Rovněž bylo již vysvětleno, že cena
našeho cukru jest značně vyšší,
srovnáme-li ji se světovou tržní cenou.
Bylo by jen správné, aby také finanční
správa trvala na této zásadě - což
projevil rovněž sám pan ministr dr Engliš
- že se vybíráním této vysoké
cukerní přirážky má poněkud
chrániti náš cukerní průmysl
a že se dále touto ochranou, kterou tímto způsobem
získává cukerní průmysl, poskytnou
výhody také pěstitelům cukrovky. Pan
ministr dr Engliš také míní,
že zvláštními důchody získanými
z cukerní přirážky, má býti
umožněn dovoz obilí a mouky, jichž v uplynulých
letech na území tohoto státu, jak známo,
bylo dosti málo. Správné jest však,
posuzujeme-li to s hlediska zemědělského,
že se vybíráním zvláště
této tak vysoké mimořádné přirážky
nikomu nepomůže, že naopak tato vysoká
přirážka působí omezení
spotřeby. Jest také úplně mylné,
jestliže vážený pan řečník
přede mnou v souvislosti s projednáváním
této věci v rozpočtovém výboru
radil, aby se vůbec změnilo stanovisko k pěstování
cukrovky. V souvislosti s tímto míněním
bylo vysloveno, že by bylo dobré omeziti pěstování
cukrovky a přejíti k extensivnímu hospodářství,
při čemž jako důvod tohoto mínění
se uvádělo, že tam, kde se již nepěstuje
řepa, může býti jistě vypěstováno
více obilí. S tím by bylo možno jistě
souhlasiti. Zdali by však veškeré obyvatelstvo
mělo nějaký prospěch z omezení
pěstování řípy, musí
zůstati nerozhodnuto, a to proto, poněvadž
pěstování řepy jest bezpodmínečným
předpokladem přiměřeného výnosu
obilí. Srovnáme-li výnosy obilí v
oněch krajinách, ve kterých se pěstuje
řepa, s výnosy v krajinách, kde se
nepěstují okopaniny, tedy ani cukrovka, shledáme,
že v těchto krajinách jest také výnos
obilí značně menší. Ostatně
obyvatelstvo nemá ani žádné výhody
z toho, uposlechne-li se této rady, a to proto, poněvadž
přece cukerní průmysl nedává
jen cukr, nýbrž ještě také poskytuje
velké množství vedlejších výrobků,
které lze dobře zužitkovati rovněž
v rozličných odvětvích zemědělství.
Poukazuji jen na řízky, na melasu. To jsou veskrze
krmiva, jichž se užívá při krmení
dobytka, při výrobě masa a které poskytují
také potřebné výživné
látky pro krmení dojného dobytka. Není-li
n. p. ve středních Čechách
nouze o mléko a můžeme-li uvnitř země
pozorovati, že jest značný nadbytek mléka
a můžeme-li totéž zjistiti také
na Moravě, je to proto, že se tam pěstuje cukrovka
a že v těchto krajinách jest také cukrovarnický
průmysl. Tedy všecky vrstvy spotřebitelů,
řekl bych, veškeré obyvatelstvo, má
jistý prospěch z pěstování
cukrovky.
Radí-li tedy někdo omeziti pěstování
řepy, pak myslím, že není zapotřebí
teprve tuto radu udělovati. Neboť ve chvíli,
když ceny řepy klesnou pod jistou mez, pěstování
řepy se omezí samo sebou, a již dnes víme
ze zkušenosti, že se pěstitelé řepy
právě pro hrozící snížení
cen řepy vážně zabývají
myšlenkou míst.o řepy zavésti jiné
plodiny. Ovšem nechci rozhodovati o tom, je-li to na prospěch
pracujícího obyvatelstva, neboť zkušenost
učí, že všude, kde se intensivně
pěstuje cukrovka, nalézá výdělek
a chléb také množství pracujících
lidí a že nepřímo další
široké vrstvy dělnictva nalézají
zaměstnání. Poukazuji na to, že pro
pěstování řepy jest zapotřebí
vhodných hnojiv, n. p. superfosfátů. Máme
v zemi velice mnoho výrobišť superfosfátů,
což rovněž poskytuje výdělek četným
dělníkům. Užívá se ledku,
krátce mnohých látek, které, když
je rolník rozhazuje po poli, prošly již před
tím mnoha rukami a mnoha lidem pomohly k výdělku.
