Úterý 15. června 1926

Tak uvedl jsem, že původně měl plat státního zaměstnance v podstatě charakter mzdy za práci. A je docela dobře známou věcí, že platový systém předválečný nepřihlížel při základním platu státních zaměstnanců žádným způsobem k tomu, zda jsou ženatí či svobodní, zda mají dítky čili nic, stát tehdy platil prostě výkon pracovní na příslušném místě vykonávaný. A tu je pochopitelno, že doba pozdější - zaměňujíc základní tento pojem mzdy za plat spíše rázu sociálního způsobila zde určité nesrovnalosti. Vychází nám i po úpravě, způsobené zákonem č. 394 z r. 1922, že sociální příplatky, k základnímu platu státně-zaměstnaneckému plněné, činí v mnohých případech podstatnou část celkového platu, jak nejlépe je zřejmo z tohoto platového schematu:

U zřízence IV. rodinné třídy, tedy zřízence ženatého se dvěma dítkami na počátku jeho služební kariéry z celkových požitků činí příslušná část sociální, tedy rodinné přídavky, plných 60% jeho požitků. Jde-li o zřízence v VIII. třídě rodinné, pak tyto přídavky sociálního rázu činí již plných 69% celkového platu. Kdybychom si vzali zřízence ve IV. rodinné třídě se závěrečným služným, vidíme, že sociální mzda je u něho 36% celkového platu, a v VIII. rodinné třídě plných 48%, čili tedy téměř celá polovice jeho konečného platu. Na tomto jediném případě možno zřetelně poukázati, že silně ztratil se charakter platu státně-zaměstnaneckého jakožto mzda pracovní a že nabyl velmi mnoho charakteru platu pouze rázu sociálního.

Poměry namnoze ne lepší jsou u kategorie úřednické. Tak na př. u úředníků v prvním platovém stupni XI. hodn. třídy ve IV. rodinné třídě činí příslušná část sociální plných 57% celkového jejich platu. U úředníka téže hodnostní třídy a téhož platového stupně, avšak v VIII. rodinné třídě - tedy ženatého se 6 dětmi - činí už plných 69% celkového platu. U úředníka prvého platového stupně VIII. hodn. třídy a IV. rodinně třídy je to 44% a u téhož úředníka v VIII. rodinné třídě 55%. U úředníka prvého platového stupně IV. hodn. třídy ve IV. rodinné třídě 21%, u téhož úředníka v VIII. rodinné třídě plných 32% z celkového platu.

Z uvedeného schematu je možno konstatovati dvojí: Především, že u kategorie zřízenecké a nižších kategorií úřednických tato kvota sociálních platů je poměrně větší nežli u kategorie úřednické vůbec, resp. u vyšších tříd kategorie úřednické, což potvrzuje tvrzení mnou uvedené, že bylo bez rozdílu na předvzdělání resp. na důležitost zastávaného místa poskytováno v těchto sociálních platech poměrně více nižším kategoriím státně-zaměstnaneckým, aby právě jejich mzda sociálně nedostatečná přiměřeným způsobem byla doplněna aspoň na hospodářské sociální minimum, jak tehdejší zkreslené hospodářské poměry toho vyžadovaly.

Dále v samotné kategorii státních úředníků je pak ještě viděti z uvedeného schematu, že i zde v kategoriích nižších služebních tříd bylo přidáváno poměrně více než v kategoriích vyšších.

Vzhledem k uvedeným věcem zaujal nový systém platový stanovisko pozměněné. Vrací se zase ke dřívější myšlence, že mzda úředníkům placená, plat úřednický, má býti v podstatě odměnou za vykonanou práci. Je pravda, že nebylo plně možno odbourati ještě sociální platy, ale v nynějším schematu platovém máme je jako pouhý zbytek ve formě t. zv. výchovného, které je minimální a které se poskytuje při dvou dětech jakožto početnější rodině, poněvadž se vychází ze základní myšlenky, že plat státně-zaměstnanecký sám o sobě má býti do té míry vydatný, aby umožnil založení a vychování průměrně rodiny a její poměrně alimentování, jak to odpovídá sociálnímu stavu a sociálnímu postavení vrstev státně-zaměstnaneckých.

Tím ovšem dostáváme se k problému dostačitelnosti mezd vůbec. Musím o této věci pojednati s hlediska výboru rozpočtového a posouditi, do jaké míry odpovídá nová úprava mzdová jednak zlaté relaci, tedy znehodnocení valuty, a pak koeficientu důchodovému a jakým způsobem tato úprava se má k dnešním koeficientům cenovým, tedy k problémům poválečné drahoty. Otázka tato musí býti zkoumána s hlediska dvojího. Je nesporno, že nemůžeme prostě převzíti platové schema dřívější a říci všeobecně, že se poskytuje jednoduše valutární násobek pro všechny kategorie státních zřízenců, poněvadž máme dnes určité přesuny, které není dobře možno z ohledů sociálních odčiniti, a že tedy určitá residua dřívější úpravy nesporně zůstanou. Na druhé straně jestliže se současným platovým schematem aspoň ve valné většině případů skutečně přibližujeme ke zlaté relaci, nedovoluje současný hospodářský stav a stav státních financí a současný stav národního hospodářství, aby mzdy za práci úředníků placené byly vyrovnány podle cenového indexu, aby zde byly poskytnuty platy v takové výši, aby úplně byl eliminován důsledek poválečné drahoty. Kdyby to bylo možno a kdyby stav státních financí něco takového dovolil, znamenalo by to, že jsme měli jen drahotu zdánlivou, formální, jevící se ve zvýšených číslicích, a nikoliv drahotu materielní, tedy by každý dostal poměrně tolikrát více nákupních prostředků, o kolikráte stoupla drahota. Poněvadž však průměr důchodů se nezvýšil více než sedmkrát, není možno ani při této kategorii státního občanstva toho času zaváděti něco více a odčiňovati odměňováním platovým všechny důsledky poválečné drahoty.

S tohoto hlediska je zajímavo, jakým způsobem zachovávají se nebo pozměňují se vzájemné relace jednotlivých kategorií státně-zaměstnaneckých mezi sebou navzájem. Srovnáme totiž, v jakém poměru percentuelně mají se k sobě úhrnné platy, přijaté jednotlivými kategoriemi státně-zaměstnaneckými za celou 35letou služební dobu roku 1914 podle jednotlivých kategorií s předvzděláním A až E, a potom jakým způsobem to navrhuje současně schema, kde také budeme srovnávati příslušné kategorie, berouce za základ dnešní stupnici platovou Ib, která odpovídá střední škole s plným vysokoškolským vzděláním a příslušnými zkouškami, jako základem stoprocentním, abychom s tím srovnali celkový úhrn požitků kategorie Ia, pro kterou je předepsáno dvojí vysokoškolské vzdělání, a kategorie nižší Ic až IV. služební třídy.

Po této stránce, provedeme-li srovnání, vidíme, že kategorie B požívala před válkou z celkového základu (100%) 84.48%, kategorie C jenom 73.91%, kategorie D 68.20% a kategorie E konečně 64.36% základního platu, béřeme-li za základnu požitky nejvyšší kategorie státních zaměstnanců skupiny A v úhrnu 35 let. Podle platového schematu, který se navrhuje nyní, jest poměr tento poněkud přesunut, a to v ten způsob, že kategorie Ia, která má dvojí předvzdělání vysokoškolské, by měla celkem 116.30%. Tato kategorie nemůže však býti směrodatná pro celkové posuzování našeho schematu a jeho vzájemné relace a proto nutno se obrátiti ke kategorii Ic a kategorii II, poněvadž tam jsou shrnuti všichni, kdož až dosud byli zařazeni do služební třídy B. Po této stránce spatřujeme u skupiny, která má školu střední a k tomu jistě vzdělání vysokoškolské s odbornou zkouškou, jistě nadlepšení proti dřívějším poměrům, protože má 90.28% celkového platu základní kategorie. Podobně kategorie II v dnešním schematu má 77.49% platu základního, což ovšem neodpovídá plně relaci předválečně ve třídě B, kde bylo 84.48%. Srovnáme-li pak dále, vidíme, že ve skupině III máme určitě nadlepšení proti třídě D, poněvadž by to nyní bylo 72.27%, kdežto dosud bylo 68.20%, a konečně ve skupině IV služební třídy bylo by 66.92%, kdežto dosavadní kategorie E měla jen 64.36%.

