Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Musíme tu odmítnouti předhůzky a obviňování se strany kolegů z řad oposice, jakoby novým zákonem byla nastolena nějaká privilegia pro venkovského člověka. Není tomu tak a nechceme jich. Chceme rovnost před zákonem, chceme spravedlnost, nic víc. (Souhlas.) Odmítáme obvinění z diktátu, jímž prý jsme si daně pro venkovský zemědělský lid nadiktovali. Vleklé jednání a velmi svědomité projednávání vládní předlohy svědčí o tom, že jednak věděli jsme, o jak důležitý zákon jde, jednak že všechny strany zastupující různé vrstvy a zájmy musily se dohodovati o jednotlivých daních a paragrafech a nemohly jedna druhé diktovati, co bylo by jim příjemné. Ne zájem stran a vrstev a jednotlivých stavů, ale zájem státu měli jsme na zřeteli a prokázali jsme, že stát, jeho život a jeho potřeby jdou nám neskonale výše, nežli úzce stranické zájmy a prospěchy. (Výborně!) Netvrdíme, že stvořili jsme zákon, který by byl bez chyby, bez vady a omylu, což vždy až v praxi se projevuje, ale s klidným svědomím můžeme říci, že navrhujeme zákon tak, jak nejlépe a nejsvědomitěji jsme mohli jej vypracovati s ohledem na četné různosti občanstva, jeho různá povolání, potřeby, přání a požadavky, aniž by bylo při tom hleděno k nadlehčování jedněm a zatěžování druhých.

Kdyby kolegové z oposice chtěli mluviti čistou pravdu, kdyby jim nešlo o jejich oposiční stanovisko, kdyby byli ve svých návrzích měli na zřeteli ne stranickou agitaci, ale prospěch státu, byli bychom se jistě sešli na jednotném nazírání. (Tak jest!) A není-li navrhovaný zákon vzorem dokonalosti, jistě jest dílem dobrým, když znemožní dosavadní stesky a nářky, ve většině případů oprávněné a důvodné.

Nechci tu opakovati známé naše názory ohledně daně pozemkové. Nemohli jsme dáti souhlas k valorisaci této daně ze známých důvodů, jež tu nebudu opakovati. Nemohli jsme také uplatniti na 100% spravedlivé požadavky lidu, jejž zastupujeme, ve věci daně pozemkové, právě z důvodu již řečeného, že žádný pasus zákona nebyl tvořen diktátem, ale dohodou všech vládních stran.

Namítá-li se se strany oposice, že sazba a základ této daně jest nízký, a operuje-li se poukazem na přiznaný důchod zemědělského lidu, prostě odkazujeme na to, že venkovský člověk ze svého pozemku platí daň pozemkovou nejen v původním předpisu, ale zatíženou přirážkami často tak ohromnými, že jejich výše ohrožuje rentabilitu našeho podnikání. Z téhož majetku a povolání platí vedle daně pozemkové i daň důchodovou, mnohdy i výdělkovou, a nezapomínejme, že nejsou to dnes jen daně, které tolik zatěžují zemědělskou výrobu, ale dále povinnost platiti různá pojištění, čehož jsou zbaveni příslušníci jiných povolání.

Spočtete-li dnešní platy na pojištění proti požáru budov, zásob, hospodářských strojů a nářadí, pojištění proti krupobití, proti pádu dobytka, úrazové a k tomu ještě dnešní sazby pojištění nemocenského a sociální, jež namnoze zemědělský zaměstnavatel musí platiti sám i za zaměstnance, dostanete se k číslu, jež svědčí o přetížení průměrného venkovského poplatníka veřejnými břemeny.

Vzpomeňme, že vzhledem k velikým veřejným povinnostem nutno hospodařiti intensivně a racionelně s použitím všech pomůcek a prostředků, jež technický pokrok v zemědělství nese, že investice do hospodářství a do půdy, má-li zemědělec dostáti svým povinnostem a neutéci z chalupy a statku, vyžadují takových nákladů, že jen příslovečná pracovitost a šetření venkovského lidu udržuje jej na zděděné hroudě a pomáhá mu, aby republika v brzku dospěla k naprosté hospodářské soběstačnosti. (Potlesk.)

A když za těchto poměrů pánové z oposice navrhovali zdanění i hospodářských provozoven, stodol, kolen, chlévů, nádvoří atd., musíme se diviti oné neznalosti života našich zemědělců a jejich poměrů se strany těch zástupců stran, které také na venkov chodí s voláním o hlasy a důvěru lidu, nechceme-li mluviti o nenávisti a pravé mstě proti našemu lidu.

Na výtky oposice, že starali jsme se o zmenšení daňových břemen jen pro ty větší a veliké majitele hospodářství, poukazuji se zadostiučiněním na ustanovení §u 105, jímž se drobní majitelé osvobozují od placení zvláštního příspěvku, vybíraného ve výši 1¹/₂ % základu pro vyměření daně pozemkové.

S uznáním sluší kvitovati ustanovení §§ 108 a 109 o zřízení fondu pro náhradu daně pozemkové v případech živelních pohrom a jest si jen přáti, aby avisované vládní nařízení podle § 110, jakož i provádění §§ 108 a 109 dálo se s dokonalou objektivitou a uznáním risika těžké práce zemědělcovy, již často hodina rozbouřené přírody zmaří na řadu let a přivede zemědělce, zvláště středního a drobného, do bezměrné bídy a utrpení.

U daně důchodové se stanoviska drobných a středních zemědělců sluší uvítati znění §§ů 3, 20 a 21, které, ač nevystihují našich oprávněných požadavků, přece jen dávají naději, že u osob méně majetných nebo existenčně ohrožených bude sáhnuto k mírnější praksi.

U daně důchodové, dnes u daně z příjmu, bývali jsme svědky častých oprávněných stesků a žalob. Velmi je litovati, že v návrhu zákona o dani důchodové bylo opominuto ustanovení o odečtení ¹/₃ příjmu z výtěžku práce příslušníků domácnosti, jež bylo ve starém zákoně.

Drobní poplatníci budou nyní poškozeni novou úpravou. Má-li poplatník příjem 15.000 Kč a 5 dětí, nepodléhal by podle starého ustanovení o odečtení ¹/₃ vůbec zdanění. Podle nového návrhu u rodiny s 5 dětmi činí nezdanitelné minimum 11.000 Kč, a tak vyměří se mu daň z celé částky 15.000 Kč, což činí 350 Kč. Při slevě na oněch 5 dětí podle § 20, to je 7 desetin vyměřeného obnosu, musí zaplatiti 105 Kč, ač dříve neplatil ničeho.

Ovšem je tu nutnno opět vzpomenouti dosavadní prakse berních správ, které v našem obvodu na Českomoravské vysočině obcházely ustanovení zákona o odpočítávání jedné třetiny, a aby tuto výhodu nemusily přiznati, vypočítávaly u středních rolníků příjem 15.100 Kč neb 15.200 Kč atd., jen aby hranici 15.000 Kč přestoupily. Jak je známo, podávala se přiznání k osobní dani z příjmu, ale ta byla pro hromadění papíru u úřadů, nikdo se podle nich neřídil a zákonem nařízené vytýkací řízení nebylo vůbec prováděno. Mám ze své prakse případ, kdy berní správa v Humpolci ani při příjmu 10.000 Kč jedné třetiny neodečetla.

Kdyby i napříště finanční úřady počínaly si tak libovolně, byli bychom tam, kde jsme byli dříve, a je tudíž povinností ministerstva financí, aby podřízeným úřadům dostávalo se jasných předpisů, že zákon ve všech svých ustanoveních platí v prvé řadě pro ně, jakož i poučení, že v každém případě nelze lpěti na mrtvé liteře zákona, ale že ve výkladu jeho a provádění musí úředník říditi se a přihlížeti ke zvláštním případům, kde je třeba používati shovívavějších opatření.

Jsou úvahy hodné námitky o hranici zdanění daní důchodovou. I my bychom se rádi přiklonili ku praksi a ustanovení mírnějšímu, kdyby tu nebylo nutno bráti ohled na finanční situaci státu a jeho potřeby. Ti, hlavně pánové z oposice, kteří tak hlasitě volali po vyšším existenčním minimu, nesmějí zapomínati, že právě jejich zásluhou toneme ve státě v záplavě výdajů na t. zv. sociální reformy, v nichž jsme co do tempa i co do obsahu předstihli nejpokrokovější státy a docela jinak finančně fundované. Tito pánové brání se jakémukoli rozumnému novelisování sociálních zákonů i tam, kde po novelisaci volá stejně zaměstnavatel jako zaměstnanec, brání se revisi zákonů, jejichž prakse jest trvale nemožna - mám na mysli zákon o podpoře válečných poškozenců, který musí býti změněn v zájmu potřeb státu a veřejné morálky - ale pokud se týče úpravy daní, nejraději by osvobodili od placení jich všechny své politické příslušníky. (Výborně! Tak jest!) Taková hra na schovávanou není možna. Musíme míti odvahu říci a provésti i věci nepopulární, z nichž jedna, a to nejhlavnější jest, že stát musí žíti a k životu potřebuje dostatek finančních prostředků.

