Teprve po splnění těchto podmínek
ustanoví vláda datum, kdy by mělo vstoupiti
v platnost ustanovení nového zákona o organisaci
a doplňování armády, tedy i praktické
zavedení snížení presenční
služby.
Stejně prvý návrh generála Nolleta
i druhý návrh zvaný Painlevé-Osola,
tak konečně i třetí, poslední
návrh činí odvislým snížení
vojenské presenční služby na předběžném
splnění podmínek právě uvedených.
Je velmi pozoruhodné, že ta část našeho
tisku, která se často zabývá útoky
na vojenskou správu, proč nepřipravila celou
organisaci branné moci k zákonem předvídanému
snížení, ani jedenkráte nesdělila
našemu čtenářstvu, jak je podmíněno
ve Francii snížení presenční
služby a co vše nutno splniti, než k němu
bude přistoupeno.
Budiž mi prominuto, jdu-li ještě dále
do podrobností, ale je nutno si uvědomiti, proč
selhávaly a neuspokojovaly oba dva první francouzské
návrhy. Bylo to proto, že ani prvý ani druhý
nezajišťoval náležitě kryt hranic.
Když pak třetí návrh poměrně
nejlépe, ne snad dokonale, tuto otázku rozřešil,
byl vzat vládou definitivně v úvahu. Jest
pochopitelno, že Francie bude moci k reorganisaci své
armády přistoupiti, bude-li míti svých
20 teritoriálních velitelství a 16 metropolitních
divisí, neboť má značné disposiční
síly, a to 4 koloniální a 2 severoafrické
divise v Evropě s plnými počty a kromě
toho ještě 4 severoafrické divise koloniálního
vojska na půdě africké, kde mužstvo
v plném válečném počtu slouží
delší dobu než armáda metropolitní,
znamená tedy prvotřídní a početně
silný válečný nástroj, kterým
spolehlivě může býti kryta mobilisace
armády metropolitní.
Nyní je možno se otázati, jaký stav
by nastal u nás, kdybychom, nemajíce splněn
ani jeden z výše vyjmenovaných pěti
bodů a nemajíce žádné disposiční
jednotky, hnali se překotně ke snížení
presenční služby proto, že by se to hodilo
jako zvučné heslo některým politickým
stranám.
A jak to vypadá v Rusku? Jelikož nejúporněji
jsou vedeny útoky na naši armádu se strany
komunistické, nebylo by bez zajímavosti poukázati
blíže na armádu státu, který
je veden ideovými stoupenci našich komunistů.
Jak již z uvedených číslic patrno, není
požadavek sovětského Ruska - pokud se armády
týče - nijak skrovný. Již mírový
počet armády a trvání presenční
služby, které kolísá od minima dvou
let do 4 roků - podle druhu zbraně - jest neklamným
důkazem, že sověty jsou militarističtější
než bývalý carský režim. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Jelikož Rusko prodělalo různé snahy
po zlevnění vojenských břemen prakticky
a došlo k poznání, že některé
reformy, které i u nás jsou propagovány,
jsou nevýhodné a mnohdy i neuskutečnitelné,
zmíním se šíře o branném
systému sovětského Ruska.
Branná povinnost byla nově upravena branným
zákonem ze září roku 1925. Zákon
stanoví všeobecnou povinnou vojenskou službu
pracujících občanů mužského
pohlaví od 19 do 40 let včetně. Povinná
vojenská služba se skládá: a) z předvojenské
výchovy, b) z vlastní presenční služby,
c) z pobytu v záloze.
Předvojenská výchova po různých
neblahých zkušenostech, které byly získány
při pokusech, prováděných prvně
již r. 1923, omezena r. 1924 jen na některé
kraje. Byl to hlavně kraj moskevský, leningradský
a ukrajinský. Byly to opět jen experimenty které
se projevily větší nebo menší desorganisovaností
a chaotičností. Tyto neblahé pokusy vedly
k opatření, že byly vyloučeny ze součinnosti
na předvojenské výchově komunistické
organisace a její provádění bylo svěřeno
jen orgánům vojenským.
Precisování v provádění výchovy
bylo vyznačeno teprve branným zákonem z r.
1925 a podle něho jsou nařízeny povinné
odvody a povinné odsloužení jednoho měsíce
v 19. roku a jednoho měsíce ve 20. roku fysického
stáří brancova. Zřizují se
učební střediska a nákladná
ležení, ve kterých po dobu jednoho měsíce
jsou podrobováni "doprizivníci" (t. j.
brannou přípravou povinní) intensivnímu
výcviku. Letošní výsledek povolání
k tomuto výcviku není zdaleka upokojující,
jelikož v mnohých krajích se odvody i samotné
nastoupení setkaly s výsledkem velmi pochybným.
(Posl. Harus: To máte z oddělení špionážského
ministerstva nár. obrany!) To se rozumí, že
máme také špionážské oddělení,
snad si nemyslíte, že bychom se za to měli
styděti. Ale toto oddělení by mělo
míti větší dotace, aby bylo dokonalejší.
Cožpak si myslíte, že je to pouze vaším
privilegiem dělati špionáž? (Výkřiky
posl. Mikulíčka.)
Vlastní presenční služba se koná
buď v tak zv. kádrové armádě,
nebo v teritoriální armádě.
V armádě kádrové, která čítá
mírového stavu 600 tisíc mužů,
slouží nováčci podle druhu zbraně
2 až 4 roky. Je tu stálá armáda, schopná
okamžitého vojenského zakročení
a vojenské akce.
V armádě teritoriální koná
se presenční služba po dobu 5 let vždy
určitou část v roce 1 až 3 měsíce,
a to opět podle druhu jednotlivých zbraní
různě dlouho. Zbývající část
roku, kdy branci nejsou podrobeni výcviku, meškají
na trvalé dovolené a mohou býti v případě
potřeby povoláni. Ta armáda má stálé
velitelské kádry a pomocný sbor a tvoří
t. zv. teritoriální divise, které jsou sice
divisemi výcvikovými, ale v mobilisaci stačí
doplniti je mužstvem, aby se staly divisemi bojovnými.
K historii těchto dvou armád budiž podotknuto:
Původně r. 1923, když se sovětská
vláda rozhodla na uzákonění předvojenské
výchovy, rozhodla se i na reorganisaci armády ve
smyslu systému teritoriálního, který
měl býti aplikován postupně v celé
sovětské armádě. Tak r. 1923 a 1924
byly zrušeny některé divise stálé
armády a přeměněny na divise teritoriální.
Ale již ke konci r. 1924 konstatováno, že teritoriální
výcvik neuspokojil, a tam, kde při tomto systému
bylo spoléháno na intensivní činnost
civilních organisací komunistických a státních
orgánů, také ovšem komunistických,
dočkala se vojenská správa úplného
zklamání. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Já jenom dokumentuji, že technická
příprava byla i v sovětském Rusku
uznána za předpoklad pro vybudování
slušné armády, a že se neopovážili
nikde armádu aplikovati na skutečný systém
miliční. (Posl. Mikulíček: Udělali
chybu, že nevzali Gajdu! - Veselost komunistických
poslanců.) Já nevím, o tom asi víte
více než já.
Tento stav přiměl sovětskou vládu,
že upustila částečně od systému
teritoriální armády a zastavila přeměnu
kádrových divisí na teritoriální;
a pokud ještě byly tvořeny tyto teritoriální
divise, nedělo se tak přeměnou kádrových,
nýbrž stavěním nových divisí.
Jmenovaný branný zákon z r. 1925 nemluví
již výhradně o systému teritoriálním,
nýbrž o systému kádrovém a teritoriálním,
neboť v jeho stati 1, § 7, se praví: "Povinnost
presenční služby může býti
splněna buď v kádrové (regulerní)
armádě, nebo v teritoriální armádě."
Je to tudíž kompromis mezi přehnanou snahou
zjednodušení vojenských břemen, kompromis
drahý, o čemž se velmi skepticky vyjádřili
vysocí vojenští odborníci sovětští,
kteří tvrdí, že finanční
náklad na teritoriální armádu jest
veliký, zatím co ona vojensky a technicky zůstává
nesrovnatelně daleko za armádou regulerní.
A není opravdu divu, že takový názor
panuje, uvážíme-li, že Rusko odvádí
75 % celoročního kontingentu, to je 900.000 mužů
(u nás asi 27 %). Tito nováčkové jsou
zařazováni do 43 divisí a 8 brigád
regulerní armády a postupně do 69 divisí
teritoriálních. To je celkem 51 divisí, resp.
brigád samostatných regulerní armády,
plus 69 teritoriálních, čili reservy, t.
j. 120 velikých jednotek divisí, zatím co
náš stát má k disposici při tom
"strašném" svém militarismu všeho
všudy divisí 12, tedy 120 proti 12.
Jaké budou další výsledky teritoriálního
systému, je dosud velmi nejisté a nedá se
předvídati, zdali od něho nebude vůbec
upuštěno.
Bylo by rovněž zajímavé, nahlédnouti,
jaké finanční náklady věnuje
sovětské Rusko na svoji armádu. K tomu nám
poslouží čísla: Letošní
vojenský rozpočet jest zvětšen proti
minulému roku o celých 50 %, t. j. ze 430 milionů
dosahuje 624,500.000 zl. rublů. To jsou však jen náklady
na regulerní armádu. K tomu přistupují
výdaje další, souvisící úzce
s armádou, a to: 125,500.000 zl. rublů na části
Hlavnago Političeskago Upravlenia nebo Gosudarstvennago
Političeskago Upravlenia (G. P. U.), což je vlastně
totéž, co v carském Rusku byla "ochranka".
Dále 200,000.000 zl. rublů trupám teritoriálním,
které jsou počítány v rozpočtu
komisariátu pro osvětu, 20 mil. zl. rublů
na dodatečný fond pro letectvo, plynovou službu
a bezdrátovou telegrafii, 15 mil. zl. rublů pro
dopravu trup (zatěžuje rozpočet dopravy), 15
mil. zl. rublů na vydržování ubikací,
624 mil. zl. rublů, náklad na regulerní armádu,
který jsem již uvedl, takže dohromady vynakládá
sovětské Rusko na účely vojenské
1 miliardu zl. rublů, což jest celkový náklad
na armádu. To činí 25 % celostátního
rozpočtu, zatím co u nás ještě
roku 1922 byl rozpočet nár. obrany 15 % a postupně
sešel na 11 % roku minulého, což činí
celkem 1370 mil. korun dnes.
Jistě je pozoruhodna i vážná okolnost,
že náklady na armádu jsou rozděleny
i v jiných resortech civilních, což u nás
nejen že neexistuje, nýbrž je zde i snaha některých
ministerstev, zatížiti nár. obranu výdaji
jí naprosto nepříslušejícími.
Za těchto poměrů v jiných armádách,
jmenovitě ve francouzské a v sovětském
Rusku, jak jsem uvedl, je nutno vyvoditi důsledky i pro
organisaci a výcvikovou dobu naší armády.
A učiníme-li tak, dojdeme k povinnosti zkoumati
přece možnost výcviku vojáka za dosavadní
presenční služby, totiž takové
možnosti výcviku, aby v případě
vážného konfliktu to skutečně
za něco stálo.
Výcvik našeho vojska je u nás takový
- nebudu uváděti všecky zbraně, ale
uvedu pěchotu: Moderní armáda a moderní
válčení vyžaduje v prvé řadě
dokonale technické výzbroje armádní,
naprosté technické zdatnosti zbraní, tak
jako u dělostřelectva, ale ovšem průbojnost,
řekl bych, útočnost armády záleží
na pěchotě.
Dovolte, abych řekl, jak to vypadá u nás
na příklad při tom ženijním vojsku.
Dříve než přistoupím k podrobnému
výpočtu, musím podotknouti, z čeho
se skládá výcvik vojína ženijního.
Je to vojenský výcvik, dále vodní
služba a služba pozemní. Tyto tři složky
jsou časově rozděleny takto: K disposici
je za 18 měsíců: 365 a 182, t. j. 547 dní
čili 1094 půldnů. Od toho: strážní
a dozorčí služba (u dvoupraporového
pluku denně 20 mužů stráž, 10 mužů
dozorčí služba, t. j. za 18 měsíců
50 půldnů a posádková strážní
služba 12 půldnů (celkem 62 půldny).
Neděle a svátky (52 a 26 neděl, 12 a 6 svátků
v roce 1926), 96 dnů, t. j. 192 půldnů. Přehlídky,
slavnosti, plukovní svátky (narozeniny pana presidenta,
přehlídky ZVV, plukovní závody) počítám
5 půldnů. Práce pro veřejné
účely, asistence, celkem 10 půldnů.
Osvětová výchova a tělo cvik (týdně
1 půlden), celkem 78 půldnů. Úklid
a čištění v sobotu odpoledne 78 půldnů.
Dovolené (podle předpisu 21 dní) 42 půldnů
Zařizování a uklízeni cvičišť
10 půldnů. Celkem 477 půldnů.
Od toho celkového počtu 1094 půldnů
pro výcvik formální po 18 měsíců
služby nutno odečísti 477 půldnů
a zbývá tudíž pro výcvik 617
půldnů.
Nyní jak vypadá minimální počet
půldnů potřebný pro nácvik
jednotlivých odvětví, na příklad
ženijní služby. Na vojenský pěší
výcvik celkem 174 půldnů. Na vodní
službu: plavbu loďkami a pontony 10 půldnů,
plavbu na klidné vodě 20 půldnů, plavbu
na proudící vodě 20 půldnů,
základy kotvení pontony 10 půldnů,
základní výkony pro stavbu válečných
mostů na suchu 25 půldnů, totéž
pro stavbu mostů přes vodu 15 půldnů,
stavbu kozových mostů na suchu 10 půldnů,
kotvení v proudící vodě 10 půldnů,
sestavení osazovacího soulodí a osazování
koz 10 půldnů, stavbu lehkých válečných
mostů 44 půldnů, stavbu zvláštních
druhů válečných mostů 10 půldnů,
sestavení různých typů převážecích
soulodí 10 půldnů, průpravu a nácvik
násilných přechodů přes řeky
8 půldnů, polní cvičení v přechodu
řeky 6 půldnů, zdokonalení výcviku
ve vodní službě na Dunaji 60 půldnů,
výpomocné mosty celkem 46 půldnů.
Pozemní a fortifikační služba: práce
trhací 20 půldnů, práce podkopové
46 půldnů, práce opevňovací
31 půldnů, stavby speciální 8 půldnů,
základní práce pozemní služby
16 půldnů, výcvik ve zhotovování
obkládacích prvků, vrtání a
trhání ve skále 8 půldnů, celkem
1029 půldnů.
Celkový počet potřebných půldnů
je tedy: pro vojenský výcvik 174 půldny,
pro vodní službu 314 půldnů, pro pozemní
a fortifikační službu 129 půldnů,
celkem 617 půldnů, které jsou k disposici
po odečtení nedělí, svátků,
prázdna, dovolených atd.
K tomuto přehledu však nutno podotknouti ještě
toto: Výše uvedená kalkulace počítá
půldny bez ohledu na příznivé či
nepříznivé počasí. Velká
část výcviku zde uvedeného však
může býti konána jen za příznivé
roční doby za normálních poměrů
v době od 15. března do konce října.
Počet půldnů nutných pro tato cvičení,
která jsou vázána na příznivé
počasí, je 418 půldnů. Počítáme-li
v době 18 měsíců k tomu způsobilé
půldny, dostaneme od 15. března do 31. října
350 půldnů, a ještě od 15. března
do 31. března 18 půldnů, celkem 368 půldnů,
tedy málo; a v tomto počtu půldnů
jsou ještě zahrnuty svátky, strážní
služba, manévry, eventuální asistence
a dovolená mužstva.
Z toho je patrno, že 18měsíční
služba ani ve dnešní úpravě nedostačuje.
Jen zvláštní shodou příznivých
okolností v posledních letech, kdy neobyčejně
mírná zima dovolila výcvik na vodě
i v prosinci, lednu a únoru, bylo dosud možno dosíci
alespoň poněkud slušné úrovně
výcviku. Nelze však s takovýmto rozmarem přírody
počítati i do budoucna a založiti na něm
výcvik armády. Vždyť i dnes je toto východisko
nouzovým opatřením a klade na zdravotní
stav mužstva a důstojníků těžké
požadavky. Netřeba dokládati, že při
zavedení 14měsíční služby
u ženijního vojska budou tyto obavy daleko horší.
Podle mínění mnoha odborníků
je skoro nemožno, vycvičiti u ženijního
vojska za 14 měsíců vojáka tak, aby
v případě konfliktu mohl důkladnou
práci poskytovati.
To platí právě tak o telegrafním vojsku
a daleko více o letectví. Nemohu se o tom pro krátkou
dobu, která mi zbývá, šířiti.
Pilota za 18 měsíců nelze vůbec vycvičiti.
Ani důstojník, který se věnuje svému
povolání v aktivní službě vojenské,
který jako gážista přestoupil k vojenskému
letectví, nestává se za 18 měsíců
pilotem, nýbrž trvá to u něho 3 roky,
jak jsem se informoval a vím z konkrétní
zkušenosti známých lidí. Na vycvičení
mužstva, sloužícího u leteckého
pluku k vedení letadel není vůbec možno
mysliti. Kdo jest odborně k tomu připraven jako
mechanik a zámečník, může se
státi mechanikem nebo zámečníkem toho
letadla, ale v případě války bude
létání spočívati na pilotech
důstojnických a pilotech civilních, podaří-li
se rozvojem letectví tyto piloty, pokud vojenské
povinnosti podléhají, v potřebném
množství vycvičiti.
Daleko horší poměry jsou u jezdectva a u každé
zbraně, která potřebuje výcviku a
přizpůsobení koňského materiálu.
Mohl bych to všecko dopodrobna vylíčiti, ale
bojím se, že bych nedošel konce.
Ještě horší jsou poměry výcvikové
u dělostřelectva, které soustřeďuje
výcvik vojáka pěšího s výcvikem
s koněm a s výcvikem s těžkým
manipulováním zbraní jako jest moderní
dělo, zejména pokud jde o těžké
houfnice a těžké kulomety. (Hlas: Pohodlnější
je to ve skladišti, kde se krade!) To platí,
pane kolego, pro všecky armády, i pro sovětské.
Dovolte, abych přece trochu obšírněji
se zmínil o poměrech v pěchotě, která
zůstane základem dnešního válčení
i pro budoucnost. Zdá se, že by snad bylo možno
vzhledem k dřívějším vývodům,
které jsem uvedl u technických zbraní, vycvičiti
pěchotu v době kratší nežli v době
18 měsíců.
Ale i tu nutno uvážiti celý výcvik a
pak se tázati, kdo bude tuto pěchotu cvičiti,
odejde-li domů na př. po 14 měsících
starý ročník, pobyv jen 2 měsíce
se svými narukovavšími kamarády.
Uvažujme nejprve výcvik nováčka a uvědomme
si, co vše musí ovládati, aby se stal schopným
k boji.
Pěšák si musí osvojiti základní
výcvik jednotlivce, řadový a bojový
výcvik v roji, v družstvu, v četě a
v rotě, musí se zúčastniti bojového
výcviku praporu, pluku a při závěrečných
velkých cvičeních (manévrech). Musí
se naučiti znáti zbraně pěchoty, t.
j. pušku, lehký a těžký kulomet,
musí se, pokud možno, dokonale vycvičiti ve
střelbě z těchto zbraní, s nimi vhodně
manévrovati ve spojení s ostatními bojovými
prostředky. Musí se vycvičiti ve střelbě
a boji ručními a puškovými granáty.
Musí se naučiti zacházeti s plynovou maskou
a jak se ochrániti proti bojovým plynům.
Musí se aspoň částečně
vycvičiti v průzkumu, úpravě a využití
terénu, k službě pozorovací, výzvědné,
signalisační, dále ve službě
dozorčí a strážní, nehledě
ani k tomu, že nutno míti na paměti i jeho
stálou a systematickou výchovu tělesnou a
morální. Vedle toho nutno určitou část
vojínů podrobiti ještě speciálnímu
výcviku na poddůstojníky, spojky, signalisty,
trubače, nosiče raněných, podkoní
a j.
Tento veškerý výcvik, zvláště
pak výcvik bojový a střelecký, vyžaduje,
aby v něm bylo po celý výcvikový rok
pokračováno systematicky, přesně podle
určitého programu a aby se ho zúčastnili
vždy všichni vojíni, má-li býti
skutečně dosaženo žádoucího
výsledku.
Za tím účelem je výcvikový
rok, t. j. od 1. října do 30. září
u pěšího vojska rozdělen takto: I. období,
t. j. od 1. října do 31. ledna, v němž
musí býti nováček již aspoň
tolik vycvičen, aby v případě nutnosti
byl schopen jíti i do pole; II. období, t j. od
1. února do 30. září.
I. období obsahuje dvě údobí, a to:
1. údobí od 1. října do 31. října.
V této době je nutno vycvičiti jednotlivce
základně. Doba ta je příliš krátká,
ale nelze ji prodloužiti s ohledem na větší
ještě potřebu zbývající
části výcvikového roku pro výcvik
bojový a speciální.
Druhé údobí od 1. listopadu do 31. ledna.
Pro výcvik v roji a družstvu. Dnem 1. listopadu počíná
rovněž výcvik speciální, a to:
v poddůstojnických školách, dále
u kulometních a technických rot. Je to sice příliš
záhy, neboť vojíni, vybraní pro specialisaci,
nemají dosud dokonalého výcviku základního,
ale nelze to odložiti na dobu pozdější,
nechceme-li po odchodu staršího ročníku,
jenž odchází do zálohy 6 měsíců
po nástupu mladšího ročníku,
zůstati úplně bez poddůstojníků
a specialistů. Výcvik specialistů se dělí
na výcvik kulometčíků a výcvik
v technických rotách. Tento výcvik je velmi
složitý, k jeho řízení je zapotřebí
zvláště schopných a odborně připravených
instruktorů. K výcviku mužstva je nezbytně
nutno použíti i poddůstojníků
a mužstva staršího ročníku aspoň
po dobu 6 měsíců.
Druhé období obsahuje zase 4 údobí,
a to: první údobí od 1. února do 15.
června. Pokračování ve výcviku
v družstvu, výcvik v četě. V tomto údobí
končí se dnem 28. února výcvik v poddůstojnických
školách. Je to ukončení dosti časné,
ale není vyhnutí, chceme-li, aby ještě
před odchodem poddůstojníků staršího
ročníku do zálohy, což je dnem 1. dubna,
mohli se tito nováčci, absolventi poddůstojnické
školy, aspoň částečně
obeznámiti s praktickým výkonem služby
poddůstojníků staršího ročníku
ve funkcích velitelů rojů, družstev,
velitelů stráží a pod., jež budou
nuceni po jejich odchodu definitivně sami zastávati.
V tomto údobí, t. j. dnem 1. dubna, odchází
starší ročník celý do zálohy.
Druhé údobí od 16. června do 31. července.
Výcvik praporu a pluku. V tomto údobí se
zdokonaluje bojový výcvik zvláště
pobytem útvarů v letních stanicích.
V tomto údobí jest na cvičení ve zbrani
již jeden nebo více ročníků záložníků.
Třetí údobí od 1. srpna do začátku
září. Větší a závěrečná
cvičení. V tomto údobí se zdokonaluje
bojový výcvik zvláště co do součinnosti
různých zbraní a služeb. V tomto údobí
je na cvičení ve zbrani vždy aspoň jeden
ročník záložníků.
