Posl. Windirsch (německy): Dámy a
pánové! Vyžádal jsem si slovo k projednávané
předloze, poněvadž mám pocit, že
ratifikací této smlouvy v její nynější
formě bude způsobena zemědělství
ve státě veliká škoda. Ustanoveními
obchodní smlouvy jsou však zvláště
postiženi ve státě vinaři. Procházíme-li
seznam zboží, které se do státního
území dováží ze Španělska,
jsou to z velké části produkty půdy
a velmi značný díl zaujímá
mezi nimi víno. Při zboží, které
se do našeho státního území ze
Španělska dopravuje, chtěl bych se jenom zmíniti,
že byly ustanoveny různé kontingenty, a to
pro vinné destiláty 2000 hl, pro likéry a
punče 1000 hl. Uvádím-li zvláště
tyto dva druhy, pak mohu zajisté připojiti, že
když se toto zboží zde spotřebuje, jest
to spotřeba čistě luxusní, ježto
není vůbec nutno takové předměty
do státního území dovážeti.
Chce-li konečně někdo utopiti svoji bolest
v alkoholu, má dosti příležitosti použiti
k tomu alkoholu vyráběného ve státě
samém. Velký je dovozní kontingent u vína,
který činí 120.000 hl, a kupodivu přiváží
se ze Španělska do státního území
také sůl, pro niž byl přiznán
kontingent 8000 q. Ostatně jest zajímavo v souvislosti
s těmito čísly zmíniti se o tom, že
pokud jde všeobecně o jižní plodiny, spotřebuje
se jich ve státním území velmi mnoho,
a že vzato národohospodářsky, dělají
se výdaje na věci, které nejsou potřebné.
Zjistil jsem, že na příklad r. 1924 bylo do
státního území dopraveno asi 242.000
q jižních plodin v ceně 88 milionů Kč.
V roce 1925 vzrostl tento dovoz na 400.000 q, za něž
bylo vydáno přes 130 milionů Kč. Zdá
se mi, že tyto výdaje nejsou národohospodářsky
nijak odůvodněny, naopak, musí-li jíti
takové obnosy peněz do ciziny za ty věci,
myslím, že se tím naše národní
hospodářství ochuzuje. Co pak se týče
dovozu vína v sudech, bylo sem r. 1924 dopraveno 256.000
hl v celkové ceně přes 60 milionů
Kč. R. 1925 zůstalo dovezené množství
přibližně stejné a cena dovezeného
vína činila něco přes 64 milionů
Kč. Pozorujeme-li nyní obchodní styk mezi
Československem a Španělskem, musíme
k tomu poznamenati, že r. 1921 množství vyvezeného
zboží z Československa do Španělska
činilo 38 a půl milionu korun. V tomto roce byl
vývozní obchod se Španělskem pasivní
něco přes 12 milionů korun. R. 1922 bylo
vyvezeno zboží dohromady za 42 milionů korun
a v tomto roce byl obchod se Španělskem aktivní
pro Československo více než 4 miliony. Sleduji-li
tyto číslice až do roku 1924, bylo v tomto
roce do Španělska vyvezeno zboží asi za
24 milionů a vzniklo pro Československo aktivum
6 milionů Kč. Pro rok 1925 bude toto aktivum činiti
asi 8 milionů. Zkoumáme-li dovezené zboží
ze Španělska do československého státního
území, je zvláště nápadno
velké množství vína, které se
z této země do Československa dováži.
A právě z tohoto velkého množství
vína vzniká to, co musím označiti
jako základní hřích na domácím
vinařství. V československém státě
máme v Čechách asi 430 ha vinic, na Moravě
4853, na Slovensku 8860, v Podkarpatské Rusi 2865, tedy
dohromady asi 17.000 ha vinic. Tím, že se také
velké množství vína dováží
do státního území, dělá
se vinařům konkurence, neboť jest fakt, že
ve státě, zvláště v jižní
Moravě, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nalézají
se velmi značná množství vína,
které nemůže býti odbyto.
Ovšem četl jsem kdysi v nějakém časopise,
myslím, že to byla "Národní Politika",
kde se radí těmto vinařům, když
chtějí odbýti své víno, aby
je prostě dávali za nižší ceny.
Při tom pisatelé článku zapomínají,
že jisté zboží, které se vyrábí
v zemědělství, a v tomto případě
ve vinařství, nelze právě proto prodávati
pod určitou cenou, poněvadž aspoň původní
náklady musí býti konec konců přece
hrazeny prodejem výrobku. Ovšem nutno při tom
připomenouti, že velký díl viny na zvýšení
výrobních nákladů vůbec ve
státním území má veliké
množství sociálních břemen,
která musí nésti výroba, zvláště
však velmi značně vysoká daň
z vína, která rovněž velmi zatěžuje
vinařství, vlastně odbyt vína. Když
ve státním území domácí
vinař špatně prodává, pak chci
při této příležitosti poukázati
k tomu, že neprodejností vína jsou postiženy
především menší zemědělské
existence. V celku jest vinařství malopodnikem,
při němž jednotliví majitelé
vinic přece jenom poměrně málo arů
země obdělávají. Nelze-li proto víno
prodati, jsou tím především ohroženy
a těžce postiženy právě slabé
existence.
Pakli se přes to z ciziny dováží víno
za ceny značně nižší, slyšeli
jsme z vývodů pana zpravodaje, že při
tomto dovozním kontingentu jde o vína, jimž
se předem dostává celních výhod.
Kromě toho nesmí býti přehlíženo,
že v těchto zemích je zcela jiná schopnost
vzrůstu vína, jaké jistě nelze najíti
v našem užším státním území,
a že dále výroba, poněvadž jest
méně zatížena, jest mnohem lacinější
než v poměrech našich. Zvláště
velké žaloby jsou uváděny proto, že
nejde jenom o ono množství vína, které
k nám může býti přivezeno konečně
ze Španělska na základě zajištěného
kontingentu, nýbrž vedle toho přichází
rovněž velmi značné množství
vína do Československa z jiných zemí.
Připomínám zde jenom, že z Francie,
z Itálie, z Řecka a z Rumunska jest rovněž
velmi značné množství vína k
nám dopravováno, že stejně bylo by připojiti
ještě také Jugoslávii, zkrátka
různé státy, které předem jsou
predestinovány pro vinařství a v nichž
se víno vyrábí za poměrně levné
výrobní náklady.
Zvláštní zatížení našeho
domácího vinařství znamená
však udržování zvláštní
dávky z vína lahvového, t. zv. pásková
daň. Na tuto daň upozornil také pan posl.
Netolický, a to proto, poněvadž od mého
kolegy a ode mně byl podán resoluční
návrh, v němž se finanční ministerstvo
vyzývá, aby odstranilo dávku z lahvového
vína a místo ní zavedlo zvýšený
paušál daně z obratu, který by byl placen
ze všech dovozů vína do státního
území. Ovšem mohl jsem již slyšeti
z úst pana posl. Netolického, že on
není přítelem tohoto návrhu a že
se již přimlouval, aby návrh byl zamítnut.
Přenechávám slavné sněmovně,
aby provedla opravu mínění pana zpravodaje
v tom smyslu, aby tento revoluční návrh byl
skutečně přijat. Jestliže jsem podal
tento návrh, pak se vlastně také shoduje
se snahami daňového výboru stálé
delegace zemědělských rad, v kterémžto
výboru se opětovně mluvilo o této
věci a při tom znovu výbor poukazoval na
to, že je nezbytně nutno odstraniti konečně
tuto dávku z lahvového vína. O tomto předmětu
se ovšem již mluvilo, avšak způsobem, který
nijak nemůžeme akceptovati, a to proto ne, poněvadž
dávka z lahvového vína má padnouti
jenom tenkráte, když se všeobecné dani
nápojové, pokud zdanění vína
přichází v úvahu, přizná
ústupek v tom smyslu, že právě tato
všeobecná dávka z nápojů může
býti zvýšena. Kdyby tomu tak bylo, naprosto
ničeho by se tím nedosáhlo, neboť zatížení
domácího vinařství bylo by stejné
a celá věc musila by se bezbolestně vyříditi
tím způsobem, kdyby slavná sněmovna
právě přijala náš resoluční
návrh.
