Jestliže zpravodaj v sociálně-politickém
výboru Malík zdůrazňoval, že
netrpíme nadbytkem úřednictva, nýbrž
že, pokud jde o procento úřednictva k obyvatelstvu,
stojíme na dvacátém místě mezi
státy, tu se domníváme, že máme
dosti důvodů, vážně o tomto tvrzení
pochybovati, a to tím více, když přece
všichni víme, že po převratě byl
ustanoven veliký počet nových úředníků,
poněvadž přece tenkráte tak mnohý
se domníval, že již sama příslušnost
k českému národu stačí, aby
získal práva na státní službu
a na státní zaopatření. Mnoho z těchto
protekčních převratových dětí,
které byste rádi setřásli, avšak
jichž setřásti nemůžete, zatěžuje
nejenom nyní finance, nýbrž také bezvadný
chod správy. Tak mnohý z těchto lidí
dal si tenkráte svoje vlastenectví velmi vydatně
zaplatiti. Každý prý - opakuji to také
dle hlasů českých novin - republiku stavěl
a republiku budoval. V tlaku a lesku každého revolučního
hnutí sluní se nejenom lidé, kteří
takovému hnutí obětovali svůj život
a celé své bytí, tu chtějí
se také sluniti lidé polovičatí a
demagogové. Od Kleona, demagoga starověku, až
podnes táž tragická píseň, jenom
se změněnými variacemi.
Po zmíněné již restrikci zemědělství
přišla na řadu další restrikce
druhých německých vrstev. Přišel
na řadu státní zaměstnanec, především
německý a také toho restrikce porazila. Každému
udeřila jeho hodina a my cítíme všichni,
že tato těžká nouze nás společně
stíhá svými účinky. Německému
školství zasadili jste nejtěžší
ránu a mnoho mladých lidí jest bez místa
a školou povinné děti našich občanů
a sedláků musejí po obmezení škol
konati těžké cesty v nehostinných horách.
Zřejmě evropská kulturní ostuda. Samo
neobsazování stolic na německých vysokých
školách v Praze je nesnesitelno, mnohé stolice
jsou neobsazeny. Obtíže při povolávání
profesorů staly se rovněž nesnesitelnými
a nutná nová obsazení stolic se zbytečně
zdržují, z čehož stíhá jistě
hlavní vina ministerstvo financí. Jenom u železnic
bylo propuštěno ve 4 letech 42 tisíc osob,
ovšem převážně Němců.
Počet Němců v železniční
službě klesl z 22% na 14%. To mluví za svazky.
Nejenom, že se našim dětem ztěžuje
docházka do německých škol, dokonce
i nemocní a choří v horských krajích
- a to budiž zjištěno při předloze
o lékařích - musejí často posílati
mnoho hodin k lékaři, poněvadž se opomíjí
vytvořiti lékařské obvody, které
již dávno byly požadovány. Nemocným
vznikají tím velké škody a finanční
zatížení. Uvádím jen dva příklady:
Vítkovice v Krkonoších a Nemanice v okresu
domažlickém.
Pozemková reforma jest snad poslední těžkou
etapou restrikce, a tu byli obětováni němečtí
dělníci a němečtí soukromí
zaměstnanci v pozemkovém a lesním hospodářství,
kteří všichni ztratili svá místa.
Mnohý z našich krajanů a občanů
dal s námahou a nouzí svého syna studovati,
poněvadž nemůže přece všechny
své děti zaopatřiti dědictvím,
a nyní tak mnohý z nich byl beze všeho propuštěn
a ocitl se bez chleba. Rozdělování zbytkových
statků jest ještě kapitolou zcela pro sebe.
