Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Slavíček,
dr Buday, inž. Dostálek, Horák,
Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: Petrovič, Rýpar.
254 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Engliš,
dr Gažík, dr Hodža, dr Mayr-Harting,
Najman, dr Nosek, dr Peroutka, dr Spina,
dr Srdínko, dr Šrámek, dr Tiso,
Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci Nebuška,
dr Mikyška, dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 112. schůzi
posl. sněmovny.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem
p. posl. inž. Kallinovi pro neodkladné záležitosti.
Výboru imunitnímu přikázal
jsem žádosti.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Žádosti:
zem. trest. soudu v Praze ze dne 18. listopadu 1927, č.
Tl XV 1421/27/2, za souhlas s trest. stíháním
posl. Hakena pro přečin proti bezpečnosti
cti podle §§ 488 a 491 tr. z. (č. J 471-II),
kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 29. listopadu
1927, č. Nt XIII 167/27, za souhlas s trest. stíháním
posl. dr Sterna pro zločin podle §u 15, č.
3, zákona na ochranu republiky (č. J 472-II).
Předseda: Odvolána byla tato žádost
imunitní:
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Hlav. stát. zastupitelství v Košicích
přípisem ze dne 29. listopadu 1927, č. 11.407/27,
odvolává žádost ze dne 31. května
1926, č. 6784/26, za souhlas s trest. stíháním
posl. Kršiaka pro přečin podle §u
14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č.
J 190-II - presid. sdělení 27. schůze).
Předseda: Zápisy o 106. a 107. schůzi
byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin
vyloženy, a poněvadž nebyly proti nim podány
písemné námitky, jsou schváleny podle
§ 73 jedn. řádu a budou podle téhož
paragrafu vytištěny.
Bylo zjištěno, že v předminulé
schůzi pan posl. dr Schollich napadl způsobem
člena parlamentu nedůstojným pana posl. Wagnera.
Vyslovuji nad tímto jednáním pana posl. dr
Schollicha politování a volám ho dodatečně
k pořádku.
Přistoupíme k projednávání
pořadu, na němž jako odst. 1 jest:
1. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 1224) státního
rozpočtu republiky Československé a finančního
zákona pro rok 1928 (tisk 1260) a rozprava o prohlášení
ministra financi, učiněném ve 102. schůzi
posl. sněmovny dne 25. října t. r.
Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o
státním rozpočtu, a to o třetí
části podrobné rozpravy, to jest o části
hospodářské a dopravní, započaté
ve 110. schůzi sněmovny.
Přihlášeni jsou ještě tito řečníci:
na straně "proti" pp. posl. Kříž,
Zoufalý; na straně "pro"
pp. posl. Janovský, Oehlinger, dr Polyák,
Pelíšek, Krumpe.
Dávám slovo prvému řečníku
zapsanému na straně "pro", p. posl.
Janovskému.
Posl. Janovský: Slavná sněmovno! V
debatě, vedené v této sněmovně
při projednávání státního
rozpočtu pro rok 1928, velmi často zdůrazňován
bývá požadavek vyšší úrovně
vzdělanosti pro ty které stavy a vrstvy občanstva.
Mluvčí těchto stavů očekávají
přirozeně od toho také vyšší
inteligenci, která přenesena do širokých
vrstev našeho národa usnadní šťastné
řešení i těch tak zv. těžkých
problémů hospodářských a sociálních
v našem státě.
V tom smyslu vyznělo také exposé pana ministra
zemědělství ve výboru zemědělském,
kde shrnul své zkušenosti ze svých cest po
republice v závěr, který také já
a myslím každý příslušník
stavu zemědělského plně akceptujeme.
Pan ministr zemědělství klade důraz
na tři poznatky: 1. Je třeba povznésti úroveň
vzdělání zemědělce ve vlastním
zemědělském působení, 2. je
nutno všude, kam přijdete, zlepšiti půdu,
tedy zvednouti techniku půdy, 3. je třeba zlevniti
úvěr pro zemědělce.