Tento poměr posunuje se ještě více, nesrovnáváme-li kategorie původní s kategorií nyní navrhovanou bez jakéhokoliv povýšení, nýbrž vezmeme-li propočty, jak by se celá věc jevila, kdybychom měli srovnávati úředníka s jedním povýšením s úředníkem s povýšením dvojnásobným. V prvním případě z obou uvedených případů relace by byla taková, že by kategorie Ia měla 118.98% a naproti tomu kategorie Ic 89.62%, kategorie II 74.27%, kategorie III 69.89% a kategorie IV. 64.89%. Srovnáváme-li s tím dokonce skupinu třetí s dvojím povýšením, vychází, že u skupiny Ib je to plných 120%, u skupiny II 89.72%, u skupiny III 72.94% a u skupiny IV 63.41%.

Provedeme-li srovnání s relací předválečnou, vidíme, srovnává-li se úhrnná suma služebních požitků kategorie úřednické bez povýšení, že úhrnný obnos kategorie nejnižší je relativně příznivější u kategorií nejnižších, u III. a IV. služební třídy. Jestliže však v těchto třídách, což jest si přáti, došlo aspoň k jednomu povýšení, stává se, že tato kategorie má požitky téměř stejné jako před válkou, protože jsou to v procentech jen nepatrné změny, a došlo-li k dvojnásobnému povýšení, zůstávají nynější platy relativně za dřívější relací předválečnou, ačkoliv to není nikterak mnoho.

Celkem je viděti, že při tom základě nastane určitě nadlepšení pro kategorie nejnižší. Pokud se týká vzájemné relace navrhovaného schematu, když béřeme za základ vzájemnou relaci jednotlivých kategorií úřednických, přibližuje se to v celku asi k relaci předválečné s určitým nadlepšením pro kategorie právě jmenované.

Jiné hledisko pro posouzení správnosti vyměření mezd úřednických, zejména v ohledu na naše národohospodářské poměry, je otázka, jakým způsobem mají se navrhovaně platy ke zlaté relaci, jakým způsobem možno totiž konstatovati, zda a ve kterých případech mzda nyní navrhovaná dosahuje, převyšuje, nebo nedosahuje koeficientů valutárních. Když si vezmeme schema platové, jak se nám jeví u úředníků, kteří nedošli žádného povýšení, vidíme, že při základní kategorii Ib nedosahuje to zlaté relace, nýbrž zůstává to na 91.90%. U služební třídy Ic dosahuje to téměř 100%, t. j. 98.20%, u služební třídy II je to 96.36%, u služební třídy III 97.38% a u služební třídy IV 95.55%.

Jak z uvedeného je patrno, blíží se relace valutární v některých skupinách, a to ve skupině Ic a II, velmi podstatně valutové relaci, avšak ve svém celku relace této platové schema nedosahuje, poněvadž vykazuje úchylku až téměř o plných 9%. Kdybychom srovnávali kategorii státních zaměstnanců, která by došla podle platového schematu aspoň jednoho povýšení, vidíme, že poměr platů takto stanovených ke zlaté relaci je již značně příznivější, poněvadž dosahuje, a v některých případech i mírně přesahuje, zlatou relaci. U kategorie Ib je to 97.10%, u kategorie Ic 103.64%, u služební třídy II 98.18%, u služební třídy III 100.11%, u služební třídy IV 98.50%. Při této kategorii státně-zaměstnanecké máme již dosaženu aspoň v některých skupinách valutární relaci, a jestliže srovnáváme platové schema státních zaměstnanců, kteří došli dvojího povýšení ve své služební době, shledáme, že zde je nadlepšení platové do té míry provedeno, že ve všech kategoriích platových dosahuje nynější platové schema plných 100% relace valutární, ba že je dokonce ještě převyšuje. Tak je to u třídy Ib 102.56%, u třídy Ic 108.99%, u služební třídy II 100.94%, u kategorie III 103.11% a u kategorie IV 101.04%.

Kdybychom počítali, že by průměrem v normálním stavu bylo jenom jedno povýšení úředníka za celou jeho 35letou služební dobu, je patrno, že platově schema aspoň v tomto středním stavu, když ne plně a ve všech skupinách, tedy přece aspoň podstatně téměř ve všech skupinách dosahuje, někde převyšuje a jinde jen malinko zůstává pod valutární relací, poněvadž příslušná oscilace ve svém maximu nedosahuje ani minus 3%.

Vzhledem k těmto srovnáním, která zde byla přednesena se stanoviska sociální spravedlnosti a hospodářských možností platových se strany státu, nutno ještě upozorniti na vzájemnou relaci valutovou mezi požitky kategorie zřízenecké před válkou vůči zaměstnancům kategorie úřednické a srovnati tyto platy s kategoriemi zaměstnaneckými, a to skupin zřízeneckých i úřednických podle dnešního platového schematu. Tak, vezmeme-li za základ zřízenecký plat před válkou jakožto 100% a srovnáme-li s ním plat podúřednický, shledáme, že tenkráte to bylo u podúřednické kategorie 111.58% a úřednická kategorie ve skupině A dosahovala plných 267.61%, čili jinými slovy úředník kategorie A dostal za celou svoji služební dobu 2 1/2, resp. 2.7krát více nežli zřízenec za stejnou služební dobu. V kategorii úřednické skupiny C bylo to 197.79%, ve skupině D 182.53%, ve skupině E 172.25%, takže úředník nejnižší kategorie E dostal za celou služební dobu svou ještě o 72% platu více než příslušná kategorie zřízenecká. Srovnáme-li s tím platy nynější, vidíme, že vezmeme-li za základ zřízeneckou kategorii III jakožto 100%, tu podúředník II. skupiny dostane 107.64% a podúředník I. platové skupiny 112.46%, čili, srovnáme-li to s kategorií podúřednickou doby dřívější, téměř asi stejně. Naproti tomu provedeme-li srovnání s kategorií úřednickou, vidíme, že úředník dřívější skupiny A, dnešní Ib, obdrží 221%, kdežto předválečně schema mělo 267%. Ve služební třídě II je to 171.53%, ve služební třídě III 160%, ve služební třídě IV 148.16%.

Srovnáme-li to se schematem úřednické kategorie v době předválečné, vidíme, že oproti 148% poválečným je 172% předválečných, takže úřednictvo IV. služební třídy podle schematu nyní navrhovaného, dostane jenom o 48% více než příslušná kategorie státního zřízenectva, což je nám dokladem, že po této stránce některé ohledy rázu sociálního z doby poválečné zůstávají zachovány i v tomto platovém schematu, jak nejlépe se jeví na tomto snížení platové diference mezi kategorií zřízeneckou a kategorií státních úředníků.

Výbor rozpočtový s těchto hledisek zde uvedených zabýval se příslušným problémem, poněvadž jemu přísluší, aby takovéto osnovy posuzoval se stanoviska úhradového, a tuto možnost úhrady aby zase posuzoval se stanoviska možnosti národohospodářské produkce a celkové platové úhrady. Vzhledem k tomu, že vyrovnávají se aspoň diference valutární, ne-li úplně, tedy aspoň ve valné části případů, a s ohledem na současný stav našeho národního hospodářství a celkový stav válečné a poválečné produkce a s ohledem na současné diskrepance mezi koeficientem důchodovým a koeficientem cenovým čili mezi důchodem a poválečnou drahotou, dospěl výbor k přesvědčení, že za daně situace řeší se věc spravedlivě a snesitelně, a z toho důvodu dovoluji si plénu sněmovny doporučiti, aby osnovu, jak byla schválena výborem soc.-politickým a jak také udělil k ní svůj souhlas výbor rozpočtový, došla i v plénu sněmovny poslanecké ústavního schválení. (Pochvala.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Ježto jde o to, aby výbory mohly ještě dnes o osnovách jim přikázaných jednati, přerušuji projednávání tohoto odstavce a pořadu dnešní schůze vůbec a přikročím k jejímu ukončení.

Před ukončením schůze sděluji:

Pan posl. Bolen obrátil se na mne podle §u 70 jedn. řádu dotazem, v němž uvádí, že při schůzi zemědělského výboru v budově klubů a výborů, konané v noci z 31. května na 1. června t. r., měla v přední sněmovní budově pohotovost sněmovní stráž v počtu asi 15 mužů, a táže se:

1. od které doby používám parlamentní stráže dokonce i ke schůzím sněmovních výborů,

2. nařídil-li jsem její pohotovost při zmíněné schůzi výboru zemědělského, a

3. hodlám-li v této praxi i přes protest všech dělnických zástupců v této sněmovně pokračovati?

Na tento dotaz odpovídám:

Pan poslanec se může přesvědčiti, že sněmovní stráže bylo při schůzích výboru používáno již v prvním volebním období této sněmovny.

Opatření toto není v rozporu s jednacím řádem, poněvadž podle jeho §u 25, odst. 3 možno i při schůzích výborů použíti sněmovní stráže. (Výkřiky komunistických poslanců: Hanba! Fuj!)

O pohotovosti sněmovní stráže v případě zmíněném panem tazatelem nelze mluviti. Šlo pouze o 4 muže ze sněmovní stráže, kteří vzhledem k tomu, že zmíněná schůze se nad očekávání protáhla, musili býti povoláni do služby z důvodů bezpečnostních: sněmovní personál totiž, jinak při schůzích službu a hlídky obstarávající, poněvadž nebylo lze předvídati schůzi tak dlouhou, po normálním konci úředních hodin povětšině opustil sněmovní budovy, jichž místnosti, a to i v budově hlavní, musily býti otevřeny.

Dnes po schůzi plenární koná schůzi ve své místnosti výbor rozpočtový. (Posl. dr Franke: Prosím o slovo!)

K čemu?

Posl. dr Franke: K vašemu návrhu denního pořadu.

Místopředseda inž. Dostálek: Ještě jsem denního pořadu nenavrhl.

Ukončím schůzi a podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 16. června 1926 v 11 hod. dopol. s

pořadem:

Nevyřízené odstavce pořadu dnešní schůze.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Posl. dr Franke se hlásí.)

Uděluji slovo k námitkám panu posl. dr Frankemu.

Posl. dr Franke: Nesouhlasím s tím, že se zdržuje jednání o státně-zaměstnaneckých věcech. Měli-li jste takový spěch s celní věcí, nemohu s tím souhlasiti a navrhuji, aby se pokračovalo v jednání o státně-zaměstnanecké osnově.

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dám hlasovati o námitce přednesené panem posl. dr Frankem.

Prosím, aby paní a páni poslanci zaujali svá místa. (Děje se.)

Sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem pana posl. dr Franke, aby bylo ve schůzi pokračováno, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Jiných námitek proti mému návrhu není. Jest tudíž návrh můj přijat.

Končím schůzi.

(Konec schůze ve 4 hod. 37 min. odpol.)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP