Platíme peníze na subvencí pro agrární
stranu. V celé naší zemi byly umístěny
zemědělské a lesní referáty,
kde nacházejí útulek neoficiální
sekretariáty agrární strany. Rozpočet
ministerstva zemědělství nebo spíše
ministerstva agrární strany je velmi veliký.
Samo Zakarpatí musí poskytnouti na vydržování
těchto nepřátel chudého sedláka
více než 20 milionů Kč. K tomu třeba
přidati ještě jednu agrárnickou agendu,
totiž Státní pozemkový úřad,
jenž se proslavil parcelačními ostudami, podplácením
a korupcí, úřad pro rozdělování
zbytkových statků a odevzdávání
půdy českým kolonistům. Kolik má
platiti Zakarpatská Ukrajina na agrárnické
pány z tohoto domu, není známo, neboť
tento rozpočet není rozdělen na země.
Veškeré zemědělstvo Československé
republiky má na ně zaplatiti 281/2 milionů
Kč, z čehož značnou část
zaplatí zemědělci zakarpatští.
Kolik činí rozdělení příjmů
a výdajů těchto agrárnických
kanceláří, nelze nijak odhadnouti, jakož
i to, co oni poskytují obyvatelstvu a nač třeba
platiti tak velké peníze na jejich vydržování.
Nedosti na tom, agrárníci zabývající
se politikařením požírají ještě
i příjem ze státních statků,
neboť statky Dombok, Veliká Bakta a Verecky - totiž
tak zvaná vzorná hospodářství
- mají schodek a ze státního rozpočtu
dlužno na ně dopláceti ještě 226.000
Kč.
Lesní politika: Většina lesů na Zakarpatské
Ukrajině je státním majetkem. Kolik dříví
se od nás vyváží, lze viděti
z toho, že v rozpočtu pro r. 1928 jest vypočteno,
že bude prodáno dříví za 17 milionů.
Lesy se drancují a hospodaří se bez plánu.
Každodenně vyvážejí se od nás
desítky vagonů dřeva. Lesní správa
jest ještě jednou a nejsilnější
agendou agrární strany. Státní lesy
na Zakarpatské Ukrajině jsou ohromným majetkem.
Zaujímají prostranství více než
300.000 ha. Při správě našich lesů
vykrmuje se a bohatne celé stádo českých
agrárních úředníků.
Naše lesy s jedné strany ohřívají
kapsy těchto úředníků a naplňují
pokladnu agrární strany - vydávání
koncesí na les také - a s druhé strany jest
to prostředek teroru ve styku s našimi vesničany.
Z lesního hospodářství nejen nemají
žádného užitku pracující,
ale je to ještě jeden pramen křivdy chudého
zemědělství a ztráta pro národní
hospodářství Zakarpatské Ukrajiny.
Nedbalé lesní hospodářství
je každoročně příčinou
povodní horských řek a potoků. Letos
toto zločinné nedbalství způsobilo
veliké škody a neštěstí na naší
Huculštině v době jarní povodně.
Zemědělci zbavení lesů nemají
z čeho postaviti chalupu, nemají čím
zatopiti, ačkoliv kolem nich šumí lesy. Lesy
ty jsou plny divoké zvěře, která dělá
veliké škody na selských pozemcích,
a úřad ani nedovoluje zemědělcům
brániti se proti těmto škůdcům,
ani neplatí za škody jimi způsobené.
Zemědělci jsou nuceni střežiti celé
noci svá pole a odháněti kance křikem
a ohněm od svých polí.
Stal se případ v obci Bilině, že když
se zemědělci shromáždili a utloukli
medvěda, který po dlouhý čas dělal
mnoho škod v této obci, soud odsoudil zemědělce,
aby zaplatili státu peněžní trest za
medvěda.
Agrárničtí ministři zákony
chrání škodnou divokou zvěř,
aby si nezkazili zábavu při honech, a do škod,
které divoká zvěř dělá
zemědělcům, jim nic není, tím
spíše, že panské lány chrání
před škodou ozbrojení strážníci
a že zabíjeti zvěř smí pán.
Ale kdyby to udělal zemědělec, tak by ho
odsoudili i za škodu i za nedovolené užití
zbraně.
Lesní personál počínaje inženýry
a konče hajnými terorisuje obyvatelstvo. Nutí
zemědělce, aby podporovali agrární
stranu, stranu statkářů a bohatých
sedláků, která je nepřítelem
chudých zemědělců. Pro případy
neposlušnosti mají tisíce způsobů,
aby zlomyslně poškozovali ty, kdož neposlechli.
Lesní hajní jsou panští hlídací
psi, jimž úřad dovoluje beztrestně týrati
zemědělce. V ohromném počtu zavírají
zemědělce do vězení za lesní
krádeže a také za sbírání
jahod v lese. Nemálo bylo případů,
že hajní stříleli na zemědělce
nejen v lese, nýbrž dokonce i na poli. Tyto zločiny
zůstávají úplně bez trestu,
neboť hajní jsou agrárničtí sluhové.
O školství na Zakarpatské Ukrajině:
V té době, kdy se na správu a četnictvo
vydává 44 milionů, veškeré školstvo
na Zakarpatské Ukrajině má státi 37,823.363
Kč. Když k tomu přidáme subvence na
osvětovou činnost, pak celá částka
na školství a nár. osvětu bude činiti
více než 38 milionů. Jaká to jest malá
částka, jest zřejmo z toho, že na příklad
pro samotné protirevoluční ruské vystěhovalce
jest určeno v rozpočtu ministerstva školství,
ukrytých pod položkou "zvláštní
opatření pro kulturní styky se slovanskými
národy a státy" 8,634.523 Kč, a dohromady
s 19 miliony ministerstva zahraničních věcí
na tentýž účel a s 3 miliony ministerstva
zemědělství činí to 31,634.523
Kč, to jest právě tolik, kolik vydává
vláda na zakarpatské školství bez českých
škol.
Na Zakarpatské Ukrajině jest jedno české
gymnasium a 80 českých státních obecných
škol. Těch 50 nových škol, o kterých
mluvil ministr Hodža v rozpočtovém výboru
a které prý vláda vybudovala na Zakarpatské
Ukrajině, to jsou školy, které mají
sloužiti k počešťování Zakarpatí,
to jsou české školy. Tyto školy zakládají
se dokonce v takových obcích, kde je jen jeden Čech,
někdy dokonce i bezdětný, ale terorem a sliby
nutí se židovská buržoasie, aby žádala
o českou školu, donucují se ukrajinští
státní zaměstnanci, aby dávali zapisovati
děti do české školy.
Bývají případy, že si obec nemůže
vyprositi ukrajinskou školu a stále dostává
odpověď. že není peněz, nebo školy
nebo učitele, ale když se ukáže žádost
o založení české školy, tu se vždy
objeví to, čeho jest zapotřebí i peníze,
i budova pro školu i učitel. Při tom se vede
všude agitace, proti ukrajinským školám,
zdůrazňuje se, že české školy
svou osvětovou úrovní stojí výše
než školy ukrajinské. Stále jest v lidových
školách jazykový zmatek, stále se tam
vyučuje různými jazyky, stále jsou
tam drženi ruští protirevolucionáři,
kteří mrzačí jazyk a duši ukrajinských
dětí. Odborné školy jsou nástrojem
počešťování, neboť skoro všechen
učitelský personál. všichni ředitelé
jsou Češi.
Ještě hůře jest tomu se středními
školami. Především jest u nás velice
málo středních škol. Zatím co
v Čechách připadá jedna střední
škola na 47.000 obyvatelů, připadá u
nás na 150.000. Mimo to jazyková politika úřadů
působí ještě větší
škody ve středních školách než
v obecných. Zatím co v obecných školách
vyučují církevně slovanským
žargonem, totiž rusínsky, ve středních
školách jest zaveden již jazyk ruský.
Žáci musí odpovídati ve škole třemi
jazyky: česky, rusky a "rusínsky". Výsledek
je ten, že vyrůstá mládež odcizená
lidu a neschopná soutěžiti s českou
inteligencí. Proto je ještě více závislá
na vládě a snadno se stává v jejích
rukou zbraní proti pracujícím masám.
Vysoké školy u nás vůbec nemáme.
Kolik musíme platiti na kněze? Vláda dobře
pečuje o své služebníky v černých
řízách. Oni mají úkol oklamávati
a ohlupovati lid, udržovati pověry a strašiti
peklem. Oni hlásají, že vláda pochází
od boha a proto dlužno ji ze strachu před peklem poslouchati,
oni jsou protikomunistickými agitátory. Za to dostávají
zadarmo byt a půdu, dává se jim právo
beztrestně odírati své věřící
a k tomu jim vláda ještě doplácí
hotově 6,367.958 Kč. Do toho jsou započteni
nejen uniačtí kněží, nýbrž
i rabíni, kněží katoličtí
a luteránští. Vláda stejně podporuje
všechna, vyznání, neboť ona bez rozdílu
věrně slouží zpátečnictví.
Tuto částku na kněze zaplatí v daních
pracující masy, neboť kněze dlužno
též počítati ke státnímu
aparátu. Oni slouží vládě křížem
a thorou a sami o sobě říkají: jeden
pop v obci stojí za, více než 10 četníků.
Aparát k vymačkávání daní:
Zakarpatská Ukrajina jest velice bohatou zemí. Všechno
je u nás: i ohromné lesy i široké úrodné
pozemky, bohaté vinice, v horách kámen, sůl,
petrolej, uhlí, mramor, zlato, stříbro, ba
i železná ruda. Dokonce i před nemocemi naše
země chrání. Jest tam horský a lesní
vzduch, a ze země tekou léčivé prameny,
které poskytují pomoci proti rozličným
nemocím. Ale snad málo je na světě
zemí, kde by pracující lid tak strádal
jako u nás. Všechny tyto statky a majetky uchvátil
buržoasní stát a malá skupina boháčů.
Všechno, co má naše země, rozdělili
mezi sebe páni, kněží a stát.
A nám jen říkají, abychom pro pány
pracovali a daně platili. Buržoasní vláda
přesunula všechna břemena a vydržování
státního aparátu a vojska na bedra pracujících.
Posadili nám na krk celou armádu berních
úředníků, finančníků
a exekutorů, aby vydírali od chudého lidu
poslední jeho majetek. K službám tohoto aparátu,
k vynucování daní od chudých lidí
jsou četníci s bodáky a soudy. Všechny
tyto úředníky, kteří od nás
vymáhají daně, musí pracující
obyvatelstvo dobře platiti. Jen na samotné Zakarpatské
Ukrajině platí se jim více než 26 milionů
Kč. Ale to se buržoasii vyplácí. Přehlédneme-li
položky příjmů a výdajů
rozpočtu ministerstva financí, uvidíme, že
tento aparát, jenž stojí sice 26 milionů
Kč, vymačkává z obyvatelstva Zakarpatské
Ukrajiny na daních 83,643.500 Kč.
Abychom dokázali, kdo pouze nese na svých bedrách
veškerá daňová břemena, stačí
pohlédnouti na poměr přímých
a nepřímých daní. Přímé
daně platí vlastníci statků z příjmů
ze svého majetku. Takových daní vybírá
se na Zakarpatské Ukrajině úhrnem 8,555.000
Kč. Nepřímé daně platí
pracující obyvatelstvo, neboť nepřímé
daně to jsou mýta, cla, poplatky, daň z obratu,
daň z cukru, daň lihová a z jiného
zboží. Tuto daň zaplatí kupci a podnikatelé,
ale vyberou si ji od těch, kdož od nich kupují,
totiž od širokých vrstev. Tyto nepřímé
daně platí každý každodenně
při koupi zboží. Na nepřímých
daních vybírají od nás 60,938.300
Kč. Tyto číslice jasně ukazují,
kdo nese celé daňové břímě.
Kolik důchodu přináší buržoasii
naše bohatá země, dokazuje týž
rozpočet ministerstva financí, ve kterém
sama vláda přiznává, že pouze
samotná sůl dává čistého
zisku 9,645.848 Kč.
Co nám dala československá buržoasní
vláda? Když posloucháme povídání
českých pánů, vysvítá
z něho, že oni nás nejen nevydírají
a nevykořisťují, ale že na naši zem
musejí ještě dopláceti. To jest, jak
známo, vědomá a útočná
lež. Všem jest známo, že Zakarpatská
Ukrajina dává státu dobrý výdělek,
neboť se odtud vyvážejí celé vlaky
surovin a nic se na ni nevynakládá. Zakarpatská
Ukrajina jest pro české kapitalisty zajištěným
a chráněným trhem pro odbyt.
O železnici Užhorod - Mukačevo - Hust mluví
se tolik již po několik let. Nové mosty se
nestavějí a staré se nespravují.
Stačí zmíniti se jen o vyškovském
mostě. Cesty jsou též v úplném
nepořádku. Také na kulturní a osvětové
věci má stát pro nás málo peněz.
Ale již pro r. 1928 vykazuje vláda, že na nás
vydává 22,628.000 Kč. To staví u nás
soudy a vězení, berní úřady,
domy pro četníky a také české
školy.
Úhrnem investuje na Zakarpatské Ukrajině:
ministerstvo vnitra (policie, četnictvo) 6 milionů
Kč, ministerstvo spravedlnosti (soudy a vězení)
4 miliony Kč, ministerstvo školství a nár.
osvěty (české školy) 3,130.000 Kč,
ministerstvo zemědělství (podpory pro agrární
stranu) 2,448.000 Kč, ministerstvo soc. péče
1,250.000 Kč, ministerstvo zdravotnictví 2,900.000
Kč, ministerstvo financí (berní úřady,
finančníci a také exekutoři) 2,900.000
Kč. Z těchto investic jen velice nepatrná
část může přinésti užitek
obyvatelstvu. Zbytek v částce 18 1/2 milionů
je jen novým nástrojem útisku a počešťování.
Naše odpověď vykořisťovatelům
a kolonisátorům zní: Opakuji ještě
jednou, že pracující masy Zakarpatské
Ukrajiny jsou předmětem neslýchaného
vykořisťování a bezuzdného teroru
buržoasní vlády a že osud pracujícího
lidu na Zakarpatí jest ještě mnohem těžší
než osud proletariátu v jiných částech
republiky. V Čechách, na Slovensku a ve Slezsku
buržoasie si ještě netroufala vykořisťovati
a utlačovati pracující lid tak velice, jako
u nás. Na Zakarpatské Ukrajině panují
brutální a útoční četníci,
kteří mají zajištěnou úplnou
beztrestnost.
Ale my jsme si vědomi, že míra buržoasního
teroru je mírou třídního uvědomění
pracujících vrstev. Čím větší
je třídní uvědomění
pracujících, tím větší
je teror buržoasie. Ministři neříkají
marně, že nezasluhujeme autonomii, neodvádějí
marně naše nováčky do jiných
zemí republiky a nezapisují je do černé
knihy za to, že jsou ze Zakarpatí, marně nepsaly
buržoasní časopisy o "rudém nebezpečí
v Karpatech".
Naše země jest zemí chudáků.
Všechno zabrala pracujícím buržoasie:
pozemky, lesy, ohromná přírodní bohatství
země, vydrancovala nás úplně. Jen
jedno nám nemůže vzíti a to: třídního
uvědomění. To jest náš poklad
a naše síla. To jest zbraň, kterou porazíme
panování vykořisťovatelů, to
jest klíč, jenž nám otevře dvéře
šťastné budoucnosti. Proto se nás buržoasie
bojí, neboť dobře ví, že nemá
takové síly, aby mohla obstáti před
náporem třídně uvědomělých
a organisovaných pracujících vrstev pod vedením
proletariátu. Buržoasní vláda usiluje
všemi silami uloupiti nám tento poklad. Proto nám
ukládá stále nové daně, kuje
nám nové okovy. Proto nás udržuje v
nevědomosti a staví pro nás stále
nová vězení. Proto k nám vysílá
stále nové transporty kolonistů. Proto provozuje
u nás politiku národnostních pokusů
pro to, aby nás odtrhla od 40milionového ukrajinského
národa, který zbudoval již nad Dněprem
a Donem socialistický sovětový stát.
Ale revoluční vůle a třídního
uvědomění neuvězní nám
ani armáda četníků, ono nebude vsazeno
za vězeňskou mříž. Čím
silnější je útisk a teror buržoasie,
tím více roste a krystalisuje se revoluční
duch našich pracujících vrstev.
V odpovědi na nový zostřený útok
buržoasie my ještě více sevřeme
své proletářské organisované
řady, povedeme ještě silnější
boj proti vykořisťovatelům a kolonisátorům.
V jednotné frontě s pracujícími masami
celé Československé republiky, pod vedením
komunistické strany a III. internacionály svrhneme
vládu buržoasie (Další část
řeči byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 30. listopadu 1927 podle §u
9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz těsnopisecké zprávy o
111. schůzi posl. sněmovny ze dne 1. prosince 1927.)
Vláda vykořisťovatelů a kolonisátorů
jen násilím může vymoci z pracujících
vrstev ty ohromné daně, jichž užije k
zesílení režimu útisku a vykořisťování.
My zástupci širokých pracujících
mas nikdy s tím souhlasiti nebudeme. Budeme hlasovati proti
rozpočtu. (Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dále je k
slovu přihlášen p. posl. dr Hanreich.
Dávám mu slovo.
Posl. dr Hanreich (německy): Dámy
a pánové! Z příkazu výboru
k hájení stanovami určených práv
svazu zemědělců mám podati jménem
svým a posl. Mayera toto prohlášení:
Zaujetí stanoviska klubu svazu zemědělců
pro správní reformu bylo porušením platného
usnesení strany. Politický kurs, kterým se
dal klub svazu zemědělců za vedení
svého předsedy Windirsche, odporuje zásadám
říšské strany svazu zemědělců.
Rozhodnutí klubu a říšského vedení
proti posl. Mayerovi a mně nezakládají
se na stanovách a proto je neuznáváme jakožto
pravoplatná. (Předsednictví převzal
místopředseda Slavíček.)
Proti porušení zásad říšské
strany, stanov a proti nedbání platně učiněných
rozhodnutí strany, mám co nejostřeji protestovati
a nepřiznávám vedení klubu, zvláště
však předsedovi Windirschovi, práva,
aby jménem sudetsko-německého venkovského
lidu činili prohlášení, jelikož
převážná většina německého
rolnictva a sudetsko-německého lidu venkovského
vůbec neschvaluje nastoupeného politického
směru. Jakožto věrní stoupenci idee
venkovského lidu učiníme posl. Mayer a
já všechno, seč jsme, abychom dopomohli přesvědčení
většiny německého lidu venkovského,
aby proniklo.
Za letošní rozpočtové debaty jak ve
výboru, tak i v plenu byla učiněna řada
projevů, jež je třeba bráti vážně,
z nichž se jeví úmysl, přivésti
pohyb do stagnace politických poměrů a jasno
do nevyjasněnosti poměru německých
stran mezi sebou. Tento vývin třeba zajisté
vítati co nejvřeleji. Činí-li se pokus
najíti východisko z profesorské teorie, odhazují-li
se útvary slovní a pojmové, které
se na nás věšely po léta jako železná
pouta, prohlašuje-li se, že ani aktivismus ani negativismus
nemohou býti otázkou dne ani obsahem našeho
politického boje, ukazuje se i zde vědomá
snaha strhati zdi nedorozumění a zúmyslného
neporozumění mezi jednotlivými německými
stranami, aby se došlo ke společné práci
a konsolidaci vnitřně-německých poměrů.
V každé straně jsou přívrženci
dorozumění. Co však je tomuto hnutí
v cestě? Předně aparát strany a několik
vedoucích mužů, kteří nechtějí
z důvodů prestiže. z osobní podrážděnosti
a ješitnosti vyhověti, lidé, kteří
považují za nejvyšší cíl politického
boje rozepře německých stran mezi sebou a
ne boj o práva německého národa samého.
K těmto brzdícím zjevům patří
v první řadě předseda klubu svazu
zemědělců pan Windirsch. Kol. Rosche
a kol. Knirsch budou asi moci ještě častěji
řečniti, ale bez výsledku, a to tak dlouho,
až se jim podaří, zaraziti to panu Windirschovi.
Pan Windirsch předevčírem žádal
na p, dr Roschovi, aby od iredenty odstoupil, aby německá
národní strana změnila svůj program,
a kdyby se to všechno stalo, pan Windirsch kol. Roschovi
a všem ostatním ještě dávno
nedůvěřuje. Pan Windirsch, jak se
zdá, si naprosto neujasnil několik základních
otázek naší německé politiky,
zdá se, že nechápe, že právo sebeurčení
a iredenta vůbec nemají nic společného.
Nebo snad myslí, že stanovení nějakých
politických požadavků je již iredentou
a že se toho musí do té míry střežiti,
jak myslí, že, když se stanoví podmínky
pro spolupráci, je to nedovoleným počínáním,
které jemu jakožto vždy věrnému
a loyálnímu státnímu občanu
nepřísluší? Proto žádá,
aby národní strana změnila svůj program?
Nemám nic proti tomu, změní-li jej nebo zůstane-li
při něm, nejsem jejím zástupcem. Ale
dovolil bych, si otázku: Na základě které
změny programu vstoupil svaz zemědělců
do vlády? Program svazu zemědělců
je docela jasný a zřejmý, a o vstupu do vlády
v něm ještě nikdo nic nemohl najíti.
Přes to přese všecko pan Windirsch učinil
krok do vlády a choval se tam takovým způsobem,
který bodům programu svazu zemědělců
může jen odporovati a býti s nimi v rozporu.
A co se týče nedůvěry, myslím,
že pan Windirsch prostě nechce důvěřovati.
Nedůvěřuje, protože se mu to lépe
hodí, protože jednoduše nechce míti podpory
jiných německých stran a parlamentárníků,
protože docela dobře ví, že by taková
podpora byla jen tehdy možná, kdyby ve své
politice rychleji postupoval, kdyby podal důkaz, že
je možno dosáhnouti výsledků spoluprací
s Čechy pro náš německý národ.
Vrcholem nepolitického chování je pak zajisté
výsměch pro city německého národa
se strany pana posl. Windirsche. Pan Windirsch,
jak se zdá, docela zapomněl, že nejen pan dr
Lodgman byl zemským hejtmanem německé
části Čech, přehlédl, že
pan Seliger, ale i bývalý posl. Meixner,
dobrý člen strany svazu zemědělců,
byli zástupci zemského hejtmana Německých
Čech. (Posl. Neurath [německy]: A pan Windirsch
tehdy ani nemukl!) Byl tehdy obilním komisařem,
to je jiná věc. Ale na takové věci
se za jistých okolností rádo zapomíná
a je pochopitelno, že o tom nemluvil. Ale zdá se,
že zapomněl i na jiné věci, tak na svého
kol. Brunnera a jednoho jihočeského senátora,
neboť jsme měli nejen německo-českou
zemskou vládu, ale také zemskou vládu nebo
krajské hejtmanství pro jižní Moravu,
na Šumavé, slezskou vládu atd. Věc je
taková, že bývalý říšský
poslanec Brunner z Hevlína v okrese znojemském,
který je i dnes ještě vynikajícím
členem naší jihomoravské organisace
při svazu zemědělců, a sen. Luksch
byli tehdy zástupci krajského hejtmana Teufela
ve Znojmě a považuji to za neuvěřitelnou
smělost a nekolegiálnost vůči svým
kolegům, že pan Windirsch zapomněl docela
na opatření a jednání těchto
lidí. (Různé výkřiky. Hluk.)
Ale kolegialitu nemá ten pán v krvi. Zdá
se, že právě své národní
cítění ztratil jakožto tulák
po světě v džunglích Zadní Indie
a jako učitel německé hospodářské
školy v Liberci zdá se, že na škodu naší
venkovské mládeže národního cítění
nenalezl. Ale jedno mu mohu říci, že náš
německý venkovský lid jinak smýšlí,
a jsem o tom přesvědčen, vím to z
jistých pramenů, že jeho kolegové z
klubu byli zděšeni jeho nedávnou řečí.
(Výkřiky posl. Horpynky.)
Ale tyto květy, které zde vidíme vyrážeti
na stromu svazu zemědělců, jsou jen výsledkem
dlouhého vývinu. Pánové podali r.
1925 před volbami i po nich důkaz, že
se jim naprosto nehodí součinnost německých
členů parlamentu, německých stran
v zájmu německého národa. Když
tehdy při poradě v klubu svazu zemědělců,
kde jsem byl přítomen, pánové ze slovenské
strany ľudové činili různé návrhy
ohledně spolučinnosti při volbě místopředsedy
sněmovny, nedostalo se jim ani vlídných slov,
a byla z toho radost, když zase byli za dveřmi. Když
se tehdy usilovalo o to, aby se našel nějaký
modus vivendi mezi německými stranami, aby se přece
parlamentárně nějak uplatnili, byli to právě
pánové Windirsch a druhové, kteří
tehdy znemožnili všechny pokusy soustředění
německých sil v parlamentě, nechtěli
ani spolupráce a společné práce s
jinými stranami. Podle stanov svazu zemědělců
bylo by bývalo vlastně nutno jednati o souhlasu
s ostatními německými stranami před
vstupem do vlády, ale to jim ani nenapadlo.
Táži se dnes, jaké jsou výsledky této
více než jednoroční práce německých
vládních stran. Jsou to důvody hospodářské?
(Německé výkřiky: Cla!) Prosím,
cla byla před tím, tu ještě svaz zemědělců
nebyl členem koalice a vlády. Cla byla dříve.
Proto to nemohu zapsati na účet vládního
umění pana Windirsche. Ale i když se
porovnává rozpočet na r. 1928, a to vzhledem
k zemědělství, s rozpočtem z roku
1925, který byl ještě vypracován spolu
se sociálními demokraty, najde se, že pro rok
1928 byla pro ministerstvo zemědělství zařaděna
částka o 10% menší než roku 1925.
Tedy i na to nemusí býti páni co agrárníci
zvláště hrdi. Nedosáhli národně-politicky
podle mého názoru ničeho, agrárně-politicky
nedosáhli ničeho, a táži se sebe sama:
Co pak celý ten rok ve vládě dělali,
kde jsou úspěchy, kterých dosáhli?
(Výkřiky.) Jsem zvědav, kdy přijde
tak zvaná novela k sociálnímu pojištění,
přijde-li vůbec. Slíbili jste svým
sedlákům venku, že přijde před
rozpočtem. Napřed jste ji slibovali současně
se správní reformou, pak před rozpočtem,
teď je tu rozpočet a sociální pojištění
tu pořád ještě není. Jsem jen
zvědav, jak to budou chtíti pánové
omluviti před voličstvem venku. (Výkřiky
posl. dr Schollicha.)
Je zřejmo, že pan Windirsch nemá jiné
úlohy než té, aby byl náhončím
svého česko-agrárního kolegy Švehly.
Jsem přesvědčen, že je to vlastně
jeho hlavním úkolem, a nutně to vyplývá
i z toho, co žádal od kol. Knirsche. Těší
se, že může konstatovati, že kol. Knirsch
uznal stát, největší starostí
Windirschovou jest uznání československého
státu kolegou Knirschem. Nevím ani, co mu
je do toho, co by mu to mohlo prospěti. Ale zdá
se mi, že na jedno především zapomněl,
co na př. starý Křepek svého
času velmi dobře v tomto sněmu přednesl.
Tehdy prohlásil: "Nad vstupem do tohoto domu by vlastně
musil býti nápis, než můžeme spolupracovati,
a tento nápis by musil zníti: Náprava".
Kde je náprava? Slyším ovšem, že
si to Křepek mezitím rozmyslil a myslí,
že to byla velká chyba, mluviti o nápravě,
ale i jinak se mu staly takové nehody, a za takovou to
musím považovati, když na jednom z našich
říšských sjezdů strany prohlásil:
"Loyálně či neloyálně,
o to neběží. Máme práva v tomto
státě, protože jsme na sebe vzali povinnosti
jakožto státní občané, proto
nesmíme býti tázáni, chceme-li býti
loyálními nebo ne, máme-li povinnosti, musí
nám samozřejmě býti dána práva."
Domnívám se, že pan Windirsch na to
všechno dnes již nemyslí. On a pan Janausch jsou
diktátory ve straně, dva agrárníci
bez stébla a pídě půdy. Konečně
je tomu tak také mnohem lépe, že se nedostanou
sedláci ve straně k slovu, je lépe, mluví-li
agrárníci bez stébla a pídě
půdy. Při tom ovšem bude mít velkou
radost pan dr Czech, že Janausch není již
tajemníkem strany v jeho straně, jelikož prý
pan Janausch byl jednou z nejhorších akvisicí
pana Czermaka. Byli rádi, když ho mohli odevzdati
a ve svazu zemědělců se stal velkým
a je teď nejvyšším pánem strany.
Řekl mi v Litoměřicích: "Nejsem
tajemníkem svazu zemědělců, jsem zakladatelem
strany." Ta vypadá také podle toho. (Výkřiky
posl. dr Schollicha.)
Ale i jinak se dají prokázati těžké
chyby proti základním rysům každé
menšinové politiky těch pánů
při každém kroku. Menšina se musí
postaviti na stanovisko demokracie. Menšina může
jen na demokratickém podkladě žádati
svá práva a je zastupovati. Tu je mi pak docela
nevyzpytatelné, jak na př. pan místopředseda
Zierhut, místo aby se postavil na demokratické
zásady, hodlá, jak se zdá, postaviti svou
politiku na násilí, na uplatnění okamžitého
mocenského postavení.
Proslýchá se někdy, že na př.
okresní a zemská zastupitelstva nemají býti
v příštím roce zvolena. Člověk
se chytá za hlavu a táže se, jak to, že
by podle jasného znění zákona ty dvě
třetiny neměly býti voleny. Ale mohu vám
přes to prohlásiti, že pan místopředseda
Zierhut jako referent o této záležitosti
v klubovní schůzi svazu zemědělců
prohlásil: "Pánové, první zastupitelstva
do okresů a zemí nebudou volena, ta budou všechna
jmenována." A když jsme se tomu divili, prohlásil
prostě: "To je pro naši stranu mnohem lepší,
protože to pak vypadne pro nás lépe, než
kdyby se volilo". (Výkřiky. - Hluk.)
Táži se, jak může místopředseda
této sněmovny zaujati takové stanovisko,
že zákony odhlasované za jeho součinnosti
mohou býti správou s jeho souhlasem šlapány
nohama, čím to chce odůvodniti a jak zodpovídati,
že se cos takového stane? Neboť my si to musíme
objasniti - divím se tomu, že to pan místopředseda
Zierhut ještě neví - vždyť
není ještě řečeno, že svaz
zemědělců má místo ve vládě
na věky zpachtováno. Jak pak, když na př.
páni jednou nebudou ve vládě a nová
vět- šina si pak řekne: nedáme voliti,
raději budeme jmenovati, - dostaneme pak do zastupitelstev
víc než nám patří? Kterými
argumenty chce pak tento pán vystoupiti proti znásilnění
zákona a práva, když sám šlapal
po zákonech a právech? To je snad politika, kterou
si může dovoliti některá z českých
stran většiny, některá z těch,
o nichž tuším dr Meissner řekl,
že to mají "na beton", které to mají
skálopevné a nerozborné, že vždy
budou seděti ve vládě. Svaz zemědělců
a křesťanští sociálové a
nejméně německá živnostenská
strana to nemají tak neochvějné, že
budou vždy ve vládě, tím více
by bylo jejich povinností, aby se za jejich režimu
a za jejich spoluvlády tak nedemokratické a protizákonné
věci neděly. Je to základem každé
politiky menšinové, nemohou to trvale snášeti.
Mluví-li tu a tam v malém kroužku o úspěších
- ve veřejnosti se o tom mluviti neodvažují,
protože tak zvané úspěchy jsou příliš
malicherné, a pak protože o nich mluviti nesmějí
- musím prohlásiti toto: politika, která
je postavena na tom, že jako zloději nosíme
úspěchy domů, že se musíme ostýchati
o nich veřejně mluviti, nejsou žádné
úspěchy. Tak nemůžeme dělati
politiku. Musíme dělati politiku otevřeně
a poctivě, a právě jako národ menšinový
jsme tím více povinni, abychom vedli politiku přímočarou.
Pánové, mohou namítati, že my jsme dosáhli
ještě méně, než dosáhli
oni. Tu vám mohu odpověděti jenom toto: Poměrem
svého stanoviska jako politik jsem riskoval, co jsem mohl.
Více se mi přitom nemůže státi.
Mohu ztratiti. mandát a tím je věc pro mne
vyřízena. Co však jsem mohl vsaditi, vsadil
jsem. Vy jste na tom trochu lépe. Vy jste dnes ve vládě,
- můžete dokázati, že můžete
ve vládě něco vykonati. A já prohlašuji
zde, že v tom okamžiku, kde můžeme skutečně
mluviti o česko. německém vyrovnání,
kdy o tom bude mluveno poctivě, kdy se uvidí první
pokusy chůze - na tomto poli, že pak budu rád
ochoten, v tom okamžiku se vám vzdáti. Ale
ani okamžik dříve. Ale pokud pokračujete
v tomto špatném vedení německého
lidu venkovského, mohu vám jen říci:
oko za oko, zub za zub. A nebude dříve míru,
pokud se páni nevrátí k tomu, co německý
venkovský lid žádá, k národnímu
a agrárnímu směru, ale ne k zanedbávání
našich národních zájmů a dávání
všanc toho, co náš německý venkovský
lid musí žádati. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Šafranko.
Uděluji mu je.