Mnoho z nových majitelů nejenom zřejmě
vyssává půdu, nýbrž přímo
statky pustoší. Jeden z těchto majitelů
statků v západních Čechách
dal zkrátka bez milosti poraziti velké cenné
ovocné aleje v nejlepším stáří
nosnosti a zpeněžil je. Co vytvořila práce
po celá desetiletí, ničí se jednou
ranou. Mnohý z těchto nových majitelů
nemá skoro žádný anebo jen ubohý
stav dobytka, a to se potom nazývá povznesením
výroby. Jmény můžeme v každé
době posloužiti a naší povinností
jest takové věci neskrývati. Vy zavíráte
oči a necháváte spustnouti tisíce
hektarů země. Za války bylo mnoho bídy,
poněvadž vlastní výroba z různých
důvodů nepostačovala. Sedlák byl ve
válce a nebylo tu pracovních sil, umělého
hnojiva atd. Dnes však, kdyby vypukla válka, musela
by pro vaši pochybenou pozemkovou reformu již v prvních
válečných měsících velká
část obyvatelstva přímo zajíti
hladem. Po restrikci došlo k opomíjení německých
uchazečů při novém přijímání
do služeb. Uvedu jen jeden případ, který
se stal před několika dny. Mezi řediteli
ústředního pojišťovacího
ústavu není jediného Němce. Ani jeden
Němec nebyl uznán za hodna býti povolán
do tohoto ředitelstva. Zemské peněžní
ústavy považujete za nejvlastnější
svoji domenu a ani tam nenajde Němec místa. Dobrého
Němce tu netrpíte, avšak jeho peníze
přijímáte rádi.
Tato předloha je také předehrou pro nastávající
správní reformu, o které se prý nově
uvažuje. Vážnost a úsilí o reformu
nutno vítati, avšak nervosita a přepjatost
při reformách, které u nás ve všech
oborech se rozšiřují a hledí si dáti
zdání zcela zvláště a jedinečně
dobré originality, nejsou odporučitelnými
vlastnostmi opravdového administrativního systému.
Naopak na místě byla by tu zajisté především
mírná, klidná a vážná
vytrvalost. Jako německý sedlák a řemeslník,
tak také německý státní zaměstnanec
nenáleží k miláčkům tohoto
systému. Státní zaměstnanci mají
mnoho a různých vážných stížností,
které s nimi národ sdílí. Zprvu se
nám všechno slibovalo, svobodné lepší
Švýcarsko, ba již jen scházelo slibovati
nám nebe. Místo těchto slibů dožili
jsme se mnoha zklamání. Mrskali nás naopak
důtkami a škorpiony. Nevěřte přece,
že našemu prostému venkovanu a celému
našemu národu jest lhostejno, když jeho synové
jsou překládáni z milé otčiny
a vyháněni. Tak mnohý smutný osud
je způsoben těmito tvrdými opatřeními.
Náš německý venkovan jest politicky
zralý a stojí duševně vysoko a chce,
aby jeho synové a veškeré stavy jeho národa
zůstaly zachovány v plné životní
síle.
Nutno také vážně vytýkati oblíbené
překládání státních
zaměstnanců. Je již samo o sobě těžkým
bezprávím, když je státní zaměstnanec,
který se zapracoval do svého oboru - a v tom směru
také dostáváme na to stížnosti
- přeložen do jiného oboru jemu úplně
cizího, kde přece nemůže se zapracovati
hned, nýbrž po několika letech. Tím
těžce trpí veřejná služba
a především právo obyvatelstva. Tím
se z úředních spisů stává
skladové zboží a vzrůstá nespokojenost
lidí čekajících na vyřízení
svých aktů. Již dnes to neklape v mnohých
odvětvích veřejné správy. Mezi
jiným poukazuji jen na to, kolik tisíc daňových
rekursů čeká ještě na vyřízení
a kolik věcí dříme u okresních
a zemských finančních ředitelství
a u jiných úřadů. Pan ministr financí
v dobrém úmyslu projevil naději, že
do konce roku 1926 budou všechny daňové rekursy
vyřízeny. Jak bychom mu byli vděčni,
kdyby to - ovšem spravedlivě - dovedl! Tohoto zmenšení
daňových rekursů, na něž již
čekáme, bylo by si přáti více
než toužebně. Byl by nejvyšší
čas, aby tyto neutěšené poměry,
tento neudržitelný stav byl odklizen. Jsme pevně
přesvědčeni, že pan ministr financí
snad přes svoji dobrou vůli - také pan ministr
financí dr Rašín to slíbil -
nebude moci dosáhnouti, aby jeho příslušný
slib již 31. prosince byl splněn. Takové dárky
jsou zde pohádkovým zjevem.
V dalším nutno se tázati, co se stane se splacenými
ohromnými sumami dávky z majetku? V tom směru
očekává obyvatelstvo konečně
jasnou a bezvýhradnou odpověď. Náš
vzdělaný dorost hledí se dostati za hranice,
aby si v jiné zemi opatřil snesitelnou existenci.
I tyto snahy ukázaly se bezvýslednými, neboť
všechny brány do ciziny jsou zavřeny a zataraseny.
V mnoha povoláních inteligence jest velký
počet nezaměstnaných a tak mnoho inteligentů
připadá dnes starým rodičům
na obtíž. Jak to vypadá u nás, ukazuje
mezi jiným tato známá skutečnost:
V českém zemském správním výboru
nebyl po mnoho let ustanoven ani jediný německý
úředník, od roku 1913 ani jediný německý
konceptní úředník. A to má
býti právo v této zemi? Restrikce nemohla
proto především přinésti očekávanou
finanční úsporu, poněvadž v patách
za ní následovalo hromadné přijímání
nových sil. Protestujeme proti tomuto hromadnému
přijímání, které přineslo
nové finanční zatížení.
Vy nám chcete vypočítávati, že
finanční účinek restrikčního
zákona přinesl v rozpočtu r. 1926 velké
úspory, a to zmenšení osobních výdajů
asi o 240 milionů. Po odečtení všech
nároků bylo prý ušetřeno 79 milionů.
Tato restrikční úspora jest pro nás
číslicí nedokázanou. Naopak můžeme
všude i ve svých skromných venkovských
okresech konstatovati, že - abych uvedl jenom malý
příklad - podstatně vzrostl počet
četníků, orgánů důchodkové
kontroly atd. Kde dříve stačily dvě
síly, bylo ustanoveno často více než
dvakráte tolik. Při restrikci zažili jsme kromě
toho také často divadlo, že úředník
byl propuštěn a že potom v nejkratší
době, aby stroj nezůstal státi, musel býti
zase přijat jako úředník smluvní,
takže pense a plat smluvního úředníka
splynuly. Zapracovaní a osvědčení
odborníci jsou odstaveni, nováček, který
si neví rady, zdvíhán je na štít.
Velká část všech vašich zákonů
měla by tedy podle řečeného míti
v podstatě název: Restrikce německého
národa.
Také zákon o sociálním pojištění
vám brzy poskytne vhodnou příležitost
dostati pod střechu množství politických
protekčních dětí. Dále měl
by býti odstraněn škodlivý systém,
že se oceňují úředníci
podle své politické příslušnosti.
Nutno jednou učiniti konec této závislosti
úředníků na politických stranách.
Nebudete míti štěstí s takovými
úředníky, kteří se předem
politicky nápadně vyhranili, aby pomocí strany
velmi blízké všemocné vládě
dostali se rychleji na postupovém žebříku
nahoru. Takové zjevy ukazují, že jsme dále
než jindy od opravdu demokratické podstaty, od opravdu
vzorné správy. S tím učiníte
tytéž zkušenosti, jako jste je učinili
s volebním právem vojáků a s pochybeným
volebním právem do obcí. Tím spějete
k poměrům, že každý korteš
bude se domnívati, že má právo požadovati
pro sebe úřednický dekret nebo důstojnický
patent. Každá státní správa bez
výhrady má se vyhýbati klice stran, a nemá
býti kontrolováno a poručníkováno
svobodné právo na projev mínění
a politická orientace státních zaměstnanců
sama o sobě. Zasloužilí staří
úředníci jsou při povyšování
bez udání důvodů opomíjeni.
Tyto poměry jsou trvale nesnesitelné. Mnoho českých
státních zaměstnanců často
si ani nepřeje přeložení do německého
území, poněvadž nerozumí nářečí
našeho lidu, a tím jest jim úřadování
podstatně ztěžováno. Nejlepší
místa v našem území připadají
často těm, kteří podali průkaz
o schopnosti, že vydatné věci mohou vykonati
v národnostní nesnášenlivosti. Dnes
stačí malicherné osočování,
aby člověk sešedivělý ve věrném
plnění povinností byl postaven do špatného
světla. Státní zaměstnanci se kdysi
domnívali, že mají v předpisech služební
pragmatiky účinnou ochranu, avšak i v tom se
mýlili. Také se slovenské strany bylo opět
poukazováno na to, že se tam uplatňuje snaha
překládati slovenské státní
zaměstnance na Moravu a do jiných území,
aby byli odcizeni domovině. Ba, mám po ruce eklatantní
důkazy, že i čeští zaměstnanci
jsou osočováni od emisarů a zástupců
vašich různých jednot posílaných
do našeho německého území. Mnoho
českých listů získává
si smutnou slávu, že i své vlastní lidi
bez důvodu pranýřují jenom proto,
poněvadž - používám příznačného
drastického výrazu takového postiženého
člověka - "nesnědí denně
tři Němce k přesnídávce".
