Pozrime sa ale na príjmy, ktoré na 80% dostávajú
proletárske rodiny. Na pr. baník, ktorý s
nasadením svojho života musí v bani pracovať,
ktorý je vydaný nebezpečiu každú
minútu, ktorý s úžasným sebazaprením
lúči sa vždy so svojou rodinou v tom povedomí,
že sa už viac nazpäť nevráti, ktorý
musí pod zemou vytĺkať zlatý poklad pre
svojho zamestnávateľa, dostáva od 63.20 Kč
do 140 Kč týždennej mzdy, ktorá absolútne
nedostačuje na udržanie života pre človeka
samotného, nie keď ešte počítame
pri tom členov rodiny.
Mohla by som uviesť celý rad iných podnikov,
kde príjem rodiny nie je väčší.
Menovite v zemedelstve, kde zamestnávatelia platia t. zv.
čeľadínom, ktorí sú zamestnaní
na veľkostatkoch, celých 50 Kč mesačne
a výmer zbožia, ktorý absolútne nestačí
pre jednu rodinu. Čo si môže ten ubohý
čeľadín kúpiť za 50 Kč mesačne,
keď 2 mesiace musí robiť na jedny topánky
a takmer každý mesiac pri ťažkej poľnohospodárskej
práci roztrhá jedny, kde je potom ešte šatstvo
a iné potreby? Pánovia, je to na zaplakanie a mali
by ste sa hanbiť za vaších kolegov, ktorí
si robia v dnešnom XX. storočí zo svojho sluhu
galejného otroka. Apelovať na vaše svedomie,
ktoré nemáte, bolo by zbytočné. Lebo
vaším cieľom je rychlé obohatenie samých
seba na úkor pracujúcej triedy za každú
cenu, ba i za cenu ľudských životov. Máte
plné huby humanity a kultúry a neposkytnete občanom
tohoto štátu ani toľko možnosti, aby si
udržali svoj holý život.
Čo dokazuje vám štatistika úmrtnosti
a vzrastu tuberkulóznych chorôb? Proletariát
nemôže myslieť na sebavzdelanie, poneváč
nemá k tomu možnosti. Stáva sa z neho nemysliaci
stroj, ktorý myslí len na to, aby udržal svoj
holý život a s veľkou obeťou vydá
niekedy pár halierov za časopis, ktoré potom
na druhej strane musí odhladovať.
Tak vyzerá ten váš slobodný, husitský
národ a viem, že po prevrate by si takýto raj
nebol predstavoval ani jedon občan z proletárskych
radov tohoto štátu. Bola som prítomná
scéne, ktorá sa odohrávala na Karlovom námestí
na 1. mája a ktorá by musela pohnúť
každým len trochu ľudsky cítiacim človekom
až k plaču. Chudiak, musel to byť asi nezamestnaný
robotník, ktorý sbieral odrobinky, ktoré
boly pohádzané vtákom v parku a dával
ich rovno do úst, obzerajúc sa pri tom, aby ho nevidel
policajt a aby ho nezatknul. A takýchto prípadov
je na tisíce, kde ľudia musia sbierať suché
kôrky po uliciach, aby si aspoň trochu zmiernili
hlad.
Prípad tento bude sa vám zdať trochu nepravdepodobný,
ale sú to iba následky k tým obrazom, ktoré
ste maľovali ľudu o blahobyte, aby ste sa mohli za ne
skryť s vašimi zločinnými plány.
Dávali ste ľudu sľuby o blahobyte, aby ste ho
vyviedli z revolučného smýšľania
a aby ste ho odviedli od triedneho boja. A nebyť vtedy sociálnych
demokratov, bola by sa vám dostala zaslúžená
odplata. Jedine tí vám zachránili vaše
životy, váš blahobyt a vašu moc, ktorú
teraz necháte pocítiť vlastným vaším
stranníkom, ba samým vodcom v tomto parlamente.
Vrhli ste sa na široké vrstvy občianstva tohoto
štátu celým radom vaších reakčných
zákonov, vaše dielo nie je ešte ukončené.
Celý rad týchto reakčných zákonov
je len začiatkom na utlačenie a zdeptanie proletariátu,
čo dokazuje daňová sadzba podľa §u
18, kde daneprosté minimum je 7000 Kč, a od 7000
do 8000 Kč činí už daň 60 Kč
a od 8000 do 13.000 Kč 140 Kč. Viete, že tá
rodina nebude 4 dni jesť, keď vám bude chcieť
do vaších prežraných bachorov vopchať
60 Kč v podobe zaplatenia daní. Vy pri tomto ešte
máte odvahu vystúpiť na túto tribúnu
a chváliť sa daňovou reformou? Či viete,
že tisíce kliatieb bude sa vznášať
na toto vaše dielo? A či nebojíte sa pomsty
ľudu? Či máte už tak zaistené vaše
pozície, že myslíte, že sa vám
nikdy nesrúcajú?
Srútili sa z vôle ľudu tróny, ľud
zvrhnul ich do priespasti, a podobný osud stihne i vás,
lebo váš shnilý kapitalistický poriadok
môže sa udržať iba korumpovaním jednotlivých
politických strán, čo nemá pevného
základu, veď v samej vašej spoločnosti
je nespokojnosť, čo dokázala aj reč
pána posl. Macháčka zo dňa
3. mája, ktorý ostre kritizoval daňovú
predlohu, ale na koniec prehlásil, že jeho klub bude
za predlohu hlasovať.
To znamená, milujem ťa, národe slovenský,
chcem ti pomôcť, mohol si si prečítať
Slováku, ako som ostre kritizoval tvoje daňové
zaťaženie. Ale tučný bakšiš
mi je milejší nežli 10 slovenských národov,
hoci tento slovenský národ hladom aj zdochne.
Prichádza mi na myseľ, že pred voľbami do
tejto snemovne jedným z hlavných šlágrov
ľudákov bol plakát, ktorý znázorňoval
roľníkov, ako v batôžkach nosia daň
na berný úrad. A bolo na ňom napísané:
daň - daň - daň. Dnes už slovenskí
roľníci neponesú na chrbáte tú
daň, ale budú ju musieť viezť na záprahu
na berný úrad a keď im to nebude stačiť,
budú musieť predať aj záprah s vozom,
aby zadosť učinili svojej občianskej povinnosti
a povinnosti v oči tomuto milovanému štátu.
Vlastenecké povinnosti prinesú roľníctvo
úplne na mizinu a neviem, pánovia, ktorý
by bol z vás takým pravým vlastencom, aby
venoval štátu svoj majetok, svoje zdravie a svoj život.
Tieto vlastenecké fráze pre vás neplatia,
vy ste len zatiaľ vlastenci, zakiaľ môžete
z toho ťažiť a napĺnať si vaše
bezodné vrecia. A preto my, komunisti, budeme tí,
ktorí vám tieto vlastenecké masky postrhávame
a ukážeme vás vášmu voličstvu
v úplnej nahote vaších zločinných
plánov. Menovite my ženy budeme sa vynasnažovať
presvedčiť široké vrstvy pracujúcich
roľníckych a robotníckych žien, aby sa
nedaly zavádzať rozličnými demagogiami,
presvedčíme ich, že ich miesto je v radách
bojujúceho proletariátu a že jedine triednym
bojom budeme si môcť zlepšiť naše hospodárske
pomery a udržať rovnoprávnosť žien.
Ženy sa v každom obore vedely úplne uplatniť
a zastaly si plne svoje miesto tak ako muž. Varujeme pánov
proti každému útoku na ženské práva
a na ich rovnoprávnosť s mužmi. Lebo žena,
ktorá má taký ťažký úkol,
ako je dať život dieťaťu s nasadením
svojho života, bude si vedieť s nasadením svojho
života brániť svoju rovnoprávnosť
s mužmi. Poneváč žena v dnešnom kapitalistickom
zariadení nemôže ztratiť nič, iba
putá, ktoré má nasadené vaším
kapitalistickým poriadkom. Proletárske ženy
sú vami stále presvedčované o pravom
opaku toho, čo stále do verejnosti vytrubujete,
sú presvedčené o vašom nízkom
charaktere, čo dokázala celá rada vládnych
predlôh v tomto parlamente, ktorými ste poskytli
zamestnávateľovi úplne voľnú ruku
k persekvovaniu a utlačovaniu širokých vrstiev
pracujúcej triedy, spravili ste si z nich financov, ktorí
vám budú vydierať daň na robotníctve,
aby sa sami mohli sprostiť daní. Túto službu
vám budú ochotne robiť. Nezabúdajte,
pánovia, že s ohňom hrať býva nebezpečné
a aby ste sa popálili, o to sa postará proletariát
Československa, proti ktorému ste dali možnosť
zamestnávateľovi, aby mu strhával daň
zo mzdy. Preto voláme k ženám s tohoto miesta:
Do boja proti kapitalistickému poriadku, do boja proti
reakčnej vláde, ktorá siaha po vydobytých
právach žien, do boja za víťazstvo proletariátu!
(Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. Riedl. Uděluji
mu slovo.
Posl. Riedl: Vážená sněmovno!
V důvodové zprávě k vládnímu
návrhu zákona, který právě
projednáváme, zdůrazňuje pan ministr
financí dvě otázky, které nutno při
této příležitosti řešiti:
Je to předně nutnost řešiti reformu
daňovou tak, aby daňová břemena byla
úměrná daňové únosnosti
poplatníkově a dále potřeba zvýšiti
daňovou morálku u nás.
Obě tato hlediska vtiskla také pečeť
ustanovením hlav VIII a IX projednávaného
návrhu a odrážejí se jak v ustanoveních
trestních, tak také ve všeobecných ustanoveních,
společných všem přímým
daním, jak je upravuje předložená osnova
zákona.
Není zajisté sporu o tom, že pan ministr financí
dokumentoval jen správnost postřehu, když se
snažil vybudovati daňovou reformu na těchto
dvou základních pilířích. Jest
jen otázka, zdali rozřešení je stejně
šťastné jako postřeh a zdali neobsahuje
projednávaný návrh i v ustanoveních
trestních a společných prvky, které
nejsou s to hověti oněm základním
principům důvodové zprávy.
Státu nutno dáti, co mu patří. Strana
národně socialistická, která se hrdě
nazývá stranou státotvornou a která
stojí upřímně za tímto státem,
bude zajisté první, která dá státu,
což jeho jest. Chceme jen zkoumati, zdali oněch 10
miliard, které Československá republika ročně
potřebuje, vybírá si stát skutečně
tak, aby to odpovídalo subjektivní a objektivní
únosnosti poplatníkově a ponechává-li
se mu také možnost, aby se bránil proti přílišnému
bernímu šroubu; dále chceme zkoumati, zdali
zásady nového návrhu jsou s to, zvýšiti
daňovou morálku tak, aby každý poplatník
přiznal celý svůj důchod a tak umožnil
spravedlivým, skutečnosti odpovídajícím
rozvrhem daňovým stejnoměrné a subjektivní
únosnosti poplatníkově hovící
daňové zatížení. Jsou-li správnými
odhady, že národní náš důchod
je něco přes 60 miliard Kč ročně,
věříme že je možno i při
spravedlivém a subjektivní únosnosti jednotlivce
odpovídajícím rozvržení daňovém
opatřiti státu jeho potřeby. Na druhé
straně pak fakt, že základ osobní daně
z příjmu dosud činil jen něco přes
10 miliard Kč, je zase křiklavým dokladem
toho, že je nejvýše potřebí, aby
byl u nás učiněn konec bezmezným daňovým
defraudacím a stal se vážný pokus pozvednouti
daňovou morálku.
Podle našeho názoru předpokládá
to ovšem v prvé řadě vzájemnou
důvěru finanční správy i poplatníka;
má-li býti poplatník veden k tomu, aby přiznal
úplný svůj důchod, je nutno, aby mu
byla vrácena nejdříve víra ve spravedlnost
finančních úřadů a aby nabyl
tak přesvědčení, že jeho údaje
u finančního úřadu také něco
váží. Vycházejí-li však
finanční úřady vždy z předpokladu,
že přiznání poplatníkovo jen
zakrývá skutečný jeho hospodářský
stav a že poplatník zatajuje vždy část
svých důchodů, není divu, jestliže
poplatník si na takový úsudek finančního
úřadu zvykne, že se mu nevěří,
ať přizná důchod takový nebo
onaký, a že finanční úřad
předpisuje daně vždy podle svého názoru
a odhadu bez ohledu na poplatníkovo přiznání.
Proto vidíme předpoklad jakéhokoliv ozdravění
finanční morálky především
v tom, aby přiznání poplatníkovo tvořilo
základ každého zdanění. Neradi
vidíme proto i ve zlepšeném návrhu rozpočtového
výboru v §u 306 slůvko "pravidelně",
poněvadž v něm právě je nebezpečí,
že tu zůstane starý duch nedůvěry
finančního úředníka k poplatníkovi.
Žádáme, aby přiznání poplatníkovo
bylo bezvýhradnou základnou k zjištění
dani podrobeného důchodu nebo výtěžku.
Máme obavy, že osnova nenastoupila správnou
cestu k utužení daňové morálky,
když volila methody zastrašující. Nová
osnova značně zvyšuje trestní odpovědnost
polatníkovu tím, že ji zavádí
i za zkrácení daně z pouhé nedbalosti.
Je to nové, rozšířené pojetí
subjektivní viny jako podmínky daňového
deliktu. Návrh nezná také jako podmínky
trestního činu toliko dolus, zlý úmysl,
nebo vědomost o tom, že se údaj z části
anebo zúplna nesrovnává s pravdou, nebo že
odporuje zákonu, nýbrž chce trestati i pouhou
nedbalost, která přivodila zkrácení
daně, ba i jen nebezpečí tohoto zkrácení.
Důvodová zpráva snaží se obšírně
zdůvodniti toto nové nazírání
na subjektivní vinu, ale sotva bude s to někoho
přesvědčiti o oprávněnosti
takového rozšíření trestné
viny. Vždyť to, co praví důvodová
zpráva o tom, že trestní právo daňové
"operuje většinou s interními a nepřístupnými
zjevy soukromého života poplatníkova - na př.
sestavení přiznání beze svědků,
neveřejně - o nichž nebývá zpravidla
žádných zevních indicií ani možnosti
důkazu, na př. důkazu o nevědění
vůbec, nevzpomenutí, přehlédnutí
omylu a pod." platí stejně tak u zlého
úmyslu jako u trestného vědomí nesprávného
údaje, i u pouhé nedbalosti. Této slabině
průkazní zkrátka nelze zabrániti ani
trestáním pouhé nedbalosti, naproti tomu
však dává nový, tak široce stanovený
pojem viny na trestném činu daňovém,
možnost příliš přísného
posuzování, a volnému uvážení
finančního úřadu o vině či
nevině poplatníkově jest tu přes nové,
rozpočtovým výborem zmírněné
znění, ponecháno přece jen pole příliš
široké.
Důvodová zpráva sama asi cítí,
že takovéto sešněrování
poplatníků pohrůžkami odporuje principu
rovnosti obou kompaciscentů a proto zvlášť
zdůrazňuje, že prý stát potřebuje
zvětšenou měrou právní ochrany
než poplatník, poněvadž prý je
v posici právně i fakticky daleko nevýhodnější.
Důkaz zůstala důvodová zpráva
dlužna. Musila zůstati dlužna, poněvadž
by se jí nepodařil. Poplatník má na
své straně toliko možnost zamlčeti některý
pramen důchodu nebo jeho část, ale státní
správa - i když vycházíme z daňové
nemorálky, kterou chceme odstraniti vzájemnou důvěrou
- má k ruce celý široký aparát
úředníků, znalců, osob přezvědných
atd., nehledě k ostatním pomůckám
rázu technického (obchodní knihy a záznamy
a pod.), což všechno jí umožňuje,
aby proti poplatníkově tvrzené pravdě
zjistil pravdu skutečnou. Bezpočetné stížnosti
malých poplatníků na příliš
ostrý postup státní správy jsou jen
dokladem mého mínění, stejně
tak jako veliké stížnosti na příliš
mírný postup proti poplatníkům velikým,
a obrovské jejich daňové defraudace - i v
této sněmovně i z řad nynější
vládní většiny tak výmluvně
a pravdivě tlumočené - nejsou ničím
jiným, nežli vážným obviněním
prozíravosti, odbornosti a neméně i svědomitosti
úředních orgánů státní
finanční správy.
Slavná sněmovno! Trestní ustanovení
jsou v podstatě recipována z příslušných
ustanovení hlavy V. zákona o osobních daních
ve znění novel z r. 1914 a 1917, jmenovitě
pokud jde o formální právo trestní.