A samo cukrovarnictví zaměstnává přece
velice mnoho lidí, musíme pamatovati na to, že
cukrovarnické podniky jsou v kampani dnem i nocí
v chodu, aby úplně využily čtyřiadvacetihodinného
dne. A kampaň netrvá jen jediný týden,
nýbrž podle množství řepy, jež
se má zpracovati, mnoho měsíců. Kde
takové továrny jsou, tam ve skutečnosti právě
z provozu těchto továren přichází
mezi lidi velice mnoho peněz. Jest tedy více
nebo méně ve všeobecném zájmu,
aby se pěstování řepy udrželo
ve dnešním rozsahu.
Jednáme-li v souvislosti s touto předlohou o otázce
ceny cukru, rád bych přes tuto navrženou cukerní
daň ukázal cestu, jak by bylo možno
zlevniti spotřební cukr v této zemi. Toto
zlevnění bylo by možné, kdyby prostě
vláda učinila nátlak na cukrovarnický
průmysl, aby snížil ceny. Vzpomeňme
si na loňský rok. Asi ve stejné době
cena prvního výrobku, tedy surového cukru,
činila za 100 kg asi 220 až 230, ba dokonce 240 Kč.
Tehdy se zavedla k řádné dani z cukru 38
Kč a k přirážce 16 Kč mimo daň
z obratu také mimořádná státní
přirážka 70 Kč a cena spotřebního
cukru zůstala stejně vysoká jako v předcházejícím
spotřebním období. Avšak letos nalézáme
již cenu surového cukru 145 až 152 Kč
za 100 kg. Před několika týdny byla cena
cukru ještě nižší, mohli jsme tehdy
čísti v tržních zprávách,
že cena surového cukru klesla až na 127 Kč.
Nuže, myslím, že právě zde měla
by vláda příležitost zasáhnouti,
aby přivodila také zlevnění spotřebního
cukru, rafinády, přiměřené
zlevnění surového cukru. Náš
klub podal tedy v rozpočtovém výboru resoluční
návrh, jímž se vláda vyzývá,
aby ve spotřebním období 1925/1926 byla cena
spotřebního cukru snížena poměrně
k ceně surového cukru. Nuže, jest docela zvláštní,
že dnes dopoledne, v rozpočtovém výboru,
když se jednalo o návrhu zákona a o naší
resoluci, kolega Rýpar navrhl, aby tato resoluce
byla zamítnuta. Nemohu se ubrániti dojmu, že
se kolega Rýpar tímto odmítnutím
ukázal jako přívrženec vysokých
cen cukru a vyslovil bych jen přání, aby
aspoň sama sněmovna opravila toto mylné mínění
kolegy Rýpara a hlasovala pro resoluční
návrh, jejž jsme podali také ve sněmovně.
(Potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Kreibich.
Posl. Kreibich (německy): Dámy a pánové!
Také o této vládní koalici, také
o této vládě platí staré politické
pravidlo: Podle skutků poznáte je, a nikoliv podle
řeči. Nesmí se nic dáti na to, co
nám zde páni řekli, nerozhoduje žvast
pana Švehly a jeho lokajů, naopak rozhoduje
to, co koalice dělá. Tato koalice jest jako starý
hrnec, který musí býti každého
dne znovu spravován, poněvadž každého
dne znovu praskne, každého dne musí vrchní
dráteník republiky Švehla spěchati
na pomoc, aby starý hrnec opět znovu spravil, jak
to bylo dnes v rozpočtovém výboru. Dnes vidíme
hned v prvé skutečné schůzi této
sněmovny také první čin nové
vládní koalice. A neřekl bych, že to
byla náhoda, nebo dokonce podivuhodná náhoda,
spíše se domnívám, že je
to úplně samozřejmá věc u této
vládní koalice, stojící pod diktátem
kapitalistů, že prvním činem jejím
jest nová demonstrace pro zatíženi širokých
vrstev břemeny státu. Dnes jsme zde slyšeli
také řeč jednoho živnostníka,
pokud jde o slova, tato strana vykonala dosti, a budeme míti
příležitost snad již zítra živnostenskou
stranu vyzkoušeti, co dokáže činem. Dnes
v rozpočtovém výboru při zkoušce
neobstála. Vláda předložila návrh
zákona o prodlouženi zákonných předpisů
o vybírání válečných
přirážek k různým přímým
daním, rozpočtový výbor jej přijal
a zástupci živnostníků jako zástupci
koaliční strany pro návrh hlasovali bez sebe
menšího pokusu, aby aspoň pro drobné
poplatníky vymohli škrtnutí válečných
přirážek. (Výkřiky na levici.)