Konečně 4. údobí od začátku
do konce září znamená výcvik
instruktorů pro výcvik nováčků.
Těmito instruktory vedle důstojníků
a rotmistrů, dále vedle celkem velmi nepatrného
počtu déle sloužících poddůstojníků
jsou skoro všichni poddůstojníci mladšího
ročníku, kteří však podle dosavadních
zkušeností i při 18měsíční
službě nemají po 12 měsících
činné služby většinou dostatek
samostatnosti, zkušenosti a prakse.
Číselně vyjádřená potřeba
a skutečný stav déle sloužících
je tento: Organisačně předvídáno
zapotřebí je u pěchoty 5600 déle sloužících,
kdežto dnešní skutečný jejich stav
je pouze 770.
Vzhledem k nižšímu počtu instruktorů
a jejich nedokonalosti a příliš krátké
době branců nedostává se vojínům
v době presenční činné služby
dostatečného výcviku, čímž
složitá a drahá dnešní výzbroj
mohla by se státi pro ně bezcennou, hotovým
balastem. V boji při první příležitosti
by ji takoví vojíni odhodili, nevědouce si
s ní rady, neznajíce jejího použití
a ceny.
Jak tedy vidno, jde u pěchoty ne tak o otázku výcviku
vojína, jako o výcvik a výchovu instruktorů,
poddůstojníků déle sloužících.
Instruktoři pak mohou býti vzděláni
tímto způsobem: Při 2leté službě:
nástup služby 1. října. Od 1. října
do 15. prosince výcvik individuální, po jehož
skončení šli vybraní nováčkové
do školy poddůstojnické, kde se teoreticky
vzdělávali. Vrátili se za 3 až 4 měsíce,
tedy kolem 31. března k trupě. Pracovali pak pod
dozorem a vedením starších desátníků
a četařů u vojskových těles
až do 1. října, t. j. do nástupu nováčků,
kdy se sami stali instruktory, nabyvše dříve
dobré instruktorské prakse.
Při 18měsíční službě.
Od 1. října do 15. listopadu, tedy o měsíc
dříve než řečeno před
tím, je výcvik individuální, který
již zde musí býti zkrácen ke škodě
nováčků. Po jeho ukončení jdou
nováčkové na 3 až 4 měsíce
do poddůstojnické školy jako dříve
a vracejí se asi 15. března. Jelikož starý
ročník jde 31. března domů, pracují
nově vycvičení instruktoři toliko
14 dní se svými staršími druhy a po
1. dubnu stávají se sami instruktory, ale bez prakse
u trupy. Tedy, prosím, výcvik instruktora velmi
a velmi skeptické hodnoty.
A instruktor při 14měsíční
službě presenční, od 1. října
do 1. listopadu, tudíž jen měsíc provádí
individuelní výcvik. Velitel pošle nováčka,
aniž by ho dobře poznal, do poddůstojnické
školy. Z této vyjde po 4 měsících,
t. j. 1. března a vrátí se k trupě,
kde již od 1. prosince, t. j. již po 3 měsíce
není žádného presenčně
sloužícího poddůstojníka, jelikož
všechno staré mužstvo odešlo již 1.
prosince po ukončení 14měsíční
služby do zálohy.
Nutno si velmi dobře uvědomiti, co znamená
takový poddůstojník při 18měsíční,
tím spíše pak při 14měsíční
službě. Nemaje opory ve svých starších
kamarádech, t. j. poddůstojnicích staršího
ročníku, jak bylo při službě
dvouleté, ztrácí důvěru v sebe
sama a ve své slabosti se spíše přikloní
k mužstvu než k nadřízenému, čímž
úplně mizí onen velmi důležitý
faktor vojenské discipliny, opravdový poddůstojník.
Že tím však připravujeme válečnou
armádu o poddůstojníky, jest další
důležitá okolnost, která je velmi vážná
a nad kterou se musíme hluboce zamysliti.