Rozlišují se tu delikty, pro něž jsou
příslušny řádné soudy
(nepravdivé výpovědi osob třetích,
porušení mlčenlivosti, zneužití
daňových zápisů a pod.) a delikty,
které trestají úřady finanční,
při čemž opět se rozlišuje mezi
delikty, o nichž rozhodne úřad sám,
a delikty, o nichž rozhodne zvláštní trestní
senát (při všech trestních činech,
kde může býti podle návrhu vedle peněžité
pokuty uložen i trest vězení). Při tom
recipuje návrh také ustanovení o trestní
příslušnosti, podle kterého finanční
úřad ukládací je současně
také úřadem vyšetřovacím
a trestajícím. Tuto okolnost nutno zvláště
vytknouti, poněvadž odporuje všem zásadám
řádného řízení trestního.
Jde tu o zjevnou inkompatibilitu a všichni, jimž jde
o zvýšení veřejné morálky
a poplatníkovy víry ve spravedlnost, měli
by se přičiniti o zjednání nápravy.
Že návrh sám je si vědom této
slabiny, viděti je z ustanovení 5. odst. §u
210, který připouští z důvodů
zaujatosti vyšetřujících a nalézacích
činitelů delegování jiného
než příslušného vyměřovacího
úřadu. Lze důvodně souditi, že
tuto zaujatost bude moci poplatník namítati v každém
případě, poněvadž právě
půjde vždy o trestní čin, který
byl spáchán proti vyměřovacímu
úřadu v období ukládacím. Východisko
je tu snadné: rozšířiti kompetenci trestních
senátů na všechny trestní případy
bez rozdílu.
Nepochopitelným přímo zdá se nám
odstavec návrhu, jednající o porušení
povinnosti mlčenlivosti a zneužití daňových
zápisů. Hrozí se tu trestem vězení
až do 6 měsíců nebo na penězích
až do 15.000 Kč tomu, kdo by zneužil okolností
týkajících se výdělečných
nebo důchodových poměrů poplatníkových,
jež jsou patrny ze zápisů k veřejnému
nehlédání vyložených, ve veřejném
shromáždění nebo obsahem tiskopisu k
nevraživým útokům na poplatníka,
daňovou komisí nebo jejího člena.
Je-li demokracie skutečně diskusí, pak musíme
upřímně hájiti svobodu diskuse na
schůzích i v tisku. Zápisy nejsou přece
vyloženy k nahlédání proto, aby se o
nich nevědělo a nemluvilo, nýbrž, soudím,
právě proto, aby mohly býti učiněny
předmětem veřejných úvah. Máme-li
zvednouti daňovou morálku, je třeba, aby
si byl každý vědom, že podléhá
veřejné kritice, a chceme-li přivoditi lepší
konání daňových povinností,
můžeme tak nejúčinněji učiniti
veřejným srovnáním poplatníků
v jich důchodech i v daňových povinnostech
navzájem, aby se zastyděli ti, kteří
se vyhýbají konání svých daňových
povinností, a přivedeni byli k opatrnějšímu
posuzování ti, kteří o jejich povinnostech
rozhodují. (Výborně!) Nechceme chrániti
hrubost útoku, ani neoprávněnou a nespravedlivou
kritiku, leč pro přestřelky má státní
zástupce po ruce prostředků dost. Nezdá
se nám však ani z důvodů pravé
demokracie, ani z důvodů účelnosti
místným, aby se zákazem nevraživých
útoků ohrožovala veřejná kritika
vůbec. To jistě není cesta, která
povede ke vzájemnému porozumění širokých
vrstev poplatnických a finančních úřadů,
stejně tak jako podezřelé ustanovení
§u 215, odst. 1, lit. d), které připouští,
aby vládním nařízením bylo
určeno, které spisy jsou vyloučeny pro obviněného
z nahlédnutí.
A když už jsme u té demokracie, dovolte, abych
se zmínil ještě o ustanovení §u
205, který byl a bude jistě velmi ostře kritisován
všemi, kteří nechtějí osud člověka
učiniti odvislým od jeho majetkových poměrů.
Dopustí-li se kdo trestného skutku, buď potrestán,
nemělo by však býti možnosti, aby se mohl
z trestu vykoupiti ten, kdo na to má. Odporuje to našemu
názoru o rovnosti práv a povinností, dává-li
se komu možnost, aby se osvobodil od následků
trestného činu a trestního řízení
již zahájeného zapravením určité
upouštěcí částky.
