Pátek 2. prosince 1927

Začátek schůze v 9 hod. 25 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Slavíček, dr Buday, inž. Dostálek, Horák, Stivín, Zierhut.

Zapisovatelé: Petrovič, Rýpar.

254 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Engliš, dr Gažík, dr Hodža, dr Mayr-Harting, Najman, dr Nosek, dr Peroutka, dr Spina, dr Srdínko, dr Šrámek, dr Tiso, Udržal.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 112. schůzi posl. sněmovny.

Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem p. posl. inž. Kallinovi pro neodkladné záležitosti.

Výboru imunitnímu přikázal jsem žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Žádosti:

zem. trest. soudu v Praze ze dne 18. listopadu 1927, č. Tl XV 1421/27/2, za souhlas s trest. stíháním posl. Hakena pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 488 a 491 tr. z. (č. J 471-II),

kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 29. listopadu 1927, č. Nt XIII 167/27, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Sterna pro zločin podle §u 15, č. 3, zákona na ochranu republiky (č. J 472-II).

Předseda: Odvolána byla tato žádost imunitní:

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Hlav. stát. zastupitelství v Košicích přípisem ze dne 29. listopadu 1927, č. 11.407/27, odvolává žádost ze dne 31. května 1926, č. 6784/26, za souhlas s trest. stíháním posl. Kršiaka pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 190-II - presid. sdělení 27. schůze).

Předseda: Zápisy o 106. a 107. schůzi byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy, a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle § 73 jedn. řádu a budou podle téhož paragrafu vytištěny.

Bylo zjištěno, že v předminulé schůzi pan posl. dr Schollich napadl způsobem člena parlamentu nedůstojným pana posl. Wagnera.

Vyslovuji nad tímto jednáním pana posl. dr Schollicha politování a volám ho dodatečně k pořádku.

Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jako odst. 1 jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1224) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1928 (tisk 1260) a rozprava o prohlášení ministra financi, učiněném ve 102. schůzi posl. sněmovny dne 25. října t. r.

Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o státním rozpočtu, a to o třetí části podrobné rozpravy, to jest o části hospodářské a dopravní, započaté ve 110. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě tito řečníci: na straně "proti" pp. posl. Kříž, Zoufalý; na straně "pro" pp. posl. Janovský, Oehlinger, dr Polyák, Pelíšek, Krumpe.

Dávám slovo prvému řečníku zapsanému na straně "pro", p. posl. Janovskému.

Posl. Janovský: Slavná sněmovno! V debatě, vedené v této sněmovně při projednávání státního rozpočtu pro rok 1928, velmi často zdůrazňován bývá požadavek vyšší úrovně vzdělanosti pro ty které stavy a vrstvy občanstva. Mluvčí těchto stavů očekávají přirozeně od toho také vyšší inteligenci, která přenesena do širokých vrstev našeho národa usnadní šťastné řešení i těch tak zv. těžkých problémů hospodářských a sociálních v našem státě.

V tom smyslu vyznělo také exposé pana ministra zemědělství ve výboru zemědělském, kde shrnul své zkušenosti ze svých cest po republice v závěr, který také já a myslím každý příslušník stavu zemědělského plně akceptujeme. Pan ministr zemědělství klade důraz na tři poznatky: 1. Je třeba povznésti úroveň vzdělání zemědělce ve vlastním zemědělském působení, 2. je nutno všude, kam přijdete, zlepšiti půdu, tedy zvednouti techniku půdy, 3. je třeba zlevniti úvěr pro zemědělce.

Pan ministr aplikuje tyto své poznatky hlavně na poměry Slovenska a Podkarpatské Rusi, nicméně postřehl správně mnoho nedostatků i v zemích korunních, a tu konstatuje při devítileté snaze po odstranění tohoto nedostatku, že nám chybí velký počet kvalifikovaných učitelů zemědělských škol. Ministerstvo zemědělství podporuje ve značné míře lidové školy zemědělské. Dnes máme těchto škol v celé republice 872 s 1690 třídami pro chlapce i dívky. Tyto školy mohly by vykonati veliký úkol, který při poměrně malé námaze a nevelkém finančním nákladu mohl by býti zdolán při dobré vůli působících tam učitelských sil.

