Středa 24. listopadu 1926

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Myslivec. Dávám mu slovo.

Posl. Myslivec: Vážená poslanecká sněmovno Národního shromáždění! Přihlásil jsem se ke slovu, abych několik málo slov pronesl ke kapitole politické, právě projednávané. Ale nežli k této věci samé přistoupím, dovolte mně, abych jenom několika málo slovy reagoval na vývody bezprostředního předchozího řečníka. Především s povděkem kvituji, že i z řad oposiční strany, ze strany sociálnědemokratické, byl zde dnes oficielně vysloven souhlas s požadavkem o novelisaci zákona o starobním a invalidním pojištění. Je přece jenom viděti, že podnět, který vyšel z vládní většiny, přece jenom musil býti dobrý, poněvadž byl tak účinným, že i zástupce čelné oposiční strany získal. Já bych připomenul k tomu zákonu jenom tolik - poněvadž bylo poznamenáno, že měly ty námitky býti uplatněny při jeho projednávání - že v politice a zejména v tomto váženém sboru, mělo by býti pamatováno na přísloví, že práce kvapná je málo platná. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)

Imponovala mně ta starost a péče, s jakou i strana váženého pana předřečníka usilovala o uskutečnění starobního pojištění. Odpovídá to její celé základně, ale tak se mně zdálo, že přece jenom - a důkazem pro to mně byly články uveřejněné v listech té strany - že přece jenom trošku šlo také o agitaci této strany a že kolega Habrman, jako ministr sociální péče, byl veleben za to, že starobní pojištění za jeho ministerství bylo uskutečněno. Jakmile bylo starobní pojištění uskutečněno, přikročeno bylo k agitaci pro rozpuštění Národního shromáždění a k volbám. Myslilo se: Teď široké masy, i ty, které odflankovaly na levo, s úctou a reverencí a vděčně budou kvitovati tyto zásluhy a proto byly vyvolány volby. Ale ukázalo se, že tato spekulace selhala, že volby nedopadly úspěšně pro tu stranu, která trošku z agitačních důvodů a proto kvapně a nedokonale o starobní pojištění usilovala. (Posl. Sedláček: Zákon nedopečený a nedovařený!) Práce kvapná, málo platná! - Nicméně nečiníme výtek a buďme povděčni tomu, že i z řad oposice bylo vysloveno přání, aby ten zákon o starobním pojištění, zákon kvapně a proto nedokonale sdělaný, byl novelisován. (Výborně!)

Druhou poznámku, kterou jsem chtěl učil niti, mínil jsem učiniti v záležitosti branného výboru. Je skutečně specialitou naší posl. sněmovny, že její branný výbor má předsedou ministra, a místopředsedou že má člena oposiční protivládní strany. Má-li tedy v této příčině pan kolega nějaké stížnosti, myslím, že je dobře může uplatniti ve vlastních a spřátelených socialistických řadách. Plně s ním souhlasím, aby branný výbor byl častěji svoláván, a ve schůzi minulého týdne konané sám jsem žádal pana ministra národní obrany, aby - v době co nejbližší přičinil se o svolání branného výboru a aby tam členům jeho učinil sdělení o tak závažných událostech, o kterých se mluví a píše v celém světě, jako je aféra v generálním štábu a aféra špionáže, aby o těchto věcech v nejblíže možné schůzi učinil členům branného výboru sdělení, poněvadž, promiňte mi laskavě, mně je to něco nezvyklého a neslýchaného, že ani členové branného výboru, ani členové zahraničního výboru této posl. sněmovny nebyli dosud informováni o záležitosti, která se dotýká takřka samých základů našeho státu.

Pan předřečník poznamenal ještě k otázce letectví, že se přiházívají častá neštěstí. I v tom jsem v té šťastné situaci vysloviti s panem předřečníkem souhlas a myslím, že by ta záležitost měla býti podrobena velmi důtklivé úvaze. Letectví je obrana budoucnosti, snad již přítomnosti, to je jeden z nejdůležitějších odborů ochrany a obrany státu.

Naše vzduchoplavba je rozdělena do dvou ministerstev. Ministerstvo veřejných prací vykazuje na letectví položku 32 mil. Kč, ministerstvo národní obrany 61 mil. Kč, a vedle toho je zde ještě samostatná vojenská továrna na letadla, podnik pracující s obratem 20 mil. Kč a vynášející státu půl milionu Kč. U ministerstva veř. prací stojí osobní výdaje k věcným v poměru 1:28, u ministerstva nár. obrany 1:4 a u letecké továrny 7:12. (Posl. Geršl: Není v tom také mzda, pane kolego?) To jsou veškeré výdaje osobní a věcné. Jako u ostatních odborů je tam služné - říkejte tomu mzda nebo služné - vždy máte tam výdaje osobní a věcné. Tedy prosím, mám za to, když už ten námět byl podán, že by mělo býti v našem státě uvažováno o tom, zdali by letectví nemělo býti soustředěno v jedněch rukou, a myslím, kdybychom se měli rozhodovati, že bychom se rozhodli pro ten obor státní správy, který nejracionelněji a nejúsporněji pracuje. Bylo by to také v zájmu bezpečnosti letectví, poněvadž ve vojenském odboru pracují lidé nadšení sice, ale přece jen diletanti, kdežto ministerstvo veř. prací má sily odborně vzdělané. Připomenul bych jen, co ví letec o motoru. Proto, když již té otázky bylo dotčeno, vyslovil bych přání, aby v naší vládě byly učiněny kroky, aby letectví bylo soustředěno v jedněch rukou, a to v těch, které za daných okolností a poměrů skýtají největší záruku, že bude správně hospodařeno s miliony na letectví vynakládanými.

Když již jsem při resortu národní obrany, prosil bych ještě o maličkou pozornost v záležitosti do tohoto resortu spadající. Je to otázka pensí. Podle našeho rozpočtu máme civilních pensistů 27 tisíc, náklad na ně činí 430 mil. Kč, vojenských pensistů 17 tisíc, náklad na ně 190 mil. Kč. Opakuji 27.000 a 430 mil. Kč a 17.000 a 190 mil. Kč.

Myslím, že bude věcí vojenské naší správy, aby se postarala o to, aby vojenští pensisté byli postaveni na roveň aspoň pensistům civilním a při této příležitosti, aby bylo i vyhověno oprávněným a spravedlivým požadavkům staropensistů, aby jejich pensijní požitky byly upraveny způsobem člověka důstojným. Jde celkem o 130 mil. Kč a když již stát nalezl prostředky v obnosu 750 mil. Kč na úpravu požitků státních zaměstnanců, měl by ještě pečovati o to, aby i těch 130 mil. Kč bylo opatřeno, aby staropensisté nebyli vydáni v šanc takovým bědným poměrům, v jakých se nacházejí.

A teď, vážené Národní shromáždění, dovolte mi několik slov k věci samé. Před měsícem slavili jsme osmé výročí obnovení naší státní samostatnosti. Musím s bolestí konstatovati, že letošní - a již loňské oslavy - neskýtaly toho obrazu, jaký jevila Praha a s ní celá vlast dne 28. října 1918. Snad nebude na škodu, připomenu-li jásavý ten den. Kdo ho zažil, nezapomene do smrti. Ale podle slov Písma svatého uloženo jest lidem jednou zemříti a potom bude soud. I my, kteří jsme den ten zažili, jednou s tímto světem i s osvobozenou vlastí se rozžehnáme a v naše šlépěje nově vstoupivší nebudou již míti v paměti onen požehnaný den, jaký pro nás všecky byl den 28. října 1918.

Vždyť teprve 8 roků uplynulo od blaženého toho okamžiku, a již zapomínáme. Ještě před 2 lety všecky strany na Svatováclavském náměstí se shromáždily k svým projevům, ale i to již pominulo. Národ jakoby zmizel, jen strany zůstaly, a již ani v den 28. října nedovedou strany ty zapomenouti rozporů a připomenouti si, že jsme všichni synové a dcery jednoho národa, občany svobodného státu a že věc národa nám musí býti ideálem nejvyšším, že ať ke kterékoliv straně se hlásíme, náš stranický boj nesmí jíti nikdy tak daleko, aby strana v straně druhé přestala ctíti Čecha, Slováka, Němce-člověka.

Zapomněli jsme, myslím, příkazu básníka - věštce Svatopluka Čecha, který v "Písních otroka" nám připomínal:

Nejprv proti škůdců tlaku

všech se svorně vzepni šíj,

v jednom hustém, burném mraku

všech nás hněv a vzdor se slij.

V jeden příboj srazme plece

zlomit pruty rabské klece...

a dodal:

A když v odpoutané síle

v náruč stisknem Svobodu,

potom pravá bude chvíle

přemýšlet a řešit, sníti,

kterak dále k světlu jíti

v řadě volných národů.

Dovolte mně, vážení členové této poslanecké sněmovny, abych připomenul něco, co se snad bude zdáti neobvyklým v debatách tohoto váženého sboru. Ale důležitost památného dne by to vyžadovala. Israelité dodnes o určitých památných dnech jedí t. zv. macesy, myslím, že to je památka na podpopelné chleby, kterých předkové jejich kdysi na poušti požívali, když se ubírali do země zaslíbené. Když toho macesu požívá, tak si vzpomíná každý příslušník národa israelského na minulost, na tu pouť svých předků. Kdybych měl autoritu, která by stačila vysloviti přání, které by bylo národem akceptováno, tak bych žádal, aby v národě našem, státě našem 28. říjen byl oslaven způsobem zvláštním, aby ten den předkládána byla na stoly našich domácností krmě: tuřín bez omastku, ovesná rýže, kukuřičný chléb, t. zv. svinský bob, zelené, páchnoucí, krví nabité cerbuláty, chléb z drtin, abychom byli v ten den oblečení do šatů z papíru a v boty s dřevěnými podešvemi, (Výborně!) neboť, vážené Národní shromáždění, to všecko jsme za války požívali. To by o každém 28. říjnu mělo připomínati každému synu této vlasti, jak trnitá, těžká byla cesta, kterou jsme se ubírali do naší zaslíbené země, do našeho samostatného státu. (Výborně!)

Vážená poslanecká sněmovno, abych nezdržoval, spěchám dále. Vyslovuji své hluboké uspokojení na tím, že němečtí občané našeho státu byli získání pro aktivní spolupráci v tomto našem státě a ve prospěch jeho. Je to událost, kterou první representant našeho státu nazval historickou událostí. A byla tato událost tak mocnou, že strhla do svého víru i činitele, kteří jinak mají celým svým posláním za povinnost, varovati se zasahování do vnitřních poměrů jim cizího státu. Vždyť i odcházející vyslanec britské říše pan Clerck při oslovení pana presidenta našeho v den 28. října vyslovil své potěšení nad tím, že ethnická základna vládní většiny naší byla rozšířena. Stalo se to sice na odchodu, byla to už více než labutí píseň, ale ta okolnost sama je dokladem, jak závažnou a významnou událostí je spoluúčast německých spoluobčanů našich na práci v našem státě.

Konstatuji s povděkem dále, že vstoupili do vlády naši němečtí spoluobčané bez podmínek, ale varoval bych většinu této sněmovny a varoval bych celý český národ, aby za toto příliš velkou vděčnost neprojevoval, poněvadž se mi to zdá samozřejmým, že spoluobčané naši němečtí neměli práva klásti nějakých podmínek. Podmínky by snad byla mohla klásti většina tohoto státu, jíž na spolupráci Němců záleží, poněvadž to, co v minulosti předcházelo, nesvědčilo o loyalitě k tomuto státu. Jestliže se tedy zdůrazňuje, že naši němečtí spoluobčané vstoupili bez podmínek do vlády, pak by se nemělo také zapomínati a vděčně kvitovati, že většina této sněmovny, většina národa našeho nekladla sobě podmínek co do loyální spolupráce a uznávání tohoto státu a jeho prospěchu v budoucnosti.

Jenom k uspokojení našich národních menšin konstatuji, že projevy v časopise menšin v "Hraničáři" uveřejněné jsou důkazem rozechvění, jež zavládá v našich národních menšinách. Život v národních menšinách je rušnější, choulostivější než život v ostatních oblastech naší vlasti, za větrem. V našich menšinách se všude cítí, jestliže se neuplatňuje v našem státě právo většiny tohoto státu, v menšinách se cítí, jestliže stát nepečuje o to, aby Čech v každé oblasti naší republiky mohl se cítiti doma.

Jestliže jsem vděčně kvitoval spolupráci německých spoluobčanů, pak bych s tohoto místa dovolil si vysloviti vroucí přání, jako jsme se zachovali vůči Němcům nám kmenově vzdálenějším, abychom aspoň s takovou ochotou, když už ne s větší, zachovali se k bratrské větvi, k bratrskému národu slovenskému, (Potlesk čsl. lidových poslanců.) aby také Slováci získání byli pro aktivní spolupráci v tomto státě, ovšem aby to mohli učiniti se ctí.

Prosím, toto přání je adresováno všem stranám, stranám většiny, i stranám těch, kteří ještě o vstup do většiny jednají. Je to vážná, historická událost. Já bych na všecky strany tlumočil přání, abychom nasadili všechno, aby s representantem slovenského národa - a to je ten, kdo zastupuje zde 60% slovenského obyvatelstva - bylo jednáno a aby s ním a také za jeho součinnosti bylo dosaženo loyální spolupráce v budoucnosti. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) Vážené Národní shromáždění! Další musím ponechati těm, kteří o věci budou jednati. Já jsem měl za svoji povinnost s tohoto místa vysloviti toto přání, poněvadž pokládám za důležité a prospěšné pro rozkvět a budoucnost tohoto státu, aby slovenský lid aktivně s námi spolupracoval. Nám to ve světě nedělá velké cti, že se nedovedeme s nejbližšími svými bratry shodnouti. (Výborně! Potlesk poslanců strany ľudové.)

Vděčně jsem kvitoval spolupráci německých občanů. Jestli bych jim však měl nějakou radu uděliti, radil bych, aby jejich oči byly obráceny k Mekce tohoto státu - Praze - a aby nepohlíželi jinam, t. j. aby se politika německá v našem státě odpruštila, neboť, vážené Národní shromáždění, světová válka ještě nepůsobila na všecky činitele způsobem výchovným. Mám zde bojovný orgán českých protestantů, českých bratří evangelíků z minulého roku, pojednávající o konferenci protestantských náboženských společností ve Štokholmu. "Kostnické Jiskry" o této konferenci přinášejí úvahu, která je překladem, excerpcí z časopisu "Christliche Welt", v němž říšský Němec profesor Friedrich Heiler pojednává o zmíněné konferenci ve Štokholmě. "Kostnické Jiskry" píší: "Heiler díval se na štokholmskou konferenci s obavami, protože v německém protestantismu vždycky viděl nedostatek pochopení pro jednotu křesťanstva a pro práci mírovou." --- A dále: "Konference sama přinesla Heilerovi zklamání, které převyšovalo všecky jeho obavy. Části německé delegace nešlo o myšlenku království Božího a o jednotu křesťanského světa, nýbrž o úzké zájmy politicko-nacionalistické."

Když francouzský delegát Elie Gounelle svou vřelou řeč zakončil slovy: "Bratří za Rýnem, podávám vám ruku... Čekáme na vás, pojďte, pomozte nám... nejsem zde proto, abych nenáviděl, nýbrž abych miloval, zahřměl sálem hřímavý potlesk, ale německá delegace zůstala němá. Jedna německá delegátka se vyjádřila: "Jsem už přejedena - vollgefressen - vlastně by se mělo říci přežrána - míru, nemohu to slovo už ani slyšeti. Každý Němec, který je zbožný, je nacionalista a monarchista." - Jeden německý církevník naříkal den ze dne, jak je to na této konferenci strašné a nesnesitelné. Jedna německá paní po zpěvu písně, jejíž myšlenkou bylo spojení srdcí, prohlásila: "My to chápeme nábožensky, ale ti druzí opěvují jen Svaz národů."

Wilfred Monod, jenž vypracoval návrh poselství, řekl prý: "z mého ohně udělali oheň bengálský." Švýcarský profesor Hadorn v debatě o míru citoval slova Zwingliho: "Učiňte pro Boha něco statečného!" Švýcarský Svaz církví předložil konferenci návrh na energický protest proti válce. Příslušníci různých národů ukazovali stále znovu na to, že svět čeká od konference energické slovo proti válce. Ale všecky výzvy narážely u Němců na hluché uši. Němci si neuvědomili, že nenávist a nepřátelství možno překonati jen láskou a utrpením, nikdy násilím.

Heiler se přiznává, že zažil na konferenci také veliké a podivuhodné dojmy, našel u účastníků z nejrůznějších zemí a zvláště u Francouzů a Angličanů upřímnou lásku, srdečnost a hluboké pochopení. Ale u jednotlivých zástupců německých církví viděl nepochopení pro cíle konference a nelásku ke křesťanským bratřím. Jeden Holanďan vystupování Němců ve Štokholmě prohlásil za největší porážku, kterou Němci utrpěli od konce světové války.

Vážené Národní shromáždění! Já jsem ta slova protestantského orgánu citoval zde proto, abych ukázal na tu nesmířlivou, nekřesťanskou orientaci, která z Berlína šířena je do celé Evropy, a proto bychom upřímně chtěli raditi německým spoluobčanům, aby se tohoto ducha nesnášenlivosti, nenávisti a válečnictví, které z Berlína do světa je šířeno, varovali.

Vážené Národní shromáždění! Proč je potřebí, abychom byli na stráži? Osm roků jsme v samostatném státě. Budeme-li všichni svorně spolupracovati, tak tento stát musí býti učiněným divadlem světu, musí prospívati, rozkvétati a šťastným učiniti nejen svoje obyvatelstvo, ale štěstí může šířiti i za hranice. Ale - na stráži musíme býti! Prosím, událost z doby nedávné: Princ Vilém pruský, syn bývalého korunního prince, zúčastnil se manévrů 9. pluku říšské obrany v Munsingen ve Würtembersku, 4 týdny pruský princ v uniformě pruského důstojníka účastnil se manévrů würtemberského říšskoněmeckého pluku; velící generál německé říšské obrany Seeckt o všem tom věděl, se vším tím souhlasil a jeho souhlas šel tak daleko, že i celou svoji karieru obětoval a do výslužby odešel, aby ukázal, že zplna srdce souhlasil s tím, aby pruský princ zaučoval se v úřadě hodnost i snad příštího velitele německé armády.

Vážené Národní shromáždění! Syn korunního prince účastnil se manévrů, korunní princ pruský, syn Viléma II., bývalého císaře, sídlí v Německu v Olešnici, projíždí celým Německem, navštěvuje čelná města v Německu a dokonce pronikly zprávy, že zajíždí i do Rakouska a do Maďarska. Proto vzhledem k těmto událostem bych připomněl tomuto Národnímu shromáždění, jakožto strážci zájmů tohoto státu, abychom byli na stráži, abychom měli oči i uši otevřené pro věci, které se v bezprostředním našem sousedství dějí, abychom vůči německé říši zachovali sice sousedskou slušnost, ale jistou reservu a opatrnost.

A když již o těch věcech mluvím, připomenul bych, aby již jednou náš pan ministr železnic vzal v úvahu otázku nádraží v Chebu. Jest to smutný zjev - prosím, o těch věcech píše "Hraničář", orgán našich menšin v prvním říjnovém čísle: Český občan v Chebu žádal český lístek u pokladny a nedostal ho, teprve když si přivedl strážníka, pomocí asistence strážní si vynutil v Chebu u pokladny vydání českého lístku. Když se tázal zřízence železničního, vrátného, kde je pokladna, tento mu odpověděl: "Nerozumím česky." A takový - praví pisatel toho článku - není na chebském nádraží pouze jeden, nýbrž jest jich tam hned devět!

Prosím, na tak důležitém, stratégicky exponovaném místě našeho státu, v Chebu, trpíme, že se tam dosud sousední německá říše uplatňuje, ať nedím, roztahuje. Proto bych vřele doporučoval našemu resortu ministerstva železnic, aby v této otázce podniklo již jednou kroky, aby tento nedůstojný pro náš samostatný stát zjev zmizel a aby cizinec, jakmile vstoupí na nádraží chebské, měl dojem, že je na půdě samostatné Československé republiky. On se tam pomalu ani česky nedorozumí. Tedy ať v zájmu cti našeho státu už jedenkráte tato otázka zmizí z počtu stížností v tomto státě přednášených. (Hlas: Snad je to na tom německém nádraží?!) Chebské nádraží je pouze jedno. (Posl. Kirpalová [německy]: To je přec říšskoněmecké nádraží!) Ano, já myslím, říšští Němci. Prosím, ono stačí jedenkráte do Chebu na nádraží jíti a chtíti vstupovati do vlaku. Já jsem tu proceduru již několikráte sám osobně prožil a konstatuji, že na nádraží v Chebu máme dojem, že jsme v německé říši, poněvadž toto nádraží je spravováno německými říšskými železničními úředníky a zřízenci. To je ostuda pro naši republiku a tato ostuda ať co nejdříve zmizí!

Vážené Národní shromáždění! Když již jsem se o těch přátelích našeho státu zmínil, řeknu dále, že stejnou reservu a opatrnost, ba ještě zvýšenou - a je to pro Slovana smutné, že to musí vysloviti - musíme chovati vůči druhému nepřátelskému středisku, vůči Moskvě. Jak Moskva působí, dokazuje i uhelná stávka v Anglii, která je vedena sedm měsíců s takovou houževnatostí jenom proto a umožněna jen tím, že na tuto stávku ohromnými, milionovými a stamilionovými obnosy přispívá bolševická vláda moskevská. (Výkřiky posl. Muny.)

Já mám zato, že již Anglie sama dovede posouditi, jak se moskevská vláda odvděčila za ty úsluhy, které při převratu r. 1917 prokázal bolševické sovětské vládě tehdejší anglický vyslanec Buchanan. (Výkřiky komunistických poslanců.) Já to připomínám, ne že bych měl za úkol starati se o zájmy Anglie, neboť jsem přesvědčen, že v Anglii je, bohudík, dosti činitelů, kteří zájmů svého státu jsou dbalí a kteří také budou věděti, jak se revanžovati za ten rozvratný pokus, který Moskva v Anglii po sedm měsíců provádí. Ale já jsem chtěl zde s tohoto místa připomenouti událost z poslední doby, a to naši špionážskou aféru. Jsem přesvědčen, že kdyby se něco podobného stalo v kterémkoliv jiném státě, již druhý nebo třetí den by zákonodárný sbor státu byl informován o rozsahu podkopnické, zločinné práce, která v tom státě cizími elementy byla by podnikána. (Posl. Bezděk: V Rusku jsou hned stříleni!) Tam by s nimi udělali krátký proces: postavili ke zdi a postříleli. Vyslovuji proto přání, aby také náš stát v této věci jednal rázně a aby poslanecká sněmovna byla uspokojena jasným, jadrným a rozhodným prohlášením ministerstva národní obrany, po případě také ministerstva zahraničí, že takovou společnost, která klade takovéto podkopy v našem státě, nebude trpěti a že všechno podnikne, aby tu činnost zamezila a že to učiní, i když se bude jednati o t. zv. obchodní missi pana Ovsejenka. (Výborně! - Potlesk.)

Je to smutné, vážené shromáždění, mám jistě úctu k českému tisku, jsem sám 30 let žurnalistou, ale je to smutné, že pan Ovsejenko a jeho přátelé pořádají v Praze hostiny, na které docházejí i někteří čeští žurnalisté a také některé české průmyslové kruhy a že z tohoto ovzduší na druhé straně vychází přímo špionážská propaganda, která má za úkol rozvrátiti náš stát.

My máme za sebou strašnou světovou válku. Představme si, že naše děti budou zítra povoláni do zbraně! Dej Bůh, aby se to nemusilo stát, ale ani ten nejmírumilovnější člověk nemůže žíti v míru, když si to jeho soused nepřeje. Představme si situaci, že zítra půjdou desetitisíce, ba statisíce našich dětí na pole válečné, a mezitím válečné plány naší republiky budou pomocí bolševické smečky zaprodány státu, proti kterému snad potáhneme do pole. Tu se jedná o životy našich dětí, o budoucnost našeho státu! A jestliže je v našem státě smečka, která toto zločinné dílo schvaluje, podporuje a cynicky se k němu hlásí, pak aspoň většina obyvatelstva tohoto státu v zájmu jeho budoucnosti a v zájmu svých dětí musí toto zločinné řádění sebranky bolševické s panem Ovsejenkem v čele zmařit! (Výkřiky komunistických poslanců. - Potlesky na pravici.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Myslivec (pokračuje): Vážené shromáždění, já jsem vyslovil to přání a těší mne, že doznalo souhlasu velké většiny tohoto slavného sboru, ale přál bych si, aby nezůstalo jen při vysloveném přání, nýbrž aby se také skutkem dokázalo, že si podkopnickou práci zločinných elementů v našem státě nedáme líbit. (Výkřiky komunistických poslanců.) Pašiče potřebujeme na vás! (Různé výkřiky.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Myslivec (pokračuje): Vážené shromáždění! Svého času měla se v Praze konat protestní schůze proti věznění ruského pravoslavného patriarchy Tichona, který byl současně s katolickým biskupem Cieplakem vězněn. Budkiewicz byl ovšem beze všech dlouhých procedur zastřelen jako sta a tisíce jiných pravoslavných i katolických kněží na Rusi. Že by byl býval zastřelen jeden rabín, jsme nikde nečetli, ale i kdyby se to rabínovi stalo, bylo by to násilí, poněvadž násilí zůstává násilím, ať je spácháno proti rabínu nebo proti pravoslavnému patriarchovi nebo proti katolickému biskupu nebo knězi. Ale, vážené shromáždění, když se v Praze měla konati tato protestní schůze proti věznění a trýznění patriarchy Tichona - však on byl propuštěn, když měl smrt, jak se říká na jazyku a také vydechl svou duši sotva opustil žalář, stejně jako biskup Cieplak, následkem utrpení ve vězení již vypustil svou duši -, byli najednou pořadatelé povoláni k příslušnému úřadu a bylo jim sděleno, že by ministerstvo zahraničí nemohlo trpěti, aby se takováto schůze konala. (Slyšte! Slyšte!) Bezprostředně před tím, když se to stalo, vyšel v "Rudém Právu" článek, který kategoricky žádal zákaz této schůze. Prosil bych, aby naše vláda, když to není vláda bolševická, přestala již jednou říditi se tím, co je napsáno v "Rudém Právu". Vyslovil bych také přání, aby naše povolané kruhy zachovávaly jistou reservu vůči "Rudému Právu", poněvadž z případu gen. Gajdy je známo, že 24 hodiny dříve než kterýkoliv český list, přineslo "Rudé Právo" výsledek šetření disciplinárního vojenského sboru. (Hluk. - Výkřiky.)

Vážené shromáždění, buď jsme holubníkem, nebo jsme státem! Až budou bolševici u vesla - my se budeme starati o to, aby se k němu nedostali - pak bychom viděli, jak by se hlavy i vás zde přítomných houpaly na ulicích na kandelábrech. Dokud nejsou bolševici pány v tomto státě, musíme se starati, aby také tento stát nepodvraceli, a co napíše "Rudé Právo", nesmí býti pro naši vládu a úřední orgány rozhodujícím. Proč to všecko připomínám? Pamatujete se, že s tohoto místa první - řekl bych bezohledný, kdybych chtěl snížiti úroveň tohoto parlamentu, řekl bych surový - výpad proti generálu Gajdovi, tehdejšímu veliteli v Košicích, pronesl tehdejší člen této sněmovny, soudr. Taussig. Tehdy jsem si položil v mysli v své otázku, co asi za tím vězí. Dnes již tuto otázku si nekladu, neboť jest mi mnohé již jasno a ostatní se snad v nejbližší době dovíme.

Chtěl jsem jen konstatovati, že tažení proti gen. Gajdovi, dokud ještě neseděl v generálním štábu, s tohoto místa zde podnikl dnes strávník některé slovenské trestnice, soudr. Taussig. Co následovalo, zdá se nasvědčovati tomu, že zase diktát bolševiků v tomto státě má se uplatňovati a rozhodovati.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP