Dovoluji si upozorniti, že celá řada těch
t. zv. reforem ve školské správě byla
zahrocena výhradně protinábožensky,
a řeknu to otevřeně, protikatolicky, že
to byl hlavní tenor všech věcí, které
se prohlašovaly za reformu školství: "škola
musí býti zbavena jakéhokoli církevního
vlivu" - se napřed říkalo. Pak se říká:
"Škola musí býti zbavena jakéhokoli
náboženského vlivu". A pod heslem reformy
byly odstraněny obrazy Krista ze školy, Krista, kterého,
pravda, všichni křesťané uctívají,
a i ti, kteří nejsou křesťany, říkají,
že to byl aspoň největší člověk,
kterého v historii známe. Staly se případy,
že mnozí učitelé byli za to disciplinárně
stíháni, když se odvážili pověsiti
obraz Krista Spasitele vedle obrazu sice prvního člověka
ve státě, ale přece jen člověka,
na stejně čestném místě. Řeklo
se: Na čestné místo patří obraz
presidenta. (Posl. Pik: Pak byste musil dáti symboly
všech náboženství a církvi do škol!)
Až budete míti své školy, pak můžete
o té věci rozhodovati, pane kolego, jenže dosavadní
školy byly vybudovány právě z peněz
lidu katolického, a jestliže se katolický lid
domáhá, aby tam měl také přiměřený
vliv, tedy plníme jen svou povinnost. (Posl. Landová-Štychová:
Porušujete ústavu!) Naprosto ne, poněvadž
se praví v ústavě, že veškerá
moc pochází z lidu a lid že je zdrojem a pramenem
veškeré moci. A jestliže lid je zdrojem a pramenem
veškeré moci, pak je povinností těch,
kteří provádějí zákony,
aby vyhověli volání lidu po zřízení
konfesijní školy a tuto školu ohromné
většině obyvatelstva tohoto státu dali.
Učebnice jsou druhým takovým bodem. Mluvil
o tom p. kol. Jaša a snažil se říci,
že je to naprosto něco nevinného, co v těch
učebnicích je, a že nejsme spokojeni tím,
co je zahroceno proti straně lidové. Velmi bych
prosil, aby toto právě bylo dobře pamatováno
v čítankách, které jsou denní
stravou každého žáka, který má
býti vzdalován všeho politického. I
pan ministr volal: Politika - ruce pryč od školy.
V těchto čítankách, podle doznání
pana kol. Jaši, jsou věci, které jsou
zahroceny proti straně lidové, a pak se tomu diví
páni, že žádáme revisi čítanek,
že žádáme, aby všechno to, co nepatří
do učebnice, která je denním chlebíčkem
každého žáka, bylo co nejdříve
odstraněno.
Ale jsou tam i jiné věci, které nesouvisí
nikterak se stranou lidovou, které jsou hrubými,
nekvalifikovanými výpady proti náboženstvím
a církvím státem uznaným. A podle
mého skromného názoru ani takové věci
naprosto nepatří do školních čítanek,
ve kterých čtou po celý rok většinou
děti katolických rodičů. Jestliže
v tomto případě se bráníme
a jestliže se nám vytýká, ze to má
býti ten kulturní boj, který jsme rozpoutali,
pak se k takovému kulturnímu boji s hrdostí
hlásíme a prohlašuji, že tento kulturní
boj budeme prováděti tak dlouho, pokud poslední
nenáležitost a poslední takový nekvalifikovaný,
neodpovědný a ničím nedoložený
článek z našich učebnic naprosto nezmizí.
(Potlesk poslanců strany lidové. - Posl.
Pik: Žádný takový článek
jste necitoval, poněvadž tam není!)
Já jako učitel dal jsem si tolik práce, abych
prošel všechny schválené učebnice,
a dovoluji si vás upozorniti, že pan ministr Hodža
má všecka ta místa - a je jich pěkný
fascikl která nejsou závadná jen podle našeho
mínění, která však jsou vůbec
závadná se stanoviska každého slušného
a myslícího člověka. (Posl. Pik:
A chtěli byste, aby tam byly útoky proti socialistům:
to by vám imponovalo!) Naprosto ne! To nám přisuzujete
něco, co nás ani ve snu nenapadlo. (Výkřiky
posl. Pika.)
Musím opraviti tvrzení pana kol. Jaši a
říci, že značnou vinu na tom dnešním
stavu školství má učitelstvo, ne všechno
učitelstvo, neřeknu ani větší
část učitelstva, chci býti spravedlivým,
ale mám před očima ze své prakse jako
učitel i z prakse jako člen okresního školního
výboru obsáhlou řadu případů,
kdy se učitel prohřešoval proti platným
zákonům a platným zásadám vyučovacím
a vychovatelským, že to nemůže popříti
nikdo, i kdyby se kol. Jaša jak chtěl vykrucoval.
To jsou fakta, věci zjištěné a moji
klubovní kolegové každoročně...
(Posl. V. Beneš: Žvanili nesmysly!) O těch
nesmyslech byste vy právě neměl mluviti,
poněvadž vám mohu opa kovati vaše slova,
kde jste řekl totéž i o inspektorech, že
ani inspektoři nestojí všichni na svých
místech. Vy jste se bránil proti tomu výroku,
že prý jste to neřekl, ale já zdůrazňuji,
že jste prohlásil v kulturním výboru,
že ani značná část našich
okresních dozorců školních není
na svých místech. (Posl. V. Beneš: Lžete
jako jste lhal tenkráte!) To bych se musel jmenovati
trochu jinak. (Výkřiky posl. V. Beneše a
poslanců čsl. strany lidově.)
Pan kol. Jaša tvrdil, že t. zv. nemravnost ve
škole nezaviňuje učitelstvo, a prohlašoval,
že znemravnělost do školy zavádí
katolické kněžstvo. Proti tomuto tvrzení
dovolil bych si podati jeden konkrétní případ.
Na Hodonínsku je školním inspektorem sociální
demokrat, pane kol. Beneši, jmenuje se Šoupal.
Je to vynikající muž, který napsal velké
historické dílo o Janu Žižkovi z Trocnova.
které má však jen asi 14 stránek. (Posl.
V. Beneš: Vy jste nenapsal ani těch 14 stránek!)
Ale také básně jsem nenapsal, nemám
básnického nadání! (Potlesk poslanců
čsl. strany lidové.) Na tomto okresu za režimu
sociálně demokratického školního
inspektora p. Šoupala vrostla nemravnost mezi učitelstvem
- jsem si vědom toho, co pravím - takovou měrou,
že předseda okresního školního
výboru musel oběžníkem. který
musil podepsati každý učitel a učitelka
a vzíti ho na vědomí, pohroziti nejpřísnějšími
tresty těm, kteří se budou takových
nekvalifikovaných činů dopouštěti,
dokonce ve škole v přestávkách mezi
vyučováním i po vyučování.
(Posl. V. Beneš: Většina jich se hlásí
ke klerikální organisaci!) Ba ne, obyčejně
je to podle inspektora. (Potlesk poslanců čsl.
strany lidově.)
Takový případ mluví za všecky;
mohl bych jich uvésti více, nechci však skandalisovati.
Učinil jsem tak pouze k výpadu kol. Beneše,
jinak bych toho naprosto neužil. Je nezbytně nutno,
aby tento stav i v učitelstvu byl odstraněn. Je
nutno, aby vzdělání učitelstva bylo
velmi podstatně zvýšeno. (Posl. V. Beneš:
To je viděti na vás!) Pane kolego, my máme
to vzdělání stejné, třeba že
vy jste zemským inspektorem s prominutím zásluh
a kvalifikace. (Výkřiky posl. V. Beneše.)
Dovoluji si znovu tvrditi, že p. kol. Beneš zde
znovu dokazuje, že je potřebí učitelské
vzdělání zvýšiti. Názory
na způsob, jakým se dá a má zvýšiti
vzdělání učitelstva, se rozcházejí.
Učitelstvo volá ustavičně po vzdělání
vysokoškolském. Nesouhlasím s tím a
nemohu souhlasiti, poněvadž tím, nabyl-li by
učitel vzdělání vysokoškolského,
žádal by samozřejmě také plat
jako vysokoškolák, měl by na to plné
právo. A proti tomu by se postavila první finanční
správa, poněvadž není možno, aby
pro nějakých 60.000 učitelů byly poukazovány
v nejzapadlejších dědinách platy vysokoškoláků.