Domnívám se naopak, že byste si měli
vážiti těch málo státních
zaměstnanců, kteří dovedou i při
své české národnosti neurážeti
citu německého obyvatelstva, vlastnost to, kterou
má míti nejenom každý vzdělaný
člověk a tudíž tím spíše
každý státní zaměstnanec, nýbrž
kterou podle mého mínění míti
musí. Se šovinisty stát nevybudujete, se šovinisty
ho zničíte. To je naše jasné a zřejmé
přesvědčení a dějiny států
a národů poskytují pro ně pádné
a nevyvratitelné důkazy. Národy, které
chtějí kopati jámu jiným, často
samy do ní padnou, a nouze tak zvaného vítězného
národa, Francouzů, smrtelný pád franku,
valuty národa vítězného a velmoci,
omezení spotřeby chleba a masa a jiná hrozící
omezení ve Francii mohou druhým šovinistickým
velikášům, skromným malým státům,
Pygmeům východu rovněž otevříti
oči, nejsou-li slepí, a ukázati jim, kam
vede cesta těžké nenávisti a kam vede
cesta dobrého míru.
Zde na tomto místě budiž vzpomenuto také
jiného nenávistníka, Mussoliniho, který
projevuje v poslední době zvláštní
zájem o Československo. U nás je v této
věci však nejpříznačnější,
že nesvoboda jde tu tak daleko, že ani politika Mussoliniho
nesmí býti již veřejně v tomto
státě kritisována. Mussolini dělá
si, jak se zdá, nárok na palmu politické
neomylnosti. Císařové a králové
a každý, koho porodila smrtelná žena,
musí uvolniti cestu kritice. Mussolini nemá výsadního
listu, nemá monopolu vyhýbati se kritice. Ten vlašský
přecitlivělý pán mýlí
se velice. My si nedáme zardousiti a zaškrtiti volnou
kritiku a volný projev mínění. Budiž
to zde řečeno veřejně. Je kulturní
ostudou, jak se jedná s Němci v jižních
Tyrolích. Zdejší italský vyslanec není
naším pánem a my nejsme jeho čeledíny,
a není na místě, že naše vláda
svými orgány ještě vychází
vstříc těm holomkům, aby znemožnila
volnou kritiku. Zdá se, že u nás Mussolini
požívá proti útokům na svoji
politiku více ochrany, než president tohoto státu
při osobních útocích svých
vlastních soukmenovců. Ovšem to jest věc,
kterou si sami mezi sebou musíte vyříditi.
Chce-li duce Mussolini skutečně konati něco
příkladného, pak ať uvolní cestu
úplnému osvobození a bez náhrady,
nikoli jenom zdánlivému osvobození italských
sedláků, kolonů, jichž bídu znám,
kteří jsou utlačováni a utiskováni
městskou šlechtou, a ať osvobodí své
vlastní lidi a nepátrá po jiných "nevykoupených".
Ať italští pánové ve staré
Ostruhové ulici mírní svoji přecitlivělost
a myslí na to, že my na příklad nedáme
si nikým vzíti právo přibíti
na pranýř dějinnou skutečnost, že
jejich odpovědní mužové porušili
spojenecké slovo.
Že se také na Slovensku nepostupuje spravedlivě
a řádně, jest viděti z toho, že
se organisují všichni Slováci, jichž žádosti
o přijetí do státní služby byly
vyřízeny zamítavě. Tato organisace
má vésti v evidenci všechna vypsaná
místa a podrobně vyšetřovati všechny
případy odmítnutých žádostí.
Zdá se, že také za Skalicí není
mnoho, velmi mnoho ve vzorném pořádku. V
sociálně-politickém výboru byl dokonce
zamítnut návrh, aby slovenští úředníci
byli kvalifikováni slovenskými představenými.