Pan ministr aplikuje tyto své poznatky hlavně na
poměry Slovenska a Podkarpatské Rusi, nicméně
postřehl správně mnoho nedostatků
i v zemích korunních, a tu konstatuje při
devítileté snaze po odstranění tohoto
nedostatku, že nám chybí velký počet
kvalifikovaných učitelů zemědělských
škol. Ministerstvo zemědělství podporuje
ve značné míře lidové školy
zemědělské. Dnes máme těchto
škol v celé republice 872 s 1690 třídami
pro chlapce i dívky. Tyto školy mohly by vykonati
veliký úkol, který při poměrně
malé námaze a nevelkém finančním
nákladu mohl by býti zdolán při dobré
vůli působících tam učitelských
sil.
Je však velmi pochybným vzdělání,
které někteří učitelé
považují za potřebné přinášeti
žákům 15 a 16letým ve snaze, aby byli
považováni za pokrokové. Místo aby je
zasvětili do tajemných procesů, jež
odehrávají se v půdě klíčením
zasetého zrna a výživou byliny, místo
aby naučili je rozeznávati různost ústrojných
hmot ve složení půdy, vykládají
dětem o známkách, jimiž se různí
pohlaví mužské a ženské u člověka
a upozorňují docela zbytečně na Darwinovu
teorii o vývoji člověka ze zvířete
formou neslušnou. Není divu, že rodiče
žáků a žaček v takové škole
tak neodborně vyučovaných považují
návštěvu škol lidových nejen za
zbytečnou, ale přímo za škodlivou.
Vyučování samo o sobě bez pomůcek
a bez praktických pokusů je stavbou na písku.
Nauka o zemědělství je tak bohatá
a tak mnohostranná, že je potřebí sloučiti
vědu nebo lépe podepříti vědu
zkušenostmi praktických hospodářů.
Docela jiné výsledky poskytuje půda, kde
jsou provedeny meliorace, proti výnosům půd
mokrých. Jinak vypadá úroda na poli, kde
se soustavně provádí hnojení umělými
hnojivy. Veliký význam má už výběr
semene vzhledem k rozdílům nadmořské
výšky a složení půdy, znalost tajných,
skrytých škůdců, všech těch
rzí a snětí, hmyzu, který škodí
stéblu na povrchu, a také zákeřně
a někdy hromadně napadá kořen rostliny.
A což ty plevele? Stačí jeden rok, aby se plevel
vysemenila na poli a po řadu let zemědělec
svádí pak velmi nerovný boj o vyhubení
tohoto cizopasníka.
Není proto zaměstnání zemědělce
ani lehkým ani snadným. I když je na straně
zemědělce dokonalá pohotovost proti všem
jmenovaným škůdcům, přichází
nezřídka v době, kdy úroda na poli
stojí a zemědělec očekává
bohatou žeň, pohroma živelní, která
často v několika minutách maří
celoroční snahu zemědělcovu a krutě
postihuje existenci slabých a nejslabších.
Zde je potřebí ukázati na rozdíly
mezi zemědělcem velkým a malým. Je-li
základem pro správné obdělávání
půdy znalost všech těch věcí
teoretických, doplněná zkušenostmi z
prakse, platí tato zásada jak pro zemědělce
velké, tak i malé. Naopak u malých zemědělců
je nutna vlastní přičinlivost, pracovitost
a snaha zdvojnásobiti výtěžek z půdy
právě proto, že této půdy má
málo, což ho nutí k největšímu
úsilí a intensitě v zápase s přírodou.
Každá živelní pohroma vrhá malého
zemědělce zpět, rve mu z ruky mozolné
to, co vlastní přičinlivostí, vlastní
vystupňovanou snahou o zajištění úrody
hotovil se skliditi s pole. O tento užitek své celoroční
práce a námahy dělí se kromě
své rodiny takový malý zemědělec
- a to je obvyklý a velmi častý zjev - s
majitelem půdy, zemědělcem velkým.
Když uvážím tento jeden a tak markantní
rozdíl mezi zemědělcem velkým, majitelem
vlastní půdy a zemědělcem malým,
vlastníkem jen skrovné výměry půdy
a často nájemníkem či pachtýřem
- nejsem nijak zaujat proti těm majitelům půdy,
kteří ji zdědili po svých předcích
a kteří si jí váží jako
drahého jim dědictví - leží mi
na mysli osud těch statisíců rodin malých
zemědělců, kteří rok co rok
strádají v poměrech, které, bohužel,
právě pro tyto drobné zemědělce
a pachtýře půdy nejsou nijak záviděníhodné.
Pocházím z kraje, kde půda je velmi úrodná;
je to známá moravská Haná. Obyvatelstvo
zaměstnává se výhradně zemědělstvím
a i drobní živnostníci vesměs snaží
se jako vedlejší zaměstnání udržeti
si malé polní hospodářství.
Tím vzniká přemíra poptávky
po půdě, která rok od roku v ceně
stoupá a stává se tak nedostupným
a velmi hledaným artiklem. Kam až stoupne drahota
půdy, těžko uhodnouti. Výtěžky
půdy lze stupňovati, výnos může
dostoupiti horizontu, ale na určité hranici se přece
zastaví. Zde je třeba podati pomocnou ruku malému
našemu zemědělci. Tato pomoc záleží
v tom, že chceme, aby ministerstvo zemědělství
dovedlo rozeznávati mezi těmi, kterým je
nutno pomáhati a kterým nikoliv, aby poznatek, který
uvedl pan ministr zemědělství hned za vzděláním,
totiž poznatek, že nutno zlepšiti půdu,
rozšířil se o snahu, tuto zlepšenou půdu,
schopnou k výživě a soběstačnosti
rodin malozemědělců, zajistiti vrstvám
malozemědělským v míře dostatečné.
Chceme ochranu malého zemědělce v nerovném
boji o život. Podporování silných je
hříchem společnosti, neboť zavdává
příčiny k třídnímu boji,
který se pak stává oprávněným.
Československá strana lidová, k níž
kladu si za čest náležeti, jde a půjde
i nadále proti každé snaze usilující
o nadvládu silných, a bude usilovati, aby odstraněny
byly všechny závady a sociální nedostatky
cestou kompromisu a solidarity všech vrstev našeho občanstva.
Domáháme se i cestou legislativní ochrany
slabých. Je dnes nanejvýše nutno postaviti
hráz nezřízené snaze a chtivosti při
hromadění půdy v rukou silných jedinců.
Zákonem o distribuci půdy nechť je postaráno
o to, aby půda nehromadila se v jedněch rukou zejména
ne za účelem uložení kapitálu.
Je nebezpečí ze zbytkových statků,
které bez zákonného omezení mohly
by vyrůsti na účet drobných existencí
v nestvůry, pohlcující malé parcely.
Je třeba ochrany pachtýřů, zvláště
tam, kde jeví se snaha předražovati půdu
a zneužívati pozemkového majetku k politickému
útlaku.
Je třeba poskytovati větší výhody
malým zemědělcům při nabývání
půdy s ohledem na početnost rodiny a zadlužení,
úlevou převodních poplatků a slevou
dávky z přírůstku hodnoty. Mají-li
prospěti meliorace a scelování pozemků
našemu národnímu hospodářství,
je třeba míti na paměti, že k těmto
nákladným operacím se těžko odhodlává
dnes malý, zadlužený a četnou rodinou
zatížený zemědělec. I zde tuto
otázku třeba řešiti individuálně
a nevyvolávati odpor malých zemědělců
tam, kde jinou metodou dosáhne se ochoty a radostné
spolupráce.
Prohlásili už přede mnou řečníci
strany lidové, že pro státní rozpočet
hlasovati budeme. Očekáváme však, že
také, když loyálně bereme odpovědnost
za vedení státního hospodářství,
bude dbáno našich tak samozřejmých požadavků:
provedení reorganisace Státního pozemkového
úřadu a předložení osnovy zákona
o volebním řádu do zemědělských
rad. Je to i povinností vlády, aby netrpěla
dosavadní stav v těchto tak důležitých
institucích, spiatých těsně s naší
zemědělskou výrobou, a chránila i
zde v každém směru demokracii, pořádek
a spravedlnost. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Oehlinger; dávám mu slovo.
Posl. Oehlinger (německy): Slavná
sněmovno! Protože vojenské požadavky nespadají
jen do politického, ale i do národohospodářského
oboru, přimělo mě to k tomu, abych se, byť
i dodatečně, obíral vojenskými záležitostmi.
Dne 21. listopadu zabýval se pan ministr národní
obrany v rozpočtovém výboru zevrubně
vojenskými záležitostmi. Vývody pana
ministra o kdysi přislíbeném zavedení
milice, že se této branné soustavy pro naše
poměry nedá užíti a že se jeví
býti příliš drahou, nemůžeme
nechati bez odpovědi. Lituji živě stanoviska
pana ministra a nejsem s to, abych je sdílel. Zdá
se mi to také nápadné, že pan ministr
neprohlásil již loni tak otevřeně a
volně svého stanoviska odmítajícího
milici v rozpočtovém výboru, neboť soudě
podle posledních výroků pana ministra, byl
již dávno přesvědčen o nemožnosti
zavedení milice vzhledem k zdejším poměrům.
My křesťanští sociálové
stojíme také dnes ještě podle programu
na stanovisku, že branná moc, jíž je zapotřebí
pro udržení veřejné jistoty, musí
časem býti vybudována podle miliční
soustavy.
Jestliže jsme v poslední době hlasovali pro
požadavky ministerstva národní obrany - nebylo
nám to věru vždy snadné - stalo se tak
jen podmínečně a za předpokladu, že
se dostojí kdysi danému slibu o zavedení
milice, vyslovenému v §u 1 branného zákona.
Poslední vývody pana ministra o milici působily
tedy na nás velmi nezvykle a nemůžeme prohlásiti,
že s nimi souhlasíme.
My němečtí křesťanští
sociálové jsme toho názoru, že, mohla-li
býti miliční soustava zavedena v jiných
státech v zájmu národního hospodářství,
musí to býti časem možno i u nás.
Kde je vůle, najde se i cesta. Miliční soustava
má především tu velkou přednost,
že pokud možno málo lidské síly
ubírá jiným, produktivnějším
povoláním. Z toho důvodu nemohu věřiti
tvrzení pana ministra, že je milice nepoměrně
drahé zařízení, do kterého
se československý stát se svými skrovnými
prostředky nemůže pustiti. Jsem naopak přesvědčen,
že jen zavedením milice může býti
obyvatelstvo osvobozeno od dosavadních vojenských
břemen.
Krátce něco o milici. Nejvíce vyhraněna
je miliční soustava ve Švýcarsku, kde
vedle instrukčního sboru skládajícího
se jen z malého počtu důstojníků
a poddůstojníků není v míru
žádných vojenských útvarů.
Materiál, který přichází podle
všeobecné branné povinnosti k odvodu, neprohlíží
se jen lékařsky, ale i, pokud se týče
tělesné výkonnosti, podrobí se zkoušce.
Mimo to se s branci provádí také zkouška
pedagogická ze čtení, psaní, počtů
a vlastivědy. Materiál takto probraný přidělí
se pak různým školám pro nováčky,
jichž trvání kolísá podle druhu
zbraně mezi 65 až 90 dny. Výcvik se obnovuje
v opakovacích kursech. Takové opakovací kursy,
cvičení ve zbrani, jsou každoročně
a trvají 11 až 14 dní, v zeměbraně,
druhá výzva, každý čtvrtý
rok, v domobraně, třetí výzva, podle
potřeby až do tří dnů. O důstojnický
dorost je postaráno vyučováním na
vojenské škole vysoké školy technické
a v tak zvaných kadetních sborech. Ozbrojení
a osobní výzbroj zůstává zpravidla
po celou dobu služební v rukou muže, což
při svědomitě vybraném materiálu
mužstva neznamená žádné nebezpečí.
