Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: inž. Dostálek,
dr Buday, Horák, Slavíček,
Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: Bečko, Chalupník.
222 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři Černý,
dr Gažík, dr Mayr-Harting, Najman,
dr Nosek, dr Spina, dr Srdínko, dr
Šrámek, dr Tiso, Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 122. schůzi
posl. sněmovny.
Dovolené udělil jsem na dnešní schůzi
pp. posl. Geršlovi, Tayerlemu pro neodkladné
záležitosti.
Lékařské vysvědčení
předložil p. posl. Bečko.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické
vyslal do výboru branného posl. Srbu za
posl. Geršla.
Klub poslanců komunistické strany v Československu
vyslal do výboru pro veř. zdravotnictví
posl. Wünsche za posl. Kreibicha; do výboru
soc.-politického posl. dr Sterna za posl.
Kopasze.
Klub poslanců "Deutsche christl.-soz. Volkspartei"
vyslal do výboru ústavně-právního
posl. Hawelku za posl. Oehlingera.
Klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei"
vyslal do výboru pro veř. zdravotnictví
posl. Katze za posl. Tauba.
Předseda: Došly naléhavé interpelace.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Naléhavé interpelace:
posl. dr Wintra, Tomáška a soudr. o podloudném
pašování zbraní do Maďarska,
posl. Hrušovského, Špatného, Davida a
druhů vládě o tajném zbrojení
Maďarska,
posl. Tomáška, Hampla, dr Dérera, dr Meissnera
a soudr. min. předsedovi o protistátním počínání
posl. dr Tuky,
posl. Hrušovského a druhů předsedovi
vlády o činnosti posl. dr Tuky,
posl. Zeminové, Bergmanna, Špatného a druhů
vládě o neustálém zvyšování
cen cukru kartelem cukrovarnickým a úplné
netečnosti vlády k libovůli kartelů
a k bursovní spekulaci,
posl. Majora, Čulena a súdr. ministrovi nár.
obrany o týrání vojáka Ľudevíta
Moravčíka od horského delostreleckého
pluku v Banskej Štiavnici.
Předseda: Došel dotaz. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Dotaz posl. Simma, inž. Junga a druhů ministru zemědělství,
že jest nutno brzy vydati jednotný rybářský
zákon (č. D 974-II).
Předseda: Počátkem schůze bylo
tiskem rozdáno usnesení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1415. Usnesení senátu k vládnímu návrhu
zákona (tisk sen. 527, 531 a 541) o daňovém
základu rozhodném pro zápis obchodníků
do obchodního rejstříku.
Předseda: Výboru imunitnímu přikázal
jsem žádosti.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Žádosti:
okr. soudu v Mor. Ostravě ze dne 7. ledna 1928, č.
Nt VIII 4/28, za souhlas s trest. stíháním
posl. Jílka pro přestupek urážky
veř. úředníka podle §u 312 tr.
z. (č. J 502-II),
okr. soudu v Moravském Krumlově ze dne 9. ledna
1928, č. Nt 91/27-6, za souhlas s trest. stíháním
posl. Wagnera pro přečin podle §u 14,
č. 2 a §u 16, č. 1 zákona na ochranu
republiky (č. J 503-II),
sedrie v Komárně ze dne 7. ledna 1928, č.
Nt 7/28-5, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 16. ledna 1928, č. 415/28, za
souhlas s trest. stíháním posl. Steinera
pro zločin podle §u 15, č. 3, přečiny
podle §u 14, č. 1 a 5 zákona na ochranu republiky
a přečin pomluvy čsl. branné moci
podle §u 1, § 3, odst. II, č. 1 a 2, §u
8, č. 3 zák. čl. XLI z r. 1914 (č.
J 504-II),
kraj. soudu v Olomouci ze dne 10. ledna 1928, č. Nt X 4/28-5,
za souhlas s trest. stíháním posl. Schmerdy
pro přestupek podle §u 5 tr. z. a podle §u
23 tiskového zákona (č. J 505-II),
kraj. soudu v Olomouci ze dne 29. prosince 1927, č. Nt
X 101/27-4, za souhlas s trest. stíháním
posl. Schmerdy pro přestupek podle §u 5 tr.
z. a §u 23 tiskového zákona a přečin
podle čl. III, č. 3 zákona č. 142
ř. z. z r. 1868 (č. J 506-II),
sedrie v Komárně ze dne 7. ledna 1928, č.
