Dokonce se staly případy, že podavatelé
takové interpelace byli obesláni jako obžalovaní.
Svého času jsem podal s kolegou Staňkem
dotaz, týkající se poměru u Nejvyššího
soudu v Brně. Vicepresident tohoto soudu pan dr Popelka
neváhal ani na chvíli a poradil si v situaci, do
níž jsme jeho tak zv. "Svatojánský
senát" dotazem přivedli. Napsal mně
a kolegovi Staňkovi předvolání,
v němž nás vybízel, abychom se ten a
ten den dostavili k Nejvyššímu soudu a tam udali
ty osoby, které nás o materiálu v dotyčném
dotazu informovaly. Dokonce si pan vicepresident Nejvyššího
soudu vymínil i hodinu, kdy se máme k soudu dostavit.
Je zcela pochopitelno, že jsme ignorovali vyzvání,
poněvadž svědčí o tom, že
pan vicepresident Nejvyššího soudu v Brně
nezná znění našich ústavních
a základních zákonů. Podle naší
ústavy nemůže nikdo poslance, který
na půdě parlamentu se dotazuje nebo něco
konstatuje, stíhat, tím méně ho nutit,
aby pověděl, odkud informace má.
Nedivte se, že za takových okolností musím
také kritisovat odpověď pana ministra Engliše,
kterou jsem dostal na dotaz, co bylo učiněno na
záchranu peněz, býv. knížetem
Salmem stržených za odprodané akcie ve výši
25 mil. Kč a do ciziny vyvezených.
Z odpovědi pana ministra Engliše se dovídám,
že předpis dávky z majetku a přírůstku
na majetku u býv. knížete Salma není
dosud pravoplatným a že bude teprve v odvolacím
řízení přezkoušen. Podotýkám,
že ostatní poplatníci ve státě
dávno mají dávku z majetku a přírůstku
zaplacenou a že kdo ji zaplacenou neměl, stíhán
byl exekucí a konečně mu nedoplatek vložen
byl do gruntovní knihy.
Mne ale zajímalo, jaké opatření učinil
náš stát a hlavně ministerstvo financí,
aby nemohl majitel za odprodané akcie takové obrovské
miliony vyvést za hranice. A tu mi pan ministr Engliš
praví, že revise, která byla u Hugona Salma
v Rájci nařízena, nemohla býti vykonána,
protože potřebné účetní
knihy nacházely se v centrále ve Vídni. Pan
Hugo Salm proto přislíbil, že potřebné
knihy z Vídně dá přivézt do
Československé republiky, ale dosud prý se
tak nestalo a revisní odbor ministerstva financí
nemá prý tohoto času prostředků,
aby k tomu stranu donutil.
Představte si, vážení pánové,
že někdo vyveze 25 milionů Kč za hranice
a že ministerstvo financí, když se ptám,
jaké opatření bylo učiněno,
sděluje, že jeho všemohoucnost, bývalý
kníže Salm, doposud nevyhověl a nepřivezl
knihy z Vídně do naší republiky.
Podotýkám, že býv. kníže
Salm naši republiku opustil, jakmile tyto peníze dostal
do sucha, že svým plnomocníkem ustanovil býv.
hraběte Belcrediho a že se usadil v Italii, kde docela
klidně žije, co zatím na jeho velkostatku jsou
prudké zápasy jeho plnomocníka s personálem
a zaměstnanci a to takového rázu, že
Pozemkový úřad musí tam činiti
případné kroky. Na panství Salmově
plnomocník beze všeho a proti zákonu vypovídá
kolektivní smlouvy a panují tam takové poměry,
že budu míti ještě jednou příležitost
o nich s tohoto místa mluvit, poněvadž toho
zasluhují.
Ale dnes chci říci: To jsou pěkné
poměry, když celé ministerstvo financí
nemá tolik moci, aby za dvě léta přinutilo
velkostatkáře, který podléhá
našim zákonům a má u nás svoje
statky, k tomu, aby z Vídně dovezl knihy a ospravedlnil
se z obžaloby, že se dopustil valutární
šantročiny!
Náš nejposlednější poplatník
je donucován ihned nejráznějšími
prostředky, kdyby odepřel bernímu úřadu
to, co po něm požaduje. Ale bývalý kníže
Salm se vystěhuje z republiky, vyveze s sebou peníze
a ministr financí mi potom oznámí, že
doposud delikvent neráčil převézt
knihy z Vídně do Československé republiky
a že ministerstvo financí ho k tomu nemůže
donutit.
Já bych poradil pánům z ministerstva financí
jedno: Aby se dohodli se Státním pozemkovým
úřadem a posadili do Rájce státního
sekvestra. To by byl špás, aby vysoké státní
orgány a ministři nemohli donutit příslušníka
státu všemi prostředky, které mají
v ruce, ke konání jeho povinností, jako se
nařizuje každému jinému občanu!
(Posl. Moudrý: To je oposiční řeč!)
To je, p. kolego, také v zájmu vašem. To
je kritisování jednotlivých případů,
které jsou. (Posl. Srba: Úplně souhlasíme!)
Když nechce převézt knihy do republiky
bývalý kníže Salm, nařídí
je převézt vnucený správce velkostatku.
Jen ho tam dosadit, a uvidíme. Ostatně, Pozemkový
úřad sám má důvody k tomu a
pan ministr financí to může jen přivítat,
aby do Rájce vnucený správce byl dosazen
a bývalý hrabě Belcredi jako plnomocník
odtud odvolán. Mám celý ohromný elaborát,
jak už jsem předeslal, o tom, co se na panství
děje a státním úřadům
je celá ta otázka také dokonale známa.
Podotýkám, vážená sněmovno,
že nejenom bývalý kníže Salm sám,
ale na Moravě je několik desítek velkostatkářů,
kteří mají lesy, neplní zákony
a neohlašují povolaným úřadům
množství, které kácejí, ačkoliv
jsou povinni tak učinit.
Uvádím, že lesní správa velkostatků
arcibiskupských ve Vyškově, bývalý
kníže Salm v Rájci, býv. hrab. Mensdorf,
Boskovice, Thurn-Taxis, Biskupice, dále velkostatkář
Blankenstein a četní jiní neřídí
se zákonem o hospodaření na zabraných
velkostatcích, vydaným Národním shromážděním
republiky Československé a prostě si hospodaří
na svých lesních velkostatcích tak, jak to
sami potřebují. Že to k prospěchu celého
národního hospodářství není,
je jisto. Jsem přesvědčen, že většina
těch pánů dluží velké
obnosy daňové státu a bylo by potřebí,
aby ministerstvo financí také řeklo, kolik
tito pánové dluží a proč doposud
nezaplatili.
Když jsme v této sněmovně sdělávali
zákon o prozatímní ochraně lesů,
bránili se tito pánové velmi houževnatým
způsobem proti novému paragrafu zmíněného
zákona, kterým se zamezilo, aby tak zv. probírky
a kácení kalamitního dřeva nemohlo
býti zneužíváno
Velmi komicky se vyjímalo, když Svaz lesních
správ, který je vlastně mluvčím
lesních velkostatkářů, dokonce v novinách
tvrdil, že dotyčný § 5 znamená
možnost devastace lesů. Ve skutečnosti jsme
však toto opatření do zákona museli
dáti, abychom té devastaci učinili konec
a abychom ji na příště zamezili.
Slavná sněmovno! Řekl jsem však, že
uvedu několik drastických případů
z naší berní praxe a chci v tom pokračovati.
Na pana býv. knížete Salma se podle těchto
sdělení nemůže, ale za to berní
správy a berní úřady si troufají
na Kampeličky, družstva a záložny. Těmto
jsou doručovány platební rozkazy ještě
z let 1919 až 1925, a to en bloc najednou. Tyto předpisy
značně zatěžují družstva,
která deflační politikou ztratila svoje zisky,
a berní správy neberou žádného
ohledu na pozdější ztrátové bilance
i tenkrát, když družstva musila být sanována.