Proto dovolili jsme v ustanovení o dani důchodové ony paragrafy, jež mohly by ustanovovati daleko vyšší hranici existenčního minima, kdyby bylo ve státě bývalo nastoleno již před lety přesvědčení, že nelze rozhazovati, plýtvati, ale že nutno šetřiti. Nebyli jsme to my, strana naše a strany občanské vůbec, které tvoří dnešní vládní majoritu, kdož ve výdajích a ve tvoření zákonů vyžadujících těžkých nákladů státu neznali míry. Vždyť právě venkovský lid a zvláště lid v horských krajích tuto politiku, řeknu upřímně, socialistickou a její následky od doby popřevratové až do doby nedávné, nejtíže nese. (Výborně! Souhlas.) Netajíme, že v celku přinese zákon o dani důchodové ulehčení všem vrstvám, tedy i zemědělskému lidu, ale stejně prohlašujeme, že toto ulehčení je velmi nepatrné vzhledem k poměrům, které na venkově panují, a že budeme usilovati, aby základní rysy státní politiky vyprostily se z minulých omylů a mylných názorů na zemědělství a venkov, který měl býti pohádkovým beránkem, jenž na zatřesení pouští dukáty, a že na příště musí býti ve státě nastolen a udržen režim spravedlnosti vůči tomu lidu, který nenáročnou a na hodiny neměřenou prací zajišťuje národu chléb a tím i vnitřní mír.

Považujeme za samozřejmost, že vláda i parlament napříště a nikoli v době vzdálené přikročí k řešení problému, jak přispěti a pomoci nám, kteří na hroudě pracujeme, zvýšiti produktivitu bez dalšího finančního zatížení zemědělců samotných. Náš agrární program, který, kdyby byl plněn a splněn, přinesl by ozdravění veškerých veřejných poměrů, naznačuje cesty k tomuto kroku a dílu. Věříme, že za dnešního režimu nebude hlas zemědělců stále hlasem poutníka marně volajícího. Bude úkolem jiných kolegů, aby pronesli svůj názor o ustanovení hlavy IX a ustanoveních o daňových komisích. Byli bychom velmi rádi, kdyby nový zákon zbavil nás z větší části oněch notorických stížností a kdyby vskutku laický živel při vyměřování daní byl daleko více respektován, nežli bylo tomu posud.

Na jedno chtěl bych upozorniti při ustanovení o limitu přirážek samosprávných. Obávám se, že zase tu nebude spokojenosti, zvláště ne v našich chudých horských obcích. Za éry nešetření v našich komunách nahromaděno bylo v některých obcích a krajích tolik dluhů, že těžko postačí na příští rozumné a správné hospodaření ustanovení o vyrovnávacím fondu. Obce, které rozhazovaly díky štědrosti "a pokroku milovnosti" socialistických členů obecních zastupitelstev, budou účastny dobrodiní ustanovení o vyrovnávacím fondu, kdežto obce, kde se šetřilo v zájmu poplatníků, budou tu vlastně opět trestány.

Poukazuji tu na hospodářství v našich horských obcích a okresech. My na horách jsme byli trestáni odedávna přírodou, jež nám macešsky uštědřovala, státem bývalým i nynějším, poměry svého lidu, chudobou, která nedovolovala jíti v současném tempu s bohatými kraji. Co máme my v horách? Trpký a těžký život, bídu, nedostatek, šetření bezmezné, nedostatek všech kulturních a sociálních opatření a dobrodiní. Málo silnic a ještě špatných, v režii okresů a obcí se nalézajících, žádné dráhy, žádné železnice, nedostatek pošt, telefonů a telegrafů, nedostatek škol národních, občanských i odborných. Máme neupravené horské toky, pole a luka bez meliorací, jednoho však máme dost: bídy a dluhů obcí a zvláště okresů.

Tak okres německo-brodský při přirážkové základně 363.000 Kč má dluhů přes 7 mil. Kč; okres haberský při základně 180.000 Kč má dluhů skoro 2 miliony, při úhrnném vydání za rok 1925 skoro 1 mil. Kč; okres humpolecký při základně 230.000 Kč má dluhů 4,686.000 Kč, při ročním vydání r. 1925 3,272.000 Kč; okres ledečský při základně 160.000 Kč dluhů více než 2,800.000 Kč a výdajů ročních 1,800.000 Kč; Dolní Kralovice při základně 178.000 Kč dluhů skoro 1,000.000 Kč a roční výdaje 1¹/₂ mil. Kč; Pelhřimov při 250.000 základně dluhů na 8 milionů; Polná při základně 86.000 Kč dluhů přes 1 milion a výdajů ročních 62.000 Kč; Přibyslav, základna 198.000 Kč, dluhů přes 2 miliony, výdajů přes 1 mil. Kč; chotěbořský okres při základně 257.000 Kč skoro 1,800.000 Kč dluhů a roční výdaje rovněž 1,800.000 Kč; a vypočteme-li přirážky nutné k hrazení výdajů, dospějeme k číslům od 400% až k ohromné výši 1365%, což týká se zvláště okresu humpoleckého.

A kdo zná tyto naše okresy, přizná, že komunikace u nás jsou ty nejhorší, jaké mohou býti, namnoze žádné, místo silnic vozové cesty, v nichž ničí se nářadí i zdraví dobytka, a většinu výdajů pohltí rekonstrukce a výstavba silnic. A kde jsou další potřeby okresů těchto? Kde všechno to, co mají jiné kraje? A ozve-li se chudičký náš kraj s prosbou, aby výstavbou železné dráhy Plzeň - Brno byl i náš kraj spojen se světem a dány mu předpoklady pro vývoj a lidský život, dostane se nám prohlášení ministerstva železnic, že stát nemá peněz.

Tak nelze jednati s krajem, který vyrábí na chudičké půdě svému státu s nadlidskou silou a sebezapřením jeho potřebu žita, ovsa, bramborů a lnu, tak nelze jednati s krajem, který povinnosti své ke státu plní, ať jde o daně či o daň z krve, již naše kraje odvádějí měrou největší.

A nyní při limitu přirážek toneme v obavě, jak v těchto krajích příslovečné bídy a nedostatku povede se okresům předluženým a tolik potřebujícím komunikací, škol a všech vymožeností hospodářského pokroku.

Vláda ani parlament nesmí se tu ukázati macechou a musí najíti prostředky a hlavně dobrou vůli, aby náš lid nežil v domnění, že jest odkázán trvale na poměry, rovné trestaneckým koloniím.

Najdeme příležitost, abychom v tomto slavném sboru ukázali přehledně a povšechně rozdíly našich poměrů a šťastnějších krajů v republice, jimž nezávidíme, ale jejichž zástupce prosíme, aby nezapomínali v zájmu celostátním na naše chudé okresy.

Dovedeme oceniti dobrou snahu ustanovení o omezení samosprávných přirážek, pod jejichž tíhou se naše kraje topí, ale bojíme se ustanovení, podle něhož okresy, jejichž úrokování a umořování zápůjček vyžaduje, jsou-li více nežli 50% přirážkové základny v průměru 3 let, nesměly by nové zápůjčky uzavírati, leč šlo-li by o nutná vydání v návrhu zákona blíže vyznačená. Zde nesmí se na nás a na naše poměry zapomínati a naše strana jistě svými zástupci ve vládě zasadí se o umožnění snesitelného života našich krajů.

Slavná sněmovno! Věříme, že daňová prakse bude ze základu novým zákonem změněna. Je to také nutné. Kdybych měl tu jako zástupce horských našich krajů přednášeti stesky řádně doložené a prokázané do dnešní prakse a v době krátce minulé u úřadů finančních v našem kraji, byla by to příliš trpká kapitola. Nechci tu viniti jen a jen úředníky, snad všeobecné poměry, předpisy a prakse vyvolala sama křiklavé nedostatky, ale jen na několika málo případech poukáži ke zjevům, jež nutno odsouditi.

V obvodu berní správy v Čáslavi žije vdova Anastázie Šlangalová v Lučici, v okresu haberském. Berní správa jí vyměřila daně v celkové částce 5624.8 Kč. Nemá jiného majetku než jedinou krávu. Žádali jsme jejím jménem o odpis daní. Berní správa jí odepsala 2640.80 Kč, zbytek má zaplatiti do měsíce, jinak bude vymáhán celý obnos. Jest tato prakse možná z důvodů právních, mravních a lidských? Přikročí berní správa k prodeji majetku chudé vdovy?

Druhý případ: L. Veselský z Kunemile v obvodu téže berní správy v Čáslavi měl r. 1925 v nájmu honitbu a zaplatil předepsanou výdělkovou daň. R. 1926, kdy honitby již nepronajal, odhlásil ji a přece dostal výměru daně on i soused, který honitbu pronajal. Když vrátil berní správě platební rozkaz, dostal znova složní lístek s pohrůžkou, aby zaplatil pod následky exekuce. Jaký pořádek panuje na čáslavské berní správě?

Třetí případ: V. Kubát z Vepříkova, okres chotěbořský, žádal berní správu o vrácení přeplatku na dávku z majetku (jako nehospodařící výměnkář) v částce přes 1000 Kč. Výnosem berní správy v Chotěboři ze dne 26. října 1925 dostal sdělení, že se mu přeplatek poukazuje šekovým úřadem; dvakráte věc urgoval, je takořka žebrákem, a dodnes peněz nedostal.

Čtvrtý případ: Fr. Jirků z Radostína v okrese přibyslavském (berní správa Chotěboř) koupil budovu, jež kdysi sloužila za školu. Bylo tam 9 místností. Rozboural příčky a udělal z budovy kolnu a stáje. Protože je objekt zakatastrován jako obytná budova, musí platiti domovní daň z 9 místností, což činí s přirážkami 800 Kč. Odvolání nejsou nic platná, úřady odvolávají se na zakatastrování. Kdy se dočkáme opravení katastru domovní daně?

Ochotu některých berních správ ilustruje tento případ: V. Holoubek z Miřátek (Habry, berní správa Čáslav) měl vyměřenou dávku z majetku značně vysokou. Informoval se u úředníka berní správy v Čáslavi a ten zjistil, že odvolání není nic platné, ale že se mu dostane slevy 50% podle novely zákona. Věřil úředníku, rekurs nepodal. Při novelisaci zákona byl odmítnut, že má 200% přírůstku a týž úředník mu sdělil, že měl podati včas odvolání, protože prý je mu mylně odpočten výměnek. Berní správa odpočetla výměnek totiž stejně r. 1914 i 1919. Jednání onoho úředníka zasluhuje přece jistě důtky! Jak potom hledí poplatník na úřad a úředníka?

Táž berní správa v Čáslavi vyměřuje daň z obratu rolníkům, ač ustanovení o dani z obratu praví, že prodej koní v hospodářství, pokud nepřesahuje pojmu běžného hospodářství, zdaněn je paušálem. Rekurovali jsme, ale berní správa poslala opravu listu, který na to upozornil, a prohlásila, že daň z obratu při prodeji koní vůbec nepředpisuje. A hned na to provokativně rozesílala dále platební rozkazy v tom smyslu. Může poplatník věřiti úřadu?

J. Technik z Koječína na Německobrodsku dostal platební rozkaz na daň z příjmu za r. 1925, kdy začal hospodařiti, a zaplatil ji v částce 162·50 Kč. V r. 1927 dostal složenku s vyznačením, že má platiti na dani z příjmu za r. 1925 částku 195 Kč.

Mohl bych sta podobných případů předváděti. Svědčí o tom, že úřady samy zaviňují nedůvěru občanstva k nim, a přivádějí poplatníka k přesvědčení, že úřad jest pro šikanování lidí. Když potom nenávist občana se přenáší na samotný stát, není tu přísná povinnost takové případy napříště zameziti? Pan ministr financí měl by tu vhodné pole pro podřízené orgány, aby je poučil o tom, že bolševismus v úřadě jest největším zločinem ve státě. (Tak jest!)

Slavná sněmovno! Chceme věřiti, že přijetím nového zákona zamezí se mnohé, ne-li všechny nedostatky, a že pominou podobné stížnosti. Opakuji, že víme, že zákon, o němž jednáme, není vzorem dokonalosti, ale stejně věříme, že v největší části odstraní dosavadní bolesti a vnese do poměru poplatníka k finanční správě státu a tím k státu samému opravdu poměr teplejší, přirozenější, poměr řízený důvěrou k úřadu a státu. Berní morálku nutno zvednouti právě důvěrou poplatníka v úřad a v zákonné předpisy. Podaří-li se to tomuto zákonu, pak vykoná dílo ohromné ceny a odstraní všechny vady.

Víme, že nová úprava zákonů o daních přinese všemu lidu a tedy i venkovským poplatníkům vedle pořádku a jasnosti i úlevy. Jest jich nutně třeba vzhledem k jiným veřejným výdajům.

Věříme, že občanská většina, která vyplynula z vůle lidu volbami r. 1925, zákonem tímto splňuje povinnost svou, vyplývající z volebních prohlášení a slibů všech vládních stran, i povinnost, již ukládá jí její upřímný ohled na stát.

Nepřináší-li zákon tolik výhod a splnění oprávněných požadavků zemědělského lidu, jsme si toho vědomi, a prohlašujeme, že hlasujíce pro tento zákon ohlásíme se vbrzku s dalšími body našeho agrárního programu, onoho programu, který tluče na brány států celého světa a který nechce nic jiného než spravedlnost pro lid zemědělské práce a zajištění výroby chleba pro veškeré obyvatelstvo tohoto státu. (Tak jest!)

Když dovedl Mussolini vyhráti svou velikou bitvu o žitný klas, když dovede Německo zapodpořiti zemědělskou výrobu tak, aby se cítil tamní zemědělec býti doma a spokojen stával se nejmocnější oporou svého státu, když dovede Francie státní svoji politiku při způsobiti potřebám agrární politiky, když v celém světě uznává se význam a cena chleba doma, na domácí hroudě vyrobeného, jako předpoklad vnitřního klidu a míru, jsme jisti, že naše strana jako strana ve státě vedoucí dovede za spolupráce ostatních občanských stran vynutiti ve státě takovou politiku, jež by uspokojila všechny stavy a vrstvy v republice žijící, a tedy i stav zemědělský.

Bude-li se naše strana v rámci svého agrárního snažení zvláště starati o kraje horské, chudé, přírodou nejméně obdařené, splní jen svoji povinnost vůči lidu, který odedávna byl oporou státu a národa nejmocnější a nejpevnější. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu a ukončím schůzi.

Dříve ještě učiním některá presidiální sdělení.

Mezi schůzí byly tiskem rozdány naléhavé interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

711. Naliehavá interpellácia posl. Hrušovského a spol. ministru spravedlnosti, ministru vnútra a ministru národnej obrany o činnosti posl. dr Tuky.

856. Naléhavá interpelace posl. inž. Nečase, dr Dérera, Remeše a soudr. vládě o porušení práv Podkarpatské Rusi navrhovanou vládní předlohou o reformě správy.

933. Naliehavá interpellácia posl. Bečko a súdr. vláde o poskytnutie neoprávnených výhod na úkor štátnych financií pre hospodárske podniky vodcu slovenskej ľudovej strany posl. Hlinku.

934. Naléhavá interpelace posl. inž. Nečase, Bečko, dr Dérera a soudr. vládě o zastavení a omezení stavby železničních tratí na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

935. Naléhavá interpelace posl. Simma a druhů vládě, že nutno konečně upraviti právní poměry pensistů.

Předseda: Mezi schůzí byly tiskem rozdány odpovědi.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

950. Odpověď ministra železnic na interp. poslanců inž. Nečase, Bečko, dr Dérera a soudr. o zastavení a omezení stavby železničních tratí na Slovensku a Podkarpatské Rusi (tisk 934).

992. Odpověď vlády na interpelaci posl. Simma a druhů, že nutno konečně upraviti právní poměry pensistů (tisk 935).

995. Odpověď ministrů spravedlnosti, vnitra a nár. obrany na interp. posl. Hrušovského a spol. o činnosti posl. dr Tuky (tisk 711).

996. Odpověď ministra financí na interpelaci posl. Bečko a soudr. o poskytnutí neoprávněných výhod na úkor státních financí pro hospodářské podniky vůdce slovenské ľudové strany posl. Hlinky (tisk 933).

997. Odpověď vlády na interp. posl. inž. Nečase a soudr. o porušení práv Podkarpatské Rusi navrhovanou vládní předlohou o reformě správy (tisk 856).

Předseda (zvoní): Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 5. května 1927 v 9 hod. dopol. s

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 705) zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy (tisk 1007).

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 559) zákona o stabilisačních bilancích (tisk 1002).

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 706) zákona o přímých daních (tisk 1000).

Jsou snad nějaké námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.