Nt 1/28-4, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 17. ledna 1928, č. 416/28, za
souhlas s trest. stíháním posl. Steinera
pro zločin podle §u 15, č. 3, přečin
podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky
a přečin pomluvy podle §u 1, §u 3, odst.
II, č. 1 a 2, §u 9, č. 6 zák. čl.
XLI z r. 1914 (č. J 507-II)
zem. tr. soudu v Praze ze dne 17. ledna 1928, č. Nt XVII
61/27, za souhlas s trest. stíháním posl.
Štětky pro přečin podle §u
14, č. 1 zákona na ochranu republiky a pro přestupky
urážky podle §u 487, resp. §§ 488,
491 tr. z. a čl. V zákona ze dne 17. prosince 1862,
č. 8 ř. z. z r. 1863 (č. J 508-II).
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání prvého odstavce pořadu,
jímž jest:
1. Zpráva výboru soc.-politického o usnesení
senátu (tisk posl. sněm. 1222) k usnesení
posl. sněmovny (tisk sen. 338 a 482) o návrhu posl.
Bečko, Brožíka, inž. Nečase a soudr.
(tisk posl. sněmovny 306 a 515), aby byl vydán zákon,
kterým se mění a doplňuje všeobecný
báňský zákon (obecný horní
zákon) ze dne 23. května 1854, č. 146 ř.
z., pro Slovensko a Podkarpatskou Rus (tisk 1390).
Budeme pokračovati v rozpravě, započaté
ve 120. schůzi dne 17. ledna t. r.
Přihlášeni jsou ještě tito řečníci:
na straně "proti" p. posl. Zoufalý;
na straně "pro" pp. posl. Brožík
a Lanc.
Dávám slovo p. posl. Zoufalému.
Posl. Zoufalý: Předloha zákona je
nedostačující, o čemž se vyjádřil
již posl. soudr. Gáti. Jenom tehdáž,
když proletariát získá rozhodující
moc nad doly, budou provedena všechna ochranná opatření
ve prospěch horníků. Nutno se zmíniti
o nadcházejícím boji horníků
severočeského obvodu. Buržoasie a její
pomocníci začínají dělati náladu
pro oslavu desetiletého trvání svého
státu. Kapitalisté mají dosti příčin,
aby byli spokojeni se svým státem. Za to dělnictvo
dochází stále více k přesvědčení,
že bylo osudnou chybou umožniti kapitalistům,
aby se chopili otěží politické a hospodářské
moci. Dělník dnes cítí, že měl
jíti vlastní cestou, že měl utvořiti
vlastní stát, rozbíti dnešní
společenský řád kapitalistický
a vybudovati řád socialistický.
Za necelých 10 let přivoděno v tomto státě
takové zbídačení dělnictva,
že tomu tak ani za Rakouska nebylo. Kapitalisté se
připravují na oslavu dne, kdy měli sice hodně
strachu, že bude provedena sociální revoluce,
ale kdy se mohli přesvědčiti, že jejich
kapse nebude učiněna újma. Kapitalisté
po 10 letech mohou konstatovati, že všechna jejich přání
v tomto státě byla splněna. Za to dělnictvo
je krajně roztrpčeno, a to v důsledcích
strašného vyssávání se strany
kapitalistů a státu. Čím více
je zotročován pracující lid, tím
více roste troufalost kapitalistů v tomto státě.
Nejtroufalejší ze všech kapitalistů jsou
však uhlobaroni. Je to smečka těch nejdravějších
mezi dravci. V pravém toho slova smyslu jsou z potu a krve
horníků vyssávány milionové
zisky. Za krátkou dobu 8 let se zisky ztrojnásobily
a reservní fond zdesateronásobil, jak vysvítá
z této statistiky:
Hornohutní společnost v Mor. Ostravě měla
r. 1919 čistého zisku 11,722.000 Kč, reservní
fond 19,917.000 Kč, dividendu 15%. R. 1921 měla
čistého zisku 20,727.000 Kč, reservní
fond 88,650.000 Kč a dividenda činila 18%. R. 1926
čistý zisk činil 31,806.000 Kč, reservní
fond 180,714.000 Kč, dividenda 25%.
