho vzhledem
k jich těžké, odpovědné a nebezpečné
službě, i vzhledem k nadměrnému výkonu
plnou měrou.
Podívejme se, jak stanovena jest pracovní doba pro
četnictvo a jak stanovena jest pracovní doba pro
naši bezpečnostní stráž.
Četnictvo má předepsáno měsíčně
180 hodin služby exekutivní, 192 hodiny služby
pohotovostní a nejméně 96 hodin služby
kancelářské, dohromady měsíčně
468 hodin služebních. Připadá tedy volna
pouze 252 hodiny měsíčně, t. j. průměrně
8 1/3 hodiny denně na spánek a odpočinek.
Ještě hůře jest v tom bezpečnostní
stráž, která má služebním
řádem předepsáno vykonati měsíčně
nejméně 13 24hodinových exekutivních
služeb nočních a denních, to znamená
měsíčně 312 hodin; připočteme-li
k tomu 180 hodin pohotovosti, znamená to měsíčně
492 hodiny úhrnné služby. Zbývá
tedy 228 hodin měsíčně na spánek
a odpočinek, t. j. 7 1/2 hodiny denně ke spánku
a odpočinku.
Že takovýto služební výkon vyčerpá
předčasně fysické i duševní
síly příslušníků těchto
sborů, leží na bíledni. Platový
zákon zařadil bezpečnostní stráž
mezi ostatní státní zaměstnance, ačkoliv
již za Rakouska dostávalo se stráži bezpečnostní
určitých zvláštních výhod.
Systemisace služebních míst stvořila
pak novou kategorii pomocných zřízenců
bezpečnostní služby, při čemž
přešlo se ustanovení vládního
nařízení č. 295/22, které zná
pouze zatímní síly, jež po jednoroční
- po případě půlroční
- uspokojivé službě a po složení
zkoušky stávají se definitivními. Kdy
stane se pomocný zřízenec bezpečnostní
služby definitivním, nelze předvídati,
neboť i ustanovení platového zákona
- § 25 o čekatelské době zřízeneckých
čekatelů - jest vázáno na provedení
§u 205 platového zákona. Měsíční
platy strážníků pohybují se v
Praze mezi 800 až 1000 Kč, kterýžto plat
obdrží strážník teprve po dlouholeté
službě.
Při projednávání platového
zákona, když bezpečnostní stráž
domáhala se, aby poměry její byly upraveny
po vzoru četnictva, bylo jí po zamítnutí
tohoto požadavku p. předsedou vlády slíbeno,
že dostane se jí náhrady v rámci §u
148 platového zákona, což se však dosud
nestalo. Zato dostalo se bezpečnostní stráži
naprosto nepříznivé systemisace služebních
míst a služebního řádu, který
je výsměchem demokracie. Vánoční
remunerace činí pro svobodné 35 Kč,
pro ženaté 45 až 50 Kč, mezi tím
co vysocí pánové dostávali až
5000 Kč vánoční remunerace. (Slyšte!)
Přes to však vykonává stráž
bezpečnosti svědomitě, poctivě a pilně
svojí povinnost v důvěře, že
se rozhodující činitelé konečně
rozpomenou, aby splnili své sliby.
Podávajíce resoluční návrh
obsahující nejnaléhavější
požadavky stráže bezpečnosti, sledujeme
jedině zájem státu a bezpečnosti občanstva,
kterou lze zajistiti jen tehdy, budou-li také aspoň
částečně uspokojeni ti, kteří
jsou povoláni o ni pečovati a s nasazením
života ji chrániti. Nebude-li slavnou sněmovnou
přihlédnuto k našim pozměňovacím
návrhům, můžeme hlasovati pouze pro
onu část osnovy, která zabezpečuje
větší ochranu příslušníkům
četnictva a bezpečnostní stráže,
ale nikoli pro část, jež znovu zúžuje
jejich občanská práva.
(Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Pik. Dávám mu slovo.
Posl. Pik: Slavná sněmovno! Bude již
pravidlem, že při každém novém
zákonu budeme musiti protestovati proti účinkům
těchto zákonů na hospodářství
samosprávy, jmenovitě na hospodářství
obcí. Také projednávaný zákon
zasahuje hluboko do finančního hospodářství
obcí, neboť v §u 25 otázku přechodného
ubytování četnictva řeší
na účet obcí.
Je to zase jeden z činů dnešního režimu
proti obcím, neboť bez jejich slyšení
a bez vyslechnutí ústředen samosprávných
opět ukládá se obcím nové břemeno,
bez ohledu na to, že obce ve svých rozpočtech
nemají pro tento účel žádné
úhrady. Podá-li některý poslanec ve
sněmovně Národního shromáždění
návrh zákona, který předpokládá
finanční zatížení státu,
vrátí předsednictvo sněmovny tento
návrh s poznámkou: "Není-li navržena
úhrada, nemůže býti o tomto návrhu
jednáno". Avšak kdykoliv se jedná o zákonech,
jež dotýkají se finančního hospodářství
obcí, netáže se ani ministr financí,
ani ministr vnitra, zdali obce pro účel úhrady
mají dostatečné položky ve svých
rozpočtech, a zejména, zdali obce jsou schopny při
sešněrování svých financí
a svého hospodářství nésti
nové náklady, jež jsou určovány
téměř každým novým zákonem.
Otázka stálého ubytování četnictva
byla upravena v §u 22 zákona o nové úpravě
finančního hospodářství svazků
územní samosprávy, jenž tak neblaze
zasáhl do života obcí. Otázka přechodného
ubytování četnictva je pak §em 25 projednávaného
zákona řešena tak, že pro přechodné
ubytování četnictva v případě
jeho soustředění platí předpisy
vztahující se na přechodné ubytování
vojska. Podle platných zákonů jsou obce povinny
opatřiti přechodné ubytování
vojska, tedy podle tohoto zákona budoucně i četnictva.
Zákonem ze 7. dubna 1920 byla stanovena náhrada
za den, kterou státní správa platí
za ubytování poddůstojníků
a ostatního mužstva. Jsou to pouze haléřové
náhrady, jimiž ani zdaleka není kryt náklad
obcí na toto ubytování. Obec musí
dopláceti veliké částky na ubytování
vojska a logicky bude stejné obnosy platiti také
na přechodné ubytování četnictva.
Zákonná povinnost je toho druhu, že obec musí
získati buďto ubytovací pokoje anebo sály,
které v místě jsou k disposici. To znamená:
zabere-li obec nějaký sál, je povinna dáti
majiteli tohoto sálu příslušnou náhradu.
Opatří-li obec při dnešní nouzi
bytové náhradní ubytovací prostředky
v hostincích a hotelích, má velikou povinnost
úhrady, která ani zdaleka není kryta minimálním
haléřovým příspěvkem,
který jest určen zákonnou normou. Když
před léty měla býti tato otázka
řešena na vrub státní správy,
zjistilo ministerstvo nár. obrany, že náklad
na ubytování vojska činil by 60 mil. Kč
v celé republice. Činí-li tento náklad
při ubytování vojska tak ohromnou sumu, znamená
to, že přibližně stejná povinnost
připadne obcím při přechodném
ubytování četnictva.
Mohlo by se namítati, že soustřeďování
četnictva nebude tak hromadné a časté,
avšak vidíme-li v zákoně tendenci, že
má býti soustřeďování
četnictva použito také pro účely
politické, pro případy stávkových
bojů a mzdových hnutí, je jasno, že
soustřeďování četnictva do průmyslových
míst bude daleko větší a bude se častěji
opakovati nežli soustřeďování vojska
při vojenských manévrech nebo cvičeních.