Na druhé straně ten, kdo by měl vysokoškolské
vzdělání. těžko by se odhodlal
jíti jako učitel do různých horských
zapadlých vesnic, kde by živořil. (Posl.
V. Beneš: Vždyť tam ti páni chodí
také a mají vysokoškolské vzděláni!)
To je poněkud jiné založení než
jest bohužel v našich učitelských řadách,
pane kol. Beneši.
Pan ministr školství mluvil o pedagogických
akademiích. které mají býti zřízeny
místo učitelských ústavů. Tyto
pedagogické akademie jednoroční, případně
dvouleté, zdají se mně pouze jiným
názvem pro dosavadní stav, pro dosavadní
tak zv. abiturientské kursy při učitelských
ústavech. (Posl. V. Beneš: To máte pravdu!)
A nemyslím, dá-li se něčemu,
co již existuje, nové jméno. že by to
znamenalo reformu veškerého učitelského
vzdělání a přizpůsobení
učitelstva k řádnému konání
učitelských jejich povinností. (Posl.
V. Beneš: Také jednou jste řekl pravdu!) Já
vám děkuji, pane kolego, že jste mě
pochválil. To mě ve!mi těší.
Podle mého názoru a názoru celé mé
strany by bylo daleko výhodnější, aby
učitel byl ke svému, skutečně těžkému
a zodpovědnému úřadu vychováván
dříve a déle nežli jeden nebo dva roky.
Proto je záhodno, aby učitelské ústavy
byly ponechány, aby studium na nich bylo rozšířeno
o jeden nebo dva roky, aby učebná látka byla
přiměřeně rozšířena,
aby maturitní zkouška na těchto ústavech
byla v postavena na roveň maturitním zkouškám
na středních školách, ovšem s výjimkou
odchylných předmětů, jazyků
atd.
Vážená sněmovno! Jest opravdu ponižujícím
pro snaživého učitele, který se domáhá
vyššího vzdělání ne pouze
pokřikem a řečí, nýbrž
děláním zkoušek, když přijde
k doplňovací zkoušce na střední
školu, a třebaže má maturitní zkoušku
z celé řady těch předmětů,
které jsou na gymnasiu nebo reálce, musí
se znovu a po druhé maturitní zkoušce podrobiti
na střední škole, jako by první zkouška
dospělosti byla něčím méně
cenným, něčím nedokonalejším,
něčím, co před tou druhou zkušební
komisí nemůže obstáti. Tento ponižující
stav měl by býti odstraněn a učivo
rozšířeno tak, aby odpovídalo učivu
střední školy, a aby maturitní zkouška
byla zrovnoceněna. To by bylo praktické provádění
tohoto volání po vysokoškolském vzdělání.
Ale jestliže, promiňte, že to řeknu, pokrokové
organisace pořádají pro učitelky mateřských
škol, které mají měšťanskou
školu a zvláštní devítiměsíční
kurs, při mateřských školách
zvláštní vysokoškolské kursy, tož
pak nevím, k jakému účelu ty kursy
slouží, poněvadž ten, kdo nemá
potřebných vědomostí všeobecných,
nemůže přece své vzdělání
najednou doplniti těmi poznatky, které hlásají
a přednášejí učitelé vysokoškolští.
To vzdělání musí ponenáhlu,
schodovitě vzrůstati, a nemůže se na
písku najednou postaviti velká budova. To je dokladem
toho, že se častokráte volá po vysokoškolském
vzdělání, ale na druhé straně
velmi málo pro dosažení vyššího
vzdělání mezi učitelstvem se činí.
Bylo zde mluveno o školské administrativě,
o místních, okresních, zemských školních
radách atd. Pan kol. Jaša není s tím
srozuměn, že se domáháme toho, aby vliv
učitelstva v těchto institucích byl omezen.
A je to docela přirozeno. Školský úřad
jest úřadem, který bdí nad vykonáváním
povinností stavu učitelského. A jestliže
v tomto úřadě zasedají zase samí
učitelé, ten dozor, pánové, je potom
velmi pochybné ceny, a důležitost významu
takové školské instituce ovšem vypadá
pak podle toho. Takové schůze okresních školních
výborů, kde zasedají kromě předsedy
samí učitelé - ať už jsou za učitelstvo
nebo na druhé straně za politické strany
- to je druhá učitelská konference, nikoli
však vážné jednání nadřízeného
školského úřadu.
Právě proto se domáháme toho, aby
zastoupení učitelstva bylo skutečně
zmenšeno. Nežádám a nemohu žádati
jeho zrušení. Bez zástupců učitelstva
bylo by těžko školským úřadům
činiti různá rozhodnutí. Učitelstvo
přece musí býti voláno k tomu, aby
jeho hlas padal zde na váhu, aby bylo slyšeno v důležitých
školských otázkách. Ale přece
jen, aby mělo rozhodující vliv, aby mělo
celou třetinu všech zástupců a aby pak
s jedním nebo dvěma inspektory mělo v okresním
školním výboru většinu, i kdyby
tam za politické strany nebylo žádného
učitele, to je prostě fakt nemyslitelný,
který musí býti odstraněn.
Domáhali jsme se také, aby okresní školní
výbory byly znovu dosazeny. A už měly býti
dávno obnoveny, poněvadž byly a jsou pouhým
provisoriem. Zákon o župním zřízení,
který nikdy u nás v platnost nevešel a už
nevejde, mluvil o zřízení župních
školních rad, a dokud prý nebudou župní
školní rady zřízeny a obnoveny, že
se jmenují školské komise pod jménem
okresních školních výborů. Dnes
už je dávno jasno, že župní školní
rady zřízeny nebudou a bude tedy jistě nutno
celou věc nadřízených školských
úřadů řešiti novým zákonem.
Já bych se velmi přimlouval, aby právě
tato věc byla brzy vyřízena, anebo nebude-li
možno ji vyříditi zákonitě brzy,
aby okresní školní výbory, tak jak jsou,
byly rozpuštěny a jmenováni noví členové
podle sil, které odpovídají posledním
volebním výsledkům do Národního
shromáždění.
Připravuje se celá řada nových školských
zákonů. Na př. návrh zákona
o školách obvodových je takovým starým,
velmi oprávněným požadavkem. Mám
však vážné obavy, že tento zákon
bude se velmi těžko prováděti právě
proto, že nebude možno zřizovati nové
obvodové měšťanské nebo občanské
školy pro nedostatek finančních prostředků.
Snad půjde pouze o dosavadní občanské
školy, které připojením větších
obvodů podle nového zákona byly by tak jaksi
více zajištěny a docházka do nich byla
by potom povinna v celém okruhu, který by byl k
nim přičleněn.
Za druhé se obávám o úspěch
při provádění tohoto zákona
proto, že je naprostý nedostatek kvalifikovaných
učitelů pro měšťanské školy.
Dovolil jsem si připomenouti již v kulturním
výboru při projednávání t.
zv. učitelského zákona, že to, co se
učitelům občanských škol jako
plus vůči učitelům škol obecných
podává, je příliš málo,
aby nahradilo a odměnilo všechnu práci a námahu,
které je třeba k vykonání odborných
zkoušek a k dosažení kvalifikace pro školy
měšťanské. To se ukazuje čím
dále tím jasněji. Učitelstvo nemá
chuti dělati zkoušky, a dnes už máme polovinu
občanských škol a zejména venkovských,
které jsou obsazeny vesměs silami nekvalifikovanými
a nezkoušenými. Nechci se nijak pohrdlivě vyslovovati
o učitelích škol obecných, ale přece
jen, má-!i škola prospívati, je třeba,
aby na ní byly síly kvalifikované, síly
zkoušené. Pouze tehdy je zaručen zdar a úspěch
občanských škol, od jejichž práce
a výkonnosti slibujeme si velmi mnoho pro zvýšení
všeobecné vzdělanostní úrovně
v našem národě. Kdyby bylo možno novelisací
tuto věc upraviti. přimlouval bych se za to vřele,
ovšem pochybuji o tom a domnívám se, že
zůstane vše při starém. A právě
proto také považuji provádění
zákona o újezdních nebo obvodových
občanských školách za těžko
proveditelné.
