Tento výnos zemských finančních ředitelství
zakládá se, jak se později zjistilo na výnosu
ministerstva financí ze dne 5. ledna 1923, č. 56.386,
a ministerstva vnitra ze dne 30. září 1923,
č. 54.061, které se opět - slyšte a
žasněte - zakládají na starém
rakouském dvorním dekretu ze dne 7. června
1808 a 23. července 1827. Pravděpodobně chtělo
tenkráte několik ministerských úředníků
přímo sabotovati pokračující
snahu po "odrakouštění", avšak
pan ministr financí je v tomto chvalitebném počínání
ještě chránil a kryl. Neboť v odpovědi
na interpelaci odvolal se pan ministr financí na nález.
rakouského nejvyššího soudu z dne 15.
května 1908, jímž byla úplně
odepřena pense vdově pro nedovolené odcestování
do ciziny. Ovšem opatrně zamlčel, že se
tato vdova bez jakéhokoliv odhlášení
vystěhovala do Ameriky a teprve po třech letech
žádala, aby jí pense byla opět vyplácena.
Zde tedy nešlo o nějaký přechodný
pobyt v cizině, nýbrž o skutečné
vystěhování, na čemž nemění
nic ani to, že se za několik let vrátila.
Avšak ani odvolání na dvorní dekrety,
ani nesprávně uvedené rozhodnutí nejvyšších
soudních instancí starého Rakouska nic nezmění
na skutečnosti, že oba uvedené výnosy
ministerstev odporovaly tehdejšímu stavu československého
zákonodárství. Ono obíralo se jen
dvakráte tímto předmětem a to v zákonech
č. 99/1921 a 394/1922. Tam jest úplně jasně
vysloveno, že drahotní přídavky a nouzově
výpomoci lze odepříti jen těm osobám
nebo pro ty, kdož bydlí mimo státní
území, to jest, kdo se tam trvale zdržují.
Kdyby bylo československé zákonodárství
myslilo při tom i na přechodný pobyt v cizině,
bylo by to jistě vyslovilo a musilo vysloviti také
v uvedených zákonech. Pokud však jde o pohrůžku,
že bude odňata celá pense, jest to přímo
porušení vlastnictví. Neboť pense jest
podstatnou částí platů, které
se právně závazně zajišťují
zaměstnanci, vstupujícímu do státní
služby, a které mu mohou býti odňaty
jen pravoplatně provedeným disciplinárním
řízením. Mimochodem řečeno,
pense nemá rázu nějakého daru od státu,
nýbrž jest hmotně založena služebními
taxami k tomu určenými a také pensijními
příspěvky z platů aktivního
úředníka. jest to tedy jeho nepopíratelné
vlastnictví. Tyto přímo ponižující
a pokořující výnosy působily
strašlivě roztrpčujícím způsobem
ještě krutým a bezohledným prováděním
a ničím neomluvitelnou zdlouhavostí při
vyřizování žádostí. Abych
svá obvinění doložil skutečnostmi,
zmiňuji se zde jen, že ředitel reálného
gymnasia ve výslužbě dr Jan Weyde dostal dne
21. srpna 1924 výnos pražského zemského
finančního ředitelství č. VII
5623, jímž mu výjimečně bylo
uděleno povolení navštíviti svou dceru
dlící v cizině (v Drážďanech),
avšak jen do 30. června 1924. Témuž byla
pro jednodenní pobyt v cizině zastavena dne 1. září
1924 pense a teprve dne 31. prosince 1924 dodatečně
vyplacena za 4 měsíce. Ještě hůře
se vedlo finančnímu tajemníku ve výslužbě
Arne Fischerovi, jemuž byla úplně odňata
pense od 1. prosince 1924 výnosem pražského
zemského finančního ředitelství
ze dne 8. listopadu 1924, č. 4508, poněvadž
bez úředního povolení prodléval
v době od 6. června do 15. července 1924
a také již dříve mimo území
Československé republiky. V tomto případě
použil referent zemského finančního
ředitelství k dodatečnému zkrácení
odpočivných požitků i pobytů
před vyjitím uvedených výnosů,
tedy v době, kdy žádný pensista nemohl
věděti, že potřebuje nějakého
povolení.
