Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podle našeho názoru bude nutno zalesňování omeziti a nařízení prováděti jenom na takových místech, kde je málo lesů, dostatek orné půdy a luk, kde lesní hospodářství je výnosnější než orná půda a louky i vzhledem k sociálním poměrům lidu. Tam, kde jest již silná lesní kultura, kterou pastva nepoškozuje, má býti pastva dovolena i kozám, vždyť nejchudší vrstvy lidu chovají většinou kozy. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Počet lesních přestupků je na Slovensku a v Podkarpatské Rusi abnormálně veliký. Pokuty jsou přímo nelidské a nejsou v žádném poměru s platební nosností lidu, ani se způsobenými škodami. Příčinou velkého počtu přestupků je právě špatný, z feudální doby pocházející zákon, jakož i bída lidu a protilidové provedení a spravování lesů.

Podle §u 100 lesního zákona: "kdo v lese, ve kterém nemá pasebního práva, úmyslně anebo z opominutí pase, je trestán odstupňovaně podle stáří lesa"; § 108 určuje tresty, pokud jde o sbírání chrastí.

Obyvatelstvo Slovenska a Podkarpatské Ukrajiny musí svůj dobytek pásti, jelikož hospodářství není dosti silné, aby dobytek drželo celý rok v chlévu, jelikož neobdělává svých polí tak intensivně, jako obyvatelstvo historických zemí. Od pradávna se přidržuje svých pastvin. Dobytek z nedbalosti pastevce nebo z jiných příčin přestoupí hranice a nemilosrdní hlídači zavedou proti ubohému proletáři takové řízení, že jeho následky nese celý rok. V Kvasové ukázali mi obyvatelé minulý týden pěkný les, ve kterém obyvatelé mají pasební právo a pásli, ale pastva je zakázána. V Hrušové odsoudili dceru sen. Bodnara pro sbírání chrastí na 10 dnů vězení a 300 Kč peněžité pokuty. Chrastí sbírala v té době, kdy její otec byl v žaláři. V Hrušové není rodiny bez podobných trestů. V mukačevském okresu všude, v Uklině, Poljaně, Sásovce, Tybavě, Hrabušicích, Holubini atd., v marmarošských krajích, v Inholci, Nagově, Pernově atd. vyměřují 2-, 3- až 6měsíční vězení pro lesní přestupky. V Sásovce vyměřily úřady pokutu 700 Kč proto, že část stáda přešla na půdu Schönbornovu.

Úřady umějí trestati, ale proti škodám způsobeným divokou zvěří není ochrany, ba k hanbě XX. století obyvatelstvo nemá ani právo na náhradu.

Podle § 8 zákona XX (honební zákon) z r. 1883 "škody, způsobené divokou nebo škodlivou zvěří" (podle §u 13, 3. odst., jsou to medvěd, vlk, liška, divoký kanec atd.) "se nenahrazují, jelikož tato zvěř může býti kdykoliv vyhubena." (Výkřiky komunistických poslanců.)

Podle §u 13: "V krajích, kde divoký vepř způsobuje škody ve větším rozměru, jsou majitelé anebo nájemci revírů povinni tuto zvěř podle možnosti hubiti...."; na to mají býti upozorněni. Po uplynutí lhůty hubení dotyčné zvěře má býti podle 4. odstavce provedeno úřední mocí (t. j. četnictvem).

Maďarský feudalismus chránil tedy zvěř jako vzácnost obor a chránil také magnátské vlastníky lesů proti náhradě. Pokládal za přirozené, že zvěř z panských ohrad se živí na polích chudých Ukrajinců a Slováků a ničí kukuřici i brambory, samozřejmě ne na účet panstva. Ale demokratická Československá republika provádí tutéž sociální politiku již devět let a ten, kdo koncem léta nebo začátkem podzimu chodí pod lesy, může viděti, jak hoří na polích ohně a jak křičí rodina přes celou noc, aby odstrašila zvěř. Chrastí, které je k tomu potřebí, musí ovšem nuzný "osvobozený" Ukrajinec krásti. Za to se dostane do vězení. Zabije-li nebo zastřelí-li zvěř, dostane se opět před úřady pro pytláctví, pro nedovolené držení zbraně anebo pro poškození cizího majetku. Rozsápe-li jej medvěd nebo divoký kanec, náhrady není.

V Podkarpatské Ukrajině se zvěř, zejména medvědi, vlci a divocí vepři, značně rozmnožili. Podle §u 18 jest ji třeba hubiti jen podle možnosti a to ne vlastníkům, nýbrž loveckým společnostem, které ani po upomenutí nejsou trestány. Nanejvýš četnictvo se dostane k loveckému sportu, má-li ovšem na to čas, vždyť pronásledování komunistů mu jej zabírá.

V Holubini ukazovali mi obyvatelé před několika lety stádo vlků, kteří decimují stáda. Lid přímo žebral o povolení zbraně, ale marně, protože je komunistický. V Bilini v zimě 1926 roztrhal medvěd devět kusů dobytka. Jaká je to škoda, je pochopitelné. Právo na náhradu však není. Obyvatelé se konečně spojili a pronásledovali medvěda klacky a zbraní. Při tom medvěd jednoho z obyvatelů rozsápal. Konečně jej Čereminský, bilínský obyvatel, zastřelil. Dostalo se mu za to patřičného vděku od úřadů; byl odsouzen k 60 Kč pokuty pro nedovolené nošení zbraně. V Bilaverci šel hospodář s dvěma koni; jednoho koně medvěd rozsápal. Náhrady ovšem není. V severní části munkačevského okresu, dále v Marmaroši, hlavně v Krasnisově, Dubové, Kalini, Luchově, Novoselici, Nerešnici, Kvasy, Bogdani atd. řádí divocí vepři, medvědi a vlci. V zimě se odváží až do chlévů a tam roztrhají ovce a krávy.

Z Huklivého mám dopis, který takto začíná: "U nás má zvěř více práva než lidé. Vlci tam 22. října 1926 sežrali krávu a býka v ceně 5000 Kč. Škodu odhadl starosta a majitel chtěl náhradu na Schönbornovi, který před tím dával jakousi almužnu. Nověji od utvoření republiky nechce o tom Schönborn ani slyšeti, ba šafář jménem Szarka humorně poradil poškozenému toto: Vyraz vlku zuby a pak nikoho neroztrhá! (Slyšte!) Tentýž pán dal r. 1925 Kapustej Vasilovi a Kotulej Ivanovi, kterým zvěř Schönbornových lesů roztrhala tři svině, tuto dobrou radu: Jindy vem hůl a spráskej tu zvěř!" (Výkřiky posl. Sedorjaka.)

Strašlivou škodu způsobuje zvěř lidu jak v dobytku, tak i v osení. Agrární strana pak s ostatními měšťáckými stranami chrání zdánlivě lesy, ve skutečnosti majitele lesů. Lid je vydán na pospas lesům a jeho zvěři.

Les je tedy k tomu, aby vynášel milionové zisky lesním magnátům a ukojoval lovecké choutky. Honební právo obcí pronajímají si páni, dnes většinou čeští úředníci, vždyť jenom oni mají zbraně. Při dražbě honebního práva jest lid také šizen. Tam, kde sami páni nemohou pronajmouti, nastrčí figurky, jako na př. v Hrušové. Když v Sásovce byli dražebníci, tak notář v dorozumění s personálem Schönbornova panství dražbu odročil, v tajnosti pak byl revír za 1000 Kč pronajmut Schönbornovi, ačkoliv byly to dříve louky a lid platí dnes Schönbornovi za tyto louky 3000 Kč. (Slyšte!)

Zvláště se musím zabývati urbariálními lesy. Vzhledem k nedostatku času prohlašuji však všeobecně, že urbariát jest pozůstatek feudálních dob a že urbariální majetek má býti majetkem obcí.

Veřejnosti musím sděliti špinavou aféru, která se stala kolem goronského urbariálního lesa, protože tato panama jest věrným obrazem systému, který vidíme v Podkarpatské Ukrajině. Pozemková reforma byla na Schönbornském panství nahrazena prodejem z volné ruky. To znamenalo, že po půdě hladovějící lid goronský se zadlužil u vinohradské spořitelny a aby se dluhů zbavil, žádal o povolení kácení urbariálního lesa, jehož cena byla odhadnuta na 2,360.000 Kč. Plán byl takový, že místo toho koupí od lučanských urbariálů les v ceně 940.000 Kč, zbytek se rozdělí a ze zbytku vyplatí se dluhy urbariálníků. Podmínkou dražby bylo, že v případě, nedosáhne-li se patřičné ceny, bude dražba zrušena. Bylo jim také slíbeno, že v nejhorším případě úřady zruší dražbu, nedosáhne-li se přiměřené ceny. To je beztak povinností dozorčích orgánů. Dražba se konala v březnu 1926, avšak kupující firma dávala jenom 1,900.000 Kč, a to byla nejvyšší nabídka. Den po dražbě byla mukačevská firma Krov a Davidovič ochotna dáti okamžitě o 100.000 Kč víc, ale ačkoliv písemný závazek této firmy byl předložen civilní správě a ačkoliv se žádalo zrušení dražby a vypsání nové, úřady dražbu schválily v zájmu kupujícího a goronští obyvatelé byli poškozeni o 100.000 Kč. (Výkřiky komunistických poslanců.) To ještě není všechno. Přibližně v květnu 1926 advokát, který dělal smlouvu s obyvateli Lučky ohledně koupení lesa, tajemným a iregulérním způsobem rozhodnutím valné hromady urbariálníků, o kterém většina členů ani nevěděla, zvýšil kupní cenu lesa o 30.000 Kč. Tím se suma, která měla býti mezi urbariálníky rozdělena, zmenšila o 30.000 Kč. Pachatelé takových manipulací jsou jinde v žaláři, u nás jsou to všeobecné vážnosti se těšící páni a politikové. (Pravda!)

Otázkou lesních dělníků budu se zabývati při jiné příležitosti. Teď ještě několik slov o lesní reformě. Pozemková reforma blíží se k svému konci a za několik let nebude již agrární strana míti tento medový lákající provázek. Musí se proto starati o zabezpečení nových korupčních prostředků. V Podkarpatské Ukrajině čeká podle II. programu na rozdělení 42.000 ha lesa, na Slovensku 96.700 ha. Tyto lesy mají býti rozděleny mezi stát, obce, rolnická družstva (Výkřiky komunistických poslanců.) a jednotlivce. To znamená zbytkové statky lesní. Známe velice dobře provedení pozemkové reformy, víme tedy, co znamená reforma lesní.

Lesy jsou však poklady pracujícího lidu Slovenska a Podkarpatské Ukrajiny. Vylíčené bolesti jsou již tak nesnesitelné, odpor proti reformě veřejné správy tak veliký a revoluční nálada mezi lidem potlačených národností již tak silná, že ať je reakce v mezinárodním měřítku sebevětší a ať se kapitalismus přechodně i upevnil, přijde doba, která přinese lék: moc se dostane do rukou pracujícího lidu! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Siegel.

Posl. Siegel (německy): Slavná sněmovno! Zákon o prozatímní ochraně lesů pochází ještě z revolučního roku 1918. Když byl vydán, říkalo se, že má platiti jen tak dlouho, až bude vydán jednotný zákon, vyhovující potřebám. Tento zákon, který opět má býti jen zatímní, byl podán jako tisk 977. Když obsah tohoto návrhu zákona vešel ve známost, vzbudil mezi prakticky hospodařícími lesními hospodáři bouři rozhořčení.

Nejpříznačnější věcí v tomto novém návrhu jest, že k přípravným pracím tohoto zákona byla sice přibrána sdružení lesníků, avšak do návrhu samého byla pojata ustanovení, k nimž by tato sdružení byla nikdy nesvolila.

Jak starý zákon o ochraně lesů, tak také nový, přestávají na opatřeních k ochraně lesů proti nadměrným zásahům držitelů lesů a hrozí jim za ně přísnými tresty.

Při tom octl se zákonodárce před úkolem, vytýčiti pojem "nadměrného" zásahu v dohodě s teoretiky a praktiky lesního hospodářství a to tak, aby se nedostal v rozpor s hospodářstvím. Než, to se mu nepodařilo; zakazuje zkrátka hospodářská opatření nebo je omezuje takovým způsobem, že jest prostě nemožno správně hospodařiti.

Na mne to celé působí dojmem, že, když byla stylisována tato ustanovení, měli jejich tvůrci na mysli nějaký normální les, pro jehož hospodaření mohou sice konec konců ona kategorická ustanovení návrhu zákona býti správná, avšak ve skutečném lese, v němž ovšem musí hospodařiti lesníci, jsou tato ustanovení brzdou racionelního hospodaření. Uvedl bych na příklad zkrátka jen toto: Obmýtní doba v nízkých porostech nesmí býti menší než 20 let, vyjma lesy dubové, kde platí doba 15letá, a akátové, kde platí doba desítiletá.

Plným právem jest však odůvodněný častý způsob, že lužinaté lesy stromů s měkkým dřívím (vrb, topolů) mýtí se v 10 až 15 letech a rovněž tak omlazové lesy habrové a lesy z jiných méněcenných tvrdých křovin. U vrbových hájů musí se tato doba zkrátiti až na dvě až čtyři léta; avšak zákonodárce ustanovuje na takovéto hospodářství těžký trest. Také v lesích středního tvaru smí býti porost mýcen jen v době od 20 let nahoru a v lesích tvaru vysokého musí tato doba býti několikráte větší.

Období 20 let jest však pro nízký porost i při ideálním a tedy nevyskytujícím se případě rozhodně příliš vysoké. O této kapitole mohl bych říci ještě ledacos, nechci však vybočovati.

Nechci se podrobněji zabývati ustanoveními, která se v tomto návrhu zákona týkají malých lesů, poněvadž o tom promluví jistě někdo jiný. Chci jen úplně krátce poukázati na neudržitelnost oněch ustanovení, která se týkají velkých lesů, poněvadž tato ustanovení jsou přímo v rozporu s názory odborných lesníků. Tím, že projednávaný zákon byl stylisován všeobecně, vznikla nejasnost, co platí pro obecní lesy.

Zákon o dozoru nad hospodařením obecních lesů ze dne 14. ledna 1893, č. 11, ustanovoval, že se ve všech obecních lesích musí hospodařiti podle určitého hospodářského plánu nebo nedosahují-li výměry 50 ha, podle tak zvaného hospodářského programu.

Poněvadž nový zákon ustanovuje všeobecně hranici 50 ha, do níž nejsou předepsány hospodářské plány ani hospodářské programy, lze toto nové ustanovení zákona vztahovati také na obecní lesy do 50 ha. Bylo by chybou, poněvadž hospodářství právě v malém obecním lese vyžaduje ve veřejném zájmu a v zájmu obecného blaha při nejmenším stejného úředního dozoru, a bylo by to osudným a zpátečnickým postupem proti dosavadnímu zákonodárství, kdyby také pro obecní les do 50 ha neměl již býti předepsán příště hospodářský plán nebo hospodářský program, kdyby se zde tedy smělo do jisté míry hospodařiti bez plánu. Kdo ručí za to, že roční mýtní těžba zůstane vždy pod oněmi 25 m³, které nepodléhají oznamovací povinností? Jestliže však roční mýtní těžba podle plochy a míry jest větší než 25 m³, byla by obec každého roku povinna oznámiti vždy těžbu přesahující 25 m³ politickému úřadu a očekávalo by ji po každé, aby se jí dostalo povolení, úřední šetření provedené lesním úřadem a spojené s náklady. V takovémto případě bylo by jistě přece výhodnější, kdyby obec měla hospodářský program, schválený politickým úřadem, na dobu 10 nebo 20 let, podle něhož by pak každého roku hospodařila. Na konci zákona se praví: "Tímto zákonem zrušuje se zákon ze dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n., o prozatímní ochraně lesů." Neříká se tedy, že se tím ruší také zákon ze dne 14. ledna 1893 o dozoru nad hospodařením. Lze tedy předpokládati, že povinnost obcí stran hospodaření v lesích podle určitých hospodářských plánů - nebo v lesích pod 50 ha podle hospodářských programů - zůstává nedotčena. Tento závěr připouští také § 1 nového návrhu zákona, v němž se praví: Majitelé lesů hospodařící podle hospodářských lesních plánů jsou povinni i dále hospodařiti podle těchto plánů. Projde-li doba, na kterou byly tyto plány stanoveny, jsou povinni je obnoviti, a to s obmýtní dobou stejnou, jako byla dosavadní. A poněvadž pro obecní lesy do 50 ha mají býti vypracovány hospodářské lesní plány - byť i ne tak obšírné a podrobné - měl by tedy § 1 návrhu zákona platiti obdobně také pro tyto lesy. Aby však byla vyjasněna pochybnost, kterou dovoluje nynější znění zákona o ochraně lesů, jest třeba, aby § 1 byl doplněn a jasně to vyjádřil.

Přímým útokem na lesní hospodářství je však znění, vpašované nyní pod §em 5, které nebylo obsaženo v někdejším návrhu, projednávaném s delegáty odborových organisací v ministerstvu zemědělství, respektive v generálním ředitelství státních lesů, které zní takto: "Za mýtní těžbu se nepokládá a do roční mýtní těžby se nezapočítává těžba předmýtní, probírky atd., nečiní-li více než 20% roční mýtní těžby, nebo nahodilá těžba (těžba dříví kalamitního), nepřesahuje-li 5% roční mýtní těžby... atd."

Takovéto schema F bylo by, kdyby bylo vydáno v tak strnulé formě, jako pouhé hospodářské nařízení nadřízeného úřadu, unikum, jako zákon není však prostě nic jiného než neodůvodněné vybočení zákonodárných diktátorů, políčkem lesní vědě a praksi, ostudou před cizinou, urážkou lesních vysokých škol a učilišť a urážkou lesníků, kteří z nich vyšli a hospodaří v praksi vědecky podle skutečných potřeb lesa, absolutistickým poručníkováním a omezováním odpovědného hospodáře hospodařícího podle nejlepšího vědomí a svědomí a konečně znásilněním lesa, jemuž se buď nedává, co potřebuje, aby přístupem světla a vzduchu byl jeho vzrůst podporován k nejlepšímu vývoji, nebo jemuž se podle svrchu uvedeného schematu může snad příliš mnoho odníti, což může býti příčinou vydrancování a znehodnocení půdy, tedy ochuzení lesního podrostu.

Každý nezasvěcenec ví, že poloha, podnebí, půda a její jakost podmiňují různé poměry vzrůstu, že se tedy v lese musí hospodařiti podle druhu dříví a podle mnoha jiných rozhodujících činitelů naprosto individuálně. V tom záleží umění hospodařiti a správné cesty má nám ukázati věda pěstovaná ve školách a nikoliv paragraf zákona redigovaný jednotlivcem.

Takovéhoto výrobce zákona musil by zadržeti každý laik a říci mu: "Ruce pryč od našich lesů! Takto se zákony nedělají, takovýmito zákony se lesům neposlouží!"

Probírka jest péče o les. Musí se přizpůsobiti v každém případě lesu a nemohou zde rozhodovati procenta mýtní těžby.

Vzpomeňme jen revírů zničených nyní mniškou! V mnoha těchto revírech byly staré lesy téměř úplně zničeny - mýtní těžba dřeva způsobilého ke kácení omezena na nejmenší míru - na příklad střední les a nízký porost zůstaly a vyžadují - zanedbány byvše v době odklizovacích prací po mnišce - dvojnásobné péče probírkami. Těchto probírek nelze však provésti, neboť decimovaná mýtní těžba dovoluje jen nepatrné procento pro probírku - tedy buď podle zákona další zanedbání přechodné mýtní těžby nebo probírka s trestem do 100.000 Kč - podle § 7, odst. 1, nebude-li dokonce uvalena ministerstvem zemědělství vnucená správa!

Jako další příklad uvádím na př. horský revír, který, poněvadž nemá komunikace, neměl pro vymýcené dříví odbytiště - mladší lesy se tedy přímo samy dusí. Majitel lesa se nyní odhodlá stavěti lesní cesty, čímž se má les pro okolí otevříti. Chce nyní dohoniti, co bylo zanedbáno tím, že několik desítiletí nebyl les probírán. Avšak nejde to. Zákon dovoluje jen 20% mýtní těžby. Nebo se to snad přece podaří. Podá-li žádost ministerstvu zemědělství, přijde úřední komise a provede šetření na místě samém, která budou státi majitele lesa velké peníze a čímž po dlouhých průtazích dosáhne, že smí v lese hospodařiti tak, jak jest to jinde podle rozumu samozřejmé. A takových příkladů ještě z jiných lesních hledisek mohl bych uvésti spoustu.

Každá probírková tabulka sestavená podle dat ze zkušenosti v praksi, odstupňovává procento probírky podle bonit a podle druhu dříví.

Všechny vědecké knihy uvádějí množství probírky v určitých hranicích a na příklad pomocné tabulky a předpisy pro bádenské lesní hospodářství z roku 1924 uvádějí, že těžba předmýtní, čištění porostu a probírky smějí se pohybovati v mezích 20 až 60% hlavní mýtní těžby.

Jaké vysvědčení chudoby pro naše vysoké školy a lesní učiliště, jaké vysvědčení chudoby pro jejich absolventy činné v praksi, jaká tendenční nedůvěra vůči těmto a vůbec vůči majitelům lesů počítaje v to i obce a jiné vydává se tímto návrhem zákona - u jehož redaktorů musíme přece vyloučiti neznalost - když tento, přímo na škodu lesa a na škodu jeho držitelů nedbaje toho, ustanovuje maximální číslici pro lesní probírky, odporující všem zkušenostem, číslici, která odpovědného hospodáře brzdí v jeho hospodářských opatřeních a jemu překáží. Každý lesní hospodář jest povinen v lesích řádně hospodařiti, k čemuž patří také řádné provádění probírky podle skutečných potřeb lesa.

Řádné hospodaření v lesích předpisuje lesnímu hospodáři a majiteli lesa také zákon o hospodaření v lesích z roku 1921. Jest ponižující, že lesník uznaný na základě několika státních zkoušek na lesní vysoké škole nebo na jiném učilišti, pak u zemské politické správy nebo u samotného ministerstva zemědělství za způsobilého a kvalifikovaného, nad to schopný, má býti zákonem nucen, žádati o povolení k řádnému a pro les užitečnému kácení, když k provedení probírky má nejen právo, nýbrž také povinnost!

Jestliže český agrární časopis "Venkov" napsal 31. března t. r.: "Nyní máme zákon na ochranu lesů, jakého není v celé Evropě", pak má tento časopis jistě pravdu, ale ovšem v obráceném smyslu, než jak se domnívá.

Má-li býti přece do nového návrhu zákona něco pojato o podrobnostech hospodaření, což vlastně do zákona vůbec nepatří, nechť se to stane jiným způsobem, který dovoluje přizpůsobení skutečným zvláštním poměrům, a který ustanovuje procento probírky v takových mezích (od ... až %), jak jest to vědecky odůvodněno. Nikdy se však zákon nesmí takto tendenčně zvrhnouti v hospodářský diktát.

Novinkou, která se jistě nevyskytuje v zákonodárství žádného státu, jest také § 7, podle něhož politický úřad může ustanoviti z praktických lesníků "důvěrníka", aby dozíral k plnění předpisů tohoto zákona.

Dosud to měli konati jen státní lesní inspektoři a u samosprávných úřadů okresní lesní technici. Jak si návrh zákona představuje tuto vrchní kontrolu prováděnou soukromými úředníky, není jasné. Kdyby tento "důvěrník" měl konati jakési špiclovské služby, snad i proti svým kolegům, nebylo by to mravně bezvadné.

Mýtní těžbu přesahující mýtní plán - z jakéhokoliv důvodu (tedy i těžbu dříví kalamitního) - povoluje při rozloze lesů přes 50 ha ministerstvo zemědělství, u menšího majetku úřad II. stolice. V určitých případech může povolující úřad, aby zajistil řádné zalesnění vykácených ploch, uložiti poskytnutí přiměřené záruky, která se uvolní podle postupu řádně provedeného zalesnění a jejíž úroky připadají majetníku lesa.

Bylo by si přáti, aby, když se používání tohoto předpisu ponechává libovůli povolujícího úřadu, nemohlo to býti podnětem ke trýznění, nýbrž aby takovéto záruky ukládaly se jen tam, kde je odůvodněná obava, že zalesňovací povinnost splněna nebude.

Zástupci odborových organisací několikráte přednesli ministerstvu zemědělství požadavek, aby do nového zákona o ochraně lesů bylo pojato ustanovení, aby mýtní těžba během desítiletí, pro něž byl vypracován hospodářský plán, mohla se vyrovnávati, aby nejen kalamitní těžba, nýbrž také jiné těžby nad hospodářský lesní plán, které by hospodář mohl na příklad provésti, aby využil příznivé konjunktury ve zvláště dobrém obchodním roce, nemusil opět úplně ušetřiti v roce následujícím, nýbrž aby se to stalo teprve během onoho desítiletého hospodářského období. Jest to vlastně samozřejmé a každá vědecká ročenka chápe pojem deceniové hospodářské soustavy tak, že lesní hospodář v jednotlivých letech může káceti podle hospodářského stavu jednou více, po druhé méně a že se má splniti jen podmínka, že mýtní těžba rozpočtená na 10 let nesmí býti během tohoto desítiletí překročena, že se tedy rozdíly jednotlivých let mají během onoho desítiletí vyrovnati.

Jest přece pro každého jasné, že je to úplně oprávněný postup, jestliže majetník lesa z nějakého důvodu, na př. pro nízké ceny dříví, vymýtí ve dvou po sobě následujících letech jen polovici své pravidelné těžby, asi místo 10.000 m³ ročně jen 5.000 m³, takže ve dvou letech ušetřil celou jednu těžbu, t. j. 10.000 m³ - ve třetím roce, kdy konjunktura jest snad opět zvláště příznivá - může místo pravidelné těžby 10.000 m³ právem vymýtiti také dříve ušetřených 10.000 m³, může tedy poraziti nyní 20.000 m³.