Tak uvedl jsem, že původně měl plat
státního zaměstnance v podstatě charakter
mzdy za práci. A je docela dobře známou věcí,
že platový systém předválečný
nepřihlížel při základním
platu státních zaměstnanců žádným
způsobem k tomu, zda jsou ženatí či
svobodní, zda mají dítky čili nic,
stát tehdy platil prostě výkon pracovní
na příslušném místě vykonávaný.
A tu je pochopitelno, že doba pozdější
- zaměňujíc základní tento
pojem mzdy za plat spíše rázu sociálního
způsobila zde určité nesrovnalosti. Vychází
nám i po úpravě, způsobené
zákonem č. 394 z r. 1922, že sociální
příplatky, k základnímu platu státně-zaměstnaneckému
plněné, činí v mnohých případech
podstatnou část celkového platu, jak nejlépe
je zřejmo z tohoto platového schematu:
U zřízence IV. rodinné třídy,
tedy zřízence ženatého se dvěma
dítkami na počátku jeho služební
kariéry z celkových požitků činí
příslušná část sociální,
tedy rodinné přídavky, plných 60%
jeho požitků. Jde-li o zřízence v VIII.
třídě rodinné, pak tyto přídavky
sociálního rázu činí již
plných 69% celkového platu. Kdybychom si vzali zřízence
ve IV. rodinné třídě se závěrečným
služným, vidíme, že sociální
mzda je u něho 36% celkového platu, a v VIII. rodinné
třídě plných 48%, čili tedy
téměř celá polovice jeho konečného
platu. Na tomto jediném případě možno
zřetelně poukázati, že silně
ztratil se charakter platu státně-zaměstnaneckého
jakožto mzda pracovní a že nabyl velmi mnoho
charakteru platu pouze rázu sociálního.
Poměry namnoze ne lepší jsou u kategorie úřednické.
Tak na př. u úředníků v prvním
platovém stupni XI. hodn. třídy ve IV. rodinné
třídě činí příslušná
část sociální plných 57% celkového
jejich platu. U úředníka téže
hodnostní třídy a téhož platového
stupně, avšak v VIII. rodinné třídě
- tedy ženatého se 6 dětmi - činí
už plných 69% celkového platu. U úředníka
prvého platového stupně VIII. hodn. třídy
a IV. rodinně třídy je to 44% a u téhož
úředníka v VIII. rodinné třídě
55%. U úředníka prvého platového
stupně IV. hodn. třídy ve IV. rodinné
třídě 21%, u téhož úředníka
v VIII. rodinné třídě plných
32% z celkového platu.
Z uvedeného schematu je možno konstatovati dvojí:
Především, že u kategorie zřízenecké
a nižších kategorií úřednických
tato kvota sociálních platů je poměrně
větší nežli u kategorie úřednické
vůbec, resp. u vyšších tříd
kategorie úřednické, což potvrzuje tvrzení
mnou uvedené, že bylo bez rozdílu na předvzdělání
resp. na důležitost zastávaného místa
poskytováno v těchto sociálních platech
poměrně více nižším kategoriím
státně-zaměstnaneckým, aby právě
jejich mzda sociálně nedostatečná
přiměřeným způsobem byla doplněna
aspoň na hospodářské sociální
minimum, jak tehdejší zkreslené hospodářské
poměry toho vyžadovaly.
Dále v samotné kategorii státních
úředníků je pak ještě
viděti z uvedeného schematu, že i zde v kategoriích
nižších služebních tříd
bylo přidáváno poměrně více
než v kategoriích vyšších.
Vzhledem k uvedeným věcem zaujal nový systém
platový stanovisko pozměněné. Vrací
se zase ke dřívější myšlence,
že mzda úředníkům placená,
plat úřednický, má býti v podstatě
odměnou za vykonanou práci. Je pravda, že nebylo
plně možno odbourati ještě sociální
platy, ale v nynějším schematu platovém
máme je jako pouhý zbytek ve formě t. zv.
výchovného, které je minimální
a které se poskytuje při dvou dětech jakožto
početnější rodině, poněvadž
se vychází ze základní myšlenky,
že plat státně-zaměstnanecký
sám o sobě má býti do té míry
vydatný, aby umožnil založení a vychování
průměrně rodiny a její poměrně
alimentování, jak to odpovídá sociálnímu
stavu a sociálnímu postavení vrstev státně-zaměstnaneckých.
Tím ovšem dostáváme se k problému
dostačitelnosti mezd vůbec. Musím o této
věci pojednati s hlediska výboru rozpočtového
a posouditi, do jaké míry odpovídá
nová úprava mzdová jednak zlaté relaci,
tedy znehodnocení valuty, a pak koeficientu důchodovému
a jakým způsobem tato úprava se má
k dnešním koeficientům cenovým, tedy
k problémům poválečné drahoty.
Otázka tato musí býti zkoumána s hlediska
dvojího. Je nesporno, že nemůžeme prostě
převzíti platové schema dřívější
a říci všeobecně, že se poskytuje
jednoduše valutární násobek pro všechny
kategorie státních zřízenců,
poněvadž máme dnes určité přesuny,
které není dobře možno z ohledů
sociálních odčiniti, a že tedy určitá
residua dřívější úpravy
nesporně zůstanou. Na druhé straně
jestliže se současným platovým schematem
aspoň ve valné většině případů
skutečně přibližujeme ke zlaté
relaci, nedovoluje současný hospodářský
stav a stav státních financí a současný
stav národního hospodářství,
aby mzdy za práci úředníků
placené byly vyrovnány podle cenového indexu,
aby zde byly poskytnuty platy v takové výši,
aby úplně byl eliminován důsledek
poválečné drahoty. Kdyby to bylo možno
a kdyby stav státních financí něco
takového dovolil, znamenalo by to, že jsme měli
jen drahotu zdánlivou, formální, jevící
se ve zvýšených číslicích,
a nikoliv drahotu materielní, tedy by každý
dostal poměrně tolikrát více nákupních
prostředků, o kolikráte stoupla drahota.
Poněvadž však průměr důchodů
se nezvýšil více než sedmkrát,
není možno ani při této kategorii státního
občanstva toho času zaváděti něco
více a odčiňovati odměňováním
platovým všechny důsledky poválečné
drahoty.
S tohoto hlediska je zajímavo, jakým způsobem
zachovávají se nebo pozměňují
se vzájemné relace jednotlivých kategorií
státně-zaměstnaneckých mezi sebou
navzájem. Srovnáme totiž, v jakém poměru
percentuelně mají se k sobě úhrnné
platy, přijaté jednotlivými kategoriemi státně-zaměstnaneckými
za celou 35letou služební dobu roku 1914 podle jednotlivých
kategorií s předvzděláním A
až E, a potom jakým způsobem to navrhuje současně
schema, kde také budeme srovnávati příslušné
kategorie, berouce za základ dnešní stupnici
platovou Ib, která odpovídá střední
škole s plným vysokoškolským vzděláním
a příslušnými zkouškami, jako základem
stoprocentním, abychom s tím srovnali celkový
úhrn požitků kategorie Ia, pro kterou je předepsáno
dvojí vysokoškolské vzdělání,
a kategorie nižší Ic až IV. služební
třídy.
Po této stránce, provedeme-li srovnání,
vidíme, že kategorie B požívala před
válkou z celkového základu (100%) 84.48%,
kategorie C jenom 73.91%, kategorie D 68.20% a kategorie E konečně
64.36% základního platu, béřeme-li
za základnu požitky nejvyšší kategorie
státních zaměstnanců skupiny A v úhrnu
35 let. Podle platového schematu, který se navrhuje
nyní, jest poměr tento poněkud přesunut,
a to v ten způsob, že kategorie Ia, která má
dvojí předvzdělání vysokoškolské,
by měla celkem 116.30%. Tato kategorie nemůže
však býti směrodatná pro celkové
posuzování našeho schematu a jeho vzájemné
relace a proto nutno se obrátiti ke kategorii Ic a kategorii
II, poněvadž tam jsou shrnuti všichni, kdož
až dosud byli zařazeni do služební třídy
B. Po této stránce spatřujeme u skupiny,
která má školu střední a k tomu
jistě vzdělání vysokoškolské
s odbornou zkouškou, jistě nadlepšení
proti dřívějším poměrům,
protože má 90.28% celkového platu základní
kategorie. Podobně kategorie II v dnešním schematu
má 77.49% platu základního, což ovšem
neodpovídá plně relaci předválečně
ve třídě B, kde bylo 84.48%. Srovnáme-li
pak dále, vidíme, že ve skupině III
máme určitě nadlepšení proti
třídě D, poněvadž by to nyní
bylo 72.27%, kdežto dosud bylo 68.20%, a konečně
ve skupině IV služební třídy
bylo by 66.92%, kdežto dosavadní kategorie E měla
jen 64.36%.
Tento poměr posunuje se ještě více,
nesrovnáváme-li kategorie původní
s kategorií nyní navrhovanou bez jakéhokoliv
povýšení, nýbrž vezmeme-li propočty,
jak by se celá věc jevila, kdybychom měli
srovnávati úředníka s jedním
povýšením s úředníkem
s povýšením dvojnásobným. V prvním
případě z obou uvedených případů
relace by byla taková, že by kategorie Ia měla
118.98% a naproti tomu kategorie Ic 89.62%, kategorie II 74.27%,
kategorie III 69.89% a kategorie IV. 64.89%. Srovnáváme-li
s tím dokonce skupinu třetí s dvojím
povýšením, vychází, že u
skupiny Ib je to plných 120%, u skupiny II 89.72%, u skupiny
III 72.94% a u skupiny IV 63.41%.
Provedeme-li srovnání s relací předválečnou,
vidíme, srovnává-li se úhrnná
suma služebních požitků kategorie úřednické
bez povýšení, že úhrnný
obnos kategorie nejnižší je relativně
příznivější u kategorií
nejnižších, u III. a IV. služební
třídy. Jestliže však v těchto třídách,
což jest si přáti, došlo aspoň
k jednomu povýšení, stává se,
že tato kategorie má požitky téměř
stejné jako před válkou, protože jsou
to v procentech jen nepatrné změny, a došlo-li
k dvojnásobnému povýšení, zůstávají
nynější platy relativně za dřívější
relací předválečnou, ačkoliv
to není nikterak mnoho.
Celkem je viděti, že při tom základě
nastane určitě nadlepšení pro kategorie
nejnižší. Pokud se týká vzájemné
relace navrhovaného schematu, když béřeme
za základ vzájemnou relaci jednotlivých kategorií
úřednických, přibližuje se to
v celku asi k relaci předválečné s
určitým nadlepšením pro kategorie právě
jmenované.
Jiné hledisko pro posouzení správnosti vyměření
mezd úřednických, zejména v ohledu
na naše národohospodářské poměry,
je otázka, jakým způsobem mají se
navrhovaně platy ke zlaté relaci, jakým způsobem
možno totiž konstatovati, zda a ve kterých případech
mzda nyní navrhovaná dosahuje, převyšuje,
nebo nedosahuje koeficientů valutárních.
Když si vezmeme schema platové, jak se nám
jeví u úředníků, kteří
nedošli žádného povýšení,
vidíme, že při základní kategorii
Ib nedosahuje to zlaté relace, nýbrž zůstává
to na 91.90%. U služební třídy Ic dosahuje
to téměř 100%, t. j. 98.20%, u služební
třídy II je to 96.36%, u služební třídy
III 97.38% a u služební třídy IV 95.55%.
Jak z uvedeného je patrno, blíží se
relace valutární v některých skupinách,
a to ve skupině Ic a II, velmi podstatně valutové
relaci, avšak ve svém celku relace této platové
schema nedosahuje, poněvadž vykazuje úchylku
až téměř o plných 9%. Kdybychom
srovnávali kategorii státních zaměstnanců,
která by došla podle platového schematu aspoň
jednoho povýšení, vidíme, že poměr
platů takto stanovených ke zlaté relaci je
již značně příznivější,
poněvadž dosahuje, a v některých případech
i mírně přesahuje, zlatou relaci. U kategorie
Ib je to 97.10%, u kategorie Ic 103.64%, u služební
třídy II 98.18%, u služební třídy
III 100.11%, u služební třídy IV 98.50%.
Při této kategorii státně-zaměstnanecké
máme již dosaženu aspoň v některých
skupinách valutární relaci, a jestliže
srovnáváme platové schema státních
zaměstnanců, kteří došli dvojího
povýšení ve své služební
době, shledáme, že zde je nadlepšení
platové do té míry provedeno, že ve
všech kategoriích platových dosahuje nynější
platové schema plných 100% relace valutární,
ba že je dokonce ještě převyšuje.
Tak je to u třídy Ib 102.56%, u třídy
Ic 108.99%, u služební třídy II 100.94%,
u kategorie III 103.11% a u kategorie IV 101.04%.
Kdybychom počítali, že by průměrem
v normálním stavu bylo jenom jedno povýšení
úředníka za celou jeho 35letou služební
dobu, je patrno, že platově schema aspoň v
tomto středním stavu, když ne plně a
ve všech skupinách, tedy přece aspoň
podstatně téměř ve všech skupinách
dosahuje, někde převyšuje a jinde jen malinko
zůstává pod valutární relací,
poněvadž příslušná oscilace
ve svém maximu nedosahuje ani minus 3%.
Vzhledem k těmto srovnáním, která
zde byla přednesena se stanoviska sociální
spravedlnosti a hospodářských možností
platových se strany státu, nutno ještě
upozorniti na vzájemnou relaci valutovou mezi požitky
kategorie zřízenecké před válkou
vůči zaměstnancům kategorie úřednické
a srovnati tyto platy s kategoriemi zaměstnaneckými,
a to skupin zřízeneckých i úřednických
podle dnešního platového schematu. Tak, vezmeme-li
za základ zřízenecký plat před
válkou jakožto 100% a srovnáme-li s ním
plat podúřednický, shledáme, že
tenkráte to bylo u podúřednické kategorie
111.58% a úřednická kategorie ve skupině
A dosahovala plných 267.61%, čili jinými
slovy úředník kategorie A dostal za celou
svoji služební dobu 2 1/2, resp. 2.7krát
více nežli zřízenec za stejnou služební
dobu. V kategorii úřednické skupiny C bylo
to 197.79%, ve skupině D 182.53%, ve skupině E 172.25%,
takže úředník nejnižší
kategorie E dostal za celou služební dobu svou ještě
o 72% platu více než příslušná
kategorie zřízenecká. Srovnáme-li
s tím platy nynější, vidíme,
že vezmeme-li za základ zřízeneckou
kategorii III jakožto 100%, tu podúředník
II. skupiny dostane 107.64% a podúředník
I. platové skupiny 112.46%, čili, srovnáme-li
to s kategorií podúřednickou doby dřívější,
téměř asi stejně. Naproti tomu provedeme-li
srovnání s kategorií úřednickou,
vidíme, že úředník dřívější
skupiny A, dnešní Ib, obdrží 221%, kdežto
předválečně schema mělo 267%.
Ve služební třídě II je to 171.53%,
ve služební třídě III 160%, ve
služební třídě IV 148.16%.
Srovnáme-li to se schematem úřednické
kategorie v době předválečné,
vidíme, že oproti 148% poválečným
je 172% předválečných, takže
úřednictvo IV. služební třídy
podle schematu nyní navrhovaného, dostane jenom
o 48% více než příslušná
kategorie státního zřízenectva, což
je nám dokladem, že po této stránce
některé ohledy rázu sociálního
z doby poválečné zůstávají
zachovány i v tomto platovém schematu, jak nejlépe
se jeví na tomto snížení platové
diference mezi kategorií zřízeneckou a kategorií
státních úředníků.
Výbor rozpočtový s těchto hledisek
zde uvedených zabýval se příslušným
problémem, poněvadž jemu přísluší,
aby takovéto osnovy posuzoval se stanoviska úhradového,
a tuto možnost úhrady aby zase posuzoval se stanoviska
možnosti národohospodářské produkce
a celkové platové úhrady. Vzhledem k tomu,
že vyrovnávají se aspoň diference valutární,
ne-li úplně, tedy aspoň ve valné části
případů, a s ohledem na současný
stav našeho národního hospodářství
a celkový stav válečné a poválečné
produkce a s ohledem na současné diskrepance mezi
koeficientem důchodovým a koeficientem cenovým
čili mezi důchodem a poválečnou drahotou,
dospěl výbor k přesvědčení,
že za daně situace řeší se věc
spravedlivě a snesitelně, a z toho důvodu
dovoluji si plénu sněmovny doporučiti, aby
osnovu, jak byla schválena výborem soc.-politickým
a jak také udělil k ní svůj souhlas
výbor rozpočtový, došla i v plénu
sněmovny poslanecké ústavního schválení.
(Pochvala.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Ježto jde o to, aby výbory mohly ještě
dnes o osnovách jim přikázaných jednati,
přerušuji projednávání tohoto
odstavce a pořadu dnešní schůze vůbec
a přikročím k jejímu ukončení.
Před ukončením schůze sděluji:
Pan posl. Bolen obrátil se na mne podle §u
70 jedn. řádu dotazem, v němž uvádí,
že při schůzi zemědělského
výboru v budově klubů a výborů,
konané v noci z 31. května na 1. června t.
r., měla v přední sněmovní
budově pohotovost sněmovní stráž
v počtu asi 15 mužů, a táže se:
1. od které doby používám parlamentní
stráže dokonce i ke schůzím sněmovních
výborů,
2. nařídil-li jsem její pohotovost při
zmíněné schůzi výboru zemědělského,
a
3. hodlám-li v této praxi i přes protest
všech dělnických zástupců v této
sněmovně pokračovati?
Na tento dotaz odpovídám:
Pan poslanec se může přesvědčiti,
že sněmovní stráže bylo při
schůzích výboru používáno
již v prvním volebním období této
sněmovny.
Opatření toto není v rozporu s jednacím
řádem, poněvadž podle jeho §u 25,
odst. 3 možno i při schůzích výborů
použíti sněmovní stráže.
(Výkřiky komunistických poslanců:
Hanba! Fuj!)
O pohotovosti sněmovní stráže v případě
zmíněném panem tazatelem nelze mluviti. Šlo
pouze o 4 muže ze sněmovní stráže,
kteří vzhledem k tomu, že zmíněná
schůze se nad očekávání protáhla,
musili býti povoláni do služby z důvodů
bezpečnostních: sněmovní personál
totiž, jinak při schůzích službu
a hlídky obstarávající, poněvadž
nebylo lze předvídati schůzi tak dlouhou,
po normálním konci úředních
hodin povětšině opustil sněmovní
budovy, jichž místnosti, a to i v budově hlavní,
musily býti otevřeny.
Dnes po schůzi plenární koná schůzi
ve své místnosti výbor rozpočtový.
(Posl. dr Franke: Prosím o slovo!)
K čemu?
Posl. dr Franke: K vašemu návrhu denního
pořadu.
Místopředseda inž. Dostálek:
Ještě jsem denního pořadu nenavrhl.
Ukončím schůzi a podle usnesení předsednictva
navrhuji, aby se příští schůze
konala zítra ve středu dne 16. června 1926
v 11 hod. dopol. s
Nevyřízené odstavce pořadu dnešní
schůze.
Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky?
(Posl. dr Franke se hlásí.)
Uděluji slovo k námitkám panu posl. dr Frankemu.
Posl. dr Franke: Nesouhlasím s tím,
že se zdržuje jednání o státně-zaměstnaneckých
věcech. Měli-li jste takový spěch
s celní věcí, nemohu s tím souhlasiti
a navrhuji, aby se pokračovalo v jednání
o státně-zaměstnanecké osnově.
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dám hlasovati o námitce přednesené
panem posl. dr Frankem.
Prosím, aby paní a páni poslanci zaujali
svá místa. (Děje se.)
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo souhlasí s návrhem pana posl. dr Franke,
aby bylo ve schůzi pokračováno, nechť
pozvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Jiných námitek proti mému návrhu není.
Jest tudíž návrh můj přijat.
Končím schůzi.