Zítra budete míti příležitost
zde ve sněmovně prohlásiti, jak nyní,
když sedíte ve vládě, hájíte
zájmů svých voličů ve věci
daní.
Prvním činem této vlády je zákon
o dani z cukru, prodloužení této nejkřiklavější
nepřímé daně. Není to nejkřiklavější
případ nepřímých daní
proto, že snad v poměru k ceně jest největší,
avšak nejkřiklavější v tom smyslu,
že právě cukerní hospodářství
lze u nás pokládati za školský příklad
hospodářské politiky celé koalice.
A musím již prohlásiti: K tomu, aby prvým
činem vlády byla hned demonstrace, že se stará
daňová politika zachová, k tomu jsme nepotřebovali
nového ministra financí. Víme dobře,
že mezi starým a novým ministrem financí
jest malý rozdíl, víme, že pan Bečka
byl to, co se nazývá chudáček
- byl sem vyslán Živnostenskou bankou a měl
vykonávati, na čem se tam usnesla správní
rada - kdežto nynější pan ministr financí
je pokládán za význačnou autoritu
v oboru národního a finančního hospodářství,
musím však říci, veškerou úctu
před autoritami v oboru finančního hospodářství,
avšak pro takovýto zákon, pro demonstraci,
že se má jeti po starých kolejích, k
tomu jsme skutečně nepotřebovali obtěžovati
finanční vědu. To by byl Bečka
svedl také. Jest to stará finanční
politika přesunutí všech státních
břemen na pracující vrstvy. Zkoumáme-li
číslice daní v rozpočtu, vidíme,
že pracující vrstvy musí hraditi aspoň
80% veškerých daňových břemen,
kdežto majetné třídy vynakládají
sotva 20%. V těchto číslicích zrcadlí
se úplně sociální obsah této
republiky. Tento příklad svědčí
o tom, že heslo sociální republika jest právě
tak lží jako heslo v ústavě o suverenitě
státu v této republice a o autonomii Podkarpatské
Rusi. V politice tohoto státu kupí se lež na
lež.
Porovnáváme-li čísla závěrečných
účtů a rozpočtů od založení
republiky až do roku 1926, vidíme, že jedině
daň z cukru činila v celé této době
ne méně než 11/2 miliardy, respektive počítáme-li
tuto daň pro příští rok, bude
tolik činiti. Cukerní hospodářství
našeho státu projevuje se nejlépe v této
věci: Československo jest nejvýznačnější
výrobce cukru, pokud jde o řepný cukr, má
ze všech států na celém světě
největší vývoz vůbec. Jsme nejbohatší
cukerní zemí a můžeme zásobovati
cukrem spoustu států. Na druhé straně
však máme nejvyšší ceny cukru a náležíme
mezi státy s nejnižší domácí
spotřebou cukru. Nejbohatší cukerní
zem patří mezi státy s nejmenší
spotřebou cukru! Vidíme tedy, že pokud jde
o cukerní hospodářství, nemáme
v republice nic jiného, než pokračování
starého "osvědčeného" cukerního
hospodářství z dob Rakouska. Připomínám
zvláště českým sociálním
demokratům a socialistům, zvláště
pak těm, kteří již před válkou
byli politicky činní ve starém Rakousku,
na kolika stech schůzích kdysi ve starém
Rakousku vykládali dělnictvu o tomto svinstvu, že
se tolik cukru vyrábí a tolik málo spotřebuje
a že v Rakousku jsou nejvyšší ceny cukru.
Na kolika schůzích kritisovali jste tuto ostudu
a uváděli jste za příznačné
pro hospodářství starého Rakouska,
že rakouský cukr byl v cizině levnější
než doma! A dnes máte v republice ještě
tytéž poměry. Také dnes je československý
cukr v zemích, do nichž se vyváží,
levnější než u nás v Československu.
Ostuda starého Rakouska po této stránce nalézá
dnes rovněž tak své pokračování,
jako je tomu v tak mnoha jiných politických a hospodářských
oborech. Viděli jsme na příklad, že
v době, kdy cena cukru na světovém trhu klesala,
u nás cena cukru neklesla. Viděli jsme také,
že u nás spotřeba cukru v posledních
letech nestoupla, naopak spotřeba cukru ještě
klesla. V tomto oboru nevidíme tedy nejmenšího
pokroku.
K tomuto návrhu zákona, vlastně ke zprávě
rozpočtového výboru podali jsme dva návrhy.
Především návrh, aby se přešlo
k dennímu pořadu. Tímto návrhem chceme
dáti najevo, že demonstrujeme proti tomuto celému
daňovému hospodářství, proti
tomuto nesmírnému zatížení pracujících
vrstev, naproti čemuž bohatí v poměru
ke svému majetku a příjmům po této
stránce neplatí v tomto státě téměř
naprosto žádných daní. Tímto
návrhem naznačujeme, že odmítáme
toto daňové hospodářství. Pro
tento návrh musí hlasovati všichni, kdo předstírají,
že hájí zájmů pracujících
tříd. Podali jsme pak ještě druhý
návrh. Očekáváme ovšem, že
se nám bude v plné schůzi právě
tak dařiti jako v rozpočtovém výboru,
že vládní strany budou samozřejmě
jednotně hlasovati proti, při čemž se
čeští vládní socialisté
budou vymlouvati, že není možno zamítnouti
a nevyříditi tento vládní návrh,
poněvadž by pak státu unikly příjmy
z cukerní daně v příštím
roce. Abychom poskytli vládním socialistům
příležitost ukázati, že jsou ochotni
učiniti aspoň malý krůček,
skromný krůček k odstranění
nepřímých daní, podali jsme, očekávajíce
že první návrh bude zamítnut, pozměňovací
návrh, aby bylo škrtnuto ustanovení o přirážce
16 Kč z metrického centu k cukerní dani činící
38 Kč. Kdyby tento návrh byl přijat, neohrozilo
by to státní rozpočet pro příští
rok. A při tom by se přijetím tohoto návrhu
poskytlo jisté malé ulehčení pracujícím
vrstvám. Panstvo si vždy stěžuje, že
podáváme návrhy, jichž nelze uskutečniti.
Nuže, tento návrh lze uskutečniti. Máte-li
byť i jen nepatrný zbytek dobré vůle,
abyste ukázali, že chcete provésti odstranění
nepřímých daní, strašlivého
zatížení pracujících vrstev,
odstranění strašlivé daňové
křivdy v tomto státě, pak musíte hlasovati
pro náš návrh. Zamítnete-li jej, ukážete
tím, že nechcete věděti ani toho nejmenšího
o nejnepatrnějším snížení
této strašlivé daňové soustavy.
Účelem našeho návrhu, aby byla škrtnuta
daň z cukru, resp. snížena aspoň o přirážku
16 Kč, je především zvýšiti
domácí spotřebu, která je daleko pod
průměrem, který je tak nepatrný jako
v zemi s nejmenší spotřebou cukru. Dosažení
tohoto účelu, totiž zvýšení
domácí spotřeby cukru není jen v zájmu
pracujících vrstev jako spotřebitelů,
ale i v zájmu cukerního průmyslu.
Zvláště nyní, kdy vidíme, že
náš vývoz cukru jest v mnoha směrech
ohrožen, což také pan ministr financí
v rozpočtovém výboru přiznal prohlásiv,
že rozvoj cukerního průmyslu a vývoz
cukru vůbec v poslední době činí
vládě velké starosti.
Vidíme, že na příklad v Anglii, v zemi,
která jest největším odbytištěm
československého cukru, vláda se všemožně
snaží zvýšiti vlastní výrobu
cukru. Ve výrobním období 1924/1925 vyrobil
vlastní anglický cukerní průmysl 24.000
tun, v tomto výrobním období 1925/1926 má
býti výroba již zvýšena na 60.000
tun. Neméně než 8 nových cukrovarů
má býti vystavěno v Anglii r. 1926. To znamená,
že náš vývoz cukru do Anglie poklesne.
Itálie, také jedna důležitá vývozní
země pro náš cukr, zvýšila cla,
a to dvojnásobně na dovážený
cukr. Švýcarsko, jak nedávno hlásily
časopisy, zamýšlí zavésti 12
franků cla z jednoho metrického centu krystalového
cukru. Vidíme tedy, že náš vývoz
cukru jest ohrožen. To znamená nebezpečí
pro náš cukerní průmysl. Toto nebezpečí
můžeme odvrátiti, zvýšíme-li
domácí spotřebu cukru. To je také
smyslem našeho návrhu. Zlevnění cukru
je tedy v zájmu cukerního průmyslu a našeho
veškerého národního hospodářství.
Vláda však neprovádí politiku podporování
cukerního průmyslu a našeho hospodářského
života, nýbrž politiku výdělku
cukerních baronů. Dnes již nejsou barony. Titul
baronů musili odložiti se zhroucením starého
Rakouska, zato však vydělávají dnes
v Československu mnohem více než ve starém
Rakousku a zato jsou velmi rádi ochotni odpustiti republice
titul baronů a hrabat. A cukerní průmyslníci,
jak se již zmínil pan kolega Dietl, shrabují,
zvláště v Československu, nesmírné
zisky. Politika vlády směřuje však výhradně
k tomu, aby tyto ohromné zisky cukerního průmyslu
zajistila.
V dnešní schůzi rozpočtového
výboru učinil pan referent posl. Rýpar
velmi zajímavý výrok. Tento pan znalec
v otázkách cukerního průmyslu, který
byl jmenován tímto znalcem dnes, reagoval na resoluční
návrh p. posl. Windirsche, jímž se vláda
vybízí, aby se postarala, aby v příštím
období byla cena cukru snížena. - Jest to ovšem
velmi nevinna resoluce, jest to přání, které
se zde projevuje a vláda by mohla velmi dobře toto
přání splniti. Avšak vládní
strany i se stranou českých socialistů
a sociálních demokratů zamítly dnes
v rozpočtovém výboru ovšem i tento
návrh, nejen nechtějí zmírnění
daně z cukru - o zrušení ani nemluvě
- nýbrž nechtějí toto snížení
daně z cukru, ani kdyby se toto snížení
provedlo na útraty cukerních továrníků,
neboť vaše vláda má v moci snížiti
ceny cukru na útraty zisku cukerního průmyslu.
O tom nechtějí čeští socialisté
ani sociální demokraté nic věděti,
pro ně je zisk cukerních průmyslníků
důležitější než zájem
pracující třídy. Pan referent prohlásil
tedy jménem vládní koalice - aniž čeští
sociální demokraté a socialisté k
tomu byť i jen cekli - tato slova:,,Snížení
ceny cukru odporovalo. by vládnímu programu".
To tedy znamená: Drahota je programem této vlády.
Tuto větu podtrhujeme, poněvadž je důležitější
než celé řečnění páně
Švehlovo a jeho vládních lokajů.
(Potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Pan. posl. Kreibich užil ve své řeči
slov: "Nesmí se nic dáti na to, co nám
zde páni řekli, nerozhoduje žvast pana Švehly
a jeho lokajů."
Volám za tento výrok pana posl. Kreibicha k
pořádku.
Dalším řečníkem je pan posl.
R. Chalupa.
Posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno!
Předloha o prodloužení daně cukerní
dává nám příležitost,
abychom zdůraznili své zásadní stanovisko
k politice daňové v Československé
republice. Zásadním naším stanoviskem
je, aby byly postihovány skutečně zisky,
důchody, které jdou z efektivního jmění,
tedy daně přímé, a musíme se
houževnatě brániti každému zatížení,
které by skutečně postihovalo cestou nepřímou,
daněmi spotřebnými.
Když dnes objevila se tato předloha, již po třetí,
aby zákon o prodloužení daně cukerní
byl projednán, je nutno, abychom zdůraznili, proč
proti tomuto zásadnímu stanovisku svému budeme
hlasovati pro předlohu. Je zdůrazňováno,
žene poměr mezi daněmi přímými
a nepřímými je takový, že je
nutno, aby byl vyrovnáván. To také potvrzujeme.
Podle rozpočtu poměr mezi daněmi přímými
a nepřímými je asi 1: 5. Ale byla
by chyba, kdybychom počítali jenom s tím,
co skutečně v rozpočtu se nalézá,
poněvadž v rozpočtu jsou dávky, které
jsou určeny pouze jako důchod státní.
Tyto daně přímé - veliká jejich
část - jsou zatěžovány přirážkami
autonomními, o kterých můžeme dnes říci,
že minimálně zvyšují daně
přímé čtyřikráte, čili
že minimálně dnes činí 400% přirážky
obecní, okresní, školní, zemské
a jiné. Tedy to znamená, že zde skutečně
daně přímé dosahují téměř
výše daní nepřímých. Tento
rozdíl jest ovšem nepříznivější
v praksi, poněvadž daně přímé
možno převrhnouti na konsumenta a tím skutečně
nakonec trpí ten, kdo určitý artikl potřebuje.
Když jednáme o předloze daně cukerní,
musíme si uvědomiti, že dnes žádný
stát na světě není v té šťastné
situaci, aby se mohl obejíti vůbec bez daní
spotřebních. Všechny státy jsou zatíženy
daněmi spotřebními. A právě
předchozí pan řečník ze strany
komunistické zapomněl z opatrnosti zmíniti
se, jak tyto věci opatřeny jsou v Rusku. To Sovětové
Rusko, které má v rukou všechno, které
má v rukou zahraniční obchod, úplně
vládu, úplně administrativu, neobešlo
se bez daní nepřímých, naopak tyto
daně nepřímé tvoří ve
svých výsledcích, ve svém vybráni
téměř dvě třetiny jeho důchodu,
poněvadž přímé daně se
velmi těžko scházejí a vybírají.
Další důvody, které nás vedou
k tomu, abychom pro předlohu hlasovali, jsou, že tato
předloha je pouze prodloužením, ona žádným
způsobem nezhoršuje dosavadního stavu, a můžeme
ukázati, že tato předloha je daleko příznivější
pro naše konsumenty, než je skutečný stav
v jiných státech.
Další věcí je nutnost, když jsme
pro rozpočet hlasovali, abychom tento rozpočet také
v rovnováze udrželi. Páni z oposičních
stran mají velmi snadnou posici, poněvadž stojí
buďto výhradně proti tomuto státu, nebo
aspoň mu odpírají prostředky k existenci,
a přirozeně jsou zbaveni svízelné
starosti, aby se starali o úhradu. Jim tedy neběží
o to, jakým způsobem úbytek, který
zde vznikne, bude také nahrazen. To jim ovšem nebrání,
aby tímže dechem, co říkají,
že tato dávka je tísnivá, že musí
se odbourati, na druhé straně nežádali
nových obětí od státu na věci,
které jim ležejí na srdci.
Předloha o výši daně z cukru poskytla
zde velmi vítanou příležitost zejména
pánům ze strany komunistické k laciné
demagogii, která ovšem zůstala ještě
na poloviční cestě za návrhem německých
sociálních demokratů, aby se přes
tuto předlohu přešlo k dennímu pořadu.
Komunisté dožadovali se zprostředkovacím
návrhem, aby byla škrtnuta aspoň přirážka
16 haléřů, která byla stanovena již
dávno za správy rakouské, ovšem jako
obyčejně zapomněli dodati, jakým způsobem
úbytek, který tu nastane ve státním
rozpočtu a který figuruje značnou částkou,
50 milionů korun, bude nahrazen. Tato příležitost
také byla vítanou, aby v pochybnost braly se demokratické
řády v naší republice.
Proti této demagogii uvádíme tato fakta:
Původní daň cukerní v Rakousku činila
od r. 1898 na 1 kg 38 hal. Později ve válce, snad
asi roku 1916, byla zvýšena o válečnou
přirážku 16 hal. Porovnáme-li ceny mírové,
1 kg cukru za 80 haléřů a později
zvýšené ceny ve válce, činila
by daň tato téměř 50% tehdejší
ceny. Nynější cena cukru v drobném činí
4 Kč až 4.20 Kč za 1 kg a při dávce
54 hal. činí pouhou 1/8 dnešní konsumní
ceny. Zde jest úplně jasno, že tento stav je
značně příznivější
pro konsumenty, než byl před válkou a ve válce.
Tento stav můžeme také velmi dobře konstatovati,
porovnáme-li poměry v Československé
republice s poměry ve státech ostatních.
Že břemeno daně cukerní nebylo zvětšeno,
je především zásluhou československé
sociální demokracie, která nedopustila, aby
mimořádná přirážka 16
hal. byla inkamerována k 38 haléřům.
Po tři roky sváděla o toto stanovisko bitvu
a vždycky ji vyhrála. 16 haléřů
počítala soc. demokracie jako válečnou
přirážku odbouratelnou. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.) Zásluha sociální
demokracie a demokracie vůbec vysvitne zde v tomto směru
ještě daleko jasněji, podíváme-li
se, příležitost k tomu právě
tu je, jak to vypadá vlastně s cukerní dávkou
v Rusku, kde není demokracie, ale kde je diktatura proletariátu.
Tam cena za 1 kg cukru kolísá mezi 10 až 12
Kč. To je ovšem prodej ve velkém, a cukr je
tedy téměř třikrát tak dražší
než u nás.
Pan kol. Kreibich uváděl ve své řeči,
že náš cukr je v cizině lacinější
než u nás. Zapomněl ovšem dodati, že
ten cukr, jestli je konsumován v Rusku, je daleko dražší
než u nás. A tu se přirozeně naskýtá
otázka, které jsou to věci, které
v Rusku zdražují.
Je to především dávka cukerní,
která je rovněž v sovětské republice
vybírána, dále tento cukr je ztížen
clem 4 Kč na 1 kg a poněvadž Rusko není
soběstačné, znamená to vlastně
4 Kč na 0 kg spotřební dávky, dále
třeba započítati, že v Rusku místo
našich 2% je 3%ní dávka z obratu a konečně
je to ta okolnost, že ruský stát má
úplně obchod ve svých rukou a že když
jej provozuje, bude jej vždycky provozovati k svému
prospěchu. (Slyšte!)
Podle "Birževských Vědomostí"
stojí na Rusi rafinovaný cukr na burse ve velkém
1 kg 12,25 Kč, cukr pískový 10,25 Kč.
Clo činí na rafinádu 4 Kč za 1 kg,
na pískový cukr 2,65 Kč za 1 kg, tedy z diference,
která se jeví mezi cenou našeho cukru -
počítáno 4,20 Kč, to je
cena konsumního cukru - vlastně po odečtení
54 haléřů daně, 3,66 Kč a cenou
cukru v Rusku, 12,25 Kč, je zřejmo, že v Rusku
je cukr dražší o 8,59 Kč než u nás.
Nač připadá toto zdražení? Jednak
na clo, jednak na spotřební dávku, jednak
3% dávku z obratu a především obchod,
který je v rukou státu a který je provozován
v jeho prospěch.
Můžeme tedy směle říci, že
daň cukerní počítaje s clem, s dávkou
spotřební, ziskem státního obchodu
ruského, je více než desetkrát větší
než v Československé republice. (Slyšte!)
Tento případ je znamenitou ilustrací diktatury
proletariátu, ale proti proletariátu. Proto jsou
vesměs ubohé ty rady a návrhy komunistů,
dávané nám v Československé
republice, když nedovedou ani zdaleka něco kloudnějšího
provésti tam, kde mají všechnu moc v rukou,
kdežto my musíme zápasiti se stranami měšťáckými,
abychom uhájili postavení proletariátu.
Hlasujeme tedy pro předlohu, jsouce si plně vědomi,
že jsme zabránili zhoršení a že skutečně
dávka cukerní je dnes u nás daleko menší
než v cizině, a tím přirozeně
více chráníme své spotřebitele.
Přirážku 16 haléřů, jak
jsem již zdůraznil, považujeme za odbouratelnou
a, jakmile se příležitost naskytne, kdy možno
přirážky postrádati, chceme, aby byla
dávka cukerní o 16 haléřů snížena.
Za daných okolností, když stojíme před
těžkými povinnostmi, které jsme si dali
- a sliby musíme splniti, když chceme skutečně
vážně vypadati a chceme skutečně
zlepšiti postavení státních zaměstnanců
- myslím, že by bylo od nás opravdu nedůstojné,
abychom prováděli takovouto hru, na jedné
straně odbourávali zajištěné
důchody a nestarali se o jejich úhradu, a na druhé
straně slibovali bychom státním zaměstnancům
skutečné zlepšení. Kdo si tuto věc
uvědomí, kdo chce skutečně sliby a
povinnosti splniti, nemůže jinak, než pro tuto
dávku hlasovati. (Potlesk.)