Severočeská společnost na Mostecku vytěžila
r. 1925 1,907.000 tun uhlí. Čistý zisk činil
4,829.000 Kč. R. 1926 vytěžila 1,743.000 tun,
tedy o 150.000 tun méně, čistý zisk
se však zdvojnásobil a činil 8, 060.000 Kč.
Mostecká společnost r. 1925 vytěžila
2,150.000 tun uhlí. Čistý zisk činil
6,062.000 Kč. R. 1926 vytěžila 2,086.000 tun,
ale čistý zisk činil 8,589.000 Kč.
Tedy méně se vytěží, ale větší
zisky. U horníka je tomu naopak: méně lidí
více vytěží, ale mají menší
příjmy.
Česká obchodní společnost: čistý
zisk r. 1919 činil 2 mil. Kč, dividenda 12%. R.
1921 činil čistý zisk 4,372.000 Kč,
20% dividenda. R. 1926 5,841.000 Kč čistého
zisku a vyplácelo se 80 Kč na akcii.
Mostecká uhelná společnost a Severočeská
společnost během několika málo let
zisky zdvojnásobily a ztrojnásobily. Dnes mají
uhlobaroni, resp. jejich pracovníci největší
starost, jakým způsobem ukrýti obrovské
zisky a široké veřejnosti jest známo,
že bilance ani zdaleka neodpovídají pravdě.
Na druhé straně jeví mzdy horníků
úžasný pokles a racionalisací, t. j.
vražedným pracovním tempem, pracovní
výkon stoupl tak, že to dříve bylo považováno
za nemožné. O poklesu mezd a zvýšení
výkonu podává obraz statistika revírní
rady báňských revírních okresů
Most, Teplice, Chomutov. R. 1921 vydělal kopáč
85 Kč, r. 1927 vydělal již jen 51 Kč.
Dospělý dělník vydělal r. 1921
57 Kč a r. 1927 jen 37 Kč. Mladistvý dělník
vydělával r. 1921 36 Kč a r. 1927 17 Kč.
Ženy vydělávaly r. 1921 33 Kč, ale r.
1927 již jen 16 Kč. Při tom však průměrný
denní výkon stoupl. R. 1921 činil 15 q a
r. 1927 20 q. Tedy vidíme že mzdy klesly o 40 až
50%, avšak výkon stoupl o 25%.
Drahota, která panuje, nízké mzdy, to vše
přivodilo, že horník hladoví a nemůže
si koupiti potřebných oděvů nebo zařízení
pro své obydlí. Dnes horník nežije,
nýbrž živoří a v mnoha rodinách
to vypadá hůře nežli v době válečné.
Velká část horníků a jich rodin
trpí podvýživou, zkrátka jeví
se nebývalé zbídačení těch,
kteří za těžkých podmínek
dobývají to, co je lidské společnosti
nezbytně nutno.
Poměry donuceni podali horníci požadavek jednorázové
výpomoci. Na tento vskutku minimální požadavek
dostali zpupnou a provokační odpověď
uhlobaronů. Že prý není důvodů
ke zvýšení mezd, že prý drahoty
není a pak, že finanční stav, ve kterém
uhelný průmysl jest, nedovoluje zvýšení
mezd. Vzhledem na vysoké zisky a obrovské reservní
fondy jest tato odpověď políčkem ve
tvář horníků, ale nejen jim, nýbrž
celé dělnické veřejnosti, neboť
tato odmítavá odpověď je stanoviskem
celé kapitalistické třídy.
Uvedl jsem statistiku mezd horníků, ale nutno poukázati
též na postavení tak zv. dělníků
pracujících v režii. Na dolech se pracuje větší
část roku zkráceně, t. j. jenom tři
až čtyři dny v týdnu. Takový
režijní dělník po srážce
příspěvků na bratrské pokladny
ve výši 33 Kč a na nemocenské pojištění
12 Kč dostane vyplaceno 30 až 40 Kč za týden.
Co má dělník za těchto pár
korun poříditi?
Při tom mnohé berní správy diktují
přímo nestoudný postup proti horníkům.
Stalo se, že dělníkovi, který dostal
vyplaceno 41 Kč, se srazila 1 Kč na daně.
Za takovýchto okolností je samozřejmé,
že horníci jsou pobouřeni, že se připravují
na boj a tento boj se vší rozhodností také
povedou. Horníci by nesměli míti špetku
třídního uvědomění,
aby snesli jednání uhlobaronů.
O tom, jaká nálada je mezi hornictvem, svědčí
usnesení (čte):
"Šachetní schůze dolu Jan II, konaná
dne 15. ledna 1928 a svolaná organisacemi M. V. S., Sdružení
horníků, Jednoty horníků a hutníků,
usnáší se na následujícím:
Bude-li boj zahájen a má-li býti tento úspěšně
veden, nechť jest ochranné mužstvo bezpodmínečně
odvoláno. Bude-li však revírním stávkovým
výborem usneseno, aby ochranné mužstvo na dole
ponecháno bylo, žádá osazenstvo dolu
Jan II., aby byla stanovena lhůta nejdéle do 3 dnů
a po této lhůtě aby ochranné mužstvo
bylo bez výjimky odvoláno. Zároveň
žádá osazenstvo na revírním stávkovém
výboru, by učinil taková opatření,
aby do stávky mohli vstoupiti včas i topiči
a strojníci. Za M. V. S. Mestek Josef, Hauswirth Rudolf,
za Sdružení horníků: Rídl Jaroslav,
za Jednotu čsl. horníků a hutníků:
Červenka Emil."
Z toho vyplývá, že horníci jsou odhodláni
vésti boj do posledku. Oni si říkají:
Máme zajíti pomalu hladem, nechť se to skoncuje
najednou. Stojíme bezprostředně před
bojem. Jak se v tomto boji zachová vláda? Bude zase
"v zájmu státu", jak se vždy dělnictvu
namlouvalo, nutiti horníky k ústupkům? Bude
zase veškeren státní aparát uveden v
pohyb, aby zisky uhlobaronů byly uchráněny
a ještě zvětšeny? Jsme přesvědčeni,
že vláda se jako vždy postaví na stranu
kapitalistů, a jenom jestliže veškeré
dělnictvo splní svoji povinnost, vynutí si
na uhlobaronech i vládě ústupky. My vládě
nedůvěřujeme, neboť, ať v ní
seděli socialisté nebo ne, vždy ona měla
lví podíl v napalování a utlačování
horníků.
Vlády měly až dosud vždy lví podíl
na zdolání dělníků. Železničáři
byli nuceni dovážeti stávkokazecké uhlí
a když na to bylo poukázáno se strany stávkujících,
byla to vláda, resp. její orgány, které
vytrubovaly do světa, že tomu tak není, že
se nepřekročuje kontingent dovozu. Ale po stávce
se ukázalo, že to byly ničemné lži.
Ovšem účelu bylo dosaženo a potom se již
vláda mohla pochlubiti, jak pomáhala "ohroženým"
kapitalistům.
Včera zde bylo řečeno, že vláda,
resp. ministerstvo veř. prací nevycházejí
hornictvu vstříc. Možno od kapitalistické
vlády něco jiného očekávati?
Jenom neoblomná vůle k boji a vítězství,
a to veškerého dělnictva, docílí
se strany uhlobaronů a vlády ústupků.
Jak chovala se vláda při předcházejících
bojích? Horníci ještě nezapomněli,
jaký nátlak byl na ně prováděn,
aby přistoupili na snížení mezd a jak
jim byly vnuceny paritní komise. Slibováno snížení
cen životních potřeb a v tom případě,
že by se tak nestalo, nařídí prý
komise zvýšení cen. A co se stalo? Nastala
velká drahota a o paritních komisích ani
vidu ani slechu, a proč? Poněvadž se prý
uhlobaroni k vyjednávání nedostavili. Kdyby
šlo o dělníky, tu by si vláda ihned
věděla rady. Že vláda vychází
slepě vstříc ve všem počínání
uhlobaronům, dokazuje její chování
při propouštění narukujících.
V měsíci říjnu byly celé desítky
těch, kteří mají konati službu
vojenskou, propuštěni proto, aby nemusili dostati
mzdovou úhradu ve výši mzdy jednoho týdne.
A co vláda učinila? Pranic. Ti, kteří
mají hájiti jednou zájmy uhlobaronů,
připraveni byli o několik málo korun. Jsem
přesvědčen, že tito nováčci
nezapomenou, co na nich spáchali uhlobaroni a že oni,
až se budeme dovolávati ochrany těchto horníků-vojínů,
splní vůči proletariátu svou povinnost.
Vláda se připravuje na stávku. Ale jakým
způsobem! Do časopisů jsou dirigovány
články, ve kterých se sděluje, že
pro elektrárny jsme obstarali dosti uhlí a pro železnice
rovněž že není potřeba většího
množství uhlí, a konec konců se povoluje
dovoz uhlí. Co to znamená? Že všechno
se mobilisuje proti horníkům. Ve prospěch
hornictva vláda nemíní ničeho podnikati,
naproti tomu stojí v jednotné frontě s uhlobarony.
Vláda povolila na Slovensku pro dělnictvo ve státních
dolech zaměstnané jednorázovou výpomoc,
ale pro horníky na státních dolech na českém
severu nepovolila ani haléře. Ona je zde solidární
s kapitalisty a dělnictvo musí věděti,
že musí rovněž tak ostře postupovati
vůči vládě jako vůči
uhlobaronům.
Jsme přesvědčeni, že vláda použije
všech mocenských prostředků v boji a
v potlačování horníků. Bude
tomu tak, jako ve stávkách minulých. Budou
se mobilisovati četníci a horníci budou nuceni,
aby konali udržovací práce, jako tomu bylo
v dobách minulých. Horníci obdrželi
prostřednictvím četnických stanic
lístky, že se v tu a v tu dobu musí dostaviti
do práce, aby konali udržovací práce
v dolech. Jsme přesvědčeni, že horníci,
bude-li vláda opětně tímto způsobem
postupovati, vykašlou se na jejich mobilisační
listinu a řeknou si: Kdo chce udržovati práci,
ať si ji jde sám vykonati! (Potlesk komunistických
poslanců.)
Při posledních stávkách stalo se,
že řada obecních zastupitelstev usnesla se
povoliti menší nebo větší částky
ve prospěch stravování dětí
hladovějících horníků. A co
učinily t. zv. orgány státní? Politické
správy okamžitě zrušily tato nařízení
a nepřipustily, aby byla podána skýva chleba
dítěti hladovějících horníků.
Veškeré dělnictvo musí si uvědomiti
jedno: že nejen uhlobaroni, nejen kapitalisté, nýbrž
i vláda, stát stojí se vším utlačovacím
aparátem proti horníkům, domáhajícím
se větší mzdy. Dělnictvo tohoto státu
si musí uvědomiti, že horníci bojují
nejen za své požadavky, nýbrž také
za požadavky veškerého dělnictva, a že,
bude-li zlomena bojovná vůle horníků,
bude zlomen i odpor a nápor ostatního dělnictva.
Za předvojem horníků severočeského
uhelného obvodu musí státi horníci
druhých revírů, a v pohotovosti musí
státi i dělnictvo ostatních průmyslových
odvětví. Především musí
si býti železničáři vědomi,
že nesmí v době stávky transportovati
stávkokazecké uhlí a tímto způsobem
vpadati vzad bojujícím horníkům. Musíme
učiniti vše, aby byla zlomena zpupnost uhlobaronů
a kapitalistů ostatních odvětví.
Hornictvo nechť si vzpomene na svou sílu, kterou mělo
r. 1918 a 1919. Tehdáž ze strachu před zabráním
dolů a před provedením sociální
revoluce slibovaly se horníkům hory doly. Říkalo
se: Dosáhnete v krátké době vysoké
životní úrovně a provedena bude socialisace
dolů. Dnes, když se mluví o socialisaci, považuje
se to za utopii a přece dělnictvo a hornictvo si
musí uvědomiti, že nebudou dříve
splněny požadavky dělné třídy,
dokud nebude provedena socialisace dolů a všech ostatních
závodů. To vidíme především
v SSSR. Tam v dolech a závodech činí se vše,
aby život a zdraví dělnictva bylo uchráněno
a životní úroveň dělnictva byla
zvýšena.
Dělnictvo všech odvětví musí
si uvědomiti, že jen společný postup
dělnictva, jednotná fronta proletariátu přivodí
jeho osvobození. Kapitalisté a jejich trabanti dělají
již po řadu týdnů - a tu akci budou
stupňovati - náladu pro 10. výročí
kapitalistického, dělnictvu nepřátelského
a je potlačujícího státu. Šovinistické
fráze mají zmámiti dělnictvo, aby
nezúčtovalo se svými utlačovateli.
My burcujeme dělnictvo ke společnému postupu
v 10. roce.
V 10. roce musí dělnictvo státi v jednotném
šiku proti buržoasii v neúprosném boji
za odstranění dnešních společenských
řádů, za nastolení vlády dělníků
a rolníků.
A nyní několik slov o sociálním pojištění
horníků. Po řadu měsíců
uvažuje se o tom, jakým způsobem má
býti sociální pojištění
horníků zhoršeno. Příčina
hroucení se bratrských pokladen vězí
především v tak zv. racionalisaci. Horníci
v důsledcích nízkých mezd jsou tělesně
úplně vyčerpáni a proto jejich tělo
snáze podléhá nemocem a snáze si přivodí
úrazy, poněvadž při úžasně
rychlém pracovním tempu nemohou dbáti opatrnosti.
Přes to, že počet horníků se
snížil o desetitisíce, je počet úrazů
rok od roku větší, o čemž svědčí
číslice: R. 1919 byl počet úrazů
vůbec 4115, na deset tisíc zaměstnanců
připadá 322 úrazů. R. 1923 všech
úrazů 6098, připadá na 10.000 zaměstnanců
462 úrazů, r. 1926 úrazů vůbec
6706, na 10.000 zaměstnanců připadá
623 úrazů.
Z těchto čísel je zřejmo, že
počet úrazů rok od roku stoupá a že
zejména velmi stoupl r. 1926 oproti letům předcházejícím.
Tato statistika ukazuje, jak strašné jsou oběti,
jež horníci na životech a zdraví svému
povolání přinášejí. Víme
dobře, že úrazy a zabití se v hornictví
úplně zameziti nedají, ale stoupání
počtu těchto obětí jest velmi povážlivé
a proto pokládáme za velmi důležito
na tento zjev upozorniti v přesvědčení,
že počet obětí při řádném
provádění báňské inspekce
může býti zmírněn.
Ale i zde se neprovádí to, co by se mělo.
Báňské revírní úřady,
místo aby se staraly ve větší míře
o to, co se děje na dolech, dbají spíše
toho, aby se instituce dělníků staly orgánem
na tlumení třídního vědomí
dělné třídy. Báňský
revírní úřad v Praze se cvičí
v úkolech censora a znemožňuje a ztěžuje
činnost redaktora Věstníku revírní
rady v Kladně.
Před několika dny obdržela revírní
rada v Kladně od revírního úřadu
v Praze přípis (čte): "Ve Věstníku
revírní rady pro obvod báňských
úřadů v Praze a ve Slaném ze dne 20.
prosince 1927, č. 12 vyšel článek "K
boji proti zhoršení a za zlepšení všeobecného
sociálního pojištění". Článek
ten není autorem podepsán a proto nutno míti
za to, že jest přímým projevem revírní
rady. Vzhledem k tomu se revírní rada zve, aby do
15. ledna 1928 sdělila, zdali s obsahem tohoto článku
souhlasí a zdali souhlasí s tamtéž odporučovaným
postupem třídního boje a zdali pokládá
za správné, aby se podobné názory
propagovaly ve Věstníku revírní rady".
(Výkřiky komunistických poslanců.)