Berní správy předpisují daně,
aniž by vzaly zřetel k vnitřní hospodářské
situaci družstva, která jsou nucena platiti značnou
výdělkovou daň mnohdy jen z toho důvodu,
že se dopustila nepatrných formálních
závad. Jedná se zejména o odepření
výhod podle §u 85 zákona ze dne 25. října
1896, č. 220 ř. z., protože družstvo provede
některé obchody s nečleny, ačkoliv
je mnohdy nuceno tak učiniti, aby dostálo svým
závazkům.
Zřídka berou berní správy zřetel
na výnos ministerstva financí ze dne 18. února
1904, č. 91.911 z r. 1903, který dovoluje hospodářským
nákupním družstvům určité
koupě a prodeje z nouze od nečlenů, aniž
by družstva ztrácela daňových výhod.
V naší praksi se ukázalo, že více
než 60% vyhotovených platebních rozkazů
o všeobecné dani výdělkové, předepsané
družstvům, musí býti opravováno.
Podané rekursy jsou vyřizovány někdy
za dva až tři roky, ačkoliv družstvo musí
nesprávně předepsané daně ihned
zaplatiti. V rekursech zejména domáhají se
družstva, aby neoprávněné zdanění
spec. reservních fondů bylo zrušeno.
O tom, zdali reservní spec. fond má býti
zdaněn a zda dotace od toho fondu je přiměřená,
rozhoduje úředník berní správy,
který nemá obchodního rozhledu a představy,
jak veliké ztráty mohou se dnes vyskytnouti v hospodářském
družstvu neb záložně.
V poslední době mnohým družstvům
byly doručeny platební rozkazy se značnými
pokutami pro nekolkování dokladů, kterých
družstva potřebují k evidenci své obchodní
agendy a které berní správy považují
za kvitance. Tak na př. potvrdí záložna
doručiteli vkladu na lístku složení
peněz, kterýžto doklad berní správce
chce zpoplatniti jako stvrzenku-kvitanci.
V prosinci min. roku obdrželo 235 podobných platebních
rozkazů Potravní družstvo v Bošovicích.
Slavná sněmovno, 235 platebních rozkazů
za jeden rok jedinému potravnímu družstvu,
ve kterých byly troj- až desateronásobné
pokuty pro nekolkování kvitancí, t. j. dokladů,
na které však se pojem kvitance nevztahuje. Podobný
postup byl proti Hospodářskému družstvu
ve Žďáře a jiným družstvům.
Slavná sněmovno! Mohl bych pokračovati a
jsem přesvědčen, že celá řada
kolegů z této sněmovny by mohla začíti
tam, kde já přestávám. Jsou to příšerné
číslice naší berní prakse, které
neprospívají ani ministerstvu financí, které
nečiní čest ani těm, kteří
v berních úřadech sedí a které
jenom tento stát těžce odnáší,
poněvadž poplatník, jemuž se neustále
zdůrazňuje t. zv. berní morálka, tento
poplatník, slavná sněmovno, vidí,
že je mnoho nepravdy, že je mnoho falše, že
je mnoho stranictví, že se na jedné straně
postupuje benevolentně, na druhé straně že
ten poplatník je týrán nejen předpisy,
ale také exekucemi.
Naší povinností, povinností poslanecké
sněmovny, když pracujeme na nové daňové
reformě, jest odkliditi všechno to, co by vrhalo domněnku
na berní orgány, že nepostupují v duchu
a podle předpisu zákona tak, jak to chtěli
zákonodárci.
Slavná sněmovno! My republikánští
poslanci budeme hlasovati pro tuto daňovou reformu. My
jsme již řekli velmi mnoho námitek v příslušných
subkomitétech a ve schůzích, které
jsme s ministerstvem financí měli, my jsme žádali
odstranění určitých závad,
které by nikterak nebyly této daňové
reformě mezi poplatníky na venkově posloužily.
My máme jen jedno přání, aby opravdu
tato daňová reforma přinesla změnu
dosavadní berní daňové prakse. Jen
to přání máme, aby na příště
pánové, kteří jsou v ukládacích
komisích a sedí v berních úřadech,
nedávali nám do rukou tak příšerných
dokladů, jako jsme to měli při sepisování
dávky z majetku, kde berní úřady započítaly
poplatníkům koně, kterých neměli,
pole, která neexistovala, majetek, kterého ti lidé
vůbec neměli. Jen to jediné přání
máme, když tu daňovou reformu odhlasujeme,
aby bylo postupováno v duchu zákona a aby se nevyvinula
táž berní prakse a tytéž zlořády,
které až dosud zatěžují celý
náš finanční a berní život.
(Potlesk.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Petrovický.
Posl. Petrovický: Slavná sněmovno!
Reforma daňová byla u nás hospodářskou
nutností. Již vládní prohlášení
všenárodní koalice, utvořené
ke konci r. 1922, uznávalo veliká břemena,
jež na sobě měly všechny poplatnické
vrstvy. Tehdáž zvěčnělý
ministr financí dr Rašín prohlásil,
že nelze již staré daně zvyšovati
a nové uzákoňovati. Živnostnictvo, obchod
a průmysl trpěl ve svém podnikání
vysokými daněmi a ještě většími
autonomními přirážkami. Příčina
vzrůstu finančních povinností, které
od převratu každého roku více a více
rostly, tkvěla v tehdejším státním
i ostatním veřejném hospodářství.
Tehdá po většině převládal
názor v hospodářství obecním,
okresním, zemském i státním, že
lze zhojiti v nejkratší době všechny válečné
bědy a že lze prováděti různé
reformy co nejrychleji bez ohledu, zda poplatnictvo postačí
na tyto úkoly placením daní, autonomních
přirážek a ostatních tak četných
dávek.
K tomu hodně ještě sociální zákonodárství
zatěžovalo poplatnické vrstvy, jichž nejvíce
se po stránce finanční dotýkalo. Proto
nebylo divu, že se ozývaly důraznější
protesty se strany poplatnictva, najmě živnostnictva,
obchodnictva a průmyslu proti předaňování,
jež bylo namnoze ještě neúprosně
berními správami vymáháno. Byly pořádány
různé protestní schůze, tábory
i průvody poplatnictva, jež tímto způsobem
demonstrovalo proti velkému finančnímu útisku.
Bohužel, musím s tohoto místa konstatovati,
že na těchto protestních schůzích
nebylo zpravidla těmi, jež je vyvolávali a
aranžovali, poplatnictvo náležitě a pravdivě
informováno. Bylo těchto protestních schůzí
využíváno stranicky a často stranictví
se zvrhlo na pustou demagogii. Pravidelně se útočilo
proti státu, paušálně proti berním
správám a všemu bernímu úřednictvu
a nejvíce byly také řízeny útoky
proti straně národně demokratické
a jejímu zasloužilému finančníku
a národohospodáři zesnulému dr Rašínovi.
Neodsuzoval jsem nikdy ani tolik těch, kteří
se podobných schůzí zúčastňovali,
avšak velmi často odsuzovali se sami před tou
částí soudného poplatnictva, živnostnictva
a obchodnictva ti, již tak často nesprávně
informovali. Každý nepředpojatý pozorovatel
musil uznati, že velká břemena daňová
vznikla poplatnictvu jednak z poválečných
poměrů, jednak nešetrným hospodářstvím
kterékoli veřejné správy. A právě
na toto nehospodářství ukazovali jsme každou
chvíli a předpovídali jeho katastrofální
důsledky, jež potom také se objevily ve velkém
zatížení všeho poplatnictva. Bohužel,
že na zmíněných protestních schůzích
daňových nebylo řečníky poukazováno
na tyto smutné poválečné zjevy a nikdy
nebyly činěny výtky proti těm, kteří
nehospodárně ve veřejné administrativě
si počínali. Největší břemena
a vysoké daně se všemi přirážkami
byly předpisovány živnostnictvu, obchodnictvu
a průmyslu od r. 1920 do r. 1923. A nejhorší
v této době byl zjev ten, že platební
předpis následoval jeden za druhým a že
nikdy poplatník z nich nemohl se přesvědčiti,
že je již se svými finančními povinnostmi
práv vůči berním úřadům.
S obavou otevírali živnostníci a obchodníci
denní poštu, aby v ní nenašli zase nějaký
platební rozkaz. A v té době bylo také
nejvíce exekučních zájmů, při
kterých v živnostenských rodinách odehrály
se srdcervoucí scény. Tenkrát zakročil
jsem se svými klubovními kolegy u ministerstva financí,
kde vylíčili jsme často příliš
prudké a nehorázné vymáhání
daní na poplatnících hospodářsky
nejslabších a domáhali se úlev pro ně.
Jelikož doložili jsme četnými konkrétními
případy naše tvrzení, uznalo konečně
ministerstvo financí naše informace za správné
a vydalo po sobě tři různé výnosy,
jimiž nařizovalo určité ohledy vůči
poplatnictvu v historických zemích a později
také na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Tyto poměry byly velmi a nejlépe známy zesnulému
dr Rašínovi. Proto při druhém
vstupu do vlády jako ministr financí slíbil,
že bude postaráno v krátké době
o reformu daňovou. Bohužel, nemohl dokončiti
tento velký berní zákon, jehož provádění
převzal po něm nastoupivší ministr financí
inž. Bečka. Inž. Bečka ujal
se opravdu tohoto dědictví po dr Rašínovi
a vydal za svého ministrování studii
k návrhu zákona o přímých daních.
Proč tato studie nestala se vládním návrhem
zákona, tkvělo v příčinách
a překážkách politických.
Studie zákona o přímých daních
byla dána k posouzení všem příslušným
hospodářským institucím, jakož
i politickým stranám. Je samozřejmé,
že byla podrobena kritice. Kritika byla různých
názorů. Tam, kde zejména politická
strana stála nepřátelsky proti straně
národně demokratické, byli pánové
s kritikou velmi krátce hotovi, aniž by podrobili
předlohu náležitě a věcně
důkladnému studiu a úvaze. Jim stačilo,
bohužel, jak ustavičně v našem politickém
životě se ukazuje, že studie o přímých
daních byla předložena veřejné
kritice ministrem, který byl příslušníkem
strany nár. demokratické. Přes to však
studie Bečkova byla strukturou budoucího
vládního návrhu, podaného nynějším
ministrem financí dr Englišem. Byla při
srovnání s pozdějším návrhem
daňové reformy ministra dr Engliše daleko
příznivější, a to jak ve stylisování
zákona o dani důchodové, tak o všeobecné
a zvláštní dani výdělkové.
Jako mnohé bylo změněno při projednávání
nynějšího vládního návrhu
jak v "šestnáctce daňové"
tak v "osmičce" a konečně v rozpočtovém
výboru, tak by byly jistě ještě zlepšující
změny určitě provedeny při projednávání
reformy daňové ministra inž. Bečky,
kdyby byl býval jemu poskytnut dostatečný
čas. Historie daňové reformy, její
iniciativy, vývinu a konečného uzákonění
nikdy nemůže upříti, že základ
k ní byl podán ministrem dr Rašínem
a silné jeho rozvedení ministrem financí
inž. Bečkou.
Reforma daňová mohla býti projednána
již dříve, mohla již dnes míti
své určité zkušenosti a zejména
blahodárný vliv na úlevy pro živnostnictvo,
obchod a průmysl. Že se tak nestalo, zavinily strany,
které vyvolaly předčasné volby do
obou zákonodárných sborů. Důsledky
těchto předčasných voleb se dostavily,
jak jsme zejména my předpokládali a předpovídali.
Jestliže dnes ještě živnostnictvo a obchodnictvo
úpí pod vysokým zdaněním a
teprve ještě po určité, pro ně
jistě velmi těžké době může
očekávati výsledek nynější
daňové reformy právě projednávané,
nesou vinu všichni ti činitelé, kteří
z důvodů ať již stranických nebo
jiných vymohli předčasné volby a tak
ukázali pravou svoji tvář živnostnictvu
a obchodnictvu, kterou vždycky krásně líčili
a s úsměvem jemu představovali na protestních
schůzích dříve mnou zmíněných.
Proto konstatuji zde veřejně, že o reformu
daňovou, která by přinesla positivní
výsledky očekávané od ní živnostnictvem,
obchodnictvem a průmyslem starala se stejně strana
národně demokratická s ostatními stranami,
jež nejenom svými ministry financí, nýbrž
všemi orgány se jí domáhala a k dnešnímu
stavu, ve kterém v této chvíli je, usilovně
a z přesvědčení pracovala.
Ke konci roku 1926 volání po reformě daňové
bylo častější a intensivnější.
Když byl podán vládní návrh reformy
daňové, ihned jsme se starali o její zpopularisování
mezi živnostenskými kruhy. Výbor živnostenský,
zemský i ústřední výkonný
výbor živnostenský strany národně
demokratické spolu s oběma našimi kluby, jak
poslaneckým, tak senátorským, konaly šest
velmi důležitých porad, kde zkušení
a odborně vzdělaní zástupci živnostnictva
a obchodnictva podrobili reformu daňovou velmi důkladné
úvaze, po které přičinili k ní
své náměty a opravy. Těchto oprav
vřele se ujali naši zástupci v rozpočtovém
výboru kolegové dr Matoušek a dr Samek.
Mimořádný zájem na reformě
daňové vysvětluje se také tím,
že každá vrstva národohospodářského
života přijala nejnovější návrh
zákona jako východisko ze svízelné
hospodářské situace, ve které se předaněním
octla. Přes krátkost času, který byl
poskytnut všem hospodářským zástupcům,
institucím, Státní živnostenské
radě a Zemským živnostenským radám,
Obchodním a živnostenským komorám a
Ústředně těchto komor, přece
vykonán velký kus záslužné práce
vzhledem k posouzení velkého tohoto finančního
díla. Ústředna obchodních a živnostenských
komor dvakráte podala po zralé úvaze své
vyjádření o všech daních přímých
i o zákonu, týkajícím se autonomních
přirážek.
Poplatnictvo všech kategorií mělo oprávněnou
již obavu, že projednání se zpozdí
tak daleko, že nebude reforma daňová míti
zpětné platnosti od 1. ledna t. r. Zatím
tyto obavy se nesplnily a lze snad dnes již pevně
očekávati, že stanovená lhůta
k projednávání reformy daňové
v plenu sněmovny do 12. května t. r. se dodrží,
a že ještě před volbou nového presidenta
Československé republiky projedná reformu
daňovou rozpočtový výbor senátu
a po volbě presidenta že přijde do pléna
senátu a potom k podpisu nově zvolenému presidentovi.
Reforma daňová je očekávána
od všech poplatnických vrstev s nadějí,
že zjedná úlevu ve finanční tísni,
ve které octly se u nás všechny vrstvy výrobní
i obchodní bez rozdílu svého hospodářství.
Předem nutno předeslati, že určité
výhody poplatnictvu z reformy daňové se dostaví.
Tyto výhody ovšem nebudou pro všechno poplatnictvo
stejné a proto také každého poplatníka
neuspokojí. Jako nelze nikdy a nikde každého
uspokojiti tak, aby spokojenost byla jednotná, tak i vyřešení
reformy daňové nedojde plného uspokojení
u poplatnických vrstev, tím spíše ne
u jednotlivců. Naše staré dobré přísloví
"Všem se nelze zachovati", platí i v tomto
případě. A tak poznáme v krátké
době, že malý člověk, jak říkáme,
hospodářsky slabý, tak i střední
úlevu z reformy daňové pocítí
více nežli poplatník hospodářsky
silnější. Důvěra ve výsledky
reformy daňové byla by všeobecně větší,
kdyby byly oposiční strany posuzovaly reformu daňovou
při projednávání jejím v rozpočtovém
výboru kritikou věcnou a cílevědomou.
Bylo však znáti, že oposiční strany
někde překročovaly mez věcnosti a
účelu, pro který reforma daňová
se projednává. Nelze ovšem také upříti,
že i v některých pozměňovacích
návrzích, které oposiční strany
při projednávání reformy daňové
podaly, měly pravdu a návrhy byly také koaličními
stranami akceptovány.
Reforma daňová může míti jenom
tenkráte zdárný výsledek, jestliže
budou stavěny rozpočty našeho veřejného
hospodářství a to jak státního,
tak zemského, okresního a obecního tak, že
bude všude dbáno zásady šetření,
kterou měl vždycky na paměti a ji v praxi prováděl
zesnulý finančník dr Rašín.
Musí býti šetřeno u nás od shora
dolů, to jest příklady šetření
mají býti také dány těmi, kteří
jsou odpovědni za celé veřejné hospodářství.
"Verba movent, exempla trahunt", toto latinské
přísloví má platiti právě
v zásadě šetření vzhledem k očekávaným
výsledkům z reformy daňové. Nesmí
se nikde a nikým zapomenouti, že podnikatelské
vrstvy jsou úplně u nás vyčerpány,
že příliš vysoko a silně je napjata
daňová tětiva, jež již často
v některých výrobních třídách
hrozila prasknutím. Jsou velmi četné případy,
že jednotlivci stáli a stojí dodnes nad propastí
úplného hospodářského zhroucení.
A právě ti upírají svoji jedinou naději
na očekávané výsledky, plynoucí
z reformy daňové. A jich naděje, jakož
i ostatních, chovajících důvěru
v reformu daňovou, nemůže a nesmí býti
zklamána. Bude také třeba, aby depurační
akce, nařízená ministerstvem financí,
u všech berních úřadů byla s
urychlením provedena, aby do statisíců jdoucí
ještě nevyřízené rekursy daňové
byly vyřízeny a aby skutečně vzaly
berní správy ohled na poplatnictvo, zejména
z vrstev středních a malých.
Živnostnictvo, obchodnictvo a průmysl zajímá
z reformy daňové hlavně daň důchodová,
všeobecná a zvláštní výdělková
daň.
Daní důchodovou bylo dosaženo pro všechny
poplatníky jí podléhající největší
úlevy, která hraničí až do 40%.
Je možno všeobecně tvrditi, že téměř
každý poplatník, podléhající
dani důchodové, bude na tom ve své finanční
povinnosti lépe, nežli byl při předpisování
nynější daně z příjmu.
Ministr dr Engliš prohlásil při jednání
o důchodové dani, že by nemohl sleviti na důchodové
dani 40%, kdyby nebyla studie ministra financí inž.
Bečky šla až na 50% slevy. Je tudíž
viděti, že vlastně původní studie,
jež byla provedena k podnětu dr Kramáře,
způsobila tak značné slevení daně
důchodové až o 40%. Do 20.000 Kč důchodu
byla stanovena paušální sazba 2% po odečtení
příslušných srážek. Tato
paušalisace, která znamená další
snížení daně důchodové,
naším přičiněním rozšířena
byla také na úředníky a zřízence
a ve schůzi rozpočtového výboru 3.
února t. r. také na pensisty. Pensista na př.,
který má měsíční pense
1400 Kč, platil z ní dodnes daň z příjmu
63 Kč a nyní bude platiti paušál 2%,
tedy pouze 28 Kč, čili o 35 Kč méně,
nežli dosaváde platil. A tato úleva stoupá
při dani důchodové podle jednotlivých
důchodů a bude činiti u některých
kategorií úřednických slevy oproti
dřívější dani z příjmu
až o 3000 Kč.
Živnostnictva, obchodnictva i průmyslu dotýká
se hlavně daň výdělková, která
v původní vládní osnově byla
v §u 57 živnostnictvu a obchodnictvu hodně nepříznivá.
Původní vládní návrh určoval
v §u 57 daňovou sazbu do 30.000 Kč ročního
čistého zisku 1/2%, od 30.000
Kč do 120.000 Kč čistého zisku 3%
a od 120.000 Kč čistého zisku výše
41/2%. Tehdá postavili jsme se proti
zmíněné daňové sazbě,
srovnávali jsme ji s daňovou sazbou, hodně
výhodnější, ve studii přímých
daní, vydané inž. Bečkou, a dožadovali
se nápravy. Právě tento paragraf byl ve všeobecné
dani nejspornějším a vyžadoval dlouhých
porad a dohodování se v daňové "šestnáctce"
a "osmičce". Že se odpočítávají
od základů důchodové a výdělkové
daně zaplacené daně, je zásluhou dr
Kramáře, který po dlouhých
bojích vymohl, že se zaplacená daň výdělková
odpočítává také od základu
zdaňovacího.