Můžeme tedy vzíti za základ ne-li plnou
sumu, kterou vyznačilo ministerstvo nár. obrany,
aspoň sumu blížící se vypočítaným
60 mil. Kč. Obce budou musiti tento nový náklad
zařaditi do svých obecních rozpočtů,
neboť dostane-li obec na muže 10, 11, 12 haléřů,
nemůže tímto příjmem krýti
potřebu celého ubytování. Je tedy
jasno, že více než 2/3 nákladů
na přechodné ubytování četnictva
připadne na účet obcí a že tedy
obce budou tímto novým opatřením nesmírně
zatíženy.
V důvodové zprávě k osnově
se praví, že navržený zákon nepřináší
zatížení státních financí.
Navrhovatelé a referenti však nebyli v tomto směru
dosti objektivní, aby přímo vyslovili příčinu,
proč finance státní nebudou zatíženy;
prostě proto, poněvadž stát jedině
svou mocí a dnešní režim přímo
násilným způsobem přenáší
tuto povinnost platby na obce, aniž přihlíží
k trudné finanční situaci, v níž
obce jsou. Uvážíme-li, že nedávno
byl zde přijat zákon katastrální,
který finančně nesmírně zatěžuje
obecní správy, a přihlédneme-li, že
i tento zákon přináší obcím
nová břemena a nové povinnosti, vidíme
jasně tendenci, jaká se za dnešního
vládního a majoritního režimu proti
obecní samosprávě jeví.
Obce pro r. 1928 nemají vůbec jediné položky
rozpočtové na krytí nákladů,
které vzejdou z tohoto zákona. Obce také
nebudou míti ani během roku příležitosti,
aby si opatřily prostředky ke krytí nákladů,
které budou důsledkem tohoto zákona, a budou
ovšem musiti odmítati vykonání této
povinnosti, poněvadž zákon č. 77 praví
a finanční novela přímo přikazuje,
že obec nesmí činiti žádných
vydání, nemá-li potřebné úhrady
ve svém obecním rozpočtu. Je tedy zřejmo,
že vláda bezmyšlenkovitě propouští
takovéto zákony, aniž respektuje situaci obcí,
aniž se táže, zda obce jsou s to, aby kryly potřebný
náklad, jak zákon určuje. Je při tom
ironií, že obce budou museti krýti náklady
přechodného ubytování pro čistě
soukromé zájmy kapitalistické třídy.
Soustřeďování četnictva pro případ
stávkového hnutí znamená, že
toto četnictvo je voláno na ochranu zájmů
kapitalistické vrstvy, která stávkový
nebo mzdový boj vyprovokovala. To znamená, že
obec z prostředků svého občanstva
bude museti krýti náklady na ochranu kapitalistické
třídy, té třídy, které
zákon čís. 77 o finančním hospodářství
obcí poskytl tak ohromných úlev, jak je to
nyní vidět při budování rozpočtů
obecních, úlev, které skutečně
možno nazvat velkým darem koalice kapitalistům
Československé republiky. Naproti tomu však
nyní na ochranu zájmů těchto vrstev,
jimž již zákon č. 77 dává
tak velké výhody, mají ochuzené obce
přispívati ze svých chudých prostředků
na ubytování soustředěného
četnictva.
Poznamenávám, že Svaz československých
měst protestoval zejména proti ustanovení
§u 25 osnovy, který určuje povinnost obce,
aby kryla náklady přechodného ubytování.
Tento hlas zůstal bez povšimnutí a státní
správa nepovolala k vyjádření ani
zástupce ústředen samosprávných,
ani zástupce velkých měst, aby při
poradách mohla zjistiti, zda samospráva má
finanční schopnost konati nově předepsané
zákonné povinnosti.