Tato krátce načrtnutá soustava umožňuje
Švýcarsku, které čítá
asi čtyři miliony obyvatel, postaviti v případě
mobilisace v nejkratší době 260.000 mužů
vycvičeného mužstva do pole. Holandsko, Švédsko,
Norsko a Dánsko přijaly rovněž miliční
soustavu, avšak s tou modifikací, že již
za míru udržují více nebo méně
silné kádry, které tvoří rámec
pro vojsko, jež má býti v případu
mobilisace postaveno.
Není-li pan ministr již předem a z jiných,
politických důvodů nepřítelem
miliční soustavy, doporučuji mu, aby nejen
ve Švýcarsku, ale i v zemích shora uvedených
studoval miliční soustavu nebo ji dal prostudovati.
To jedno je ovšem jisté, že miliční
soustava předpokládá vysoce inteligentní,
politicky spolehlivý materiál. Dosud ji zavedly
jen takové státy, jichž neutralita byla buď
mezinárodně uznána nebo jichž zeměpisná
poloha jim umožňuje, aby svou neutralitu aspoň
po delší dobu uhájily. Také pro československý
stát není pro jeho zeměpisnou polohu a různé
národnosti žádné jiné možnosti,
než zachovati v zahraniční politice v daném
případě, za případných
válečných událostí, bezpodmínečnou
neutralitu, takže by zavedená milice úplně
stačila, aby střežila hranice a byla spolehlivým
nástrojem v ruce vlády k zajištění
klidu a pořádku uvnitř státu.
Jest jasno, že přechod z dnešního stálého
vojska k milici se nesmí díti náhle, nýbrž
jen postupně, byť by si i obyvatelstvo vřele
přálo osvobození od tlaku vojenských
břemen, neboť náhlý přechod by
mohl národnímu hospodářství
více škoditi než prospěti, a za dnešního
hospodářského stavu nebude zajisté
snadno zužitkovati ihned jinde produktivně lidský
materiál restrikcí efektivních stavů
uvolněný, aby se tím předešlo
zvýšení armády nezaměstnaných.
Průmyslu pracujícímu pro potřeby vojenské
musí býti ponechán čas, aby se přizpůsobil,
tak jako se musí přizpůsobiti změněným
poměrům zemědělství, které
ztratí se stálým vojskem důležitého
konsumenta. Musí se však jednou přece přikročiti
vážně k snížení efektivních
stavů stálého vojska a ke zkrácení
aktivní služební doby. Tím se stane
stálé vojsko automaticky rámcovým
vojskem. Od rámcového vojska k milici je pak jen
krok. Čím dříve se směrodatná
místa budou zabývati studiem miliční
soustavy, tím snáze se pak provede nevyhnutelný
přechod od stálého vojska k milici.
My němečtí křesťanští
sociálové budeme uplatňovati svůj
vliv pokud jen možno k tomu, aby se snížení
branné moci a přechod k miliční soustavě
zákonem ustanovené skutečně provedl,
jakmile se to může státi bez ohrožení
bezpečnosti státu a bez otřesu jeho hospodářské
struktury.
Dne 29. října 1926 měl pan ministr Udržal
při zahájení instrukčního kursu
pro záložní důstojníky v Praze
řeč, v níž mezi jiným také
řekl: "Prohlásí-li se zákonní
zástupci národností pro stát a jsou-li
ochotni, státi při státu ve dnech dobrých
i zlých, pak musíme v jejich příslušnících
viděti kamarády a druhy ve zbrani a chovati se k
nim jako rovní."
Žádám pana ministra, aby těmto slovům
dal následovati čin. Se stejným zacházením
ve vojsku, což musím bohužel konstatovati, to
stojí ještě velmi špatně. Ba odvažuji
se tvrditi, že válečná a poválečná
psychosa právě v československé armádě
tropí své nešvary. Je nejvýše na
čase, aby i vojenské vedení přišlo
k poznání, že lidové vojsko opírající
se o všechny národnosti ve státě je
přece lepší než čistě české
vojsko národní, odstrkující a odpuzující
ostatní národnosti. Při zacházení
s německými poddůstojníky a s důstojníky
dříve a v době nejnovější
byl namnoze duch čistě česko-národní
armády směrodatný a rozhodující
ke škodě dotyčných osob.
V letošním exposé pana ministra s politováním
postrádám vhodného poukazu na takovýto
nejvýše nutný obrat v smýšlení.
Podotkl-li pan ministr ve svém exposé v rozpočtovém
výboru, že je armáda naplněna duchem
demokratickým a národním, chci s radostí
vzíti na vědomí ujištění,
že armádu ovládá demokratický
duch. Co pan ministr mínil duchem národním,
je mi záhadou, neboť jak řečeno, máme
lidové vojsko, opírající se o všechny
národnosti ve státě, a nikoli čistě
českonárodní armádu. Doba, kdy československé
vedení vojenské soustavně pracovalo k tomu,
aby vtisko vojsku čistě národní pečeť,
musí konečně minouti. V naší
době vojenská učiliště, válečná
škola, vyšší kursy a důstojnické
kursy nesmí již býti Němcům uzavřeny
a nesmí se více státi, aby mnohé vojenské
útvary, jako na př. letectvo, veřejně
prohlásilo, že reflektuje jen na aspiranty české
nebo slovenské národnosti. Němečtí
vojíni nejsou žádnými podvratnými
složkami. Německých vojínů se
vojenská správa nemusí báti. Podvratné
živly stojí - nedávná minulost nás
o tom poučila - jinde, nikoli na německé
straně. Německý národ ve své
převážné většině
chce, aby naši němečtí vojáci
byli vlády státu poslušnými, domov milujícími,
ale také národu věrnými muži,
kteří slouží sudetsko-německému
národu, ale také armádě tohoto státu
ke cti a k okrase, vážíce si starých
ctností Němců: inteligence, kázně,
udatnosti a věrnosti. Ale pak se musí i československá
správa vojenská snažiti, aby se vystříhala
všeho, co by mohlo tohoto dobrého ducha zapuditi,
a nesmí, ať vědomě či nevědomě,
hlasitě nebo skrytě, podezřívati celou
národnost německou z iredentistických sklonů,
které, jak nám ukázala debata o rozpočtu,
odmítají všechny německé strany,
a proto vylučovati je z vlivných postavení
v armádě, jak se stávalo dříve
a jak tomu bohužel jest stále ještě až
dosud. Tím československá správa vojenská
nepřispívá k tomu, aby se armáda stala
u německého obyvatelstva státu oblíbenější
a aby se konečně pohřbilo mínění
německého obyvatelstva, že armáda svou
podstatou smýšlí vůči němu
nepřátelsky.
Varuji vojenskou správu, aby pokračovala v jednostranné
nacionalisaci armády a tím tlačila německý
národ na cestu, která je jeho podstatě jakožto
živlu udržujícího ve státě
pořádek vlastně cizí. Tak jako v poslední
době zpolitisování, tak také jednostranné
nacionalisaci armády se musí čím rychleji
tím dříve učiniti naprosto přítrž.
My němečtí křesťanští
sociálové neobmezujeme svých přání
a požadavků toliko na národnostní pole.
Žádáme, aby se i na německé hospodářství,
průmysl, obchod, živnosti a zemědělství
bral při dodávkách a pracích zřetel
v té míře, která odpovídá
jejich poplatní síle. "Do, ut des" musí
zde býti vedoucí zásadou.