Mluvím-li o obchodní smlouvě se Španělskem,
chci poukázati na podobnou diskusi, která se konala
minulého roku v Německé říši
v souvislosti se stejnou věcí. Také v Německé
říši měl se říšský
sněm zabývati ratifikací obchodní
smlouvy mezi Německem a Španělskem. Také
tam v kruzích vinařských a sadařských
byl veliký odpor proti ratifikování této
obchodní smlouvy, který konečně vedl
k tomu, že hned, když v Německé říši
říšský sněm schválil obchodní
smlouvu, říšská vláda německá
okamžitě tuto smlouvu vypověděla. Říšská
vláda německá učinila tak proto, poněvadž
přihlížela ke všem výtkám
v souvislosti s touto otázkou, které právě
tak byly odůvodněny, jak jsem je tu uvedl, a nahlédla,
že konečně nic jiného nezbývá,
než tuto obchodní smlouvu vypověděti.
Ovšem byla tato smlouva po nějaký, byť
i jen krátký čas v platnosti, a i za tu krátkou
dobu objevil se její ničivý vliv, a to tím
způsobem, že v Porýní, ve Francích,
v moselském území, jež jsou význačnými
krajinami vinařskými, musili přijíti
rovněž tamější vinaři k
přesvědčení, že nemají
možnosti svého vína odbýti. Mezitím
hlásil se však fiskus, jak se to děje také
u nás, požadoval daně, pro něž
vinaři naprosto neměli po ruce peněz. Přes
to byli vinaři trápeni. Stát hleděl
s veškerou mocí vybrati splatné daně,
a když konečně útrapy tohoto vinařského
lidu dospěly krajnosti, došla těmto lidem trpělivost,
a je vám známo, že následkem toho potom
vypukla v moselském území t. zv. válka
vinařská, při níž veškeré
vinařské obyvatelstvo postavilo se zřejmě
proti fisku v německé říši.
Jak se to odehrálo v německé říši,
podobně je tomu také u nás v Československu,
v Podkarpatské Rusi a v jižní Moravě.
Shledáváme, že zemědělci vinaři
rovněž nemohou splniti svých povinností
ke státu, při čemž není třeba
zvláště se zmiňovati, že tyto povinnosti
daleko přesahují normální míru.
V souvislosti s tím chci jenom říci: Má-li
v tomto směru nastati zlepšení, pak jest nutno
zrušiti dávky z lahvového vína a opraviti
obchodní smlouvu, která zde má býti
ratifikována a která ovšem jest označována
jako zatímní. To jest, že jde jenom o zatímní
úpravu obchodních styků mezi Španělskem
a Československem. Při takových čistě
hospodářských otázkách bylo
by naprosto nutno, aby byly dotázány o mínění
interesované kruhy zemědělské rady,
v jakém rozsahu možno takové věci provésti,
a aby se jejich vyřízení neponechávalo
jenom orgánům ministerstva obchodu. (Souhlas
na levici.)
Předseda (zvoní): Žádám
o přečtení podaného návrhu.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
Resoluční návrh posl. Windirsche,
Wagnera a druhů:
Vláda se vybízí, aby zrušila daň
z vína v lahvích (daň páskovou) a
aby v náhradu za ni zavedla v přiměřené
výši paušalovanou daň z obratu dovezeného
vína.
Předseda (zvoní): Tento návrh
je dostatečně podepsán a je předmětem
jednání.
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je tedy skončena.
Žádám prvního zpravodaje, pana posl.
Myslivce, aby se ujal slova k doslovu.
