Pán posl. dr Štefánek sa oboril vo svojej
reči na menšiny a obvinil maďarský národ
bez výnimky z utlačovania Slovákov. Vhodil
takto do jedného vreca maďarské robotníctvo
a maloroľníctvo s maďarskými grófmi
a barónmi. (Posl. dr Štefánek: To nie je,
pravda!) Nuž za toto sa poďakujú maďarskí
maloroľníci novozámockého okresu, ktorí
volili pána dra Štefánka. (Posl.
dr Štefánek: Prečítajte si moju reč,
to je pravý opak!) Dobre som jú čítal.
On nevidí rozdiel medzi maďarským robotným
ľudom a maďarskou buržoáziou a nevie, že
za vlády republiky rad v Maďarsku bola to práve
maďarská buržoásia, ktorá utekala
pred svojim pracujúcim ľudom. A jeden z nich bol gróf
Apponyi, ktorý by sa bol určite dostal za mreže;
tento zvaný Herodes slovenského školstva bol
s otvoreným náručím prijatý
práve ľuďmi rázu pána Štefánka
na Slovensku. A keby sa karta obrátila, bola by to československá
buržoázia aj s pánom dr Štefánkom,
ktorá by hľadala útočište u priateľa
grófa Apponyiho, Miklósa Horthyho. Aby pán
dr Štefánek ešte lepšie videl triedny
rozpor medzi maďarskou buržoáziou a maďarským
proletariátom a blízke spojenectvo maďarskej
buržoázie s buržoáziou, československou,
uvediem tu košické sedriálné väzenie,
kde sedia naši maďarskí proletári za režímu
najprísnejšieho, nedostávajúc len zriedka
kedy potravinu z vonku, podľa toho, ako sa kedy pán
štátny nadvládny Martinek ráči
vyspať, ba ani v páde vážneho ochorenia
nie sú pripustení k nim lekári z vonku, naproti
tomu však sedí tam gróf Andrássy, podpaľač,
teda nepolitický väzeň, ktorý požíva
všetkých výhod politického väzňa.
Jeho lokaj prináša mu najdrahšie jedlá
a nápoje a jeho celu vystiela kožušinami.
Nuž vidíte teraz už ten rozdiel? Nie maďarský
proletariát utlačoval Slovákov, ale on bol
sám a je utlačený. Bola to však maďarská
buržoázia, ktorej časť ešte i dnes
na Slovensku hýčkate.
Nás však pri prejednávaní rečových
nariadení zaujíma ešte jedno, a to je chovanie
sa ľudákov. My vieme, že ľudáci viedli
zúrivý boj za autonomiu, pri čom bojovali
aj za malinkú čiarku, ktorá vraj chybí
medzi názvom Československá republika a názvom
český a slovenský národ. Za túto
čiarku boli hotoví skočiť do ohňa.
Alebo bude čiarka alebo nič. Tak stavali otázku.
A hľa, teraz ide o viac. Ide o zákon, ktorý
prvý sankcionuje československú štátnu
reč bez čiarky. Dosiaľ znali zákony
českú a slovenskú štátnu reč.
Tento zákon mení to však zásadne. A
tu by bol každý očakával, že ľudáci
budú viesť zúrivý boj proti týmto
nariadeniam. Miesto boja prišiel p. posl. dr Juriga
a vyznával lásku k bratom Čechom, pre ktorých
nemal iný názov, ako "čechúň",
"pepík" a pod. Nás to neprekvapilo. Koloniálny
režím českej buržoázie je otrasený,
ona potrebuje spojenca. A tu prirodzene nachádza ho v ľudovej
strane. Ľudová strana bude sa deliť na koristi
s českou buržoáziou. Preto sa stali z vás
baránkovia a prestali ste kričať v poslednej
dobe o koloniálnom režíme na Slovensku. Vaše
časopisy už nič nevedia o tom, čo sa
robí v poslednej dobe na Hore Hroní, že sa
tam priemysel zastavuje, Koburg-Mannesmanova klincová továrňa
v Trnave, sklárňa v Utekáči - toto
docela schvaľoval časopis "Slovák"
- paličková továrňa v Uhrovci stojí,
rudobane v Slovinkách zastavili prácu, tabáková
továrňa v Mukačeve atd.
V Trnave vaši roľníci s kosami a cepami demonštrovali
proti daniam. O tomto významnom prípade ste mlčali,
a až za 14 dni priniesol "Slovák" niekoľko
hanblivých riadkov. O prípade náhradného
priemyslu vo Zvolene neviete nič. Neviete o tom, že
tam ide istá firma investovať 50 milionov a zahájiť
lučebný priemysel. A že tomuto prekáža
najviac minister dr Hodža, s ktorým vy už
dlhé časy paktujete. A neviete, že zatvorením
zvolenských továrieň ostavšie tisíce
ľudu bez chleba, prišly by znovu k práci, keby
v tom neprekážalo ministerstvo zemedelstva.
My sa postaráme o to, aby sa o vašej zrade dozvedel
robotný ľud Slovenska. Bolo nám tu vytýkané
rečníkom ľudovej strany, že komunistická
strana je vraj medzinárodná a že sa nepriznala
k slovenskej národnosti a neprihlásila sa za integritu
Slovenska. Ba že sme zmenili taktiku a prehlásili
samostatnosť až do odtrhnutia. Z tohoto vidieť,
že zásadám komunistickej strany vôbec
nerozumie. Stanovisko jej vyjadril Lenin slovami: právo
na rozvod manželstva ešte neznamená jeho rozvedenie.
Nezmenili sme taktiku. Naša zásada je známa
a tá znie, že každý národ má
právo na samostatnosť až do odlúčenia.
A toto právo nemôže sa upierať ani slovenskému
národu. O tom, že kam on chce patriť, nebude
rozhodovať ani Hlinka ani Švehla, ale
on sám.
Komunistická strana odhalí všetky švindle
a podvody páchané na robotnom ľude a tiež
aj podvody s národnostnou otázkou. Lebo jestli že
niekto uznáva národnosť a háji jej práva
neohrožene, tak sú to komunisti. Toto musel uznať
i rečník ľudovej strany sám, keď
s tohoto miesta prehlásil, že jedine boľševici
rozriešili národnostnú otázku v Rusku.
Áno, všetky utlačené národnosti
v sovietskom Rusku, ktorým sa za cárskej vlády
ani nesnívalo o národnostných právach,
nemali ani spisovnej reči, dnes stavia im štát
robotníkov a roľníkov kultúrné
inštitucie, pomáha im brúsiť spisovné
jazyky a tak povzniesť i najzaostalejšie národnosti
k svetlu proletárskej kultúry.
Preto my budeme bojovať proti všetkému zatemňovaniu
a rozoštvávaniu všetkých národností
v tomto štáte a budeme ich zbratrovať pod zástavami
komunizmu a národnostnej rovnoprávnosti za tým
cieľom, aby sme vás porazili a na vašich rozvalinách
vybudovali štát národnostného bratstva,
rovnoprávnosti, štát komunistický. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dále je ke
slovu přihlášen pan posl. Kurťak.
Žádám jej, aby se ujal slova.
Posl. Kurťak (malorusky): Vážené
dámy a pánové! Vláda Československé
republiky vydala 3. února 1926 nařízení
jímž zničila náš ruský jazyk,
postavila jej do druhé řady a úředním
státním jazykem uzákonila češtinu.
Proti tomuto nařízení protestovaly všechny
kulturní spolky na Podkarpatské Rusi a hlavně
táž ústřední ruská rada,
která r. 1919 v květnu přišla do Prahy,
aby na základě saint-germainského míru,
který byl uzavřen 10. srpna 1919, připojila
Podkarpatskou Rus.
Saint-germainský mír zaručuje ruskému
národu úplnou samosprávu hospodářskou,
kulturní i, politickou. (Výkřiky posl.
Mondoka.)
Pokud jde o hospodářskou samosprávu, nelze
o ní mluviti, neboť Podkarpatská Rus je hospodářsky
úplně zničena. Ukáži kousek ovesného
chleba, jímž nyní náš nejbohatší
člověk ve Verchovině vyživuje celou
svoji rodinu. (Výkřiky posl. Sedorjaka.) To
je ryzí pravda a důkaz.
Žádám od našeho nynějšího
nemilosrdného parlamentu, aby poslal komisi, která
by zjistila smutné hospodářské postavení
Podkarpatské Rusi.
Výměna peněz, nemilosrdné daně,
později pozemková reforma, hospodářské
útisky veškerého druhu přivedly podkarpatský
lid ruský ku dnešnímu úspěchu,
že musí se živiti ovesným chlebem jako
dobytek, ačkoliv u vás, čeští
bratři, snad týž dobytek vyživují
lepší potravou.
Já tento důkaz položím zde na stůl
sněmovny a žádám všechny ty, v
nichž neumřela humanita, aby se podívali do
Podkarpatské Rusi, dokud Podkarpatská Rus úplně
nevyhyne tyfem z hladu.
Když vláda svoji hospodářskou ničitelskou
práci udělala, nestyděla se světem
nám dané jazykové právo zničiti
jediným ministerským nařízením.
Když jste vy, pánové, přicházeli
do Podkarpatské Rusi, přicházeli jste s bratrským
hlasem, přicházeli jste s bratrskými výrazy,
jak to zde ukazuje onen plakát z 18. srpna 1919, daný
z Košic generálem Henoquem, který na základě
naší samosprávy a samosprávných
práv bratrským napomenutím napomíná
ruský národ, že minul maďarský
útlak a přichází ruské obrození.
A potom vidíme v únoru 1926, že to všechno
byla lež, že to bylo vše, aby se oklamal ruský
lid. A tento Hennoque na rozkaz vlády plakátem ohlásil,
že náčelník politické správy
pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě je bratrem karpatoruského
lidu, a že on, Hennoque, jako generál armády
odevzdává do rukou podkarpatoruského lidu
jeho samostatnost, jeho národnost, jeho jazyk, jeho víru,
jeho zařízení, jeho národní
zvyky, a že ony budou vzkvétati pod ochranou české
vlády.
Tento doklad se tímto nařízením ničí
a když ruský člověk z naší
strany přijde do českého úřadu,
vysmívají se mu již, přímo nás
nazývají bagánem volovinou, že takový
jazyk máme, jakému čeští úředníci
nerozumějí.
Tak mluví v roce 1926, ale když přišli
do Podkarpatské Rusi, každý úředník
bez výjimky mluvil rusky, avšak když na Podkarpatské
Rusi jako úředníci se zakořenili,
vyhodili našeho ruského úředníka,
který se odvážil mluviti v úřadě
se stranami rusky.
Není třeba zde mnoho mluviti, neboť v této
sněmovně spravedlnosti nedostane se žádnému
ruskému právu. Je nutno hledati spravedlnosti za
hranicemi, kde tato nemilosrdná nařízení
budou zrušena rozkazem silnějších států.
V minulé sněmovně vznesl jsem ve jménu
karpatoruského lidu deklaraci na ochranu našeho ruského
jazyka. Ten hlas došel k našemu studentstvu, které
se zde učí v Praze a jež 7. března t.
r. konalo schůzi, na kteréžto schůzi
shromáždění protestovali proti ministerskému
nařízení.
Přečtu tuto deklaraci, tento protest naší
mládeže, která beznadějně vidí,
jak se ničí náš ruský lid. Neboť
až se zničí ruský lid, budou ničiti
je, ve své rodné zemi nenaleznou domova, budou nuceni
za hranicemi jako nádeníci vydělávati
denně svůj chléb.
Karpatoruské studentstvo bez rozdílu všech
politických orientaci svolalo protestní veřejnou
schůzi 7. března 1926 proti jazykovému nařízení,
které bylo vydáno 3. února 1926 a jednohlasně
se usneslo na této resoluci: "Shromáždění
na základě saint-germainského míru,
ústavního zákona a generálního
statutu uznávají československou vládu
za absolutně nepříslušnou vydávati
jakákoliv nařízení v jazykové
otázce pro Podkarpatskou Rus a vyjadřují
rozhodnou nelibost, že československá vláda,
místo aby svolala zákonný podkarpatoruský
sněm, protizákonně si osvojuje jeho kompetenci."
"Na Podkarpatské Rusi jazykem státním
je jazyk ruský a proto žádají, aby veškeré
úřady úřadovaly pouze rusky (Posl.
Sedorjak [malorusky]: Ukrajinsky!) a veškeří
úředníci, kteří neznají
ruského jazyka, aby byli z Podkarpatské Rusi přeloženi
a aby jejich místa zaujali pouze podkarpatoruští
úředníci z onoho občanstva, které
zná svůj jazyk."
"Protestují proti soustavnému neuznávání
ruštiny na Slovensku a žádají pro ruské
obyvatelstvo Slovenské Rusi, aby až do definitivního
ustanovení hranic mohlo používati plnoprávně
svého mateřského jazyka ve školách
i úřadech."
"Protestují proti podporováni provokativního
podkarpatoruského tisku a jmenovitě proti "Podkarpatoruským
Hlasům" a "Novému Vremeni" a rozhodně
žádají, aby byly podporovány ty noviny,
které zastupují menšinu, aby byla chráněna
menšina, naše práva, náš ruský
jazyk a aby veškeré provokace, které se vyskytují
v těchto novinách, byly vládou zakázány."
"Obracejí se ke všem poslancům, ke všem
kulturním institucím a k ruskému národu,
aby v této vážné chvíli se nevzdal
svého práva, nepustil právo z rukou, aby
protestoval proti nespravedlivému jazykovému nařízení,
neboť neučiní-li to v této době,
tenkráte právo dané světem, mírem
a zabezpečené saint-germainskou smlouvou zhynulo."
(Posl. Sedorjak [malorusky]: A Štefan proti tomu bude
protestovat!)
Tato naše mladá inteligence podává tento
protest. Jmen nebudu čísti, neboť jsou mezi
nimi tací žáci, kteří z našich
daní dostávají podpory, aby mohli svá
studia ukončiti, a zde pouze prohlašuji, že všichni
studenti žijící v Praze 7. března t.
r. na veřejném shromáždění
protestovali proti vládnímu nařízení.
Proti vládnímu nařízení budeme
protestovati ovšem také my takovými prostředky,
které máme po ruce. Vězení budou plná,
avšak nechť svět ví, že tento český
slovanský národ nezastává se zajištěného
práva toho mladšího a menšího slovanského
ruského lidu a nechť svět napomene naše
přátele Čechy, aby nám dali naše
práva do rukou.
Otázka jazyková má takovou cenu pro národ,
že ztratí-li tuto cenu, ztratí-li to právo,
nemá nároku, aby se nazýval národem,
a nemá-li se nazývati národem, nemá
naděje ani na plná práva a zvláště
jako podkarpatoruský lid na autonomní práva,
kterými se obrodí celá Podkarpatská
Rus, obrodí se hospodářsky, kulturně
a politicky.
Následkem své řeči a na základě
tohoto vládního nařízení vyjadřuji
vládě svoji plnou nedůvěru jménem
podkarpatoruského lidu a budu proti této vládě
hlasovati tak dlouho, dokud naše právo nebude uznáno
za právoplatné. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní): Dále přichází
ke slovu p. posl. Vološin. Žádám
ho, aby se ujal slova.
Posl. Vološin (malorusky): Slavná sněmovno!
Jako Slovan rád vítám každý politický
krok, kterým vytvoření a zajištění
slovanského rázu naší mladé republiky
postupuje kupředu.
Takovým krokem je také vládní nařízení
o užívání jazyků, jež je
předmětem této rozpravy.
Nositeli slovanského rázu republiky jsou Češi,
Slováci a na Podkarpatské Rusi my, Rusíni.
Přiměřeně k té osnově
má býti přizpůsobeno i jazykové
nařízení. § 100 tohoto nařízení
se vztahuje na Podkarpatskou Rus.
Text tohoto paragrafu mluví velmi krátce, takže
již sám o sobě vyžadoval by interpretace.
Tuto interpretaci podal pan ministr Nosek. (Posl. Kurťak
[malorusky]: Na Podkarpatské Rusi má býti
úředním jazykem čeština a vy
to potvrzujete!)
Předseda (zvoní): Prosím, aby
pan řečník nebyl vyrušován. (Výkriky
posl. Kurťaka.)
Posl. Vološin (pokračuje): Mlčte,
poslechněte nejdříve mne. (Posl. Kurťak
[malorusky]: Vy nejste Rusín, vy jste Ukrajinec, neboť
vy jste provedli ukrajinskou konsolidaci na Podkarpatské
Rusi!)
Předseda (zvoní): Prosím pana
posl. Kurťaka, aby nevyrušoval.
Posl. Vološin (pokračuje): Vy nevíte,
co je to Ukrajinec. Pan ministr Nosek prohlásil,
že... (Posl. Kurťak [malorusky]: Nepovídejte
hlouposti! To není pravda!)
Předseda (zvoní): Slovo má
pan posl. Vološin a nikoliv pan posl. Kurťak.
(Výkřiky posl. Kurťaka. - Předseda
zvoní.)
Pane posl. Kurťaku, nemáte slova. (Posl.
Kurťak [malorusky - k posl. Vološinovi]: Nestydíte
se zde mluvit ve jménu ruského jazyka? Při
volbách jste dostali pouze 7000 hlasů! - Předseda
zvoní.)
Prosím o klid. (Výkřiky posl. Kurťaka.)
Posl. Vološin (pokračuje): Povídáte
hlouposti. Pan ministr Nosek prohlásil, že
na Podkarpatské Rusi ruský jazyk není jazykem
menšinovým, nýbrž rovnoprávným
s jazykem státním. Avšak touto interpretací
věc není ještě jasně vysvětlena,
zvláště není vytýčena
hranice mezi upotřebením dvou jazyků. Já
k tomu chci říci, že mírovou smlouvou
a rovněž i ústavním zákonem....
(Posl. Kurťak [malorusky]: A jaká je to smlouva?)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Vološin (pokračuje): Hned vám
přečtu. Mírová smlouva zabezpečuje
autonomní práva ruského jazyka a toto nařízení
má učiniti rozdíl mezi institucemi autonomními
a státními ve věci používání
úředního jazyka. (Posl. Kurťak [malorusky]:
Vy nevíte, co mluvíte a co praví zákon,
a nedělejte komedii, jest jasné, že jazyk ruský
měl býti úředním jazykem na
Podkarpatské Rusi!)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid. (Výkřiky posl. Kurťaka.)
Posl. Vološin (pokračuje): Ve vládním
prohlášení předloženém na
začátku působení nynějšího
parlamentu bylo řečeno, že.... (Výkřiky
posl. Kurťaka.)
Předseda (zvoní): Žádám
pana posl. Kurťaka, aby nevyrušoval, jinak bych
musil užíti nejpřísnějších
opatření jednacího řádu.
Posl. Vološin (pokračuje):... Podkarpatské
Rusi jako z vlastní vůle připojené
zemi zabezpečuje se smlouvou mírovou a ústavní
listinou nejširší autonomie, jakou dovoluje jednotnost
státu.
Podle textu, uveřejněného vládou dne
1. září 1919 v mezích generálního
statutu, část mírové smlouvy ve věci
Podkarpatské Rusi je takto podána:
1. Československo se zavazuje, že zřídí
území Rusínů jihokarpatských
v hranicích, určených čelnými
mocnostmi spojenými a sdruženými, v rámci
státu československého jako samosprávnou
jednotku, která bude vybavena nejširší
samosprávou slučitelnou s jednotností státu
československého.
2. Území Rusínů jihokarpatských
bude míti zvláštní sněm. Tento
sněm bude míti zákonodárnou moc v
otázkách jazykových, vyučovacích
a náboženských, jakož i ve věcech
místní správy a ve všech ostatních
otázkách, které mu zákony státu
československého přidělí. Guvernér
území rusínského, jenž bude jmenován
presidentem republiky Československé, bude odpověden
sněmu rusínskému.
3. Československo souhlasí, aby úřednici
na území rusínském byli vybíráni,
pokud možno, z obyvatelů tohoto území.
4. Československo zaručuje území Rusínů
přiměřené zastoupení v zákonodárném
sboru republiky Československé, do něhož
bude toto území vysílati poslance zvolené
podle ústavy republiky Československé. Ale
tito poslanci nebudou míti práva hlasovati ve sněmu
československém v žádných otázkách
zákonodárných, které jsou přikázány
sněmu rusínskému.
Slovem autonomie Podkarpatské Rusi jest omezena pouze jednotnosti
republiky, která "ad extra" má nás
representovati jako jediný celek.
Tato jednotnost na př. nedovoluje, aby Podkarpatská
Rus ve věcech vojenských zahraničních
anebo i ve věcech občanství dávala
si (Předsednictví převzal místopředseda
inž. Dostálek.) zvláštní zákony,
avšak ve věci jazyka právo rozhodování
je výslovně zajištěno.
Zvláště bezpodmínečně
patří sněmu právo ustanoviti úřední
jazyk samosprávných úřadů.
Právě proto chci zde poukázati na to, že
zásadní interpretace, která uvnitř
přiznává stejná práva jazyku
ruskému jako jazyku zemskému, s jazykem českým
jako státním, vyžaduje ještě další
interpretace, to jest interpretace, aby... (Výkřiky
posl. Kurťaka.)... nerozumíte, co mluvíte...
v úřadech školního a církevního
referátu, v místní administraci i v soudech
jazyk ruský byl úředním jazykem, v
jiných však úřadech český.
(Posl. dr Gáti: Děkujeme!) To každý
spravedlivý člověk musí přiznati,
jenom ten, kdo nepřemýšlí, toho neuzná.
(Výkřiky posl. Kurťaka.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím pana posl. Kurťaka o klid.
Posl. Vološin (pokračuje): Ve čtvrté
části generálního statutu jest ustanoveno,
že vláda bude jmenovati prozatímní ruské
autonomní direktorium, jež bude poradním sborem
pro zákonodárství a správu všech
jazykových a náboženských věci,
i pro věci místní administrace a rovněž
tak pro jmenování a propuštění
všech úředníků a zřízenců
pověřených vedením i správou
uvedených věcí.
A pro další budoucnost jest ustanoveno, že volba
členů ruského sněmu se provede nejpozději
do 90 dnů po volbách do všeobecného
parlamentu Československa.
Na základě tohoto statutu bylo jmenováno
prvé direktorium a započala organisační
práce. Archiv direktoria svědčí o
krásných plánech, pokud jde o zásobování,
zakládání škol a vzdělání
úřednictva, ustanovení znaku i praporu, sestavení
návrhů autonomie a v prvé řadě
ve věci jazyka. Avšak, bohužel, pro neshodu mezi
administrátorem a mezi presidentem direktoria direktorium
podalo demisi a nové direktorium pak jmenováno nebylo.
Je pravda, že později k žádosti ruské
ústřední národní rady byl jmenován
gubernátor v osobě dr Gregora Žatkoviče,
avšak pouze jako representační šéf
bez práva nařizovacího, bez direktoria a
bez jiného poradního sboru, následkem čehož
úřad gubernátora poklesl na kancelář
k sestavování všech možných memorand
vládě.
Spor mezi direktoriem a prvním administrátorem způsobil
roztržku politické orientace národa, neboť
pro většinu direktoria byla První ruská
ústřední národní rada a administrátor
dr Brejcha zorganisoval si radu proti.
Tento antagonismus mezi dvěma radami později se
rozvinul v ostrý stranický boj, který rozdělil
národ na více stran. (Výkřiky posl.
Kurťaka.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím pana posl. Kurťaka po druhé
o klid. Upozorňuji, že slovo má pan posl. Vološin.
Posl. Vološin (pokračuje): Celá
ta tahanice byla velmi dobrá k tomu, že maďarská
agitace spojila v oposiční frontu nejen Maďary
a Maďarony, jako je Kurťak, nýbrž
i mnohé... (Posl. Kurťak [malorusky]: Dokažte
to; jestli to nedokážete, budete posledním
zlodějem cti!)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Pana posl. Kurťaka volám k pořádku.
Posl. Vološin (pokračuje): Od koho jste
dostali peníze z Budapešti? (Výkřiky
posl. Kurťaka. - Místopředseda inž.
Dostálek zvoní.)
Maďarská agitace spojila v oposiční
frontu nejen Maďary a Maďarony, jako je Kurťak,
ale i mnohé z Rusínů, dokonce podala ruku
také Čechům proti samým Rusínům.
Chybně se domnívajíce ze skutečnosti,
že města jsou zmaďarisována, Češi
přestali počítati s Rusíny, ačkoliv
je nás na Podkarpatské Rusi 63%.
Tím začal se šířiti mezi českým
úřednictvem fašism, který se díval
na Podkarpatskou Rus jako na africkou kolonii. Tuto nebezpečnou
propagandu přerušila na nějaký čas
Praha, neboť 1. ledna 1922 přijel do Užhorodu
min. předseda dr Beneš, vyslechl tenkráte
zástupce politických stran a své názory
sloučil tehdy před deputací novinářů
a později v ústavním výboru sněmovny
dne 13. ledna 1922 celkem spravedlivě takto:
1. Protestoval proti tomu, aby Podkarpatskou Rus představovali
jako africkou kolonii, poukázal na postup kulturního
sociálního života, uznal zásluhy úředníků,
avšak vytkl také chyby.
2. Jako na příčinu neshody poukázal
na nejistotu politické situace, která se nemohla
pod vlivem maďarské agitace zcela vykrystalisovati.
Mnoho uškodil i centralistický způsob správy.
Avšak to se má změniti... (Výkřiky
posl. Kurťaka. - Místopředseda inž.
Dostálek zvoní.) To se musí změnit,
neboť dr Beneš prohlásil se autonomistou,
podepsal sám autonomii a všechno, co slíbil,
chce splniti. (Stálé výkřiky posl.
Kurťaka.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Pana posl. Kurťaka volám po druhé
k pořádku.