Čím méně plní stát své
sociální povinnosti, tím krutější
bude jeho trestní právo. Čím méně
zaměstnává lidí starajících
se o sociální péci, tím více
bude potřebovati trestních soudců a dozorců
ve vězeních. Úřední číslice
státní to úplně jasně dokazují.
Tak nalezl jsem ve zprávách státního
statistického úřadu čsl. republiky
velice zajímavý materiál a postačí
snad, uvedu-li zde pouze některá čísla
z kriminální statistiky z Čech, Moravy a
Slezska. Slyšte nyní tato čísla, jejichž
mluva jest tak přesvědčující,
že vypravuje více než sáhodlouhé
pojednání o trestním právu a o metodách
trestního stihání. Postavím zde proti
sobě dvě léta. Rok míru 1912 a poválečný
rok 1920. R. 1912 bylo odsouzeno u okresních soudů
v obvodě vrchního zemského soudu v Praze
12.596 osob pro přestupek proti bezpečnosti těla
a r. 1920 kleslo toto číslo na 7293, přes
zesurovění, které prý nastalo následkem
války. Oproti tomu stoupl počet osob odsouzených
pro krádež a účast na krádeži
z 16.835 r. 1912 na 33.437 r. 1920. Ještě zajímavější
a ještě poučnější stane
se tato rubrika, porovnáme-li tato čísla
rok po roce. Tu nalézáme, že v posledních
třech letech míru čísla jsou téměř
stejná a kolísají mezi 16.835 a 17.230. R.
1915 stoupá počet případů okrouhle
o 1000 a taktéž r. 1916. Pak nastupuje velká
nouze, nedostatek, drahota a nesmírně rostoucí
bída a náhle vzrůstá počet
odsouzení pro krádež z 19.000 na více
než 32.000 v jednom roce.
Stejně stoupl počet odsouzení v témže
soudním obvodu pro podezřelý nákup
v stejné době, tedy zcela zřejmě za
stejných předpokladů z 561 r. 1912 na 2.080
r. 1920. U soudů I. instance stoupl počet odsouzení
pro krádež z průměrně 200 v míru
na více než tisíc v poválečných
letech. Odsouzení pro podezřelý nákup
v stejné době se ztřicateronásobilo.
Krádeže kvalifikované jako zločin stouply
v obvodu vrchního zemského soudu v Praze v udané
době z 1383 na 13.927, tedy desateronásobně.
Pro zločin podvodu bylo odsouzeno v mírových
letech průměrně 430 osob, r. 1920 stoupl
tento počet v pražském obvodu na 1.071.
V těchto číslech jest vyjádřen
neslýchaný vzrůst sociální
bídy. Ukazují nám sociální
bídu jakožto pohnutku k zločinu. Kdo dovede
tato čísla číst a jim rozuměti
a je i jinak člověkem, ten musí říci,
že ve většině případů
lidé, již jsou uvrhováni do žaláře,
stali se oběťmi, oběťmi kapitalistického
hospodářství, vykořisťování
člověka člověkem, že hlavními
vinníky vzrůstu kriminality jsou ti, kdož svou,
jen k ukojení svých lichevních zájmů
směřující politikou, donutili mnohé
tisíce lidí na cestu zločinu.
Nejsme ovšem tak naivní, abychom věřili,
že v třídním státu může
býti úplně odstraněna příčina
zločinu. Musíme však i v třídním
státu pracovati rozhodně již k tomu, aby toto
zlo bylo alespoň zmírněno. Vy, příslušníci
většiny, kteří jste dělali celní
politiku a kteří jste ohromně ztížili
vydělání živobytí, vy, kteří
jste odsoudili svou špatnou hospodářskou politikou
mnohé desetitisíce lidí k trvalé nezaměstnanosti
a kteří jim potom dokonce odpíráte
podporu, vy, kteří vyhazujete miliardy na militarismus,
spoříte penězi na válečných
mrzácích, válečných sirotcích,
na nemocnicích a ústavech soc. péče,
vy tím plníte trestnice! Pro vás platí
kruté slovo: Vy dáte bědným spáchat
vinu, pak necháte je v trýzni muk.
V novém návrhu trestního práva lze
ovšem nalézti též leckterý obrat
k lepšímu. Co je to však proti veliké
vině! Mnozí lidé myslí, že krutými
trestními opatřeními vystaví hráz
proti proudu zla, avšak titíž lidé brání
se proti tomu zuby nehty, aby byl zacpán pramen tohoto
zla. Každá sociální politika - vzpomeňme
si jen na boj vládních stran proti sociálnímu
pojištění - jest pro ně ohavností,
a tak tedy raději vrhají oběti dnešního
systému do trestnice. Ale jak vypadá tato trestnice!
Kol. Blatná navštívila mnoho takových
trestnic a vylíčila nám je jakožto ústavy,
v nichž lze nalézti velice málo toho, co nazýváme
"kulturou". Slyšeli jsme téměř
bez výjimky o přeplněných místnostech,
o špatném vedení vody a stok, o zastaralém
vytápěcím a osvětlovacím zařízení,
nemluvě ani o tom, že hlavní úkol zůstává
nevyplněn, aby se totiž trest nestal prostředkem
k ukájení mstivých choutek, nýbrž
prostředkem k polepšení člověka.
V tomto státě, jehož trestnice jsou vesměs
nacpány, stala se, jak známo, nehoráznost,
že jedna velká trestnice byla přeměněna
v kasárna a dosud tam umístěných 1200
trestanců bylo rozděleno do ostatních již
přeplněných trestnic, takže byli vězněni
mladí zločinci se starými a z trestnic, které
měly býti polepšovnou, staly se školy
zločinů. Ve velké trestnici v Borech u Plzně
v níž řádila, jak známo, již
jednou tyfová epidemie, bylo zjištěno, že
pitná i užívací voda jest vedena rourami
rozežranými rezem a že voda ze stok dostala se
do vody pitné a že toto bylo fysikátem několikráte
vytýkáno, ovšem bohužel bez výsledku.
Podávala se tam trestancům strava. v níž
nebylo sice žádného omastku, avšak myší
trus a chuti trestanců, která tím trpěla,
dopomohlo se fackami, jimiž dozorci byli velice štědří.
Přimyslíme-li si k tomu zastaralé, již
téměř nefungující vytápěcí
zařízení a stejně špatné
zařízení osvětlovací, můžeme
si představiti, jak vypadá takový ústav.
Nový ředitel tohoto ústavu, který
jest humanní a usiloval o zlepšení, opouští
nyní z důvodů mně neznámých
státní službu. Podobně to vypadá
v Mírově, kde jest sice velká trestnice,
avšak bez kanalisace a kde stát ještě
stále paraduje systémem žump. Vodní
roury jsou ovšem také rozežrány rezem,
v létě není zde téměř
vůbec žádné vody, takže jest možno
domysliti si, co by znamenalo v této trestnici vypuknutí
velkého požáru. A podobně to vypadá
ve vzorném ústavu na Pankráci, kde taktéž
není žádné kanalisace. K tomu se přidružuje
ještě všude nouze o místo, takže
jsou napěchováni noví trestanci s již
trestanými, úplně zastaralé pracovní
metody a pracovní pomůcky brání tomu,
aby si trestanec z tohoto zaměstnání přivlastnil
něco, co by mohl později upotřebiti v existenčním
boji ve světě. Krátce: všude jsou poměry
v trestnicích takové, že jsou hanbou pro moderní
výkon trestu a nebezpečím pro veřejné
zdraví a bezpečí. S kulturou je to tedy velice
smutné. Knihy v knihovnách trestnic jsou rovněž
málo vhodné působiti v dobrém smyslu
na trestance, a noviny, jež byly kdysi zavedeny pro trestance,
byly již tolikrát terčem vtipů, že
nechci dále o tom mluviti. Tyto noviny byly kdysi nazvány
zostřením trestu, na které nebylo pamatováno
v trestním zákoníku a myslím, že
to bylo tím nejsprávněji vystiženo.