Vy jste tento návrh zcela krátce zamítli,
čímž jste si jistě nezískali
souhlas nejen všech vážně myslících
Slováků, nýbrž ani nás, poněvadž
požadujeme pro své lidi totéž. V tomto
návrhu dřímal malý, takřka
jen formální požadavek sebeurčovacího
práva slovenského národa. Ani tento nepatrný
požadavek nebyl splněn. Zástupci slovenští
požadují slovenské úřední
řeči. Vynořuje se tedy nový jazykový
konflikt. Slovenčina nepovažuje se za rovnoprávnou
s češtinou. Slováci požadují od
každého úředníka bez výjimky
zkoušku ze slovenského jazyka a jest velmi příznačno,
aniž bychom chtěli v tomto vašem vnitřním
sporu rozhodovati, že slovenští interpelanti
požadují, aby bylo vyloučeno vyučovati
češtině a slovenčině jako jednotnému
předmětu. To jsou hluboké rozpory, které
tu existují a nedají se popříti a
které se zrcadlí již v historickém boji
o jazykovou jednotu a nejednotu. Schvaluji-li slovenský
názor - udržení slovenského nářečí
- musím však na druhé straně hluboce
litovati, že při přísaze jednoho německého
senátora ze Svazu zemědělců stal se
případ, že slovenský senátor
považoval za svou povinnost vytýkati německý
slib německého švábského sedláka.
Je to snad nejnovější charakteristická
předehra pro autonomii Slováků, kterou jsme
dosud věrně podporovali. Za tuto předehru
musíme se pak ovšem při nejbližší
příležitosti a obzvláště
poděkovati. Má snad na Slovensku vzniknouti nový
pražský centralismus nefalšovaného vydání?
Bojují-li Slováci za svoji řeč a za
samosprávu, pak nesmějí proti svým
opětovně daným slibům zasazovati vlastním
menšinám ránu dýkou. Nebo budou snad
slovenští žáci učelivější
než jejich pražští mistři? Všechno
jest ovšem možno a v nejčastějších
případech jsou národové nevděční.
Německý idealismus vždy se obětoval
za svobodu jiných národů a opomíjel
svobody vlastní. Naši idealisté zasazovali
se o svobodu Hellenů, o Poláky. Konečným
výsledkem - také nás to dějiny naučily
- byl nevděk a pronásledování. Ovšem
nepotřebovali bychom sahati tak daleko. Historické
porovnání máme tu v zemi mnohem bližší.
Připomínám jen jména, jako Egon Ebert,
Meissner, Beck a jiná. Všichni tito mužové,
kteří byli naplněni německým
idealismem, národnostní snášenlivostí
a láskou k otčině, zošklivili si váš
pozdější šovinismus a v těžkém
zklamán, odvrátili se rozhodně od mnohých
a mnohých věcí oněch dob.
Také z Podkarpatské Rusi přicházejí
stejné žaloby a teprve včera stěžoval
si posl. Mondok na českou byrokracii, která
tam všechno ohlašuje jenom v české řeči.
Tak se jedná s autonomní zemí, které
dosud autonomie dána nebyla.
Na tomto místě musím také rozhodně
a opravdově odmítnouti politování
hodný a úplně neoprávněný
útok proti německým stranám a německému
zemědělství. Časopis, který
má název "Der Deutsche Staatsangestellte",
přinesl těžká obvinění
proti zemědělcům. Tento nenávistný
pisatel článku myslí patrně v prvé
řadě jenom na sebe a neholduje zásadě
"žíti a nechati žíti", nýbrž
již dávno se odcizil a stal se nevěrným
zemi, z níž snad sám pochází.
Kromě toho má poctivý člověk
odvahu podepsati svým vlastním jménem článek,
který píše a v němž druhé
napadá. To budiž naší odpovědí
s tohoto místa. Článek sám sebe odsuzuje
a my musíme jej odmítnouti co nejostřeji.
Dále musíme se obrátiti proti jazykovému
teroru, který se vykonává proti státním
zaměstnancům. Proti tomuto těžkému
bezpráví vzpouzí se duše německého
lidu. Bylo by nejvýše na čase, aby byla zavedena
při jazykových zkouškách mírnější
prakse. Bylo by těžkým bezprávím
mlčeti k takovým věcem. Německý
národ jest národem tiché, klidné a
užitečné práce. Takovými opatřeními
vzbuzuje se v širokých lidových vrstvách
rozhořčení a zoufalství. Je to ta
mírová šalmaj, na kterou dovede pan ministr
zahraničí tak mnohostranně hráti?
Náš pan ministr zahraničí pil v Guildhallu
z prastarého zlatého poháru víno míru,
ale jak echo z Londýna, tak i z Locarna nedostavilo se
a jazykový teror proti našim státním
zaměstnancům a proti celému našemu národu
jde svou cestou bez překážek dále. Na
Temži připíjí se na mír locarnský,
na Vltavě vede se válka. Vy máte rádi
především francouzské vzory, to však
jen tam, kde je vám to náhodou příjemné.
Chcete-li napodobovati Francii, charakterně napodobovati,
pak ji napodobujte nejenom v její galské jednostrannosti,
nýbrž i tam, kdy, ovšem v řídkých
okamžicích, má lepší poznání.
Chci vám připomenouti takový, ovšem
poněkud zvláštní případ:
Německý elsaský poslanec požadoval,
aby jeho řeč byla také německy v Elsasku
veřejně plakátována. Tomuto jeho požadavku
bylo také beze všeho vyhověno. Nehledě
k tomu, že byste použili výmluvy, že takový
požadavek nemá opory v československém
zákonodárství, i kdyby tomu tak nebylo, všichni
dohromady bychom zatím sestárli, než bychom
se zde dožili něčeho podobného. Ovšem
co nyní sem zaznívá z Elsaska, má
již jinou melodii.
Pro jazykový teror není zde v zemi obmezení
a teprve v nejposlednější době museli
jsme se dožíti, že nejvyšší
správní soud se viděl nucena prohlásiti,
že notářské komory naprosto nejsou orgány
republiky a že tudíž notářství
není úřadem státním. Jazykový
teror vyžívá se tedy nejenom vůči
státním zaměstnancům, nýbrž
zasahuje také jiné vrstvy. Takový systém
jest zralý k smrti a musí ovšem zvyšovati
počet postižených a roztrpčených.
Demokracie nesmí přispívati k politickému,
finančnímu a kulturnímu pronásledování
a ničení žádného člověka
a žádného národa.
Chcete-li věděti, jak se nejen v republikách,
nýbrž také v královstvích zařizují
v jazykové otázce, pokud se týká lidu
a státních zaměstnanců, pak máme
pro vás po ruce estonské a belgické zákony.
Odvětvím kulturní autonomie v Estonsku jsou
úřad finanční, školní,
katastrální a všeobecný úřad
kulturní, jakož i vlastní daňová
pravomoc pro menšiny. Poněvadž však máte
rádi vzory západnější, tu vám
uvedu - předloha o státních zaměstnancích
poskytuje k tomu velmi způsobilý podnět -
několik jasných příkladů, jak
se dívají na jazykovou svobodu v Belgii a jak se
tam postupuje zvláště v otázce jazykové
liberálně a vzorně ve všech směrech.
Flámové a Vallonové jsou zřejmě
na nejlepší cestě dosáhnouti trvalého
míru a tím pro celou budoucnost vyřaditi
pařížské šovinisty, kteří
vždycky posuzovali Belgii a Lucembursko jako svoji neklidnou
doménu. Jak se zdá, v Belgii povstáva podobná,
byť i ne stejná ještě jazyková
idyla jako ve Švýcarsku, jehož neutralita jest
ohrožena již těžkým odmítáním
jeho odedávna zajištěného savojského
osazenského práva a nyní také emisary
Mussoliniho. Belgický zákon o užívání
řečí ve věcech správních
ze dne 31. července 1921 ustanovuje mezi jiným:
Ve flámských provinciích používají
správní úřady státní,
provinciální a obecní, jakož i úřady
těmto podřízené, řeči
flámské ve vnitřní službě,
v písemném vzájemném styku, ve styku
s ústředními úřady státními
a úřady veřejnými, které jsou
podrobeny tomuto zákonu. Jaké bezpříkladné
a při tom malicherné povyky by u nás nastaly,
kdyby pro naše území bylo zavedeno toto spravedlivé
opatření. Všechny vyhlášky a oznámení
obyvatelstvu centrální státní úřady
a úřady jim podřízené konají
v obou zemských řečech všude v celém
státě. Ovšem v Belgii. Správně
praví se v tomto zákoně: Žadatelé
o místa úřednická anebo zaměstnanecká
musí před vstupem vykonati zkoušku v řeči
podle své volby a musí podati jen průkaz
základní znalosti druhé zemské řeči.
Dále požaduje se, ovšem jen pro zvláštní
vedoucí místa, důkladná znalost obou
řečí, tedy také flámštiny,
neprohlašuje se tedy flámština jako u nás
němčina za popelku, nýbrž uznává
se za úplně rovnoprávnou. Kde tu zůstává
zákonodárství Československé
republiky, kde zůstává u nás právo
a spravedlnost? Tento zákon pochází již
z roku 1921 a tu je zvláště příznačno,
co ustanovuje článek 9, který ukazuje, jak
mají býti chráněna spravedlivě
nabytá práva v zákonech a ve všech opatřeních.
Článek 9 belgického zákona praví
- chci to říci hodně hlasitě: "Osobní
postavení státních úředníků,
úředníků a zřízenců,
kteří vstoupili do služby před 1. lednem
1920, není dotčeno provedením tohoto zákona,
ani pokud jde o jejich ponechání ve službě,
ani pokud jde o povyšování." To je lidský,
v Belgii samozřejmý názor. U nás však
je to naopak. Tu není ochrany nabytých práv
jako v Belgii. Tu se prostě ti, kteří mají
nabytá práva, terorem při jazykových
zkouškách vyhazují na dlažbu. "Se
zpětnou účinnosti", jmenují se
ta krásná slova, která kryjí všechno
bezpráví. A nakonec praví se v tomto zákoně,
že o specielním článku bude provedena
úprava přechodným nařízením.
Prosím, abyste si slovo "přechodné nařízení"
zvláště vštípili v pamět,
a to tím spíše, že příslušný
závěrečný článek zákona
praví, že toto přechodné nařízení
musí zajistiti oběma zemským jazykům
stejné oprávnění. Přechodná
nařízení jsou u vás věcí
neznámou, bílou vránou, u vás je nařízení
guillotinou pro naši řeč a také pro
všechna druhá práva menšin. V Belgii jest
nařízení přechodnou výjimkou,
u vás pravidlem. Belgie se 7,666.000 obyvatel, které
má nyní po válce, má jenom 38 1/2%
Francouzů, 43% Flámů a 12.9% těch,
kteří se prohlašují za oboujazyčné.
Těchto 12.9% jsou jazykovými hermafrodity, kteří
však během let jako ve všech jazykově
smíšených zemích zmizejí a kteří
rozhodně jsou Flámy, kteří se snad
ještě musejí ohlížeti na svou bývalou
francouzskou orientaci. Většina 3.2 milionů
jest flámská. Belgie došla k přesvědčení,
a to velmi brzy, již roku 1921, kdy nebylo zažehnáno
národnostní rozčilení vzniklé
světovou válkou, že musí zavésti
metodu snášelivosti a že nesmí, jak se
to stávalo, trestati již své statečné
Mladoflámy smrtí. U nás čeká
3 1/2 milionů Němců a jiných
menšin na jazykovou svobodu, místo toho však
zavádí se zostřený jazykový
teror ve škole, v úřadě a také
v kostele. Podíváte-li se na Aalandské ostrovy,
na ono malé osamělé a světu ztracené
skalnaté souostroví, kde ve světové
válce křížily své čepele
Švédsko a Finsko, můžete tam ke cti malé
republiky Finské viděti, že 27 tisícům
chudých švédských aalandských
rybářů poskytli Finové úplně
právo jazykové a také práva jiná.
U nás však je 3 1/2 milionů lidí
bez ochrany a bez práva a refrén, který vždy
čas od času zaznívá ulicemi tohoto
hlavního města, zní: "Ukřižujte
je!" Jestliže jsem vám přidržel jasně
zrcadlo o belgickém jazykovém zákoně,
jsem si přece toho vědom, že u vás,
zde na půdě tohoto státu lze konstatovati
rozumnější názory než dosud jenom
ojediněle, a jsem si ovšem vědom také
toho, že i belgický jazykový zákon má
ještě nedostatky, avšak aspoň v sobě
skrývá zárodek zdravého řešení
jazykové otázky ve státech jazykově
smíšených. Můj kolega Spina před
nedlouhou dobou podal návrh na autonomii německého
školství, na možnost, aby naše děti
byly našemu národu zachovány a pan posl. Srdínko
se tehdy vyjádřil, že možno o návrhu
Spinově mluviti. Proč nezvednete návrh
Spinův z propadliště, máte-li
poctivou a dobrou vůli? Ať se tomu vzpíráte
jakkoliv a popíráte naše přirozená
práva, jednou přijde den, dějiny, ta velká
učitelka to učí, že zase budete snad
i vy znáti slovo "německo-české
vyrovnání", jež dnes tak zatracujete a
že nikoliv z vlastního popudu, nýbrž nouzi
se podřizujíce, budete museti provésti příslušné
důsledky, jako je přece provedl váš
historik František Palacký, když usiloval o národnostní
samosprávu. Chcete-li ve svých názorech zůstati
věrni Palackému, musíte hledati jinou politickou
orientaci. Nikoliv tím, že vyvěsíte
prapory a postavíte vlajky, uctíváte památku
Palackého, nýbrž uctíte jeho památku
teprve tenkráte upřímně, když
v jeho smyslu poskytnete menšinám samosprávu,
pro niž sám pro země sudetské navrhoval
obě dílčí území "Česko
a Bojsko", a dvě hlavní města Prahu
a Teplice. Připomínám dále pamětihodné
zasedání českého sněmu, při
němž jsem byl jako mladý hoch, 7. listopadu
1889, v němž váš vlastenec dr Ladislav
Riegr v debatě o známém návrhu dr
Julia Grégra o předložení adresy koruně
zvolal německy na svého vlastního soukmenovce:
v "Allzuscharf macht schartig!" Připomínám
stejnou schůzi, v níž dr Julius Grégr
rovněž v parenthesi pravil německy: "V
boji najdeš své právo od toho okamžiku,
kdy právo vzdá se své bojovnosti, kdy se
samo vzdá, neboť pro právo platí výrok
básníka: To je konečnou moudrostí,
že jenom ten zaslouží si svobody a života,
kdo jich musí denně dobývati." Tak mluvili
Riegr a Grégr. Budiž slovo Riegrovo pro vás
poučením a vážnou výstrahou,
slovo Grégrovo jest signálem pro nás. Víme
ovšem, že v politice nerozhoduje sentimentalita ani
přecitlivělost, neboť nejenom slovo "láska",
nýbrž i skromné slovo "příchylnost"
jest v životě národů věcí
měnivou a vzácnou. Avšak to víme, že
jste odedávna bez příchylnosti od staletí
prováděli nebezpečnou katastrofální
politiku k těžké škodě svého
vlastního národa. To je ovšem vaše věc,
nikoliv naše. Osud, který si tvoří národ
sám, je často tvrdší a těžší
než ten, který by mu mohli připraviti národové
jiní. Vaše politika není politikou chladného
rozumu a uvažování, naopak byla a jest politikou
překypujícího citu. Cit sám, jemuž
není kmotrem rozum, jest nebezpečný pro ty
národy, které jsou jím ovládány
a dají se jím strhnouti. V zájmu budoucnosti
obou národů měli byste jinak uvažovati,
jinak posuzovati a z úvah a úsudků, z obou
těchto předpokladů, také jinak konečně
jednati. Jestliže ovšem káži zatvrzelým
duším a hluchým uším, pak je to
vaše vlastní vina, z které budete musiti odpovídati
před svým svědomím, před svými
soukmenovci a před dějinami. Zřejmě
vystupuje také snaha popuditi proti sobě navzájem
různé kategorie státních zaměstnanců.
Místo jedné jednotné předlohy byly
předloženy osnovy tři, aby jednotlivé
zaměstnanecké kategorie byly od sebe odraženy,
a sofistickými výklady snažíte se podporovati
úmysly vlády. To jsou vládní metody
Taafovy z doby dávno minulé, které tu zase
slaví své neslavné vzkříšení.
Že ovšem takový postup má za následek
také těžké poškození administrativy,
na to patrně pánové vůbec ještě
dosud nemysleli. Se zemědělského hlediska
musíme dále vytknouti, že mnoho státních
zaměstnanců je odnímáno často
vlastnímu určení a užíváno
k věcem, které nejsou ani v zájmu jejich,
ani v zájmu druhých účastníků.
Vyšetřování zemědělského
druhu, jako na příklad vyšetřování
zemědělských škod, způsobených
nakažlivými nemocemi, živelních škod
atd. nenáleží četnictvu, ani politickému
úřadu, nýbrž zemědělským
dobrovolným svazům, obcím. Vyšetřování
vodních zařízení a vodních
sil mají obstarávati odborníci a nikoliv
důchodková kontrola. Z takových různých
vedlejších činností, k nimž se
neprávem užívá státních
zaměstnanců, vzniká neustálé
poručníkování obyvatelstva, které
se také zvláště příjemně
nepociťuje. Přílišné poručníkování
občanů zralého úsudku není
nikdy na místě. Vládnouti znamená
vésti a vychovávati masy a nikoliv dávati
jim dotěrně pociťovati donucování.