Mluví se také o dalších nových
zákonech. Je to především osnova zákona
o školách pomocných. Bylo toho již dávno
potřeba proto, že v každé škole,
zejména ve větších obcích, máme
řadu žáků, kteří nestačí
svými duševními schopnostmi a svou úrovní
sledovati vyučování s nadanějšími,
po případě normálně tělesně
i duševně vyvinutými žáky. Právě
proto takoví nenormální nebo méněnadaní
žáci mají přijíti do tříd
a škol pomocných, jednak aby nezdržovali vyučování
žáků nadanějších a schopnějších,
jednak aby jim samým dostalo se v takových pomocných
třídách zvláštní péče,
zvláštní výchovy a zvláštního
vyučování, aby tím spíše
aspoň poněkud cíli výchovy a vyučování,
předepsanému pro školy národní,
se přiblížili. Mám však zase vážné
obavy, že i provádění tohoto zákona
ze známých finančních důvodů
bude velmi těžké nebo velmi pozvolné
tak, jako jeho příprava již trvá až
příliš dlouho.
Při prováděcích nařízeních,
která částečně již byla
vydána a o nichž částečně
bude ještě jednáno, máme celou řadu
požadavků, o kterých by se mělo velmi
vážně a důkladně jednati. Je
to především ta velká křivda,
že učitelům-vojákům tak jako
vojákům-státním zaměstnancům
ve všech oborech státní správy nezapočítává
se presenční vojenská služba do služebního
stáří a postupu. Opakuji znovu, že je
to křivda. Jak k tomu přijde státní
zaměstnanec, resp. učitel, který ztrávil
v každém případě více
než rok na vojně, vůči kolegovi, který
je méně způsobilým a který
seděl pěkně doma, po případě
oproti kolegyni učitelce, která nemá těch
povinností, aby byl trestán za to, že
byl vojákem, že obětoval a snad v případě
nebezpečí obětuje i svůj život
pro vlast, a aby byl zkrácen pro celý život,
aby o to, co ztrávil na vojně, byl vždy vůči
jinak stejně starým kolegům a kolegyním
stále mladším? To jest křiklavé
bezpráví a velmi bych apeloval na to, aby zejména
p. ministr financí již jednou k řešení
této otázky dal zásadní souhlas, aby
co nejdříve otázka započítávání
vojenské presenční služby ve státní
službě byla rozhodnuta.
Otázka staropensistů byla zde již také
přednesena p. kol. Roudnickým. Je to opravdu
tak žalostný zjev, že my poslanci, a myslím,
že máme všichni v tom směru zkušenost,
těžko se můžeme setkati s některým
staropensistou, ať pochází z kterékoli
kategorie nebo oddělení státní správy,
a raději se mu vyhneme, poněvadž mu nikdy nemůžeme
říci nic jiného, než: No, však
pan ministr financí říkal. že se tato
věc bude řešiti. - To říkáme
již plné dva roky a staropensisté plné
dva roky se těší a jsou utěšováni,
že jejich osud přece jen aspoň poněkud
bude zlepšen, i když nebudou úplně postaveni
na roveň nynějším pensistům,
mezi nimiž je platový rozdíl často až
10.000 Kč ročně, že přece jen
aspoň jim bude přidána nějaká
menší částka, aby mohli říci,
že mohou žíti také jako lidé. To
je prostě příkaz spravedlnosti, a tento příkaz
musí konečně přivésti ministerstvo
financí k tomu názoru, že nelze tuto věc
více odkládati, že staropensisté jak
učitelští, tak také ve všech jiných
oborech státní správy musí konečně
jednou dostati své, aby míra spravedlnosti zde byla
naplněna. (Posl. Pik: Máte vládu v rukou
a neprovádíte to!) Pane kolego, měli
jste tu vládu v rukou dříve a neprováděli
jste to také, ač máte ustavičně
plná ústa sociální politiky. (Posl.
Pik: Šrámek nechá je mříti a
má 130 mil. k disposici!) Vy jste nechali plavat
provisionisty a staropensisty a nedali jste jim nic, a měli
jste od převratu ministerstvo sociální péče
v rukou. (Posl. Pisk: Vaše řeč nic neznamená
skutky mluví!) Máte vládu v rukou!) V
tom případě bychom následovali jedině
vašeho příkladu, poněvadž od převratu
jste řečnili, ale naprosto nic v sociální
politice nevykonali, nanejvýše jste udělali
něco pro sebe, ale pro třídy sociálně
slabé nic. (Výkřiky posl. Pika.)
Vážené shromáždění,
mně je velmi líto, že to, co se nazývá
kulturním bojem a bojem o školu, nemůžeme
odmítnouti, nýbrž naopak musíme ještě
zdůrazňovati přese všecky ty výpady
a přes všechno to, že jsme odmítáni
se svými požadavky, že na této linii t.
zv. kulturního boje jsme nuceni vytrvati. (Tak jest!)
Vytrváme na tom proto, že nebojujeme o cizí,
nechceme nikomu nic odejmouti, co mu právem náleží,
nýbrž my bojujeme pouze za své, bojujeme o
duše a výchovu svých vlastních dětí,
a nikoliv cizích. (Posl. Pik: A jinému chcete
vnutiti své názory!) Naprosto ne. My říkáme,
aby školství bylo rozděleno tak, jako je rozděleno
v jiných státech, ani ne tak demokratických,
jako je náš stát, ale kde přece jen
tužby lidu jsou rozhodující, aby naše
republika následovala příkladu dejme tomu
Holandska. Dnes už také, prosím, Německo,
tak málo demokratické Německo, dává
lidu to, čeho si přeje. Přeje-li si někdo
výchovy náboženské... (Posl. Pik:
Náboženství patří do kostela
a věda patři do školy!) Pane kolego, už
je to dávno, co jste do školy chodil, a myslím,
že se nepamatujete na tu dobu, kdybyste přišel
s vědou před ty žáky, jako přichází
mnohý učitel, tak byste se styděl za vlastní
slova. V obecné škole se může mluviti
o nějaké vědě? (Potlesk.) To
není věda, to jsou vědomosti potřebné
pro život, a jestli toto nazýváte vědou
a máte takový názor na vědu, pak opravdu
velmi vás lituji.
Podle našeho názoru do škol nepatří
taková věda. Jestliže učitel začíná
zaváděti příliš mnoho t. zv.
vědy do škol, je toho důsledek, že jeho
žáci nejsou přijati do první třídy
střední školy, poněvadž nemají
dostatek vědomostí. (Potlesk.) Tedy první
dostatek vědomostí a pak můžete budovati
na vědomostech. (Výkřiky posl. Pika.)
Právě proto, abychom předešli jakémukoli
kulturnímu boji a boji školskému, chceme
tady to rozumné vyrovnání, ale vy tomu
nechcete rozuměti. Říkáte, že
jste demokraté, ale jste demokrati pouze pro sebe: My chceme
všechno a vám nedáme nic! My to chápeme
docela jinak, my říkáme: Chceme pro
své děti katolickou školu s katolickým
učitelem, a těm, kteří si nepřejí
takové výchovy, dopřáváme plně
práva, aby si uplatňovali své zásady.
Chceme pro své děti školu neodvislou, volnou,
ve které nebude o náboženství, o bohu
a o jiných takových věcech zmínky.
Plné právo na jedné jako na druhé
straně. Jestliže vy tvrdíte, že jste kulturní
boj do škol nezanesli, pak je to buďto omyl nebo vědomá
nepravda. Tento boj nebýval dříve, dokud
učitelstvo nezaneslo do škol jak politiku skutečnou,
tak politiku náboženskou a dokud nepropagovalo hesla
Volné Myšlenky, dokud tu nebyla propagována
různá hesla a fráse socialistické.
Dokud nebylo kolportovaných časopisů socialistických,
které si z náboženských věcí
pouze pošklebky činí a utahují, do té
doby jsme škole národní věřili,
do té doby jsme si jí vážili, do té
doby žádnému nenapadlo proti škole národní
vystoupiti ani s nejmenší námitkou. Zdá
se mi, že převrat vstoupil právě vám,
tak jako pokrokovým učitelům, do hlavy a
umínili jste si, že školství musí
býti mono polem státním, a poněvadž
tehdy byli socialisté pány státu, tedy monopolem
socialistickým, že budete prostě vyvlastňovati
děti jejich rodičům, kteří
se socialisty a se socialismem nemají naprosto nic společného,
že budete vyvlastňovati děti rodičům,
kteří nemají s vašimi bezvěreckými,
po př. jinověreckými zásadami nic
společného. To se ukrutně mýlíte.
Jestliže se stavíte proti našim snahám
a jestliže to nazýváte kulturním bojem,
pak na této linii kulturního boje - opakuji znovu
vytrváme tak dlouho, až dosáhneme toho, čeho
si přejeme. (Posl. Zeminová: Až to prohrajete!)
Paní kol. Zeminová, o prohrání
tu není řeči. Mohl bych posloužiti doklady.
(Posl. Zeminová: Věříte, že
ve 20. století budeme dělati církevní
školy?) Ale pro vás ne, pro vás by to stejně
nic platné nebylo. Vás by ani církevní
škola nenapravila. Mně je upřímně
velmi líto, že pan ministr školství se
k našemu požadavku, který není nikterak
demagogickým a neuskutečnitelným, postavil
s takovým odmítavým gestem, a prohlásil,
že právě manifestace školské, které
nejsou a nemusí býti vyvolávány, mu
neimponují. Dnes lid prožívá boj o školu
sám, poněvadž pozoruje své děti
a výchovu jejich, to, co se z nich vyvíjí,
cítí to na svém těle, ve své
rodině. Proto prožívá celou krisi školy
a účastní se ostentativně a spontánně
všech manifestací, kde se volá po změně
kursu ve školství, kde se volá po katolických
školách s katolickým učitelem. A jestliže
pan ministr prohlásil, že ty manifestace pod praporem
strany pana kol. Roudnického konané mu neimponují,
je mi to opravdu líto. Ale přes to my vytrváme
znovu zdůrazňuji - na svém školském
programu a nezměníme své školské
politiky. Zůstane tatáž, leda že by se
změnil z gruntu duch našeho školství tak,
jak je dnes. Ale to by předpokládalo, že by
se také všichni učitelé z gruntu srdce
svého změnili. To ovšem naprosto nepředpokládám,
toho neočekávám, poněvadž jsem
také z řad učitelských a tu mentalitu
znám. (Posl. Zeminová: A co Jirásek a
Winter ze škol?) Kde se to stalo? (Posl. Zeminová:
Váš pan kolega Stašek je do toho zamilován!)
Dopřejte mu té lásky, každý
má rád kousek lásky, vy také jste
ji mívala, aspoň dříve! To naše
volání po splnění našeho programu
- znovu opakuji - je docela věcným voláním.
Nevyhrožujeme žádnou revolucí... (Hlasy:
My se také nebojíme vaši černě
revoluce!) No, my už té vaší dokonce
ne. Chceme cestou zákona dosáhnouti toho, že
představitelé tohoto státu přijdou
k názoru, že v demokracii je nutno respektovati přání
takové význačné a velké části
obyvatelstva tohoto státu, jako jsou katolíci, že
je nutno volání obyvatelstva, rodičů,
po zřízení katolické školy také
vyhověti, a jsem přesvědčen, že
při dobré vůli ministerstvo školství
najde cestu ke splnění našich požadavků,
že naše přání se tu splní.
(Potlesk poslanců čsl. strany lidově.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. dr Schollich. Dávám mu slovo.
Posl. dr Schollich (německy): Dámy
a pánové! Lituji, že dnes nemohu bohužel
mluvit o projednávané předloze, lituji, že
se nemohu zabývati otázkami školství,
jak by bylo nutno, ačkoliv by se dalo říci
při této příležitosti mnoho důležitého.
Včerejší řeč posl. Windirsche
mne však nutí, abych se nejprve obíral
jeho vývody, poněvadž nesmí zůstati
bez odpovědi, ježto by jinak byly s to způsobiti
ve veřejnosti ohromný zmatek a poněvadž
by mohly vyvolati ve veřejnosti snadno falešný
obraz o dějinných událostech za převratu.
Neboť co včera Windirsch řekl, obrací
věci přímo na ruby a úplně
je zkresluje. Musím ovšem říci, že
jsem nikdy ještě nezažil tolik ubohé nedůstojnosti
na této tribuně od německého poslance
a že mně přichází za těžko
zabývati se tím věcně, poněvadž
se mi to příliš hnusí.
Pan posl. Windirsch podal nejprve přehled politiky
sudetských Němců po převratu a opíral
se při tom o prohlášení pana ministerského
předsedy v rozpočtovém výboru dne
8. listopadu, v němž pan ministerský předseda
Švehla konstatoval, že kdysi pozval Němce
ke spolupráci při budování nového
státu. Příslušné výzvy
dostalo prý se tenkrát dr Lodgmannovi. Nyní
praví Windirsch doslova: "Zakládá-li
se toto sdělení na pravdě, o čemž
nelze pochybovati, pak již tehdy dopustilo se německé
vedení největších politických
chyb. Ono tenkráte úplně selhalo, jak se
to v zesílené míře ukázalo
i v době pozdější." Připadá
mi nejprve směšným, že si pan Windirsch
osobuje posuzovati dnes sudetsko-německé vedení
ve dnech převratových a v době pozdější.
Zdá se mi směšným, že on chce býti
dnes tak moudrým a chytrým a zjišťovati
dodatečně věci, na něž jako současník
neměl vlivu. Podle této logiky přichází
k podivuhodným závěrům. Ve své
řeči prohlásil dále, že bylo
směšným to, co se tenkrát odehrálo.
Že němečtí zástupci nevěděli,
již ve starém Rakousku nevěděli, co
se chystá. Měli však dále věděti,
že Wilsonovy zásady o národním sebeurčení
byly raženy jenom pro vítěze a nikoli pro poražené,
a že pokud jde o Čechy, souvislost země, která
topograficky a hydrograficky tvoří jeden celek,
jehož dějiny vždy měly jednotný
ráz, nemůže býti roztržena. Němečtí
zástupci po převratě provedli prý
grotesku německo-české zemské vlády
a mluví o episodě politické směšnosti,
záležející prý v tom, že
činnost této zemské vlády byla směšná
a nemohla se uplatniti. Nuže, velectění, konstatuji
zde jenom, že tehdy všechny německé strany
zúčastnily se tohoto hnutí sudetských
Němců za svobodu, všechny strany bez výjimky,
i němečtí sociální demokraté
a pánové ze svazu zemědělců,
i když se tu uvádělo specielně jenom
jméno dr Lodgmanna. Také Windirsch se
účastnil, byť i ne v roli vynikající.
Za války byl jako nepostradatelný obilní
komisař zproštěn, on to byl, který na
rolnících vymáhal obilí, ovšem
ke svému osobnímu prospěchu, neboť žil
velmi dobře z platu, který za to dostával,
a vykonával tento úřad dále jako úředník
vyživovacího úřadu s měsíčním
platem 3000 Kč. (Výkřiky posl. Horpynky.)
Byl by měl čas a příležitost
tehdy své moudrosti a světlu dáti zazářiti.
Ostatně takovým vylíčením staví
se pravda přímo na hlavu, pravda, která je
již dostatečně známa z projevů
dr Lodgmanna, Seligera, Rašína,
Beneše, Tuzara a Masaryka. Líčí-li
Švehla věci dnes jinak a zase se k tomu vrací,
jako by tehdy byl učinil Němcům návrh
na spolupráci, pak ohřívá pohádku
již často vyvrácenou. Dr Lodgmann o
tom napsal 23. prosince 1923 podrobné pojednání.
Později znovu uveřejnil prohlášení,
když zde ve sněmovně tehdejší hlavní
zpravodaj rozpočtového výboru dr Srdínko
zase se obíral tímto známým pozváním.
Napsal: To, co předkládá pan dr Srdínko
jako dějinnou událost, je úplně
spletené vylíčení, které používá
mé nepřítomnosti v Praze 30. října
1918, aby čeští politikové zase jednou
byli postaveni do jasného světla jako lidé
smířliví a demokraticky myslící.