Ve starém Rakousku to nebylo horší, ba v něčem
i podstatně lepší, a Československá
republika, která ve svém odrakouštění
nevykonala v žádném oboru nic potěšujícího,
smí se nejméně honositi tím, že
v trestním výkonu jest pokrokovější
nežli starý císařský stát.
K tomu se ještě přidružuje, že tento
stát svými novými zákony na postrach
vytvořil mnoho pastí pro státní občany,
takže i tímto způsobem mnozí lidé,
kteří jsou vším možným,
jen žádnými zločinci, velice lehce se
mohou dostati k tomu, že přijdou do nejužšího
styku s trestnicemi právě vylíčenými.
Stále ještě existuje zákon o teroru,
jehož úkolem je, aby co možná zeslabil
obranu slabšího proti útlaku hospodářsky
silnějších. Podle zákona o teroru odsuzují
se dělníci, kteří chtějí
vykonati nátlak na svoje kolegy, jež lze těžce
poučiti, aby nebyli nástrojem v ruce podnikatele.
Avšak klidně se připouští, když
v obcích, které jsou ovládány občanskými
stranami, dělníci městských podniků
jsou vháněni do žlutých organisací.
To se ovšem vědělo od počátku,
že tomu tak bude, a odpovídá to právě
i třídnímu rázu tohoto státu,
že pracoval k takovému stavu zákonem o teroru.
Stále ještě je zhanobena demokracie, která
prý má býti vůdčí hvězdou
tohoto státu, zákonem na ochranu republiky, zákonem,
s jehož pomocí jest možno zbaviti se podle libosti
všech nepohodlných lidí. Máme dnes vládní
většinu, která částečně
se skládá ze stran, které stejně ostře
jako správně označily tento zákon
na ochranu za smrtící zbraň proti demokracii,
ale viděli jsme při vydání pěti
oposičních poslanců podle zákona na
ochranu republiky, že tyto strany zatím se hezky naučily
jinému a jsou ochotny. tuto hanbu dále hájiti.
O konfiskační praksi mluvil jsem již ve výboru.
Mohl bych z prakse uvésti ještě přemnoho
případů, které by byly důkazem
právní nejistoty, která zavládá
právě v tomto oboru. Budeme již brzy tak daleko,
že časopis, který chce být jist, že
nebude zničen státním zastupitelstvem. smí
otisknouti pouze zprávy oficielního a oficiosního
tisku. Avšak i to by nebylo ještě jistou záchranou
před libovůlí státních zástupců.
Časopis "Karlsbader Volksville" otiskl jednou
zprávu z časopisu "Prager Abendblatt",
tedy vládního listu, kterou mu dodal telefonicky
pražský korespondent, a byl pro ni ihned zabaven,
neboť státní zástupce našel. že
touto zprávou převzatou z vládního
listu bylo spácháno mnoho přestupků
proti bezpečnosti státu. Ale ani my zde ve sněmovně
nemáme ochrany. Tak byl včera zabaven předsednictvím
této sněmovny vývod mého kol. Kaufmanna;
to jest stav, na nějž by se nebylo ani pomýšlelo
v starém rakouském císařském
státě.
Avšak k čemu tolik slov. Příznakem této
zdánlivě svobodné demokratické republiky
jest nesvoboda a brutální násilí vůči
každému, kdo nebude stejnou jako úřední
místa.
Státu, v kterém se vládne v takovém
duchu, nepovolujeme žádných prostředků,
poněvadž každá koruna, kterou mu dáme,
přijde do válečného pokladu, kterým
se vede boj proti nám, proti mase pracujícího
lidu. Odmítáme i rozpočet justiční
správy, poněvadž tato správa jest špatná,
zpátečnická a násilná. Skutečnost,
že v čele justiční správy je
nyní člen německé strany občanské,
nemůže nás uchlácholiti, poněvadž
národní. bezpráví v oboru nalézání
práva trvá a nemůže nám dodati
naději na zlepšení sociálního
rázu justice okolnost, že ministr pochází
právě z jedné z nejvíce zpátečnických
stran. Víme, že toto naše chování
není ničím jiným než-li protestem,
avšak nespokojíme se pouhým protestem. Strany,
jež tvoří dnešní většinu,
mají na zřeteli pouze jediný účel:
to jest posilniti tak reakci. Ale co tím proti své
vůli činí, ukáže se brzy silněji,
než jim to bude milé. Tím, že chtějí
posunouti zpět ručičku na hodinách
doby, právě tím teprve ukazují lidu,
kolik uhodilo. Veliké procitnutí na venkově
se dostaví.
Mezinárodnímu dorozumění buržoasie
bude následovati dorozumění všech národů,
odstranění a konečně i pád
třídní vlády. Vítáme,
jakožto příznak toho, že se účinek
na české proletářské straně
již dostavil, zejména poslední vývody
soudr. Bechyně v této sněmovně.
Sdružení Kramáře, Spiny a
Mayr-Hartinga nezdrží pád toho, co jest
k pádu zralým, prakticky tento pád ještě
urychlí. (Souhlas a potlesk něm. soc.-demokratických
poslanců.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo má pan posl. Al. Beneš.
Posl. Al. Beneš: Slavná sněmovno! Když
byl loni v této době projednáván vládní
návrh státního rozpočtu, byly mu vytýkány
mnohé vady, nedostatky a nesrovnalosti hlavně zástupci
oposičních stran, nehledě na výtky
vyslovované i zástupci stran vládních.
První zásadně odmítli proto pro státní
rozpočet hlasovati, druzí s výhradou, že
v příštím rozpočtu bude vzat
na tyto výtky pokud možno zřetel, hlasovali
pro schválení.
Letošní projednávání vládního
návrhu státního rozpočtu poskytuje
nám týž obrázek. Krajní oposice,
protože je krajní oposicí, pokládá
za svou povinnost pro rozpočet nehlasovati, třebaže
v něm pro příští rok lze znamenati
nejen mnoho určitých sympatických předností,
avšak hlavně velmi příznivé důsledky
opatrných početních předpokladů
ministra financí v rozpočtu roku předešlého.
Jeden z těchto velmi radostných důsledků
vidíme v opětném snížení
našeho státního rozpočtu, sice jen o
26 mil. korun, ale přec je to snížení,
znamenající opětný krok kupředu,
který s povděkem vítáme jménem
všeho živnostenského poplatnictva, neboť
spatřujeme v tomto rozpočtu zase částečné
splnění našeho dávného požadavku,
pokud se týká jeho snížení, jež
znamená také podstatnější úlevu
pro rozvoj a nosnost národního hospodářství,
vyvěrající z přirozeného vzrůstu
státních příjmů. Fakt tento
byl by pro nás vskutku velmi radostný, kdyby tato
radost nebyla kalena všeobecnými stížnostmi
našeho poplatnictva do velkého a stále nesnesitelného
daňového břemene, které je v křiklavém
nepoměru s daňovou jeho únosností.
Řekl bych, že výtky v tomto směru činěné
hlavně naším poplatnictvem, nejsou zcela bez
důvodného oprávnění, zvláště
poukazuje-li se na nepřiměřené přebytky
podle účetní uzávěrky za rok
1926, jež vyplynuly zajisté nejen ze starého
i nového dávkového zatížení,
ale hlavně z přehnaně přísného
vymáhání daňových nedoplatků
z poválečných let, znamenající
namnoze konfiskaci celého majetku poplatníků.
Ač velmi nerad vytýkám tento neudržitelný
způsob a praksi našich finančních úřadů,
mám za povinnost s tohoto místa na to poukázati
a tato fakta konstatovati. Časté sebevraždy
poplatníků, jakožto tragické následky
bezohledného a často více než bezdůvodného
postupu našich berních správ, jsou pro to doklady
nejvýmluvnějšími. Pan ministr financí
sice popřává sluchu tomuto oprávněnému
volání poplatnictva po nápravě, vydává
nařízení, jimiž se berním úřadům
ukládá blahovolný postup vůči
poplatníkům ale - jak bude dokázáno
některým z mých klubovních kolegů
na konkrétních případech - některé
berní správy si počínají tak,
jako by ve zmíněných nařízeních
ukládal se jim postup opačný. Pan ministr
řekl ve svém nedávném exposé,
že nosnost obyvatelstva a národního hospodářství
je přirozenou hranicí pro celkový možný
rozsah veřejných výdajů a úkolů.
To znamená, že bud, jsme si na sebe vzali příliš
mnoho úkolů, které neodpovídají
nosnosti našeho poplatnictva, aneb nepodařilo se nám
najíti onu přirozenou hranici, až do které
sahá maximální nosnost těch, na jejichž
hospodářské hodnoty jest stát odkázán
a jež nelze bez hospodářských následků
v rozmnožování nových úkolů
pro stát a jejich plnění překročovati.
Je proto vyloučeno, abychom nadále setrvávali
na hesle až příliš u nás zdomácnělém:
účel světí prostředky - státe
dej, vem kde vem, neb je to přáním těch,
kteří získali ve volbách největší
počet hlasů. Veřejné blaho je vedlejší,
to muselo u nás býti vždy obětováno
stranickým, často pochybeným politickým
ideám, jejichž splnění na účet
státu bylo vymožeností vždy jen pro stranickou
agitaci a rozmnožení řad voličstva.
Proto tak veliký dluh, více než 27 miliard,
zatěžuje náš stát, že jsme
neznali hranice úkolů a ještě méně
hranice výdajů, jež tyto tak zvané "úkoly"
u nás pohltily. Toto obrovské veřejné
zatížení nemůže přirozeně
zůstati bez znatelných následků na
naši soutěživost a reální spotřebu.
To je také hlavní příčina,
která nám zabraňuje ještě na
dlouho, abychom měnili naši finanční
soustavu a odbourávali příjmové zdroje,
které - jako daň z obratu, z přepychu a jiné
- stále budeme označovati jako nanejvýše
nespravedlivé a na dlouho neudržitelné.
Pan ministr financí nám velmi dobře a jasně
řekl ve svém prohlášení, které
výdaje a jejich expansi nutno jednou radikálně
zabrzditi; nebudu se o všech těch věcech zmiňovati.
Podle mého názoru je jich ještě daleko
více, než jak byly jím vyznačeny. Nesporně
je velmi zajímavá skupina údělů
samosprávným svazkům, na nichž bylo
sice pamatováno reservou 600 mil. Kč, avšak
z nich 400 mil. zůstává neuhrazeno, takže
musí býti uhrazeny opět nějakým
novým zdrojem příjmů, jakmile bude
vyčerpán dosavadní zdroj příjmů,
z něhož tato suma byla až dosud hrazena; to jsou
daňové nedoplatky, které budou konečně
již v krátké době prý zlikvidovány.
Pan ministr Engliš klade proto otázku, když
není úhrada, kdo ponese náklad, aby mohl
býti učiněn rozpočtový a úhradový
pořádek v učitelských platech, při
kteréžto otázce zastává současně
názor a své ustálené stanovisko. že
pravomoc a rozhodování musí býti spojeno
s finanční odpovědností. Proto je
podle jeho názoru nutno rozděliti především
osobní náklad učitelský mezi obec,
okres a zemi, a pokládá za odůvodněné,
aby i obce nesly určitou minimální kvotu
učitelských platů, pro které by mohly
vybírati od majetných účastníků
školné.
Povážlivá tato otázka, nadhozená
naším nad jiné povolaným finančníkem
a národohospodářem, nemůže ovšem
zůstati bez hlučné odezvy našeho poplatnictva,
které nerado bude chápati důvody těžkého
překonávání poválečných
úkolů, jichž plnění - jak již
řečeno - bylo vždy jen na jejich bedra bezohledně
vloženo.
Táži se pana ministra financí, zda tento plán
není dnes přece jen trochu odvážný,
kdy zvykáme si pozvolna na soustavy čistého
výdaje a nenávidíme soustavy poplatkové.
Velmi rád věřím, že brzké
a spravedlivé vyřešení této otázky
stává se velikým problémem, který
bude přirozeně narážeti na spontánní
odpor našeho přetíženého poplatnictva,
které by se stejně bránilo kdyby vznikly
podobné plány odlehčiti podobnou cestou státnímu
rozpočtu od miliardového zatížení
naším středním, vysokým a odborným
školstvím, jehož letošní úhrnná
cifra 2724 mil. Kč proti 2407 mil. Kč rozpočtu
z minulého roku je nejen pozoruhodná, ale překvapuje
tím, že touto obrovskou problematickou sumou není
řečeno, že by jí byly splněny
všechny úkoly, jež byly dány povahou našeho
školství vůbec. Přesto všechny
školy pociťují podle všeobecného
tvrzení více méně nedostatků,
hlavně pokud se týká hlediska finančního.
Činí-li kulturní výdaje u nás
skoro 1/10 všech státních výdajů
správních, nehledě na kulturní výdaje
ostatních odvětví, nemůže nikdo
tvrditi, že by tyto výdaje, které, jak naznačeno,
opětně asi o 17 milionů Kč se zvětšují,
v tomto rozpočtu byly nedostatečné.
Naopak, my si dovolujeme tvrditi, že tyto výdaje jsou
více než dostatečné, avšak nutno
uvažovati, zda tato suma je předně ve zdravém
poměru k ostatnímu vydání našeho
státního budgetu a zda se nepodporuje na jedné
straně něco méně účelného
na úkor účelného a prospěšného.
A tu si musím s tohoto místa postěžovati,
musím-li opětně poukazovati, jak malým
procentem participuje na této obrovské sumě
2724 mil. Kč naše odborné a živnostenské
pokračovací školství.
Přiznávám se, že jsem plně věřil
ve slib naším finančním ministerstvem
daný, že v příštím rozpočtu
- to je pro r. 1928 bude pamatováno opět vyšším
obnosem na živnostenské školství pokračovací,
této všude nad jiné uznávané
důležité opory odborné, praktické
i výchovné péče o živnostenský
dorost.
Tyto školy, které mají dáti našim
živnostenským učňům nejen potřebné
vzdělání odborné v oboru technické
dovednosti, obchodní i umělecké pro různá
odvětví řemesel, průmyslu a obchodu,
nýbrž i mají povznésti a prohloubiti
jejich mravní a sociální úroveň,
jsou vlastně na tom ještě hůře
v letošním rozpočtu, než tomu bylo loni,
kdy jsem se dožadoval podstatného zvýšení
této položky a snesl mnoho důvodů, které
byly uznávány a souhlasně uváděny
na tomto místě i některými zástupci
stran oposičních.
V loňském státním rozpočtu
pro r. 1928 bylo pod titulem "Živnostenské pokračovací
školy a odborné kursy" preliminováno na
osobní a věcné výdaje 18,424.000 Kč,
které, jak jsem již loni zdůraznil, přesto,
že byla tato cifra proti jiným letům podstatně
zvýšena, naprosto nemůže postačovati,
aby uhradila stále stoupající náklad
na tyto školy.
Byli jsme proto právem zvědavi, jak bude při
příštím rozpočtu přihlíženo
na všechny snesené důvody, které nás
více opravňovaly, dožadovati se daleko většího
prelimináře pro tento titul ve státním
rozpočtu na r. 1928 přesto, že se ukazuje v
důvodové zprávě rozpočtu ministerstva
školství porovnání této položky
z r. 1919, která činila 1,492.800 Kč, proti
roku letošnímu, která činí 18,553.526
Kč, a že místo dřívějších
33% celkového nákladu hradí stát nyní
průměrně celých 60%. V tom je také
započtena částka 1,600.000 Kč k opatření
budov pro živnostenské školy pokračovací
a jak uvedeno, má býti doplňkem výnosu
pokut, které v první polovici příštího
roku poplynou ještě do příslušného
fondu.
Vítáme sice s povděkem zařazení
této položky, nemůžeme se však spokojiti
tím, že ta položka je tak nízko stanovena,
když pokuty za překročení. živnostenského
řádu, které podle §u 141 živn.
řádu plynou nyní podle zákonného
ustanovení do zvláštního fondu výhradně
pro pokračovací školy živnostenské,
musí za tu dobu činiti daleko větší
sumu, než jak je předpokládána uvedenou
částkou v rozpočtu.
Ačkoliv tento nový zdroj příjmů
pro pokračovací živnostenské školy,
který od loňského roku plyne do státní
pokladny, je dosti vydatný, je nám tím více
s podivem, jak bylo možno celkový náklad pod
titulem "Živnostenské pokračovací
školy a odborné kursy" zvýšiti proti
roku loňskému jen o nepatrnou částku
129.000 Kč, když samotné pokuty, jak jsem se
zběžně informoval, musí činiti
již daleko více než 1 milion Kč, kterýžto
obnos ve státní pokladně sice je, nebyl však
dán pro účel, k němuž je zákonem
určen.
Při projednávání zákona o zemské
samosprávě bylo nám zaručeno, že
bude vzat zvláštní zřetel na spravování
tohoto fondu a že bude vydáno panem ministrem financí
zvláštní prováděcí nařízení
pro příslušné úřady, které
zmíněné pokuty vybírají. Že
se dosud tak nestalo a v důsledku toho, že některé
okresní politické správy dosud nevědí
anebo snad nechtí věděti, na jaký
účel mají vybrané pokuty za přestupky
živn. řádu odváděti, můžeme
posloužiti konkrétními doklady.
Je proto nepochybno, že za takovýchto okolností
lze velmi těžko kontrolovati, oč jsou naše
živnostenské školy zkráceny a prosím,
aby mi bylo prominuto, vyslovuji-li s tohoto místa oprávněné
obavy, že tento peníz jest snad, ať již
z neznalosti věci, ať ještě snad z jiného
důvodu, dáván na docela jiné účely,
než pro které jest zákonem stanoven a také
zaručen.
Proto, porovnáme-li rozpočet pro ministerstvo školství
a nár. osvěty, kde živnostenské školství
pokračovací jest odbyto pro osobní a věcné
výdaje částkou pouhých 18,687.384
Kč, to jest v celku o pouhých 129.000 Kč
více než roku loňského, a vezmeme-li
v úvahu, že státní pokladna byla obohacena
novým zdrojem příjmů, který
plyne ze zmíněných pokut, nemůžeme
v této položce státního rozpočtu
viděti nějaké zlepšení, naopak
zhoršení původního stavu do té
míry, že musí zajisté bolestně
překvapiti nejenom nás, kteří za stav
živnostenský zde mluvíme, ale i celou interesovanou
živnostenskou veřejnost, která musí
stále přinášeti pro udržování
živnostenských škol nemalé oběti,
nechce-li náš stát konečně nahlédnouti,
že vůči těmto školám má
daleko větší povinnost, než jak je doposud
svou finanční podporou projevoval.
Zanedbávání těchto povinností
našeho státu, ať má své důvody
jakékoliv, nikdy schvalovati nebudeme, ač jsme sami
součástí vládní většiny,
do té doby, dokud se nestane náležitá
náprava.
Pan ministr financí velmi výstižně se
vymlouvá rčením, že expanse školských
výdajů není odůvodněna přirozeným
vývojem a pokládá je za státní
finanční problém, a proto, aby tento problém
mohl býti řešen, vidí se nucena tyto
výdaje co nejvíce omezovati a redukovati, což
týká se zejména škol národních,
které samy vyžadují více nežli
2/3 veškerého školského
nákladu. Věřím, že tato situace
není pro finančního ministra záviděníhodná
zvláště činí-li osobní
náklad na učitelské platy už přes
půldruhé miliardy Kč, z kteréhož
obnosu jenom v historických zemích skoro miliarda
není rozpočtově opatřena a musí
stále přemýšleti o vhodném, novém
veřejném subjektu. na jehož bedra by bylo možno
tyto platy beze škody přenésti.
Jinak řečeno, máme nadbytek škol, z
nichž ještě těžším problémem
jsou školy střední, jejichž síť
vzhledem k měnícím se hospodářským
potřebám našeho státu je naprosto nerovnoměrná,
přebytečná, existující bez
ohledu na strádající školy druhé,
které zase naopak nemohou se rozvinouti, ač jich
stát vzhledem k svým hospodářským
požadavkům stále více nezbytně
potřebuje, pro nedostatek finančních prostředků.
Stát nemůže dále neviděti nové
nezměrné škody v tom, že neodvažuje
se vše neužitečné, zbytečné
a přebytečné zrušiti a takto ušetřený
náklad že nevěnuje raději na školství,
kterého stále více vyžaduje doba, na
školství odborné a živnostenské
pokračovací.
Je to proto skutečně paradoxní, slyšíme-li
na druhé straně stálé volání
našeho živnostnictva a nářky jeho předních
činitelů, že dosavadní stav našeho
živnostenského školství je nadále
neudržitelný, poukazuje se na bohaté dotování
jiných škol, které pro stát již
dávno pozbyly své důležitosti a jest
jich nadbytek se stále vzrůstajícím
nedostatkem žactva, aniž by zde byla vážně
činěna nějaká radikální
a skutečná náprava.
Loňského roku uvedl jsem s tohoto místa různé,
křiklavé nedostatky, které nechci dnes opakovati,
ačkoliv se nestala od těch dob v tom směru
náprava ta nejmenší. Poukáži však
na křiklavé nedostatky další, které
podle mého subjektivního názoru daly by se
snad jen při trochu dobré vůli napraviti
a odčiniti.
Po celá desítiletí domáháme
se my spolu se školními výbory toho, aby konečně
došlo k sestátnění našeho školství
živnostenského, jediného to pramene systematického
vzdělání našeho dorostu živnostenského.
Představovali jsme si, že tento požadavek je
ve vlastním našem státě více
než samozřejmý a s hlediska národohospodářského
jasně logický a že tak v první řadě
bude splněn tento dávný náš požadavek,
jejž sice již stará rakouská vláda
plně uznávala, ale soustavně se mu vyhýbala
z prosté nenávisti k českému národu.
Trvání naší republiky jde již do
desátého roku, ale splnění toho požadavku
je stále v týchž místech, jako bylo
za Rakouska. Je nám opravdu již stydno, stále
na tuto starou bolest s těchto míst poukazovati
a dožadovati se svého spravedlivého práva.
Důsledky toho jsou rok od roku hrozivější,
které se zračí dnes již nikoliv jen
přímo ve skandálním nedostatku místností
a potřebných pomůcek, kabinetů a jiných
věcí, na které dále poukáži,
ale hlavně zračí se v platových poměrech
učitelstva na těchto školách.