Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Slavíček,
inž. Dostálek, dr Spina, Stivín.
Zapisovatelé: Ježek, dr Petersilka.
240 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Fatka,
dr Krčmář, dr Říha,
dr Schieszl, Syrový.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha, jeho zástupce Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 39. schůzi
poslanecké sněmovny.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Ústavně-právní výbor
zvolil ve schůzi dne 21. června 1926 místopředsedou
posl. dr Patejdla.
Klub poslanců republikánské strany zeměděl.
a malorol. lidu vyslal do výboru rozpočtového
posl. dr Štefánka za posl. Braneckého,
do výboru dopravního posl. Molíka
za posl. Křemena, do výboru ústavně-právního
posl. dr Králíka za posl. dr Slávika,
do výboru zemědělského posl.
Berana za posl. dr Králíka.
Do výboru imunitního vyslal klub poslancov
slovenskej ľudovej strany posl. dr Kubiše za
posl. dr Ravasze, klub poslanců, sl. strany lidové
posl. dr Mičuru za posl. Koška.
Klub poslanců čsl. strany socialistické vyslal
do výboru rozpočtového posl. Procházku
za posl. dr Patejdla, do výboru zemědělského
posl. dr Gagatko za posl. Riedla.
Klub poslanců komunistické strany v Československu
vyslal do výboru imunitního posl. Zápotockého
za posl. Bolena, do výboru zemědělského
posl. Čulena za posl. Kopasze, do výboru
soc.-politického posl. Štětku za
posl. Mondoka.
Klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei"
vyslal do výboru imunitního posl. inž.
Junga za posl. Krebse.
Klub poslanců "Vereinigter parlament.
Klub des Bundes der Landwirte, der Deut. Gewerbepartei und der
Ungarischen Nationalpartei" vyslal do výboru
zemědělského posl. Wagnera za
posl. Hodinu a posl. Böhma za posl. Hellera.
Klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei"
vyslal do výboru imunitního posl. Hackenberga
za posl. Kaufmanna.
Klub poslanců "Deutsche Nationalpartei" vyslal
do výboru rozpočtového posl. inž.
Kallinu za posl. Horpynku.
Předseda: Došly dotazy. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Dotazy:
posl. Horpynky ministru školství a nár. osvěty
o zmařené schůzi německé ústřední
rady rodičů v Opavě dne 4. června
1926,
posl. inž. Kalliny ministru soc. péče o invalidním
důchodu Adolfa Finka ze Staré Role číslo
25, posl. Kreibicha ministru spravedlnosti, že liberecký
krajský soud zastavil trestní řízení
proti zemědělci Emilu Siegmundovi ze Schönwaldu
v okrese frýdlantském.
Předseda: Počátkem schůze
byla tiskem rozdána zpráva.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
508. Zpráva výboru pro záležitosti obchodu,
průmyslu a živností a výboru soc. politického
o návrhu posl. Al. Beneše, Jiráčka a
druhů (tisk 330) na změnu §u 151 živn.
řádu (Nov. z roku 1907).
Předseda: Počátkem schůze
byly tiskem rozdány vládní návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
487. Vládní návrh zákona o organisaci
soudů porotních.
509. Vládní návrh, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
Obchodní úmluva mezi republikou Československou
a republikou Polskou, sjednaná a podepsaná ve Varšavě
dne 23. dubna 1925, s dodatky ze dne 3. července 1925 a
21. dubna 1926.
Předseda: Výboru imunitnímu
přikazuji žádost okresního soudu
v Giraltovcích ze dne 11. února 1926, č.
T 133/26, předloženou v hlav. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 21, června 1926, č. 7721/26,
za souhlas s trest. stíháním posl. Kubicsko
pro přečin podle §u 20 a §u 2, §u
4, odst. II zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J
216-II).
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 423) zákona,
kterým se doplňuje a mění zákon
ze dne 21. prosince 1923, č. 1 Sb. z. a n. z r. 1924 o
dani z uhlí (tisk 496).
Zpravodajem jest pan posl. dr Jos. Černý.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Jos. Černý: Slavná
sněmovno! Jde o vládní návrh zákona,
kterým se doplňuje a mění zákon
ze dne 21. prosince 1923 o dani z uhlí.
Zdanění uhlí provedeno bylo zákonem
ze dne 9. dubna 1920, na základě kterého
je podnikatel dolů povinen, odvésti z vytěženého
uhlí finanční pokladně 30% nejvyšší
prodejné ceny uhlí loco závod, což rovná
se téměř 43% ze skutečné prodejní
ceny, která po srážce uhelné dávky
podnikateli dolů zbývá. Dávka tato
zavedena byla v době nejvyšší uhelné
konjunktury, kdy ceny jak uhlí, tak i všeho ostatního
zboží sledovaly rozhodnou stoupající
tendenci.
S klesající konjunkturou uhelnou bylo však
nutno regulovati též uhelnou daň, k čemuž
vláda odhodlala se tím, že od 1. května
1921 snížila uhelnou dávku na 30%, což
bylo provedeno zákonem ze dne 12. srpna 1921. Další
snížení provedena byla vládou v červnu
a listopadu 1922, načež pak k největšímu
snížení došlo zákonem ze dne 21.
prosince 1923. Zákonem tímto uhelná dávka
byla snížena na 10% až 7%.
Projednávaným vládním návrhem
má býti uhelná dávka zrušena
při uhlí vyváženém do ciziny,
a to z toho důvodu. aby náš uhelný průmysl
mohl jednak na světovém trhu uhlí soutěžiti,
jednak pak udržeti svá dosavadní důležitá
zahraniční odbytiště. Zákon obsahuje
pak zmocnění, aby toto osvobození bylo odvoláno,
kdyby toho vyžadoval vývoj poměrů na
trhu uhelném. V dalším směru poskytovati
má zákon úlevy v tom směru, že
se osvobozuje od daně z uhlí koks, určený
pro export. Konečně mají od daně uhelné
býti osvobozeny, případně uhelná
daň má býti vrácena oněm výrobcům
různého do ciziny vyváženého
zboží, při jehož výrobě
tvoři daň z uhlí takovou složku, že
je tím ohrožena soutěživost při
vývozu.
Zde tedy projednávaná osnova znamená umožnění
zahraniční konkurence našemu uhelnému
a železářskému průmyslu, případně
i dalším průmyslovým odvětvím,
což ovšem úzce a vážně souvisí
jak s naší obchodní bilancí, tak i s
odvrácením nezaměstnanosti velikého
počtu dělnictva v dotčených průmyslových
odborech zaměstnaného.
Roční výnos daně uhelné sníží
se dotyčným zákonem as o 60 mil. korun.
Rozpočtový výbor navrhuje schválení
osnovy ve znění návrhu vládního.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci
j sou podány řečnické přihlášky.
Zahájíme proto rozpravu. Navrhuji podle usnesení
předsednictva, aby byla řečnická lhůta
stanovena 20 minutami. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Řečnická lhůta
je přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni "proti"
pp. posl. Kaufmann a J. Peter.
Dávám slovo prvnímu řečníku
zapsanému, panu posl. Kaufmannovi.
Posl. Kaufmann (německy): Slavná sněmovno!
Máme před sebou vládní návrh,
týkající se změny zákona o
dani z uhlí ze dne 21. prosince 1923. Již při
projednávání prvního návrhu
zákona o dani z uhlí z roku 1920/21, resp. při
změně zákona v roce 1922, protestovalo dělnictvo
našeho státu, v prvé řadě horníci,
co nejostřeji proti tomuto zákonu. Boj, který
proti dani z uhlí svedla naše strana, německá
sociálně-demokratická strana dělnická
a v jejím čele hornictvo, byl nejen zásadní,
nýbrž i hospodářský, poněvadž
daň z uhlí, jak jsme po celou dobu, co jest v platnosti,
vždy mohli zjistiti, byla především kromobyčejnou
překážkou výroby. Uhelná dávka,
jak původně v prvém návrhu zněl
název zákona, byla myšlena jako spotřební
daň a měla sloužiti pouze na určitou
přechodní dobu, a to k úhradě tehdejších
mimořádných státních výdajů.
Úhrada jejich měla býti částečně
kryta uhelnou dávkou. Přes to však, že
není tu již předpokladu a nutnosti daně
z uhlí, trvá státní správa
i vláda houževnatě na tom, aby byl zákon
ponechán v platnosti. Učinili jsme poznatek, že
vláda provádějíc zákon zašla
daleko za původní jeho ustanovení, Kdežto
původně se pomýšlelo na daň ve
výši 30 % prodejní ceny, byla vybírána
dávka až do výše 42 % prodejní
ceny. Škoda, kterou uhelná dávka pro naše
národní hospodářství znamenala
a jemu také způsobila, projevila se citelně
již v uplynulých letech. Hlasy volající
po zrušení této dávky ozývaly
se vždy důrazněji a bouřlivěji.
Tlakem veřejnosti donucena podala také vláda,návrh
na změnu tohoto prvního zákona. Dávka
byla postupně snižována až na 10%. Bohužel
příliš pozdě, důsledky těchto
slev padly do doby, kdy nemohly již míti význam
pro náš průmysl. Dne 21. prosince 1924 byl
však zákon - a má to svůj význam
při obnově tohoto zákona - zásadně
změněn, z uhelné dávky stala se přímá
daň z uhlí, jež projevila tuhý a trvalý
účinek na zdražení cen uhlí a
tím i na zdražení téměř
veškerého ostatního průmyslu, jenž
musí pracovati s ohněm nebo vytopenými pecemi.
Zkrátka, od doby co byl uskutečněn zákon
o dani z uhlí, lze zjistiti, že se velmi značně
změnily poměry, zvláště ceny,
na uhelném trhu. R. 1920/21, kdy byla zavedena daň
z uhlí, byla cena na světovém trhu více
než dvojnásob vyšší oproti vývozní
ceně v Československu. K tomu přistoupila
jako nepříznivá okolnost nouze o uhlí
ve vlastním státě, která sice nevyplývala
z nedostatku uhlí, která však byla způsobena
tím, že za války byly doly zcela bezmyšlenkovitě
drancovány, že těžba z horních
vrstev nepostupovala rovnoměrně s těžbou
z hlavní vrstvy, tak že v poválečné
době nutnou nebo vůbec podniknutou těžbou
z horních vrstev nezbytně docílilo se menší
výroby při vyšších výrobních
nákladech. Těžilo se tudíž méně,
výrobní náklady byly vyšší
a k tomu přistoupil ještě nedostatek dopravních
prostředků, takže vlastní průmysl,
hlavně z těchto důvodů jsa nedostatečně
uhlím zásobován, těžce byl postižen,
a okolnost, že v dosti rozsáhlé míře
došlo ke zastavení provozu v letech 1921 a 1922, lze
odůvodniti touto příčinou. Vláda,
jež velmi zevrubně sledovala vývoj těchto
věcí, využila pro sebe této pro průmysl
vlastně nepříznivé situace a především
velkého rozdílu a rozpětí mezi cenou
na světovém trhu a československou vývozní
cenou, zjistila, že by tato situace mohla býti pro
ni výhodnou, opatří-li daní uloženou
na nízkou cenu uhlí jakési příjmy
pro stát, Tento vládní návrh na zavedení
daně z uhlí byl odůvodňován
podstatně tím, že v cizině jest všeobecná
nouze o uhlí, že tudíž nejsme nuceni,
zaplaviti cizozemský trh lacinějším
uhlím. K tomu přistupovalo ještě, že
valutové poměry projevovaly pro cizinu příznivý
účinek a správným zdál se tehdy
důvod, že bychom při nepříznivých
valutových poměrech mohli vyvézti množství
uhlí, jež bychom později za příznivější
ceny odbyli. Dále uvažováno, že by bylo
lze v případě, že by cena stoupla, docíliti
většího příjmu pro uhelný
průmysl, avšak samozřejmě také
na dani většího příjmu pro stát.
Tudíž zameziti, aby se uhlí za babku nerozprodalo,
vyčkati, až domácí ceny stoupnou a tím
se stanou příznivějšími, a rdousiti
volnou soutěž, to byly nejdůležitější
důvody, jež tehdy vláda uváděla.
Toto odůvodňování svědčí
od počátku o krátkozrakosti vlády,
a to tím spíše, poněvadž jsme mohli
zjistiti, že se poměry na světovém trhu
změnily, že se změnily v neprospěch
československých cen nebo dřívějšího
rozpětí mezi československou a světovou
cenou trhovou. Několik měsíců potom,
co zavedena uhelná dávka, nejen že nebyly ceny
u nás nižší než na světovém
trhu, nýbrž byly občas dokonce i vyšší.
Přes tyto změny vláda daň ponechala.
Nepovažovala ji již za přechodnou dávku,
nýbrž za stálý a trvalý zdroj
příjmů, a i když jsme ihned, seznavše,
kam vláda směřuje, zahájili co nejostřejší
boj proti ponechání daně z uhlí, jakožto
zařízení překážejícího
hospodářskému vývoji a především
výrobě v našem státu, byli jsme bohužel
nuceni zjistiti, že výsledek všech našich
opatření, výstrah a napomenutí byl
velmi nepatrný. Touto daní zatíženo
ocitlo se naše uhelné hospodářství
ve světové uhelné krisi. Účinky
ukázaly se zvláště v letech 1924 a 1925.
Velmi značný pokles těžby byl prvním
viditelným účinkem, což můžeme
na základě statistických čísel
uhelného úřadu zjistiti a dokázati.
Tak docíleno na př. ještě r. 1913 při
těžbě kamenného uhlí 14.200 milionů
tun, r. 1924 14.400 milionů tun a r. 1925, v roce, kdy
jsme ke konci jeho mohli dokonce v ostatních odvětvích
průmyslových mluviti o dobré konjunktuře,
kdy bychom tudíž zcela normálně a zcela
přirozeně byli bývali nuceni zaznamenati
vzestup spotřeby, dostavil se pokles na 12.750 milionů
tun. Totéž, co platí o kamenném uhlí
platí také o uhlí hnědém. Tam
klesla číslice těžby z 23.100 milionů
tun r. 1913 na 20.500 milionů tun r. 1924 a 18.800 mil.
tun r. 1925. U koksu jest stejný poměr. Zmenšení
vývozu z roku 1924 na rok 1925 jest rovněž
znatelné. Kdežto r. 1924 vyvezli jsme 1.730 milionů
tun kamenného uhlí, 2850 milionů tun hnědého
uhlí a 0,480 milionů tun koksu, zmenšila se
číslice vývozu r. 1925 u kamenného
uhlí na 1429 milionů tun, při hnědém
uhlí na 2670 milionů tun a při koksu na 0,421
milionů tun. Dále můžeme zjistiti, že
také v korunové měně číslice
vývozní velmi značně poklesla, Kdežto
náš vývoz činil r. 1924 u kamenného
v uhlí 265 milionů Kč, klesl v roce 1925
na 45,8 milionů, u hnědého uhlí ze
405 milionů na v 363 miliony a u koksu ze 139 na 81 milionu
Kč, čili cena vyvezeného uhlí a koksu
r. 1925 zmenšila se o 340 milionů. Toto zmenšení
vývozu a výroby uplatňuje se také
při číslici zaměstnanosti jednotlivých
dolů. Můžeme zjistiti, že od roku 1921
jsou patrný velmi značné poklesy počtu
osazenstev. Kdežto r. 1921 bylo na 175 dolech kamenouhelných
zaměstnáno 76.000 horníků, pracovalo
r. 1925 již jen na 115 dolech pouze 62.000 horníků.
V hnědouhelném obvodu pracovalo r. 1921 ve 266 dolech
53.000 horníků a r. 1925 již jen ve 189 dolech
38.000 horníků, jeví se tudíž
pokles o ne méně než 29.00,0 mužů
osazenstva, čili v době od roku 1921 do 1925 bylo
z báňského průmyslu, z hornického
průmyslu vyloučeno 29,000 horníků,
Uvážíme-li tyto číslice, nelze
ovšem popříti, že období daně
z uhlí projevilo pro hornictví, pro stát
a ostatní průmysl nepříznivý
účinek. Vývoz klesá, dovoz stoupá.
Tento nepříznivý poměr co do vývozu
byl však zostřen ještě tím, že
anglická vláda učinila subvencemi anglické
hornictví schopným vývozu za výhodných
a příznivých poměrů a umožnila
mu podstoupiti boj na cizozemském trhu. Kdežto anglický
báňský průmysl byl vládou podporován,
bylo naše hornictví, pokud se týče odbyt
našeho uhlí, rdousen a znemožňován
daňovými břemeny ponechanými v platnosti,
kteráž předloženým zákonem,
pokud se týče předchozími zákony,
na uhlí a ceny za uhlí byla uložena, nebo uložena
býti mají. Zvláště typickým
jest však návrh smlouvy, kterou chceme v nejbližší
době uzavříti s Polskem, Sazby, které
jsme tam Polákům poskytli, jsou neobyčejně
příznivé, t. j. byly jim přiznány
všecky výhody, povolené pro dopravu domácímu
uhelnému průmyslu. Kromě toho povolili jsme
polskému uhelnému průmyslu, především
kamenouhelnému průmyslu, řadu důležitých
výhod průvozních. Při průvozu
uhlí Československem do jižních a jihovýchodních
zemí, především na Balkán, přiznali
jsme polskému uhlí značně nižší
dopravní sazby nežli svému domácímu
uhelnému průmyslu na drahách vlastní
své země, což jest ovšem zcela význačným
posílením soutěživosti polského
uhelného průmyslu. Jiné země již
k tomu při,stoupily a zrušily tuto daň, vycházejíce
z poznatku, že daň z uhlí neznamená
pouze zatížení průmyslu a znesnadnění
vývozu, nýbrž že pokles výroby
má také pro stát v zápětí
zmenšení příjmů, jež přece
daní z uhlí mají býti opatřeny.
Tak Německo a především také
Polsko úplně zrušilo daň z uhlí.
Škodlivost daně z uhlí všeobecně
se uznává. O tom není již sporu ani
pochybnosti a také náš stát bude nucen
konstatovati, kdybychom to mohli přesně zjistiti,
že daň z uhlí nepřináší
znatelného prospěchu. Stát spotřebuje
sám z celkové těžby uhlí asi
1/3. Počítáme-li pak, že stát
z této třetiny musí zaplatiti daň
z uhlí, odečteme-li toto mimořádné
zatížení pro stát od daně, kterou
stát vybere, zbývá tak nepatrný prospěch,
že nelze porozuměti, že naše vláda
ještě trvá na dani z uhlí. Daň
z uhlí sama o sobě není jedinou překážkou
našeho vývozu, naší uhelné výroby
vůbec, jest jí ovšem především
světová krise. Prostřednictvím našich
hornických organisací podařilo se nám
zjistiti, že světová roční těžba
převyšuje spotřebu asi o 250 milionů
tun, že máme tudíž neobyčejně
značnou nadvýrobu, kterou zaviňuje nejen
průmyslová krise ve většině zemí
a tím zmenšená spotřeba uhlí,
nýbrž především pokrok v tepelné
technice a tepelném hospodářství,
projevující se v poklesu spotřeby uhlí,
a to v míře od týdne k týdnu, od měsíce
k měsíci se zvětšující,
a mimo to i elektrisace postupující rychlým
tempem, jež opět má v zápětí
omezení uhelné spotřeby.
Bylo by zajímavo blíže rozebrati technické
podrobnosti, jež jsou nejsměrodatnější
pro zmenšení uhelné spotřeby i výroby.
Není k tomu bohužel potřebného času.
Topení olejem. výbušné motory, užívání
jiného paliva a topiva při všech průmyslech,
zpracujících železo, vše to přispívalo
ku poklesu uhelné spotřeby. Pokroky na tomto poli
byly nikoliv v poslední řadě uspíšeny
zvláště tím. že vysoké ceny
uhlí a velká břemena daňová
způsobila vzestup výrobních nákladů,
tyto novoty uspíšily také pokrok v příčině
tepelného hospodářství a užívání
náhradního paliva za uhlí. A vše
to pomiňuje pak, při důkladné i svědomité
úvaze a úsudku, mezinárodni úpravu
uhelného hospodářství. Před
touto mezinárodní úpravou musela by se však
především provésti i v našem státě
národní uprava uhelného hospodářství.
Naše hornické organisace podaly v tomto směru
vládě. celou řadu návrhů. Bohužel
vláda zachovala se trpně k těmto všem
důležitým a hluboko zasahujícím
návrhům a námětům hornických
organisací. Podnikatelé méně již
se snažili zaujmouti stanovisko k úpravě uhelné
spotřeby a uhelné otázky vůbec. Prostě
řekli: delší práci, více práce
a lacinější práci. To jest nejbližší,
pro podnikatele nejprostší cesta. Nebudeme si s tím
příliš hlavu lámati, jak bychom se z
tohoto dilemmatu dostali ven. Dělnictvo má svým
výkonem, zlevněním své pracovní
síly, větším omezením své
životní míry postarati se o první předpoklady
pro zlevnění uhlí a tím také
pro rozšíření spotřeby. Dále
mají býti co možná nejvíce snížena
sociální břemena tak, že i tím
se docílí zlevnění výrobních
nákladů. Zjistíme-li, že především
mzdy a náklady v hornictví byly v posledních
létech nejenom smlouvou a úmluvou zaměstnavatelů
se zaměstnanci, nýbrž i svémocným
postupem správ závodních velmi značně
sníženy, zjistíme-li, že toto snížení
od roku 1921 do roku 1925 činí okrouhle 54%, můžeme
jistě říci, že horníci dostatečné,
ba téměř nesnesitelné oběti
pro zlevnění uhlí nikoliv sice dobrovolně,
avšak přece přinesli. Zaměstnavatelé
nepřinesli žádných obětí
jakéhokoliv druhu. Jejich zisk aspoň u dolů
s vysoko cenným uhlím stoupl. Nepotřebovali
přinášeti oběti. Závody se špatnějším,
s méně cennějším uhlím
byly nuceny se zřetelem na nedostatek spotřeby a
odbytu docela z vlastního popudu zastaviti provoz.
Naše strana, avšak také dělnictvo v tomto
státě, jest zásadně proti dani z uhlí.
Kdybychom měli hlasovati pro předložený
zákon, který má tato sněmovna po vládním
přání přijati, muselo by býti
odstraněno mnoho těžkých závad.
Závažnou jest především vada, že
ohlášená úleva má býti
zněním zákona téměř
úplně anulována, na pevných sazbách,
sazbách od 7 do 10% nemá býti nic měněno.
Zůstane tudíž při dosavadním
zatížení. Dále jest v úvahu vzíti
zmocnění, kteréž se dává
vládě. Můžeť ona podle návrhu
zrušiti osvobození uhlí k vývozu určeného
od daně z uhlí, může tudíž,
uzná-li toho potřebu, zákon i úmysl,
jenž v zákoně jest obsažen, zcela jednoduše
anulovati. Může anulovati osvobození vývozního
uhlí od daně, usnadnění vývozu,
a může obnoviti starý stav dosavadním
zákonem vytvořený. Nemůže však
- a to jest jistě významné i kdyby to bylo
hospodářsky nutno, snížiti daň,
nemůže, kdyby odjinud vzešly nesnáze našemu
uhelnému odbytu, zjednati příznivější
poměry, tím, že daň pro tento odbyt
částečně nebo úplně
na přechodní nebo na delší dobu zruší
a tím ceny uhlí sníží. To nesmí
a nemůže učiniti. Je to zvláštní,
jak se zde vláda chová, všechny zákony,
zejména zákony které v posledních
dnech v této sněmovně byly usneseny, poskytly
vládě dalekosáhlá zmocnění
a oprávnění. Můžeme říci,
že tyto zákony byly čistými zákony
zmocňovacími. Zde v tomto případě
žádá dělnictvo, žádá
naše frakce zmocnění pro vládu, a to
zmocnění, aby mohla snížiti nebo zrušiti
daň z uhlí, je-li toto opatření odůvodněno
hospodářskou nutností. Toto zmocnění
vláda přímo odmítá, nechce
pojednou žádného zmocnění. Máme
proto pocit - nemůžeme býti jiného mínění
- že vláda po té spoustě zmocnění,
jakých se jí v posledních dnech dostalo,
nestačí na všechny tyto úkoly a že
mravně vůbec není schopna, aby zmocnění
těch správně používala, především
ne těch, jichž žádáme v zájmu
a pro dobro našeho hospodářství. Vláda
nechce nic věděti o tomto zmocnění,
které jí chceme v zájmu svého hospodářství
poskytnouti, a také zákon v tomto směru zde
na nic takového nepamatuje. Jsme přesvědčeni,
že si vláda vůbec nepřeje daň
snižovati, i kdyby tlakem poměrů nadešla
nutnost a možnost tak učiniti, že si vláda
přeje, aby pod tlakem zákonných ustanovení
k tomu se nedostala, aby musela dbáti této možnosti
a nutnosti daň snižovati.
Jednu věc chceme uvésti: Daň z uhlí
jest ve své nynější formě, a
také ve formě dnes zmírněné
a omezené, neudržitelná. Tak jako v Polsku
a Německu, musíme i my zde dospěti k úplnému
zrušení daně z uhlí. Jest jisto, že
daň z uhlí v jakékoliv formě ničí
uhelný vývoz, tím velkou část
naší výroby omezuje a znemožňuje,
působí omezení provozu. zkrácení
práce a nezaměstnanost, že nejen domácí
hornictví, nýbrž i domácí průmysl
těžce za těchto okolností trpí
a především těžce jest poškozován
náš vývozní obchod.
Naše frakce podala k zákonu mnoho návrhů
čelících k tomu, aby vady mnou krátce
vylíčené byly zmírněny nebo
odstraněny. Budeme pro tyto návrhy hlasovati a prosíme
slavnou sněmovnu, aby návrhy ty přijala v
zájmu našeho hospodářství, jež
právě nyní všeobecnou světovou
krisí hospodářskou jest těžce
ohroženo a poškozeno. Přejeme s, abyste pro tyto
návrhy hlasovali, aby aspoň na jedné straně
dostalo se menších úlev a aby nezaměstnanost
a zkracování práce nebylo ještě
více zvětšováno. Strany, které
hlasují pro tento zákon, ve znění,
jak ho zde před sebou máme, a které na něm
se usnesou, berou na se ohromnou odpovědnost. Chceme vás
s tohoto místa varovati a na to upozorniti, čeho
při usnášení se o tomto zákoně
má dbáti i sněmovní většina,
a očekáváme, že těmto návrhům,
jež moje frakce podala, svého souhlasu neodepřete.
(Potlesk něm. soc.-demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. J. Peter. Dávám
mu slovo.