Slavná sněmovno! Posuzujeme-li v celku trestní
ustanovení hlavy VIII v úpravě rozpočtového
výboru, musíme s povděkem uznati, že
rozpočtový výbor odstranil tak mnohé
ustanovení, které naše strana byla nucena potírati.
Je zajisté jen důsledkem důvěry, které
se těší náš soudcovský stav,
když rozpočtový výbor přistoupil
na požadavek, aby senátu nalézacímu
i odvolacímu předsedal soudce. V době úpadku
jakékoliv autority v tomto státě je jediný
světlý bod, že náš lid v obrovské
své převaze uznává autoritu československých
soudů a věří v objektivitu soudců,
důvěřuje jejich životní zkušenosti
a podrobuje se jejich rozhodnutí. Byli bychom však
rádi viděli, kdyby rozpočtový výbor
byl projevil stejný názor také v IX. hlavě
u daňových komisí ukládacích
a jmenovitě daňvých komisí odvolacích.
Nemůžeme dobře pochopiti, proč i tu
nerozhodl rozpočtový výbor ve prospěch
předsedy-soudce, když už by neměl vyjíti
ze svobodné volby komise samé.
Stejně nepochopitelným je nám zamítavé
stanovisko většiny k našemu návrhu, aby
pro zajištění pohledávky daňové
byla přípustna toliko exekuce soudní, která
by přece vyžadovala obezřetnějšího
postupu finančního úřadu, poněvadž
by musel exekučnímu soudu předložiti
se žádostí o povolení exekuce také
osvědčení, že by pohledávka státu
octla se v nebezpečí, kdyby nebyla zajištěna.
Soudím, že takovéto zvýšené
ochrany si poplatník plně zasluhuje, neboť
zajišťovací exekuce postihuje dlužníka
obyčejně velmi krutě.
Vítáme možnost obnovy řízení,
které vládní předloha neznala, ale
postrádáme i v elaborátu rozpočtového
výboru ustanovení o podmíněném
odsouzení podle analogie zákona ze dne 17. října
1919, č. 562 Sb. z. a n., a vládního nařízení
ze dne 11. listopadu 1919, č. 598 Sb. z. a n. Podmíněné
odsouzení se podle zkušeností neobyčejně
osvědčilo a zajisté i zde posloužilo
by lépe k zvýšení daňové
morálky, nežli zmíněné už
famosní ustanovení §u 205 o řízení
upouštěcím.
Slavná sněmovno! Prohlížím-li
společná ustanovení hlavy IX, nedopouštím
se jistě křivdy, označím-li je toliko
za obměnu německého Reichsabgabeordnung z
r. 1919, zákona, který prý se tam dobře
osvědčil. Pokud jde o ustanovení exekuční,
jsou zde vlastně recipována ustanovení exekučního
řádu z r. 1896. Jelikož pak je známo,
že se v ministerstvech připravuje celé nové
důchodkové řízení trestní
i s exekučním řádem, jest důvodně
míti za to, že tato ustanovení budou povahy
méně více přechodné a že
pominou, jakmile dojde k všeobecné úpravě
trestního řízení důchodkového.
V našem návrhu není tedy možno mluviti
o nějakých nových pronikavých reformách.
Důvodová zpráva to také přiznává
a vytýká, že obtíže, které
se projevily při zpracování této části
daňové předlohy, byly prý rázu
více technického nežli zásadního.
Zdá se však, že mnohde byly tyto technické
potíže toliko rouškou, která měla
zakrýti pravý úmysl; znesnadniti obhajobu
poplatníkovi, ztížiti kontrolu ukládacího
řízení a rozšířiti vliv
úřednického elementu na úkor demokratických
principů.
Tak hned ustanovení o daňových komisích
je toho jasným dokladem. Důvodová zpráva
sice licoměrně uvádí, že se dosavadní
daňové komise výborně osvědčily,
ale hned dodává, že z důvodů
technických není napříště
možná jejich volba, prý pro veliký počet
voličů a malý počet volených.
Jak vratkou a nevěcnou je tato námitka, doložím
na příkladech z voleb do Národního
shromáždění, kde v jednotlivých
župách jsou statisíce voličů
a volených také jen nepatrný počet.
Tak v župě XIX (Lipt. sv. Mikuláš) bylo
přes 130.000 voličů a volilo se 6 poslanců;
v župě XVIII (Bánská Bystrica) bylo
na 180.000 voličů a volilo se 7 poslanců;
v župě XIII (Uh. Hradiště) bylo přes
200.000 voličů a volilo se 8 poslanců; v
župě X (Jihlava) bylo na 250.000 voličů
a volilo se 9 poslanců; v župě XV (Trnava)
bylo přes 200.000 voličů a volilo se 9 poslanců,
atd.
Vidno, že tato námitka proti volbám do daňových
komisí se neudrží. Musíme trvati na
tom, aby daňové komise byly voleny a dovoláváme
se vysvědčení důvodové zprávy,
že volené daňové komise se osvědčily.
Je ovšem pravdaže jsou námitky proti dnešním
daňovým komisím, ale je tu nutno míti
na paměti, že tyto komise, kdysi volené, dnes
už volenými komisemi dávno nejsou, poněvadž
sotva který člen dnes je ještě z dob,
kdy byly provedeny volby. Tyto komise právě jsou
již jen komisemi jmenovanými a jestli je k nim neduvěra
u poplatníku, tedy mluví to právě
proti tomu, aby nove komise byly jmenovány. Chceme, aby
členové těchto komisí, jak ukládacích
tak odvolacích, byli důvěrníky poplatníků,
aby to byly osoby, které jsou přímo pověřeny
jejich důvěrou. Vyslovujeme se tedy z důvodů
zásadních proti jmenování daňových
komisí odhadních i odvolacích. Náš
odpor proti jich jmenování je však ještě
stupňován způsobem, jakým má
býti podle předložené osnovy provedeno
jmenování. Návrh na jmenování
poloviny členů má vycházeti ze zemědělských
rad a obchodních a živnostenských komor, při
čemž zemědělské rady mají
navrhovati za členy poplatníky daně důchodové
a obchodní a živnostenské komory poplatníky,
kteří platí daň důchodovou
i všeobecnou daň výdělkovou.
Toto ustanovení je poučné hned po několika
sránkách. Předně je zřejmo,
že nemají býti v daňových komisích
vůbec zastoupeny ústředny odborových
organisací dělníků a veřejných
i soukromých úředníků, dále,
že nejmenší živnostníci, kteří
nebudou platiti důchodové daně, jsou vyloučeni
z účasti v daňových komisích
a konečně, že zemědělci jsou
zde pasováni na jediné zástupce poplatníků
daně důchodové. Z toho je zřejmo,
jak nespravedlivá a nevěcná jsou tato ustanovení.
Proti těmto návrhům máme ovšem
také námitky rázu zásadního.
Nemůžeme přece zůstati slepí
k tomu, že dnešní zemědělské
rady i obchodní a živnostenské komory nejsou
pravým obrazem smýšlení ani těch
zájmových kruhů, které mají
zastupovati.
Podívejme se na dnešní složení
zemědělských rad i obchodních a živnostenských
komor. Poslední volby delegátů do zemědělských
rad konaly se r. 1912 a poslední volby do obchodních
a živnostenských komor roku 1911. Doplňování
obou dálo se od těch dob jmenováním
vládou. Začalo se sice mluviti o nových volbách
do zemědělských rad, ba došlo dokonce
už i k přípravám k nim, ale zdá
se, že z důvodů politických zůstane
toliko při prvním náběhu. (Výkřiky
poslanců čsl. strany nár. socialistické:
To napsal Šamalík!) Zajisté! U obchodních
a živnostenských komor ani tohoto náběhu
není.
Není ostatně čeho litovati, poněvadž
volební řády do obou těchto institucí
nehodí se do dnešní doby, uvážíme-li,
že volby delegátů do zemědělských
rad dějí se nepřímo prostřednictvím
volitelů, z nichž každý připadá
na 30 členů kteréhokoliv okresního
spolku, jenž má účelem podporu zemědělství
a hospodářského průmyslu, volby do
obchodních a živnostenských komor pak ve smyslu
zákona z 29. června 1868 a novely z 30. června
1901 dějí se podle daňového censu
ve čtyřech sborech a obou sekcích, v sekci
obchodní a živnostenské.
Používáme této příležitosti,
abychom s veškerým důrazem žádali
předložení nových zákonů
o organisaci zájmových korporací, které
by se ovšem neobmezovaly na příslušníky
stavu zemědělského, obchodního, živnostenského,
ale zahrnovaly také ony vrstvy, jejichž hlavním
důchodem je důchod z práce.