Zpravodaj posl. Myslivec: Vážené Národní
shromáždění! Vážený
p. kol. Windirsch s kol. Wagnerem a soudr. podali
návrh, aby na víno dovážené k
nám ze Španělska byla uvalena paušalovaná
daň z obratu a aby v důsledku toho byly zrušeny
pásky. Uznávám, že p. kol. Windirsch.se
dal vésti v této záležitosti dobrou
snahou a proto byl by velice na omylu, kdyby se domníval,
že já jako referent v zásadě jeho návrh
zamítám. Já sice mluvím jménem
zahraničního výboru, jehož účelem
především je, starati se o to. aby náš
stát uzavřel smlouvy s cizími státy.
Nicméně musím doznati, že návrh
p. kol. Windirsche je na tento čas neproveditelný,
neboť my zde uzavíráme úmluvu, modus
vivendi, ve které na víno ze Španělska
k nám dovážené jsou stanoveny určité
celní sazby. Kdyby se mělo vyhověti návrhu
p. kol. Windirsche a kdyby měl býti přijat
a na toto ze Španělska k nám dovážené
víno byla uvalena paušalovaná daň z
obratu, mám za to, že by španělská
vláda a její vyjednavači, kteří
s našimi zástupci tu smlouvu vyjednávali, mohli
nám učiniti výtku jisté neloyálnosti,
že proti sazbám již na víno ze Španělska
stanoveným ještě další sazbu ve
formě paušalované obratové daně
uvalujeme, a jsem přesvědčen, že by
se Španělsko prostřednictvím svých
zástupců u naší vlády proti tomu
ohradilo.
Tedy my v zásadě souhlasíme s tím
zavedením páskové daně na víno
u nás prodávané. Mám za to, že
je to jedno z opatření, na které ministerstvo
financí - nebo které ministerstvo na to původně
přišlo - nemusí býti hrdo, poněvadž
sami prodavači vína uznávali, že je
to vlastně více šikanování prodavačů
vína než zájem státu, docíliti
co největších zisků. Kdybychom měli
statistiku, co stála kontrola lidí, kteří
šli od vinárníka k vinárníku,
ze sklepa do sklepa jednou, dvakrát, desetkrát a
dvacetkrát, co času ztratil prodavač, a dokonce
co stál ten veliký personál, kterého
bylo třeba pro tuto kontrolu, a kdybychom pak vypočetli
výnos páskové daně a srovnali s nákladem
na její kontrolu, jsem přesvědčen,
že bychom poznali, že jsme na tuto kontrolu doplatili.
Všichni tedy uznáváme zásadu, že
pásková daň na víno byla podnikem
pochybným, ale v tomto daném případě
nemůžeme na víno ze Španělska dovážené
tu přirážku uznati, poněvadž bychom
si musili dáti líbiti výtku neloyálního
jednání, když na jedné straně
se zástupci Španělska ujednáme příslušné
sazby celní na toto víno k nám dovážené
a připuštěné a na druhé straně
bychom hned uvalili na totéž víno další
paušalovanou daň a tím bychom vlastně
jeho prodej u nás znemožnili. Proto myslím,
že pan kol. Windirsch - a není to jen on, na
této věci jsou interesovány vinařské
kruhy u nás na Mělnicku, Žernosecku, na jižní
Moravě, na Slovensku a Podkarpatské Rusi může
býti jist, že jeho návrh bude vládě
a specielně ministerstvu financí podnětem
k tomu, aby upustilo od páskové daně na lahvové
víno; jak mně bylo sděleno se strany zástupce
pana ministra financí, také se již na to pomýšlí
a hodlá se to zaměniti zase všeobecným
zvýšením daně z vína vůbec.
Prohlásil jsem již, že vinárníci
sami řekli, že raději by platili příslušný
poplatek ze všeho vína, jen když by se zbavili
těch šikan, které jsou spojeny s kontrolou
páskové daně.
