Rovněž v dalších ustanoveních předložený
vládní návrh pokulhává za platným
dosud zákonem čís. 82 z r. 1918. Podle zákona
čís. 82/1918 byl lesní personál povinen
oznámiti kompetentním úřadům
plundrování lesů se strany svého majitele
a nesměl býti za toto oznámení zaměstnavatelem
propuštěn. Tedy v každém revíru
měl zákon svého určitou imunitou chráněného
ochránce. Dnes se toto ustanovení o této
povinnosti i částečné imunitě
ruší, zato však zpravodaj posl. Marcha volá
po rozmnožení počtu personálu ve státní
dohlédací službě. Tedy zrušili
stará, při objektivním provádění
dosti účinná zákonná ustanovení
a rozmnožiti teplá místečka pro buržoasní
synky ve státní dohlédací službě
toť výsledek vlády dnešní měšťácké
koalice!
V jednom měl zpravodaj posl. Marcha pravdu, a to
když ku §u 5 prohlásil, že majitelé
velkostatků v Československu mají nejméně
příčin nesouhlasiti s touto osnovou zákona.
Velkostatkáři mohou opravdu býti s činností
vládní koalice plně spokojeni. Měli
povoleno káceti větší množství
dřeva palivového v době, kdy horníci
byli vysazováni z práce pro špatný odbyt
uhlí, měli povoleno zdražiti cenu dříví
15 až 20kráte oproti době předválečné,
v čemž, jak včera posl. Kvasnička
s tohoto místa potvrdil, státní správa
lesní šla příkladem napřed a
při tom tato správa tak hospodařila, že
vykazuje čistého zisku 91 Kč z jednoho ha
ročně. Majitelé lesů dostali 37% slevu
pozemkové daně, dostali úlevu daní
při mimořádné porubě lesů
a dnes na jejich rozkaz aportuje agrárně-klerikální
koalice odstranění jí nepohodlného
zákona čís. 82 z r. 1918 a nahrazuje jej
předloženým návrhem, t. j. zmetkem,
z kterého mohou míti radost jen Koburkové,
Prečanové a Schönbornové.
Nadpis zákona měl by místo "zákon
o zatímní ochraně lesů" po pravdě
zníti: "zákon, jímž se majitelům
umožňuje zničení lesů".
Tato měšťácká koalice si vůbec
osvojila zlozvyk návrhy zákonů, jejichž
jádro je krajně reakční, obaliti do
sympatické skořápky, aby tímto trikem
oklamala pracující lid. Zákon, který
ročně slevuje miliony jenom na dani z příjmu
různým Petschkům, Baťům a Rotschildům,
ale podle kterého exekutor vyplundruje poslední
haléř z kapes dělníka, malorolníka
a živnostníka, nazvali koaliční páni
populárně "berní reformou".
Poněvadž velkostatkáři a fabrikanti
a jiní zbohatlíci nechtěli platiti samosprávných
přirážek, poslali koalici rozkaz, aby stvořila
zákon, podle kterého v některých obcích
nebudou moci v zimní dobu jíti dítky do školy
nemají-li zmrznouti, poněvadž obec při
200% obecních přirážek nebude míti
prostředků, aby opatřila potřebné
palivo.
Před 14 dny byl jsem na schůzi v obci Újezdsko
na okrese kroměřížském. Tamější
občané byli poměry po převratě
donuceni postaviti novou školu i s bytem pro řídícího
učitele, poněvadž zákony obci nařizují
pro řídícího učitele opatřiti
byt. Dnes tato obec pouze na placení úroků
z nákladu na stavbu této školy potřebuje
1700% přirážek. A nevím, najde-li se
mezi koaličním panstvem mudrc, který by podobné
obce vyvedl z kalamity, jak zaplatiti obnos rovnající
se 1700% obecních přirážek, když
budou podle nového zákona moci vybírati přirážky
pouze 200% resp. 300%. Podotýkám, že komunisté
ani socialisté nemají v této obci ani jediného
člena v obecním zastupitelstvu. A zákon,
který zapříčiní takové
nehoráznosti, nazvala dnešní koalice "zákon
o úpravě financí územní samosprávy".
Tedy pod krásnou slupkou shnilé jablko.
Chci se zmíniti ještě o dvou věcech,
které jsou časově aktuelní. Rozpoutané
živly natropily ohromných škod na zemědělských
plodinách. Napřed mrazy zničily v květnu
plodiny choulostivé - a právě v těch
zmíněných Mutěnicích je úroda
vína podle odhadu znalců zničena na 2 roky
- a v červnu přívaly dešťů,
bouře a krupobití zkázu v jednotlivých
krajích dovršily. S tímto neštěstím
statisíců pracujících zemědělců
provádí se hotová licitace. Jednotlivé
politické časopisy palcovým písmem
vykřikují do světa, co ten který poslanec
udělal ve prospěch postižených ubožáků.
Připomínám s tohoto místa, ať
funkcionáři okresních politických
správ plní svoji zákonnou povinnost, a co
hlavního, ať pomocná akce, k níž
my komunisté, a to zdůrazňuji zase pro ten
prolhaný tisk, se také plně připojujeme,
poněvadž máme na to právo, jsme poplatníci,
konána je pod kritikou veřejnosti. Neboť každý,
ať jednotlivec nebo veřejný úřad,
pracuje-li spravedlivě a poctivě, snese sebeostřejší
kritiku veřejnosti. Ale co si máme mysliti o hospodaření
s fondy pro podporu živelními pohromami postižených,
když ani členové tohoto parlamentu se z jejich
tajného hospodaření nic nemohou dověděti.
Již téměř rok uplynul od doby, kdy celým
zemědělským výborem schválen
byl náš návrh, aby ministerstvo zemědělství
dodalo aspoň poslancům podrobný seznam všeho,
co na ten který okres živelní pohromou postižený
z příslušných fondů poskytl,
a dodnes jsme od ministerstva zemědělství
žádné zprávy neobdrželi. Pánové
z koalice, takto nejednají lidé, kteří
o spravedlnosti, nestrannosti a poctivosti svých skutků
a hlavně hospodaření s finančními
fondy jsou plně přesvědčeni.
Tajemné chování ministerstva zemědělství
musí v každém občanu vzbuditi velmi
silné podezření, že způsob, jakým
se s fondy pro kraje živelními pohromami postižené
hospodařilo, nesnese světla veřejnosti a
že se musí skrývati v černých
kabinetech ministerstva zemědělství.
A druhá aktuelní otázka, o níž
nutno dnes jednati, je elektrisace venkova, o níž
chci se stručně zmíniti. Ještě
minulý parlament povolil na subvencování
této akce ročně 10 mil. Kč. Vyúčtování
této dotace nemohou se dopátrati ani členové
tohoto parlamentu. Nevíme, zda se tu nepostupuje tímtéž
způsobem, jako v pověstných zemědělských
radách, které pro bohaté syndikáty
mají vždy desetitisícové subvence v
pohotovosti, ale pro družstva chudých chalupníků
a malých zemědělců jenom prázdnou
dlaň. Jak se při elektrisaci se strany byrokracie
nezištně postupuje. dokázal případ
inž. Machače z Východočeských
elektráren, který za svou nezištnou činnost
dostal téměř 1. 5 mil. Kč úplatků
od firem, které byly za to při dodávkách
favorisovány, kteréžto peníze měl
na různých knížkách uloženy.
Nemám důkazů, zda i v jiných elektrárnách
se vžil systém inž. Machače, ale způsob,
jakým na př. favorisuje určité firmy
Středomoravská elektrárna v Přerově
na Moravě, nutí každého k bedlivému
přemýšlení.
Současně je nutno s tohoto místa připomenouti
zástupcům všech obcí, které mají
v úmyslu prováděti elektrisaci na Moravě.
aby s touto elektrárnou nevcházeli předběžně
v žádnou závaznou smlouvu. Máme o tom
smutné zkušenosti při jednání
o elektrisaci obce Malenovic. Zástupce Středomoravské
elektrárny v Přerově přemluvil obecní
funkcionáře k podepsání závazné
smlouvy, aniž si smlouvu dali řádně
právnicky prozkoumati, a v důsledku toho musí
obec platiti úroky z obnosu kol 300. 000 Kč od 4.
května tohoto roku. aniž se do dnešního
dne s jakoukoliv prací v obci započalo, a nikdo
neví. kdy bude započato. neboť zástupce
Středomoravských elektráren oferenty, kterým
obecní zastupitelstvo 80% většinou stavbu zadalo
až snad na jednoho a sebe, neboť Středomoravská
elektrárna také na stavbu oferovala. zamítá.
Středomoravská elektrárna má konflikt
s obecním zastupitelstvem. Obecní zastupitelstvo
zadá práci určité firmě. ale
zástupce Středomoravské elektrárny
nechce ji schváliti a chce uchvátiti stavbu pro
sebe.
Podobný způsob jednání Středomoravské
elektrárny, která kromě monopolu k dodávání
proudu chce ještě na sebe strhnouti monopol rozhodovati,
kdo má stavbu elektrisace v obci prováděti,
ergo chce provádění stavby uchvátiti
sama. nutno s největším důrazem odsouditi
a druhým obcím, které hodlají elektrisaci
zaváděti, připomenouti, aby si vzaly z případu
v Malenovicích ponaučení. Ministerstvo zemědělství,
které má ve správě elektrisační
fond 10 mil. Kč ročně, mělo by se
vyjádřiti, přispěje-li uvedený
způsob se strany Středomoravských elektráren
k rozšíření elektrisace venkova.
Tolik považoval jsem za nutno dnes říci o těchto
dvou věcech. které snad bezprostředně
nepřiléhají k projednávanému
zákonu, ale které spravuje také ministerstvo
zemědělství.
K projednávanému návrhu zákona navrhujeme,
aby celý návrh byl vzat s denního pořadu
a v platnosti ponechán zákon ze dne 17. prosince
1918, č. 82, novelisovaný pouze vložkou §u
5 právě projednávaného vládního
návrhu. Zákon č. 82 z r. 1918 je pro nutnou
ochranu lesů daleko účinnější,
nežli vládní návrh tisk 222, resp. zpráva
zemědělského výboru tisk 977.
Zamítne-li koalice náš návrh, potvrdí
pravdivost našeho tvrzení, že je výkonným
orgánem majitelů lesů, kterým dovoluje
lesy na škodu pracujících zemědělců
přímo vandalsky ničiti, a podle toho musí
pracující venkované s touto koalicí
co nejdříve zúčtovati. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Matzner. Dávám.
mu slovo.
Posl. Matzner (německy): Dámy a pánové!
Již v zemědělském výboru při
poradách o zákonu o zatímní ochraně
lesů měl jsem proti znění tohoto zákona
závažné pochybnosti. Uvítal jsem sice
ustanovení, že majitelé lesů, kteří
nehospodaří podle hospodářských
plánů a nekácejí více než
25 m3, jsou sproštěni oznamovací povinnosti.
Drobní a střední majitelé, držitelé
selských lesů bývali často těžce
trestáni, poněvadž omeškali oznámiti
úřadu, že pro hospodářské
účely porazili jeden nebo několik stromů.
Často nebylo při nejlepší vůli
možno vyžádati si od politického úřadu
povolení k porážení jednoho nebo několika
stromů, poněvadž přetížení
prací v hospodářství tak unavuje drobného
a středního držitele, že žádal
o povolení teprve tehdy, kdy již na něho bylo
podáno oznámení. Musí tísnivě
působiti na držitele lesa, když při naléhavé
potřebě jednoho nebo několika stromů
ze svého lesa, jejž sám a jeho předkové
tak pečlivě ošetřovali, musil si vyžádati
teprve povolení od státního úřadu.
od úředníka, jenž často nedovede
rozlišiti, je-li ten či onen strom smrk, jedle, modřín
či líska. Toto ohromné poručníkování,
které bylo vysloveno pro drobné a střední
majitele, stalo se tak obtížným, že každému
majiteli lesa ztrpčilo radost na vysazování
a udržování lesa. Všude, kde byrokratické
špehounství, postavené pod státní
ochranu, koná pro stát práci při dozoru,
povolování, trestání, působí
vždy více škody, než by mohl z vlastního
pudu sebezachování způsobiti svobodný
usedlý občan ve skutečně svobodomyslné
republice. U selských lesů nebude lze užíti
měřítka hospodářských
plánů tak, jako u velkých lesů. Kde
to je jen trochu možné, již nyní se i
u selských lesů zavádí pravidelná
mýtní těžba a pravidelné zalesňování.
Každý vyškolený zemědělec
má sám velký zájem, aby jeho les byl
v upraveném stavu. Většina selských
lesů jest zařízena na průběrné
hospodářství. Toto průběrné
hospodářství nedá se tak snadno zatlačiti,
jelikož nelze vůbec jinak hospodařiti, poněvadž
lesy jsou malé. Do zákona na ochranu lesů
byly v §u 1 vsunuty odst. 4 a 5, jež znějí:
"Vláda se zmocňuje, aby nařízením
rozšířila povinnost hospodařiti podle
hospodářských plánů i na majitele
lesů, kteří podle dosud platných předpisů
nemají tě povinnosti, a aby stanovila dobu, do které
nutno hospodářské plány poříditi.
Vládní nařízení určí
podrobnosti o hospodářských plánech
v tomto paragrafu dotčených, zejména jejich
náležitosti, způsob schvalování
a obnovování. "
Každý zákon, jakéhokoliv druhu, jenž
obsahuje větu "Vláda se zmocňuje",
skrývá vždy ohromné nebezpečí
pro státního občana, jenž jest nucen
zákona poslouchati, neboť jest zde zvykem říkati
v zákonech "Vláda se zmocňuje"
nebo "vláda může" a proti každému
zde neoblíbenému občanovi, který nepatří
ke státnímu národu, vykládati paragrafy
zákona tak, jak to jen dovede ďábelsky vymyšlený
výklad. Zmocněním poskytuje se úřadům
široké pole působnosti, aby mohly nepohodlné
majitele lesa dostati do těžkých nesnází.
Již zákon na ochranu lesů z r. 1919 poskytoval
dosti příležitosti, aby dokořán
otevřel dvéře protekci pro jednotlivé
majitele lesa těšící se přednosti,
v návrhu jest to ještě křiklavější,
neboť změny se připouštějí
jen s úředním souhlasem. Zákon v §u
5 zasahuje přímo do vedení hospodářství,
stanoví strnulou formu, jež nemůže býti
ničím odůvodněna, ale jistě
může většině lesů způsobiti
jen škodu. I když celý zákon nevyhovuje
modernímu lesnímu hospodářství
a svobodné hospodářství jest vázáno,
měl by přece § 5 býti oděn ve
zcela jinou formu. V tomto paragrafu se praví, že
do roční mýtní těžby nelze
započítávati těžby předmýtní,
která nečiní více než 20% roční
mýtní těžby. Dále stanoví
§ 5, že těžba nahodilá (dříví
polámaného větrem,)sněhem, poškozeného
hmyzem) nesmí činiti více než 5% roční
mýtní těžby, jinak se musí započítati
do roční mýtní těžby.
Na důkaz, že tento paragraf zákona jest odborným
nesmyslem, uvedu: Na 1 ha lesa, jenž byl právě
zalesněn, jest asi 5000 až 20. 000 rostlin, podle
toho, byl-li tento hektar zalesněn uměle vysazováním
a semeny či přirozeně semeny. Po 80 až
100 letech, tedy v mýtním stáří,
bude zalesnění činiti 1000 až 1200 kmenů
na hektaru. Pěstováním porostu (předmýtní
těžbou) musejí v obmýtní době
býti vymýceny přespočetné stromy,
aby se dosáhlo silného hlavního porostu.
Toto mýcení jest však k dosažení
nejvyššího výměru, jakož i
přirůstku na jakosti jediným prostředkem,
jehož může užíti myslící
a les pěstující lesní hospodář.
Ve spořádaném a trvalém lesním
hospodářství zužitkuje se stejně
jen, co ročně přirůstá, a to
jest roční mýtní těžbou.
Převedeme-li to na jistinu (peníze) , vybírají
se jen úroky, nikdy se však nesahá na jistinu.
Právo vybírati úroky přísluší
každému uživateli, také u lesa. Čím
lépe jest jistina uložena, tím větší
bude výnos, poněvadž se tím zvyšují
úroky, a tak jest tomu také u lesa. Majitel lesa
má rozhodně právo bráti z lesa roční
přírůstek, má a musí jen pečovati,
aby tento přírůstek zůstal aspoň
stejnoměrný, nebude-li zvýšen. Opustí-li
tuto cestu, hospodaří špatně, škodí
sám sobě, poněvadž tím snižuje
své příjmy. Avšak i lesní hospodář
musí se snažiti pěstováním porostů
udržeti přírůstek, ne-li jej zvýšiti,
má-li úspěšně hospodařiti.
Nečiní-li toho, hospodaří špatně.
Aby toho dosáhl, musí předmýtní
těžbu provozovati tak, aby tohoto cíle dosáhl,
jak mu jen možno, aby zvýšil přírůstek
míry nikoliv nedostatečnou předmýtní
těžbou (probírkami) , a nikoliv aby jej ještě
zhoršil, jak to předpisuje § 5 návrhu
zákona o ochraně lesů. Tímto paragrafem
vrhá se lesní hospodářství
nejméně na 50 let zpět.
Dříve se prováděly probírky velice opatrně a úzkostlivě, poněvadž převládalo mínění, že zvětší-li se prostor, nastane přírůstek ve prospěch všech stromů rostoucích na této ploše. Četné pokusné plochy, založené ve starém mocnářství a v Německu, poskytly důkaz, že přírůstku účastní se jen kmeny, které ostatní převyšují a jsou pak lesem určeným ke kácení. Proto se přešlo k častějším silnějším probírkám, ovšem se zřetelem na druh dřeva, jakost půdy, nebezpečí poražení větrem nebo sněhem, které dokázaly, že jen rozumnými probírkami může býti zvýšen hromadný výnos, a proto jest naprosto vyloučeno stanoviti strnulou formu s 20%. Nejnovější šetření vykazují, jak dokazují pomocné tabulky pro lesní odhadce vydané r. 1924 lesním oddělením badenského ministerstva financí, že výměr předmýtní těžby může a v četných lesích musí býti značně větší než 20%, nikoliv jak tvrdí jednotliví rádci československé vlády z oboru lesní techniky, sedící v ministerstvu zemědělství. Bohudík jsou v lesnickém světě sami s touto svou moudrostí, sebranou, jak se zdá, u zeleného stolu. Lesníci státu se spořádaným lesním hospodářstvím se asi divili, jak vláda státu majícího, jak známo, velmi dobré lesní hospodářství, může schvalovati, co jiná lesnická sdružení již po léta uznávala za špatné. Nebylo by to po prvé, že by byl vytvořen zákon, aniž byl napřed předložen k posudku návrh odborným organisacím, aby se odůvodněné rozpory odstranily. Nepromyšlenými zákony mohou býti způsobeny těžké škody lesnímu a národnímu hospodářství. Právě u lesa jest zapotřebí delší zkušenosti, aby mohl býti vydán dobrý posudek, a jest třeba velké znalosti rozličných poměrů. Les a jeho hospodářství nedají se vtěsnati ve strnulou formu, tím méně předmýtní těžby. Zmíněné pomocné tabulky, které byly sestaveny na základě dlouholetých
svědomitých šetření a zkušeností,
nikoliv jednotlivých odborníků, zřejmě
ukazují, že 20% u předmýtní těžby
nestačí. Tabulky vykazují rozpětí
od 20 do 60%. Výměr musí býti ovšem
přenechán lesníku hospodařícímu
ve svém lese, nikoliv rozkazu nějakého nezkušeného
člověka. V lesech jsou tak veliké rozdíly,
že to musí býti nápadné i neodborníkovi.
Putujeme-li našimi domácími lesy s otevřenýma
očima, vidíme všude pečlivou ruku myslícího
lesníka, jenž, než byl jmenován vedoucím
úředníkem, získal jistě víceletou
rozličnou lesnickou zkušenost. Právem se žádalo
dostatečné lesnicko-technické předběžné
vzdělání kromě bohatých činných
zkušeností, než bylo rozhodnuto svěřiti
lesníku samostatné vedení lesního
hospodářství v nějakém lese.
Les může býti svěřen jen tomu,
kdo četl v knize přírody a bude moci rozhodnouti
odborné otázky, nikdy však člověku
nezkušenému. Že tento zákon o ochraně
lesů v této formě není nutný,
dokazuje dnešní naprosto dobrý stav pohraničních
lesů, který nepovstal v dobách této
republiky, nýbrž sahá zpět nejméně
na 2 až 3 generace. Velice důmyslné lesnické
pořekadlo zní: "Nejhorší myšlenkou
lesníka jest, že mu Bůh neposkytl milosti,
aby uviděl, jak se jeho setba vydařila". Domnívám
se, že se v Československé republice nenajdou
lesní technikové v činné službě,
kteří by určili v procentech na desítiletí,
tím méně pak na jeden rok, předmýtní
těžbu pro svůj hospodářský
obvod podle strnulé formy v procentech. Jak jsem se zmínil,
dlužno každý les posuzovati a odhadovati pro
sebe. Pečlivá ruka lesníkova musí
zasáhnouti tam, kde toho vyžadují poměry
lesa a nikoliv mrtvý paragraf.
Pokud jde o hospodářské plány, mají
označovati pouze směrnice, ale nikdy se nesmějí
státi strnulou formou. Vždyť přece lesmistr
Bouřka často přes noc přehází
nejkrásnější plán. Hospodářské
výsledky dlužno podrobně zaznamenávati
a každých 10 let vyrovnati. Budiž poslechnuto
volání zkušených lesních techniků,
zešedivělých v zeleném lese, kteří
do dneška s ochotou a láskou pečovali nezištně
o svůj les k požehnání lesa a národního
hospodářství. (Předsednictví
převzal místopředseda Horák.)
V §u 6, jenž mluví o opětném zalesnění,
měla by se žádati záruka jen v případech,
kde jde o úplné vykácení lesa. U drobného,
středního a velkého majetku, jenž má
vlastní zájem na okamžitém zalesnění,
nesmí se žádati záruka. Jest ovšem
velice důležité dbáti, aby během
tří let, počítaje ode dne vykácení,
bylo zalesnění zase provedeno.
V §u 7 se praví: "Politický úřad
I. stolice může ustanoviti důvěrníka.
. . , aby dozíral k plnění předpisů
tohoto zákona. " Tento důvěrník,
jenž může býti vším, jen ne
Němcem, může ve známé lásce
k německému lesu učiniti vše. S velkou
starostí musíme my Němci v této republice
vysloviti ostrou nedůvěru k tomuto "může",
jež jest velkým nebezpečím německého
lesa. Víme přece, že většina velkých
lesních majetků v této Československé
republice jest na německé půdě. Jasné
a rozhodné jest pro mne a pro mé straníky,
aby vrchní dozor prováděli vždy vyškolení
němečtí lesníci, kde jde o německý
les v německém území. Tyto požadavky
vyvozujeme z dosavadních špatných zkušeností,
které jsme učinili my němečtí
Slezané, když byl vrchní dozor svěřen
příslušníkům státního
národa. Nejlepším příkladem toho
jest německé biskupské panství v Javorníku
ve Slezsku.
§ 8 návrhu zákona, jenž jedná o
trestních ustanoveních, dlužno označiti
přímo jako neslýchaný a se stanoviska
praktického lesníka jako nemožný, takže
můžeme jen úplně odmítnouti trestní
ustanovení v této formě.
V tomto státě patří k dobrému
mravu, že vládní většina zamítá
všechny cenné návrhy, jež mají
býti doplňovací nebo pozměňovací,
jakmile je podá německá oposiční
strana. Na této dlouholeté praxi Čechů
v této české republice nezměnily nic
ani německé vládní strany. Omamná
vůně české vládní lípy
činí vůdce německého lidu malomyslnými
a poddajnými. S hlubokou bolestí v srdci vidíme,
jak jeden německý majetek po druhém přechází
do českého držení. Nejlepším
zákonem na ochranu lesů by pro nás Němce
bylo, abychom neohební a sukovití jako německý
dub postavili se sevřeni na jednomyslný odpor proti
každému útoku na německý les,
na německou hospodářskou a národní
državu. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále je přihlášen p. posl. L
Wenzel. Uděluji mu slovo.
Posl. L. Wenzel (německy): Slavná
sněmovno! Národní shromáždění
projednává dnes návrh zákona o zatímní
ochraně lesů. Jinak bývá zvykem, že,
byl-li Národnímu shromáždění
předložen takovýto zákon, mohou se členové
především informovati u odborníků,
jak pohlížejí na zákon oni. My, němečtí
členové sněmovny, této možnosti
nemáme. Nemůžeme vyslechnouti povolaných
hlasů německých lesníků a myslivců.
Z časopiseckých zpráv sice víme, že
se porad v zemědělském výboru zúčastnili
jako znalci ve věcech lesních s hlasem poradním
zástupci ministerstva zemědělství
a zemědělské rady. Tážeme se,
proč k tak důležitým poradám
nebyl přibrán Německý lesnický
spolek pro Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko?
Bylo by přece docela lehké najíti tuto vynikající
a povolanou organisaci. Stanovy této organisace byly schváleny
příslušnými úřady Československé
republiky. Německý lesnický spolek pro Čechy,
Moravu, Slezsko a Slovensko sdružuje neméně
než 1700 činných členů spolku
a vydává skvěle řízený
odborný časopis. V bodě 1 těchto stanov
se výslovně praví: "Účelem
spolku jest: 1. Podporovati lesnictví a myslivectví
pokud možno ve všech jeho hlavních i vedlejších
odvětvích a zastupovati je ve všech korporacích,
podávati odborné posudky, jmenovati znalce atd.
"
Přes to, že německý lesnický
spolek pro Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko písemnými
podáními, na něž dosud nedošla
odpověď, prosil ministerstvo zemědělství,
aby jej ve všech lesnictví se týkajících
otázkách, které mají zásadní
význam pro domácí lesní hospodářství,
přibíralo podle stanov k poradám, až
na jediný případ v poslední době,
kdy šlo o otázku reorganisace lesnických praktických
státních zkoušek, se to dosud dělo,
nikoliv však, když šlo o novelisaci zákona
o ochraně lesů.
Nelze jistě popírati, že německému lesnickému spolu takové právo přísluší,
uvážíme-li vysoký stav jeho členů, mezi nimiž jsou vážení muži, pracující prakticky
ve službách velkého lesního majetku
a lesnicko-myslivecké vědy, jejichž bohatá
zkušenost jistě ručí také za
to, že nelze pochybovati o věcnosti a nestrannosti
jejich posudků a názorů. V politických
časopisech vyšly v posledních dnech různé
články o novém zákoně o ochraně
lesů a posl. Marcha, referent o něm v zemědělském
výboru ve sněmovně, napsal dokonce ve "Venkově",
že nový zákon o ochraně lesů
podle výroku vynikajících předáků
československé správy státních
lesů, jest "nejlepší v Evropě"
a že byl vypracován se souhlasem všech lesnických
korporací.
Tak to vypadá ve skutečnosti se spoluprací
a spolurozhodováním německých zájemníků
odborníků o československém zákonodárství.
Němečtí ministři, zvláště
pan ministr veř. prací Spina, několikráte
prohlásil na veřejných schůzích,
že německá spolupráce ve státě
o zákonodárství přinesla velmi mnoho
dobrého. Právě zde u tohoto návrhu
zákona vidíme opět jasný důkaz,
že tvrzení německých ministrů
o spolurozhodování a spolupráci Němců
vypadá docela jinak. Dávno by se bylo musilo dojíti
k poznání, že les není hospodářské
těleso, vybudované podle matematických československých
formulek, nýbrž hospodářský,
živý organismus, vzniklý podle zákonů
přírodních, jehož život podléhá
tisícům harmonicky působících
přírodních sil, které jsou různé
podle daných místních poměrů.
Právě tyto, místně různě
působící přírodní síly,
samy rozhodují o způsobu hospodářského
plánu a toto poznání musí býti
hlavní zásadou při úvahách
o posuzování a schvalování hospodářských
plánů; proto jest také nevyhnutelně
třeba, aby se příslušné vládní
nařízení řídilo těmito
zásadami, což povolané odborné kruhy
musejí přísně žádati,
nemá-li se schvalovací řízení
tak důležitého zákona zvrhnouti ve frašku.
Kdo se zajímá aspoň poněkud o tento
obor, ví, že již tehdy, v revolučních
dnech Česko slovenská republika vydala dne 17. prosince
1918 zákon o zatímní ochraně lesů.
Již sám název praví, že tímto
zákonem měla býti upravena ochrana lesů
jen prozatím, tedy jen provisorně, dokud platné
lesní zákony nenahradí obšírný
nový lesní zákon, jednotný pro celou
republiku a nenastoupí na místo prozatímního
zákona o ochraně lesů.