Samospráva nechce žádné milosti od státu,
činí si však právo na život, který
ani státní správa jí nesmí
upírat. Pan ministr posuzuje jednostranně situaci,
praví-li, že stát nebo parlament nejsou povinny
přejímat odpovědnost za hospodaření
obcí. Stát i parlament uložily obcím
povinnosti bez jejich souhlasu, vzaly jim při tom zdroje
příjmů a jiné jim poskytnouti odpírají.
(Posl. Pik: V obcích nebylo nikdy tolik korupce, jako
ve státním hospodářství!) O
tom také není žádné pochybnosti.
Stát pomáhal si následkem znehodnocení
valuty k vyšším příjmům
válečnými přirážkami k
dani. Tyto přirážky nebyly však pojaty
do základu pro vyměřování přirážek.
V obcích zůstala stará základna přirážková.
Zrušením zákona o daních z vyššího
služného ztratily obce valnou část příjmů
na přirážkách k této dani předpisovaných.
Naproti tomu uložena jim povinnost vkládati každoročně
do rozpočtu náklad na knihovny, usneseny zákony
zaměstnanecké a úřednické,
z nich resultovaly četné jiné závazky
finanční. Obce musí nésti náklady
na ubytování vojska, vydržovati úřady
pro vojenské záležitosti a plniti celou řadu
jiných úkolů, které vykonávají
za stát. Při bližším zkoumání
stanoviska p. ministra financí nemohu se ubrániti
dojmu, že i on podlehl dialektice odpůrců demokratické
samosprávy. Samospráva bude se proti jednostrannému
osočování brániti. Ten, kdo jí
život nedal, nemá práva na něj sahati.
My již předem protestujeme proti úmyslu osekati
pravomoc samosprávy v nové předloze a udělati
z ní vasala byrokracie. (Výborně! Potlesk.
- Výkřiky posl. Pika a Koudelky.)
Pan ministr financí pociťuje velmi dobře, že
vydání na armádu i po provedených
škrtech není úměrné naší
hospodářské únosnosti. Proto již
předem béře rozpočet národní
obrany v ochranu proti výtce, při niž mohlo
by se užíti srovnání výdajů
na školu, a dokazuje, že vedle výdajů
státních také samospráva vydává
na účely školské a kulturní značné
obnosy. Neřekl při tom ovšem, že také
na účely vojenské vynakládají
obce ze svých prostředků značné
sumy.
Velmi zajímavou je v řeči p. ministra ona
partie, v niž mluví o přebudování
nynějšího finančního systému
a odčinění obchodových daní.
Zde se pan ministr netají tendenci směřující
k snížení daní přímých
a plaiduje otevřeně pro přesun daní
na obyvatele cestou nepřímou. Tato snaha jest státní
správou finanční uplatňována
i v samosprávě, zejména v obcích,
kde již dnes výnos dávek neliší
se svou výši téměř ničím
od výnosu přirážek.
Třídní berní reformou, nadržující
zjevně hospodářsky silným třídám,
má se stav ještě zhoršiti, neboť
předloha zákona obsahuje ustanovení, že
obcím může býti nařízeno,
které dávky musejí zavésti. Se zadostiučiněním
konstatujeme, že p. ministr financí potvrzuje naše
stanovisko, že vývozní stát, jakým
jsme my, nemůže se trvale opírati o vysokou
celní soustavu. Bylo by bývalo účelné,
kdyby tuto pravdu byl řekl již na konci jarního
zasedání. (Výborně!) Domnívám
se, že tehdy nebylo mu to dovoleno, aby toto své stanovisko
projevil. Dnes je snad již trochu pozdě. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Rozpočet státní na r. 1927 sděláván
jest za předpokladů, že poměry nebudou
horší roku předešlého. Toto očekávání
se dle všech pravděpodobností nesplní.
Naše obchodní bilance ukazuje nám jasně,
že se poměry citelně horší. Pokles
aktiva jejího za půl roku letošního
o 827 mil. Kč, stále stoupající počet
nezaměstnaných, jsou eklatantním dokladem
o zhoršené situaci hospodářské.
Tomuto stavu neodpomůže se jenom snížením
daní a obecních přirážek, nýbrž
také, a to především, zlevněním
úvěru. Celý náš hospodářský
život kotví v bankách a výroba, odkázaná
na bankovní úvěr, nesnese zatížení
režie 13% úrokem. Je tedy především
na vládě, aby zde zjednala pořádek.
Třináctiprocentní úrok není
tou dobou ničím odůvodněn. Naše
národní hospodářství není
k tomu, aby za cenu své zkázy udržovalo při
životě množství nepotřebných
bank, které jsou jenom sběrnami vkladů, a
platilo jim přepychově zařízené
paláce a zbytečnou a drahou správu. (Výkřiky
posl. inž. Nečase.) Já a vy všichni
ostatní se mnou budeme opravdu zvědaví, bude-li
míti pan ministr odvahu, aby v této příčině
splnil svůj slib. Má-li pan ministr financí
a s ním celá vláda odvahu sahati na existence
ubožáků, nesmí se ani zde zastaviti
před naléhavým zásahem.
Právě tak jako návrh berní reformy
i předložený rozpočet jsou třídními
akty s neskrývanou tendencí namířenou
proti chudým třídám obyvatelstva,
proti demokracii, již se pan ministerský předseda
ve svém vládním prohlášení
tolik dovolával. Vláda doprovází obé
tyto důležité a do života lidu hluboko
zasahující předlohy celou řadou protilidových
činů. Tyto okolnosti určují také
stanovisko naší strany nejen k oběma těmto
předlohám, ale také k nové, včera
se nám presentující vládě.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Světlík. Dávám
mu slovo.
Posl. Světlík: Slavná sněmovno!
Včera představila se Národnímu shromáždění
třetí vláda Švehlova. Nový
kabinet vyvolal doma i za hranicemi více pozornosti než
kterýkoliv z jeho předchůdců. A je
zajímavo, že příčiny této
mimořádné pozornosti jsou ku podivu doma
z velké části jiné než je tomu
za hranicemi. Pokud známe hlasy zahraničního
tisku, nejvíce je tam zajímá fakt ustavení
vlády československo-německé. Zahraniční
tisk skoro bez výjimky vítá tuto skutečnost
jako důkaz vnitřní stále postupující
konsolidace nejdůležitějšího státu
středoevropského, který je dnes tak daleko,
že si může dovoliti přibrati do vlády
největší národnostní menšinu
- k tomu ještě součást národa
z velké sousední říše, s níž
v tisíciletých dějinách stát
česky ocital se často v konfliktu, aniž by
se musil obávati jakéhokoli rušivého
zasažení do klidného vývoje státního
života. Cizina vidí dále ve vstupu Němců
v Československu do vládní většiny
a do vlády postup mezinárodního míru,
zvláště když německý aktivismus
v Československu se uskutečňuje skoro současně
se vstupem Německa do Svazu národů. Zdá
se, že německý národ ve své většině
- a s ní také většina Němců
u nás - zahajuje po válečných zkušenostech
nové období své mezinárodní
politiky. Je to moment zvláště pro národy
středoevropské potěšující,
i když nastává pod dojmem hospodářských
poměrů tak mocných, že jim pro tuto
chvíli ani odolati nelze.
Vstup zástupců většiny našich Němců
do vlády Československé republiky, ačkoliv
náš stát nijak se nevzdal svého rázu
státu národního, je reflexem dnešní
mezinárodní situace v Evropě. A právě
proto je příznivě posuzován i u našich
spojenců, zvláště také ve Francii,
která se rovněž přátelsky vyrovnává
se svým porýnským soupeřem.
Celá zahraniční veřejnost netají
se názorem, který ostatně byl tlumočen
také ve čtvrtečním prohlášení
pana ministerského předsedy, že 14. říjen
1926 je pro další vývoj mladého našeho
státu dnem historickým. A jistě není
pro nás bez významu dalekosáhlého,
když největší část právě
té národnostní menšiny, která
po převratě tak vzdorovitě se postavila do
kouta a prohlásila, že ničeho jiného
nechce než jen zarytě vyčkávati brzký
konec žaláře, do něhož byla proti
své vůli uvržena, a všemožně
přispívati k jeho nejrychlejšímu zániku,
když většina parlamentního zastoupení
německé menšiny v Československu, která
také v tomto parlamentě se pokusila o jeho rozvrat,
takřka přes noc postaví se na půdu
tohoto státu a chce pracovati ne k jeho urychlenému
zničení, ale pro blahobyt jeho obyvatelstva a tím
k jeho upevnění. Je to nejvýmluvnější
uznání dobré budoucnosti Československé
republiky a její schopnosti, udržeti se do nedohledna,
právě z řad bývalých jejich
opovědných nepřátel.
Možno skutečně a s plnou oprávněnosti
říci, že třetí vláda Švehlova
pro svůj ráz národnostně smíšený
vyvolala v Evropě z důvodů nutného
dnes mezinárodního dorozumění opravdu
nejen neobyčejnou pozornost, nýbrž i souhlas
až překvapující, a to i z tábora
stran blízkých dnešním našim stranám
oposičním. Tento její ráz příznivě
zapadl do nynější smířlivé
mezinárodní nálady, jak se projevila v Locarnu
a Ženevě. Ale je hodno pozoru, že doma tomu bylo
poněkud jinak. Jednání o nový kabinet
trvalo dlouho. Celé tři neděle napínala
se pozornost československé veřejnosti, jaký
bude konečný výsledek. Než u nás
nešlo v prvé řadě o napětí,
zda bude vláda opět všenárodní,
československá, či zda bude československo-německá.
Nejživější zájem naší
veřejnosti týkal se otázky, zda zůstane
vláda úřednická nebo bude-li nahrazena
vládou poloparlamentní či celoparlamentní.
U nás doma veřejnost politická sledovala
s největším zájmem, zda prosadí
svoji vůli nová parlamentní většina
anebo ona levicová skupina, která úřednickým
kabinetem, jmenovaným z jara přes hlavu čelných
politických stran parlamentních, chtěla stůj
co stůj znemožniti parlamentní vládu
ve smyslu čistě demokratickém, jen aby pod
rouškou vlády úřednické udržela
svoje rozhodující materialistické postavení.
Je známo, jak tisk... (Posl. Pik: Vaše sobectví,
váš materialismus zničily koalici! Váš
brutální materialismus to byl! Vy jste to znemožnili
svou kongruou!) Muselo by se rozebrati, kde je toho materialismu
více. Ale já myslím, že mezi sociálně-demokratickými
vůdci... (Výkřiky posl. Pika.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Světlík (pokračuje): Je
známo, jak tisk této skupiny až do poslední
chvíle dokazoval, že parlamentarisace... (Výkřiky
posl. Pika a poslanců čsl. strany lidové.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Světlík (pokračuje): Je
známo, jak tisk této skupiny až do poslední
chvíle dokazoval, že parlamentarisace úřednické
vlády není zatím vůbec záležitostí
u nás akutní.
Příčina této odlišnosti zájmů
doma a za hranicemi tkví v tom, že u nás se
československo-německá vláda po událostech
v jarním zasedání čekala jako věc,
která vyplývá z poměrů a která
přijde dříve či později. Ve
chvíli, kdy české socialistické strany
vystoupily ze všenárodní vládní
většiny, jen z obavy o svou existenci a ze snahy konkurovati
ohrožujícím je komunistům, kdy svůj
existenční zájem postavili nad zájem
celku, sama od sebe, bez diskusí o nacionálním
problému a jeho řešení, ze života
samého, ne z teoretických úvah, povstala
nová většina. Této většině
národnostně smíšené bylo rázem
jasno, že v zájmu národního našeho
hospodářství, (Výkřiky posl.
Pika.) další konsolidace našich státních
financí, v zájmu pevnosti naší měny
a tedy také sociálního blahobytu jest, aby
se zabránilo rozbití parlamentu násilnou
obstrukcí, nastolení vlády teroru proti vládě
demokracie a v dalším důsledku toho pokusům
dobrodruhů o lovení v kalných vodách,
o diktaturu a jiné podobné, velmi nebezpečné
experimenty. (Výborně! Potlesk poslanců
čsl. strany lidové.)
Dnešní československo-německá
vláda byla nastolena nešťastnou červnovou
parlamentní obstrukcí, v jejímž žáru
skula se také dnešní většina před
užaslýma očima celého národa.
Tehdy už národ smířil se s československo-německou
vládou, takže dnes vůbec nebyl překvapen
a zajímá se více o jiné její
vlastnosti než o její národnostní ráz.
A tu dlužno vysloviti uspokojení nad tím, že
myšlenka skutečné parlamentní demokratické
vlády, v jejímž čele stojí odpovědní
politikové a vůdcové stran, zvítězila
nad koncepcí vlády úřednické.
(Výborně!) Tuto nikdy nelze vydávati
za vládu demokratickou, neboť není výrazem
přímé vůle většiny politických
stran a není jejich osobní ideovou representací.
(Tak jest!) My jsme se proto za každé situace,
která se dosud u nás vyvinula, stavěli proti
úřednické vládě, ne snad z
odporu proti osobám, nýbrž z důvodů
zásadních a ze snahy, aby se u nás vytvořila
opravdová demokratická tradice, která by
nesahala každou chvíli k výpomoci úřednických
vlád, nýbrž vypěstovala u politických
stran co nejsilnější pocit odpovědnosti.
Jak jinak vychováme z otroků lidi svobodné,
než když jim uložíme, aby se sami spravovali
(Výborně! - Potlesk.) a pomohli si
sami za okolností nejtěžších? V
západních evropských demokraciích
nesahá se k experimentu úřednických
vlád. A my přece chceme v demokracii kráčeti
přímo v čele a nikoli ohlížeti
se po prostředcích z dob poloabsolutistických.
Musíme uvítati, že sněmovně po
období úřednické vlády, která
byla čistě administrativní a vyhýbala
se politickému vedení národa, představila
se vláda demokratická. Bohdá, že učiní
konec politickému zmatku, jaký u nás nastal
a projevil se v temných pověstech o diktaturách
a oktrojích. Byly jimi vyplněny celé letošní
politické prázdniny a souvisely s nimi t. zv. aféry
Gajdova a Stříbrného.
Co se týče aféry Gajdovy, tu nám neběželo
a neběží o jeho osobnost. My jsme svého
času projevili pouze zájem o to, jak ministerstvo
národní obrany postupovalo proti zástupci
šéfa generálního štábu.
Tehdejší ministr, místo aby byl ihned zavedl
disciplinární šetření proti obžalovanému
generálu, řešil věc způsobem
politickým. Generál Gajda musil onemocněti
a požádati o pensi. Tento postup ministerstva nás
silně kompromitoval, tak jako nám uškodilo,
že na vysoké místo v armádě byl
postaven důstojník, jehož minulost byla známa,
ale jemuž byla vyčítána teprve tehdy,
když měl býti z politických důvodů
odstraněn. Toto není demokracie, a proto vítáme
parlamentní vládu v naději, že všude
bude šetřiti demokratických řádů.
A tak jako se stavíme proti vládě úřednické
z důvodů lidovládných, tak musíme
odmítnouti každý pokus o oktroj a násilnou
diktaturu, zvláště pretoriánskou. Není
dosud zjištěno, kdo připravoval násilnou
diktaturu po rozpadnutí národní koalice.
Nechť to byl kdokoliv, ale každý musí
počítati s rozhodným odporem lidové
strany, která odmítá jakoukoli diktaturu,
ať komunistickou nebo fašistickou. Víme, že
diktatury jsou pokusem o to, jak bez nekonečných
parlamentních debat v době stále ještě
abnormálních poměrů hospodářských,
v době placení válečných náhrad
a strašných dluhů dostati se z finanční
mizerie. Ale máme příklady i u nás,
na příklad na Německu - a konečně
také čsl. demokracie to ukázala - že
to jde také s instrumentem demokratické vlády
a že není třeba experimentů protidemokratických,
které jsou provázeny neustálým řetězem
politických vražd a ovzduším podzemních
revolučních organisací, kdy veškerá
svoboda veřejného mínění je
potlačena a každá organisace, která
se nepodrobí diktatuře, je násilně
rozháněna. Násilí plodí zase
jenom násilí, ale žádné násilí
v zemi civilisované nemá trvání.
Slavná sněmovno! Se strany oposice, která
ostatně vždycky pěstovala ideu českoněmecké
vlády, vytýká se novému kabinetu více
než jeho ráz národnostně smíšený,
jeho ráz pravicový. Nová většina
prý bude reakční a protisociální.
Než nová většina je reflexem poměrů
evropských nejen po stránce nacionální,
ale i po stránce programové. Kdežto po válce
ve všech evropských státech, poražených
i vítězných, silně stoupla vlna socialismu
a komunismu, dnes, prve ještě než přešlo
prvé desítiletí, vystřídává
se vlna socialismu vlnou pravicovou. Příčina
je jasná. Socialism je spíše průvodcem
národohospodářského rozmachu, než
národohospodářského poklesu, v němž
octly se evropské státy, zatím co Amerika
okupovala bývalá evropská odbytiště.
Konkurence Ameriky je taková, že volá se po
Paneuropě. Ve všech evropských státech
je nedostatek práce. Lid volá dnes především
po práci a možnosti výdělku. (Výkřiky
posl. inž. Nečase.) Vždycky v dobách
těžkých ujímají se vedení
živly nacionálně-konservativní, které
mají tradici umění hospodařiti a šetřiti.
(Tak jest! - Výkřiky posl. Pika.) Tak
tomu je také u nás, kde pocit národohospodářské
stísněnosti překlenuje i tak hluboké
propasti, jaké se vytvořily mezi Čechy a
Němci. (Výkřiky posl. Pika a Sedláčka.)
Vládní prohlášení i projev ministra
financí kladou důraz na hospodářsko-finanční
program nové vlády. Je to znamení, že
nová vláda je si vědoma toho, co dnes je
v celé Evropě nejdůležitějším
a odkud plynou všecky vnitropolitické krise a mezinárodní
komplikace. Je to hospodářsko-politická krise
evropská, jak to formuloval ministr Engliš,
která se projevuje také u nás poklesem vývozu,
nezaměstnaností průmyslu a živností
a nedostatkem práce. (Posl. Pik: Zavřeli jste
hranice, znemožnili jste dovoz, a je tady hlad!) Dříve
to bylo také. (Výkřiky posl. Pika.)
Ministr financí líčil, co chce on se své
strany podniknouti pro odstranění hospodářsko-politické
krise, z čehož nejvíce vítáme
berní reformu se sníženými daňovými
sazbami, úspory v rozpočtu a nové jeho uspořádání,
jakož i reformu správní. Co nás však
znepokojuje, jest příliš ostrý postup
pana ministra financí proti samosprávným
rozpočtům zemí a obcí. Zdá
se nám, že takto byla by ohrožena samospráva
vůbec. Hospodářsko-politické krise
a jejího dosahu je si vědoma nejen nová vláda,
nýbrž i vládní strany, které
v pilném dotazu domáhají se rozhodného
postupu vlády proti výstřelkům spekulace,
aby se znemožnilo svévolné zdražování,
dále pak aby všemi prostředky napomáhalo
se výrobním odvětvím, průmyslu,
živnostem, obchodu a také zemědělství,
aby mohly stupňovati svoji výrobu, aby se tak pozvedl
hospodářský život ve státě
a všichni naši lidé dostali práci a zaměstnání.
Oposiční tisk zahajuje už předem boj
proti nové většině a nové vládě
pro domnělý jejich ráz protisociální
a protidělnický. Socialistický tisk je zvláště
velmi zvědav, jak si bude počínati strana
lidová, jejíž voličstvo tvoří
hlavně drobný lid, v těch otázkách
sociálních, jež zatím ještě
čekají na své rozřešení,
a při velkých sociálních zákonech,
jež byly již provedeny. Straně lidové
jest její postavení v tomto směru v nové
většině jasno. Strana lidová sice nikdy
nikomu neslibovala hory a doly, ale tolik je jisto, že zvláště
děnictvo nemusí se ani v nejmenším obávati,
že by strana naše dala souhlas k jakékoli reakci
v oboru sociálního zákonodárství.
(Výkřiky posl. inž. Nečase.) My
souhlasíme s důrazem na politiku národohospodářskou,
který byl dán v prohlášení pana
ministerského předsedy a ve finančním
exposé nejen proto, že politiky této potřebují
stavy výrobní, živnostnictvo, zemědělství,
obchodnictvo, průmysl, ale i proto, abychom mohli udržeti
všecko, co republika také za naší účasti
pro dělnictvo v sociálním zákonodárství
vykonala. (Výborně! Potlesk.) My tu máme
ostatně skvělé vzory pro politiku sociálně
reformní i ve většinách pravicových.
Myslím na příklad, že německé
centrum, které prodělalo všechny kombinace,
dosud nikdy se neprohřešilo na svém sociálně
reformním programu. A tak i lidová strana i v nynější
většině zůstane věrna svému
programu, sama sobě, svému chudému voličstvu,
které je její slávou, ježto pro všechny
naše sociální zákony - i tak revoluční,
jako je pozemková reforma - hlasovala, a chce naše
sociální zákonodárství zdokonaliti,
jak jen to bude možno. Poukazuji jen na náš návrh
na novelisaci sociálního pojištění
a gentského systému.
Strana lidová za 7 let trvání republiky ukázala,
jak rozumí státotvorné politice. I v prvých
dobách, kdy byla takořka postavena ke zdi a kdy
byla zatlačena do oposice, hlasovala pro všechny státní
nezbytnosti. Strana lidová je vždy ochotna podporovati
každou vládu, která stojí na půdě
ústavy a dobře to myslí s našim národem
a státem. Bude podporovati také dnešní
vládu v každém úsilí o zlepšení
poměrů hospodářských a sociálních.
Strana naše netají se tím, že za nejlepší
koncepci československé politiky vnitřní
považovala a považuje československou národní
většinu a její vládu. Ale ve chvíli,
kdy socialistické strany vystoupením z národní
koalice daly Němcům dlouho čekanou příležitost,
aby vstoupili do vládní většiny, československá
strana lidová v zájmu dalšího klidného
vývoje vnitřního i v zájmu postavení
republiky, v zájmu společné práce
o hospodářskou a finanční konsolidaci
našeho státu smiřuje se s historickou nutností.
Nemůžeme ponechati stát ani zmatkům
oktrojů, ani vratkosti diktatury, ani chaosu vlád
bez pevné parlamentní většiny. Budeme
proto hlasovati pro vládní prohlášení.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. dr Zadina. (Výkřiky
posl. Pika a inž. Nečase.)
Posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Podzimní
zasedání našeho Národního shromáždění
zahajuje se za nové konstelace politické, která
budí zvýšenou pozornost nejen celé naší
politické veřejnosti, ale též ciziny,
která rovněž oceňuje veliký význam
nové etapy ve vývoji našich vnitropolitických
poměrů. Vedení vládních záležitostí
převzala nová majorita, na které berou účast
též zástupci národnostních menšin
v tomto státě, majorita, která vedle všeobecných
úkolů státních, jak dosud byly sledovány
ve sborech zákonodárných a ve dřívějších
vládách, totiž konsolidace našeho státu
a zabezpečení československého národa
v tomto státě, ovládána jest též
snahou připoutati tyto menšiny ku spolupráci
na práci zákonodárné a vládní
v duchu pravé demokracie, jak je vyjádřena
v naší ústavě a která zabezpečuje
též těmto menšinám všechny
podmínky pro jejich kulturní, hospodářský
i politický vývoj.
Hlavní zásady této spolupráce s národními
menšinami vyjadřuje zajisté výstižně
vládní program, přednesený předsedou
vlády. Není vinou politických stran, které
utvořily tuto majoritu, že kooperace nebyla položena
na širší základnu a že na této
majoritě neberou účast též všechny
ostatní strany, které se prohlašují
za strany státotvorné, zejména strany socialistické,
které programově tuto spolupráci s menšinami
vždy doporučovaly a o ní často usilovaly.
Mohou to býti tudíž jen taktické ohledy,
které vedly tyto strany k absenci na tomto velikém
díle pro další politické i hospodářské
zkonsolidování našeho státu. Naše
republikánská strana lituje toho tím více,
že ona to byla, která vždy v duchu demokratické
ústavy kladla velkou váhu na to, aby celá
činnost zákonodárná a vládní
byla vykonávána na podkladě nejširší
součinnosti všech státotvorných stran
politických a zástupců všech vrstev
obyvatelstva v tomto státě.
Jestliže tento předpoklad tentokráte splněn
nebyl, nezmenšuje to nikterak velký význam
nové politické konstelace v našem státě,
poněvadž údálost tato je jednomyslně
a plně oceňována v celé politické
veřejnosti i u stran oposičních.
Úkoly, které v tomto Národním shromáždění
očekávají splnění, jsou mimořádně
důležité, dotýkají se existenčních
zájmů všech vrstev obyvatelstva, jakož
i zájmů celého státu. Ministr financí
předložil Národnímu shromáždění
státní rozpočet na příští
rok, který je sdělán v duchu rozumné
úspornosti a zabezpečuje rovnováhu mezi výdaji
a příjmy, jako základní předpoklad
pro udržení spořádaného hospodářství
státního a posílení rovnováhy
a stability života hospodářského. Ministr
financí ohlásil též reformu daní
přímých, která má uspořádati
tyto důležité složky státních
příjmů úměrně k daňové
nosnosti poplatnictva a celkově snížiti daňové
břemeno v zájmu podpory všech výrobních
vrstev.
Jako časově aktuelní vyzvedají se
též různé otázky hospodářské,
sociální a zásobovací, které
jsou též předmětem pilných interpelací
různých stran. A tu nutno především
předeslati, že celý soubor těchto otázek
musí býti posuzován s největší
seriosností, bez přehánění
a demagogického zneužívání, poněvadž
jen tak dá se docíliti věcného jejich
řešení v zájmu všech vrstev obyvatelstva
a zabrániti tak jakýmkoli poruchám v našem
hospodářském životě.
Tak mluví se především o některých
obtížích v zásobování,
dokonce o drahotě potravin a dále též
o krisi našeho průmyslu a v důsledku toho o
některých nepříznivých zjevech
sociálních, zejména o nezaměstnanosti
průmyslového dělnictva. I když nelze
přehlížeti některé nepříznivé
příznaky tohoto druhu, přece nutno zdůrazniti,
že při věcném a objektivním rozboru
těchto zjevů nejeví se skutečnost
v tak černém světle, jak snad tendenčně
se s některých stran líčí a
zkresluje. Tak zejména při posuzování
letošních poměrů zásobovacích
a cenových na trhu zemědělských plodin,
zejména obilí, luštěnin, bramborů,
řepy a j., musí býti v první řadě
přihlíženo k tomu, že letošní
úrodu všech polních plodin poškozovaly
značně nepříznivé vegetační
poměry, zejména trvalé deště
od samého zasetí až přes celou sklizeň
a mimo to v četných oblastech dostavily se rozsáhlé
živelní pohromy, záplavy vodní při
řekách a vodních tocích, krupobití
a jiné. Naše zemědělství utrpělo
letošního roku těmito živelními
pohromami obrovské škody, které znehodnotily
sklizeň nejen co do kvanta, ale i co do kvality. Podle
úředních odhadů při porovnávání
letošního roku s rokem minulým je tento výsledek
sklizně: U pšenice úbytek o 10.000 vagonů,
čili 9%, u žita 21.000 vagonů, čili
14.5%, u ječmene 13.000 vagonů, čili 10%,
sklizeň ovsa je celkem stejná jako roku loňského.
Celkem tudíž činí úbytek sklizně
podle předběžného odhadu asi 44.000
vagonů, čili téměř 10%, což
cenově představuje pro zemědělce ztrátu
na 500 milionů Kč, béře-li se za podklad
běžná cena v současné době.
Tato horší sklizeň obilní není
snad jen lokálním zjevem v našem státě,
nýbrž je zjevem světovým. Mezinárodní
ústav zemědělský v Římě
udává, že sklizeň pšenice ve 23
evropských státech je menší o 20 milionů
q, čili o 6.6%, sklizeň žita v pozorovaných
11 státech je menší o 20%, sklizeň ječmene
v 18 zjišťovaných státech menší
o 6% a sklizeň ovsa v 15 státech menší
o 8.5%. Naše zemědělství utrpělo
letošního roku dále obrovské škody
živelními pohromami, které nabyly takového
rozsahu, jakého není pamětníka. Trvalé
deště v četných oblastech způsobily
rozvodnění řek a potoků, kteréžto
záplavy, trvající delší dobu,
ničily úplně polní úrodu. Jiné
oblasti postiženy byly krupobitím, které zničilo
rovněž celou úrodu polní, jako zejména
v celé řadě okresů jižních
a západních Čech.
Kdyby byly zjištěny všechny tyto škody,
které utrpělo zemědělství letošního
roku v našem státě, jisté činilo
by to položky stamilionové. V minulém zasedání
Národního shromáždění
byla vláda vyzvána, aby rozsah těchto škod
dala zjistiti prostřednictvím okresních politických
úřadů a aby v nutných případech,
zejména kde jde o ohrožení existence, přispěla
svojí podporou. Bohužel, musím konstatovati,
že této žádosti vyhověno nebylo
a že ani ministerstvo vnitra, ani zemské správy
politické takové šetření nemají
úplné, takže celkový rozsah těchto
škod neznáme.
V některých oblastech provedli toto šetření
samosprávní činitelé a možno
si podle toho utvořiti aspoň částečný
úsudek o dosahu škod jednotlivých okresů.
S velkou pečlivostí a co možno nejúplněji
provedl toto šetření Středolabský
komitét v Hradci Králové za vedení
starosty města dr Ulricha a vydal o tom podrobnou zprávu.
Toto šetření ukázalo, že dotyčná
oblast, která zahrnuje okresy kol středního
Labe, utrpěla letošního roku ztráty
na 70 mil. Kč. Největší škody utrpěly
tyto okresy: Brandýs 11 milionů, Pardubice 10 milionů,
Kolín 8 milionů Kč atd. To jsou škody
toliko z oblasti podél středního Labe. Jak
veliké jsou škody v povodí ostatních
řek v našem státě, jaké jsou
škody způsobené krupobitím, zejména
na českém jihu, a jak obrovské jsou škody
ve všech jiných oblastech, způsobené
trvalými dešti, které ve všech polohách,
zejména v těžkých půdách
poškodily produkci obilní a způsobily přímo
katastrofální kalamitu v naší produkci
okopanin, hlavně bramborů a řepy?
Široké vrstvy našich zemědělců
po všech těchto těžkých kalamitách
mají zajisté plné právo tázati
se našich rozhodujících činitelů,
v jakém směru bude brán zřetel na
tyto těžké finanční a hospodářské
ztráty, které naše zemědělství
utrpělo, v jaké míře bude ulehčeno
našim zemědělcům v oboru daní
a jiných veřejných břemen a jakým
způsobem bude našemu zemědělství
pomoženo k odčinění a zmírnění
těchto škod a jakým způsobem bude stát
do budoucnosti pracovati k zabránění a paralysování
těchto těžkých hospodářských
důsledků.