Nemohu tedy jinak, jakkoli návrh uznávám,
než vysloviti se proti jeho přijetí v tomto
případě, poněvadž by to bylo
jistým kazem v daném slovu Španělsku,
a navrhuji., aby předloha byla schválena tak, jak
byla přijata ve výboru zahraničním.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): Žádám
druhého zpravodaje, pana posl. Netolického,
aby se ujal slova k doslovu.
Zpravodaj posl. Netolický: Vážená
sněmovno! Sjednání obchodní dohody
se Španělskem nebylo jednoduché a vyžadovalo
velmi dlouhého času, než bylo uskutečněno.
Je již u nás zvykem, že při sjednávání
obchodních smluv bývají brány v potaz
nejen svaz průmyslníků, v tomto případě
ministerstvo obchodu nebo obchodní a živnostenské
komory, ale i zemědělství, a to proto, poněvadž
zástupce ministerstva zemědělství
stejně spolupůsobí při předběžném
vyjednáváni a předběžných
pracích k sjednávání obchodních
smluv.
Z těchto důvodů jsem tedy přesvědčen,
že pokud se týče zemědělských
potřeb, byl v tomto případě na ně
brán náležitý zřetel. Pokud se
týče průmyslu a obchodu, je jmenovitě
dnes, kdy jeví se u nás velká krise nezaměstnanosti
průmyslové, jistě naléhavou otázkou,
aby tato dohoda byla schválena.
V původním svém referátu vyslovil
jsem se proti přijetí resoluce a důvody jsem
uvedl. Žádám proto slavnou sněmovnu,
aby návrh schvalovacího usnesení přijala
v souhlasu s výborem zahraničním podle návrhu
výboru pro záležitosti průmyslu, živnosti
a obchodu. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Přikročíme
k hlasování.
Schvalovací usnesení má toliko jeden odstavec.
Budeme tedy hlasovati o celém usnesení najednou.
(Námitek nebylo.)
Námitek proti tomu není.
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením ve
zněni doporučeném pány zpravodaji,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijal a toto schvalovací usnesení
ve čtení prvém podle zprávy
výborové.
Druhé čtení provedeme, bude-li této
věci přiznáno řízení
zkrácené podle §u 55 jedn. řádu,
při vyřizováni odst. 5 pořadu dnešní
schůze.
Je nám ještě rozhodnouti o přečteném
resolučním návrhu pp. posl. Windirsche
a soudr.
Kdo s tímto návrhem pp. posl. Windirsche a
soudr. souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje
se.)
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Tím vyřízen je odst. 2 pořadu schůze.
Přistoupíme ke třetímu, kterým
je:
3. Zpráva výboru zahraničního a
výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu
a živnosti o vládním návrhu (tisk 75),
kterým se předkládá Národnímu
shromáždění úmluva o zjednodušeni
celních formalit, sjednaná 3. listopadu 1923 v Ženevě
(tisk 123).
Zpravodajem výboru zahraničního je pan posl.
dr Hnídek, zpravodajem výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností je pan posl. Netolický.
Uděluji slovo prvému zpravodaji, panu posl. dr Hnídkovi.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno!
Pakt o Společnosti Národů vedle svého
hlavního cíle, totiž udržení míru
mezi národy, pamatoval také na to, aby mezi jednotlivými
národy, zastoupenými ve Společnosti národů,
byly pravidelné normální styky v každém
ohledu, hlavně styky obchodní. V důsledku
paktu Společnosti národů Rada Společnosti
národů usnesla se svolati mezinárodni konferenci,
která byla zahájena v říjnu a skončila
3. listopadu 1923, o tom, jakým způsobem by se daly
zjednodušiti celní formality mezi jednotlivými
státy. Výsledek těchto porad byl, že
3. listopadu 1923 byla uzavřena úmluva, která
má za účel zjednodušiti celní
formality. Výslovně podotýkám, že
běží jenom čistě o celní
formality a nikoliv o celní nebo hospodářskou
politiku nějakých států.
Tato úmluva má články dvojího
druhu. Jedny články jsou pro smluvní strany
závazné, druhé články se jenom
doporučuji. Tato úmluva týkající
se formalit celních má tedy za účel
odstraniti všechny překážky, které
by stály v cestě normálnímu způsobu
přivážení zboží ze státu
do státu. Za tím účelem mají
jednotlivé státy publikovati vhodná opatření
týkající se formalit celních a sděliti
každou změnu těchto formalit Společnosti
národů. Rovněž se upravuje bezcelní
dovoz vzorků pro obchodní cestující.
Druhé články, které se jenom doporučují,
týkají se hlavně ulehčení dovozu
zavazadel, potom předmětů které slouží
k veřejným výstavám atd. Co se týče
nás, my jsme tuto praksi dávno prováděli,
takže až na několik článků
tyto předpisy byly u nás prováděny.
Zahraniční výbor navrhuje slavné sněmovně,
aby přijala návrh usnesení, uveřejněný
ve vládním návrhu tisk 75. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji, panu posl. Netolickému.
Zpravodaj posl. Netolický: Slavná sněmovno!
37 států - bud samostatně nebo svými
delegáty zastupovaných - sjednotily se r. 1923 na
smlouvě, kterou měly býti celní formality
zjednodušeny. Nejde snad touto dohodou o uniformovanost,
ale o zjednodušeni celních pohraničních
styků mezi jednotlivými státy pro jejich
zahraniční obchod.
Jest nutno v této dohodě viděti určitý
pokrok, který směřuje také k usnadnění
vzájemných obchodních styků. Jak již
bylo zpravodajem zahraničního výboru řečeno,
v naši republice nebude nutno podle této dohody měniti
snad celou řadu ustanoveni, poněvadž naše
pohraniční styky byly tak dalece upraveny, že
vyhovuji téměř všem článkům
zmíněné, dnes projednávané
dohody.
Z toho důvodu, poněvadž vidíme v tom
určitý pokrok a úspěch, když
usnadněn bude zahraniční styk, usnesl se
výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu
a živnosti doporučiti slavné sněmovně,
aby navrhovanému usneseni dostalo se ústavního
schváleni. (Výborně!)
Předseda (zvoní): K rozpravě
není nikdo přihlášen, přikročíme
proto ihned k hlasování.
Schvalovací usneseni má toliko jeden odstavec a
budeme tedy hlasovati o celém najednou. (Námitky
nebyly.)
Námitek proti tomu není.
Kdo tedy souhlasí se schvalovacím usnesením
ve zněni, které doporučeno bylo pány
zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala schvalovací usneseni ve čtení
prvém podle zprávy výborové.
Druhé čtení provedeme, bude-li této
věci přiznáno zkrácené řízení
podle §u 55 jedn. řádu, při vyřizování
odst. 5 pořadu dnešní schůze
Tím vyřízen jest třetí odstavec
pořadu schůze.
Přikročíme k dalšímu, jímž
jest:
4. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového k vládnímu návrhu
zákona (tisk 8) o hranici přijmu vylučující
nárok na důchod válečných poškozenců
(tisk 175).
Rozprava byla skončena již ve včerejší
15. schůzi poslanecké sněmovny a přečteny
byly také došlé návrhy.
Nyní jest uděliti slovo pp. zpravodajům k
doslovu.
Zpravodajem za výbor soc.-politický jest p. posl.
Dubický, za výbor rozpočtový
p. posl. R. Chalupa.
Dávám slovo k doslovu prvnímu zpravodaji,
panu posl. Dubickému.
Zpravodaj posl. Dubický: Při včerejší
rozpravě o předloženém zákonu
o hranici příjmu, vylučující
nárok na důchod válečných poškozenců,
tlumočili téměř všichni páni
řečnici stesky, že péče o válečné
poškozence v naši republice nevyhovuje, že nedosahuje
úrovně, kterou má péče o oběti
války v jiných zemích, jmenovitě v
Německu, Francii a Anglii.
