Posl. Lanc: Slavná sněmovno! Ujímám-li
se slova ke zprávě soc.-politického výboru
senátu k usnesení posl. sněmovny ze dne 9.
prosince 1926, tisk 338, činím tak proto, abych
poukázal na nutnost uveřejňování
zpráv báňských úřadů
o činnosti z oboru báňské inspekce,
jak soc.-politický výbor senátu v připojené
resoluci doporučuje.
Uveřejňování zpráv z oboru
báňské inspekce mohlo by se prováděti
obdobným způsobem, jako to provádějí
živnostenské inspektoráty, které každoročně
ve zvláštním spise podávají přehlednou
zprávu o své činnosti a závadách,
které při inspekci podniku shledaly. Jsem přesvědčen,
že zveřejňováním shledaných
závad předešlo by se mnohým smrtelným
úrazům a katastrofám v báňském
průmyslu. Mám po ruce řadu dokladů,
kterými bych mohl prokázati, že se horno-policejní
předpisy nedodržují a hornické zákony
obcházejí. Uvedu konkretní případ:
Na dole "Marianna" ve Skyřicích, který
náleží české obchodní
společnosti, zahynuli 15. října 1927 při
explosi dva horníci. V tomto případě
jako v řadě jiných projevila se trestuhodná
šetrnost kapitálu největší měrou,
jelikož na tomto dole pracovali horníci bez odborného
dozoru.
U lomské společnosti provádí se zase
systematické poškozování horníků,
zvláště horníků režijních,
tím způsobem, že ve dnech, kdy se na dole nepracuje,
objednají se na směny někteří
horníci k naplnění všech, v jámě
se nalézajících prázdných vozíků.
Tento šlendrián, jinak to nazvati nelze, odůvodňuje
lomská uhelná společnost u revírního
báňského úřadu zapařením
se zásob v komorách. Jest však zajímavé,
že, nepracuje-li se v sobotu, objednají se k naplnění
prázdných vozíků horníci z
těch důvodů, aby prý se zásoby
v komorách zapařením nevznítily. V
neděli se však již zásoby zapařením
nevznítí, pravděpodobně z těch
důvodů, poněvadž nemají v jámě
ani jediný prázdný vozík.
V pondělí ráno jsou pak všechny stanice
v jámě zaplněny plnými vozíky
a proto také není divu, když se při
takovém chvatu a chaosu přihodí nějaké
neštěstí. Samozřejmě, že
pondělní zvýšená těžba
přičítá se pak na vrub technického
zařízení!
Pranic nezáleží těžařům
na lidských životech, nezáleží
jim na bídě hornických rodin, jen když
jejich zisky stoupají. Přehlížíme-li
výroční bilanci těžařů
od roku 1922, shledáme, že rok od roku jejich zisky
stoupají, zatím co mzdy horníků od
roku 1922 neustále klesají. Pro přehled uvedu
zisky větších společností z revíru
severočeského, vypočítané podle
odvedeného 10% čistého zisku revírní
radě od roku 1922, a naproti tomu mzdy a výkon horníků
s indexním číslem maloobchodních cen
životních potřeb.
Lomská společnost: Roku 1922 těžba 20,123.420
q, čistý zisk 2,970.236,60 Kč, průměrná
mzda 61·07 Kč, výkon 11·50 q. Roku 1926
těžba 21,103.320 q, čistý zisk 5 mil.
Kč, průměrná mzda pouze 43·58
Kč, výkon 15·13 q.
Mostecká společnost: Roku 1922 těžba
27,024.320 q, čistý zisk 4,800.000 Kč, průměrná
mzda 60·95 Kč, výkon 15 q. R. 1923 těžba
21,511.080 q, čistý zisk 4,000.000 Kč, průměrná
mzda 44·28 Kč, výkon 15 q. Roku 1926 těžba
24,987.853 q, čistý zisk 7,500.000 Kč, průměrná
mzda 42·19 Kč, výkon 16·10 q.
Severočeská uhelná společnost: Roku
1922 těžba 17,662.470 q, čistý zisk
3,500.000 Kč, průměrná mzda 59·85
Kč, výkon 19·90 q. Roku 1923 těžba
17,116.960 q, čistý zisk 3,100.000 Kč, průměrná
mzda 43·91 Kč, výkon 20·70 q. Roku 1926
těžba 18,905.420 q, čistý zisk 5,000.000
Kč, průměrná mzda 41·90 Kč,
výkon 20·80 q.
Česká obchodní společnost: Roku 1922
těžba 17,132.880 q, čistý zisk 3,519.922·80
Kč, průměrná mzda 56·84 Kč,
výkon 23·80 q. Roku 1926 těžba 14,953
109 q, čistý zisk 4 mil. Kč, průměrná
mzda 39·02 Kč, výkon 26·16 q. Naproti
tomu index maloobchodních cen životních potřeb
v červenci r. 1923 činí 950, r. 1924 - 930,
r. 1925 - 926, r. 1926 - 888, r. 1927 - 971.
Uvedená statistika dokazuje, že od prvního
snížení hornických mezd čisté
zisky těžařů stoupají. Bylo by
záhodno, aby již jedenkráte bylo vyhověno
oprávněnému požadavku hornictva, které
volá po revisi těžařských zisků
a domáhá se v zájmu spotřebitelů
zjištění zisku meziobchodu. Zjištění
těžařských zisků a zisků
meziobchodních mělo by býti zájmem
nejen horníků, nýbrž celé veřejnosti!
Jsem přesvědčen, že vykazované
zisky těžařských společností
nejsou správné. Těžařské
společnosti nepoškozují jenom horníky,
ony vědomě okrádají také státní
pokladnu, což doložím konkrétním
případem.
Majitel dolů "Karel a Rezi" v Březně
u Chomutova Rudolf a Terezie Kürschner vybral uhelnou dávku
od konsumentů v částce přes 2,000.000
Kč, kterou zpronevěřil. Jak jsem se doslechl,
má býti státem vedena exekuce na zatopený
důl. Majitel dolu Kürschner odjel do Drážďan.
Tyto poměry v báňském průmyslu
v republice Československé připomínají
mně názor výborného znalce báňského
průmyslu Adolfa Damaschke, který o monopolu uhelném
napsal před lety ve své knize "Die Bodenreform":
"Kdo zmocní se uhelných dolů v některé
zemi, ten může veškerému obyvatelstvu
této země své podmínky diktovati.
Ten může napřed určiti, s jakými
výrobními náklady celá industrie musí
počítati. Nějaká konkurence jest nemožná,
jelikož uhlí jest bohatství přírodní,
a pouze ten je těžiti může, v jehož
rukou se nachází."
Hospodářská situace a poměry horníků
v republice Československé tyto názory plně
potvrzují. Uhelné doly jsou v rukou českému
lidu nepřátelských a podle toho také
vypadá situace v báňském průmyslu.
Některé společnosti přijaly sice ředitele
české národnosti, jedině však
z těch důvodů, aby tím maskovaly německého
ducha společnosti. Jak postupují těžaři
proti horníkům, dokazuje nejlépe provokativní
zamítnutí požadavků hornictva ze dne
15. listopadu 1927 o poskytnutí jednorázové
drahotní výpomoci v částce 300 Kč
pro svobodného a 400 Kč pro ženatého
horníka. V hnědouhelné pánvi severočeské
vyvolalo zamítavé stanovisko těžařů
mzdový spor, který vyústil ve vypovězení
některých odstavců kolektivní smlouvy
a předložením požadavků o 20% zvýšení
mezd.
Činím vládu pozorna na tento mzdový
spor horníků v hnědouhelné pánvi
severočeské, kteří vzhledem k ujednání
ze dne 10. února 1922, v ministerstvu veř. prací
učiněném, plným právem dožadují
se zvýšení mezd.
Pokládám za nutno upozorniti na ujednání
o zřízení paritních komisí
v době mzdového sporu v únoru 1922. Paritní
komise zjišťovaly výši životních
nákladů dne 31. prosince 1921 a dne 20. února
1922 a stanovily pokles nebo stoupnutí cen, jež v
době mezi těmito dvěma daty nastalo.
Domnívám se, vážení pánové,
že, bylo-li r. 1922 provedeno snížení
mezd, resp. odbourání drahotních přídavků
na základě zjištěného poklesu
cen a životních potřeb, že v dnešní
době, kdy úřední statistika dokazuje
vzestup cen životních potřeb oproti r. 1923,
je povinností vlády, resp. ministerstva veř.
prací, aby těžaře k dodržení
ujednání ze dne 10. února 1922 donutilo.
Komu je známa bída hornických rodin a vysoké
zisky zaměstnavatelů, ten nebude ani na okamžik
pochybovati o oprávněnosti skrovného požadavku
horníků, zvláště když úřední
statistika dokazuje vzestup indexu maloobchodních cen životních
potřeb.
Vzhledem k tomu, že mzdový spor hrozí vyvrcholiti
v hnědouhelné pánvi severočeské
a jelikož poslední úřední statistika
za rok 1925 dává nám možnost nahlédnouti
částečně do hospodářství
uhelných společností, dovolím si vás,
vážení pánové, informovati o
uhelném hospodářství v předpokladu,
že nedopustíte, aby horníci v revíru
severočeském byli nuceni své oprávněné
požadavky stávkou vymáhati. Podotýkám,
že konjunktura r. 1925 byla daleko horší než
r. 1927, jak také potvrdil pan ministr veř. prací
dr Spina v rozpočtovém výboru 19.
listopadu 1927 prohlášením: "Hornictví
naše má letos dobrou konjunkturu. Je to zvláště
uhelné dolování, které proti loňskému
roku vykazuje stejnoměrnější zaměstnání
i odbyt."
Bilance uhelného hospodářství v hnědouhelné
pánvi severočeské za r. 1925 vypadá
asi takto: při počtu 32.230 horníků
a 1570 dozorců vytěžilo se 144,788.310 q uhlí.
Z tohoto množství bylo prodáno 135,019.500
q za průměrnou prý cenu Kč 6·80
1 q. Podle přiznání samotných těžařů
činil tedy příjem za uhlí Kč
987,148.352 Kč.
Naproti tomu činilo vydání:
1. Mzdy: Mzdy horníků 269,315.365 Kč, mzdy
dozorců včetně přídavků
37,831.176 Kč, příplatky za směny
přes čas 5,129.460 Kč, takže mzdy činily
celkem 312,276.001 Kč.
2. Sociální požitky: Přídavky
na ženu a na děti 16,412.152 Kč, náhrada
podle § 1154 v nemoci 1,341.671 Kč, náhrada
z ostat. důvodů 227.175 Kč, dovolená
9,239.663 Kč, nemocenské pojištění
8,953.506 Kč, pojištění u bratr. pokladny
19,235.232 Kč a příspěvek na byt 1,861.831
Kč, tedy celkem 57,271.230 Kč.
3. Naturální požitky: Deputátní
uhlí 11,846.701 Kč, deputátní dříví
úředníků 398 Kč, bezplatné
byty a světlo úřed. 18.790 Kč a snížení
na nájemném z bytu 181.093 Kč. Celkem tedy
12,046.982 Kč.
4. Jiná vydání: Palivo 25,288.186 Kč,
světlo 4,112.703 Kč, pohon elektr. a benzinový
9,919.796 Kč, oleje a mazadla 3,495.198 Kč, dříví
34,485.959 Kč, třaskaviny a šňůry
20,021.421 Kč, těžná lana 4,383.899
Kč, materiál pro dráhy 4,394.315 Kč,
roury 3,304.356 Kč, železné a ocelové
potřeby 10,990.487 Kč, cihly, vápno, cement
a jiné potřeby 5,213.904 Kč; celkem tedy
125,610.224 Kč.
5. Daně: Veř. dávky a daně 121,464.090
Kč.
Celkové vydání: mzdy 312,276.001 Kč,
hmoty 125,610,224 Kč, sociální požitky
57,271.230 Kč, naturální požitky 12,046.982
Kč, veřejné dávky a daně 121,464.090
Kč, celkem tedy 628,668.527 Kč.
Odečteme-li od příjmů za uhlí,
který činil 987,148.352 Kč, celkové
vydání, které činí 628,668.527
Kč, zbývá nám nevykázaná
částka 358,479.825 Kč.
Správní výlohy společností,
platy úředníků a ředitelů
nejsou sice v úřední statistice uvedeny,
ale domnívám se, že částka 358,479.825
Kč, která je daleko vyšší, nežli
mzdy všech horníků a dozorců v celé
hnědouhelné pánvi severočeské,
stála by za zjištění, k jakým
účelům byla spotřebována. Těžaři
poukazují neustále na sociální břemena
a na vysoké mzdy horníků, ale ještě
ani jednou jsme neslyšeli, jak honorují své
ředitele. Jistě vás bude, vážení
pánové, zajímati, sdělím-li
vám, jakou gáži mají ředitelé
uhelných společností. Platy ředitelů
pohybují se od 400.000 do 1,200.000 Kč ročně!
Takový ředitel uhelných společností
má stejnou gáži jako 12 ministrů republiky
Československé dohromady.
Tak vypadá hospodářství v hnědouhelné
pánvi i severočeské. S politováním
musím konstatovati, že státní doly na
Mostecku, ve kterých se docílilo nejvyššího
výkonu a také zisku, jdou ruku v ruce s těžaři
proti českým horníkům.
Na vratkých základech buduje dnešní
vláda hospodářství tohoto státu,
když stabilisuje dobře prosperující
báňské podniky na účet bídy
a hladu pracujícího lidu. Chrání blahobyt
několika jednotlivců a tak vědomě
ničí vlastenecké city dělnictva, nejspolehlivější
to obranu státu. (Výborně! Potlesk poslanců
čs. strany nár. socialistické.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je skončena.
Žádám o přečtení pozměňovacích
návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Pozměňovací návrh posl. Štětky,
Kopasze a soudr. k §u 206 a):
V odst. 1 budiž na konci druhé věty připojen
výraz: "vyjmúc zákon č. 76/1927
o priamych daniach".
Odst. 3 nechť zní:
"Traskaviny a iné pracovné pomôcky je
povinný podnikateľ banského závodu dávať
robotníkom bezplatne."
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru soc.-politického,
panu posl. Fr. Matouškovi.
Zpravodaj posl. Fr. Matoušek: Slavná sněmovno!
Debata, jež byla o projednávané předloze
vedena, osvětlila s mnohých zajímavých
stránek problém hornictva v Československé
republice a všimla si právního jeho postavení,
sociálních a mzdových otázek, jakož
i veřejnoprávní otázky hornictva vůbec.
Je nesporno, že toto odvětví našeho průmyslu
horního zasluhuje největší pozornosti.
Tímto poznáním byla vedena také vládní
většina, když dala místa iniciativnímu
návrhu posl. Bečko, Brožíka,
inž. Nečase a soudr. a přiklonila se
k názoru, že je nutno unifikovati předpisy,
jež platí u nás v historických zemích
stran dělnických mezd, jejich výplaty a ostatních
podmínek mzdových, také pro Slovensko a Podkarpatskou
Rus.
Pan posl. dr Gáti mluvil obšírně
o poměrech na Slovensku, zvláště v Solotvině
a jiných dolech. Pan posl. Pohl zmínil se
ve své řeči, tak jako i jiní páni
řečníci, o nutnosti úpravy bratrských
pokladen a jejich sanace a zvláště dožadoval
se reformy celého horního práva.
Pan posl. Zoufalý uváděl statistiky,
jež vyplynuly v bilancích našich důlních
společností uhelných v důsledku zákona
o stabilisačních bilancích. Upozorňuji,
že by nebylo možno mluviti o těchto důsledcích
jako o dosažených ziscích, nýbrž
jako o dodatečném zhodnocení závodů
horních.
Pan posl. Brožík ocenil především
význam návrhu, který zavádí
jednotné předpisy pro horníky v historických
zemích i na Slovensku a Podkarpatské Rusi, a rozhovořil
se také o sporu, jenž jest očekáván
v hnědouhelné pánvi severočeské.
Mám zato, že se najdou cesty, jimiž by způsobem
mírným byl tento hrozící konflikt
v zájmu veřejném odstraněn.
Pokud se týče sanace hornického pojištění,
bylo zde mluveno proti návrhům, jež vyšly
z ministerstva veř. prací. Není mým
úkolem, abych se pouštěl do rozboru této
otázky, mám však zato, že Poradní
sbor pro otázky hospodářské, který
se bude touto otázkou zabývati, vnese do této
ožehavé záležitosti jistě dostatek
světla.
O báňské inspekci podali nový iniciativní
návrh posl. Brožík a soudr., který
je přikázán soc.-politickému výboru.
Doufám, že budeme míti příležitost
v brzku o něm také jednati. Tím je také
odpověděno panu posl. Lancovi, který
urgoval nutnost vydávání zpráv o báňské
inspekci.
Celkem je možno říci, že proti navrhované
unifikaci nebylo sneseno žádných zásadních
námitek, ba naopak, že někteří
páni řečníci přímo se
vyslovili pro ni, a já nemám za úkol nic
jiného, než abych doporučil slavné sněmovně,
aby návrh soc.-politického výboru přijala
tak, jak byl soc.-politickým výborem sněmovny
a senátem usnesen.
Současně se vyslovuji proti podaným pozměňovacím
návrhům. (Souhlas.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Přistoupíme ke hlasování.
Osnova má 2 články, nadpis a úvodní
formuli.
Poněvadž podány byly návrhy pozměňovací,
míním dáti hlasovati takto:
Nejprve o celé osnově s nadpisem a úvodní
formulí, v úpravě pozměňovacího
návrhu posl. Štětky, Kopasze a soudr.;
bude-li tato úprava zamítnuta, podle zprávy
výborové.
Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu
hlasování? (Nebyly.)
Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo souhlasí s celou osnovou zákona o 2 článcích,
nadpisu zákona a úvodní formuli v úpravě
pozměňovacího návrhu posl. Štětky,
Kopasze a soudr., nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To je menšina. Zamítnuto.
Kdo nyní souhlasí s celou osnovou zákona,
nadpisem a úvodní formulí podle znění
doporučeného panem zpravodajem a shodného
s předchozím usnesením senátu, nechť
zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala tuto osnovu ve čtení prvém,
a to ve znění shodném s předchozím
usnesením senátu.
Druhé čtení navrhnu na pořad schůze
příští.
Tím vyřízen jest 1. odstavec dnešního
pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
2. Druhé čtení osnovy zákona, kterým
se mění a doplňují některá
ustanovení zákonů o soudním řízení
ve věcech občanských a o řízení
exekučním (tisk 1383).
Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní
p. posl. dr Králík, za výbor rozpočtový
p. posl. dr Samek.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. dr Králík: Nemám návrhů.
Zpravodaj posl. dr Samek: Rovněž ne.
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Návrhů není. Přistoupíme tedy
ke hlasování.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou
zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala
ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala tuto osnovu zákona také ve
čtení druhém, a to ve znění
shodném s předchozím usnesením senátu.
Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
3. Zpráva výboru ústavně-právního
o usnesení senátu (tisk posl. sněm. 2) k
vládnímu návrhu zákona (tisk sen.
1494-I a 1829-I) o osvojení (tisk 1389).
Zpravodajem jest p. posl. dr Králík. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Králík: Slavná
sněmovno! Osvojení neboli adopce, nahrazující
přirozený poměr mezi rodiči a dětmi
tím, že přijímá se někdo
za vlastního na místo rodného dítěte,
provádí se velmi různě v uzemí
Československé republiky.
Kdežto v zemích historických je zjevem zcela
řídkým, jest osvojení na Slovensku
a Podkarpatské Rusi zjevem velmi rozšířeným,
o čemž nejlépe svědčí
to, že ročně jest podáváno z
těchto zemí na 300 žádostí o
schválení osvojení. V zemích historických
je osvojení omezeno přesnými předpisy
§§ 179 až 185, 755 a 756 obč. z., §§
257 až 262 nesp. řízení a §§
109 až 113 jur. normy; naproti tomu nejsou předpisy
o tomto právním jednání na Slovensku
a Podkarpatské Rusi dosud kodifikovány, nýbrž
jsou upraveny zvykovým právem, několika ministerskými
nařízeními a po většině
toliko praksí ministerstva spravedlnosti (zák. čl.
XX: 1877, nařízení z 30. ledna 1872, č.
3091 J. M., z 14. dubna 1878, č. 5652 J. M., a z 22. ledna
1884, č. 3546 J. M., podle kterých osvojení
a legitimace dětí jest vyhrazeno ministerstvu spravedlnosti,
a smlouvu osvojovací jest předložiti tomuto
ministerstvu u nezletilých po rozhodnutí sirotské
vrchnosti, u zletilých osvojenců přímo
na potvrzení.
Proto liší se velmi značně prakse v
obou částech našeho státu co do materielních
podmínek osvojení i co do příslušnosti
úřadů ke schválení a dochází
tak k velkým nesrovnalostem nejen při tom, posuzuje-li
se smlouva podle práva platného v historických
zemích či podle zvykového práva a
praxe na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nýbrž
hlavně, je-li zúčastněna buď
jako osvojitel nebo jako osvojenec osoba, která má
domovské právo v některé obci historických
zemí a tu má třebas i své bydliště,
nebo se dočasně zdržuje na Slovensku nebo Podkarpatské
Rusi. Podle zvykového práva není právo
osvojiti jiného omezeno na osoby, které nemají
vlastních dětí (opačně je tomu
v §u 179 obč. z.); není také třeba,
aby osvojitel byl starší 40 let, jak stanoví
§ 18 I. nov. z 12. října, č. 276 ř.
z.; bez podmínky však se vyžaduje, aby osvojenec
byl alespoň o 16 let mladší než osvojitel
(podle §u 170 ob. z. obč. vyžaduje se rozdíl
18 let). Nemanželské děti mohou býti
od otce osvojeny. Jméno může býti změněno
tak, že osvojenec obdrží jen jméno rodové
svého osvojitele, může však býti
také ujednáno, že obdrží toto jméno
a podrží své vlastní. Podobné
ustanovení má § 182 ob. z. obč., kde
však jest podstatným právním účinkem,
že osvojenec přijme osvojitelovo jméno, kdežto
podle zvykového práva ponechává se
stranám na vůli, aby změnu jména ujednaly;
prakse však také připouští, aby
osvojenec podržel své dosavadní jméno
beze změny. Dědické právo přiznává
i zvykové právo jako vlastním dětem.
Zcela odlišný jest však formální
postup při schvalování adopčních
smluv. V území, v němž platí
obecný zákoník občanský, rozeznávají
§§ 109 a 113 jur. normy mezi osvojenci, pro něž
byl již ustanoven poručník neb opatrovník,
a těmi, kdož jich nemají. Smlouvy, jimiž
se osvojují osoby pod poručenstvím nebo opatrovnictvím,
sluší schváliti poručenskému
(opatrovnickému) soudu, který však dříve,
než vydá své rozhodnutí, předloží
je k potvrzení sborovému soudu I. stolice (zemskému
neb krajskému). Smlouvy, jimiž se osvojují
osoby, které dosud nemají poručníka
neb opatrovníka, potvrdí okresní soud, u
něhož má osvojitel svůj obecný
soud.
V území zvykového práva schvaluje
smlouvy osob, které nejsou svéprávné,
sirotská vrchnost a předkládá je ku
potvrzení ministerstvu spravedlnosti; smlouvy se svéprávnými
osobami předkládají se ministerstvu ke schválení
přímo. Byly-li potvrzeny, náleží
tam sirotské vrchnosti další opatření,
zde zasílají se sborovému soudu I. stolice,
aby další bylo zařízeno (aby opatřil
smlouvu doložkou jménem ministerstva, založil
jedno vyhotovení, dal zapsati změny v matrice atd.).
Různé otázky méně podstatné
rozhoduje prakse podle svého uvážení.
V praksi vyskytly se zejména případy, kde
chtěl někdo osvojiti svého švakra a
sestru, své vnuky, a to buď manželské
děti synovy nebo dceřino nemanželské
dítě s odůvodněním, že
chce svým vnukům jako státní zaměstnanec
zajistiti výchovné, jako by to byly jeho děti,
a zvláště často případy,
že muž pojme za manželku vdovu s dětmi a
nehledě k tomu, že jsa vdovcem, má děti,
osvojuje všechny děti své ženy z dřívějšího
manželství. Tím ovšem zkracují
se vlastní děti na dědictví, neboť
po většině mívá muž majetek;
poněvadž pak nevyžaduje se určitého
stáří osvojitelova, byly předloženy
sirotskou vrchností schválené smlouvy, kterými
22letý muž adoptuje děti z prvního manželství
své ženy, u kterých rozdíl věku
byl pouze 9 - 13 let. Prakse uherského ministerstva spravedlnosti
připouštěla dokonce, aby děd a bába
osvojili své vnuky, aby slabomyslná osoba se souhlasem
opatrovníka adoptovala, nevyžadovala však svolení
druhého manžela ani svolení otcova při
zletilých osvojencích; pozoruhodna jest i prakse,
že někdo může osvojiti současně
otce a jeho již žijící nezletilé
děti, nikoliv však děti, které se později
narodí. A přece i při této praksi
bylo se dovoláváno zásady "adoptio naturam
imitatur". Zásada, že osvojení má
nahrazovati přirozený poměr mezi rodiči
a dětmi, provedena jest v přísnějších
podmínkách obecného zákoníka
občanského.