Obranná opatření, k nimž bylo sáhnuto
proti takovýmto neuvěřitelným poměrům,
články v novinách, podání úřadům
a interpelace v parlamentě nedosáhly, aby oba výnosy
byly zrušeny a starý právní stav opět
obnoven, nýbrž dosáhlo se jen toho, že
byl vydán výnos ministerstva financí ze dne
25. července 1924, v němž se nařizovalo,
že pro cesty za hranice až do 14 dnů lze prominouti
následky nedovoleného překročení
hranic tedy sankcionování svévole - že
však jinak pro pobyt v cizině až do 3 měsíců
jest třeba povolení zemského finančního
ředitelství, při delším pobytu
v cizině povolení představeného ústředního
úřadu v dohodě s ministerstvem financí.
A aby skutečně nebylo žádné pochybnosti,
že ministerstvo nechce uznati svůj omyl a také
nezamýšlí odvolati svá protiprávní
ustanovení, dosavadnímu nezákonnému
stavu byl d zákonný podklad §§em 6 úřednického
zákona ze dne 22 prosince 1924, č. 287 Sb. z. a
n. Dnes lze skutečně podle zákona při
přísnějším výkladu těchto
ustanovení každému pensistovi dlícímu
v cizině po dobu jeho tamějšího pobytu
nejen odníti drahotní přídavky, nýbrž
vůbec zastaviti požitky. S těmito reakčními
ustanoveními jest Československá republika
úplně osamocena, nemůže se ani dovolávati
vzájemnosti sousedních států. Ani
v Německu, ani v Rakousku není nejmenšího
omezení ve volnosti změny pobytu státních
pensistů pokud jde o cesty do ciziny a přechodný
pobyt v cizině. A pokud jde o trvalý pobyt v cizině,
jen v Sasku lze mírné snížiti požitky,
ve skutečnosti se to však nikdy neděje.
Pokud česká ministerstva nařízením
nebo sněmovna zákonem nezruší takováto
zahanbující ustanovení poškozující
pensisty, pokud tento stát bude pro své vysloužilé
státní zaměstnance odměnu za jejich
věrné služby a oři jejich požitcích
samo o sobě skrovných ještě klecí,
která je olupuje na sklonku jejich života o svobodu
a volnost stěhování, potud nesmíte
od žádné strany v této sněmovně
očekávati, že dá svůj souhlas
k návrhu zákona, který jednostranně
ustanovuje pro malou skupinu zahraničních Čechů
zcela zvláštní výhody při vyplácení
odpočivných a zaopatřovacích požitků.
(Potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen.
Rozprava je tudíž skončena.
Žádám o přečtení podaných
resolučních návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
1. Resoluční návrh posl. Heegera a
soudr.:
Vláda se vybízí, aby co nejdříve
podala Národnímu shromáždění
návrhy zákonů, jimiž se
a) výhody, které se poskytují tímto
návrhem zákona legionářům a
jejich pozůstalým ve Spojených Státech
Amerických, rozšiřují se stejnou platností
na všechny válečné poškozence a
jejich pozůstalé,
b) mění zákon o vyživovacích
příspěvcích ze dne 10. března
1921 tak, že se poskytuje plný vyživovací
příspěvek všem příslušníkům
osob, které dostávají mzdu nebo plat a které
b povolány k vojenské službě ke cvičení
ve zbrani.
2. Resoluční návrh posl. Grünznera
a soudr.:
Vláda se vybízí, aby Národnímu
shromáždění podala nejdéle do
čtyř neděl návrh zákona, jímž
se odpočivné požitky všech pensistů
žijících v cizině a jejich pozůstalých
zlepšují stejným způsobem a s touž
zpětnou platností jako se to děje projednávaným
návrhem zákona pro legionáře žijící
ve Spojených Státech Amerických a jejich
pozůstalé.
Místopředseda inž. Dostálek:
Žádám prvního pana zpravodaje - za výbor
soc.-politický - aby se ujal slova k doslovu.
Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno!
Oba řečníci z řad německých
klubů kritisovali tuto předlohu s hlediska, jako
by tato předloha znamenala přednostní právo
pro určitý okruh osob. Pan kol. Heeger docela
jasně zde prohlásil, že předloha tato
dělá z legionářů jakési
favorisované osoby proti ostatním válečným
poškozencům, a domáhal se pro ostatní
válečné poškozence v cizině stejného
práva, jaké se přiznává těmto
79 osobám z řad našich legionářů,
kteří jsou trvale odkázáni bydliti
v Americe. Zejména reklamoval, aby se totéž
právo přiznalo také válečným
poškozencům v Německu. Pan kol. Heeger odpustí,
když na tuto reklamaci téhož práva odpovím,
že pochybuji, zdali skutečně ostatní
váleční poškozenci, zejména ti
v Německu žijící, mají stejně
právo reklamovati totéž, co se tímto
zákonem dává našim českým
legionářům. Jest zde přece jen určitý
rozdíl mezi těmito dvěma druhy válečných
poškozenců. Váleční poškozenci,
o něž jde, příslušníci českých
legií, šli jednak dobrovolně. obětovali
vše pro osvobození vlasti a svého, národa,
kdežto mnozí z těch druhů válečných
poškozenců, pro něž reklamoval p. kol.
Heeger stejně právo, zejména ti, kteří
trvale bydlí v Německu, myslím, že bojovali
spíše proti samostatnosti československého
státu, proti svobodě československého
národa. Tedy nemohou reklamovati stejně právo
od našeho státu a měli by reklamovati je od
toho, v jehož službách bojovali proti československému
národu. Není to tedy žádnou protekcí,
jestliže se legionářům v Americe přiznává
určité nadlepšení touto osnovou.
Otázka vyživovacích příspěvků
nesouvisí s touto osnovou a proto nebudu v tomto směru
s p. kol. Heegerem polemisovati. Druhý řečník
p. kol. Horpynka nemohl jako příslušník
klubu německých nacionálů jinak mluviti.
Je přirozeně, že musil mluviti tak, jak právě
mluvil. Jestliže si zde stěžoval, že se
odpírá Němcům v našem státě
sebeurčovací právo, pak odpovídám
p. kol. Horpynkovi, kdyby to byli Němci vyhráli
ve světové válce, že by jistě
nebyli nám přiznali sebeurčovací právo.
Jejich svatodušní linecký program svědčí,
jakým způsobem chtěli s Čechy zatočiti
pro případ, že by Ústřední
mocnosti byly vyhrály světovou válku.
Jestliže si stěžoval pan kol. Horpynka,
že vytlačujeme Němce ze státní
služby, z ucházení se o trafiky a aby mohli
konkurovati o nádražní restaurace, a že
na druhé straně dáváme místa
ve státních službách, trafiky, nádražní
restaurace legionářům, je to zcela přirozeno,
poněvadž jsme povinni o tyto legionáře
se také postarati. Tato otázka nemá naprosto
žádné souvislosti s římskou úmluvou,
kterou jsme nedávno zde v této sněmovně
projednávali, poněvadž jde o docela jiný
druh pensistů, než o jakém v tomto případě
jedná předložená osnova.
Jestliže si stěžoval pan kol. Horpynka,
že se odpírá vyplácení pense
pensistům, kteří jezdí do ciziny,
pak podotýkám, že toto ustanovení není
nové a že také platí pro české
pensisty, kteří však si nikterak nenaříkají,
že se musí podrobiti těmto ustanovením.
Vyslovuji se proti dvojdílné resoluci pana kol.
Heegera, která v prvém oddílu žádá,
aby výhody, které se poskytují předloženou
osnovou legionářům, přiznány
byly i všem ostatním válečným
poškozencům a jejich pozůstalým, žijícím
v cizině, a to proto, poněvadž bychom při
nejmenším musili také jednati s ostatními
státy, aby ony přiznaly totéž právo
naším válečným poškozencům,
kteří žijí v jiných státech.
Dále vyslovuji se také proti druhému dílu
těže resoluce, aby vláda co nejdříve
předložila osnovu zákona, jímž
se mění zákon o vyživovacích
příspěvcích, poněvadž
tato otázka s předloženou osnovou nikterak
nesouvisí.
Stejně se vyslovuji také proti resoluci navržené
panem kol. Grünznerem a soudr., stejného obsahu
jako je prvý oddíl resoluce pana kol. Heegera
a soudr. Doporučuji, aby sněmovna schválila
osnovu tak, jak byla předložena. (Souhlas.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Žádám druhého pana zpravodaje -
za výbor branný - aby se ujal slova k doslovu.
Zpravodaj posl. Bradáč: Vzdávám
se slova.
Místopředseda inž. Dostálek:
Jelikož se druhý pan zpravodaj vzdává
slova, uděluji slovo třetímu panu zpravodaji
- za výbor rozpočtový - panu posl. Pekárkovi.
Zpravodaj posl. Pekárek: Vzdávám se
slova.
Místopředseda inž. Dostálek:
Jelikož i třetí pan zpravodaj vzdává
se slova, přistoupíme ke hlasování.
Osnova zákona má 2 články, nadpis
a úvodní formuli.
Jelikož mně nebyly podány návrhy pozměňovací,
dám hlasovati o celé osnově najednou podle
zprávy výborově. (Námitek nebylo.)
Námitek proti tomu není.
Žádám paní a pány poslance, aby
se posadili na svá místa. (Děje se.)
Sněmovna jest způsobilá se usnášeti.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 2 články, nadpisem a úvodní
formulí, ve znění navrženém pány
zpravodaji a shodném s předchozím usnesením
senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala tuto osnovu zákona ve čtení
prvém, a to ve znění shodném s
předchozím usnesením senátu.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští
schůze.
Jest nám ještě rozhodnouti o podaných
resolučních návrzích.
Je to především návrh posl. Heegera
a soudr., aby vláda v brzku podala dvě osnovy
zákonů.
Vyhovuji projevenému přání a dám
o dvoudílné této resoluci pp. posl. Heegera
a soudr. hlasovati odděleně, totiž o každém
odstavci zvlášť.
Žádám tudíž, aby byl čten
prvý odstavec tohoto návrhu.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Vláda se vybízí, aby co nejdříve
podala Národnímu shromáždění
návrh zákona, jímž se výhody,
které se poskytují tímto návrhem zákona
legionářům a jejich pozůstalým
ve Spojených Státech Amerických, rozšiřují
se stejnou platností na všechny válečné
poškozence a jejich pozůstalé.
Místopředseda inž. Dostálek:
Kdo souhlasí s tímto přečteným
prvním odstavcem resolučního návrhu
pp. posl. Heegera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje
se.)
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Prosím o přečtení druhého odstavce.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Vláda se vybízí, aby co nejdříve
podala Národnímu shromáždění
návrh zákona, jímž se mění
zákon o vyživovacích příspěvcích
ze dne 10. března 1921 tak, že se poskytuje plný
vyživovací příspěvek všem
příslušníkům osob, které
dostávají mzdu nebo plat a které byly povolány
k vojenské službě nebo ke cvičení
ve zbrani.
Místopředseda inž. Dostálek:
Kdo souhlasí s přečteným druhým
odstavcem resoluce pp. posl. Heegera a soudr., nechť
zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Druhý odstavec je přijat.
Dále máme resoluční návrh pp.
posl. Grünznera a soudr., aby vláda předložila
do 4 neděl osnovu rozšiřující
odpočivné požitky pensistů žijících
v cizině.
Kdo souhlasí s tímto návrhem přečteným,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh se zamítá.
Tím je vyřízen prvý odstavec pořadu
dnešní schůze.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
2. Druhé čtení osnovy zákona o
převzetí a přiznáni odpočivných
a zaopatřovacích požitků v souvislosti
s pensijními úmluvami sjednanými v Římě
dne 6. dubna 1922 a ve Vídni dne 30. listopadu 1923 (tisk
287).
Zpravodajem výboru ústavně-právního
je p. posl. dr Hajn, zpravodajem výboru zahraničního
za posl. Hrušovského je p. posl. Tomášek,
zpravodajem výboru soc.-politického za posl. Čuříka
p. posl. Dubický a zpravodajem výboru
rozpočtového je p. posl. dr Hnídek.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. dr Hajn: Nikoli.
Zpravodaj posl. Tomášek: Nemám žádných.
Zpravodaj posl. Dubický: Rovněž ne.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Nikoliv.
Místopředseda inž. Dostálek:
Budeme tedy hlasovati.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovu
zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala
ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje
se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala tuto osnovu zákona také ve
čtení druhém.
Tím vyřízen jest 2. odstavec dnešního
pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
3. Druhé čteni schvalovacího usnesení,
kterým se souhlasí s Úmluvou sjednanou v
Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italii,
Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů
a Slovinců a Československem o pensích poukázaných
bývalou vládou rakouskou (tisk 288).
Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický za posl.
Čuříka p. posl. Dubický, za
výbory ústavně-právní a zahraniční
za posl. Hrušovského p. posl. dr Jos. Černý
a za výbor rozpočtový p. posl. dr Hnídek.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. Dubický: Nemám žádných.
Zpravodaj posl. dr Jos. Černý: Nemám.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Rovněž ne.
Místopředseda inž. Dostálek:
Budeme tedy hlasovati.
Kdo ve druhém čtení souhlasí se schvalovacím
usnesením tak,,jak je poslanecká sněmovna
přijala ve čtení prvém, nechť
pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala toto schvalovací usnesení
také ve čtení druhém a tím
vyřízen jest 3. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
4. Druhé čteni schvalovacího usnesení,
kterým se souhlasí s úmluvou sjednanou ve
Vídni dne 30. listopadu 1923 mezi Rakouskem, Italií,
Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů. Chorvatů
a Slovinců a Československem o úpravě
různých skupin odpočivných požitků,
které nebyly upraveny Úmluvou v Římě
ze dne 6. dubna 1922 (tisk 289).
Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický za posl.
Čuříka p. posl. Dubický, za
výbor ústavně-právní p. posl.
dr Hajn, za výbor zahraniční za posl.
Hrušovského p. posl. Tomášek a
za výbor rozpočtový p. posl. dr Hnídek.
Mají páni zpravodajové nějaké
návrhy oprav nebo změn textových?
Zpravodaj posl. Dubický: Nemám.
Zpravodaj posl. dr Hajn: Rovněž ne.
Zpravodaj posl. Tomášek: Nemám žádných
změn.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Nemám rovněž.
Místopředseda inž. Dostálek:
Návrhů není. Budeme tedy hlasovati.
Kdo ve druhém čtení souhlasí se schvalovacím
usnesením tak, jak je poslanecká sněmovna
přijala ve čtení prvém, nechť
pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala toto schvalovací usnesení
také ve čtení druhém.
Tím vyřízen jest 4. odstavec pořadu.
Přistoupíme k dalšímu odstavci pořadu,
jímž je:
5. Zpráva výborů zahraničního,
ústavné-právního a rozpočtového
k vládnímu návrhu (tisk 210) zákona
o provedeni úmluvy mezi Rakouskem, Italii, Polskem, Rumunskem,
Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců
a Československem o převodu pohledávek a
deposit z hospodaření poštovní spořitelny
ve Vídni, podepsané v Římě
dne 6. dubna 1922, jakož i dodatečné dohody
k této úmluvě, sjednané mezi uvedenými
státy v Římě dne 23. února
1925 (tisk 314).
Zpravodajem výborů zahraničního a
rozpočtového je p. posl. dr Hnídek,
zpravodajem výboru ústavně-právního
p. posl. dr Králík.
Uděluji slovo zpravodaji prve jmenovanému, p. posl.
dr Hnídkovi.