Již ve svém včerejším referátu
poukázal jsem na příčiny, jež
jsou důvodem toho, že jinde mohlo býti o válečné
poškozence postaráno vydatněji nežli u
nás. Páni řečníci vzpomínali
však pouze zdánlivě stinných stránek
této naší péče, pomlčeli
však úplně o tom, co v péči této
u nás jest dobrého. Ani slovem se na př.nezmínili
o léčebné péči, jež poskytována
jest válečným invalidům, o péči
protésové, jež stojí u nás nesporně
na výši, se kterou můžeme se chlubiti
před celým světem a jež jest i s jiné
stránky základní složkou péče
o válené zaměstnance, ježto dodávání
protés válečným invalidům stalo
se téměř faktickým monopolem Družstva
válečných invalidů.
Pan posl. Schubert zmínil se o tom, že je stále
ještě řada poškozenců, kterým
nebyl důchod vyměřen a kterým dosud
nebyl doplatek vyúčtován. Případů
takových je však pouze mizivé množství.
Jsou to případy, kde jest rozhodováno o důchodu
na základě dodatečných přihlášek
nebo kde strana přes vyzvání nepředložila
dokladů od ní požadovaných nebo kde
nebylo možno posud zaopatřiti vyúčtovací
data od berních úřadů. To jest hlavní
příčinou vleklého vyřizování
některých žádostí, na co si bylo
se strany p. posl. Schuberta stěžováno.
Pan kol. Zajicek vyslovil ve své řeči
podiv nad tím, že ačkoliv počet osob
důchodu požívajících rod od roku
klesá, přes to vždy je pro uspokojení
těchto požadavků stanoven v rozpočtu
stejný peníz. Podle úsudku p. kol. Zajicka
bylo by možno míti za to, že státní
správě vznikají vzhledem k tomuto stavu úspory.
Pan poslanec však přehlíží skutečnost,
jež poskytne úplné vysvětlení
v této věci. Z těchto rozpočtových
položek bylo totiž nutno vždy hraditi vedle běžných
důchodů i mnohdy velmi značné doplatky,
vzniklé zadržením důchodů v předcházejících
letech. To jest objektivní a správné vysvětlení
výtek, které zde byly p. posl. Zajickem předneseny.
Pan posl. Pik ve své řeči vzpomenul
úřednictva, které ve svých resortech
řeší problém požitků válečných
poškozenců. Jako zpravodaj mám za povinnost
oceniti s tohoto místa záslužnou práci
úřednictva v ministerstvu sociální
péče za vedení p. sekčního
šéfa Fleischmanna, jakož i úřednictva
v zemském úřadu pro válečné
poškozence za vedení p. ředitele Kypry, kteréžto
úřednictvo v posledních letech jest neobyčejně
zaměstnáno a snaží se vyjíti
všem oprávněným požadavkům
válečných poškozenců dle zákonných
ustanovení liberálně vstříc.
K návrhu samotnému podána byla řada
pozměňovacích návrhů. O těchto
návrzích jednal také soc.-politický
výbor. Měl jsem příležitost zaujmouti
k nim stanovisko. Toto stanovisko bylo negativní, poněvadž
při nynější finanční situaci
státu a při dnešním vybudování
sociální péče pro válečné
poškozence není možno při nejlepší
vůli v rámci dané možnosti návrhy
tyto akceptovati. Připomínám však, že
některé návrhy dojdou splnění
při osnově zákona o jednotné úpravě
požitků válečných poškozenců,
která, jak jsem již včera uvedl, ohlášena
byla p. ministrem soc. péče.
Z toho důvodu navrhuji, aby poslanecká sněmovna
pozměňovací návrhy, které byly
včera přečteny, neschválila, naopak,
aby přijala vládní osnovu ve znění,
jak jsem ji včera doporučil. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Uděluji slovo
k doslovu druhému zpravodaji, panu posl. R. Chalupovi.