Poznamenávám, že také na sjezdu komunálních
pracovníků čsl. strany soc. demokratické
bylo jednáno o situaci obcí, o situaci samosprávy,
jak byla dána zákonem o finančním
hospodářství obcí a zákonem
o reformě správy. Připomínám,
že skoro 700 zástupců obcí naší
republiky na sjezdu tom, zastupujících více
než půl milionu voličů, protestovalo
proti tendencím nových zákonů a proti
útokům, jež jsou nyní vedeny jak vládou,
tak i koalovanými stranami proti československé
samosprávě. Sjezd rokoval při tom o zhoubných
následcích zákona o reformě správy
a o finančním hospodářství
svazků územní samosprávy. Konstatoval,
že nyní, když byly vybudovány pro r. 1928
obecní rozpočty, vykazují všechny obce
nesmírné schodky, ježto limitováním
obecních přirážek, odejmutím
státních přídělů obcím
vznikly abnormální schodky v celém obecním
hospodářství. Naproti tomu sjezd velice nemile
nesl a rozhořčeně odsoudil, že zákonem
č. 77 byly poskytnuty velké úlevy kapitalistickým
vrstvám, ale že tímtéž zákonem
se zmocňují úřady, aby cestou nařízení
zavedly nové obecní dávky, které znamenají
zatížení dělnictva, živnostnictva
a malého lidu venkovského. Sjezd také s rozhořčením
protestoval proti tomu, že novými zákony je
zastaven všeliký rozvoj našich obcí a
že investiční činnosti činí
se takové překážky, že obce napříště
nebudou moci stavěti nových humanitních ústavů,
kterých je potřeba pro ochranu nejvíce postižených
a nejnešťastnějších lidí v
obci.
Na sjezdu také bylo konstatováno, že vyrovnávací
fond podle zákona čís. 77 určený,
není s to, aby kryl schodky obcí, poněvadž
tyto schodky již dnes ve své úhrnné
cifře v Československé republice vykazují
téměř 1 miliardu Kč. Sjezd také
protestoval proti zákonu o reformě správy,
podle něhož podloudnou cestou jsou činěny
útoky na demokratické základy naší
samosprávy a právo samosprávy je úplně
rušeno. Sjezd protestoval proti tomu, že touto cestou,
tak zv. reformou správy, zavádí se do naší
republiky proti duchu naší ústavy systém
virilistů, který má za účel,
aby paralysoval občanské a dělnické
vrstvy v naší samosprávě a ve správě
vůbec. Podle těchto zákonů samospráva
bude dána úplně v libovůli byrokracie
a na místo dřívější pravomoci
nastává absolutní právo byrokracie
v úřadech, které dříve bývaly
úřady autonomními.
Sjezd byl velice překvapen okolností, že vláda
a majoritní strany usilují, aby i v tak omezené
a okleštěné správě byla pro letošní
a příští rok znemožněna
jakákoli kontrola lidová. Je známo, že
podle zákona o reformě správy mají
se konstituovati okresní úřady a úřady
zemské dnem 1. července 1928. Do této doby
mají býti také zvolena okresní zastupitelstva
a zastupitelstva zemská, okresní a zemské
výbory. Podle zpráv nemá dojíti k
tomu, aby po konstituování těchto okresních
a zemských úřadů byly provedeny volby
do okresních a zemských zastupitelstev; to znamená,
že, nebudou-li tato zastupitelstva volena, podle zákona
se pravomoc okresních a zemských zastupitelstev
přenáší na náčelníky
okresní a zemské, tedy že vůbec průběhem
celého jubilejního roku nebude v okresní
a zemské správě žádné
lidové kontroly a že jedině státní
byrokraté budou v tomto jubilejním roce v naší
správě rozhodovati a majorisovati občanstvo
bez kontroly tohoto občanstva. Komunální
sjezd čsl. soc.-demokratické strany protestoval
proti tomu, poněvadž za tohoto stavu nastane v okresních
a zemských úřadech vláda byrokracie
bez kontroly lidu. Také se prejudikuje pro budoucnost tím,
že byrokraté do počátků nově
organisované správy vnesou svého ducha, své
šablony, své způsoby a že tam budou po
celý rok hospodařiti bez vlivu lidového,
bez kontroly lidu; a víme, že, co se zavede na počátku,
stává se pravidlem.
Z těchto důvodů protestujeme proti §u
25 této osnovy, že ukládá nové
povinnosti obcím, protestujeme co nejrozhodněji
proti oddalování voleb do okresních a zemských
zastupitelstev a žádáme, aby voličstvo
Československé republiky bylo povoláno, aby
nejen volbami mohlo si vyslati své zástupce do okresních
a zemských zastupitelstev, nýbrž aby i svým
hlasem právě v jubilejním roce mohlo odsouditi
ten režim, který takovýmto zločinným
způsobem vystupuje proti samosprávě, samosprávu
ničí a podlamuje ústavní a demokratické
základy naší republiky. (Výborně!
Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Haken. Dávám mu slovo.
Posl. Haken: Ačkoliv předloha, kterou projednáváme,
je předlohou krvavě vážnou, ačkoliv
tato předloha je namířena hlavně proti
dělnictvu, proti jeho krvi, proti jeho životům,
přece jen se lze diviti, že oba předcházející
řečníci, ačkoliv jsou stoupenci socialistických
stran - pan kol. Bergmanna pan kol. Pik - merita
této předlohy, smyslu této předlohy
vůbec se nedotkli. (Posl. Pik: To jste neposlouchal!)
Pan kol. Bergmann dokonce obhajoval ještě
silnější ozbrojování četnictva
(Výkřiky komunistických poslanců.)
a pan kol. Pik má na starosti jen obecní
finance, ačkoliv velmi často nejsou ve shodě
se zájmy dělnické třídy. (Výkřiky
posl. Moudrého.)
Panu referentovi se nedivím. Pan referent také se
nedotkl hlavního obsahu a smyslu předlohy. Ovšem
pan referent se hlásí ke straně buržoasní
a pilně koná službu, ke které se této
straně zavázal. Ale jako referent měl přece
jen povinnost o smyslu předlohy šířeji
rozprávěti a ne spokojiti se s ledabylým
vykousnutím důvodové zprávy, vytisknuté
v předloze. (Výkřiky posl. Šafranko.)
Vláda předložila v poslední době
řadu protilidových reakčních návrhů
zákonných, jež vládní většina
také uskutečnila; usnesenými zákony
jest jednak útočeno na hospodářský
stav širokých vrstev pracujícího lidu
a zhoršována jeho existence, jednak jsou jimi soustavně
oklešťována jeho politická práva.
Buržoasie dobře cítí, že tyto útoky
nemůže pracující lid dlouho trpělivě
snášeti. Vzrůstající třídní
protivy musejí vyburcovati lid nejen k protestům,
nýbrž i k obraně proti útokům.
Proto buržoasie buduje spolehlivý byrokraticko-policejní
násilnický aparát, zaostřuje jeho
působnost čím dále tím více
proti lidu, aby v něm měla spolehlivou výkonnou
moc a donucovací aparát, který by její
hospodářské a policejně třídní
nadpráví násilím podpíral a
proti nástupu pracující třídy
ochraňoval. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
O spravedlnosti, občanské rovnosti před zákonem,
před úřady, o občanské rovnoprávnosti
mluvila... (Výkřiky posl. Šafranko.) Buď
tak laskav, Šafranko, já teď mám
slovo.
O tom všem mluvila buržoasie vážně
anebo alespoň v přetvářce pouze v
době, kdy byla na ústupu - to jest v revoluční
době poválečné. Buržoasie nyní
ani se již nesnaží svůj třídní
postup podobnými hesly zastříti - také
již to těžko jde - nýbrž čím
dále, tím otevřeněji a bezohledněji
uplatňuje své třídní násilí,
pracujíc většinou již nezahaleně
k otevřené třídní diktatuře.