Je však velmi pochybným vzdělání, které někteří učitelé považují za potřebné přinášeti žákům 15 a 16letým ve snaze, aby byli považováni za pokrokové. Místo aby je zasvětili do tajemných procesů, jež odehrávají se v půdě klíčením zasetého zrna a výživou byliny, místo aby naučili je rozeznávati různost ústrojných hmot ve složení půdy, vykládají dětem o známkách, jimiž se různí pohlaví mužské a ženské u člověka a upozorňují docela zbytečně na Darwinovu teorii o vývoji člověka ze zvířete formou neslušnou. Není divu, že rodiče žáků a žaček v takové škole tak neodborně vyučovaných považují návštěvu škol lidových nejen za zbytečnou, ale přímo za škodlivou.

Vyučování samo o sobě bez pomůcek a bez praktických pokusů je stavbou na písku. Nauka o zemědělství je tak bohatá a tak mnohostranná, že je potřebí sloučiti vědu nebo lépe podepříti vědu zkušenostmi praktických hospodářů. Docela jiné výsledky poskytuje půda, kde jsou provedeny meliorace, proti výnosům půd mokrých. Jinak vypadá úroda na poli, kde se soustavně provádí hnojení umělými hnojivy. Veliký význam má už výběr semene vzhledem k rozdílům nadmořské výšky a složení půdy, znalost tajných, skrytých škůdců, všech těch rzí a snětí, hmyzu, který škodí stéblu na povrchu, a také zákeřně a někdy hromadně napadá kořen rostliny. A což ty plevele? Stačí jeden rok, aby se plevel vysemenila na poli a po řadu let zemědělec svádí pak velmi nerovný boj o vyhubení tohoto cizopasníka.

Není proto zaměstnání zemědělce ani lehkým ani snadným. I když je na straně zemědělce dokonalá pohotovost proti všem jmenovaným škůdcům, přichází nezřídka v době, kdy úroda na poli stojí a zemědělec očekává bohatou žeň, pohroma živelní, která často v několika minutách maří celoroční snahu zemědělcovu a krutě postihuje existenci slabých a nejslabších.

Zde je potřebí ukázati na rozdíly mezi zemědělcem velkým a malým. Je-li základem pro správné obdělávání půdy znalost všech těch věcí teoretických, doplněná zkušenostmi z prakse, platí tato zásada jak pro zemědělce velké, tak i malé. Naopak u malých zemědělců je nutna vlastní přičinlivost, pracovitost a snaha zdvojnásobiti výtěžek z půdy právě proto, že této půdy má málo, což ho nutí k největšímu úsilí a intensitě v zápase s přírodou. Každá živelní pohroma vrhá malého zemědělce zpět, rve mu z ruky mozolné to, co vlastní přičinlivostí, vlastní vystupňovanou snahou o zajištění úrody hotovil se skliditi s pole. O tento užitek své celoroční práce a námahy dělí se kromě své rodiny takový malý zemědělec - a to je obvyklý a velmi častý zjev - s majitelem půdy, zemědělcem velkým.

Když uvážím tento jeden a tak markantní rozdíl mezi zemědělcem velkým, majitelem vlastní půdy a zemědělcem malým, vlastníkem jen skrovné výměry půdy a často nájemníkem či pachtýřem - nejsem nijak zaujat proti těm majitelům půdy, kteří ji zdědili po svých předcích a kteří si jí váží jako drahého jim dědictví - leží mi na mysli osud těch statisíců rodin malých zemědělců, kteří rok co rok strádají v poměrech, které, bohužel, právě pro tyto drobné zemědělce a pachtýře půdy nejsou nijak záviděníhodné. Pocházím z kraje, kde půda je velmi úrodná; je to známá moravská Haná. Obyvatelstvo zaměstnává se výhradně zemědělstvím a i drobní živnostníci vesměs snaží se jako vedlejší zaměstnání udržeti si malé polní hospodářství. Tím vzniká přemíra poptávky po půdě, která rok od roku v ceně stoupá a stává se tak nedostupným a velmi hledaným artiklem. Kam až stoupne drahota půdy, těžko uhodnouti. Výtěžky půdy lze stupňovati, výnos může dostoupiti horizontu, ale na určité hranici se přece zastaví. Zde je třeba podati pomocnou ruku malému našemu zemědělci. Tato pomoc záleží v tom, že chceme, aby ministerstvo zemědělství dovedlo rozeznávati mezi těmi, kterým je nutno pomáhati a kterým nikoliv, aby poznatek, který uvedl pan ministr zemědělství hned za vzděláním, totiž poznatek, že nutno zlepšiti půdu, rozšířil se o snahu, tuto zlepšenou půdu, schopnou k výživě a soběstačnosti rodin malozemědělců, zajistiti vrstvám malozemědělským v míře dostatečné.

Chceme ochranu malého zemědělce v nerovném boji o život. Podporování silných je hříchem společnosti, neboť zavdává příčiny k třídnímu boji, který se pak stává oprávněným. Československá strana lidová, k níž kladu si za čest náležeti, jde a půjde i nadále proti každé snaze usilující o nadvládu silných, a bude usilovati, aby odstraněny byly všechny závady a sociální nedostatky cestou kompromisu a solidarity všech vrstev našeho občanstva.

Domáháme se i cestou legislativní ochrany slabých. Je dnes nanejvýše nutno postaviti hráz nezřízené snaze a chtivosti při hromadění půdy v rukou silných jedinců. Zákonem o distribuci půdy nechť je postaráno o to, aby půda nehromadila se v jedněch rukou zejména ne za účelem uložení kapitálu. Je nebezpečí ze zbytkových statků, které bez zákonného omezení mohly by vyrůsti na účet drobných existencí v nestvůry, pohlcující malé parcely. Je třeba ochrany pachtýřů, zvláště tam, kde jeví se snaha předražovati půdu a zneužívati pozemkového majetku k politickému útlaku.

Je třeba poskytovati větší výhody malým zemědělcům při nabývání půdy s ohledem na početnost rodiny a zadlužení, úlevou převodních poplatků a slevou dávky z přírůstku hodnoty. Mají-li prospěti meliorace a scelování pozemků našemu národnímu hospodářství, je třeba míti na paměti, že k těmto nákladným operacím se těžko odhodlává dnes malý, zadlužený a četnou rodinou zatížený zemědělec. I zde tuto otázku třeba řešiti individuálně a nevyvolávati odpor malých zemědělců tam, kde jinou metodou dosáhne se ochoty a radostné spolupráce.

Prohlásili už přede mnou řečníci strany lidové, že pro státní rozpočet hlasovati budeme. Očekáváme však, že také, když loyálně bereme odpovědnost za vedení státního hospodářství, bude dbáno našich tak samozřejmých požadavků: provedení reorganisace Státního pozemkového úřadu a předložení osnovy zákona o volebním řádu do zemědělských rad. Je to i povinností vlády, aby netrpěla dosavadní stav v těchto tak důležitých institucích, spiatých těsně s naší zemědělskou výrobou, a chránila i zde v každém směru demokracii, pořádek a spravedlnost. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Oehlinger; dávám mu slovo.

Posl. Oehlinger (německy): Slavná sněmovno! Protože vojenské požadavky nespadají jen do politického, ale i do národohospodářského oboru, přimělo mě to k tomu, abych se, byť i dodatečně, obíral vojenskými záležitostmi. Dne 21. listopadu zabýval se pan ministr národní obrany v rozpočtovém výboru zevrubně vojenskými záležitostmi. Vývody pana ministra o kdysi přislíbeném zavedení milice, že se této branné soustavy pro naše poměry nedá užíti a že se jeví býti příliš drahou, nemůžeme nechati bez odpovědi. Lituji živě stanoviska pana ministra a nejsem s to, abych je sdílel. Zdá se mi to také nápadné, že pan ministr neprohlásil již loni tak otevřeně a volně svého stanoviska odmítajícího milici v rozpočtovém výboru, neboť soudě podle posledních výroků pana ministra, byl již dávno přesvědčen o nemožnosti zavedení milice vzhledem k zdejším poměrům.

My křesťanští sociálové stojíme také dnes ještě podle programu na stanovisku, že branná moc, jíž je zapotřebí pro udržení veřejné jistoty, musí časem býti vybudována podle miliční soustavy.

Jestliže jsme v poslední době hlasovali pro požadavky ministerstva národní obrany - nebylo nám to věru vždy snadné - stalo se tak jen podmínečně a za předpokladu, že se dostojí kdysi danému slibu o zavedení milice, vyslovenému v §u 1 branného zákona.

Poslední vývody pana ministra o milici působily tedy na nás velmi nezvykle a nemůžeme prohlásiti, že s nimi souhlasíme.

My němečtí křesťanští sociálové jsme toho názoru, že, mohla-li býti miliční soustava zavedena v jiných státech v zájmu národního hospodářství, musí to býti časem možno i u nás. Kde je vůle, najde se i cesta. Miliční soustava má především tu velkou přednost, že pokud možno málo lidské síly ubírá jiným, produktivnějším povoláním. Z toho důvodu nemohu věřiti tvrzení pana ministra, že je milice nepoměrně drahé zařízení, do kterého se československý stát se svými skrovnými prostředky nemůže pustiti. Jsem naopak přesvědčen, že jen zavedením milice může býti obyvatelstvo osvobozeno od dosavadních vojenských břemen.

Krátce něco o milici. Nejvíce vyhraněna je miliční soustava ve Švýcarsku, kde vedle instrukčního sboru skládajícího se jen z malého počtu důstojníků a poddůstojníků není v míru žádných vojenských útvarů. Materiál, který přichází podle všeobecné branné povinnosti k odvodu, neprohlíží se jen lékařsky, ale i, pokud se týče tělesné výkonnosti, podrobí se zkoušce. Mimo to se s branci provádí také zkouška pedagogická ze čtení, psaní, počtů a vlastivědy. Materiál takto probraný přidělí se pak různým školám pro nováčky, jichž trvání kolísá podle druhu zbraně mezi 65 až 90 dny. Výcvik se obnovuje v opakovacích kursech. Takové opakovací kursy, cvičení ve zbrani, jsou každoročně a trvají 11 až 14 dní, v zeměbraně, druhá výzva, každý čtvrtý rok, v domobraně, třetí výzva, podle potřeby až do tří dnů. O důstojnický dorost je postaráno vyučováním na vojenské škole vysoké školy technické a v tak zvaných kadetních sborech. Ozbrojení a osobní výzbroj zůstává zpravidla po celou dobu služební v rukou muže, což při svědomitě vybraném materiálu mužstva neznamená žádné nebezpečí. Tato krátce načrtnutá soustava umožňuje Švýcarsku, které čítá asi čtyři miliony obyvatel, postaviti v případě mobilisace v nejkratší době 260.000 mužů vycvičeného mužstva do pole. Holandsko, Švédsko, Norsko a Dánsko přijaly rovněž miliční soustavu, avšak s tou modifikací, že již za míru udržují více nebo méně silné kádry, které tvoří rámec pro vojsko, jež má býti v případu mobilisace postaveno.

Není-li pan ministr již předem a z jiných, politických důvodů nepřítelem miliční soustavy, doporučuji mu, aby nejen ve Švýcarsku, ale i v zemích shora uvedených studoval miliční soustavu nebo ji dal prostudovati. To jedno je ovšem jisté, že miliční soustava předpokládá vysoce inteligentní, politicky spolehlivý materiál. Dosud ji zavedly jen takové státy, jichž neutralita byla buď mezinárodně uznána nebo jichž zeměpisná poloha jim umožňuje, aby svou neutralitu aspoň po delší dobu uhájily. Také pro československý stát není pro jeho zeměpisnou polohu a různé národnosti žádné jiné možnosti, než zachovati v zahraniční politice v daném případě, za případných válečných událostí, bezpodmínečnou neutralitu, takže by zavedená milice úplně stačila, aby střežila hranice a byla spolehlivým nástrojem v ruce vlády k zajištění klidu a pořádku uvnitř státu.

Jest jasno, že přechod z dnešního stálého vojska k milici se nesmí díti náhle, nýbrž jen postupně, byť by si i obyvatelstvo vřele přálo osvobození od tlaku vojenských břemen, neboť náhlý přechod by mohl národnímu hospodářství více škoditi než prospěti, a za dnešního hospodářského stavu nebude zajisté snadno zužitkovati ihned jinde produktivně lidský materiál restrikcí efektivních stavů uvolněný, aby se tím předešlo zvýšení armády nezaměstnaných. Průmyslu pracujícímu pro potřeby vojenské musí býti ponechán čas, aby se přizpůsobil, tak jako se musí přizpůsobiti změněným poměrům zemědělství, které ztratí se stálým vojskem důležitého konsumenta. Musí se však jednou přece přikročiti vážně k snížení efektivních stavů stálého vojska a ke zkrácení aktivní služební doby. Tím se stane stálé vojsko automaticky rámcovým vojskem. Od rámcového vojska k milici je pak jen krok. Čím dříve se směrodatná místa budou zabývati studiem miliční soustavy, tím snáze se pak provede nevyhnutelný přechod od stálého vojska k milici.

My němečtí křesťanští sociálové budeme uplatňovati svůj vliv pokud jen možno k tomu, aby se snížení branné moci a přechod k miliční soustavě zákonem ustanovené skutečně provedl, jakmile se to může státi bez ohrožení bezpečnosti státu a bez otřesu jeho hospodářské struktury.

Dne 29. října 1926 měl pan ministr Udržal při zahájení instrukčního kursu pro záložní důstojníky v Praze řeč, v níž mezi jiným také řekl: "Prohlásí-li se zákonní zástupci národností pro stát a jsou-li ochotni, státi při státu ve dnech dobrých i zlých, pak musíme v jejich příslušnících viděti kamarády a druhy ve zbrani a chovati se k nim jako rovní."

Žádám pana ministra, aby těmto slovům dal následovati čin. Se stejným zacházením ve vojsku, což musím bohužel konstatovati, to stojí ještě velmi špatně. Ba odvažuji se tvrditi, že válečná a poválečná psychosa právě v československé armádě tropí své nešvary. Je nejvýše na čase, aby i vojenské vedení přišlo k poznání, že lidové vojsko opírající se o všechny národnosti ve státě je přece lepší než čistě české vojsko národní, odstrkující a odpuzující ostatní národnosti. Při zacházení s německými poddůstojníky a s důstojníky dříve a v době nejnovější byl namnoze duch čistě česko-národní armády směrodatný a rozhodující ke škodě dotyčných osob.

V letošním exposé pana ministra s politováním postrádám vhodného poukazu na takovýto nejvýše nutný obrat v smýšlení. Podotkl-li pan ministr ve svém exposé v rozpočtovém výboru, že je armáda naplněna duchem demokratickým a národním, chci s radostí vzíti na vědomí ujištění, že armádu ovládá demokratický duch. Co pan ministr mínil duchem národním, je mi záhadou, neboť jak řečeno, máme lidové vojsko, opírající se o všechny národnosti ve státě, a nikoli čistě českonárodní armádu. Doba, kdy československé vedení vojenské soustavně pracovalo k tomu, aby vtisko vojsku čistě národní pečeť, musí konečně minouti. V naší době vojenská učiliště, válečná škola, vyšší kursy a důstojnické kursy nesmí již býti Němcům uzavřeny a nesmí se více státi, aby mnohé vojenské útvary, jako na př. letectvo, veřejně prohlásilo, že reflektuje jen na aspiranty české nebo slovenské národnosti. Němečtí vojíni nejsou žádnými podvratnými složkami. Německých vojínů se vojenská správa nemusí báti. Podvratné živly stojí - nedávná minulost nás o tom poučila - jinde, nikoli na německé straně. Německý národ ve své převážné většině chce, aby naši němečtí vojáci byli vlády státu poslušnými, domov milujícími, ale také národu věrnými muži, kteří slouží sudetsko-německému národu, ale také armádě tohoto státu ke cti a k okrase, vážíce si starých ctností Němců: inteligence, kázně, udatnosti a věrnosti. Ale pak se musí i československá správa vojenská snažiti, aby se vystříhala všeho, co by mohlo tohoto dobrého ducha zapuditi, a nesmí, ať vědomě či nevědomě, hlasitě nebo skrytě, podezřívati celou národnost německou z iredentistických sklonů, které, jak nám ukázala debata o rozpočtu, odmítají všechny německé strany, a proto vylučovati je z vlivných postavení v armádě, jak se stávalo dříve a jak tomu bohužel jest stále ještě až dosud. Tím československá správa vojenská nepřispívá k tomu, aby se armáda stala u německého obyvatelstva státu oblíbenější a aby se konečně pohřbilo mínění německého obyvatelstva, že armáda svou podstatou smýšlí vůči němu nepřátelsky.

Varuji vojenskou správu, aby pokračovala v jednostranné nacionalisaci armády a tím tlačila německý národ na cestu, která je jeho podstatě jakožto živlu udržujícího ve státě pořádek vlastně cizí. Tak jako v poslední době zpolitisování, tak také jednostranné nacionalisaci armády se musí čím rychleji tím dříve učiniti naprosto přítrž.

My němečtí křesťanští sociálové neobmezujeme svých přání a požadavků toliko na národnostní pole. Žádáme, aby se i na německé hospodářství, průmysl, obchod, živnosti a zemědělství bral při dodávkách a pracích zřetel v té míře, která odpovídá jejich poplatní síle. "Do, ut des" musí zde býti vedoucí zásadou.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP