Nedávno ministerstvo financí vydalo výnos,
aby byly oceněny úřední byty, světlo
a otop zřízenců vysokých škol,
a předepsalo těmto zřízencům
náhrady za několik let zpět až do výše
400 až 500 Kč měsíčně,
takže těmto zaměstnancům zbylo na živobytí
100 Kč. Větší bezhlavost nemůže
existovati, jestliže úředník může
předepsati takovou náhradu zaměstnanci, který
má 600 Kč příjmu. Z toho vidíme,
že naše byrokracie jako representant zaměstnavatele
stále jen vyprovokovává spory zaměstnanců
se zaměstnavatelem, že se handrkuje se zaměstnanci
státními a že tedy není myslivou a myslící
byrokracií, nýbrž že je byrokracií
zlomyslnou, která také popouzí proti parlamentu
a proti státu státní zaměstnance.
(Souhlas poslanců čsl. strany socialistické.)
A nelze se pak diviti, když tito zaměstnanci odmítali
osnovu, pracovanou vysokou byrokracií, v níž
nechtěly se připustiti žádné
změny.
My považujeme osnovu za produkt přítomné
doby, silného reakčního tlaku a rozvrstvení
politických mocenských poměrů v tomto
státě. Budeme uplatňovati svoje pozměňovací
návrhy a očekáváme, že dosáhnou
většiny u těch, kteří se vydávají
za přátele státních zaměstnanců
a že alespoň dosáhnou stejné blahovůle,
jaké se těší předloha kongruová.
(Souhlas poslanců čsl. strany socialistické.)
Považujeme tento zákon za provisorium, jímž
problém státních zaměstnanců
v našem státě nevyřešíme.
Víme, že nebude nikdy tolik peněz, abychom
mohli úpravou poměrů vyřešiti
problém státních zaměstnanců,
ale musíme doplniti takovouto úpravu organisovanou
sociální péčí a individuelní
pomoci státním zaměstnanců tam, kde
je jí potřebí. (Výborně!)
My potřebujeme vybaviti státní zaměstnance
z dluhů, potřebujeme jim poskytnouti výpomoci,
když jednotlivě o výpomoc žádají,
potřebujeme jim dávati zálohy, aby si mohli
postaviti rodinné domky, potřebujeme, aby naše
byrokracie včasně a blahovolně vyřizovala
individuelní žádosti, potřebujeme, aby
hygienické stránce v úřadech byla
věnována patřičná péče,
potřebujeme, aby nadřízení vlídně
zacházeli s podřízenými. To by bylo
milieu, které by doplnilo tento zákon a mohlo by
vyřešiti také tento problém státních
zaměstnanců. Ale potřebujeme, aby se již
jednou také změnil názor v našem státě,
že státní zaměstnanci nejsou produktivním
živlem, že nedělají produktivní
práci. Státní zaměstnanci dělají
práci, kterou sice snad není viděti, ale
bez které žádný stát na celém
světě nemůže existovati. (Souhlas
poslanců čsl. strany socialistické.) Tedy
práci jistě produktivní, a proto si také
zaslouží, aby byli spravedlivě honorováni.
Očekáváme také, že osnovou nebylo
vyřčeno poslední slovo, že změna
poměrů vynutí si změnu také
těchto osnov.
A tu považuji za svou povinnost, znovu ještě
se zabývati zejména národně-demokratickým
tiskem, který tvrdí, že prý došlo
dnes k dojednání, že prý obě
socialistické strany se zavázaly, že nebudou
překážeti klidnému vyřešení
předloh úřednických a předlohy
kongruové, že se nezúčastníme
eventuelní obstrukce komunistické nebo jiných
stran, že budeme je podporovati. Ano, že nebudeme dělati
žádných překážek uzákonění
osnov státně-zaměstnaneckých, ale
všemi prostředky budeme se brániti uzákonění
kongruové osnovy. (Výborně!) V žádné
jednání jsme nevešli, žádného
slibu jsme také v tomto směru nedali.
Očekáváme, že kolo osudu se také
otočí a že přinese příznivější
poměry státním zaměstnancům,
abychom mohli tuto osnovu také v budoucnosti změniti.
Nejsem optimistou, jestliže chci tvrditi, že to nebude
dlouho trvati a budeme tyto osnovy novelisovati. Páni se
přesvědčí, že to co jsme uvedli
a v nesčíslných poradách říkali,
je pravdou, že tento život je tvrdší, nežli
oni se domnívají v ministerských kancelářích.
Páni se přesvědčí, že
to strohé a strnulé ustanovení, jímž
se vracíme do poměrů, které tady byly
před 30 lety a které i to Rakousko, které
nebylo přítelem svých státních
zaměstnanců, musilo vývojem doby a vývojem
poměrů měniti, bude co nejdříve
také v našem státě novelisováno,
že bude změněno, aby uspokojilo státní
zaměstnance. Budeme-li pro tuto osnovu hlasovati a budeme-li
apelovati na celní většinu, aby také
poskytla pomoci svými hlasy našim pozměňovacím
návrhům, činíme tak proto, abychom
uspokojili aspoň částečně státní
zaměstnance po té porážce, kterou utrpěli
uzákoněním zemědělských
cel a zvýšením cen životních potřeb
v poslední době, poněvadž jsme si vědomi,
že jedině spokojený zaměstnanec může
býti sloupem tohoto státu. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Zápotocký.
Posl. Zápotocký: Vážená
sněmovno! Projednávanými předlohami
o úpravě poměrů státních
zaměstnanců, učitelů atd. má
býti splacena dávno již prošlá
směnka Švehlova a předvolební
sliby někdejší všenárodní
koalice, které státním zaměstnancům
byly dávány. U nás za krátkého
trvání naší republiky, kdy vládu
nad osudem národa převzala ve skutečnosti
do svých rukou národnědemokratická
a agrární buržoasie, byli jsme již svědky
tolika zrušených slibů, korupčních
afér, tolika podvodů, protekcionářství,
špinavých bankrotů nejpřednějších
sloupů této vládnoucí společnosti,
že již ani nezaráží, že také
směnka státním zaměstnancům
daná, když konečně po dlouhých
průtazích má dojíti k jejímu
splacení, má býti splacena falešnou
mincí. Falešnou mincí lze plným právem
nazvati navrhovanou zde předlohu zákona o úpravě
poměrů státních zaměstnanců,
poněvadž nedává zaměstnancům
ani z daleka, co jim bylo slibováno a co očekávali
a co by jim také plným právem náleželo.
Předlohy zde předložené nesou ve všech
směrech rysy třídní, buržoasní
nespravedlnosti, posilují hospodářsky silnější
jednotlivce a chovají se macešsky k hospodářsky
slabým kategoriím, najmě ke kategoriím
zřízeneckým.
Mohli bychom říci, že vedoucím heslem
celé osnovy je: rozděl a panuj! Rozděl státní
zaměstnance na ty, kteří jsou protežováni,
kterým se poskytují určitá privilegia,
které si stát a tato vládnoucí společnost
kupuje, a na druhé straně na kategorie, kterým
je ubližováno, jichž práci stát
využitkuje, ale kterým se nedává ani
tolik, aby mohli existenci svou a svých rodin opravdu obhájiti.
(Tak jest!)
Páni, vládnoucí v tomto státě,
když jednají o úpravě poměrů
státních zaměstnanců, měli
by býti docela upřímní a měli
by říci: V kapitalistickém státě
nelze upraviti poměry těch, kteří
ve státě pracují, ani těch státních
zaměstnanců, tak, aby vyhovovaly plně. Stát
nemůže si vás všechny koupiti, stát
nemůže vás všechny podplatiti. Kapitalistický
stát nemůže vás všechny získati,
abyste mu konali biřičské služby vůči
dělnictvu a pracující třídě.
Na to jeho prostředky nestačí, poněvadž
tyto prostředky musí býti obráceny
ve prospěch ziskulačnosti vládnoucích
vrstev. Stát může si kupovati jen jednotlivce,
může jen jednotlivce dobře zaopatřovati,
ale všechny ostatní široké vrstvy státních
zaměstnanců musí toto kupování
jednotlivců zaplaviti svojí bídou, svojí
těžkou existenční situací. (Tak
jest! Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Důvodová zpráva, kterou je provázena
předkládaná osnova o úpravě
platů státních zaměstnanců,
přiznává docela otevřeně, že
při předložení osnovy nejde jen o úpravu
sazeb, nýbrž o změnu celého systému.
Jak ta reforma má vypadati, praví důvodová
zpráva: "Zejména musíme vytknouti jako
nejdůležitější zásadu, která
nejen s hlediska služebního, ale i s hlediska státních
zaměstnanců samých je plně odůvodněnou,
totiž že zaměstnanec má býti honorován
podle významu, odpovědnosti a obtížnosti
místa, které zastává. Zaměstnanec,
který zastává místo důležitější,
obtížnější a odpovědnější,
může právem požadovati, aby byl odměněn
lépe než zaměstnanec se stejnou služební
dobou, avšak na místě méně významném.
Správné provedení této zásady
je stěžejním předpokladem řádné
úpravy."
Jak vypadají tato hezká slova v praksi, o tom nás
poučuje předloha zákona sama. Které
jsou ty nejdůležitější kategorie
státního zřízenectva a zaměstnanectva?
Které jsou ty kategorie, o nichž se v zákoně
domnívají pánové, že konají
opravdu nejobtížnější a nejodpovědnější
službu? Jsou to příslušníci militarismu
a žandarmerie. Proto také v zákoně dochází
toto vyjádření výrazu. To znamená,
že oficír při stejném vzdělání
a stejné služební době musí dostávati
více než profesor. To znamená, že četník,
žandarmerista musí dostávati více než
učitel. Podle této zásady je sděláván
vládní návrh. To znamená, že
militarismus a žandarmerie je pokládána za
nejdůležitější a nejvýznamnější
oporu tohoto státu a jeho panujících tříd.
Tedy ne sociální úprava, ale zajištění
a ochrana kapitalistických řádů a
kapitalistického vykořisťování,
to je vůdčí zásadou tohoto zákona.
Toho si musí býti vědomy všechny kategorie
státních zaměstnanců a státních
zřízenců. Poněvadž tu jde o zajištění
kapitalistického řádu této republiky,
proto je také potřebí, jak důvodová
zpráva praví dále, odstraniti ze zákona
t. zv. automatický postup, pro který se naše
buržoasie v době Rakouska strašlivě bila,
o který vždycky ve starém Rakousku usilovala.
Je potřebí místo tohoto automatického
postupu zavésti protekcionářství při
povyšování, neboť toto je dalším
nezbytným prostředkem této korupční
vládnoucí demokratické společnosti.
(Tak jest!) Bez protekcionářství,
bez protežování určitých jednotlivců
nemůže se tento korupční systém
vládní udržeti, nemůže existovati,
musí v každém případě
utíkati se k těmto nemravným prostředkům
a nemravným zbraním. Kamkoliv se podíváte
dnes v t. zv. demokratické buržoasní republice,
všude vidíte stopy protekcionářství,
korupčnictví a úplatkářství.
Dnešní kapitalistická buržoasní
společnost nemůže bez protekcionářství,
korupčnictví a úplatkářství
existovati. (Výkřiky.) Musí se o tyto
věci opírati. Protože policejní a kapitalistický
stát, stát národnostně i sociálně
nespravedlivý, nemůže potřebovati automatického
postupu, musí míti možnost protekcionářsky
odměňovati ty, kteří, třebas
budou neschopnými stvůrami, třebas nebudou
míti dostatečné kvalifikace a schopnosti,
ale budou ochotni zrazovati svoje spolukolegy, budou ochotni této
vládnoucí společnosti dělati špiclovské
služby. (Tak jest!) A aby to mohlo býti, je
potřebí odstraniti automatický postup, celý
systém zvrátiti a přivésti jej na
nové koleje. Šplhavství a patolízalství
otevírá se nová, nadějná éra
v republice. (Tak jest!)
Proto také nové předlohy zákona odmítají
i paritu učitelskou se státními úředníky,
stejně tak jako odmítají v ústavě
zaručenou rovnoprávnost žen. Nemohou všech
těchto věcí potřebovati.
Nebudu se tu zabývati čísly platových
stupnic základního služného a poukazovati
na jejich nerovnoměrnost. Poukázal již na to
ve svém referátě můj předřečník.
Ale já chci poukázati na křiklavou nespravedlivost,
třebas při odstupňování t.
zv. vedlejších požitků, t. zv. sociálních
požitků. To nejlépe vynikne, když vezmeme
případně § 12 osnovy, který jedná
o činovném úředníků.
Toto činovné, jak z paragrafu vysvítá,
nahrazuje někdejší příbytečné,
pozdější místní přídavky,
tedy jest určitým sociálním přídavkem
ke mzdě a jest odstupňováno podle místních
poměrů.
Jednotlivá místa v republice jsou zařazována
do 4 tříd: A, B, C, D.
V §u 12 se praví: Do skupiny míst A náleží
Velká Praha, Brno a Bratislava, do skupiny míst
B obce s více než 25.000 obyvatel, do skupiny míst
C obce s počtem od 2000 do 25.000 obyvatel a do skupiny
míst D všechny ostatní obce.
Tedy zákon vychází z toho předpokladu,
že ve velkoměstech je dráže, že jsou
tam dražší bytové poměry, tedy
přidává k platům úřednickým
a státně-zřízeneckým určité
činovné, které má sloužiti na
uhrazení těchto potřeb. A tu jest dobře
přihlédnouti, jak se toto činovné
vyměřuje.
V platové stupnici I, kde základní služné
činí 72 tisíc až 78 tisíc ročně,
činí toto činovné 15.000 Kč
ročně a je pro všecky třídy jednotné,
tedy není odstupňováno. To znamená,
že vysoký byrokrat, který má 72 až
78.000 Kč ročně, dostává 15.000
Kč činovného, ať je kdekoliv, třebas
i v místě s 2000 obyvateli. V ostatních třídách,
kde platy jsou menší, je činovné odstupňováno.
Ale vezmeme-li VII. platovou stupnici úřednické
kategorie, kde základní služné činí
9000 Kč ročně, tedy tam 72.000 až 78.000
ročně a zde pouze 9000 Kč ročně,
a činí činovné: ve skupině
A 3900 Kč, B 3324 Kč, C 2736 Kč, D 2148 Kč.
Tedy základní plat i s činovným nedosahuje
tu ani výše činovného, které
se vyplácí vysokým byrokratům v I.
platové stupnici. Kdybychom chtěli porovnávati
platy a činovné zřízencům,
přišli bychom k tomu, že při základním
platu podle I. stupně služného, to je 6300
Kč ročně, které dostává
zřízenec, činí činovné
1656 Kč, tedy 7956 Kč ročně, to je
skoro polovinu toho, co dostává vysoký byrokrat,
který má přes 70.000 ročně,
na činovném.
To jest jedna ukázka. - Stejně je tomu u t. zv.
výchovného v §u 13, 29, 105, 115 atd. Výchovné
je příspěvkem na děti. Podle znění
zákona činí u kategorie úřednické
při jednom dítku 1800 Kč, při několika
dítkách 3000 Kč. U státních
zřízenců činí toto výchovné
na jedno dítko 1200 Kč, při několika
dítkách 2100 Kč. Stejně je tomu u
důstojníků. Důstojníci mají
při jednom dítku 1800 Kč, při několika
dítkách 3000 Kč. Ale u gážistů
vojenských činí výchovné 1200
Kč na jedno dítě a 2100 Kč na několik
dítek.
Tedy zase z toho vychází najevo třídně
kapitalistické bezpráví, které je
tu pácháno přímo na dětech.
Vychází se zase z té zásady, že
vysoký byrokrat, který dostává 93.000
Kč ročně služného nebo více,
samozřejmě potřebuje za to, má-li
vychovati státu nového občana, mnohem větší
příplatek ke svému služnému,
než potřebuje nějaký obyčejný
zřízenec, který má jen 7000 Kč
ročně. Stejně tak se vychází
z té zásady u vojska. Vychází se ze
zásady, že na př. kluk pana generála
Gajdy samozřejmě potřebuje dražší
a lepší krupice než dítě nějakého
obyčejného rotmistra, třebaže ten rotmistr
pro osvobození českého národa vykonal
více než generál Gajda, který chodil
od čerta k ďáblu, nabízel své
služby každému, až nakonec se uchytil v
Československé republice. (Potlesk komunistických
poslanců. - Posl. Harus: Takový mizera patří
do armády Československé republiky? -
Místopředseda Stivín zvoní.)
Stejně do očí bijící je také
chování předlohy k dětem státních
zaměstnankyň. Předloha v §u 144, kde
se mluví o tom, komu náleží výchovné
na děti, konstatuje, že státním zaměstnankyním
nárok na výchovné pro dítko nepřísluší.
(Výkřiky komunistických poslanců).
Státní zaměstnankyni, i když vykonává
všechny služby ve prospěch státu a má
děti, nepřináleží výchovně
na dítky. Je zajímavé, že kongruová
předloha přiznává výchovné
na děti a také předloha o platu státních
zaměstnanců praví, že na nemanželské
dítě přísluší výchovné
otci. Patrně pánům páterům
bude se dostávati výchovného na jejich nemanželské
děti, ale státním zaměstnankyním
na jejich děti výchovné nepřísluší.
Takových třídních nespravedlivostí
a nesrovnalostí mohli bychom vytýkati předloženým
osnovám zákona celou řadu.
Budu se nyní zabývati naším postupem
při projednávání předlohy.
Podali jsme nejprve svůj vlastní návrh na
úpravu služebních poměrů a platů
státních zaměstnanců. Návrh
ten opíral se o dnešní drahotní poměry
a nesl se směrem k zajištění existence
státních zaměstnanců a jejich rodin.
Je zajímavé a charakteristické, že tento
návrh byl všeobecně prohlášen za
neproveditelný, a to proto, že se ukazuje k tomu,
jak jsem již řekl, že v kapitalistickém
státě nelze zajistiti rodiny státních
zaměstnanců a zřízenců tak,
aby jejich existence byla uhájena. (Posl. Slávik:
Keď ste žiadali miliardu!) Kapitalistický
stát, jak jsem již uvedl, může dělati
protekci, může si kupovati jen jednotlivce z řad
státních zaměstnanců, těm může
dáti dostatek, ale ostatní statisíce musí
trpěti. Proto stát může zajišťovati
svoji vysokou byrokracii, ale nemůže existenčně
zajistiti všechny kategorie státních zaměstnanců,
úředníků a zřízenců.
Po odmítnutí našeho návrhu věrni
svému programovému prohlášení,
které jsme učinili při vstupu na půdu
tohoto parlamentu, že budeme podporovati každou snahu
po zlepšení existenční úrovně
pracujících vrstev, tedy i státně
zaměstnaneckých, obrátili jsme veškeru
svoji snahu na zlepšení podávaného vládního
návrhu ve smyslu slibů, které byly státním
zřízencům a zaměstnancům ne
se strany naší, nýbrž se stran státotvorných
dávány. Za základ svých pozměňovacích
návrhů vzali jsme nikoliv naše domnění
a přesvědčení, jak by bylo potřebí
platy a požitky státních zaměstnanců
pozměniti, nýbrž vzali jsme za základ
pozměňovacích návrhů sliby,
které dávaly strany t. zv. všenárodní
koalice jednotlivým kategoriím státních
zaměstnanců a státních zřízenců.
A tu jest zajímavé, že veškeré
naše pozměňovací návrhy, na kterých
jsme se na konec sjednotili se sociálně-demokratickými
poslanci německými, aby tu bylo dosaženo pevnějšího
společného postupu, byly zamítnuty, a to
nejen měšťáckými koalovanými
stranami, ale také stranami socialistickými. Také
zástupci sociálních demokratů a českých
socialistů, jejichž mluvčí zde právě
proti nedostatku předlohy mluvil, zamítli všechny
naše opravné návrhy, které byly podány.
Nebudu zde citovati řadu pozměňovacích
návrhů, které námi byly podávány.
Moji kolegové budou míti ještě příležitost
zabývati se těmito věcmi, ale pro charakteristiku
uvedu jen jeden případ, který jsem také
uvedl v rozpočtovém výboru, když se
jednalo o §u 210: Úprava poměrů státních
oficiantů.
Do soc.-politického výboru dostavila se deputace
organisací těchto státních úředníkův
oficiantů. Byla to deputace z Československého
svazu soudních úředníků v Praze,
Československého svazu státních a
veřejných kancelářských zaměstnanců
v Praze, Československého svazu státních
zaměstnanců invalidů v Praze a Sdružení
oficiantů při československé národně-demokratické
straně.
Deputace těchto organisací oficiantů předložila
svoje požadavky. Předložila je všem klubům
a žádala, aby tyto jejich požadavky byly vtěleny
do zákona, totiž aby § 210 předlohy byl
opraven. Když nemohli nikde zjednati si sluchu, obrátili
se také na komunistický klub, ačkoli právě
tito státní zaměstnanci, jak jsem již
uvedl, nejsou komunisty. Byli mezi nimi také zástupci
národně-demokratických oficiantů.
My jsme řekli těm pánům: vypracujte
si ten návrh tak, jak vám to vaši zástupcové
slibovali, že se o to budou zasazovati a přimlouvati.
Pánové si sedli, napsali ten svůj návrh
a poněvadž se právě § 210 zákona
projednával, čekali, jak to dopadne, a řekli:
Nám nejde o nic jiného, než aby ten návrh
byl v sociálně-politickém výboru předložen,
poněvadž jakmile bude předložen, bude
také odhlasován, ježto všichni naši
zástupci nám vždycky slibovali, že se
tak stane. (Veselost.)
My jsme návrh předložili, návrh byl
zamítnut zase jednosvorně všemi stranami tak
zv. všenárodní koalice a my jsme ještě
té čekající důvěřivé
deputaci vyřídili, jak to dopadlo. Tito lidé
nemohli pochopiti, jak je to možné a nejvíce
nadával zástupce národnědemokratické
organisace. (Veselost.) Nemohli pochopiti, jak je to možné,
že její zástupcové takhle je podvedli.
Fakt je ten, že pánové s jinými řečmi
a sliby chodí, když jim jde o to, aby státní
zaměstnance jednotlivých kategorií zapřáhli
do svojí káry, když jim jde o to, aby tyto
důvěřivé lidi nachytali na svoje nacionální
a vlastenecké fráse, aby jich mohli ve svůj
prospěch využitkovati, ale zapomenou okamžitě
na sliby, které těmto lidem dávali, když
jde o vlastní zájmy jejich třídy,
o jejich finanční zisky a prospěch. Proto
také předložený a projednávaný
zákon o požitcích státních zaměstnanců
je nám zase vítanou příležitostí
k odhalení pravého ledví dnešní
buržoasní a kapitalistické společnosti.
Pro nás je to vítanou příležitostí
k tomu, abychom vytrhli ty, kteří nepatří
do buržoasního tábora, z ideového zajetí,
ve kterém se nalézají, a postavili je na
tu stranu barikády, na kterou svým třídním
postavením opravdu patří. (Výborně!
- Potlesk.)
Přecházím nyní ještě k
několika důvodům, kterými provedení
úpravy poměrů státních zaměstnanců
provází důvodová zpráva sociálně-politického
výboru, tisk č. 333.
Cituji tyto jednotlivé stati důvodové zprávy,
kterou návrh zákona většinou soc.-politického
výboru odhlasovaný provází. V prvé
řadě se tu o zákonu praví:
"Šloť tu o návrh zákona, který
dává podklad pro systematickou a plánovitou
reformu veřejné správy tak, aby bylo ulehčeno
finančnímu zatížení státu
a tím také národnímu hospodářství
a zároveň aby bylo zaručeno nejen rychlé
a levné, ale také řádné obstarávání
veřejné správy."
Dále pak:
"Jen pod heslem méně zaměstnanců,
ale lépe placených, lze dojíti k cíli,
který vytkl zákon o úsporných opatřeních,
t. j. k řádné úpravě platů
státních zaměstnanců."
Konečně dále:
"Další obtížnost problému
kotví v nutnosti zachovati určité meze vytýčené
možnosti finančních prostředků,
jež stát pro takovouto úpravu může
poskytnouti, aniž by při tom přivodil nevítaný
reflex na cenu životních potřeb a tím
také znehodnocení výhod úpravy."
Tato důvodová zpráva je podepsána
nejen zpravodajem posl. Malíkem, ale také
předsedou soc.-politického výboru posl. Brožíkem.
Mluví jménem většiny výboru,
tedy také jménem zástupců strany českých
socialistů a sociálních demokratů.
Obracím se nyní k zástupcům těchto
stran a ptám se jich přímo a otevřeně:
Věříte také ještě dnes
po událostech, které se sběhly v této
sněmovně při projednávání
celního sazebníku, v pravdivost zde citovaných
vět? Budete hájiti i dnes stanovisko, že státní
zaměstnanci musí se ve svých požadavcích
uskrovniti z ohledu na to, aby jejich požadavky nepřivodily
nevítaného reflexu na cenu životních
potřeb? (Smích komunistických poslanců.)
Věříte, že skutečné
požadavky státních zaměstnanců
jsou to, které zdražují životní
potřeby, či jste se přesvědčili,
že to je nenasytná chamtivost a ziskulačnost
vašich bývalých spojenců, kteří
zde rozvracejí hospodářství státu
a kteří největšími břemeny
zatěžují existenci dělnických
rodin, pracujících vrstev i státních
zaměstnanců? Po nenasytném požadavku
agrárníků, kteří prosazují
cla, po nenasytném požadavku klerikálů,
kteří žádají úpravu platů
kněží, může ještě někdo,
kdo je socialistou, raditi státním zaměstnancům
a konejšiti je, že oni se musí spokojiti, že
se musí uskrovniti, aby ceny potravin a životních
potřeb nebyly zvyšovány?
V důvodově zprávě se také praví:
"Při tom přihlédl výbor také
k tomu, že vývoj produktivity národního
hospodářství provede povlovně vyrovnání
hladiny cenové a hladiny důchodové, což
bude znamenati, že se i dále zhodnotí platy
státních zaměstnanců zejména
v nejnižších relacích. Tento sociální
moment nutno zvláště zdůrazniti, neboť
se vštěpuje novému platovému systému
na trvalo a přestává býti poválečným
zjevem."
Tento odstavec důvodové zprávy zní
dnes přímo jako cynický výsměch.
Vyrovnávání cenové hladiny! - potom,
když agrárníci přijdou s bezohlednými
požadavky agrárních cel, (Výkřiky
komunistických poslanců.) když se na obzoru
rýsují požadavky zvýšení
daně z cukru, zvýšení cen jízdních
lístků, zvýšení nájemného,
zvýšení daně z lihu, zvýšení
celé řady jiných potřeb. (Výkřiky
poslanců komunistických a republikánských.)
Je viděti, že na účet státních
zaměstnanců se zde cynicky hřeší.
Státním zaměstnancům v některých
kategoriích se přidává pár
desetikorun, ale celé pracující třídy
občanstva i státní zaměstnanci se
zatěžují novými nesnesitelnými
břemeny a při tom se říká:
To všecko proto, abychom státním zaměstnancům
mohli upraviti platy. Zase to heslo "rozděl a panuj"
přichází zde k platnosti. Pracující
vrstvy ostatní mají býti poštvány
proti státním zaměstnancům, proti
učitelům a pod., aby se domnívaly, že
to byly požadavky státních zaměstnanců,
které přivoďují drahotu potravin a všech
životních potřeb. Tak jako se říká
státním zaměstnancům, když dělník
žádá zvýšení odměny
za svou práci, když klade pod tlakem nesnesitelných
poměrů své požadavky: kdyby ti dělníci
byli trošku skromnější a nepřicházeli
pořád s novými požadavky, tak by nebyla
taková drahota, tak zase, když se má vyhověti
nějakou troškou státním zaměstnancům,
pracuje se k tomu, aby celé veřejné mínění
bylo obráceno proti jejich požadavkům, a aby
tak zde byly vyvolávány a rozmnožovány
stavovské rozdíly mezi jednotlivými pracujícími
vrstvami.
My pochopitelně v této chvíli musíme
na tyto věci ukazovati a musíme se ptáti
socialistických stran, zdali po všem tom, co se stalo,
cítí i dnes, že jsou vázány souručenstvím
s agrárníky a nár. demokraty při projednávání
této předlohy, zdali po všem tom, co se stalo,
po tom bezohledném záludném útoku
agrárníků, po tom jejich diktátu,
který tu byl uskutečněn, skutečně
se domnívají, že zájmy pracujících
vrstev vyžadují ještě stále, aby
se dále s těmito záškodníky pracujícího
lidu smlouvaly a dohodovaly. Sociální demokraté
a čeští socialisté dohadovali se ještě
v sociálně-politickém výboru o otázce
postupu při projednávání úpravy
státních zaměstnanců, kde všenárodní
koalici a měšťáckým stranám
dělali všechny možné ústupky na
účet státních zaměstnanců,
zřízenců a všech těch, jichž
zájmy slibovali hájiti a v tomto parlamentně
prosazovati. Ale jejich společníci z bývalé
všenárodní koalice, jakmile viděli,
že za zády socialistických stran je možno
vytvořiti novou koalici internacionalistickou, koalici
vydřiduchů všech národů a všech
náboženských vyznání na uskutečnění
vyhladovovacího plánu proti nemajetným a
pracujícím, docela klidně naplivali jim do
tváře a uskutečnili tuto koalici. Nebránilo
pánům jejich nacionalistické přesvědčení.
Český agrárník s německým
zemanem a s maďarským velkostatkářem
podali si tu ruce k loupežnému tažení
proti lidu. Pan dr Kramář svinul nacionální
trikoloru a smlouvá se s německými aktivisty
o společný postup ve prospěch fabrikantů
a vydřiduchů, katolický farář
podává si tu ruku s židovským rabínem,
aby společně vymáhali úpravu svých
platů (Potlesk komunistických poslanců.
Odpor na pravici.) na účet státu, na
účet lidu. (Hluk.)